Stejně jest tomu u německého emisního ústavu, ústřední banky. Ačkoliv emisní ústav dokázal zplna i během moratoria ústředního ústavu svou schopnost života, protože byl s to udržeti za moratoria úrokovou službu a protože eventuální risiko bylo více než kryto dobrými reservami, byl tento jediný německý emisní ústav, jehož význam spočíval zvláště v oboru obecného úvěru, se souhlasem německých malých stran zlikvidován a převeden do Ústřední banky německých spořitelen. Ačkoliv německé spořitelny uložily na základě zmíněné vkladové povinnosti čtvrtinu všech vkladů u této Ústřední banky československých spořitelen, jsou u správních orgánů zastoupeny, což je zajímavé, jen jednou desetinou. Na tomto stavu již nemůže nic změniti dík pečlivě sestavenému statutu ani dnes prováděné upisování akcií Sporobanky. Sudetskoněmecké peněžnictví jest u tohoto ústavu zastoupeno na další dobu 10 % pod heslem "Rovný mezi rovnými". Dobrota tohoto zastoupení ve správních orgánech není též nikterak zaručena tím, že mezi dvěma zástupci jest jen jediný odborník, za to však sekretář soc. dem. strany Kremser, který byl do svého postavení uveden svým kolegou ze strany.

Obrátíme-li se nyní zase k pohybu vkladů u německých peněžních ústavů a konstatujeme-li zde, že k obnovení kapitálu z úspor až dosud v uspokojujícím rozsahu nedošlo, musíme pociťovati jako zcela neslýchané, že podle návrhu zákona mají býti peněžní ústavy i tehdy, nedostačují-li jejich volné prostředky, přinuceny, aby užily 50 % vkladového přílivu až do roku 1942 k nákupu státních papírů. Tímto ustanovením jest postiženo přes 20 % lidových peněžních ústavů sudetskoněmeckého peněžnictví. Tak mají na př. malé společenstevní peněžní ústavy při stavu cenných papírů od nuly až do 7 % vkladů jen 8 až 10 % volných hotových peněz. Tento hotový stav musí zůstati samozřejmě z obchodních důvodů likvidní a nemohou ho užíti k nařízenému nákupu státních papírů. Pomyslí-li se při této situaci na to, že z těchto přirostlých vkladů musí býti bez toho již 10 % odvedeno reeskontnímu ústavu, pak nové obligatorní nařízení znamená omezení soukromého úvěrového trhu o plných 60 %.

Úkol lidových úvěrních ústavů nespočívá jen v tom, aby nastřádané jmění obyvatel bylo uloženo a spravováno jako sirotčí jistota, nýbrž také v tom, aby tohoto nastřádaného jmění bylo možno použíti pro úvěrovou potřebu obyvatel zase k dobru hospodářství. Dnes již může býti tato potřeba splněna až do jisté míry jen zpětným přílivem, neboť peněžní ústavy jsou dnes odkázány především na to, uspokojovati úvěrové potřeby aspoň z části ze zpětného přílivu vkladů. Hypoteční trh musí býti těmito nucenými opatřeními těžce postižen. Účinků na stavebněhospodářský a průmyslový úsek hospodářství a tím i na celou sociální politiku nelze vůbec přehlédnouti. Nové vytvoření kapitálu není, jak jsem ukázal, nikterak takové, aby toto proponované bezohledné vyčerpání úvěrového trhu pro účely zbrojení nemusilo těžce postihnouti a omeziti soukromé hospodářství. [ ].

