Stejně jest tomu u německého emisního
ústavu, ústřední banky. Ačkoliv
emisní ústav dokázal zplna i během
moratoria ústředního ústavu svou schopnost
života, protože byl s to udržeti za moratoria úrokovou
službu a protože eventuální risiko bylo
více než kryto dobrými reservami, byl tento
jediný německý emisní ústav,
jehož význam spočíval zvláště
v oboru obecného úvěru, se souhlasem německých
malých stran zlikvidován a převeden do Ústřední
banky německých spořitelen. Ačkoliv
německé spořitelny uložily na základě
zmíněné vkladové povinnosti čtvrtinu
všech vkladů u této Ústřední
banky československých spořitelen, jsou u
správních orgánů zastoupeny, což
je zajímavé, jen jednou desetinou. Na tomto stavu
již nemůže nic změniti dík pečlivě
sestavenému statutu ani dnes prováděné
upisování akcií Sporobanky. Sudetskoněmecké
peněžnictví jest u tohoto ústavu zastoupeno
na další dobu 10 % pod heslem "Rovný mezi
rovnými". Dobrota tohoto zastoupení ve správních
orgánech není též nikterak zaručena
tím, že mezi dvěma zástupci jest jen
jediný odborník, za to však sekretář
soc. dem. strany Kremser, který byl do svého postavení
uveden svým kolegou ze strany.
Obrátíme-li se nyní zase k pohybu vkladů
u německých peněžních ústavů
a konstatujeme-li zde, že k obnovení kapitálu
z úspor až dosud v uspokojujícím rozsahu
nedošlo, musíme pociťovati jako zcela neslýchané,
že podle návrhu zákona mají býti
peněžní ústavy i tehdy, nedostačují-li
jejich volné prostředky, přinuceny, aby užily
50 % vkladového přílivu až do roku 1942
k nákupu státních papírů. Tímto
ustanovením jest postiženo přes 20 % lidových
peněžních ústavů sudetskoněmeckého
peněžnictví. Tak mají na př.
malé společenstevní peněžní
ústavy při stavu cenných papírů
od nuly až do 7 % vkladů jen 8 až 10 % volných
hotových peněz. Tento hotový stav musí
zůstati samozřejmě z obchodních důvodů
likvidní a nemohou ho užíti k nařízenému
nákupu státních papírů. Pomyslí-li
se při této situaci na to, že z těchto
přirostlých vkladů musí býti
bez toho již 10 % odvedeno reeskontnímu ústavu,
pak nové obligatorní nařízení
znamená omezení soukromého úvěrového
trhu o plných 60 %.
Úkol lidových úvěrních ústavů
nespočívá jen v tom, aby nastřádané
jmění obyvatel bylo uloženo a spravováno
jako sirotčí jistota, nýbrž také
v tom, aby tohoto nastřádaného jmění
bylo možno použíti pro úvěrovou
potřebu obyvatel zase k dobru hospodářství.
Dnes již může býti tato potřeba
splněna až do jisté míry jen zpětným
přílivem, neboť peněžní
ústavy jsou dnes odkázány především
na to, uspokojovati úvěrové potřeby
aspoň z části ze zpětného přílivu
vkladů. Hypoteční trh musí býti
těmito nucenými opatřeními těžce
postižen. Účinků na stavebněhospodářský
a průmyslový úsek hospodářství
a tím i na celou sociální politiku nelze
vůbec přehlédnouti. Nové vytvoření
kapitálu není, jak jsem ukázal, nikterak
takové, aby toto proponované bezohledné vyčerpání
úvěrového trhu pro účely zbrojení
nemusilo těžce postihnouti a omeziti soukromé
hospodářství. [ ].
Když se konaly porady o rozpočtu pro onen rok, o jehož
účetní uzávěrce dnes debatujeme,
uvedl zpravodaj ve svém výkladu čtyři
základní myšlenky: 1. prohlásil, že
žádné řádné hospodářství
nesmí vydávati více než přijímá,
2. konstatoval, že každému odpovědnému
člověku jest jasno, že stát již
další zatížení nesnese, 3. prohlásil,
že se na dluh dá hospodařiti až do jisté
míry a že tato míra byla již překročena,
4. táže se, nezhřešíme-li, budeme-li
takto pokračovati, na příštích
pokoleních, která zatížíme ohromnými
povinnostmi úrokovými a amortisačními.
