Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.

IV volební období. 1. zasedání.

Překlad.

81.

Naléhavá interpelace

poslanců dr F. Köllnera, G. Stangla, K. Grubera

ministrovi vnitra a ministrovi spravedlnosti
o níže vylíčených případech, které se dne 2. a 3. května 1935 staly v Touškově.

Touškovská místní skupina sudetsko-
německé strany svolala na pátek, dne
3. května 1935, na 10 hodin dopoledne ve-
řejnou voličskou schůzi do touškovské pivo-
varské síně. Podle četných postřehů prá-
vem se obávala, že čeští a němečtí sociální
demokraté a komunisté zamýšlejí záměrně
schůzi rušiti. V této souvislosti budiž také
poznamenáno, že asi před 4 nebo 5 týdny
měla se v Touškově konati schůze sudetsko-
německé strany podle § 2. členové touškov-
ské sudetskoněmecké strany chtěli hodinu
před zahájením schůze ozdobiti síň. Při této
práci asi 150 českých a německých sociál-
ních demokratů je přepadlo a zbilo. Touš-
kovská místní skupina vyžádala si proto od
krajského vedení v Mariánských Lázních
vydatnou ochranu pořadatelů.

Krajské vedení sudetskoněmecké strany
v Mariánských Lázních vydalo tedy přísluš-
né pokyny jednotlivým okresním a místním
vedením, a to buď v uzavřených spěšných
dopisech nebo telefonicky. Právě nejdůleži-
tější z těchto spěšných dopisů nedošly na
místo určení. Obsahovaly zvláště pokyn, že
již den před schůzí, tedy dne 2. května, má
se do Touškova dostaviti dostatečný počet
pořadatelů. To bylo také telefonicky ozná-
meno do Touškova. Jest příznačné, že so-
ciální demokraté z Touškova, ze Stříbra a
jiných míst věděli, že pořadatelé sudetsko-
německé strany přijdou do Touškova již

dne 2. května a již dne 2. května shro-
máždilo se na křižovatce Kozolupy-Touškov
asi 200 německých a českých sociálních de-
mokratů, aby tam očekávali pořadatele
sudetskoněmecké strany. Kdo jim to pro-
zradil, není sice přesně jisto, ale s největší
pravděpodobností může se míti za to, že je-
jich vyrozumění souvisí se zmizelými spěš-
nými dopisy a s odposlouchanými telefon-
ními rozhovory. K tomu dlužno pozname-
nati, že v Touškově jest poštovní úřednicí
četníkova žena. Jest tedy naléhavé pode-
zření, že tato poštovní úřednice porušila
listovní nebo telefonní tajemství, neboť ji-
nak by ani četnictvo nemohlo dobře věděti,
kdy přijedou pořadatelé sudetskoněmecké
strany. I na nádraží očekávali dne 2. května
pořadatele sudetskoněmecké strany nejen
četníci, nýbrž i značný počet politických od-
půrců, kteří tedy jistě odněkud dostali
zprávu, že dne 2. května přijedou drahou
do Touškova pořadatelé sudetskoněmecké
strany. I skupiny cyklistů, které dne
2. května jely do Touškova přes Stříbro,
přepadli stříbrští sociální demokraté.

Sociální demokraté byli tedy zvláště
v Touškově, v Kozolupech a Stříbře velmi
dobře zpraveni o všech přípravách a poky-
nech sudetskoněmecké strany, což vysvítá
i z toho, že již dne 2. května obklíčili celé
okolí Touškova. Na všech příjezdních ces-
tách byly postaveny cyklistické hlídky,

---

2

které konaly stálou štafetovou službu, a
mezi nimi byl i jezdec na motorce, jakýsi
Kraus, zaměstnanec konsumu ve Stříbře.

Na všech příjezdních cestách byly sku-
piny sociálních demokratů, které převzaté
zprávy ihned hlásily dále. Zvlášť silně byl
obsazen vchod do Touškova od Kozolup, kde
bylo soustředěno asi 200 mužů. Síť tohoto
obklíčení byla organisována tak pečlivě, že
každý pocestný mohl býti ihned hlášen
hlavní ústředně, která byla asi u vchodu do
Touškova od Kozolup.

