Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Košek, dr Markovič, Langr, Sivák, Vávra, Taub.

Zapisovatelé: de Witte, R. Böhm.

230 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr Hodža; ministři Bechyně, dr Černý, dr Dérer, dr Franke, Ježek, dr Kalfus, dr Krofta, Machník, Mlčoch, inž. Nečas, dr Šrámek, Tučný, dr Zadina.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 147. schůzi poslanecké sněmovny smutnou zprávou (Poslanci povstávají.) o tom, že včera v hodinách poledních v podolském sanatoriu zemřel jeden z nejvážnějších spolubudovatelů tohoto státu, bývalý předseda vlády František Udržal.

Je těžké při této zprávě o konci tohoto krásného a plného života neohlédnouti se více než sedmdesát let nazpět, na sedmdesát let, z nichž padesát naplněno bylo prací nejprve pro národ a zemi, potom pro národ a stát.

František Udržal, český sedlák krásně výrazného typu, narodil se 3. ledna 1866 v Dolní Rovni u Pardubic. Narodil se na robotném gruntě z rodičů, kteří mu dali do života tradici ušlechtilého selského rodu, tradici, po jejíchž kořenech můžeme jíti zpět až k Janu Udržalovi do šestnáctého století a dále. Kronika rodu Udržalova je kusem dějin českého stavu zemědělského. Celý život pak Františka Udržala je národní, politickou a hospodářskou kronikou posledního půlstoletí českého národa.

Františku Udržalovi dostalo se dokonalého vzdělání, dík jednak jeho rodičům, jednak jeho vlastní snaze jíti stále vpřed. Po střední škole absolvoval hospodářskou akademii v Táboře, po ní studoval na vysoké škole zemědělské v Halle, a teprve po důkladné zemědělské praxi vrátil se na svůj statek do rodné obce.

Bylo více než přirozeno, že člověk tak velikého a širokého zájmu, jehož podkladem byl mimořádně vyvinutý smysl pro historii a schopnost učiti se z ní, dále náklonnost k sociologii a všemu hospodářství, se nutně musil zabývati politikou a že brzy v ní vynikl, a to jak v politice svého stavu, tak v politice svého národa.

Jaký tedy div, že již roku 1897 setkáváme se s jedenatřicetiletým Udržalem na vídeňské říšské radě a rok potom též na zemském sněmu českém. A od těch dob již parlamentní půdu neopustil. Do říšské rady kandidoval a byl zvolen nejprve na program strany mladočeské, s níž zůstal v souručenství pouze několik málo let. Roku 1903 ohlásil kandidaturu vlastní do říšské rady, aby posléze zakotvil tam, kde bylo jeho skutečné místo, v rostoucí tehdy straně agrární, jejíž první delegace přišla do vídeňské poslanecké sněmovny roku 1901. Při volbách na základě všeobecného práva hlasovacího v květnu r. 1907 byl již kandidován za českou stranu agrární, a když pak na podzim téhož roku byl poslanec Karel Prášek povolán do ministerstva barona Becka, byl poslanec František Udržal zvolen předsedou klubu poslanců této strany. Mělť za sebou již deset let tvrdé parlamentní praxe, deset let, charakterisovaných bojem o Badeniho jazykové výnosy.

Vedlo by daleko vypočítávat, jak veliká byla Udržalova práce v té době a jak významné bylo jeho působení na říšské radě až do vypuknutí světové války. Budiž zde však řečeno aspoň to, že předmětem jeho veliké záliby a pozornosti byly věci vojenské. Věděl, jak úzce souvisí s historií českého národa, s historií, kterou se tak vášnivě a odborně zabýval; snad právě na době husitské, kterou zvláště miloval, poznal, jak věci obrany národa vážně souvisí s jeho budoucností.

Není tedy divu, že se již tenkráte věnoval vojenství a brannosti a že se - jako člen branného výboru - živě zúčastnil prací na branné reformě.

