Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.

IV. volební období. 2. zasedání.

104.

Návrh

poslanců Karla Brožíka a Jána Bečko
na vydání zákona o placených dovolených pro dělnické zaměstnance při hornictví.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne

o placených dovolených pro dělnické zaměstnance při hornictví.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Dělníkům a dělnicím, zaměstnaným při
hornictví na vyhrazené nerosty (§3 ob. hor.
zák. ) včetně nakládám uhlí a koksu ze sklá-
dek, jakož i dělníkům a dělnicím na vedlejších
hornických závodech (§ 131 ob. hor. zák. ),
bez zřetele k tomu, jsou-li ve služebním po-
měru k podnikateli báňskému nebo konají-li
práce, podrobené dozoru báňských úřadů
(§§ 5 a 6 ob. hor. zák. ), na podkladě smlouvy
o dílo, sjednané mezi báňským podnikatelem
a jiným samostatným podnikatelem, náleží po
jednoroční nepřetržité době při hornictví v re-
víru (§ 2) závodem placená dovolená pro zota-
venou.

(2) Roční doba dovolené vyměřuje se takto:

2

(3) Neděle a svátky připadající do dovolené
počítají se do ní a platí se za ně.

§ 2.

Hornické revíry (viz §§ 1 a 3) rozhodné
pro dobu dovolené jsou: 1. Pražsko-slánský,
obsahující okrsky revírních báňských úřadů
v Praze a Slaném; 2. Teplicko-mostecko-cho-
mutovský, obsahující okrsky revírních báň-
ských úřadů v Teplicích, Mostě a Chomutově;
3. Karlovarský; 4. Kutnohorský; 5. Plzeňský;
6. Budějovický; 7. Brněnský a 8. Mor. Ostrav-
ský stejnojmenných báňských úřadů; 9. Slo-
vensko a Podkarpatská Rus, obsahující
okrsky revírních báňských úřadů v Báňské
Bystřici, Spišské Nové Vsi, Rožňavě a v Be-
rehově.

§ 3.

Podmínkou pro udělení dovolené jest, že
zaměstnanec v době, která zakládá jeho nárok
na dovolenou, správně propracovával směny.
Vojenská služba a nemoc čítá se do služební
doby započitatelné pro výměru dovolené. Kdo
přestoupí ze služby u jednoho závodu k zá-
vodu jinému, nepřerušuje předepsané doby
služební, pokud mezi jeho výstupem z práce
uvedené v § 1 a opětným vstupem do ní ne-
uplynulo více než 14 dnů, jde-li o práci v témže
revíru, a 21 dnů, jde-li o práci v revíru jiném.

§ 4.

(1) Směny, které byly v roce, v němž do-
volená se uděluje, před jejím nastoupením ne-
oprávněné zanedbány, odečtou se od doby do-
volené v tomto roce; směny, které byly po
dovolené neoprávněně zameškány, odečtou se
od dovolené v roce příštím, a to bez náhrady.

(2) O zameškaných směnách buďtéž v kaž-
dém závodě vedeny přesné záznamy, z nichž
musí býti zřejmý počet zameškaných směn,
jakož i učiněná neb opomenutá omluva. O za-
nedbaných směnách, jež mají býti odečteny
z doby dovolené, rozhoduje každý měsíc zá-
vodní rada spolu se závodní správou dle § 2,
bod 4, prov. nař. k zákonu o závodních a revír-
ních radách ze dne 13. července 1920, č. 434
Sb. z. a n. Seznam takto určených směn se
vyvěsí v zápisně každý měsíc.

(3) Rovněž tak jest každého měsíce vy-
věsiti v zápisně seznam směn, o jejichž omlu-
vitelnosti nedošlo mezi závodní správou a zá-
vodní radou k dohodě a trvá-li závodní správa
přes to na jejich odečtení z dovolené. Ne-

3

předložení směn, jež závodní správa míní
odečísti z dovolené jako neomluvené, k pro-
jednání závodní radě (disciplinárnímu výboru
závodní rady) a nevyvěšení těchto směn v zá-
pisně jest považovati za uznání omluvení za-
meškaných směn.

