Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.
IV. volební období. 2. zasedání.
119.
lnterpelace:
I. posl. Hatiny min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, min. vnitra a min. soc. péče
o protizákonném postupu v. v. nemocnic při vymáhání ošetřovného od pojištěnců nemocen-
ských pojišťoven.
II. posl. Bergmanna a Tučného min. železnic o slevě na drahách pro statni zaměstnance,
III. posl. Bergmanna a Tučného min. financí o nedodržování osmihodinové doby pracovní Škol-
níků,
IV. posl. Hatiny min. spravedlnosti o zdlouhavém vyřizování sporů před Rozhodčím soudem
Úrazové pojišťovny dělnické pro Čechy v Praze,
V. posl. Tichého a Uhlíře min. vnitra v záležitosti ponechání personálních opatření, provede-
ných "Zemskou správní komisí pro Slezsko", do konce r. 1928,
VI. posl. Bergmanna a Tučného vládě ve věci provádění zákona číslo 279/1934,
VII. posl. Bergmanna a Tučného min. vnitra o systemisaci služebních míst úředníků III. slu-
žební třídy u zemských a okresních úřadů,
VIII posl. Tichého a Fialy min. železnic v záležitosti přiznání služebního příplatku pro hlavni
trati v úseku trati Hranice-Vsetín-Bylnice,
IX. posl. Bergmanna a Tučného min. vnitra ve věci odvolání výnosu ze dne 18. ledna 1935, čj.
43. 545/1934 o přiznávání domovského práva pomocným kancel. úředníkům státním,
X. posl. Bergmanna a Zeminové min. školství a nár. osvěty a min. vnitra o složeni okresních
školních výborů,
XI. posl. Bergmanna a Tučného vládě o dovolené státních zaměstnanců,
XII. posl. Neumeistra, Kopasze a Polacha min. financí ve věci zřízení nové trafiky v Praze II.,
Hybernská ulice,
XIII. posl. dra Goldsteina a dra Kugela min. školství a nár. osvěty ve věci protižidovských
výroků universitního profesora dra Karla Titze v prosemináři filosofické fakulty university
Karlovy v Praze,
XIV. posl. Šedého a Ostrého min. veřejných prací, vnitra a financí ohledně zadávání dodávek
Společnosti pro nákup a prodej uhlí a koksu ze státních dolů, fil. Brno.
119/I.
Interpelace
poslance A. Hatiny
ministru veřejného zdravotnictví a tělesné
výchovy, ministru vnitra a ministru
sociální péče
protizákonném postupu v. v. nemocnic
při vymáhání ošetřovného od pojištěnců
nemocenských pojišťoven.
1. Marie Havelková, Německý Brod, Svatá
Trojice čís. 9, pojištěnka Okresní nemocenské po-
jišťovny v Německém Brodě, byla ošetřována ve
v. v. nemocnici v Německém Brodě po dobu 33 dnů.
Nemocenská pojišťovna zaplatila ošetřovné za
dobu 28 dnů, ošetřovné za zbývajících 5 dnů vy-
máhá nemocnice na pojištěnce M. Havelkové, přes
jasné znění poslední věty 1. odst. §u 149 zákona
o pojištění zaměstnanců ve znění vyhlášky čís.
189/1934, podle kterého není nemocnice oprávněna
vymáhati ošetřovací výlohy na ošetřované osobě,
pokud má tato osoba nárok na dávky podle §u 95
cit. zákona, nebo na osobách podle platných před-
pisů k výživě povinných.
2. Syn Josefa K u t o l k a, zedníka, Ledeč nad
Sáz. čís. 33, který se učí řezníkem, byl ošetřován
ve veřejné nemocnici po 28 dnů. Byl propuštěn a
léčen dále nemocenskou pojišťovnou. Jelikož léčení
nevedlo k cíli, byl znovu odeslán do nemocnice, kde
pobyl znovu 42 dnů. V. v. nemocnice v Ledči nad
Sáz. vymáhá ošetřovné za 42 dnů na otci ošetřo-
vance, přes to, že Okresní nemocenská pojišťovna
v Ledči nad Sáz. zaplatila této nemocnici ošetřo-
vací výlohy za prvých 28 dnů nemocničního oše-
třování.
