A druhý případ v těchže Košťanech, případ velké zajímavosti. (Výkřiky.) V severních Čechách je řada horníků, kteří jsou bez za městnání. Včera jsme četli opět v novinách tragický případ, jak byl zasypán horník na divokém dole a jak ho musili kamarádi 24 ho din dobývat, nežli ho zachránili. Jeli jsme kolem takových divokých horníků, a pánové si přáli, abych s těmito horníky promluvil. Velmi ochotně jsem se k nim odebral. Nahoře pracoval u rumpálu Němec. Ptáme se ho na poměry, ptáme se na politickou příslušnost. Ochotně vyznal - nevím, zdali k vůli p. posl. Frankovi, jestli se mu líbil - že je příslušníkem sudetskoněmecké strany. Vedle něho spolupracující druhý dělník, kterého jsme si zavolali, řekl na náš dotaz, že je německý soc. demokrat. Řekli jsme si při tom: No, při práci se umějí dělníci sejít, i když jde o divoké dolování. Ale vrchol mého překvapení - a jistě i překvapení p. posl. Franka - byl v tom, že německý dělník, který pracoval nahoře, na jednou se na nás usmál, mrknul očima a za volal dolů do 20 metrové šachty: "Zdrhnem - četníci!" Ptám se, proč mluví česky. A on od pověděl: Tam ten, který kope dole, je Čech. (Slyšte!) Je z toho patrno, jak sudetský Němec, příslušník Henleinovy strany, německý soc. demokrat i Čech se uměli v bratrské shodě sejíti, když šlo o záchranu živobytí. A kdyby se mezi nimi neštvalo, jsem přesvědčen, že by byla mezi nimi nejlepší spolupráce. Je to jedinečná improvisace skutečných poměrů. Čech stejně jako Němec si v nouzi navzájem pomáhají, a myslím, že by byly lepší poměry v pohraničí, kdyby přicházelo mezi tyto chudé poctivé lidi méně těch, kteří mají zájem toliko politicky štvát místo uklidňovat poměry v tomto území. (Výkřiky.)

V Hoře Sv. Kateřiny jsme prohlíželi domácí hračkářský průmysl. Výdělek tam je 80 až 110 hal. za hodinu práce pro dospělého dělníka. Dámy a pánové, prominete mně, že uvedu i detail. Dřevěný malý páv, který přichází do hračkářských obchodů, musí býti 26krát vzat do ruky. A jeden tucet těchto pávů se maluje za 5.40 Kč.

Co mě v Hoře Sv. Kateřiny potěšilo: Procházeli jsme byty německých chudáků, a při tom nás dovedli do jedné parádní místnosti, to jest do druhé místnosti, kde se spí, vedle dílny. A v této parádní místnosti německého dělníka jsem viděl, slavná sněmovno, obrázek, na který nikdy nezapomenu - a myslím, že byl i překvapením pro p. posl. Franka po toliké činnosti Henleinovy strany v severozápadních Čechách: Velký, krásný, zarámovaný obraz T. G. Masaryka na koni v rodině německého dělníka! (Potlesk.) Upozornil jsem pana posl. Franka, že si nesmírně vážím této úcty, kterou chová německý pracující člověk vůči velkému presidentovi Masarykovi. (Výkřiky.)