Státní finanční politika se těmto
zdravým zásadám nikdy nepřizpůsobila.
Stát vydává také nadále více,
než přijímá. Zvýšení
zatížení dostoupilo dále až k opuštění
přítomného životního standardu,
takže pokračování v této politice
můžeme označiti jako cestu ke zchudnutí.
[ ].
Poslední otázce zpravodajově musíme
však dnes také trvale přisvědčiti.
Panující systém prohřešuje se
na příštích pokoleních především
tím, že politika zadlužení a zchudnutí
vede stát i politicky na okraj propasti. Jsme toho mínění,
že tato politika není jedinou možnou cestou k
udržení státní suverenity. (Souhlas.)
Jsme daleko více přesvědčeni,
že jedině nová orientace vašeho politického
jednání vůči Němcům
ve vnitrozemí a v cizině vám poskytuje předpoklady
pro suverenitu, spoléhající se na vnitřní
sílu a jen tím také pravdivou. (Potlesk
poslanců strany sudetskoněmecké.)
Místopředseda Vávra (zvoní):
Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava jest skončena.
Dávám slovo k doslovu o obou sloučeně
projednávaných odstavcích pořadu p.
posl. Remešovi.
Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno!
Tentokráte nebude jistě důvodu ke stížnosti,
že sněmovně nebyl poskytnut dostatečný
čas k projednání státního závěrečného
účtu. Museli jsme se omeziti při projednávání
rozpočtu, a debata o státní účetní
závěře byla pokračováním
debaty rozpočtové.
A tak, jak se dalo očekávati a jak to politické
poměry samy dávají, byla debata o státní
závěrce využita z valné části
k politickým projevům. Našly se ovšem
také velmi četné akcenty hospodářské.
Podrobnostmi státní účetní
uzávěrky zabývalo se poměrně
jen málo pánů poslanců. Pokud mluvili
o podrobnostech a pokud toho potřeba vyžaduje, zmíním
se o jednotlivých vývodech pánů řečníků.
Po stránce formální nebyly proti sestavení
účetní závěry žádné
podstatnější námitky. Byla vyslovena
některá přání, zejména
potud, aby účetní závěry bylo
použito k projednávání rozpočtu
pro budoucí rok a za tím účelem aby
účetní závěra, pokud to lze,
byla projednána dříve než rozpočet
sám. Toto přání vyslovil zejména
p. posl. Říčář. Chci
poznamenat, že nejvyšší účetní
kontrolní úřad předkládá
nám účetní závěru zpravidla
o polovinu zákonného času dříve.
Nebývá-li obyčejně dostatek času
k tomu, abychom závěru projednali dříve
- poněvadž přichází do sněmovny
obyčejně v době, kdy je nutno projednávat
rozpočet - používáme tak jako tak čísel
ze závěrečných účtů,
abychom jimi kontrolovali čísla rozpočtová.
Pp. posl. Polach a posl. J. Sedláček,
reklamovali ve svých projevech potřebu zařazování
fondů do státní účetní
závěry. Tento požadavek jsem vznesl také
já ve své výborové zprávě,
kterou jsem sněmovně předložil. Mohu
konstatovati, že nejvyšší účetní
kontrolní úřad se velmi poctivě snaží,
aby tomuto přání, pokud to lze, vyhověl,
a není pochyby, že se tak v dohledné době
stane v té formě, v jaké je to možno
provést.
