Jak páni od té doby přes agrární sekretariáty a jiné instituce strany ovládli přes 70% výkonné moci v cukerním kartelu, o tom svědčí ciferný výsledek, který se projevuje u malých a středních zemědělců v ceně řepy. Malí zemědělci byli organisováni v řepařských jednotách mezi jiným pod heslem, že se musí vyčistit cukerní a kartelářské hospodářství od židovskoněmeckého vlivu. Tento boj se částečně podařil. Neumannové, Blochové a Baumannové atd., byli nahrazeni novými rozhodujícími činiteli. Jsou to páni Stoupalové, Nebeští, Malypetrové a ostatní vlivní funkcionáři ze strany agrární, kteří dnes ovládají z více než 70% výrobu cukru v naší republice.

Ale jak se změnil poměr pro malé zemědělce? Před 12 lety dostával drobný zemědělec za metrák cukrovky 26 Kč. V té době platil za 1 kg cukru 4 Kč. (Posl. Vallo: A robotníci mali vyššie platy o 70%!) Ano. V r. 1937 dostal zemědělec už pouze 12.45 Kč a platil za kilogram cukru 6.30 Kč. Kromě toho ovšem byla rozmnožena vymoženost pro malé a střední řepaře tím, že nastalo dalekosáhlé omezení osevu cukrovky, že místo peněz dostávají za řepu denaturovaný cukr, a konečně je v samotné řepařské smlouvě vsunuta nemravná klausule, mluvící o tom, že každému řepaři může býti řepný kontingent odmítnut, zjistí-li se u někoho, že sladí cukerinem.

Vážení pánové, v zemědělském výboru bylo sneseno mnoho usvědčujících dokladů, na základě kterých bylo zjištěno, že agrární cukerní karteláři kupují nejen nové a nové cukrovary, nýbrž že kupují i celá panství a dvory a že si vedle těchto velikých horentních vydání mohou vydržovati ještě velkou řadu trabantů, kteří hájí za tučné odměny jejich zisky.

Vrcholem cynismu je ovšem důvodová zpráva, ve které se mluví, že prý úprava a zachování spořádaných poměrů v tomto hospodářství spočívá na zásadě, že cukrářství a řepařství má se jako celek rovnoměrně zúčastniti vývozních ztrát. Jenom pro krátkost doby nechci zde na číslicích dokazovati, jak se vývozní ztráty projevují na jedné straně u cukerních kartelářů a jak se projevují na druhé straně u malých a středních pěstitelů cukrovky. Faktem je, že zemědělcovo hospodářství i v řepařských krajích je prodluženo, že je jich tisíce, kteří přišli o své majetky, a na druhé straně je faktem, že se to nedá tvrditi ani o jediném cukrobaronu, bez rozdílu, je-li to cukrobaron židovský, německý nebo agrárnický.

Samozřejmě, že toto pirátské hospodářství cukerního kartelu pobuřuje celou širokou veřejnost. A pod těmito náladami také usměrňovala agrární strana svoji volební kampaň před každými volbami, zvláště před volbami r. 1935, kdy se bušilo do kartelů hlava nehlava a kdy hlavně na kartel cukerní bylo útočeno, že se musí s této stránky u něj začíti s novou hospodářskou politikou, že kartel musí snížiti ceny cukru a zvýšiti ceny za cukrovku. Nebylo lepší příležitosti k tomu, aby se to stalo skutečností a aby vedle toho bylo také splněno konečně usnesení zásobovacího výboru z měsíce února letošního roku. Po podrobném prozkoumání kalkulačních vydání cukrobaronů došlo tehdy k jednotnému usnesení, ovšem kromě zástupců agrární strany, ve kterém se na vládě žádalo, aby bylo okamžitě zahájeno jednání o snížení ceny cukru o 1.40 Kč na 1 kg.