Na důkaz toho budiž uvedeno:

Dva automobily krajského vedení v Ma-
riánských Lázních jely dne 2. května asi
ve 20 hodin ze Stříbra do Touškova.
V prvním automobilu byli: 1. Otto Wach,
kovář v Mariánských Lázních, 2. Vilém
Winter z Mariánských Lázní, Nová nádraž-
ní třída, 3. František Neswadba, řídič auto-
mobilu z Mariánských Lázní. V druhém
automobilu byli: 1. krajský vůdce senátor
Ludvík Frank, major m. sl. z Mariánských
Lázní, Luft čís. 159, 2. hlavní krajský agi-
tátor Max Frank z Mariánských Lázní,
3. Leo Zuber, řidič automobilu z Marián-
ských Lázní. Když oba automobily vy-
jížděly ze Stříbra, zpozorovali cestující, že
náhle před nimi odejel jezdec na červeném
motorovém kole "Jawa". Cestující v obou
automobilech měli ihned podezření, že to
jest návěstní jezdec odpůrců. Na další jízdě
potkávali na silnici sociálně demokratické
štafetové jezdce na kolech a útočné sku-
piny. Na zatáčce silnice do Kozolup bylo
pohotově asi 200 sociálních demokratů,
kteří silně zahrazovali zvláště cestu do
Touškova.

Proto musely oba automobily jeti dále
směrem k Plzni, poněvadž byla tato silnice
méně silně obsazena. Konečně se jim po-
dařilo proraziti směrem k Plzni, při čemž
automobily byly poškozeny kameny a oce-
lovými pruty. Z Plzně chtěly oba automo-
bily oklikou jeti do Touškova. Ale nebylo
to možné, poněvadž celý Touškov byl ob-
klopen sociálně demokratickými a komunis-
tickými oddíly. Poněvadž zatím již nastala
noc, nemohli se cestující v obou autech od-
vážiti další jízdy a vraceli se tedy směrem
ke Stříbru. Tam se dověděli, že silnice do
Touškova jest již volná. Proto mohli bez
překážky jeti dále do Touškova a oba auto-
mobily dojely do Touškova o 1/24. hod. ráno.

Z toho všeho vyplývá, že zřejmě bylo po-
rušeno listovní a telefonní tajemství, neboť

jinak ani četníci, ani političtí odpůrci ne-
mohli by věděti již den před schůzí, kdy a
kudy přijedou pořadatelé sudetskoněmecké
strany, že dále sta sociálních demokratů a
komunistů obsadilo okolí Touškova již den
před schůzí, aby znemožnili příjezd pořada-
telů sudetskoněmecké strany a aby tak
mohli snadněji rozbíti voličskou schůzi této
strany, zbavenou jakékoliv ochrany.

Důkazy těchto výše uvedených skuteč-
ností podají: 1. senátor Ludvík Frank, ma-
jor m. sl., Mariánské Lázně, Luft čís. 159,
2. Max Frank, umělecký malíř v Marián-
ských Lázních, 3. Otto Wach, kovář z Ma-
riánských Lázní, 4. Vilém Winter z Marián-
ských Lázní, Nová nádražní třída, 5. Leo
Zuber, řidič automobilu z Mariánských
Lázní, 6. František Neswadba, řidič auto-
mobilu z Mariánských Lázní a 7. všechny
ostatní osoby, které jsou uvedeny v násle-
dujícím podrobném vylíčení událostí, jež se
staly den před schůzí.

