Podľa dosiaľ platných smerníc a úprav vydaných slovenským úradom práce mali by dostať zemerobotníci za 10 až 11 hodinový pracovný čas nasledujúce mzdy: Tovarychári, to sú nádeníci, muži 1-20 Kč na hodinu, ženy 0.95 Kč. Ženci, keď konajú nádenícku prácu na 11 hodín denne, muži 10-95 Kč, ženy 8.80 Kč. Mládež niže 16 rokov 7.70 Kč. (Posl. Mrskošová: Ať přijdou k nám!) Snáď chcete potvrdiť, že vy platíte ešte n enej. (Posl. Mrskošová: Víc!) Poznáme vaše smluvy.

Sezónni robotníci taktiež na 11 hodín denne muži 6,10 Kč, ženy 4.40 Kč, mládež niže 16 rokov 3-10 Kč. Za stravu sa počíta 3,50 Kč.

Na tieto nemožné platové pomnery som poukázal pri reči pána posl. Čavojského. Pán posl. Čavojský tuto ne popierateľnú pravdu nazval sprostotou. Postaráme sa o to, aby zemerobotníci Slovenska nezabudli na túti nerozmyslenú urážku pána Čavojského. Aj v prípade, že p. posl. Čavojský uzná za potrebné obhajovať ľudáckych a ostatných veľkostatkárov, takýto výraz preca nie je na mieste. Silnýni a hrubými výrazmi a slovami skutky zak rývať sa nedajú. Už samotná tá skutočnosť, že robotníci zamestnaní v ľudáckych podnikoch sa organizujú v socialistických, ako pán Čavojský hovorí, v marxistickych odboroch, len potvrdzuje to, že títo robotníci u ľudáckych zamestnavateľov vedia oceniť prácu kresťanskosocialistických odborových sekretárov a idú do tých odborov, ktoré skutočne najdôslednejšie hája ich záujmy. Toto presvedčenie viedlo tiež zemerobotníkov zamestnaných u hospodárstva rímskokatolického seminára v Kolbaboch k rudým odborom. Chcú sa brániť proti smluve, nad ktorou sa musí zhroziť každý len trošku ľudsky cítiaci človek.

Dovoľte, aby som citoval niekoľko výňatkov z tejto smluvy. Táto smluva bola predložená - také smluvy sa predkladajú aj teraz roku 1935 aleb o 1936. Málo sa zlepšilo od tých čias. V tejto smluve dostane robotník deputátnik "ročný plat 864 Kč, z ktorého nemocenské a iné poistenia platí polovicou zamestnavateľ a polovicou zamestnanec". Ešte polovicu poistenia musí platiť z tých 864 Kč.

Akú prácu, aké povinnosti má robotník za ten plat? "Prácu mi bude pridelovať zamestnávateľ, alebo jeho zástupca (dozorca); je vecou samozrejmou, že som povinný bez odmluvy rozkazy prijať a hneď ich vykonať." Bez ohladu na to, aký to bude príkaz. Ďalej: "Budem sa spravovať tak, ak to moje náboženstvo žiada. Vyvarujem sa každého politizovania."

Tu sa hovorí ďalej, že sa zakazuje slovenským robotníkom politizovať.

Ďalej sa zaväzuje robotník: "Moja žena (matka, sestra) podľa potreby musí vykonať pánsku prácu ...", nielen on je zamestnaný, ale celá rodina .... keď bude chorá, pošle za seba inú ženu." V prípade, keď žena jeho onemocní, musí najať inú ženu a poslať ju tam a tú musí zaplatiť.

"Dieťa sverí pestúnke, aby prácu mohla odbaviť." Keď zena deputátnika má dieťa, musí najať pestúnku, ale panskú prácu musí vykonať. To je smluva rímsko-katolíckeho seminára v Kolbaboch, spišská kapitula.

"Beriem na vedomie, že všetky priestupky (zaspanie, keď sa nezapriahne a nejde včas do roboty, bitie statku, neopatrné zachádzanie s náradím, užívanie panskkých poťahov, vozov, kriky a vadenie v hospodárstve) sa trestá."

Prosím, majú 864 Kč ročitého platu, z ktorého musia platiť nemocenskú, a ešte si osobujú právo trestať ich pokutou od 5 do 50 Kč a dokonca, keď plat na to nestačí, tak sa zaistí ďalej a stiahne tiež s komencií.