Lidé si právem stý skali, slavná sněmovno. 170 dělníků chodívalo dříve do Německa, 170 dělníků přecházelo hranice a nacházelo obživu na německé půdě. Nyní byly hranice pro naše dělníky uzavřeny, a zjišťuji, že nejen pro dělníky české, nýbrž i pro československé dělníky německé národnosti. 170 lidí z Hory Sv. Kateřiny, kteří nacházeli dostatečnou obživu v sousedním Německu, bylo zbaveno chleba, nikoliv, znovu opakuji, příslušníků československé národnosti, nýbrž příslušníků německé národnosti. Může býti otázka, proč tento zákaz byl vydán. Domnívám se, nechtěl bych to tvrditi, poněvadž myslím, že na hladu lidí nemá býti zakládána politická agitace, že se tak stalo za účelem zvýšení nespokojenosti v této části našeho pohraničního území. Kromě toho byl prohlášen celý kraj Hory Sv. Kateřiny za nouzové území již v době Josefa II. Já proto zjišťuji, že dnešní stav v severozápadních Čechách a speciálně na okresu Hory Sv. Kateřiny nebyl způsoben československou vládou, nýbrž byl způsoben chudobou kraje a byl už zjištěn v dávných dobách, před 150 lety, v době Josefa II. Naopak, ke chvále československé vlády mohu pověděti, že jeden z opravdových řemeslníků umělců, jméno jsem si již neznamenal, ale mohu ho kdykoliv nalézti, poněvadž je to jediný specialista na výrobu sošek indického Gandhiho, přiznal spontánně, že se tomuto umění naučil "in der čechoslovakischen státny učebna pro domácí průmysl". Myslím, že tím je nejlépe řečeno, co Československo tam učinilo, když dokonce se pokusil v československém jazyku pokud mu to bylo možno, označiti, co mu stát poskytl, aby se mohl lépe uživiti. Je tedy patrno z toho, že vláda pamatuje na tento kraj, který opravdu zasluhuje mimořádné pomoci.

A potom jsme jeli řadu kilometrů a při tom u potoka Schweinitz nám bylo ukázáno několik továren v troskách, již zarostlých travou a křovím. Jsou to zbytky někdejšího "vymírání průmyslu". Ovšem nikoliv za republiky, nýbrž vymírání průmyslu v minulém století. Ve dvoře jedné z někdejších továren proto snad páni mně neznemožní, nebo nebudou tvrditi, že tyto továrny byly zavřeny za republiky - vyrostla už veliká jedle, která je dostatečným svědectvím, že jsme tyto továrny nezavřeli my, nýbrž blahé paměti Rakousko.

Hora Sv. Šebestiána. Navštívili jsme dílnu Produktionsgenossenschaft der Korbflechter Je tam veliká bída, ale jde o konkurenční obchodní boj mezi Horou Sv. Šebestiána a našimi Morkovicemi na Moravě. Správce společenstva sám vysvětluje: Jim tam - to je v Morkovicích - roste zadarmo proutí, které my musíme kupovati. Výdělky jsou bídné. Koš na prádlo musejí prodávat za 6 Kč, ačkoliv jen materiál stojí 4˙50 až 5.50 Kč. Za zhotovení dětské židličky 5.50 Kč. Rovněž toto území Hory Sv. Šebestiána bylo prohlášeno už r. 1905 za "Notstandsgebiet".

Prohlédli jsme si, a to myslím, že bude slavnou sněmovnu také velmi zajímat - loketskou nemocnici. Nemocnice v Lokti je ve stavu opravdu mimořádně špatném. Na sto pacientů jest jedna lázeň. Laboratoř má 4 čtvereční metry. Je tam dvakrát více nemocných než postelí. Infekční "pavilon" jest ubohý. Ale, slavná sněmovno, kdo zde má pomoci? Okres a město je plně ve správě německé, primář loketské nemocnice je členem zemského zastupitelstva českého, a prosím, mně tam vykládají, že si nemohou pomoci k nemocnici. Já, jako český poslanec mám pomáhati k nemocnici; město v německých rukou, okres v německých rukou, primář je členem zemského českého zastupitelstva, a nemohou si pomoci, aby došlo k reparatuře nemocnice. Při resumé o těchto věcech poukáži, jak my Češi si počínáme v územích za podobných těžkých poměrů, v jakých se žije zde v Lokti.

V Chodově-Přebuzi "Frühbussu" viděl jsem nezaměstnané, podvyživené, ale slavná sněmovno, čeho mi bylo nejvíce líto, také degenerované lidi. Podobně jako na Šumavě i tam jsou degenerovaní. Zde budeme musit s hlediska státního vykonati všechno, abychom zabránili další degeneraci.

Obec Abertamy trpí krisí rukavičkářství a tím, že paličkované krajky klesly v módním kursu. I zde móda působí na zaměstnanost či nezaměstnanost a doufám, že se zájmy dam v celém světě obrátí, aby tak bylo pomoženo i zde tomuto domáckému průmyslu.