To se ovšem nestalo. Každý očekával, když se jednalo o nové smlouvě mezi cukerním kartelem a státem, že se uskuteční tento požadavek, opřený o přání širokých lidových vrstev, které se vyjádřilo tím, že tisíce a tisíce obecních zastupitelstev, závodních výborů, korporací a spolků bez rozdílu, ke které straně náležejí, obrátily se na předsednictvo posl. sněmovny i na vládu se žádostí, aby usnesení zásobovacího výboru podle zmíněného přání se uskutečnilo. Každý předpokládal, že se tak stane při jednání o prodloužení smlouvy s cukerním kartelem. Místo toho však shodou okolností došlo k ventilování oné záležitosti 700 vagonů cukru přidělených před chystanými obecními volbami. O podrobnostech s tím souvisících mluvil zde již můj klubovní kolega posl. Krosnář. Páni, kteří se bránili nespokojenosti projevované dělnickými a jinými organisacemi, tvrdili: To nemá nic společného s naším požadavkem, ve kterém žádáme a uplatňujeme nárok na snížení ceny cukru. To se musí státi stejně bez ohledu na tento předvolební příděl. Je možno postaviti otázku, kde jsou pánové s tímto návrhem dnes, když jde o nový dar cukernímu kartelu, kdy mu má býti prodlouženo státem monopolní právo na nové 3 roky. Kde jsou s tímto minimálním požadavkem, který by se postavil jako podmínka, nežli se bude hlasovati o tom, aby cukrovarníci dostali nová privilegia v našem státě?

Vážení pánové! Troufalost cukrobaronů ovšem roste dál. Podle zprávy pana zpravodaje před rozpočtovou debatou slyšeli jsme, že cukerní kartel vykoupil svou smlouvu tím, že se uvolil dát několik desítek mil. Kč na t. zv. branný příspěvek. Mluvilo se o 60 až 70 mil. Kč. Avšak z omylu ty, kdož tomu věří, vyvádí sám pan posl. prof. dr Brdlík ve svém výkladu, kde odhaduje tento výnos nejvýše na 15 mil. Kč. Páni cukrobaroni ovšem nesouhlasí ani s tím, aby těchto 15 mil. Kč šlo z jejich kapes. V časopisech před jednáním o novou smlouvu mezi řepaři a cukerním kartelem však se objevují zprávy a objednané články z cukerního kartelu, ve kterých se tvrdí, že toto zatížení, nemá-li býti ochromena výroba cukru, bude nutno přenésti na pěstitele cukrovky tím, že cena za řepu bude snížena. Je zřejmo, že tato troufalost cukrobaronů širokou veřejnost pobuřuje a že veřejnost se plným právem ptá, jak je toto u nás všechno možné.

Vážení pánové! Na tuto otázku ventilovaly okénko do zákulisí aspoň částečně "Lidové noviny" ze dne 2. listopadu 1937 v úvodníku s titulem: "Bude nyní cukr sladší?", kde píší - a bylo to těsně po sjednání nové kartelové smlouvy mezi státem a cukerním kartelem(čte): "Poměr mezi státem a cukerním průmyslem je zpravidla velmi přátelský jednak proto, že cukerní průmysl může se odvolat na léta po převratu, kdy bílé zlato bylo oporou československé finanční politiky, jistě však také proto, že představitelé cukerního kartelu dovedli vždy nalézti takový poměr k představitelům veřejné politiky, jenž dovoloval nejlepší soužití. Je tomu tak také nyní na prahu nového desítiletí obnoveného cukerního kartelu. Tento vzájemný dobrý poměr mezi cukerním kartelem a politikou zůstává v podstatě nezkalen, třebas se občas zahájí ostrá palba proti kartelu ve znamení požadavku nižších cen cukru. Argumenty cukerního kartelu jsou patrně příliš pádné, aby se tento požadavek dal prosadit, nebo zbraně útočníků příliš tupé, aby mohly proniknouti k srdci kartelního organismu."

To je odpověď široké veřejnosti na její otázku, jak je možné toto protežování kartelového cukrovarnického hospodářství. Také projednávaný zákon sám odpovídá na tuto otázku tím, že se prodlužuje místo o původně navrhovaných 5 let pouze na 3 léta. Již náš soudr. Krosnář mluvil zde o tom, jaké handrkování se provádí při každém jednání o potřebách pro nezaměstnané. Každého půl roku a čím dále tím častěji se musí přicházeti se žádostí, že se ti nezaměstnaní nemohou nechat umřít a že se na ně musí také něco dát. Zde se pánům z cukerního kartelu pro nic za nic prodlužuje smlouva o celá 3 léta.

