Proto již dávno pociťuje dělnictvo nedostatečnost a dnešním poměrům neodpovídající náplň zákona o úrazovém pojištění dělnickém. Dělnictvo se už dávno dovolává reformy úrazového pojištění. Už pan řečník přede mnou uvedl, že dosavadní úrazové zákony platí od roku 1888, tedy že jsou staré 50 let a neberou žádný zřetel na veliké změny, které nastaly ve výrobě a v práci. Mimo to jsou zde staropensisté, kteří berou měsíčně také 3.5 nebo 10 Kč úrazových důchodů, kteří se dovolávají už léta nápravy. Až dosud se jí nedovolali. A každý cítí, že čím déle bude trvati tento stav, tím hůře bude jak pro hospodářství pojišťoven, tak také hlavně pro dělníky a postižené.

Není žádnou tajností, že rovnováha úrazového pojištění se udržuje hlavně na účet postižených. Při rozhodování platí slovo odborníka úrazové pojišťovny. Pojištěný má sice právo obrátiti se k soudu, ale také tam platí slovo znalce-lékaře, které je také v takovém případě rozhodující. Tisíce postižených je vrháno do bídy a zoufalství. Je mnoho případů, kdy úrazová pojišťovna odkazuje na to, že následky nejsou po úrazu, nýbrž z válečných útrap. A když se postižený obrací na zemský úřad jako válečný poškozenec, oznámí mu tento úřad, že následky jsou po úrazu. Tak se sta a tisíce postižených dovolává pomoci u zemského úřadu pro válečné poškozence i u úrazové pojišťovny, a bývají u obou institucí odmítáni. Všechny tyto nesprávnosti vyvolávají velké rozhořčení lidu. A již to by mělo stačiti, aby duchu doby odpovídající reforma úrazového pojištění byla urychleně projednána a uzákoněna.

Zákonem č. 99 ze dne 1. června 1932 o odškodnění nemocí z povolání sledovala se určitá reforma, která však napravila velmi málo. V důvodové zprávě k tomuto zákonu se sice pravilo, že v důsledku racionalisace a nových pracovních metod vznikají nemoci z povolání a že následky z těchto nemocí, pokud jsou tyto nemoci v tabulce zákona v §u 2 uvedeny, jsou posuzovány jako úrazy. Nepamatovalo se však tehdy na finanční úhradu zákona a z toho vznikly samočinně situace, že do zákona bylo vsunuto tolik různých opatření, že získat úrazový důchod z titulu tohoto zákona bylo ztíženo a dosahovalo se toho pouze v jednotlivých případech. Mnoho smrtelných úrazů a případů na základě následků nemocí z povolání nebylo odškodněno a postižení byli odmítnuti.

Prakse ukázala řadu nedostatků, na které jsme při projednávání zákona před 6 lety, již v r. 1932, upozorňovali. Našeho hlasu nebylo tehdy dbáno. A nyní po 6 letech se přichází k zlepšení, ale řada nutných změn se znovu odkládá. Sociálně-politický výbor vložil nutné změny, které jsme navrhovali, znovu do resolucí. Zrovna tak jsou uložena do resoluce nutná opatření, která by měla býti okamžitě již nyní učiněna, aby se opravdu nejenom pamatovalo na odškodnění na základě následků nemocí z povolání, ale také aby byla činěna opatření, která by následkům nemocí z povolání předcházela, totiž aby dnešním pracovním metodám, racionalisaci odpovídajíc, zkrácena byla pracovní doba, aby byly zvýšeny mzdy, aby byly prostě dělnické požadavky, po kterých se léta volá, splněny. Jenom touto cestou je možno dosáhnouti spravedlivých i hygienických opatření, o kterých zde mluvila p posl. Kirpalová, a jen tak by tato opatření mohla přinésti to, co se očekává. Ale jestli budou zřízena nějaká fakultní učiliště, bude to sice znamenati určitý pokrok, ale nebudou-li splněny dělnické požadavky, nebudou-li zvýšeny mzdy, nebude-li zkrácena pracovní doba, pak mohou lékaři studovati a badati, ale výsledky budou tytéž jako až dosud, že se následkům onemocnění z povolání žádným způsobem nepředchází.