Táži se proto podepsaní:
a) Je nezákonný způsob vymáhání ošetřovného
v. v. nemocnicemi na pojištěncích nemocenských
pojišťoven za dobu přesahující 28 dnů ústavního
léčení pánům ministrům znám, vždyť § 149, odst.
1. zák. č. 189 o pojištění zaměstnanců pro případ
nemoci, invalidity a stáří přesně stanoví, že po-
kud má osoba ošetřovaná ve v. v. nemocnici nárok
na dávky podle §u 95, není nemocnice oprávněna
vymáhati ošetřovací výlohy na ní, nebo na oso-
bách podle platných předpisů k výživě povinných.
b) Jaké disposice hodlá učiniti p. ministr veřej-
ného zdravotnictví a tělesné výchovy, p. ministr
vnitra a p. ministr sociální péče, aby v. v. nemoc-
nice zachovávaly zákonná ustanovení a nevymá-
haly ošetřovné, které jim podle jasného ustanovení
zákonného nenáleží.
V Praze, dne 6. listopadu 1935.
Hatina,
Fiala, Bergmann, Hrušovský, dr. Neuman, Neto-
lický, Mikuláš, David, Ferd. Richter, Uhlíř, Jen-
šovský, Tykal, Lanc, Tichý, dr. Moudrý, dr. Kozák,
Zeminová, Stejskal, Babek, Bátková, dr. Klapka,
Polívka, Fr. Langr.
119/II.
Interpelace
poslanců H. Bergmanna a Al. Tučného
ministru železnic
o slevě na drahách pro státní zaměstnance.
Pragmatikálním státním zaměstnancům přizná-
vá se legitimace na dráhu, opravňující ku slevě
jízdného 33%. Za vystavení a každoroční prodlou-
žení průkazek, vyžaduje se značně vysoké kolkov-
né, takže valná část státních zaměstnanců nepo-
užívá, této nevýhody a snaží se použíti výhod, jaké
se poskytují ostatním občanům. Dlužno litovati,
že železniční správa dosud nechtěla rozšířiti dosa-
vadní slevu 33% na dožadovanou 50% slevu
jízdného, ačkoliv poskytuje jiným vrstvám občan-
ským při různých příležitostech slevu 50-60%.
Železniční správa přiznala od 1. červenec 1935
slevu jízdného 50% vojenským a četnickým gá-
žistům v činné službě a jejich rodinným přísluš-
níkům, uznavši, že poskytnutá vyšší sleva umožní
častější cesty těmto gážistům a tím zvýší se pří-
jem čsl. státních drah při stejné režii.
Tento moment platí i pro ostatní zaměstnance
státní a železniční správa by dobře pochodila, kdy-
by 58% slevu jízdného přiznala všem státním za-
městnancům pragmatikálním i smluvním, neboť
by tím umožnila častější jejich jízdy po železni-
cích při stejné své režii, neboť tato režie je stejná,
jezdí-li vlaky obsazeny plné, nebo jen částečně.
Z těchto důvodů táží se podepsaní pana mini-
stra železnic:
1. Je-li ochoten přiznati státním zaměstnancům
pragmatikálním i smluvním slevy jízdného na
dráze ve výši 50% normální sazby?
2. Je-li ochoten sděliti podepsaným, co v této
věci zařídil, aneb učiniti hodlá?
V Praze, dne 6. listopadu 1935.
Bergmann, Tučný,
Mikuláš, dr. Moudrý, dr. Neuman, David, Netolický,
Tichý, Jenšovský, Hatina, Lanc, Tykal, Uhlíř,
Hrušovský, Fr. Langr, Babek, Stejskal, Zeminová,
Ferd. Richter, Fiala, Bátková, dr. Klapka, Polívka,
dr. Kozák.
119/III.
Interpelace
poslanců H. Bergmanna a AI. Tučného
ministru financi
o nedodržování osmihodinové doby pra-
covní školníků.
Prováděcí nařízení ministerstva sociální péče
z 21. března 1919, č. j. 4751/III 19, k zákonu o
osmihodinové době pracovní výslovně uvádí, že se
tento zákon vztahuje i na školníky.