Velikou část času věnovali jsme prohlídce Kraslic a poměrům v Kraslicích. Ze 14.000 obyvatel přihlásilo se prý 300 rodin, že nemají co jíst. Dluhy u hokynářů dostupují výše až 3000 Kč. Práci prý dostávají jenom ti, kteří mají nárok na podporu v nezaměstnanosti. Nechali jsme si ukázati mzdy: adjustování dětských fléten na př. se platí 1.60 Kč za tucet. Dříve se platilo 2.65 Kč. Kraslice byly však pro mne důležité ještě něčím jiným. V Kraslicích odevzdal mi, myslím, že člověk, který se poctivě stará o chudinu v Kraslicích, album, v němž jsou fotografie (ukazuje fotografie) přímo z Kraslic, fotografie, které mezi jiným také zachycují obrázek o návštěvě pana ministra soc. péče. Ale mezi těmito obrázky našel jsem tu kraslickou ženu, se kterou jsme se setkali v knize říšskoněmeckého Vorbacha a v té knížce belgické "La Boheme a faime". Já jsem prosil, aby mi byla tato žena představena. Tož, slavná sněmovno, navštívili jsme ji. A vy mně prominete, jestliže povím zde, v jakém stavu jsme tuto ženu, která prý má hlad, se kterou se agituje v Belgii a se kterou se agituje po celé Francii a Anglii Vorbachovou knihou, našli. Tato paní je ženou zaměstnaného dělníka, je také matkou zaměstnaného syna a sama, slavná sněmovno, trpí reumatismem svalovým, který jí přirozeně žádné krásy nedodal. Tak vypadají fakta, když jsem se na věc podíval zblízka.

Ale zajímal mne ještě jeden obrázek, kterým jsme povinni se zabývat. Slavná sněmovna se pamatuje na Kindermord im Herzen Europas. Toto dítě je také v této publikaci, kterou mi pan Max Nier odevzdal, ale zjistil jsem, že je to fotografie děcka 6 dní před smrtí (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.), o němž lékař napsal, že příčina smrti dítěte, Margity Böhmové, která trpěla těžkými poruchami výživy od svého narození, mohla, nikoliv nastala, mohla nastat v důsledku nouze rodičů. Přes to, že jde o publikaci, která jest určena k agitaci a propagaci bídy sudetských Němců, německý lékař neodvážil se tvrditi, že by šlo o dítě, které by bylo podvyživeno, a naproti tomu v zahraničí se agituje tím dítětem jakožto dokladem bídy a nouze, páchaných v Československé republice na dětech německých rodičů.

Krasličtí si pomáhají jednak sami, jednak jim pomáhá stát. Je to především svépomoc kraslických dětí, která zaslouží největší úcty a pomoci. O prázdninách koncertoval velký dětský kraslický orchestr po celé republice. Poslouchal jsem kraslické děti ve Zlíně a slyšel jsem je v Prachaticích. Byly vítány přes to, že šlo o děti německé národnosti, všude s největší úctou, láskou a ochotou. Kdo kde mohl, finančně jim pomáhal. Ale také stát, slavná sněmovno, se snažil pomoci řádnou i mimořádnou péčí o nezaměstnané a jejich děti. Budiž mi to dovoleno říci. Naše ministerstva, zdá se mi, že soustavně nehodlají propagovat činnost, která se zde dělá ve prospěch Němců. Zjišťuji, že na umístění kraslických dětí, německých dětí v hornické zotavovně v Horním Litvínově dalo ministerstvo veřejného zdravotnictví přes 200.000 Kč (Slyšte!) a já děkuji panu ministru zdravotnictví, že pamatoval na děti svých soukmenovců. Ale myslím, že by si zasloužila tato činnost pana ministra zdravotnictví, aby byla také dostatečně komentována a uznána v "Zeitu" a v ostatních časopisech, poněvadž je to práce pro německé děti, kterou zde německý ministr vykonal. (Potlesk.)

Při jízdě jsme se vyhnuli řadě měst, v nichž se kouřilo z továrních komínů a která by svědčila o víc než spravedlivém postupu státní správy vůči našim německým spoluobčanům.

Tak na př. byla v programu jízdy opomenuta návštěva Jáchymova a státních dolů. Proč? Poněvadž zde bychom byli na místě prokázali "československý útlak" německého dělnictva. Na jáchymovských dolech je zaměstnáno 97% Němců a 3% Čechů. Češi se snaží ze všech sil dostat se do zaměstnání. Prohlásili jsme: německé území, nechme zaměstnat i Němce.