Jaká je troufalost pánů, zastupuj cích tak houževnatě zájmy cukerního kartelu ze strany agrární, svědčí mimo jiné i fakt, že ani nepřipustili v zemědělském výboru, aby k vládnímu návrhu přijata byla resoluce strany nár. socialistické a strany lidové o jejich vzájemné dohodě, ve které se nežádalo nic víc nežli samozřejmost, aby konečně byla řešena otázka malých řepařů, týkající se úpravy kontingentů, prodeje a ceny cukrovky a konečně i celého cukerního hospodářství. Vážení pánové, toto, co dnes bylo zamítnuto v zemědělském výboru, se žádalo v původní resoluci ve starém zákoně, platném více než 5 let. Již tehdy v přijaté resoluci k příslušné osnově zákona se mluvilo o tom, že se vláda vyzývá, aby urychleně předložila sněmovně návrh zákona, kterým se upravuje celé cukerní hospodářství v Československé republice. Pánové, tomu je více než 5 let a bylo by třeba žádati, aby ještě do dnešní schůze před hlasováním o této osnově zákona dostavil se zástupce vlády, který by zde učinil prohlášení, co se z této resoluce, která měla hájiti zájmy malých konsumentů ohledně ceny cukru, která měla hájiti zájmy malých a středních řepařů, za celých 5 let uskutečnilo.

Vážení pánové, lid by konečně pochopil tuto politiku, která ho po řadu let zbidačuje a zotročuje, kdyby finanční náklady, které ho to stojí, šly konečně ve prospěch státu. Ale takhle? Včera jsme viděli, odhlasovalo se zde během necelé 3/4 hodiny 12 předloh, které v souhrnu znamenají navalení nových 1150 mil. Kč břemen na široké konsumentské a lidové vrstvy. Naproti tomu každý ví, že kdyby stát, který potřebuje peněz na vybudování účinné obrany republiky, převzal monopolní hospodářství cukerní, které má několik desítek kartelářských rodin v rukou, kdyby stejně tak udělal s hospodářstvím lihové společnosti, které ovládá rovněž několik desítek rodin, dosáhl by zde přímo nejméně jedné miliardy Kč. Bylo by to skoro téměř tolik, kolik se pomocí 12 nově zaváděných druhů daní ždímá ze širokých vrstev lidových.

Vážení pánové, není proto divu, že toto cukerní hospodářství, stejně tak jako politika ostatních kartelů, protežovaných a podporovaných zde u nás, pobuřuje lid, a čím dále tím více jsou to i široké masy venkovského zemědělského lidu, který volá po nápravě, po prosazování nové zemědělské politiky a který se vyslovuje za prosazování svých požadavků.

O jednom z těchto požadavků mluvila zde v generální rozpočtové debatě pí posl. Zeminová, je to požadavek, který volá dnes z každé vesnice, kde zemědělci společně se dožadují pokračování parcelací statkářské a velkostatkářské půdy a konečně i půdy ze státních statků a lesů. V zemědělském výboru téměř v každé schůzi jsou hlášeny nové petice, potvrzené zemědělci a zemědělskými organisacemi bez rozdílu politické příslušnosti. To je jeden ze základních požadavků, kterým je možno řešiti tíživé problémy dnešní strádající vesnice. Tento všeobecný požadavek není sporný ani u strany agrární - i tam se vyslovili a prosadili své mínění malí zemědělci na sjezdu, aby se v parcelaci pokračovalo - není sporný u stran socialistických, a je sporný a staví se proti němu pouze páni statkáři a zbytkáři ze strany agrární a staví se proti němu čeští cagoulardi, kteří jsou ochotni a také schopni po vzoru francouzských kumpánů zraditi a ohroziti republiku v každém okamžiku. Rozparcelování takových dvorů a velkostatků zabezpečí nejen existenci statisícům malých a středních zemědělců, nýbrž zabezpečí i samu republiku před rejdy československých cagoulardů. Proto nežádáme nic jiného, nežli aby tento požadavek širokých lidových vrstev v zájmu zemědělců i v zájmu samé bezpečnosti a obrany republiky byl prováděn.