Ministerstvo školství a národní osvěty vydalo
výnos ze dne 16. června 1919, čís. 20. 060, v němž
zdůrazňuje, že 8hodinová doba pracovní platí i pro
školníky a že tudíž mají nárok na honorování
práce přes čas. Prakticky však tento výnos pro-
veden nebyl, nýbrž do věci zasáhlo ministerstvo
financí výnosem ze dne 24. března 1922, čís. 2709
pres., v němž se upírá školníkům nárok na odměnu
za práci přes čas, za úklid, topení a ostatní úkony,
které spadají pod pojem obsluhy úřadu, při škol-
ských oslavách, schůzích rodičovských sdružení,
konferencích atd., které někdy trvají do noci. Škol-
ník musí pak místnosti vyčistiti, ukliditi a vy-
větrati, což někdy trvá i do půlnoci a musí vstá-
vati již ve 4 hodiny ráno, aby vytápěl školní míst-
nosti, takže má školník někdy i 20 hodin služby.
Ministerstvo sociální péče zvláštním přípisem
znovu zdůraznilo dodržování 8hodinové doby pra-
covní pro školníky, ale dosud marně.
2
3
Z těchto důvodů táží se podepsaní pana mi-
nistra financí:
1. Je-li ochoten odvolati protizákonný vynes mi-
nisterstva financí ze dne 24 března 1922, čís.
2709 pres. ?
2. Je-li ochoten sděliti podepsaným, co v této
věci zařídil, neb učiniti hodlá?
V Praze, dne 6. listopadu 1935.
Bergmann, Tučný,
Mikuláš, dr Moudrý, Netolický, Tichý, Lanc, Tykal,
Hatina, dr Klapka, Fiala, David, Hrušovský, Fr.
Langr, Uhlíř, Jenšovský, Bátková, Bábek, Polívka,
Stejskal, Zeminová, Ferd. Richter, dr Kozák.
119/IV.
Interpelace
poslance A. Hatiny
ministru spravedlnosti
o zdlouhavém vyřizování sporů před Roz-
hodčím soudem Úrazové pojišťovny děl-
nické pro Čechy v Praze.
Josef Bílý, Kojíce čp. 26, pp. Týnec nad Lab.,
podal dne 20. března 1935 žalobu k Rozhodčímu
soudu Úrazové pojišťovny dělnické pro cechy
v Praze proti Úrazové pojišťovně dělnické pro
Čechy v Praze. Úrazová pojišťovna v Praze za-
mítla totiž odškodniti úraz, který se mu přihodil,
pro který mu byla amputována noha.
Bílý je vdovec, otec tří nezaopatřených dětí,
nyní bez výdělku a bez zaopatření a čeká na vý-
sledek sporu, k jehož projednání po 8 měsících
dosud nedošlo.
Táží se proto podepsaní pana ministra spravedl-
nosti:
1. Je mu známo zdlouhavé vyřizování sporů před
Rozhodčím soudem Úrazové pojišťovny dělnické
pro Čechy v Praze,
2. jaké opatření hodlá učiniti, aby spory před
tímto soudem byly urychleně vyřizovány, aby po-
jištěnci Úrazové pojišťovny dělnické pro Čechy
v Praze, kteří jsou již značně poškozováni tím, že
utrpěli úraz, nebyli poškozováni po druhé zdlou-
havým vyřizováním sporu a tak připravováni
o beztak skromné důchody.
V Praze, dne 6. listopadu 1935.
Hatina,
Fiala, Mikuláš, Uhlíř, Jenšovský, Netolický, Tykal,
dr. Patejdl, Fr. Langr, Lanc, dr Klapka, Bátková,
Bábek, Stejskal, Zeminová, Bergmann, David,
Ferd. Richter, Polívka, dr Moudrý, dr Kozák, Tichý.
119/V.
Interpelace
poslanců E. Tichého a Fr. Uhlíře
ministra vnitra
v záležitosti ponechání personálních opa-
tření, provedených "Zemskou správní ko-
misí pro Slezsko", do konce r. 1928.
V r. 1927 byl vydán zákon č. 125 Sb. z. a nař.
ze dne 14. července, kterým byla provedena změna
organisace politické správy a jímž současně byla.
zrušena autonomie Slezska a vytvořena tak země
Moravskoslezská jako politický útvar. Do té doby
bylo Slezsko spracováno,, Zemskou správní ko-
misí", která měla mimo jiné také za úkol upraviti
služební a platové poměry zaměstnanců jak zem-
ských, tak také zemských ústavů a podniků v in-
tencích plat. zákona č. 103 ex 26 § 212. Zemská
správní komise pro Slezsko upravujíc služební a
platové poměry zemských zaměstnanců podle zá-
konných ustanovení zákona č. 103/26 snažila se
v individuálních případech, s hlediska služebního,
odčiniti křivdy spůsobeně dřívnějšími personálními
opatřeními.