Že se četníci již den před schůzí při
příjezdu rozličných skupin pořadatelů ne-
chovali podle předpisů, nýbrž že značně pře-
kračovali meze svého oprávnění, jest
zřejmo z následujících jednotlivých líčení
účastníků:

Vlakem z Chebu přijelo v 1/2 6. večer do
Touškova dne 2. května kromě jiných po-
řadatelů také 11 pořadatelů místní skupiny
ze Staré Knížecí Hutě-Leierwinkelu. Na ná-
draží byli již přítomni četní četníci, kteří
přijíždějící pořadatele ihned odváděli do če-
kárny. Některé z pořadatelů četníci bili
pěstěmi a pažbami, ačkoliv k tomu nebylo
důvodu. Tak dostal sklář František Klier
od jakéhosi malého, černého, mladého čet-
níka silnou ránu do zad. četník hledal
u něho zbraně a když nic nenašel, propustil
ho na ulici. Hned po té byl zase zavolán
do síně, kde se týž malý, černý četník tázal,
patří-li mu gumová hadice, která byla na-
lezena v batohu Übelackrově. Přiznal to,
načež ho týž četník gumovou hadicí velmi
silně uhodil do obličeje a řekl: "Vidíte, to
chutná dobře. " Když mu Klier vysvětlil, že
to jest guma z kola dětského vozíku, kterou
vzali s sebou, poněvadž na zpáteční cestě
musí jíti velkým lesem a komunisté jim
hrozili bitím, uhodil ho týž četník pažbou
do levého boku, což mu delší dobu působilo
velké bolesti.

Týž četník uhodil gumovým obuškem do
obličeje také jistého Würla, číšníka z Ta-

---

8

chova, když se tázal, smí-li vůdci odevzdati
pořadatelskou pásku.

Četníci našli pak pod lavicí gumový obu-
šek, jejž Rudolf Hetler z Leierwinklu pro-
hlásil za svůj, ačkoliv jeho nebyl, jen aby se
skončilo zdlouhavé vyšetřování četnictva,
načež ho týž malý černý četník gumovým
obuškem uhodil do kříže, takže se zhroutil
bolestí.

Rovněž bez důvodu uhodil malý, černý
četník gumovým obuškem i Františka
Schwarzbauera do horní části paže, takže
mu silně otekla, zmodrala a delší dobu ne-
mohl proto pracovati.

Četníci již v čekárně bez důvodu zbili
Antonína Zierwicka a jeho syna Ludvíka
Zierwieka. Antonín Zierwick zpozoroval
v čekárně, jak malý hubený četník, kterého
by zase poznal, beze všeho důvodu šel k la-
vici, odstrčil ji a vytáhl odtamtud sáček
s rozličnými noži. Vyňal z něho několik
nožů, mezi nimiž byly i obyčejné jídelní
nože, které naprosto nemohly pocházeti od
účastníků a byly do síně podloudně dopra-
veny odjinud. Po tomto nálezu počali vši-
chni četníci neuvěřitelným způsobem tlouci
bezbranné osoby.

Číšníka Jiřího Wacha před vstupem do
vedlejší čekárny důkladně prohledali dva
Četníci, ale nic nenalezli. Když potom opou-
štěl malou vedlejší místnost, sáhl do své
kapsy a našel tam skutečný boxer se že-
leznými zuby. šel ihned k četníkovi, ode-
vzdal my boxer a prohlásil, že mu nepatří
a že mu jej jistě někdo strčil do kapsy. Po-
tom byl četníky tak zbit, že to přímo hra-
ničí se sadismem. Byl poraněn na ramenech,
na zádech, dostal několik ran do levé paže,
takže mu tato paže a ruka silně naběhly a
otevřel se mu prst. Musil se dáti ošetřovati
lékařem a také dostal lékařské vysvědčení.

I Michal Uebelacker byl několikrát v če-
kárně zbit četníky, při čemž mu malý černý
četník řekl: "Vy německá prasata, já vám
pomohu. "

Michal Uebelacker také viděl, jak jeden
četník přistoupil ke starému Janu Senderl-
beckovi a řekl: "Tento starý tatík chce také
dostati drštkovou. " Při tom ho četník chytil
za límec, ohnul ho poněkud dopředu a za-
sadil mu tři nebo čtyři rány gumovým
obuškem. Dokonce, když vstupoval do
vlaku, četník ho ještě tloukl a krvavě mu
zranil ruku tím, že předčasně přirazil

dveře. Hetler pozoroval, jak jiný četník vy-
bízel školní dítky, aby volaly,, kikiriki".