Pan kol. dr Novotný si stěžoval, že
účetní závěrka není
dostatečně jasná a že se v ní
člověk těžko vyzná. Přiznávám,
že účetní závěře,
která je sestavena soustavou účetnictví
kameralistického, lze těžko rozumět,
ale kdo je jen trochu obeznámen s vedením knih a
účetnictvím, i ten, kdo této náležitosti
snad nemá, ale dá si jen trochu práci, najde
v účetní závěře vše,
oč mu jde a co tam hledá. Ke každé změně
a rozpočtové odchylce je možno nalézt
ve státním závěrečném
účtu potřebné vysvětlení,
neboť státní účetní závěrka
celých 90 stran používá jen k účelu
vysvětlivek, které se nalézají na
str. 464 až 554. Jde celkem o 1.012 vysvětlivek k
rozmanitým položkám. Prosím, aby se
pánové, kteří tvrdí, že
závěrka je jim nedostatečně jasná,
laskavě podívali do některé závěrky
kteréhokoli sousedního státu a přesvědčí
se, že nikde nenajdou tolik podrobností, kolik je
jich možno nalézt právě v závěrce
naší.
Řada řečníků se zastavovala
u hospodářství státních lesů
a statků. Byli to zvláště kolegové
Mikuláš, Polach, J. Sedláček
a jiní, kteří se zabývali hospodářstvím
našich podniků a zejména státních
lesů a statků. Poukazovali, že hospodářské
výsledky jejich nejsou úměrné investovanému
kapitálu, zakládacím aktivům a že
teprve poslední dobou vykazují jakés takés
zisky. Myslím, že nemusím dokládat,
že výsledky hospodaření státních
lesů a statků nejsme nijak zvlášť
nadšeni. Nesčetněkrát jsem se této
kapitole věnoval a zabýval se jejími podrobnostmi.
Pokud jde však o státní lesy, speciálně
z poslední doby, buďme spravedliví a řekněme,
že zejména lesní hospodářství
nebylo v posledních letech, kdy cena dřeva poklesla
pod jeho výrobní náklady, aktivní,
ani nejlépe spravované lesy samosprávy a
soukromé, jejichž těžba byla nadto ještě
zákonem omezena. Pan kol. Mikuláš se
zabýval zejména odhadem a dokazoval ve svých
vývodech, že ocenění 2.587 miliony Kč
je poměrně nízké a že výnos
11,400.000 Kč, který státní lesy a
statky vykázaly, representuje okrouhle asi 1/2 % zúrokování.
Pokud jde o odhad tohoto státního majetku, chci
poznamenat, že není právě nejjednodušším
úkolem provést náležité ocenění
majetku lesního, polního, rybničního
atd., ale zejména lesního a polního.
Státní lesy a statky byly nejposlednějším
státním podnikem, který zařadil do
svého závěrečného účtu
hodnotu zakládacích aktiv. Stalo se tak teprve v
účetní závěrce za r. 1935.
Při ocenění, které bylo předmětem
neobyčejně velkých a obsáhlých
úvah, bylo uvažováno o rozmanitých metodách
pro ocenění tohoto velkého pozemkového
majetku. Je potřebí uvážit, že
šlo o jedinečně rozsáhlý pozemkový
majetek, pro nějž by se v jeho celku i v jeho podstatných
částech těžko našel kupec, a že
tedy také tato okolnost padá při ocenění
velice na váhu. Nemůže zde býti dost
dobře použito oněch zásad, které
lze uplatniti při středním nebo dokonce malém
zemědělském hospodářství.
Konečné ocenění bylo z důvodů
praktických provedeno podle tří oblastí,
západní, střední a východní,
jež se co do intensity a podmínek hospodaření
od sebe různí. Postupovalo se na základě
podrobného elaborátu ředitelství podle
jednotlivých správních jednotek. Pro ocenění
zvolena na konec metoda výnosová. V jednotlivých
oblastech vyplynuly tyto hektarové průměry:
Oblast A, západní, t. j. ředitelství
státních lesů a statků Praha, Liberec,
Třeboň, Brandýs, Frýdek, Adamov. Hodnota
pozemků, včetně porostu a hodnoty budov,
staveb a fundu instruktu, byla oceněna takto: Při
hospodářství lesním 2.295 Kč
za 1 ha, při hospodářství zemědělském
5.332 Kč za 1 ha a při hospodářství
rybničním 2.324 Kč za 1 ha. V oblasti B,
v oblasti střední, ředitelství Žernovice,
Báňská Bystřice, Lipt. Hrádek,
semenářský závod, při hospodářství
lesním 2.508 Kč za 1 ha, při hospodářství
zemědělském 1.789 Kč za 1 ha, a v
oblasti východní, t. j. ředitelství
Solivar, Užhorod, Buština, Rachovo, při hospodářství
lesním 1.265 Kč za 1 ha, v zemědělském
1.224 Kč za 1 ha a poloninovém 373 Kč za
1 ha.