Tyto úchylky, nikoliv rázu zásadního, které při-
pouští § 212 zmíněného plat. zákona, byly tomto
správní komisí provedeny nejen u zaměstnanců
zemských, nýbrž i u zaměstnanců slezských zem.
drah. Za podklad provedení úpravy platů zaměst-
nancům tohoto podniku bylo vzato vlád. nař. č. 15
z r. 1927 platné pro zam. čsl. st. drah. Úprava
tato byla prováděna koncem r. 1928, tudíž krátce
před likvidací Zemské správní komise pro Slezsko,
kdy každý zaměstnanec obdržel touto správní ko-
misí vystavený dekret o svém zařadění, případně
ustanovení.
Praesidium Zemského úřadu v Brně po likvidaci
Zemské správní komise pro Slezsko provedlo re-
visi provedeného personálního opatření, jak u zem-
ských zaměstnanců, tak také u zaměstnanců
ústavů a podniků, tudíž i Sl. zem. drah a způso-
bilo korektury v oněch případech, kde z důvodů
služebních byly provedeny určité úchylky. Pro za-
městnance Sl. zem. drah bylo recipováno vlád. nař.
č. 15/27 zvláštním usnesením Zemského zastupi-
telstva moravskoslezského ze dne 20. září 1929, č.
43, se zpětnou platností k 1. lednu 1926, které
bylo schváleno ministerstvem vnitra pod č.
19. 521/31 ze dne 5. ledna 1932 a vládou republiky
čsl. dne 22. prosince 1931.
V důsledku toho došlo ke zrušení veškerých pro-
vedených personálních opatření Zemskou správní
komisí pro Slezsko a nastalo provádění úpravy
služebního poměru a platů na základě schváleného
usnesení Zemského zastupitelstva moravskoslez-
ského, resp. podle vlád. nař. č. 15/27 a to se zpět-
nou platností k 1. lednu 1926.
Toto opatření presidia Zemského úřadu v Brně
poškodilo značnou část zaměstnanců těchto drah,
poněvadž upravený poměr ať služební nebo pla-
tový, provedený po 1. lednu 1948 zemskou správní
komisí pro Slezsko rušilo a upravilo ho s ohledem
4
na poměr k 1. lednu 1926. Při tom nebylo vůbec
přihlíženo ke skutečnosti, že tito zaměstnanci
o úpravě svého služebního a plat. poměru obdrželi
řádně vystavené a příslušnou zákonnou institucí
(Zemskou správní komisí pro Slezsko) schválené
dekrety.
Tento postup, který s právního hlediska popírá
jakoukoliv ustálenost právních pravidel, zejména
v ohledu zpětné účinnosti jakýchkoliv nařízení,
značně rozjitřil dotčený personál. Snad je to první
a jediný případ v historii naší republiky, kdy per-
sonální opatření jsou prováděna 6 roků se zpětnou
platností přesto, že na př. vlád. nař. č. 15/27,
§ 150, odst. 2, mluví jasně, že personální opatření
učiněná od 1. ledna 1926 do vydání tohoto nařízení
zůstávají v platnosti.
Z toho analogicky vyplývá, že personální opa-
tření, provedená ať již u zemských zaměstnanců
země slezské anebo u zaměstnanců zem. drah od
1. ledna 1926 do, vládou republiky československé
schváleného návrhu zem. zastupitelstva mor. -slez-
ského č. 43 z 20. září 1929, t. j. do 22. prosince
1931, anebo do likvidace Zemské správní komise
pro Slezsko, t. j. do 1. ledna 1929, mají zůstat
v platnosti. Jedině okolnost, že bylo před likvidací
této správní komise, způsobila, že nebylo toto per-
sonální opatření učiněné předloženo vládě ke
schválení, což by se jinak stalo.
Proto se podepsaní táží p. ministra, zda
1. jest mu známo, že presidium Zemského úřadu
v Brně svým postupem nejen poškodilo valnou
část zaměstnanců jak zemských, tak uvedeného
podniku, nýbrž uvedlo v právní nejistotu i ostatní
zaměstnanectvo, jak zemské, tak i zemských pod-
niků a ústavů,
2. jest ochoten naříditi, aby personální opatření,
učiněná a provedená býv. zemskou správní komisí
pro Slezsko od 1. ledna 1926 do schválení přísluš-
ných návrhů mor. -slezského zastupitelstva zůstala
nedotčena, resp. byla uvedena do původního stavu ?