Z pořadatelů, kteří přijeli, bylo 17 mužů
odvedeno do touškovského vězení. Na cestě
k vězení vysmívalo se jim a tupilo je
mnoho sociálních demokratů. Volali na ně
"vrahové" a podobné. Četníci jím v tom ne-
překáželi. Když potom jednou Max Zucht
odpověděl: "Vy sociální demokraté jste nej-
větší darebáci, " zasadil mu světlovlasý čet-
ník pažbou takovou ránu do zad, že se
z toho zhroutil.

Pokud pořadatelé, kteří se sjeli z rozlič-
ných míst, nebyli odvedeni do vězení, byli
z čekárny četnictvem nucené zase vypra-
veni nejbližším vlakem k Chebu. Proto ani
jediný z pořadatelů, jichž vlakem přijelo asi
140, nemohl býti na schůzi dne 8. května.

Důkaz: František Klier, sklář ze Staré
Knížecí Hutě č. 17, František Schwarz-
bauer, kameník z českých Nových Domků
č. 30, Václav Weigl, tesař z Úšavy č. 57,
Antonín Zierwick, obuvník ze Schönbrunnu
Č. 96, Ludvík Zierwick, též odtamtuď, Jiří
Wach, dělník ze Staré Knížecí Hutě č. 17,
Rudolf Hetler, stavební dělník z Leierwin-
kelu č. 13, Karel Hartmann, košikář z Čes-
kých Nových Domků č. 21, Rudolf Steiner
z Pavlova Studence č. 143, Michal Häupl
soustružník perleti z Pavlova Studence
č. 16.

Ale ani skupiny cyklistů nebyly vět-
šinou vpuštěny do Touškova, nýbrž četníci
i sociální demokraté je donutili obrátiti, při
čemž pak na zpáteční cestě je úderné sku-
piny sociálních demokratů ztloukly a jejich
kola rozbily.

Jedna skupina pořadatelů přijela z Hor-
šovského Týna a okolí dne 2. května v 1/27.
večer na kolech do Touškova. Bylo jich
24 mužů. Na mostě v Touškově přijali je
političtí odpůrci voláním "fuj" a slovy:
"Zítra odejdete s krvavými hlavami!" Šli
do pivovarské síně, kam přišel strážník,
který jim řekl, aby ihned zmizeli, že ne-
může odpovídati za to, kdyby se něco stalo.
Proto vyšli zadem z pivovaru a radili se
na ulici, kde by měli přespati. Tu přijel
automobil s četníky, zastavil, 2 četníci z něj
vystoupili a aniž se vůbec tázali, kdo cykli-
sté jsou a co zde dělají, počali je tlouci gu-
movými obušky a pažbami. Odvedli je do
Touškova zpět do pivovarské síně, kde je
prohledávali, nemají-li zbraně. Nenašli nic.
Když je vyzvali, aby po jednom vycházeli

---

4

z pivovarské síně, žádali, aby je k jejich
vlastní ochraně propustili pohromadě, jeli-
kož se před pivovarem nyní sběhli sociální
demokraté. Jeden četník odpověděl: "Nač
potřebujete ochranu, proč jste sem jeli,
stane se vám právem, že dostanete bití. "
Cyklisté odjeli potom do Líšťan a tam pře-
spali.

Důkaz: Václav Lila, student z Tasnovic,
Jiří Bauer, řidič automobilu z Tasnovic.