Mohl bych uvésti řadu dalších případů. (Výkřiky komunistických poslanců a poslanců strany sudetskoněmecké.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Neuman (pokračuje:) Neučiním tak. (Hluk trvá.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Neuman (pokračuje): Neučiním tak, poněvadž bych se rád vyhnul námitce, že agituji fakty, která by nemohla být druhou stranou bezprostředně přezkoumána. Výsledky zjištěné při samém zájezdu, které jsem, slavná sněmovno, přednesl sine ira et studio, jsou dostatečným svědectvím, že hospodářská krise postihla svými mimořádně vážnými důsledky ve smíšeném území stejně příslušníky německé národnosti jako české spoluobčany. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Neuman (pokračuje): Češi a Němci, kteří jsou ve skutečných nesnázích, bratrsky si v nich pomáhají. Připomínám jen divoké dolování, které bude svědectvím pro každého, že Čech i Němec si pomáhají tam, kde pomoci vzájemně potřebují. Obtížnost poměrů některých okresů, na př. okolí Hory Sv. Kateřiny a Hory Sv. Šebestiána, nezpůsobila, vážená sněmovno, československá vláda, nýbrž chudoba kraje, která vedla k tomu, že rakouské vlády v některých případech již před 150 lety, v jiných případech krátce před válkou prohlásily tato území za nouzová, která vyžadují zvláštní péče.

Budiž mi však dovoleno říci, že největší rány ve smíšeném území byly způsobeny ne vládou, ne národnostním útiskem, nýbrž kartelovými smlouvami, které vyhazovaly tisíce a desetitisíce dělníků z továren a dílen. (Potlesk.) V Trnovanech, jak jsem uvedl, 120 dělníků, v Bystřici 30 německých živitelů rodin, propuštěno německým fabrikantem. Majitelům továren, zajištěným pravidelným ročním odškodným, dosahujícím často statisícových a milionových částek, nešlo o žádnou nacionální nenávist, nýbrž v daném případě toliko o touhu po lehkém, bezpracném zisku, který zejména doléhá na pracující lid. Je to bič, kterým je pracující lid bez rozdílu národnosti bičován, ať jde o Čecha nebo o Němce. Němečtí a čeští podnikatelé jsou v tomto ohledu stejní a bez ohledu na národnostní rozpory se snadno dohodnou. V Trnovanech a v Bystřici Němci, v Trmicích zase Čech za vřel podle novinářských zpráv továrnu na přání sklářského kartelu, odevzdal klíče kartelu a vyhodil dělníky na ulici. Ve všech případech byl postižen stát, který musí vyplácet podpory ze státní stravovací akce, a bylo postiženo bezměrně dělnictvo, jehož životní úroveň se zde snižuje. Za to všechno jsou tito dělníci ještě popuzováni proti státu nesvědomitou politickou demagogií, jako by stát, Československá republika. byl příčinou jejich tísně. Proti státu, který všemi možnými prostředky po ruce jsoucími pomáhá zmirňovat následky krise, popuzuje politická a především nacionální nenávist.

Po všem tom, co jsem ve smíšeném území viděl, bude nejlepší obranou a lékem proti poměrům revise kartelového práva, zejména v tom směru, aby byly znemožněny desetitisícové, statisícové, ba dokonce milionové náhrady podnikatelům a továrníkům (Potlesk.), zatím co se dělnictvu nepomůže ani haléřem. Kartelové právo musí býti upraveno tak, aby také propuštěný dělník měl nárok na část úhrady, která se zde poskytuje podnikatelům. Ale nejenom to, musíme se starat o to když nemůžeme přímo dělnictvu zajistiti kvotu na kartelovém příspěvku - abychom zajistili tuto kvotu našemu státu.

V německém a ve smíšeném území vůbec je vidět málo snahy o skutečnou nápravu tam, kde je náprava v lidských silách a v dobré vůli. Viděl jsem všude málo iniciativy, málo snahy o svépomoc a nerad bych tvrdil, že se tak děje z důvodů politických, ač mnohé by tomu nasvědčovalo. Tak hluboko snad Evropané ve 20. století přece neklesli, aby pro dočasný t. zv. politický úspěch nechali trpět své spoluobčany hlady.