Když se konaly porady o rozpočtu pro onen rok, o jehož účetní uzávěrce dnes debatujeme, uvedl zpravodaj ve svém výkladu čtyři základní myšlenky: 1. prohlásil, že žádné řádné hospodářství nesmí vydávati více než přijímá, 2. konstatoval, že každému odpovědnému člověku jest jasno, že stát již další zatížení nesnese, 3. prohlásil, že se na dluh dá hospodařiti až do jisté míry a že tato míra byla již překročena, 4. táže se, nezhřešíme-li, budeme-li takto pokračovati, na příštích pokoleních, která zatížíme ohromnými povinnostmi úrokovými a amortisačními. Státní finanční politika se těmto zdravým zásadám nikdy nepřizpůsobila. Stát vydává také nadále více, než přijímá. Zvýšení zatížení dostoupilo dále až k opuštění přítomného životního standardu, takže pokračování v této politice můžeme označiti jako cestu ke zchudnutí. [ ].

Poslední otázce zpravodajově musíme však dnes také trvale přisvědčiti. Panující systém prohřešuje se na příštích pokoleních především tím, že politika zadlužení a zchudnutí vede stát i politicky na okraj propasti. Jsme toho mínění, že tato politika není jedinou možnou cestou k udržení státní suverenity. (Souhlas.) Jsme daleko více přesvědčeni, že jedině nová orientace vašeho politického jednání vůči Němcům ve vnitrozemí a v cizině vám poskytuje předpoklady pro suverenitu, spoléhající se na vnitřní sílu a jen tím také pravdivou. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.)

Místopředseda Vávra (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Dávám slovo k doslovu o obou sloučeně projednávaných odstavcích pořadu p. posl. Remešovi.

Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno!

Tentokráte nebude jistě důvodu ke stížnosti, že sněmovně nebyl poskytnut dostatečný čas k projednání státního závěrečného účtu. Museli jsme se omeziti při projednávání rozpočtu, a debata o státní účetní závěře byla pokračováním debaty rozpočtové.

A tak, jak se dalo očekávati a jak to politické poměry samy dávají, byla debata o státní závěrce využita z valné části k politickým projevům. Našly se ovšem také velmi četné akcenty hospodářské.

Podrobnostmi státní účetní uzávěrky zabývalo se poměrně jen málo pánů poslanců. Pokud mluvili o podrobnostech a pokud toho potřeba vyžaduje, zmíním se o jednotlivých vývodech pánů řečníků. Po stránce formální nebyly proti sestavení účetní závěry žádné podstatnější námitky. Byla vyslovena některá přání, zejména potud, aby účetní závěry bylo použito k projednávání rozpočtu pro budoucí rok a za tím účelem aby účetní závěra, pokud to lze, byla projednána dříve než rozpočet sám. Toto přání vyslovil zejména p. posl. Říčář. Chci poznamenat, že nejvyšší účetní kontrolní úřad předkládá nám účetní závěru zpravidla o polovinu zákonného času dříve. Nebývá-li obyčejně dostatek času k tomu, abychom závěru projednali dříve - poněvadž přichází do sněmovny obyčejně v době, kdy je nutno projednávat rozpočet - používáme tak jako tak čísel ze závěrečných účtů, abychom jimi kontrolovali čísla rozpočtová.

Pp. posl. Polach a posl. J. Sedláček, reklamovali ve svých projevech potřebu zařazování fondů do státní účetní závěry. Tento požadavek jsem vznesl také já ve své výborové zprávě, kterou jsem sněmovně předložil. Mohu konstatovati, že nejvyšší účetní kontrolní úřad se velmi poctivě snaží, aby tomuto přání, pokud to lze, vyhověl, a není pochyby, že se tak v dohledné době stane v té formě, v jaké je to možno provést.