V Praze, dne 5. listopadu 1935.
Tichý, Uhlíř,
Ferd. Richter, Fiala, Hrušovský, dr Klapka, Jen-
šovský, Hatina, Lanc, Langer Frant., Bergmann,
David, dr Kozák, Tykal, Bátková, Polívka, Stejskal,
Mikuláš, dr Neuman, Netolický, dr Moudrý,
dr Stránský.
119/VI.
Interpelace
poslanců H. Bergmanna a AI. Tučného
vládě
ve věci provádění zákona číslo 279/1934.
Zákonem č. 279 Sb. z. a n. z r. 1934 bylo pro-
vedeno započítání vojenské služby v některých
služebních poměrech. Vojenská služba presenční
se podle citovaného zákona započítává civilním
státním zaměstnancům plné do doby, rozhodné
pro určení služebního pořadí, v příslušné nejnižší
platové stupnici, která je u té které služební ka-
tegorie stanovena. Vojenskou službou presenční
podle tohoto zákona se rozumí vojenská služba
presenční a vojenský výcvik v náhradní záloze,
pokud tyto služby byly konány v československé
branné moci a nebyly z trestu prodlouženy.
Některé resorty státní správy vykládají cito-
vaná ustanovení zákona tak, že do pořadí odpí-
rají započítávati vojenskou službu, konanou v le-
tech 1918 až 1920, t. j. až do vydání našeho bran-
ného zákona, resp. nařízeni o převodu do nových
služebních poměrů podle vlád. nařízení č. 470/
1920 Sb. z. a n.
Tento nepříznivý výklad jest podle našeho ná-
zoru v rozporu nejen s úmyslem zákonodárce, ale
i zákona samého. Branný zákon č. 128 ř. z. z roku
1912, platný v uvedených letech, rozeznával v § 8
služební povinnost dvojí: k službě presenční a
k službě v záloze. Dal-li se po domobraneckém
odvodu někdo za války aktivovat, sloužil dále ve
službě presenční. Citovaný zákon uvádí sice pro
službu presenční určité doby trvání, ty se však
týkají jen t. zv. pravidelné presenční služby, vedle
které zná zákon ještě službu presenční nepravi-
delného trvání. Za války neměla presenční služba
pravidelnou délku, poněvadž podle posledního od-
stavce § 46 cit. zák. rozhodoval o přeložení do
zálohy za války panovník. Kdo tedy začal za
války presenčně sloužiti a svou službu nepřerušil,
zůstal v presenční službě po celou válku, poněvadž
během celé války žádné císařské rozhodnutí o pře-
kládání do zálohy nevyšlo. Po převratu přešla
moc císaře na orgány republiky, presidenta, Ná-
rodní shromáždění a vládu, ale jinak zůstaly zá-
kony tytéž. Poněvadž ani v prvních letech po
převratu nebyly vydány žádné zákony, ani vládní
nařízení o překládání do zálohy, sloužily ony oso-
by i v Čs. republice dále presenčně. Přerušení této
služby studijní dovolenou nemohlo tomu být na
závadu. Teprve vládní nařízení č. 470/1920 Sb. z.
a n. nařídilo převedení doposud presenčné slouží-
cích ročníků do zálohy. Z toho je vidět, že osoby,
které sloužily aktivně za Rakouska, mají plné
právo, aby se jim jejich služba uznala i podle
posledního zákona.
U osob, které se za války aktivovati nedaly,
zastává M. N. O. stanovisko, že jejich službu nelze
pokládati za presenční, ačkoliv branný zákon č.
193/1920 v § 62 sám pokládá domobrance roč-
níku 1897 a starší za odvedené, tedy jako by byli
vykonali službu presenční. Poněvadž tento výklad
zákona vedl by k celé řadě sporů před Nejvyšším
správním soudem, který je beztoho přetížen spor-
nými případy na tolik, že svá rozhodnutí činí nej-
dříve v době 3 let, a poněvadž nebylo úmyslem
zákonodárce vylučovat zmíněné ročníky z dobro-
diní zákona č. 279/1934 Sb. z. a n., táží se pode-
psaní vlády:
1. Je-li ochotna vydati co nejdříve příslušný
pokyn nebo vládní nařízení, kterým by byla tato
sporná otázka vyřízena na prospěch vpředu uve-
dených ročníků vojenské služby, aby zabráněno
bylo zbytečným sporům a nové nespokojenosti
zmíněným výkladem postižených civilních státních
zaměstnanců ?