Skupina cyklistů, a to většinou z Boru a
okolí, nesměla vjeti do Touškova, na zpá-
teční cestě ji přepadli sociální demokraté a
ztloukli. Při tomto přepadení byli poraněni
tito pořadatelé: Karel Kastl, krejčí ze
Sychrova 25, pošta Stráž u Tachova, byl
poraněn na zádech a na noze, měl výron
krve, na zádech pohmožděné svaly, na no-
hou vytažené šlachy a proto musil se ode-
brati do lékařského ošetřování; Karel
Schida, který se rovněž musil odebrati do
lékařského ošetřování, byl druhého dne ze
Sytna odvezen do Stříbra k lékaři, poněvadž
pro zranění nemohl jíti; Gaminek z Nového
Dvora měl dvě díry v hlavě, takže musel
jíti rovněž k lékaři. Druhého dne byl auto-
mobilem odvezen do Nového Dvora u Strá-
že. Ze sociálních demokratů, kteří je pře-
padli, byli někteří poznáni a proto bylo
proti nim u stříbrského okresního soudu
zavedeno trestní řízení.

Hotelový zaměstnanec Volf Zörkendörfer
z Mariánských Lázní přijel dne 2. května
sám vlakem do Touškova. Tam viděl na ná-
draží větší skupinu sociálních demokratů,
kteří ho nejdříve oslovili, potom pronásle-
dovali, přepadli a tak zbili, že se v bez-
vědomí zhroutil. Několik chodců se ho ujalo,
odnesli ho do sousedního domu, kde byl
přiveden k vědomí. Pohled na něho byl tak
strašný, že i sociálně demokratické ženy
byly rozhořčeny takovým jednáním. Správ-
ce Strichirsch ohlásil to ihned četnictvu a
požádal o asistenci. Četnictvo nejdříve asi-
stenci odepřelo, ale po delší době přišlo
přece do domu, kde Zörkendörfer ležel a
doprovodili ho do hotelu "Wanka".

Důkaz: Volf Zörkendörfer, hotelový za-
městnanec z Mariánských Lázní, a správce
Strichirsch z Touškova.

Z osob, které přepadly Volfa Zörken-
dörfera, byli poznáni: L. Petermann ml.
z Kozolup, Václav Petrikovič, krejčí z Ko-
zolup, Ebenhöhe st. a ml. z Města Touš-
kova.

Důkaz: František Schierl ml., Vilém
Rösch, úředník zprostředkovatelny práce,
Vilém III, soukromý úředník, Karel Kotě-
šovec, obecní úředník, všichni z Města Touš-
kova, a řídicí učitel J. Eberl z Kozolup.

Situace byla nyní taková, že v Touš-
kově nebylo ochrany pořadatelů. Četnictvo
již dne 2. května vydalo pokyn, že žádný
cizí pořadatel nesmí býti puštěn do Touš-
kova a že dne 3. května smějí pořadatelé
obsaditi síň teprve hodinu před schůzí.
Účelem tohoto pokynu četnictva zcela
zřejmě bylo zatlačiti sudetskoněmeckou
stranu do pokud možno nejslabšího obran-
ného postavení a takto umožniti, aby
schůze byla rozbita. Četnictvo tím vytvořilo
situaci, která musila vésti k nepokojům a
prolévání krve a má tedy jedinou a plnou
odpovědnost za krvavé události ve dnech
2. a 3. května.

Pokyn četnictva byl hned hlášen kraj-
skému vůdci sen. Ludvíku Frankovi, který
ihned zakročil u předsedy stříbrského
okresního úřadu, aby zrušil nařízení čet-
níků, odporující zákonu. Přednosta stříbr-
ského okresního úřadu ihned nařídil, aby
tyto pokyny četnictva byly odvolány, a pro-
hlásil, že neví nic o těchto svémocných po-
kynech četnictva a že by mu nikdy nena-
padlo vydati takové pokyny. Potom dal čet-
nictvu tyto pokyny: 1. Všichni pořadatelé,
kteří od této chvíle přijdou do Touškova,
smějí beze všeho projíti do Touškova,
2. všichni pořadatelé mohou ihned obsaditi
místo schůze, 3. provedení schůze má býti
úplně ponecháno sudetskoněmecké straně.

Teprve potom se mohly větší oddíly po-
řadatelů ještě dne 2. května dostati do
Touškova.

Důkaz: Senátor Ludvík Frank, major m.
sl. z Mariánských Lázní.