Pan kol. dr Novotný si stěžoval, že účetní závěrka není dostatečně jasná a že se v ní člověk těžko vyzná. Přiznávám, že účetní závěře, která je sestavena soustavou účetnictví kameralistického, lze těžko rozumět, ale kdo je jen trochu obeznámen s vedením knih a účetnictvím, i ten, kdo této náležitosti snad nemá, ale dá si jen trochu práci, najde v účetní závěře vše, oč mu jde a co tam hledá. Ke každé změně a rozpočtové odchylce je možno nalézt ve státním závěrečném účtu potřebné vysvětlení, neboť státní účetní závěrka celých 90 stran používá jen k účelu vysvětlivek, které se nalézají na str. 464 až 554. Jde celkem o 1.012 vysvětlivek k rozmanitým položkám. Prosím, aby se pánové, kteří tvrdí, že závěrka je jim nedostatečně jasná, laskavě podívali do některé závěrky kteréhokoli sousedního státu a přesvědčí se, že nikde nenajdou tolik podrobností, kolik je jich možno nalézt právě v závěrce naší.

Řada řečníků se zastavovala u hospodářství státních lesů a statků. Byli to zvláště kolegové Mikuláš, Polach, J. Sedláček a jiní, kteří se zabývali hospodářstvím našich podniků a zejména státních lesů a statků. Poukazovali, že hospodářské výsledky jejich nejsou úměrné investovanému kapitálu, zakládacím aktivům a že teprve poslední dobou vykazují jakés takés zisky. Myslím, že nemusím dokládat, že výsledky hospodaření státních lesů a statků nejsme nijak zvlášť nadšeni. Nesčetněkrát jsem se této kapitole věnoval a zabýval se jejími podrobnostmi. Pokud jde však o státní lesy, speciálně z poslední doby, buďme spravedliví a řekněme, že zejména lesní hospodářství nebylo v posledních letech, kdy cena dřeva poklesla pod jeho výrobní náklady, aktivní, ani nejlépe spravované lesy samosprávy a soukromé, jejichž těžba byla nadto ještě zákonem omezena. Pan kol. Mikuláš se zabýval zejména odhadem a dokazoval ve svých vývodech, že ocenění 2.587 miliony Kč je poměrně nízké a že výnos 11,400.000 Kč, který státní lesy a statky vykázaly, representuje okrouhle asi 1/2 % zúrokování. Pokud jde o odhad tohoto státního majetku, chci poznamenat, že není právě nejjednodušším úkolem provést náležité ocenění majetku lesního, polního, rybničního atd., ale zejména lesního a polního.

Státní lesy a statky byly nejposlednějším státním podnikem, který zařadil do svého závěrečného účtu hodnotu zakládacích aktiv. Stalo se tak teprve v účetní závěrce za r. 1935. Při ocenění, které bylo předmětem neobyčejně velkých a obsáhlých úvah, bylo uvažováno o rozmanitých metodách pro ocenění tohoto velkého pozemkového majetku. Je potřebí uvážit, že šlo o jedinečně rozsáhlý pozemkový majetek, pro nějž by se v jeho celku i v jeho podstatných částech těžko našel kupec, a že tedy také tato okolnost padá při ocenění velice na váhu. Nemůže zde býti dost dobře použito oněch zásad, které lze uplatniti při středním nebo dokonce malém zemědělském hospodářství. Konečné ocenění bylo z důvodů praktických provedeno podle tří oblastí, západní, střední a východní, jež se co do intensity a podmínek hospodaření od sebe různí. Postupovalo se na základě podrobného elaborátu ředitelství podle jednotlivých správních jednotek. Pro ocenění zvolena na konec metoda výnosová. V jednotlivých oblastech vyplynuly tyto hektarové průměry: Oblast A, západní, t. j. ředitelství státních lesů a statků Praha, Liberec, Třeboň, Brandýs, Frýdek, Adamov. Hodnota pozemků, včetně porostu a hodnoty budov, staveb a fundu instruktu, byla oceněna takto: Při hospodářství lesním 2.295 Kč za 1 ha, při hospodářství zemědělském 5.332 Kč za 1 ha a při hospodářství rybničním 2.324 Kč za 1 ha. V oblasti B, v oblasti střední, ředitelství Žernovice, Báňská Bystřice, Lipt. Hrádek, semenářský závod, při hospodářství lesním 2.508 Kč za 1 ha, při hospodářství zemědělském 1.789 Kč za 1 ha, a v oblasti východní, t. j. ředitelství Solivar, Užhorod, Buština, Rachovo, při hospodářství lesním 1.265 Kč za 1 ha, v zemědělském 1.224 Kč za 1 ha a poloninovém 373 Kč za 1 ha.