Z průměru všech uvedených oblastí
vyplývá hodnota jednoho hektaru takto: u hospodářství
lesního 2.081 Kč, u zemědělského
4.729 Kč, u poloninového 373 Kč, u rybničního
2.324 Kč. Nejvyšší účetní
kontrolní úřad sám provedl ocenění
r. 1932 odhadem podle ceny obecné, s přihlédnutím
též k výnosovosti. Podle jeho ocenění
vyplývala vyšší hodnota, zejména
u půdy zemědělské. K formální
dohodě o cenách s ministerstvem zemědělství
nedošlo. Kontrolní úřad při publikování
bilance dotčeného podniku v závěrečném
účtě za r. 1935 ponechal proto zatím
ocenění, k jakému došlo ministerstvo
zemědělství, vycházeje s hlediska,
že hospodářské poměry, jak se
při tehdejší krisi utvořily, nebylo
lze brát za dostatečně bezpečnou základnu
pro definitivní ocenění a že je proto
nejvhodnější ponechati konečné
řešení do doby, kdy se poměry zcela
ustálí, a teprve pak přikročiti k
novému odhadu zakládacích aktiv, podle §u
17 vlád. nařízení čís.
206/1924.
Osvětlil jsem pánům a dámám,
jakých zásad a metod bylo užito pro ocenění
těchto aktiv a z jakých důvodů se
stalo, že jsou oceněna takto. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.) Pokud jde o lesy a rybníky,
zdá se, že jsou ceněny úměrně,
pokud jde o půdu zemědělskou, tu říká
sám kontrolní úřad, že by ocenění
vyžadovalo určité remedury, a pravděpodobně
také k ní dojde.
Pan kol. dr Novák vnesl do debaty některé
kladné prvky. Já s ním v řadě
případů, pokud jde o jeho vývody,
souhlasím, zejména když řekl, že
máme v této době také přiznat,
že jsme něco udělali dobře, že
starý stát vyrostl za doby liberalismu a individualismu,
kdy se státní raisona do národního
hospodářství pletla daleko méně
než dnes, kdy žijeme v době - měl na mysli
ideu, nikoli politickou formu - kdy stává se vůdčí
ideou všech států. A souhlasím s ním
v tom, že když se nám někdy něco
nepodaří, nemáme házeti flintu do
žita, a znovu vraceti se k plné práci, abychom
dohnali, co se nám snad nepodařilo.
Pan kol. dr Novák vyzvedl jako plus, že se
nám podařilo najíti reální
vyrovnání rozpočtu na r. 1938 a vyslovil
mínění, že r. 1938 skončí
zcela jistě příznivěji, pokud jde
o výsledky hospodářské, nežli
r. 1936. Jsem toho mínění, že už
závěra za r. 1937, která nám jistě
bude zase předložena někdy koncem srpna nebo
počátkem, příp. v polovici září,
nám ukáže, že už hospodářství
r. 1937 bude hospodářstvím, které
bude představovat plné přiblížení
se výsledků hospodářských číslům
rozpočtovým, ba dokonce chtěl bych i tvrditi,
že budeme snad moci očekávat i nějaký
menší přebytek za r. 1937. Doufejme proto,
že r. 1936 patřil k posledním krisovým
letům, kdy se ještě státní příjmy
propadávaly, prameny jejich vysýchaly a při
tom státní výdaje rostly.
Někteří páni poslanci ocenili celkem
správně výdajovou stránku hospodářství
r. 1936, když řekli, že velikou část
těchto nákladů obětovali jsme na obranu
státu.