"Deťom zakážem zdržovať sa v hospodárskych objektoch", hovorí hospodárska komisia, "a sa tam zabávať (zadný dvor, maštale, šupy, stodole). Miesto na bavenie je pred majerom na ulici."

Reakční páni na slovenskom úrade práce v Bratislave na miesto toho, aby proti týmto nemožným pomerom vystúpili, dávajú súhlas k tomu, aby zástupca rudých odborov z jednania o pracovných smluvách zemerobotníkov bol vylúčený len preto, že obhajoval požiadavky robotníctva. S týmto jednaníním páni zo slovenského úradu práce podpor ujú vyvolávanie nepokojov na Slovensku a umožňujú nepriateľom republiky ľud ešte viacej národnostne rozoštvávať.

Povinnosťou vlády je postarať sa o to, aby v jednaní úradov na Slovensku nastala podstatná zmena. Vláda sa musí po starať o to, aby ľudu práca a každodenný ch lieeb bol zaistený. Zvýšenie životnej úrovne ľudu je podmienené budovaním ďalšieho priemyslu na Slovensku. Treba podporovať spriemyselnenie Slovenska nielen s hľadiska brann osti, ale tiež s hľadiska hospodárskych potrieb Slovenskeej krajiny. Avšak posledné zjavy, najmä plán na odbúravanie výroby v Podbrezovských železiarňach, nesvedčia o zvláštnom pochopení pre národohospodárske a sociálne potreby Slovenska.

Pán zpravodaj posl. Remeš každý rok spomína deficit Podbrezovských železiarní. Hľadí na tento podnik len očima člena rozpočtového výboru. Jeho jednostajne opakovaná výtka stačila k tomu, aby ľudia, ktorí voči slovenskému ľudu ešte nikdy priateľstvo nepreukázali, podnikli teraz útok na najväčší kovozávod Slovenska, aby hovorili títo ľudia o odpredaní, ba dokonca o úplnom zastavení tohoto podniku.

Tu železiarsky kartel uplatnil svoj vplyv. Vláda nariadila najvyššiemu účetnému kontrolnému úradu previesť revíziu hospodárenia v Podbrezovej. Revízia bola prevedená. Prednosta železiarní bol sprostený služby a bol snáď niekde preložený, a tak proti nemu ako proti niektorým ďalším členom správy závodu je zavedená disciplinárka. Som presvedčený, že za bagateľ vyhotovené weekendové domky a ohýbané nábytky, o ktorých kolujú rôzne zprávy, nie sú hlavnou príčinou vyšetrovania a disciplinárky. Ide tu o niečo iného.

Všetko, čo dosiaľ bolo v kon ané, bolo len predohrou k útoku, ktorý je podniknutý proti robotníctvu. Striedavé vysadzov anie robotníkov, ich posielanie na dovolenú až do odvolania a dokonca aj hromadné prepúšťanie sú na dennom poriadlku. V tomto plánovitom útoku má sa pokračovať bez toho, že by sa vyčkalo na výsledok práce vyšetrovacej komisie, ktorá má preskúmať hospodárenie v Podbrezovej a ktorá by mala za úkol vypracovať tiež určité reorganizačné návrhy k odstáneniu deficitu.

Sme všetci a tiež robotníci v Podbrezovej pre to, aby deficit bol odstránený, ale rozhodne o dmietame, aby to šlo na účet robotníctva. Robotníci deficit nezapríčinili. Veď nikde v celom Československu robotníci nie sú tak mizerne platené ao práve v Podbrezovej. Platy nesmú byť snížené a nikto nesmie byť prepustený. Naopak treba robotníctvu vrátiť to, čo v r. 1933 bolo vzaté. Podnik sa má rozšíriť, aby ďalší robotníci Horehronia našli zamestnanie a chlieb. To vyžaduje, aby boly odstránené skutočné príčiny deficitu. Ako príčiny sú uvedené nasledujúce ustálenia: 1. Nevýhodné teritoriálne položenie podniku preto, že leží ďaleko od hlavných komunikačných spojov, 2. podnik že je vraj nie technicky tak zariadený, aby odpovedal dnešnému technickému pokroku, 3. podnik nemá odborné remeselné, technické a obchodné sily. Prvá uvedená príčina by musela prekvapiť každého občana republiky, ktorý myslí poctive o obrane republiky. Iný štát by sa tešil tomu, keeby mal v zázemí na dobre ukrytom a ubrániteľnom mieste tak dôležitý podnik s hľadiska obrany štátu, aké sú Podbrezovské železiarne. Kto ale záujem kartelu stavia nad záujem štátnej obrany, ten tú výhodu nevidí. Druhá a tretia príčina sú výsledkkom celkového postoja zodpovedných činiteľov voči tomuto podniku. A tu je nútno poznamenať nasledujúce:

Do prevratu vývoj priemyslu na Slovensku a tým tiež vývoj Podbrezovských železiarní bol usmiernený hospodárskou politikou Maďarska.

