Velmi obtížnou otázkou jest nouze o dělníky v zemědělství, útěk z venkova. Na jedné straně 500.000 nezaměstnaných, na druhé straně chybí v zemědělství 30.000 dělníků. To jsou povážlivé známky. V r. 1937 v létě byla nouze o dělníky téměř katastrofální. Strava jest dobrá a zdravá, bytové poměry přijatelné, mzda často lepší než u průmyslu: kde pak to vlastně vězí? Pravděpodobně příliš dlouhá pracovní doba, v zimě 80 hodin týdně, v létě často přes 100 hodin. Z kraťme tuto pracovní dobu, jsme srozuměni, za předpokladu, že budou patři čně upraveny ceny zemědělských výrobků. Každý týden hledají sedláci ze všech oblastí v časopise "Der Dorfbote" až 100 zemědělských dělníků, často marně. V této otázce, to nechť je zde jednou zjištěno, není jiného východiska než zákaz zaměstnávání mladistvých do 18 let, jmenovitě osob ženských, v továrních provozovnách. Také Německo bylo donuceno zasáhnouti. Poslalo statisíce žen na venkov a zavázalo je k zemědělské práci. Výčitka, že si zemědělští dělníci příliš málo vydělají, není z části správná a je-li, nese vinu chybící povšechné porozumění nezemědělských kruhů pro těžkou práci zemědělského lidu. Tento stav se také od r. 1934 v německých oblastech našeho státu nezměnil. Každá výchovná práce, jak se může dokázati na mnohých příkladech denního života, selhala.

Méně naléhavé jest zřízení zemědělských komor. Obáváme se, že se z těchto zemědělských komor stanou úřady s těžkopádným byrokratismem, rejdiště pro náruživé politické debaty, které znemožňují každou práci pro blaho zemědělství. Jestliže je však nutné, aby byly zřízeny zemědělské komory, zdůrazňuji - neboť se národnostní rozdělení tak dobře osvědčilo u zemědělských rad že žádáme také národnostní rozdělení zemědělských komor.

Méně naléhavé jest zavedení obligatorního živelního pojištění. Toto pojištění nemůže býti ničím jiným než zdražením zemědělského provozu, neboť levně pracující spolky pro nucenou porážku se v minulosti velmi dobře osvědčily.

Dřívější zákonná ustanovení o polních hlídkách a ochraně polí vyjadřují ducha doby jejich vzniku, jsou zcela nepostačující a musí býti přizpůsobena dnešním poměrům. Zemědělcova radost z tvorby se odmítáním ochrany zemědělské práce nepříznivě ovlivňuje a výroba se ruší.

V zemědělském výboru prohlásil před několika dny pan ministr zemědělství, že pozemková reforma není likvidována. Majitelé zbytkových statků a zemědělská společenstva opouštějí jim dříve přidělenou půdu a otázka přídělu půdy německým uchazečům se stává znovu aktuální. (Předsednictví převzal místopředseda Vávra.) Také zde se musí použíti ujednání z 18. února. Nastalé chyby a tvrdosti minulosti se mohou u našich německých uchazečů opět napraviti.

Státní správa a jmenovitě ministerstvo zemědělství má věnovati zvláštní pozornost podpoře pěstování chmele, řepy, ovoce, zeleniny, lnu a vína. Podklady k podpoře pěstování ovoce a zpeněžení úrody ovoce předložil Říšský svaz pro ovocnářství a zahradnictví ministerstvu zemědělství již v březnu minulého roku. V oboru obchodu ovocem a zpeněžení ovoce došlo k anarchii a také zde potřebujeme řízeného hospodářství, což bude předmětem porad odborných organisací a ministerstva zemědělství. Obracíme se se vší rozhodností proti nadržování jednotlivým osobám a společenstvům v obchodu ovocem a jmenovitě při vývozu ovoce, jak se stalo v minulém roce při vývozu karpatoruských jablek. Vybírání poplatků při vývozu ovoce a prodej vývozních povolení se musí jako nezákonné zakázati, tento nešvar poškozuje pěstitele ovoce.

Kdyby byl úmysl projednávati v r. 1938 nový honební zákon, nabízím již dnes panu ministru zemědělství spolupráci největší německé organisace lovců "Svazu německých lovců sv. Huberta", pro předběžné práce, nechť se na tuto nabídku nezapomene.

Nechť mi nezemědělské kruhy nevyčítají hospodářský egoismus, tlumočím zde na tomto místě jen požadavek, aby byly zřízeny životní možnosti pro zemědělství, nejlepší oporu národa a státu. Nechceme nepřiměřených cen, nýbrž přizpůsobení cen zemědělských výrobků cenám zemědělských potřeb.