2. Je-li ochotna v nejbližší době vyřešiti podle
zmocněni jí § 14 zák. č. 279 Sb. z. a n. z r. 1934
5
daného, problém započtení vojenské služby vůbec,
pro všechny státní zaměstnance všech odvodních
ročníků?
3. Je-li ochotna sděliti podepsaným, co v této
věci učinila aneb zaříditi hodlá?
V Praze dne 8. listopadu 1935.
Bergmann, Tučný,
Fiala, Batková, Babek, Uhlíř, Stejskal, Tichý,
Zeminová, dr Kozák, dr Patejdl, Hatina, F. Rich-
ter, Lanc, dr Klapka, Polívka, dr Stránský, Ne-
tolický, Tykal, Hrušovský, dr Neuman, F. Langr,
Mikuláš.
119/VII.
Interpelace
poslanců H. Bergmanna a AI. Tučného
ministru vnitra
o systemisaci služebních míst úředníků III.
služební třídy u zemských a okresních
úřadů.
Úředníkům III. služební třídy byly před vydá-
ním zákona o org. pol. správy upraveny se schvá-
lením dohlédacího úřadu služební požitky a právní
nároky podle plat. zák. č. 103/1926. Tyto služ.
požitky - jako mají zaměstnanci státní stejné
nebo rovnocenné kategorie - zaručeny byly těmto
úředníkům služebními dekrety podepsanými zá-
kon, zástupci samosprávných svazků a nelze proto
tyto smlouvy jednostranně rušiti.
Tato kategorie úředníků býv. samosprávných
svazků převzetím do státních služeb byla v části
poškozena, jako žádná jiná kategorie u státních
úřadů vůbec. Tito úředníci měli býti podle ustan.
§ 10 org. zák. převzati se všemi platovými a slu-
žebními právy a nároky, pokud tato práva a ná-
roky nepřesahuji míru stanovenou plat. zák.
K tomuto zákonnému ustanoveni nebylo však
zcela ani do dnešního dne přihlédnuto u převza-
tých úředníků III. služební třídy, a to snad jenom
proto, že u zemského úřadu, resp. ministerstva
vnitra, není podle služební pragmatiky systemi-
sace této služební třídy. Při vydání zákona o org.
pol. správy jistě zde nebyl úmysl, aby jedině tato
kategorie byla poškozena a nabytá práva
jím
zčásti zrušena, t. j. že tito úředníci jsou napříště
z povyšování podle pl. zák. vyloučeni. To až dosud
se provádí a za plných 7 let nebyl nikdo v této
kategorii povýšen, i kdyby měl zásluhy ty nej-
větší.
Jako charakteristický případ, který dokumen-
tuje neudržitelnost tohoto postupu úřadů vůči
úředníkům III. služební třídy, uvádíme:
"Václav Pok, úředník okresního úřadu, byl již
v roce 1926 u býv. okr. spr. komise v Manětíně
převeden platově z IX/2 hod. tř. do in. sl. tř.,
7. pl. st., od 1. ledna 1926 se schválením býv.
zem. spr. výboru. Od počátku roku 1927 až do
převzetí (2 roky) konal práce vedoucího úředníka
u zastup. okresu manětínského. Jeho přičiněním
v této době bylo vykonáno: první výstavba elek-
trického vedení do okresu, výstavba více než 10
km okr. silnic, stavba mostu, zařízení štěrkovny,
koupě sil. válce a drtiče, rozšířeni autob. spojů
atd. atd. Od převzetí jest přidělen u okres. úřadu
zdejšího k výkonu samosprávy (nebyl zde pře-
vzat ani přidělen právník jako ref. samosprávný).
Kvalifikaci služební má
Pok již od roku 1926 vý-
tečnou. Zařadén jest dosud v 7. platové stupnici
2 n. příd.