Pan posl. Čavojský kritisoval m. j. také
správu státních lesů a statků
a apostrofoval parlamentní úspornou a kontrolní
komisi, bude-li se zabývat také hospodářstvím
státních lesů a statků. K upokojení
p. kol. Čavojského chci poznamenat, a také
řady jiných, že parlamentní úsporný
a kontrolní výbor, pokud na to fysicky vůbec
stačí, zabývá se hospodářstvím
všech státních odborů bez rozdílu
a nezastavuje se před žádným. Mohu ubezpečit,
že bylo to právě zemědělství
a zejména státní lesy a statky, jimiž
se parlamentní úsporný a kontrolní
výbor velmi pečlivě zabýval za účasti
odpovědných vedoucích osob tohoto oddílu
státního hospodářství. Ubezpečuji,
že nikomu nic nedarujeme a že se před nikým
nezastavujeme (Výborně!), ať je to kdokoliv,
také ne před ministerstvem zemědělství
a také ne před státními lesy a statky.
(Výborně!)
Myslím, že nepřeháním, řeknu-li,
že výbor parlamentní úsporné
a kontrolní komise se natolik dovede povznésti nad
stranicko-politickými interesy, že tyto nehrají
tam naprosto žádnou, ani nejmenší roli.
(Výborně!) Naopak snažíme se
velmi pečlivě o to, abychom všichni podle svých
sil co možná nejlépe prospěli státu,
jemuž jsme povinni sloužit. (Potlesk.) To děláme
tak, jak to nejlíp dovedeme.
Vážení pánové a dámy!
Někteří pánové zabývali
se pak jinými státními podniky. Pan kol.
Polívka podrobil velmi detailnímu přehledu
hospodářství státních bání
a hutí a věnoval se speciálně hospodářství
státních železáren v Podbrezové
a rafinerii minerálních olejů v Dubové.
Budiž mi dovoleno, abych se k vývodům pana
kol. Polívky ve vší loyálnosti
vrátil a něco k nim poznamenal.
Panu kol. Polívkovi bych chtěl říci,
že čísla, která zde přednášel
jakož i odůvodnění jejich velmi dobře
znám. Slyšel jsem je několikráte opakovat
z úst pana generálního ředitele státních
bání a hutí dr Staucha (Slyšte),
který v době, kdy pan kol. Polívka hovořil,
seděl na galerii a velmi pilně poslouchal vývody
pana kol. Polívky. (Výkřiky.) Pan
kol. Polívka mluvil v dobré víře,
pravím, on je slovenským poslancem a je povinen
zastati se slovenského průmyslu - to je jeho dobré
právo, kterého se nesmím dotknout - ale budiž
mi dovoleno, když pan kolega se zabýval číslicemi
a některými tvrzeními, abych k nim mohl zaujmouti
také své stanovisko a vnésti do věci
trochu světla.
Pan kolega podle stenografického zápisu řekl
ve své řeči, že celé Slovensko
je rozrušováno rozpravami, novinářskými
články, které snad mají úmysl
dokonce připraviti státní podnik v Podbrezové
k zániku. K této věci mi dovolte říci
toto: Otázka nestojí tak, zrušiti nebo nezrušiti,
zastaviti nebo nezastaviti Podbrezovou, otázka zní
takto: Hospodařit nebo nehospodařit v Podbrezové?
(Výborně! - Potlesk.) Tak zní
otázka a tak ji také musíme brát za
podklad jednání, tak ji musíme s tohoto hlediska
posuzovat. Budiž mi věřeno, řeknu-li,
že v úsporné komisi, o které se tolik
v této věci napsalo a mluvilo, nenašel se nikdo,
kdo by chtěl něco takového provésti
nebo kdo by byl takovýto požadavek vyslovil. Víme
všichni velmi dobře, že jde o chudé Pohroní,
pro které je každý průmyslový
podnik požehnáním, a musí nám
jíti o to, abychom takový podnik v kraji, pro nějž
je dobrodiním, zachovali, ale musí nám jíti
také o to, aby tento podnik byl veden tak, abychom za něj
jako lidé, kteří odpovídají
svým voličům a poplatníkům,
také mohli, pokud jde o hospodářství,
odpovídat. (Potlesk.) Dosavadní režim,
který se ve správě státních
báňských a hutnických podniků
tak neblaze uplatňuje, zatím nedovede hospodařit
tak, abychom s tím mohli býti spokojeni. Proto je
Podbrezová předmětem pozornosti.