Přejeme úředníkovi patřičný plat, živnostníkovi postačující výdělek, dělníkovi zaměstnání a chleba. Chceme přispěti, aby se zvedl jejich životní standard. Nezapomínáme, že selské dcery se musí státi ženami dělníků a úředníků, že selští synové hledají svou obživu jako dělníci a úředníci. Proč bychom měli zanedbávati zájmy úřednické a dělnické? Žádáme však také porozumění nezemědělských kruhů pro těžké životní podmínky usedlého vesnického člověka. Proti všem jiným tvrzením, jak se také projevila v zemědělském výboru, jest jisto, že tisíce sedláků a malozemědělců žijí dnes v nejtrpčí nouzi. O nejtrpčí nouzi svědčí nejlépe neustálé žaloby, které slyšíme na schůzích a písemné žádosti o pomoc našemu domácímu vesnickému lidu. Na př. dopis z dubského okolí, který mám v kapse, praví doslovně (čte): "Naše domácí zemědělství jest před zkázou; za kus másla 3 Kč, za litr mléka 65 haléřů, 1 kg živé váhy u vepřů 5 Kč, zemědělské potřeby o 30 % dražší jak máme žíti?" Kdo nechce věřiti tomu, co zde pravím, že se zemědělství daří neobyčejně špatně, nechť jde ven na vesnici a přesvědčí se osobně o nouzi v jednotlivých selských usedlostech a o nouzi malozemědělců.

Volám proto dnes k zástupcům nezemědělských kruhů: Zastavte konečně odpor proti neustálým snahám Svazu zemědělců pomoci našim sedlákům, našemu selskému obyvatelstvu. Nepostačující, ba přímo chybějící porozumění širších nezemědělských kruhů obyvatelstva u sudetských Němců pro těžké životní podmínky zemědělství bylo pro mě jako praktického sedláka spolu rozhodující, abych setrval při politické samostatnosti domácího zemědělského obyvatelstva ve Svazu zemědělců. Kdo zanedbává hospodářské zájmy vlastních sedláků, poškozuje svůj národ. Nechť se nezapomíná, že boj o půdu rozhodl osud národů často na staletí. Mnohý národ stál již na kraji propasti a mohl se udržeti jen proto, poněvadž to byl národ selský. Selství tvoří z pustiny ornou půdu, probouzí mravní síly a umožňuje vnitropoliticky a zahraničněpoliticky dorozumění národů. Musí býti proto historickým úkolem sedláků našeho státu, snažiti se o dosažení a zajištění nejen vnitropolitického, nýbrž i zahraničněpolitického míru. Každá snaha vykořeniti národ ztroskotá na zdravých sedlácích. Hospodářsky silné, usedlé zemědělské obyvatelstvo jest s to oživiti všechny ostatní kruhy. Z toho všeho vyplývá, že pravá selská politika není v této zemi jednostranná politika zájmová, žádné třídní stanovisko, nýbrž sudetskoněmecká národní politika.

Jako závěr svých dnešních vývodů bych chtěl ještě říci slovo k zemědělskému školství. V tomto oboru má sudetskoněmecké zemědělství zvláštní přání a zde se musí napraviti mnohé chyby, které se staly v minulosti. Vysokoškolští asistenti zemědělských vysokých škol mají přání, aby se s nimi jednalo jako s učiteli zemědělství na těch zemědělských školách, které jsou podřízeny zemi, v otázce platové podle nového zákona o vysokoškolských asistentech ze dne 17. července 1936. O významu a nutné státní podpoře nižšího a středního zemědělského školství pro zemědělskou veřejnost jsem již častěji promluvil. Mým dnešním úkolem má býti upozornění na školy, které německému zemědělství našeho státu chybí.