(4) Ve sporech lze se odvolati k rozhodčímu
soudu hornickému.

(5) Vystoupil-li zaměstnanec z práce, nebo
byl-li z práce propuštěn před nastoupením do-
volené, má nárok na poměrnou placenou do-
volenou, odpovídající propracované době od
vzniku nároku na dovolenou nebo od poslední
jeho dovolené.

§ 5.

U závodů, kde nejsou závodní rady, stane
se rozhodnutí dle § 4 v dohodě zaměstnavatele
s dělníky. Ve sporech rozhoduje revírní báň-
ský úřad a o nárocích soukromoprávních hor-
nický rozhodčí soud.

§ 6.

Za každý den dovolené přísluší dělníku
mimo veškery obvyklé přídavky náhrada
mzdy, a to dělníkům v úkolu zaměstnaným
dle ustanoveného pro ně průměrného výdělku,
dělnictvu ostatnímu mzda jejich kategorie.

§ 7.

Náhrada za dovolenou zaplatí se dělníkovi
v první obvyklý výplatní den po nastoupení
práce.

§ 8.

Náhrada se neplatí za dny, v nichž dovo-
lenec za doby dovolené pracoval za plat pro
osoby cizí.

§ 9.

Placená dovolená nepřísluší dělníkům, kteří
v roce, kdy jim dovolená přísluší, před na-
stoupením jejím

a) byli propuštěni z trestu z práce za sou-
hlasu závodní rady (§2, bod 4 a 6, nařízení
ze dne 13. července 1920, č. 434 Sb. z. a n. ),

b) byli propuštěni bez výpovědi pro trestný
čin dle § 202 ob. hor. zák.

§ 10.

(1) Dovolené buďtež zpravidla udíleny
v době od 1. května do 31. října. Nevyužil-li

zaměstnanec v této době své dovolené, ať
z důvodů ležících v jeho osobě (na př. nemoc),
nebo z ohledů provozních, náleží mu dovolená
také mimo tuto dobu.

(2) O rozvrhu ročních dovolených roz-
hoduje závodní správa v dohodě se závodní
radou přihlížejíce k přáním zaměstnanců
i k zájmům provozním. Nedojde-li, ať z příčin
jakýchkoliv, k vypracování celoročního roz-
vrhu dovolených, jest poskytovati dovolené
tak, aby tyto byly pokud možno vyčerpány
v době od 1. května do 31. října. Dělníkovi,
jenž dovrší pro nárok na dovolenou nebo pro
její vyšší výměru předepsanou služební dobu
(§ 1) do 31. října běžného roku, náleží do-
volená nebo její vyšší výměra i tehdy, byla-li
mu dovolená přidělena před dokončením
předepsané služební doby.

§ 11.

Práva zaměstnancova, plynoucí z tohoto
zákona, nemohou býti smlouvou ani zrušena
ani omezena.

§ 12.

(1) Tento zákon nabývá platnosti dnem vy-
hlášení; provede jej ministr veřejných prací.

(2) Dnem jeho vyhlášení pozbývají plat-
nosti ustanovení zákona ze dne 1. července
1921, č. 262 Sb. z. a n., kterým se zavádí
placená dovolená pro dělníky při dolování na
vyhrazené nerosty.

Důvodová zpráva.

I. úvod.

Zákon ze dne 1. července 1921, č. 262 Sb.
z. a n., kterým se zavádí placená dovolená
pro dělníky při dolování na vyhrazené ne-
rosty, který byl vydán v rušném čase po-
převratovém, je naléhavě nutno změniti.
Tato nutnost je odůvodněna:

1. pronikavými změnami v hornickém
průmyslu, které nastaly od vydání zákona
č. 262/1921,

2. zkušenostmi, nabytými 141etou praxí,
prováděnou hornickými podnikateli v dů-

sledku ne dosti jasné a přesné stylisace zá-
kona, která projevila se i v rozdílném roz-
hodování hornických rozhodčích soudů a
vrchního hornického rozhodčího soudu, a

3. v důsledku konečné úpravy obvodů re-
vírních báňských úřadů na Slovensku a
Podkarpatské Rusi.