Prevratom tak ako ostatné štátne podniky aj Podbrezová pripadla do majetku republiky. Keď uz nie s hľadiska mravného voči tomuto chudobnému kraju Slovenska, aspoň s hľadiska štátneho a hospodárskeho výroba v Podbrezovej mala byť vedená plánovite, odpovedajúc úrovni celkového priemyslu Československa. Keďže ale páni k tomu určení od prevratu len nad tým si lámali hlavy, ako Podbrezovú zašantročiť, žiaden plán pre rentabilizovanie Podbrezovej neexistuje. Ale žiaden plán je tiež plán. Je to plán zničenia podniku.

Nikto nemyslel na technické modernizovanie podniku, rekonštrukčné práce prevádzaly sa len zo snaživosti j ednotlivcov, kým mocneejší jedinci to neznemožňovali. Investície nie raz zbytočné boly prevedené na účet Podbrezovej. K tomu všetkému treba prirátať, že, česť výnimkám, závod sa hemží rôzne titulovanými úradníkmi a technickým personálom, schopnosť ktorých hodnotí sa podľa legitimácie agrárnej strany, zákonodarci ktorej strany dnes najostrejšie útočia na Pod brezovú. Tieto protekcionované deti nič iného nemaly na starosti ako špecializovať sa na provokovanie a prenásledovanie robotníkov, ktorí v odbornej znalosti nie v jednom prípade prekonali týchto predstavených. O kvalifikovanosti miestnych robotníkov najlepšie svedčí to, že tam dovezených t. zv. specialistov miestni robotníci museli zaučovať.

Všetko, čo som uviedol, dokazuje to, že Podbrezová sa má stať obeťou zločinnej sabotáže, usmiernenou všemohúcou rukou konkurencie, ktorá dnes siaha tiež na štátnu rafineriu v Dubovej. Zločinný plán železiarskeho a petrolejarskeho kartelu musí byť zmarený. Záujem štátu, záujem obrany republiky a nadovšetko záujem horehronského slovenského ľudu vyžaduje udržiavanie týchto podnikov. Robotníctvo Podbrezovej a jej priľahlých závodov, robotníci rafinerie v Dubovej a i pracujúci celého Horehronia práciu vyšetrovacej komisie a každú snahu vlády, ktorá by prispela k pozdvihnutiu hospodárskeho rozkvetu podniku a celého kraja, s najväčšou oddanosťou budú podporovať. Naproti tomu každá opačná snaha, ďalšia sabotáž, poškodzovanie a odbúravanie podniku stretne sa s jednotným odhodlaným bojovným odporom slovenského ľudu celého Horehronia.

Ku koncu chcem opäť zdôrazniť, že my komunisti sme si vedomí toho, že príkazom dňa v týchto historických chvíľach je mobilizovať ľud, mobilizovať všetky národy Československa na obranu republiky a demokracie. Preto žiadame a trváme na tom, a by hospodárske a sociálne požiadavky pracujú ceho ľudu boly presadené a splnené. Preto sa dožadujeme tiež hospodárskeho, sociálneeho a kultúrnieho povznesenia Slovenska na úroveň zamoravských krajín.

Cesta hospodárskeho, siociálneho a i kultúrneho povznesenia Slovenska jie cestou utuženia a upevnenia nerozlučiteľného bratského sväzku slovenského národa s českým národom. Jedine táto cesta zvýši brannú silu našho ľudu a je najlepšou a najistejšou zárukou štátnej nezávislosti a samostatnosti republiky.

Ako som už hovoril - a zasa to zdôrazňujem - sidorovská klika nevyjadruje smýšľanie slovenského ľudu. Hnedý fašizmus, ktorý dnes má svoje hranice v bezprostrednej blízkosti Bratislavy, neniarazí iba na opevnenia, ale tiež na pevnú obrannú hrádzu živého tela Slovákov. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Bayer. Dávám mu slovo.