O jeho vážnosti politické svědčí nejen to, že roku 1908 byl zvolen místopředsedou vídeňské sněmovny, nýbrž i to, že byl členem rakousko-uherských delegací. Jeho pracovní zájem zabíhal do mnoha oborů politické práce. Jeho národní úsilí vedlo jej do úspěšné spolupráce s ostatními slovanskými národnostmi na říšské radě, s nimiž společně vytvořil slovanskou unii, jež koncem března 1911 porazila vládu barona Bienertha. V delegacích roku 1912 a 1913, za balkánských válek, byl jedním z těch, kteří nejdůsledněji potírali zahraniční politiku jak Aehrenthalovu, tak Berchtoldovu. Do budapeštských delegací, respektive do jejich doby spadá také utužení styků s bratry Slováky, zvláště s dr Milanem Hodžou, dnešním předsedou vlády, s dr Dérerem, dnešním ministrem spravedlnosti, s dr Emilem Stodolou a mnohými jinými.

Veliká byla činnost Udržalova za války. Nejstručněji ji vyjádříme, řekneme-li o Udržalovi, že byl jakýmsi Švehlovým vyslancem pro Vídeň. Švehla sám byl za války ve Vídni celkem čtyřikráte. Udržal však se tam - pověřen výkonným výborem své strany - trvale usadil. Podnikl odtamtud také důkladnou informativní cestu Německem, a neopomněl v českých věcech navštíviti také Budapešť, když toho bylo potřeba.

Doba válečná stejně jako předválečná byla Udržalovi velikou přípravou pro práci, kterou národu a všem jeho vůdcům přinesl dvacátýosmý říjen 1918. Člen Národního výboru a voják Udržal vstupuje na půdu revolučního Národního shromáždění a stává se jeho místopředsedou. Je členem výboru branného a zahraničního a zůstává jím i v prvém volebním období sněmovny až do 26. září 1921, kdy byl jmenován ministrem národní obrany. Je jím ve vládě Benešově a v prvé vládě Švehlově, a je jím znovu v třetí vládě Švehlově až do 1. února 1929, kdy sám je jmenován předsedou vlády.

Je tedy celkem sedm let ministrem národní obrany, sedm let vojenským strážcem republiky. Bylo mu v té době, v době poměrného mezinárodního míru, která příliš nepřála budování armád, překonati mnohé překážky a my můžeme dnes býti šťastni, že se mu podařilo překonati je, a děkovati mu, že neslevil a že se statečnou odhodlaností uhájil všechny potřeby odpolitisované armády. Základy, které dal Udržal branné bezpečnosti republiky, zůstanou jeho největším dílem. Udržal uměl vidět do budoucnosti a nedopustil, aby republika cokoliv zanedbala na své obraně. Armáda také zůstala Udržalovou láskou i v letech následujících, v letech, kdy byl předsedou vlády.

Byla to léta nastupující světové hospodářské krise, tři léta plná těžké odpovědnosti a velkých starostí, v nichž se Udržalovi podařilo udržeti státní rozpočet v přiměřeném stavu a politické vedení stát u v pevných rukách.

Jeho zájem a činorodost nepolevily, ani když složil úřad předsedy vlády. I tak zůstal činný ještě jako poslanec a v tomto volebním období jako senátor.

Teprve když se ukázalo, že jeho veliká, skoro půl století obsahující činnost politická přece jen zanechala stopy na jeho jinak pevném zdraví, resignoval - v listopadu minulého roku - i na mandát senátorský a omezil svou činnost na práci v některých institucích hospodářských.

Přes to však, když jsme se s ním loučili v prosinci jako se senátorem, netušili jsme, že tak brzo nastoupí cestu, z níž není návratu.

Zachováme mu vděčnou paměť. (Poslanci usedají.)

Na znamení smutku přerušuji schůzi na 10 minut.

(Schůze přerušena v 15 hod. 50 min. - znovu zahájena v 16 hod. 3 min.)

Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Sněmovna je způsobilá jednati.