Z průměru všech uvedených oblastí vyplývá hodnota jednoho hektaru takto: u hospodářství lesního 2.081 Kč, u zemědělského 4.729 Kč, u poloninového 373 Kč, u rybničního 2.324 Kč. Nejvyšší účetní kontrolní úřad sám provedl ocenění r. 1932 odhadem podle ceny obecné, s přihlédnutím též k výnosovosti. Podle jeho ocenění vyplývala vyšší hodnota, zejména u půdy zemědělské. K formální dohodě o cenách s ministerstvem zemědělství nedošlo. Kontrolní úřad při publikování bilance dotčeného podniku v závěrečném účtě za r. 1935 ponechal proto zatím ocenění, k jakému došlo ministerstvo zemědělství, vycházeje s hlediska, že hospodářské poměry, jak se při tehdejší krisi utvořily, nebylo lze brát za dostatečně bezpečnou základnu pro definitivní ocenění a že je proto nejvhodnější ponechati konečné řešení do doby, kdy se poměry zcela ustálí, a teprve pak přikročiti k novému odhadu zakládacích aktiv, podle §u 17 vlád. nařízení čís. 206/1924.

Osvětlil jsem pánům a dámám, jakých zásad a metod bylo užito pro ocenění těchto aktiv a z jakých důvodů se stalo, že jsou oceněna takto. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Pokud jde o lesy a rybníky, zdá se, že jsou ceněny úměrně, pokud jde o půdu zemědělskou, tu říká sám kontrolní úřad, že by ocenění vyžadovalo určité remedury, a pravděpodobně také k ní dojde.

Pan kol. dr Novák vnesl do debaty některé kladné prvky. Já s ním v řadě případů, pokud jde o jeho vývody, souhlasím, zejména když řekl, že máme v této době také přiznat, že jsme něco udělali dobře, že starý stát vyrostl za doby liberalismu a individualismu, kdy se státní raisona do národního hospodářství pletla daleko méně než dnes, kdy žijeme v době - měl na mysli ideu, nikoli politickou formu - kdy stává se vůdčí ideou všech států. A souhlasím s ním v tom, že když se nám někdy něco nepodaří, nemáme házeti flintu do žita, a znovu vraceti se k plné práci, abychom dohnali, co se nám snad nepodařilo.

Pan kol. dr Novák vyzvedl jako plus, že se nám podařilo najíti reální vyrovnání rozpočtu na r. 1938 a vyslovil mínění, že r. 1938 skončí zcela jistě příznivěji, pokud jde o výsledky hospodářské, nežli r. 1936. Jsem toho mínění, že už závěra za r. 1937, která nám jistě bude zase předložena někdy koncem srpna nebo počátkem, příp. v polovici září, nám ukáže, že už hospodářství r. 1937 bude hospodářstvím, které bude představovat plné přiblížení se výsledků hospodářských číslům rozpočtovým, ba dokonce chtěl bych i tvrditi, že budeme snad moci očekávat i nějaký menší přebytek za r. 1937. Doufejme proto, že r. 1936 patřil k posledním krisovým letům, kdy se ještě státní příjmy propadávaly, prameny jejich vysýchaly a při tom státní výdaje rostly.

Někteří páni poslanci ocenili celkem správně výdajovou stránku hospodářství r. 1936, když řekli, že velikou část těchto nákladů obětovali jsme na obranu státu.