Posl. Bayer: Slavná sněmovno! Bylo zde již mnoho hovořeno o tom, co jsme vykonali pro posílení našeho státu ve vybudování jeho obrany a odolnosti. Síla státu nespočívá však jedině ve výzbroji hmotné a technické pohotovosti, nýbrž musí býti podložena také velkými ideály a hodnotami mravními. To bohužel bylo u nás dosud hodně přehlíženo. Byla to vlastně vždy jenom naše strana, která upozorňovala na význam těchto mravních sil a na nutnost jejich zdárného rozvoje jak ve škole, tak i v rodině. Vývoj věcí dává nám dnes za pravdu a to jak v nutnosti revise názorů na rodinu a její ochranu, tak pokud jde o revisi výchovy školské, která bez mravně-náboženského podkladu minula by se svým posláním. Vítáme tyto snahy pro posílení mravních hodnot v našem státě, snahy pro posílení rodiny, která je kolébkou státu, právě tak jako rodina rozvrácená jest jeho rakví. A naše škola musí vychovávati budoucí generaci národní v idealismu, obětavosti, nastávající muže a i ženy v pevné, mravně silné charaktery, a to vše umožní jen výchova nábožensko-mravní.

Vnitřní síla státu závisí však také na dokonalosti a spravedlnosti jeho hospodářské, sociální a národností skladby. Zde nutno sledovati myšlenku solidarismu, spolupráce všech stavů a sociálních vrstev národa, tak jak to hlásá program křesťanského solidarismu. Nikoliv nenávist, nikoliv utlačování jednotlivých stavů, nýbrž spolupráce všech na tvoření společného blahobytu a pokojného soužití všech občanů tohoto státu musí býti cílem a programem našich prací. Odmítáme proto veškerá hnutí, která vedou k třídní nenávisti nebo k potlačení práv skupiny jedné ve prospěch skupiny jiné. Naše strana, která nikdy nezříkala se odpovědnosti a i v těchto těžkých dobách se k ní plně hlásí, byla vždy pro každé spravedlivé řešení zájmových otázek toho kterého stavu. Proto žádáme také spravedlnost pro stav zemědělský, spravedlivou cenu za zemědělskou práci, a nechceme se spokojiti jen poloviční cestou. Obilní i živočišná produkce jest velmi důležité odvětví zemědělského podnikání. A jsou kraje, kde živočišná výroba a její zhodnocení je životní otázkou zemědělců těchto krajů. Mám zde na mysli především kraje, které kladu si za čest zastupovati v této slavné sněmovně, Kravařsko, Lašsko a Pobeskydí. Od dávných let chov hovězího dobytka v těchto krajích byl proslaven a odtud vybírán a kupován kdysi nejlepší užitkový dobytek do celého téměř světa. Dobytkářství a mlékařství bylo chloubou našich předků a dávalo jim obživu. Dnes však sláva již opadla a tamější zemědělci skoro již živoří. Prodlužujeme sice zemědělské moratorium, hovoříme o cestě ke zřízení vyrovnávacího fondu, kterým má býti zabráněno zemědělským katastrofám, ale třeba říci, že bez řádného zajištění spravedlivých cen živočišné produkce a mléka všechna tato opatření by nezabránila katastrofálním koncům.

Potřebujeme trvalé cenové jistoty ve všech odvětvích zemědělské výroby. Nejenom u oblí, nýbrž i u živočišné produkce. Nejde o žádná privilegia, nýbrž jen o spravedlnost, o spravedlivou cenu za poctivou práci našeho zemědělství. Tato spravedlnost učiní naše zemědělce spokojenými a spokojený zemědělec jest nejpevnější oporou státu. To je důležité obzvláště dnes, kdy musíme počítati se všemi možnostmi a zabezpečovati již dnes pro všechny případy nerušené zásobování a zajišťování zásob životních potřeb. Vidíme však, že v tom směru nevyvinuje se dostatečná pozornost a péče, že z nepochopitelného přehlížení se díváme na to, jak nedostatek krmiv a slámy v důsledku loňské slabší úrody působí mučivě na stav dobytka a jak mléka, té to nejdůležitější živiny, nedostává se sociálně slabým a chudým vrstvám dělnickým za přijatelnou cenu, když ani zemědělec nedostává za ni to, co by mu patřilo. Spekulace a neodpovědný meziobchod těží zde ke škodě jak spotřebitele, tak i prvovýrobce. Proto i zde je třeba uvésti v soulad obojí zájmy, je potřeba porozumění pro potřeby všech složek a všech stavů tohoto státu.