Dne 3. května 1935, asi v 6 hodin
ráno, byli pořadatelé na místě a schůze při-
pravena. Četníci, asi 20 až 30 mužů, po-
stavili se na ulici před místností, kde se
konalo shromáždění, a prohledávali každého
jednotlivého pořadatele, má-li zbraň. Při-
rozeně u nikoho zbraň nenašli. Krajské ve-
dení nařídilo pořadatelům, aby, než bude
oznámena přesná doba zahájení schůze, ne-
pouštěli do síně účastníky schůze. Když
krajský agitátor Max Frank přišel do míst-
nosti, kde se konalo shromáždění a kam
dříve vešli pořadatelé, viděl, že kromě po-
řadatelů bylo v této místnosti již 30 až 40

---

5

osob, a to veskrze němečtí a čeští sociální
demokraté. Tyto osoby musili pořadatelé
vpustiti do síně na příkaz četnictva. Max
Frank odebral se poté ihned k vládnímu
zástupci radovi Kalandrovi od stříbrského
okresního úřadu a tázal se ho, jak je to
možné, že četnictvo dává pokyny, aby lidé
byli vpuštěni do síně. Na to prohlásil rada
Kalandra, že četnictvu do toho nic není, že
sudetskoněmecká strana má udržovati po-
řádek v síni a četnictvo že dohlíží jen na po-
řádek mimo shromaždiště. Poněvadž četni-
ctvo samo nevyvedlo sociální demokraty,
které vpustilo, nýbrž rada Kalandra učinil
výše zmíněné prohlášení, že to není věcí
četnictva, šel Max Frank do síně a vyzval
oněch 30-40 lidí, aby ze síně zase vyšli.
Když se zdráhali, pořadatelé je vytlačili.
V síni byli nyní jen pořadatelé, kteří se
rozestavili tak, že pořadatelé stáli kolem
v síni a uprostřed tvořili kříž. Byl úplný
klid, právě protože tam byli jen pořadatelé.

Náhle se dvéře otevřely a vřítilo se tam
asi 20 četníků s nasazenými bodly, kteří,
aniž kdo věděl proč, vrhli se na pořadatele.
Když se krajský agitátor Max Frank do-
tazoval ihned, proč to dělají, počali ho dva
četníci tlouci pažbami a gumovými obušky.
Četníci nepřestali dříve, dokud všech 300
pořadatelů, kteří byli vyznačeni páskami na
rukávech, nevytloukli ze síně. Při tomto
naprosto nepochopitelném postupu četníků
byly zraněny tyto osoby:

František Peter, pekař ze Stříbra, byl
pažbami a gumovými obušky bit do pra-
vého boku a do pravé paže, rovněž na
hřbetě dlaně, takže měl modřiny a delší
dobu cítil bolesti; Rudolf Träger, horník ze
Stříbra, byl rovněž zbit gumovým obuškem
a pažbami; Josef Fleissner, kupec ze Stří-
bra, byl uhozen do ruky a zraněn mu palec.
Pažbou byl uhozen do prsou.

Rovněž dále uvedení pořadatelé byli vět-
šinou již při prvním vytlačování četnictvem
biti a raněni.

Důkaz: Max Frank, Mariánské Lázně,
dům Bavaria; František Petz, pekař ve
Stříbře č. 695; Rudolf Träger, horník ve
Stříbře č. 242; Josef Fleissner, kupec ve
Stříbře; Adam Antonín Fehr, košikář
v Plané č. 22; Vojtěch Klemm, krejčí
v Plané č. 24; Josef Veitenhansl, dělník
v Plané č. 74; Karel Biebl, dělník v Plané
č. 105.

Krajský vůdce major Frank ihned žádal,
aby o postupu četnictva byl sepsán zápis, a

aby byli zjištěni četníci, kteří bez důvodu
ztloukli pořadatele. Obojí bylo zamítnuto.

Důkaz: Senátor Ludvík Frank, major m.
sl. v Mariánských Lázních.