Konečně je zde druhý požadavek, neméně dnes ožehavý - požadavek provedení zemědělského oddlužení, čili pomoc zadluženým zemědělcům. Vycházejíce z potřeb širokých lidových vrstev a z volání malých zemědělců po této pomoci, předložili jsme v této sněmovně návrh na zemědělské vyrovnání, na pomoc zadluženým zemědělcům, už z jara letošního roku. Agrární strana, která zneužívá demagogicky této situace zemědělců před každými volbami, musela sama přiznati ve svém tisku, že dosavadní t. zv. zemědělské vyrovnání ani zdaleka neuspokojuje přání a požadavky zadlužených zemědělců. Dostal jsem nedávno dopis od jednoho rolníka z Milotic, malého zemědělce, hospodařícího na 10 korcích polí, který mi píše (čte): "Jsem malý zemědělec, žijící jen ze svého hospodářství. Mám 10 korců dobrého pole v ceně asi 30.00 Kč, domek atd. Mám už jenom dva vepře, dvě kozy a jednu krávu. Všechno ostatní už pohltily dluhy a úroky. Nutnou opravou domku, neúrodou, nemocí ženy a dětí, kterých mám šest, a neštěstím, které mne stále pronásleduje, upadl jsem do dluhů a stal jsem se neschopen platiti. Advokáti se na mne vrhli jako supi, žalobami dluh ztrojnásobili a vehnali mne do dražby. To bylo letos v lednu, dražba již byla v dědině bubnem vyhlášena. Nevěda si jiné pomoci, musil jsem žádati o zemědělské vyrovnání, ačkoliv vím, že je to pro kočku, ne pro nás. A tomu, kdo to vymyslel, děkuji a ze srdce mu přeji, aby ho sebral čert i s jeho vyrovnáním. Vždyť tím nás svlékají z posledních kalhot Advokát žádal za vyhotovení 500 Kč, to jsem mu dáti nemohl, protože jsem je neměl. Tedy jsem se do toho pustil sám. Mnoho večerů a nocí jsem se s tím trápil, hlavu jsem měl rozdutou jako škopek a uštván jsem byl jako honící pes. Při podání u kraj. soudu v Uherském Hradišti jsem musel složiti ihned 700 Kč na kolky, doručné, tiskopisy, dohromady to dělalo 1.000 Kč. Byly to, pane poslanče, peníze krvavé, musel jsem na to prodati poslední prasátko, poslední obilí a poslední brambor utrhnouti dětem od úst a vraziti to pánům do chřtánu. Hned nato mi přišel rozkaz, abych složil ještě 600 Kč pro vyrovnávacího správce, kterým je jmenován jistý bohatý zbytkář-agrárník. Já jsem je již nemohl sehnati. Podal jsem si žádost o posečkání. Čekali mi chvíli a teď mě krajský soud vyzval, jestliže nesložím oněch 600 Kč do týdne, že vyrovnání zruší. Máme podané žádosti o podporu u zemědělské rady moravské v Brně. Kdy a jak je vyřídí, to nevím. Tu trošku obilí, co mám, nemohu zase rodině sebrat, prodat a vrazit agrárnímu zbytkaři, který je jmenován vnuceným správcem. Nebo si máme nechati prodati střechu nad hlavou? Pane poslanče, končí tento dopis, snažil jsem se se svou rodinou žíti vždycky poctivě, nikdy jsem neutratil zbytečného haléře a stal se ze mě trosečník. Teď má odměna za moji nadlidskou námahu je žebrácká hůl! Chtějí ještě po nás, abychom věřili ve spravedlnost našich zákonů?"