Pan posl. Čavojský kritisoval m. j. také správu státních lesů a statků a apostrofoval parlamentní úspornou a kontrolní komisi, bude-li se zabývat také hospodářstvím státních lesů a statků. K upokojení p. kol. Čavojského chci poznamenat, a také řady jiných, že parlamentní úsporný a kontrolní výbor, pokud na to fysicky vůbec stačí, zabývá se hospodářstvím všech státních odborů bez rozdílu a nezastavuje se před žádným. Mohu ubezpečit, že bylo to právě zemědělství a zejména státní lesy a statky, jimiž se parlamentní úsporný a kontrolní výbor velmi pečlivě zabýval za účasti odpovědných vedoucích osob tohoto oddílu státního hospodářství. Ubezpečuji, že nikomu nic nedarujeme a že se před nikým nezastavujeme (Výborně!), ať je to kdokoliv, také ne před ministerstvem zemědělství a také ne před státními lesy a statky. (Výborně!)

Myslím, že nepřeháním, řeknu-li, že výbor parlamentní úsporné a kontrolní komise se natolik dovede povznésti nad stranicko-politickými interesy, že tyto nehrají tam naprosto žádnou, ani nejmenší roli. (Výborně!) Naopak snažíme se velmi pečlivě o to, abychom všichni podle svých sil co možná nejlépe prospěli státu, jemuž jsme povinni sloužit. (Potlesk.) To děláme tak, jak to nejlíp dovedeme.

Vážení pánové a dámy! Někteří pánové zabývali se pak jinými státními podniky. Pan kol. Polívka podrobil velmi detailnímu přehledu hospodářství státních bání a hutí a věnoval se speciálně hospodářství státních železáren v Podbrezové a rafinerii minerálních olejů v Dubové. Budiž mi dovoleno, abych se k vývodům pana kol. Polívky ve vší loyálnosti vrátil a něco k nim poznamenal.

Panu kol. Polívkovi bych chtěl říci, že čísla, která zde přednášel jakož i odůvodnění jejich velmi dobře znám. Slyšel jsem je několikráte opakovat z úst pana generálního ředitele státních bání a hutí dr Staucha (Slyšte), který v době, kdy pan kol. Polívka hovořil, seděl na galerii a velmi pilně poslouchal vývody pana kol. Polívky. (Výkřiky.) Pan kol. Polívka mluvil v dobré víře, pravím, on je slovenským poslancem a je povinen zastati se slovenského průmyslu - to je jeho dobré právo, kterého se nesmím dotknout - ale budiž mi dovoleno, když pan kolega se zabýval číslicemi a některými tvrzeními, abych k nim mohl zaujmouti také své stanovisko a vnésti do věci trochu světla.

Pan kolega podle stenografického zápisu řekl ve své řeči, že celé Slovensko je rozrušováno rozpravami, novinářskými články, které snad mají úmysl dokonce připraviti státní podnik v Podbrezové k zániku. K této věci mi dovolte říci toto: Otázka nestojí tak, zrušiti nebo nezrušiti, zastaviti nebo nezastaviti Podbrezovou, otázka zní takto: Hospodařit nebo nehospodařit v Podbrezové? (Výborně! - Potlesk.) Tak zní otázka a tak ji také musíme brát za podklad jednání, tak ji musíme s tohoto hlediska posuzovat. Budiž mi věřeno, řeknu-li, že v úsporné komisi, o které se tolik v této věci napsalo a mluvilo, nenašel se nikdo, kdo by chtěl něco takového provésti nebo kdo by byl takovýto požadavek vyslovil. Víme všichni velmi dobře, že jde o chudé Pohroní, pro které je každý průmyslový podnik požehnáním, a musí nám jíti o to, abychom takový podnik v kraji, pro nějž je dobrodiním, zachovali, ale musí nám jíti také o to, aby tento podnik byl veden tak, abychom za něj jako lidé, kteří odpovídají svým voličům a poplatníkům, také mohli, pokud jde o hospodářství, odpovídat. (Potlesk.) Dosavadní režim, který se ve správě státních báňských a hutnických podniků tak neblaze uplatňuje, zatím nedovede hospodařit tak, abychom s tím mohli býti spokojeni. Proto je Podbrezová předmětem pozornosti.