četníci odebrali se potom na své pů-
vodní stanovisko před místností shromáž-
dění. Vůdce pořadatelů Wach přikázal po-
tom pořadatelům, aby zase obsadili míst-
nost. Pořadatelé vyhověli tomuto rozkazu
a obsadili síň jako dříve. Když bylo pro-
vedeno základní ustavení pořadatelů v síni,
bylo dáno povolení, aby účastníci schůze
tam byli vpuštěni. S účastníky schůze vešlo
tam zase asi 30 až 40 sociálních demokratů,
kteří již dříve byli vytlačeni. Četníci sami
poslali zase do síně tyto lidi, o nichž věděli,
že již jednou bez povolení tam vnikli. V síni
bylo asi 800 až 1000 osob, mezi nimi asi
300 pořadatelů. Když schůzi zahájil okresní
vůdce Wirt, pronesl krátkou úvodní řeč
krajský vůdce major m. sl. Ludvík Frank.
Jeho slova byla smířlivá; také kromě něko-
lika výkřiků bylo v síni ticho.

Když potom po řeči krajského vůdce počal
mluviti Rudolf Sandner, počala známá sku-
pina 30-40 sociálních demokratů křičeti
a lomoziti. Středisko neklidu bylo obklopeno
pořadateli, poněvadž tito buřiči byli jen
v jedné čtvrti pořadatelského kříže, a ze
síně vytlačeno. Rudolf Sandner mohl pak
pokračovat ve své řeči. Tu však četnictvo,
které musilo viděti, že vytlačené osoby ru-
šily schůzi, vpustilo je zase do síně, místo
aby je zjistilo a udalo je pro rušení schůze.
Jelikož znova vpuštěné osoby počaly zase
rušiti klid, musily býti znova vytlačeny.
Klid byl právě obnoven, Rudolf Sandner
pokračoval ve své řeči, když bez viditelného
důvodu četníci vnikli do síně a beze všeho
vyzvání počali tlouci účastníky schůze, lho-
stejno ať to byl muž nebo žena. Četníci tla-
čili účastníky schůze většinou do koutů síně,
odkud nemohli vyjíti, takže tam byli lidé
k udušení napěchováni. Proto musili účast-
níci schůze ve své tísni násilím vypáčiti
dvéře, které se jinak nikdy neotvírají. Po-
kud se dostaly osoby do sousední hostinské
místnosti, musily odtamtud prchnouti přes
zeď dvora před četníky, kteří řádili přímo
zuřivé. Ba když bylo ještě několik osob
v síni, musily tyto osoby proběhnouti skrze
četníky jako ulicí. Důvodu k takovému jed-
nání četníků vůbec nebylo, nebylo ani ře-
čeno, že je schůze rozpuštěna, ani že pří-
tomní mají místnost opustiti. Četníci tloukli
jak gumovými obušky, tak i pažbami, čá-

---

6

stečně i bodly do ustupujícího zástupu, kam
jen mohli, Zraněny byly při tom tyto osoby:

Josef Hala z Myslinky byl od četnického
strážmistra z líšťanské četnické stanice
dvakrát uhozen gumovým obuškem do
tváře.

Václav Schmidt ze Skelné Hutě č. 35 byl
zraněn na pravém zápěstí a má 6 cm dlou-
hou řeznou ránu na pravém předpaží. Mimo
to mu byl roztrhán kabát, čímž utrpěl škodu
50 Kč. Nemohl pracovati 14 dní.

Alois Mages ze Skelné Hutě č. 11, pošta
Krsy, byl zraněn na pravé lícní kosti tvrdým
předmětem a dostal dvě rány gumovým
obuškem do zad. 8 dní nemohl pracovati.

Martin König z Myslinky č. 28 byl čet-
níky shozen se schodů a gumovým obuškem
uhozen do zad, mimo to mu byly roztrhány
kalhoty.

Marii Steinerovou, dceru domkáře z My-
slinky č. 17, četníci uhodili do tváře gumo-
vým obuškem.