Pronikavé změny v hornickém průmyslu
od r. 1921 jsou zřejmý z tohoto srovnání
u těžby uhlí:

a

Z tohoto srovnání je zřejmý rapidní úby-
tek počtu zaměstnaných dělníků při těžbě
uhlí. Tento úbytek činí v r. 1934 proti roku
1921 při uhlí kamenném 33. 860 osob =
44"02% při uhlí hnědém 26. 286 osob =
48. 08%. Naproti tomu pokles těžby uhlí
v tomto období činí u uhlí kamenného
1, 248. 012 tun = 10. 38%, u uhlí hnědého
6, 066. 730 tun = 28. 44%,

Nápadně větší úbytek zaměstnaných děl-
níků spočívá v tom, že kvóta vytěženého
uhlí na jednoho dělníka a směnu připada-
jící (výkon na hlavu a směnu) se značně
zvýšila.

Podrobný obraz o zvýšení výkonu na
hlavu a směnu projevuje se v obvodech jed-
notlivých revírních báňských úřadů takto:

Je správným, že největší podíl na tomto
zvýšení vykoná na hlavu a směnu, který
v r. 1934 proti r. 1929 se u uhlí kamenného
zvýšil o 107. 05% a u uhlí hnědého o 55. 64%
mají strojová a racionalisační zařízení.
Strojová těžba uhlí kamenného v r. 1933
proti r. 1921 se ztrojnásobila (nyní těží se
strojově pět šestin uhlí) a při uhlí hnědém
se zdvojnásobila (strojově těží se jedna pě-
tina). Tato zatížení způsobují však děl-
nictva nejen stoupající fysické i nervové
napětí a rychlejší vyčerpání, ale zvyšují i
nebezpečí pro jejich zdraví a život.

Rapidní úbytek zaměstnaných dělníků
jeví se i při těžení železné rudy, ostatních
rud a nerostů. Počet dělníků při tomto do-
lování zaměstnaných, z nichž větší část při-
padá na Slovensko, jeví se takto:

II. Všeobecný ráz osnovy.

Při provádění zákona č. 262/21 Sb. z. a n.
ukázaly se značné jeho nedostatky. Ne-
dosti jasná stylisace některých ustanovení
tohoto zákona, jakož i restriktivní jeho vý-
klad hornickými rozhodčími soudy přivodily
stav, že úmysl zákonodárcův, tímto záko-
nem sledovaný, byl splněn pouze částečně.
Některá ustanovení zákona č. 262/ 21 Sb.
z. a n. jest možno poměrně snadno obchá-
zeti a tak účel, jejž zákonodárce od zákona
očekával, znehodnocovati. Všeobecně se
předpokládalo a předpokládá, že zákon č.

6

262/21 Sb. z. a n. je pro horníky výhodnější,
nežli jsou ustanovení zákona č. 67/25 Sb. z.
a n., kterým se zavádí placená dovolená pro
dělníky ostatních odborů. Pohříchu, ve sku-
tečnosti jsou v některých případech horníci
při praktickém uplatňování svých dovole-
ných na tom hůř nežli dělníci všech ostat-
ních odborů. Jelikož dlouholetá již ustálená
jurisdikce hornických rozhodčích soudů ne-
skýtá naděje na změnu výkladu zákona
č. 262/21 Sb. z. a n. a poněvadž k odstranění
některých jevících se nedostatků zákona je
potřeba pozměnění textu některých ustano-
vení zákona, jakož i změny jeho titulu, jeví
se nutným tento návrh na novou legislativní
úpravu hornických dovolených. V zákoně
č. 262/21 Sb. z. a n. jsou doposud také usta-
novení, pozdějšími jinými zákony anulo-
vaná, a jest v něm i zjevná chyba tisková.