Pan kol. Polívka ve svých vývodech uvedl, že závod Podbrezová udržuje 500 pracovních budov a že úprava a ošetření budov vyžaduje ročně 1 mil. Kč.

Budiž mi dovoleno poopravit tuto cifru. V r. 1936 činily náklady na udržování nemovitostí 2,574.622.05 Kč. Pan kolega řekl, že je potřebí velkorysého plánu na rekonstrukci některých odvětví podbrezovského závodu. Přiznávám, že je třeba dlouhodobého rekonstrukčního plánu. Pan kolega hovořil o Hronci, že vyžaduje novou budovu pro slévárnu a nový elektrický jeřáb. Jsem toho mínění, že budova nepomůže, nepodaří-li se stlačiti výrobní ztráty, které vykazuje toto oddělení. (Tak jest! - Hlasy: Jinde vydělávají a tam prodělávají!) Pane kolego, já bych si z toho, že prodělávají, nic nedělal, kdyby prodělky nebyly tak veliké. Ukáži, co nás stála Podbrezová od té doby, co máme samostatný stát. Prosím, abyste měli trpělivost. Chci připsati na vrub nevhodné dislokace toho závodu velmi mnoho, pokud jde o jeho ztráty. Musíme býti spravedliví a musíme doznati, že má nevýhodné položení, že doprava koksu, surovin, hotového zboží i jeho odvoz atd. stojí velké peníze. O tom není pochyby, ale to všecko nemůže representovat takové částky, které představují ztráty podbrezovských železáren.

Pan kolega řekl, že hrubá válcovna je stará 50 roků a naprosto nevyhovuje. Je nesporno, že nepracuje hospodárně a je značně opotřebovaná. Nová válcovna bude ovšem stát 20 až 30 mil. Kč. Ta znamená tedy novou investici jenom pokud jde o válcovnu. Řekl dále, že je nutná přestavba střední a jemné válcovny. Jemná válcovna přestavby nepotřebuje, poněvadž je moderní a nová, v normálním provozu nebyla ani celý rok.

Pan kolega uváděl na obhajobu těchto ztrát, které později vyčíslím, že závod odvedl eráru na daních v r. 1936 3,491.000.- Kč. Konstatuji, že závod odvedl na zvláštní dani výdělkové 479.364.55 Kč, na dani pozemkové 5.000 Kč, na činžovní 63.911.95 Kč, z motorových vozidel 8.788.50 Kč a na dani z vodní síly 469.121.35 Kč, na dani z obratu 153.046.79 Kč; tedy celkem odvedl závod v r. 1936 na daních 1,179.223.05 Kč, nikoli 3,491.000 Kč. Pánové, a uvádí se to stále, neřekl to jenom kol. Polívka, nýbrž také pan generální ředitel Stauch, že nutno počítati s tím, co dostanou jako tržbu za dovoz státní dráhy, co dostane pošta, co dostanou státní statky a lesy za dřevo atd. Pánové, račte prominout, tohle nemůžeme bráti do kalkulu, a to z toho důvodu, poněvadž každý soukromý podnik musí také surovinu plně zaplatiti a započítati do výroby a nemůže ji počítati jako součást zisku. Jde-li v daném případě o jednoho společného majitele, o jednu společnou kasu, t. j. stát, nemůžeme s tím takhle kalkulovati z toho jednoduchého důvodu, poněvadž tohle nejsou položky, které by se měly objeviti jako část zisku, nýbrž jsou to položky, kterých bylo potřeba do výroby, a teprve rozdíl mezi náklady výdajovými a prameny příjmovými nám může dáti zisk. Tak můžeme kalkulovati, jinak ne, zejména když státní podnik je zde postaven zákonem na zásadu podnikání soukromého.