Pánové, to jsou dopisy, které dnes píší zoufalí zemědělci. Vycházejíce z těchto nálad a potřeb, podali jsme návrh zákona na pomoc zadluženým zemědělcům, který je v zásadě převzat z původního návrhu Alfonse Šťastného, zakladatele agrární strany, který ve svém návrhu razil heslo, že na pomoc zadluženým zemědělcům musí se použíti těch zisků, které vyplývají z dřiny malých a středních zemědělců. Kdyby žil dnes Alfons Šťastný, nemohl by žádati nic jiného, než co se žádá v našem návrhu na pomoc malým zemědělcům, kde se říká, že tyto zisky ze dřiny malých zemědělců jsou vesměs velmi veliké a mají je cukrobaroni, špiritusníci, velkomlékárny, pivovarský a chemicko-zbrojařský průmysl, t. j. Kooperativa, Agrasol, Moragro atd. Oni to jsou, kteří po celou dobu vydělávají ohromné zisky, oni to jsou, ke kterým přicházíme, aby přispěli na pomoc zadluženým zemědělcům.

Vedle těchto dvou generálních požadavků je to otázka uspořádání trhu zemědělských produktů ve smyslu požadavku dvojích cen za obilí, a konečně také uspořádání organisace zemědělské vůbec zřízením žádaných zemědělských komor ve smyslu našeho návrhu.

Vážení pánové, řízené hospodářství, které u nás začalo cukrem, které kráčí přes brambory, chmel, obilí a mléko k ostatním zemědělským produktům, ukazuje dnes na každé vesnici své drastické výsledky. Zatím co se ukazují stoupající zisky cukerního kartelu, lihové společnosti, Amylonu, Kooperativy, Agrasolu, Ústřední jednoty, velkomlékáren atd., ukazuje se na druhé straně stoupající zadluženost malých zemědělských mas na vesnici, jejich zoufalství a exekuční výprodeje. To jsou výsledky dosavadního t. zv. řízeného hospodářství. Páni ovšem velice litují, že k tomuto řízenému hospodářství nemohou nadále používat t. zv. zmocňovacího zákona, jako tomu bylo dříve. Není nijak náhodou, že to bylo právě ministerstvo zemědělství, které tohoto zmocňovacího zákona tak rádo a v tak hojné míře při vší možné zemědělské výrobě používalo. Pomocí tohoto zmocňovacího zákona byla prosazována protilidová a protizemědělská politika sloužící kartelářům a jich výdělečným podnikům.

Ještě zbývá otázka, co nám páni z agrární strany chystají v souvislosti s dalšími zásahy do t. zv. řízeného hospodářství. Za ně to napsal pan sekční šéf ministerstva zemědělství dr Otakar Frankenberger, který v časopise "Brázda" uveřejnil toto (čte): "Druhou cestou je intervence na trzích všude tam, kde hrozí přílišná nabídka a tím i zhroucení cen. Záleží v tom, že přebytečné zboží se vykoupí a stáhne z trhu, čímž nabídka poklesne a ceny se udrží.

Podmínkou intervence ovšem je dostatek finančních prostředků, a jejich opatření musí proto dnes být hlavním naším úkolem.

Musí na ně přispěti všichni zemědělci, kteří si musí uvědomit, že nepatrná oběť" kterou tím přinesou, bude mnohonásobně vyvážena udržením cen, jichž zhroucení by je jinak poškodilo mnohem více.

Tak utvořen byl letošního roku intervenční fond pro máslo, který bude nutno zvýšit a rozšířit i na dobytek hovězí a vepřový a vejce. Obdobného fondu bude pak třeba i pro brambory, zeleninu, ovoce a víno.

Další posilou těchto fondů budou prostředky, které má a bude míti k disposici ministerstvo zemědělství z přebytků živočišného syndikátu, z nichž již letos bylo úspěšně intervenováno u vepřů a hlavně u vajec. Konečně bude nutno, aby ministerstvo zemědělství ze svých rozpočtových prostředků vymýtilo bezohledně všechny výdaje méně nutné a vynaložilo jich co nejvíce k vybudování a posílení těchto fondů.