Za tohoto stavu bylo by doplňování a
opravování textu nynějšího zákona o hor-
nických dovolených č. 262/21 Sb. z. a n. po-
měrně složité a nepřehledné. Poněvadž jde
o krátký zákon s dvanácti paragrafy, jeví
se účelnější podání návrhu na zákon nový
a platnost zákona č. 262/21 Sb. z. a n. dnem
vstoupení v působnost zákona nového vůbec
zrušiti, třebaže konstrukce tohoto návrhu a
většina jeho ustanovení jsou stejné jako
v nynějším zákoně č. 262/21 Sb. z. a n.
Která ustanovení zákona a proč jsou mě-
něna a která zůstala stejná jako v zákoně
č. 262/21, uvádíme dále ve vysvětlivkách
k jednotlivým ustanovením osnovy.

III. Vysvětlivky k jednotlivým ustanove-
ním osnovy.

K titulu zákona.

Podle titulu zákona č. 262/21 mel by se
tento zákon vztahovati, na dělníky při  d o-
l o v á n í na vyhrazené nerosty". Avšak
hned s počátku 1. §em téhož zákona se při-
znává nárok na dovolenou dělníkům a děl-
nicím zaměstnaným "při hornictví".
Pojem "při dolování", je však užší, takže se
stávaly také případy, že s poukazem na titul
zákona byla odpírána dovolená těm horní-
kům, kteří sice byli zaměstnání "při hor-
nictví", ale nikoliv "při dolování", pokud se
ovšem za "dolování" považuje jen práce
v podzemí, jako to někdy činí hornické roz-
hodčí soudy.

Všechny ostatní hornické sociálněpoli-
tické zákony týkají se zaměstnanců zaměst-
naných "při hornictví, což je vyjádřeno
zpravidla již také v titulech těchto zákonů.
(Zákony č. 143/20, 144/20, 335/21 a vl. nař.
č. 358/20, 434/20, 554/20, 114/21 a mn. j. )
Také zákon č. 242/22 o pojištění u báňských
bratrských pokladen vztahuje se podle usta-
novený § 2 tohoto zákona povinně na kaž-
dého, kdo je zaměstnán v hornictví. Je
proto třeba, také v zákoně o hornických
dovolených říci již v titulu zákona, že zákon
se vztahuje na všechny "dělnické zaměst-
nance při hornictví" a odstraniti tím ko-
nečně rozpor mezi titulem zákona č. 262/21
a ustanovením jeho § 1.

K vůli úplnosti budiž zaznamenáno, jak
tento rozdíl mezi titulem zákona a jeho
textem vznikl. Titul zákona č. 262/21 byl
totiž převzat z původního vládního návrhu
číslo tisku poslanecké sněmovny Národního
shromáždění 1364/21. Tehdy jiných dělnic-
kých dovolených nebylo a návrh byl odů-
vodňován těžkou prací důlní. Tento
návrh sice přiznával dovolenou také dělní-
kům povrchovým, avšak kratší, takže já-
drem osnovy bylo zavedení dovolené pro
dělnictvo při dolování. Tento vládní návrh
se však zákonem nestal. Referent so-
ciálněpolitického výboru ve své zprávě
(tisk č. 1988/21) zdůraznil, že ku povrchové
práci na dole je zhusta, třebaže někdy jen
přechodně, používáno také dělníků podzem-
ních, takže by docházelo ku komplikacím,
kdo je dělníkem podzemním a kdo povrcho-
vým. Poukázal rovněž na to, že ani kolek-
tivní smlouvy, jimiž byla dříve placená do-
volená horníků upravena, nečiní rozdílu
mezi zaměstnanci v podzemí nebo na po-
vrchu, neboť mnohé povrchové práce, jako
na př. práce v koksovnách, jsou zdravotně
při nejmenším tak škodlivé jako práce pod-
zemní. Vládní návrh č. 1364/21 byl proto
změněn v tom smyslu, že zákon mezi děl-
níky, zaměstnanými v podzemí nebo na po-
vrchu, rozdílu vůbec nečiní. Proto § 1 mluví
o dělnících zaměstnaných při hornictví na
vyhrazené nerosty. Na korekturu titulu zá-
kona se při tom však zapomnělo.

Návrh užívá dále v titulu zákona slov
"dovolené pro dělnické zaměst-
nance". V titulu zákona č. 262/21 se však
mluví o "dělnících" při dolování. Po-
něvadž zákon se vztahuje také na děl-
nice zaměstnané při hornictví (§ 1 zák. ),