A proto je nutno žádati kategoricky, aby nezůstalo jenom u resolucí, s kterými máme velmi smutné zkušenosti. V zákoně z r. 1932, tedy před 6 lety, byla také usnesena resoluce. V ní se žádá, aby na základě §u 7 zákona vydala vláda co nejdříve nařízení, jímž by seznam chorob z povolání byl po provedeném šetření rozšířen i na jiné prokázané choroby z povolání. Sněmovna považuje za naléhavé, aby za ně byly výslovně prohlášeny nemoci, vznikající ve sklárnách a brusírnách skla skelným prachem, foukáním skla nebo lučebninami, při práci pravidelně užívanými. Je třeba všeho toho, čeho se zde pan posl. Nový před chvílí dovolával, pokud jde o lakýrníky. Před 6 lety byla tady resoluce s chválena, ale dodnes se s ní nic neudělalo, ani se na ni nevzpomnělo. A nyní, kdy se jedná urychleně o novelisaci a úpravu zákona o odškodnění nemocí z povolání, je nutno se opravdu zamysliti nad tím, za jakých téměř dramatických okolností se návrh zákona dostal k projednání. Byla to stávka jáchymovských horníků, těchto trpitelů a obětí povolání, která novelisaci nedostatečného zákona vynutila. Tragedie jáchymovských horníků, kteří se následkem zaprášení plic stávají neschopnými práce, kteří většinou po 10- až 15letém zaměstnání umírají, je všeobecně známa. Všechny strany i úřady uznávají již léta a léta toto těžké postavení a také oprávněnost požadavků jáchymovských horníků. Ale na tomto - uznávání požadavků zůstalo.

Klub komunistických poslanců podal již v r. 1929 návrh zákona ve prospěch zaměstnanců dolů na radium. Pamatuji se, že v r. 1932 byl podán návrh také pro jáchymovské horníky, společný návrh socialistických klubů. My jsme se tehdy sami ujali tohoto návrhu. Navrhovali jsme, aby tento zákon, který nesl jméno posl. Brožík a jako prvního navrhovatele, byl uskutečněn, ale také s tímto návrhem se až dosud nic nestalo. A zákon, který nyní novelisujeme, byl uznán přes všechny naše námitky a upozornění za dostatečný. Prakse jeho při provádění však ukázala jeho plnou nedostatečnost. Jen málo jednotlivců dosáhlo uznání a odškodnění a mnohonásobná většina případů byla zamítnuta, i takových, při nichž za několik týdnů po zamítnutí nastala smrt. Zákon totiž, jak dosud platil, přiznával právo na úrazový důchod v případě 25 druhů nemocí, které jsou uvedeny v příloze k §u 2, kdy zůstaly po nich následky. Ale zákon výslovně říkal, resp. v tabulce nemocí bylo uvedeno, zůstaly-li po těchto nemocích následky trvalé nebo těžké, nebo pracovalo-li se pravidelně v tvrdých křemenitých horninách, nastala-li těžká hluchota, šlo-li o těžký šedý zákal, a tu samozřejmě, že při všech těchto posudcích lékaři a znalci úrazové pojišťovny ve většině případů onemocnění s těžkými následky neuznali. Na základě toho postižení byli většinou zamítáni, poněvadž posudky se řídily a řídí většinou ne se stanoviska sociálního, nýbrž více podle finančního stavu pojišťoven. Ačkoli tento stav byl znám a postižení dělníci dovolávali se nápravy, a i mnohý právník připojil svůj hlas, panovala na povolaných místech opravdu úplná hluchota, až zoufalý výkřik postižených vedl k tomu, že ministři soc. péče, veř. prací a zdravotnictví se při likvidaci stávky zavázali, že nedostatky zákona budou odstraněny a že mimo to budou ještě splněny mimořádné požadavky týkající se jáchymovských horníků.