Helenu Wenzlovou, dceru rolníka z My-
slinky č. 29, četník Haken z Touškova uho-
dil gumovým obuškem přes rámě a zranil
na hlavě. Mimo ni je svědkem Marie Thü-
rová z Myslinky.

Ottovi Lexovi z Hunčic byl roztrhán jeho
nejlepší kabát. Škoda činí 50 Kč.

Vilému Wagnerovi ze Všerub roztrhali
četníci oblek, škoda činí 50 Kč, svědky jsou
František Hickisch a Karel Gatscha, oba
ze Všerub.

Karla Denkscherza z Touškova zranil čet-
ník špičkou bodla na vnitřní straně pravého
oka kolem obočí. (Lékařské vysvědčení. )

Amalii Schröllovou, selku z Touškova, bil
četník Haken z Touškova gumovým obuš-
kem do hlavy a do zad. (Lékařské vysvěd-
čení. )

Josef Krippner, sedlák z Čemin, byl gu-
movým obuškem uhozen do obličeje. (Lé-
kařské vysvědčení. )

František Peter, pekař ve Stříbře č. 695,
byl zbit gumovými obušky a pažbami.

Karel Reinwart, pekař ve Stříbře, byl zbit
gumovými obušky a pažbami.

Antonín Frauenholz, holič ve Stříbře č.
652, dostal několik ran gumovým obuškem
do hlavy.

Ondřej Willinger ze Stříbra č. 667 dostal
dvě rány gumovým obuškem do zad a do
ramene.

Ludvík Stoss, dělník ze Stříbra, dostal
pět ran gumovým obuškem a pažbou do zad-
a do šíje.

Antonín Steiner ze Stříbra, Pražská ulice
č. 47, dostal několik ran do hlavy gumovým
obuškem, takže se zhroutil a několik dní
cítil silné bolesti.

Jan Treppesch, kameník ze Stříbra č. 387,
dostal několik ran gumovým obuškem do
paže.

Josef Jugl z Drahonic č. 6 dostal dvě
rány do hlavy a do úst, při čemž mu byl
pravý řezák v polovici zlomen a z jednoho
zubu mu byla vyražena plomba. Krvácel
a několik dní cítil silné bolení hlavy.

Václav Schmidt, pokrývač ze Skelné Hutě
č. 35, měl řeznou ránu na pravém podloktí,
dlouhou 6 cm, silně krvácel a několik dní
nemohl pracovati.

Wach z Mariánských Lázní byl již ve
shromažďovací místnosti těžce zraněn ra-
nami gumovým obuškem a pažbou.

František Moos z Pozorky byl zraněn
v kolenním kloubu.

Karel Schmidt z Horšovského Týna utrpěl
výron krve v okolí kloubu pravého palce
a zhmoždění pravé ruky, dále byl zraněn
na horním pysku. Několik dní nemohl pra-
covati.

Josef Pelter ze Stoda dostal od četníků
několik ran gumovým obuškem do hlavy.

Minarschik Josef ze Stoda totéž.

František Glaser ze Stoda totéž.

Josefa Sauerborna z Chotěšova četníci
uhodili pažbou.

Václavu Turnwaldovi z Chotěšova se stalo
totéž.

Vilému Ottisovi ze Stoda se stalo totéž.

Václavu Ullrichovi ze Stoda se stalo totéž.

Michal Distler ze Ctibore byl zbit gumo-
vým obuškem.

Jiří Rauch, číšník z Čečína, pošta Bělá
nad Radbuzou, dostal několik ran gumovým
obuškem a pažbou.

Josef Turba z Plané byl dvěma lidmi po-
blíž východu ze síně povalen a dostal se pod
nohy lidí. Když to viděl četník Haken, tloukl
ho gumovým obuškem do hlavy, až Turba
omdlel a byl dvěma soudruhy vyrván ránám
četníka a vynesen. Svědkové: František
Vojtěch z Plané č. 4, Jan Weinmann z Plané
č. 18, Antonín Egener z Plané č. 80.