Ministerstvo vnitra sdělilo přípisy ze dne 20. dubna 1938:

č. 28.296/1938-9, že na místo zemřelého posl. Polívky povolalo podle §u 56 řádu volení do posl. sněmovny náhradníka Františka Klajbana, strojníka a legionáře v Hronci, a že mu vydalo ověřující list poslanecký;

č. 26.950/1938-9, že na místo uprázdněné resignací posl. dr Spiny povolalo podle §u 56 řádu volení do posl. sněmovny náhradníka Gustava Hackera, rolníka v Podbořanech, a že mu vydalo ověřující list poslanecký.

Oba pp. poslanci dostavili se do dnešní schůze.

Poněvadž před tím podle §u 6 jedn. řádu v kanceláři sněmovní podepsali slibovací formule, přistoupíme ke slibu podle §u 22 úst. listiny a §u 6 jedn. řádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibu, a to též v jazyku národnosti, ke které se slibující přihlásili, a pp. slibující ke mne přistoupí a vykonají slib podáním ruky a slovem "slibuji" nebo "sľubujem", po případě shodným výrazem svého jazyka.

Žádám o přečtení slibovacích formulí a pp. posl. Klajbana a Hackera žádám, aby přistoupili ke mně vykonat slib. (Poslanci povstávají.)

Sněm. tajemník dr Říha (čte): Sľubujem, že budem verný republike Československej a že budem zachovávať zákony a mandát svoj zastávať podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia.

Ich gelobe, der Čechoslovakischen Republik treu zu sein und die Gesetze zu beobachten sowie mein Mandat nach bestem Wissen und Gewissen auszuüben.

Posl. Klajban (podávaje předsedovi ruku): Sľubujem.

Posl. Hacker (podávaje předsedovi ruku): Ich gelobe. (Poslanci usedají.)

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda: na dnešní den posl. Čavojskému, dr Lukáčovi, Petrovi; na tento týden posl. dr Patejdlovi.

nemocí dodatečně posl. Slušný na den 5. a 7. dubna t. r.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Dubický.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečnou omluvu posl. dr inž. Touška na den 7. dubna t. r.

Posl. Klajban oznámil zároveň s klubem poslanců čsl. strany nár. socialistické, že stal se členem tohoto klubu.

Posl. Wagner a Liebl oznámili přípisy ze dne 8. dubna 1938, že se vzdávají poslaneckého mandátu s platností od 1. května 1938.

Do výboru branného vyslal klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. dr Hodinu za posl. dr Eichholze.

Předseda vlády sdělil přípisem ze dne 12. dubna 1938, č. j. 2687/909 S m. r., že pan president republiky vyhověl rozhodnutím ze dne 11. dubna 1938 žádosti ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy dr Czecha za zproštění úřadu ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a pověřil ministra spravedlnosti dr Dérera prozatímním řízením ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

Předseda senátu NSRČ sdělil, že senát projednal a schválil:

ve 111. a 112. schůzi dne 6. a 7. dubna 1938 dohodu o úpravě výměny zboží mezi Československem a Italií k československo-italské obchodní a plavební smlouvě ze dne 23. března 1921, podepsanou v Římě dne 31. března 1937 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 30. dubna 1937, č. 72 Sb. z. a n. (tisk 511-IV sen. 1937) (přípis ze 7. dubna 1938);

ve 112. a 113. schůzi dne 7. a 8. dubna 1938 osnovy:

zákona o zbraních a střelivu (tisk 664-IV sen. 1938),

zákona o poplatkovém ekvivalentu (tisk 677-IV sen. 1938),

zákona, jímž se mění zákon ze dne 1. června 1932, č. 99 Sb. z. a n., o odškodnění nemocí z povolání (tisk 675-IV sen. 1938);

ve 113. schůzi dne 8. dubna 1938 osnovy:

zákona o dopravních značkách pro silniční dopravu (tisk 672-IV sen. 1938),

zákona, jímž se doplňuje § 5, odst. 1 zákona o ochraně a obraně proti leteckým útokům (tisk 681-IV sen. 1938),

zákona o povinnosti ústavů, podniků, fondů a některých sociálních zařízení ukládati část prostředků ve státních půjčkách (tisk 682-IV sen. 1938) (přípisy z 8. dubna 1938), a to vesměs ve znění usneseném posl. sněmovnou.