Zřízení mléčněhospodářského oddělení na vysoké škole v Děčíně-Libverdě, zřízení zvěrolékařského oddělení německé vysoké školy, zřízení německé vysoké školy lesnické nestrpí odkladu. Odůvodnění pro povolení obou prvních oddělení vysokých škol jsem již častěji uvedl při jiných příležitostech a chci se za bývati poněkud blíže zřízením německé vysoké školy lesnické. Zřízení německé vysoké školy lesnické jest odůvodněno již v dějinném vývoji. První lesnickou školu založil německý lesník Ehrenwart v Blatnu u Chomutova v Krušnohoří. Dnes máme my sudetští Němci jen ještě v r. 1924 postátněnou střední školu v Zákupech a soukromou hájenskou školu v Chebu. Z této okolnosti plyne, že jest každoročně v Zákupech 100 žádostí o přijetí a jen 25 žáků se může přijmouti. Na české straně jsou dvě české vysoké školy lesnické v Praze a v Brně a jest proponována vysoká škola lesnická pro Košice, dále čtyři české lesnické střední školy a 4 školy pro lesní hajné. Pro 8 českých výzkumných ústavů a stanic se vy dává ročně 2 miliony korun, zatím co výdaje na německou pokusnou stanici, která jest při členěna k střední škole v Zákupech, činí jen 9.000 Kč. Lesnické vysokoškolské studium se požaduje bezpodmínečně pro správu státních statků, pro lesně-technickou dozorčí službu, lesnickou činnost vyučovací, lesnické badatelství a pokusnictví, pro civilní inženýry pro lesnictví a pro lesnickou státní službu pro hra zení horských bystřin. Dále se připravuje zákon, že správu 2000 hektarů smějí převzíti jen absolvovaní lesní inženýři. Veškerá lesní plocha v historických zemích činí 2,360.000 ha, z toho jest 900.000 ha čili 38˙1% v německém území. Nechci se zabývati dalším odůvodněním nutnosti zřízení německé vysoké školy lesnické, nýbrž jen říci, že německé lesní hospodářství musí řešiti problémy vlastního druhu. Tyto může splniti jen samo. Potřebný věcný a osobní náklad ročních 500.000 Kč ne může nikdy při uskutečňování této životní otázky sudetskoněmeckého národního hospodářství býti rozhodující. Ujednání z 18. února, jejichž splnění se stalo dnes státním zájmem, se musí dodržeti, aby bylo umožněno zastoupení Němců ve všech oborech státní služby, které by odpovídalo klíči obyvatelstva. Musí býti uzákoněno úplné provedení 18. února jako počátek nového státněpolitického vývoje, na jehož konci jest zrovnoprávnění sudetských Němců v Československé republice.

Znovu se obracím se vší ostrostí proti sabotérům usnesení vlády z 18. února. Jsou to nejen nepřátelé sudetských Němců, nýbrž i nepřátelé státu, ať jsou již činni venku v hraničářských organisacích, jako úředníci vedou státní správu nebo sedí v zákonodárných sborech. Obecní úřad v severních Čechách žádá státní lesní správu o zaplacení obecních přirážek za leta 1936 a 1937. Obec má 432 obyvatelů a jen vesnický farář ovládá český jazyk. Pan přednosta státní lesní správy, mně osobně známý, znalý německé řeči slovem i písmem, zašle obecnímu úřadu přípis zpět a žádá na druhé straně v 8 slovech: obecní úřad má podati žádost o zaplacení obecních přirážek v českém jazyku. Proti jiné obci jednal týž pan lesmistr již stejně a tyto příklady z nejnovější doby dokazují, že lesní úředníci na vedoucích místech neuznávají nebo nechtějí uznávati ducha 18. února a známky doby. Mají snad obecní úřady dvou čistě německých obcí zaměstnati pro národního horlivce obecní tajemníky, kteří by uměli česky? Jest krajně politování hodné, označuje-li se s české strany zřízení německé vysoké školy lesnické jako státu nebezpečné a úmluvy z 18. února za věčnou hanbu českého národa.

Politika Svazu zemědělců nebude ustrnulá. Vždy jsme spojovali loyalitu ke státu s vnitřní láskou k domovu a k lidu. Státní politika musí býti taková, aby umožnila naši spolupráci. Nad naším občanským světovým názorem stojí vedle uznání státu železná vůle pomoci našemu lidu a sloužiti vlasti. Také pro nás platí slovo pana předsedy vlády: národní cit jest jedna z nejmocnějších hnacích sil. Kdo označuje zřízení německé vysoké školy lesnické za státu nebezpečné a usnesení z 18. února za věčnou hanbu českého národa, poškozuje mezinárodně jako Čech svůj stát. Jen ten Čech slouží svému státu a národu, který se snaží, aby se úprava sudetskoněmecké otázky uvedla v soulad s veřejným míněním Evropy. Počtem 3 1/2 milionů, zvláštní zeměpisnou polohou a vysokou kulturní a hospodářskou zralostí našeho lidu se stala sudetskoněmecká otázka význačným vnitřním a mezinárodním problémem. Smíření nemá s hanbou a slabostí nic společného. Smíření vyžaduje často více odvahy než setrvání ve věčné hádce. To platí jak pro nesmiřitelné v českém národě, tak pro radikály v německém táboře. Máme odvahu prohlásiti, že podáváme každému ruku k čestnému míru; silnější má možnost obnoviti mír ve státě samém a mír mezi sudetskými Němci. Byli jsme a jsme vždy ochotni ke společné práci. Odmítám proto ve vážné době sestoupiti na nižší stupeň způsobu boje, jak to učinila nedávno s tohoto fora sudetskoněmecká strana k hanbě sudetských Němců. (Místo předseda Vávra zvoní.) Na tyto útoky odpovídám slovy švýcarského vůdce sedláků profesora Lamera, jehož obrana švýcarských sed láků byla vystavena těžkým útokům: " S klidnou důstojností vzdorujeme všemu osočování, obrněni čistotou a klidným svědomím vystupujeme proti všem, připraveni každým oka mžikem čeliti jejich útokům!"