K úvaze však dávám jeden případ za všechny, loketskou nemocnici, a chtěl bych jej srovnat s poměry u nás, v již. Čechách Město i okres v německých rukou, jak jsem řekl, pan primář, schopný odborník, členem zemského zastupitelstva, a při tom nám neukázali pánové ani projekt loketské nemocnice, nýbrž nám ukázali jen hrozné nedostatky. Kde je iniciativa města, kde iniciativa okresu, iniciativa člena zemského zastupitelstva? V českobudějovické nemocnici byly ještě před dvěma lety - páni mi dovolí tento příklad - podobné poměry: pacienti byli po chodbách, na dvou postelích 3 až 4 osoby. Město a okres si řekly, že je třeba zjednat nápravu novostavbou pavilonů, a letos na podzim bude za pomoci země a státní produktivní péče odevzdána veřejnosti vzorně, účelně vybavená Masarykova nemocnice. Totéž v jiných městech mám na mysli Tábor, Strakonice a řadu ostatních měst. Ale musí se, slavná sněmovno, chtíti, musejí se hledati hospodářské předpoklady nápravy, místo se založenýma rukama se dívat na nedostatky, které se samy od sebe neodstraní.

Společná cesta německého a českého poslance do smíšeného území, myslím, přinesla jeden velký užitek. Bez rozčilení a řečnického pathosu byly zkoumány sociální jevy našeho pohraničí a, myslím, s úspěchem hledány a z části i nalezeny příčiny nedostatku, z nichž mnohé lze odstraniti. V jižních Čechách budu moci ukázati p. posl. Frankovi, jak se bráníme proti důsledkům hospodářských nesnází.

Celé tisíciletí žijeme vedle sebe Češi a Němci, vzájemně se známe, známe své přednosti i nedostatky, a proto, pánové z německého tábora, račte vzíti na vědomí: My Češi a Slováci od svého nikdy neustoupíme, nikdy a za žádných okolností svůj stát nezradíme a za žádných okolností jej nevydáme. Podle Masarykova odkazu chceme však přáti svobodu i spoluobčanům ostatních národností a na nich jest, aby nám to také umožnili.

V těchto vážných chvílích, kdy očekáváme prohlášení p. předsedy vlády, chtěl bych ještě říci, že my očekáváme, že vláda dnes naprosto jasně a otevřeně postaví se k zahraničně-politickým událostem, že naprosto jasně prohlásí v dnešním svém projevu k mezinárodním událostem naši neochvějnou věrnost Společnosti národů, principu kolektivní bezpečnosti a spojeneckým smlouvám, které nám zajistila skutečně cílevědomá, důsledná a povždy zásadám demokratické spolupráce mezi národy sloužící zahraniční politika, řízená po léta šťastně a pro stát příznivě panem zahraničním ministrem dr Benešem. V zahraniční politice nelze dělat přemetů, které snese povolání žurnalisty, jak jsme se dověděli ve schůzi minulého týdne z projevu p. posl. inž. Schwarze. Nejtěžší boje jsme v minulosti vyhrávali a bohdá v přítomnosti a v budoucnosti vyhrajeme, zůstaneme-li věrni ideálům, z nichž se tento stát zrodil, nejen ve vnitřní, nýbrž i v mezinárodní politice. Československý lid rozumí této politice, jejíž principy na věky spojil se jménem velkého presidenta Osvoboditele. Československý lid s důvěrou ve svého presidenta, s důvěrou ve svoji odpovědnou demokratickou vládu, vedenou vynikajícím státníkem dr Hodžou, a s důvěrou v jarou, silnou, nepřemožitelnou obrannou armádu republiky hledí klidně vstříc budoucím dnům. Československý lid od Aše až k Jasině bez rozdílu národnosti, stavu a povolání je nezvratně a neochvějně přesvědčen: Byli jsme a Bůh dá - a my národní kázní a bezpodmínečnou jednotou ve všech celostátních potřebách se o to přičiníme - že budeme a s námi tento stát v srdci Evropy věčně. (Potlesk.)