Dále sdělil předseda senátu přípisem ze dne 7. dubna 1938, k tisku 422-IV sen. 1937, že senát projednal ve 111. a 112. schůzi dne 6. a 7. dubna 1938 a přijal osnovu zákona o povinném ničení larev střečka hovězího.

Dotazy:

posl. J. Sedláčka:

min. vnitra:

ve věci porušování jazykového zákona První pražskou nemocenskou pojišťovnou obchodních a soukromých zřízenců, Brno, Lažanského náměstí č. 3, pokud se týká její odbočky v Prostějově (č. D 504-IV),

o zostření postupu Zemského úřadu v Praze proti Českému divadlu v Olomouci a o žádosti tohoto divadla, podané ministerstvu vnitra (č. D 505-IV),

týkající se dvojjazyčných tiskopisů První pražské nemocenské pojišťovny obchodních a soukromých zřízenců (č. D 514-IV),

min. pošt a telegrafů o odebrání novinové sazby pro společenský olomoucký týdeník Zábavná revue, Olomouc, Česká 11 (č. D 506-IV),

vládě o nutnosti zřízení české průmyslové školy v Šumperku buď jako školy samostatné nebo ve formě poboček při vyšší německé průmyslové škole (č. D 507-IV),

min. financí o výsledku sporu a žaloby ředitele tabákové továrny Josefa Tekverka proti MUDr Jakubu Katzovi, praktickému lékaři v Mukačevě (č. D 508-IV);

posl. Richtra min. vnitra o postupu četnictva ze stanice Lysické při stávce dělnictva ve Voděradech (č. D 509-IV);

posl. Čuříka min. financí ve věci jmenování berních vykonavatelů na Moravě kancelářskými úředníky (č. D 510-IV);

posl. dr Pružinského min. vnútra vo veci archivu bývalej župy Liptovskej (č. D 511-IV).

Odpovědi:

min. spravedlnosti na dotaz posl. Bródyho a dr Pješčaka č. D 386-IV;

min. vnitra na dotazy: posl. Révaye č. D 433-IV, posl. J. Sedláčka č. D 446 a 479-IV, posl. dr Holoty č. D 462-IV, posl. Bezděka č. D 426-IV;

min. školství a nár. osvěty na dotaz posl. Révaye č. D 439-IV;

min. financí na dotaz posl. J. Sedláčka č. D 421-IV;

min. železnic na dotazy posl. J. Sedláčka č. D 444-IV a posl. Hollubeho č. D 448-IV;

min. veř. prací na dotaz posl. J. Sedláčka č. D 445-IV.

počátkem schůze:

Usnesení senátu tisk 1326 - přikázáno výboru zemědělskému.

Vládní návrhy tisky 1332 a 1333 - přikázány výborům zahraničnímu a živn.-obchodnímu.

Návrhy tisky 1323 a 1325 - přikázány výboru iniciativnímu.

Naléhavé interpelace tisky 1311, 1329.

Odpověď na naléhavou interpelaci tisk 1328.

Interpelace tisky 1308 (I až XV), 1324 (I až XI), 1327 (I až XI).

Odpovědi tisk 1307 (I až XIII).

Zápisy o 138. až 144. schůzi posl. sněmovny N. S. R. Č., proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Těsnopisecké zprávy o 136. až 144. schůzi posl. sněmovny N. S. R. Č.

přikázal předseda žádosti:

kraj. trest. soudu v Praze ze dne 11. dubna 1938, č. Nt XIX 26/38, za souhlas s trest. stíháním posl. Švermy pro přečin proti cti (č. J 333-IV);

disc. rady adv. komory v Praze ze dne 1. dubna 1938, č. Dis 646/37, za souhlas s disc. stíháním posl. dr Zippeliuse (č. J 334-IV);