Svaz zemědělců splnil svůj úkol v sudetsko německých dějinách v těžké době. Udrželi jsme až k přeskupení zahraničněpolitických sil sudetským Němcům podstatu a nenechali jsme od 13. října 1926 ztenčiti držbu. Jak často jsme hájili na tržištích sudetskoněmeckých měst národní svobodu a národní právo v prvních poválečných letech, v době, kdy ještě mnozí z dnešních bojovníků pozorovali za záclonami výsledek dvojitého boje proti komunismu a marxismu za životní práva sudetskoněmeckého lidu, nebo viděli v národních li dech své odpůrce. Nechť se nezapomene na tuto skutečnost.

A nyní zpět k zemědělství. Plno zármutku a starostí hledí usedlé zemědělské obyvatelstvo do budoucnosti a očekává pomoci od pana ministra zemědělství, který silnou vůlí a houževnatou neústupností řeší životní otázky zemědělství v našem státě, jakožto vedoucího nejvyššího zemědělského úřadu, a od veškeré vlády. (Potlesk.)

Místopředseda Vávra (zvoní): Dále je k slovu přihlášen p. posl. Frank. Dávám mu slovo.

Posl. Frank (německy): Slavná sněmovno! Moji kamarádi! (Výkřiky: To není veřejná schůze, to je parlament! Nedělejte se směšným!)

Místopředseda Vávra (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Frank (pokračuje): Na příkaz sudetskoněmecké strany mám učiniti toto prohlášení:

Z vůle německého lidu splynuly dva německé státy v jeden. Připojení německého Rakouska k Německé říši se provedlo legální nekrvavou cestou (Výkřiky.) v několika hodinách. Sudetští Němci nemohou a nechtějí pominouti tuto velkou dějinnou událost, aby i s tohoto místa nezaslali německému lidu v nové říši bratrský pozdrav a srdečné blahopřání. V této chvíli velkého politického významu musí sudetskoněmecká strana jako nesoucí odpovědnost za sudetské Němce promluviti i k nositelům odpovědnosti československého státu.

Ve dvacetiletém zápase mezi mocnostmi diktátů z r. 1919 a duševními a pokrevními silami národů se ukázalo, že tyto síly zvítězily nad zvůlí a nátlakem. Naše hnutí se nikdy nepovažovalo za nic jiného než za bojovníka proti osudu, který byl v letech 1918/1919 přisouzen našemu lidu, duševně a kulturně vysoce vyvinutému, hospodářsky zdatnému a sociálně povznesenému. Sudetští Němci se musili a musí postaviti proti osudu ponenáhlého [ ] urychleného chřadnutí a vykrvácení uvnitř státního prostoru a to tím spíše, že vykonali významné a pro celek ne zbytné úkony, bez nichž by podle vlastního doznání československé mírové delegace nebylo Československo nalezlo politického a hospodářského základu.

Sudetští Němci se probudili k nejsilnější vůli k životu a v sudetskoněmecké straně si vytvořili nástroj svého politického boje.

O této skutečnosti, pánové, se státní vedení Československa stále ještě klame. Místo aby splnilo spravedlivé životní požadavky sudetských Němců a tak je získalo pro stát, pokračuje v politice, která působí, že se národnostně politický poměr stává stále neudržitelnějším a napjatějším.

V této chvíli připomínáme, že by bylo reálnější a tedy státně političtější pociťovati méně rozčilení nad starostí Německé říše o osud částí německého lidu mimo její hranice, jako spíše vytvořiti z vlastní vůle stav, který by nedával podnětu k oprávněným stížnostem. (Hlasy: To záleží na vás!)

Prospěch takového nového uspořádání vnitropolitických poměrů právě v dané chvíli jest se státnického hlediska nejen pro sudetské Němce, nýbrž i pro československý stát dnes každému zřejmý.

Jinak prohlašujeme slavnostně, že se ani nesmiřujeme s cílem československého národního státu, ani se neuspokojujeme se zdáním ze dne 18. února 1937, nýbrž že jsme nuceni a odhodláni zvýšenou měrou bojovati o svá politická práva, o svou kulturní svobodu a hospodářské a sociální zajištění. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.)