Pan kol. Polívka ve svých vývodech
uvedl, že závod Podbrezová udržuje 500
pracovních budov a že úprava a ošetření
budov vyžaduje ročně 1 mil. Kč.
Budiž mi dovoleno poopravit tuto cifru. V r. 1936 činily
náklady na udržování nemovitostí
2,574.622.05 Kč. Pan kolega řekl, že je potřebí
velkorysého plánu na rekonstrukci některých
odvětví podbrezovského závodu. Přiznávám,
že je třeba dlouhodobého rekonstrukčního
plánu. Pan kolega hovořil o Hronci, že vyžaduje
novou budovu pro slévárnu a nový elektrický
jeřáb. Jsem toho mínění, že
budova nepomůže, nepodaří-li se stlačiti
výrobní ztráty, které vykazuje toto
oddělení. (Tak jest! - Hlasy: Jinde vydělávají
a tam prodělávají!) Pane kolego, já
bych si z toho, že prodělávají, nic
nedělal, kdyby prodělky nebyly tak veliké.
Ukáži, co nás stála Podbrezová
od té doby, co máme samostatný stát.
Prosím, abyste měli trpělivost. Chci připsati
na vrub nevhodné dislokace toho závodu velmi mnoho,
pokud jde o jeho ztráty. Musíme býti spravedliví
a musíme doznati, že má nevýhodné
položení, že doprava koksu, surovin, hotového
zboží i jeho odvoz atd. stojí velké
peníze. O tom není pochyby, ale to všecko nemůže
representovat takové částky, které
představují ztráty podbrezovských
železáren.
Pan kolega řekl, že hrubá válcovna je
stará 50 roků a naprosto nevyhovuje. Je nesporno,
že nepracuje hospodárně a je značně
opotřebovaná. Nová válcovna bude ovšem
stát 20 až 30 mil. Kč. Ta znamená tedy
novou investici jenom pokud jde o válcovnu. Řekl
dále, že je nutná přestavba střední
a jemné válcovny. Jemná válcovna přestavby
nepotřebuje, poněvadž je moderní a nová,
v normálním provozu nebyla ani celý rok.
Pan kolega uváděl na obhajobu těchto ztrát,
které později vyčíslím, že
závod odvedl eráru na daních v r. 1936 3,491.000.-
Kč. Konstatuji, že závod odvedl na zvláštní
dani výdělkové 479.364.55 Kč, na dani
pozemkové 5.000 Kč, na činžovní
63.911.95 Kč, z motorových vozidel 8.788.50 Kč
a na dani z vodní síly 469.121.35 Kč, na
dani z obratu 153.046.79 Kč; tedy celkem odvedl závod
v r. 1936 na daních 1,179.223.05 Kč, nikoli 3,491.000
Kč. Pánové, a uvádí se to stále,
neřekl to jenom kol. Polívka, nýbrž
také pan generální ředitel Stauch,
že nutno počítati s tím, co dostanou
jako tržbu za dovoz státní dráhy, co
dostane pošta, co dostanou státní statky a
lesy za dřevo atd. Pánové, račte prominout,
tohle nemůžeme bráti do kalkulu, a to z toho
důvodu, poněvadž každý soukromý
podnik musí také surovinu plně zaplatiti
a započítati do výroby a nemůže
ji počítati jako součást zisku. Jde-li
v daném případě o jednoho společného
majitele, o jednu společnou kasu, t. j. stát, nemůžeme
s tím takhle kalkulovati z toho jednoduchého důvodu,
poněvadž tohle nejsou položky, které by
se měly objeviti jako část zisku, nýbrž
jsou to položky, kterých bylo potřeba do výroby,
a teprve rozdíl mezi náklady výdajovými
a prameny příjmovými nám může
dáti zisk. Tak můžeme kalkulovati, jinak ne,
zejména když státní podnik je zde postaven
zákonem na zásadu podnikání soukromého.