Až pak přestanou" - tak končí článek "nezbytné výdaje na zabezpečení státu, bude možno, ale také nutno požadovati každoroční příspěvek na zpeněžování jednotlivých výrobků i ze státní pokladny."

Pan dr Frankenberger zde za celou agrární stranu tlumočí další její postup v prosazování agresivních požadavků. Dalo by se mnoho mluvit o tom, jak se pod patronátem ministerstva zemědělství hospodaří v jednotlivých fondech, spravovaných představiteli agrární strany. Bylo to při loňské debatě, kdy sem byla přinesena spousta dokladů o hospodářství fondu pro t. zv. živelní pohromy. Pánové sledují jediný cíl, t. j. nadělat další fondy a tím získat možnost podle svého receptu se z těchto fondů podělovat. Tento plán agrárního finančního kapitálu, kterým chce agrární strana hospodářsky ovládnout vesnice, směřuje k tomu, aby tato strana mohla teroristicky prosazovat a upevňovat svou politickou moc a tak si zajistit monopolní právo k bezmeznému vykořisťování širokých lidových vrstev v celé republice. Jen blázen nebo vyložený nepřítel lidu a republiky mohl by dát svůj souhlas k politice, jak je vyjádřena v článku p. dr Frankenbergra, k politice, jakou chtějí prosazovat páni ovládající dnes Agrasol, Moragro, Kooperativu atd. Nestačí tuto politiku jen kritisovat a odsuzovat, jako se to stalo včera a dnes v zemědělském výboru, nestačí jenom připojovat k ní a usnášet resoluce. Obracíme se na vás a apelujeme, abyste proti této agresivní politice agrárních kartelářů, kteří poškozují široké konsumentské vrstvy stejně jako masy malých a středních rolníků, postavili aktivní program malozemědělské politiky, o němž konečně není mezi vámi a námi sporu; jsou to problémy pokračování v parcelaci, zřízení zemědělských komor, otázka pomoci zadluženým zemědělcům, které jsou nám všem společné, na nichž je nutno se dohodnout a je vytyčit jako zemědělský program jako protiklad k tomu, co zde agrární karteláři prosazují. Plnění a prosazování tohoto programu podle našeho názoru ovšem předpokládá skoncovati s tou vaší nešťastnou dosavadní politikou ustupování agrární reakci. Není nadále možno, abyste jen kritisovali, abyste odsuzovali, ale nakonec dávali k tomu souhlas, jako to vidíme zde při projednávání této osnovy zákona. Vyslovené obavy z vaší strany, že by se agrární strana a její pravice snad ještě více přimkla k Henleinovi a k ostatním skupinám fašistickým, nejsou sice neodůvodněné, ale budeme-li lidovou a skutečně malozemědělskou politiku uskutečňovat, bude agrární reakce, tak jako je dnes isolována v otázkách konspirování své zahraniční politiky, v dohledné době isolována i v otázkách hospodářské politiky od širokých rolnických mas v naší republice, které jsou v podstatě demokratické a které s dosavadní politikou agrárních kartelářů nesouhlasí. Prosazování požadavků a potřeb těchto rolnických mas otevře nám cestu k těmto lidem, kteří jsou dneska na vesnici uměle štváni proti socialistickým stranám právě agrární reakcí. Získá zároveň zemědělské masy pro myšlenku společného postupu s celou pracující třídou proti kartelářům, proti reakci, získá je pro myšlenku lidové fronty a levicové vlády, která opírajíc se o demokratické masy velké většiny národa...

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že překročil lhůtu.

Posl. Nepomucký (pokračuje): ... bude prováděti nikoliv politiku kartelářů, nikoliv politiku, která ohrožuje lid, nýbrž politiku, která zabezpečuje zájem lidu, zájem míru a republiku.

Poněvadž předložená osnova zákona je v diametrálním rozporu s těmito základními hospodářskými potřebami jak konsumentů, tak drobného vesnického lidu a poněvadž je v diametrálním rozporu se samými demokratickými principy našeho státu, bude náš klub hlasovati proti této osnově zákona. (Potlesk komunistických poslanců.)