Plných 10 let jest v této plat. nejnižší stupnici,
zatím co v ostatních oborech veřejné státní sprá-
vy se úředníci stále povyšují. K těmto úředníkům
nikdo nehledí, třebaže vykonávají důležité a od-
povědné práce a nejsou vedeni ani v systemiso-
vaném stavu, neplatí na ně zák. ustanovení o po-
vyšovaní,
jsou pouze vedeni ve zvl. seznamu -
snad do vymřeni. "
V takovéto situaci nacházejí se všichni tito
úředníci, sloužící u zemských nebo okresních
úřadů. Je přirozené, ze tyto poměry zhoubně pů-
sobí na zmíněné úředníky mravně i sociálně, když
vidí beznadéjnost jakéhokoliv postupu v budouc-
nosti, byť by se v úřadě sebe více přičiňovali.
Z těchto důvodů táži se podepsaní pana mi-
nistra vnitra:
1. Jsou tyto poměry panu ministru známy?
2. Jaká opatřeni zamysli učiniti, aby situace
úředníků III. služební třídy u zemských a okres-
ních úřadů byla snesitelně upravena?
3. Jest ochoten sděliti podepsaným, co v této
věci zařídil aneb učiniti hodlá?
V Praze dne 8. listopadu 1935.
Bergmann, Tučný,
Fiala, Batková, Babek, Uhlíř, Stejskal, Tichý,
Zeminová, dr Kozák, dr Patejdl, F. Langr, F.
Richter, Lanc, dr Klapka, Polívka, dr Stránský,
Netolický, Tykal, Hrušovský, dr Neuman, Hatina,
Mikuláš.
119/VIII.
Interpelace
poslanců E. Tichého a č. Fialy
ministru železnic
v záležitosti přiznání služebního příplatku
pro hlavní tratě v úseku tratě Hranice-
Vsetín-Bylnice.
Zaměstnanci, zaměstnaní na této trati, ať již
služby jízdní, strojní nebo staniční, již několikráte
se dožadovali přiznáni toho služebního příplatku
pro hlavní trati podle výnosu min. žel. č. 57. 539
ai 1927 ze dne 16. XII. 1927 s poukazem na to,
6
že výkon služby se nikterak neliší od služby na
hlavních tratích, i když se provádí podle předpisu
765, t. j. zjednodušena doprava, nehledě k tomu,
že tato trať Hranice-Vsetín-Bylnice (dráha
pres. Masaryka) je 82 km dlouhá, takže Již tato
skutečnost dokazuje charakter hlavní trati. Do-
posud se jim vyplácí tento příplatek, platný pro
dráhy s místním provozem. Tento postup byl snad
odůvodněn, kdy nebyla postavena trať Vsetín-
Bylnice a kdy nedošlo k spojení úseků Hranice-
Bylnice.
Provozní frekvence potvrzuje nutnost uznání
požadavku zaměstnanectva, neboť denně projíždí
touto tratí 33 osobních a 4 nákl. vlaky pravidelné,
mimo 8 t. zv. vlaků pracovních, které jsou v po-
slední době zavedeny za účelem odvážení hald
z Mor. Ostravy k rozšíření a upravení nádraží
v Krásně n. B. a rozšírení násypu pro druhou
kolej v úseku Hranice-Krásno n. B.
Zejména však skutečnost, že tato trať Hrani-
ce-Vsetín--Bylnice byla již od 15. V. 1836 po-
jata do dodatku č. 1 pro hlavní trati, čímž je
uznána její důležitost jako jiných tratí hlavních,
jest dostatečným dokladem o tom, že zaměstnan-
cům, zaměstnaným na této trati, náleží služební
příplatek, platný pro hlavní trati.
Podepsaní se táží pana ministra, zda:
1. jest mu znám tento stav zaměstnanců, kteří,
vykonávajíce za těchže okolnosti službu, jako na
hlavni trati, pobírají služební příplatek skupiny
nižší'?
2. Zda jest ochoten roztrpčení tohoto perso-
nálu uklidniti přiznáním služebního příplatku sku-
piny pro hlavní trati, jakožto spravedlivého a
plně odůvodněného požadavku, jim po právu ná-
ležejícího?
V Praze dne 7. listopadu 1935.