Provádění určitých opatření pro obranu státu umožnilo sice snížení počtu nezaměstnaných, ale až bude vše k obraně státu vybudováno, velmi se obáváme, že znovu nám vyvstane těžký a hrozivý problém nezaměstnanosti. Proto je potřeba již nyní volati po iniciativě státní, po nových účelných produktivních investicích, kterých také loňského roku při svém zájezdu na Ostravsko, Hlučínsko a Opavsko vzpomněl pan president dr E. Beneš, také otázky vybudování průplavu odersko-dunajského. Doufám, že nyní, po ustavení společnosti průplavu odersko-dunajského, tento velkolepý projekt začíná býti něčím životným, jehož uskutečnění se můžeme brzy dočkati. Pokládám za svoji povinnost projeviti s tohoto místa vděčnost nejvyšším státním činitelům, panu presidentu republiky dr E. Benešovi celé vpádě, že uznali stavbu průplavu odersko-dunajsko-labského pro náš stát za hospodářsky potřebnou, vítáme se zadostiučiněním, že naše vrcholné instituce vědecké Masarykova akademie práce, organisace obchodu a průmyslu, obchodní komory, svazy průmyslníků, zemědělské rady, svazy meliorační, regionální národohospodářské sbory i všechny úřady oceňují nutnost rychlé výstavby této vodní cesty a slibují svou pomoc. Uskutečnění této velké vodní cesty stane se požehnáním pro kraje, které jsou na ní hospodářsky závislé, ale přinese prospěch celému státu.

O uskutečnění odersko-dunajského průplavu usilují svorně a jednotně všechny hospodářské, politické a národností složky moravskoslezského kraje. I když ostatní kraje země Moravskoslezské - a to kraj jihomoravský, zlínský, brněnský a hanácký uplatňují stejný požadavek a o totéž usilují i zástupci širokých kruhů hospodářských v celostátních institucích, dovoluji si poukázat na zvláštní význam průplavu pro kraj moravskoslezský, jehož hospodářskou tepnu představuje ostravsko-karvinská průmyslová oblast.

Této i průmyslové oblasti se nedostává po stránce dopravně-technické vodní cesty; za stejných předpokladů nenajdeme v žádné velké průmyslové oblasti Evropy podobného nedostatku, přes to, že pro zřízení této vodní cesty jsou dány všechny přirozené i technické předpoklady, o jejichž využití opíral se již projekt průplavu odersko-dunajského podle zákona z r. 1901, jenž měl uskutečniti hlavní část celého labsko-odersko-dunajského průplavu. Přirozený předpoklad pro stavbu průplavu je dán Odrou, která protéká ostravsko-karvinským revírem. Odra na našem území není sice dosud splavná, avšak její usplavnění je technicky proveditelné vybudováním retenčních nádrží a přehrad v zemi Moravskoslezské.

Odersko-dunajský průplav z Bohumína přes Přerov do Děvína na Dunaji měřil by jen 256 km a splavněním úseku Odry z Bohumína do oderského přístavu Kozlí v Německu přistoupila by k tomu ještě trať v délce 60 km, takže celková délka odersko-dunajského průplavu by pak činila 316 km.

Technické předpoklady byly zásadně vyřešeny kladně již ve starších projektech průplavu, které nemohly arciť ještě využíti technických pokroků a zkušeností posledních let.

Náklad na labsko-odersko-dunajský průplav činil podle odhadů odborníků, provedených před oběma devalvacemi Kč, okrouhle 3 miliardy Kč, počítaje v to úseky průplavů: Pardubice-Přerov 170 km, Přerov-Bohumín 100 km, Přerov-Děvín 156 km, celkem 426 km, t. j. za 1 km asi 7,000.000 Kč, takže pro odersko-dunajský úsek v délce asi 256 km by náklad činil přibližně 1.800,000.000 Kč. Tato částka by se rovnoměrně rozdělila na jednotlivá léta celého stavebního období, což by při předpokládané 6leté stavební době znamenalo ročně asi 300,000.000 Kč, kromě interkalárních úroků.

Zúročení a úmor stavebního nákladu po dobu stavby by činily: v prvním stavebním roce 18 mil. Kč, ve druhém 36 mil. Kč, ve třetím 54 mil. Kč, ve čtvrtém 72 mil. Kč, v pátém 90 mil. Kč a v šestém stavebním roce 108 mil. Kč.