Dnešní novelisace je jen částí toho, k čemu se zavázala příslušná ministerstva a vláda, a je proto nutno důrazně prohlásiti, že ani nynější novelisace není prováděna v takovém rozsahu, jak byla zaručena. Novelisace sice dává právo, aby důchodu na základě nemocí z povolání mohli se dožadovati ti, jichž nemoc vznikla před vydáním zákona, nejposléze však do 1. ledna 1929. Dává možnost několika desítkám případů a také jáchymovským horníkům, kteří byli odmítnuti, protože jejich nemoc povstala před 1. červnem 1932, aby se mohli znovu přihlásiti, a bude jim nyní na základě této novelisace důchod pravděpodobně přiznán. Ale nevztahuje se tato novelisace na horníky, na skláře, chemické dělnictvo, textiláky atd., kteří nebudou moci dovolávati se platnosti tohoto zákona, přesto, že jsme navrhovali, aby při nynější novelisaci ve všech případech, kde se mluví o nemoci trvalé, těžké atd., tato slova byla vypuštěna, škrtnuta. V soc.-politickém výboru se namítalo, že prý by se novelisace nynějšího zákona protáhla. Jestliže se udělala novelisace, která obsahuje opravu šesti paragrafů, bylo také možno jedním řádkem nebo jednou větou vyjádřiti to, že slovo "těžký" nebo "trvalý" ze seznamu tabulky nemocí se vypouští. Vedle toho je také nutno, aby seznam nemocí z povolání byl rozšířen, a mimo to aby zákon se vztahoval na všechny závody a podniky, aby nebyl činěn rozdíl mezi závody a podniky podléhajícími úrazovému pojištění či nikoliv. Vždyť tento zákon má ve svém seznamu řadu nemocí, na př. následky způsobené roentgenovými a radiovými paprsky, ozhřivkou, nebo škodlivé účinky způsobené Thomasovou moučkou, a z těchto nemocí nebyl ani jediný případ za 6 let odškodněn, protože tyto nemoci vznikají v podnicích, na které se samozřejmě úrazové pojištění nevztahuje a na základě toho také všichni ti postižení buď vůbec neměli možnosti ucházet se o nárok, a když se ucházeli, byli odmítnuti. A jest přece na čase, aby sociální politika byla řízena účelněji se stanoviska potřeb dělnické třídy, aby odpovídala dnešním výrobním a pracovním poměrům a aby nepřipouštěla v žádném případě nejasnosti, jako se to stalo nyní. Nárok dělníků a zaměstnanců v každém případu onemocnění z povolání nebo při jeho následcích měl by býti nesporný a zajištěn v takové výši, aby odpovídal potřebám kulturního a sociálního života postiženého, na jaký má tento právo. Je nesporné, že se s dosavadními prostředky sociální péče nevystačí. Racionalisace zaviňuje značné, mnohonásobné zvýšení procenta úrazů, které na př. v hornictví projevuje se přímo příšerným stavem. Smrtelných úrazů v r. 1935 v hornictví bylo 68, v r. 1936 jich bylo 83, v r. 1937 113 a za letošní rok je tolik smrtelných úrazů, že kdyby jen takto to postupovalo, jako nyní, nebudeme daleko od dvou set.

Také statistika úrazů ukazuje, že na př. úrazové pojišťovně v Brně pro zemi Moravskoslezskou bylo hlášeno v měsíci září 2711 úrazů, v říjnu 3186 a v listopadu již 3202. Také počet odškodněných úrazů ukazuje, jak stoupá počet těžkých úrazů. V září minulého roku bylo odškodněno 738 případů, z toho 18 smrtelných, v říjnu 849, z toho 20 smrtelných, a v listopadu 1013, z toho 26 smrtelných. Vinníkem zvýšení počtu úrazů je nesporně nynější výrobní systém, racionalisace, která přinesla stamilionové zisky fabrikantům a těžařům. Proto by bylo jen spravedlivé, aby byli přitaženi k povinnosti ti, kteří v důsledku racionalisace zaviňují dnešní stav a ničím k jeho zlepšení až dosud nepřispívají. Nelze trvale snášeti stav, kdy výsledky techniky mají náležet jen malé skupině lidí, několika desítkám rodin, které vlastní všechny výrobní prostředky.

Zvláště při nynější mezinárodní politické situaci a napjatých poměrech, kdy je postavení republiky kritické a kdy je třeba, aby všechen lid jako jeden muž, jako jedna nerozborná hráz stál připraven k boji na obranu, tím více je pociťována nutnost provádění řádné sociální politiky a plného zabezpečení lidu. To by mělo býti motivem vlády a příslušných ministerstev a podle toho by se měla navrhovat novelisace, která by měla odpovídat duchu a potřebám doby. Osud Československa, samostatnost a neodvislost národa je nerozlučně spojena s lidem a na něm spočívá. Slyšet volání lidu a plnit jeho požadavky je příkazem dne. Žádáme proto, aby resoluce, které schválil soc.-politický výbor a které budou jistě jednomyslně přijaty sněmovnou, se staly předmětem okamžitého jednání příslušných resortů a urychleně byly uskutečněny. Naše stanovisko i k této novelisaci je kladné, budeme pro ni hlasovat, ale upozorňujeme na její nedostatky a na to, aby resoluce, které předkládá soc.-politický výbor sněmovně ke schválení, nepotkal týž osud jako resoluci, která byla schválena při projednávání r. 1932. Ku konci upozorňuji, že nynější doba žádá rozhodných a odvážných činů nejen ve směru politiky zahraniční, nýbrž i pokud jde o provádění sociální poli tiky. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Langr (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi: na dnešní den posl. inž. Karmasin, Jan Sedláček; na dnešní a zítřejší den posl.

dr Jilly, dr Köllner, Mikuláš, inž. Richter.

nemocí posl. dr Mičura, dr Pješčak.

Lékařská vysvědčení předložili posl. Axmann, inž. Králíček.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců čsl. strany nár. socialistické posl. dr Lukáče za posl. dr Kozáka.

Místopředseda Langr sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala ve středu dne 16. března 1938 ve 2 hod. odp. s

1 až 4. Nevyřízené odst. 3 až 6 pořadu 139. schůze.

Schůze byla skončena v 7 hod. 26 min. večer.