Tichý, Fiala,
Bergmann, Bátková, Bábek, Uhlíř, Stejskal, Ze-
minová, dr Kozák, dr Patejdl, Hatina, Mikuláš,
Tučný, Lanc, dr Klapka, Polívka, dr Stránský,
Netolický, Tykal, Hrušovský, dr Neuman,
F. Langr.
119/IX.
interpelace
posl. Hugo Bergmanna a AI. Tučného
ministru vnitra
ve věci odvolání výnosu ze dne 18. ledna
1935, čj. 43. 545/34 o přiznávání domov-
ského práva pomocným kancel. úředníkům
státním.
Domovské právo státních a veřejných zaměst-
nanců je upraveno zákonem ze dne 6. prosince
1886, č. 222 ř. z. V §u 10 se praví:
"Definitivně ustanovení úředníci a sluhové dvor-
ní, státní, zemští, obecni, zastupitelstev okresních
a fondů veřejných, duchovní a veřejní učitelé, ko-
nečné notáři nabývají nastoupením svého úřadu
práva domovského v obci, ve které jim bylo vyká-
záno jejich stálé místo úřední. "
Ustanovení toto nebylo žádným popřevratovým
zákonem, ani zákonem č. 236 z r. 1920 změněno
a je tudíž dosud v platnosti.
Platovým zákonem č. 103/1926 byla vytvořena
nová kategorie "pomocných kancelářských úřed-
níků", jejíž platové a služební poměry jsou upra-
veny vládním nařízením č. 113/1926.
Až do loňského roku bylo těmto úředníkům při-
znáváno automaticky domovské právo v obcích,
kam byli služebně přiděleni, jako ostatním zaměst-
nancům pragmatikálním. 18. ledna 1935 vydalo
však ministerstvo vnitra vynos čís. 43. 545/34,
v němž se praví, že nabytí charakteru pomocného
kancel. úředníka (§ 88 vlád. nař. č. 113/1926) ne-
má podle § 10 ř. z. č. 222 z r. 1896 za následek
změnu domovského práva a odůvodňuje to tím, že
pomocný kancel. úředník je pouze postaven na ro-
ven úředníku pragmatikálnímu, ale ve skutečnosti
jím není.
To je zbytečné a také nesprávné komplikování
pojmů. § 10 ř. z. č. 222/1896 mluví pouze o d e f i-
n i t i v n ě ustanoveném zaměstnanci; jiných pod-
mínek nebo znaků nežádá. Zejména se nemluví
o pragmatikálním poměru, protože pragmatika je
vydána o 17 roků později.
Podle §u 88 vlád. nař. č. 113/1926 stávají se
kancel. oficianti za určitých podmínek pomocnými
kancel. úředníky ve veřejnoprávním po-
měru. Podle §u 89, odst. 1. je to s t á t n í služeb-
ní poměr ve smyslu služební pragmatiky. Podle
odst. 3. téhož §u vztahují se na ně všechna
ustanovení služební pragmatiky,
z nichž se vyvozuje definitivní
služební poměr p r a g m a t i k á l n í-
ho úředníka, ustanovení, za
nichž může býti služební poměr
rozvázán (disciplinární řízení) a jiné. Rozdíl
je pouze v požitcích aktivních a výslužebních, roz-
vrstvení do tříd (platových stupnic), v postupu,
tedy jen v nárocích materielních; v právech vy-
plývajících z definitivního posta-
vení žádného rozdílu není.
Z těchto důvodů vyvozujeme, že výnos minister-
stva vnitra není ve shodě se zákonem. Nejde však
jen o zásadu, ale o praktické účinky výnosu mini-
sterstva vnitra, jak vidno z tohoto případu:
Pomocný kancelářský úředník ministerstva ná-
rodní obrany, který před více roky získal na zá-
kladě služebního místa domovské právo v Praze,
žádal u magistrátu o vydání domovského práva
(listu) pro svého syna, za účelem opatření pasu.
Nejen, že domovský list pro syna nedostal, ale
jeho vlastní byl mu odebrán a zrušen s prohláše-
ním, že na základě výnosu ministerstva vnitra
domovského práva v Praze pozbyl. Na dotaz u ma-
gistrátu bylo sděleno, že všechny domovské listy,
kdekoliv již dříve vydané pomocným kancel. úřed-
níkům z titulu jejich služebního místa, jsou ne-
platné. Výnos ministerstva vnitra není však znám;
o neplatnosti domovského listu se dovědí postižení
teprve, když potřebují u úřadů se jím vykázati za
účelem opatření jakékoliv věci, jak bylo v případě