Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo ďalšiemu rečníkovi, ktorým je p. posl. dr Eichholz.

Posl. dr Eichholz (německy): Slavná sněmovno!

Nemohu bohužel sdíleti optimismu předcházejícího řečníka, pana kol. Němce, o úspěchu soc.-politického výboru při návrhu o personálních úsporných opatřeních. Je pravda, že vládní návrh byl v soc.-politickém výboru změněn. Ale pohlédneme-li na úhrnný výsledek této práce, můžeme konstatovati, že vlastně zůstalo jen při zevnějších změnách. Neboť konec konců nebylo tím státním úředníkům nic více dáno, poněvadž pan ministr financí předem odmítl konkretní návrhy na zlepšení po této stránce. Práce v soc. politickém výboru na tomto návrhu byla vlastně určena tím, že celý tento návrh musil býti vtěsnán do státního rozpočtu a porady o tomto návrhu měly vlastně jen akademický ráz. Neboť rozpočet byl již odhlasován, byly tedy již určeny výdaje a příjmy státu a jednání mělo zde do jisté míry již vázanou směrnici. Bylo také jasné. že již předem se stát zase jednou pokusil, jako při jiných příležitostech, kráčeti cestou nejmenšího odporu. Šel i tentokráte touto cestou a tak jsme mohli pozorovati, že státní úředníci byli znovu zklamáni ve svých očekáváních a nadějích. Po léta se již státním zaměstnancům slibuje, že se zmírní jejich srážky, a nyní se dožíváme toho, že toto zmírnění jest takové, že vlastně skoro vůbec nepadá na váhu. Uvědomíme-li si řeč zpravodaje v rozpočtovém výboru, posl. Bergmanna, a čteme-li výborové zprávy, zaznívá z nich vlastně velmi pesimistický tón. I ve zprávě rozpočtového výboru bylo konstatováno, že zlepšení při srážkách od 1. ledna příštího roku činí u příjmu 9300 Kč jen 23 h denně a při příjmu 23.400 Kč jen 51 h denně. Poněvadž se v tomto rozpětí provádí většina srážek a jest tím postižena většina státních zaměstnanců, vidíme, že tato změna jest vlastně velmi nepatrná. Nanejvýš lze považovati za úspěch soc.-politického výboru, že tento návrh byl časově omezen jen na jeden rok, ale i tento úspěch jest pochybný, neboť víme, že vláda může v příštím roce v každé době žádati o další prodloužení těchto úsporných opatření v nynějším rozsahu a že jich může také dosíci. Že zlepšení nebylo provedeno ve větší míře, toho dlužno litovati již proto, poněvadž zadlužení státních zaměstnanců dosáhlo již neočekávaného rozsahu. Bylo vypočteno, že zadlužení činí 2.5 miliard Kč. Uvažíme-li, že se zlepšení na druhé straně zase vyrovná novými daňovými přirážkami a především branným příspěvkem, který činí 1.5%, bude zde vlastně vyšší zatížení větší než vyšší plat. Mimoto musíme počítati se všeobecným vzestupem cen potravin, takže prakticky státní zaměstnanec bude jistě málo míti z tohoto zlepšení svých požitků. Musíme zde také jasně konstatovati, že to není jen v zájmu samého hmotného polepšení státním zaměstnancům, nýbrž i v zájmu státu, neboť žádá-li stát od státního zaměstnance, aby si byl vědom své odpovědnosti. ochoten k obětím a měl chuť k práci, musí také pečovati, aby byl zbaven největších starostí o hmotnou existenci. Pan předseda vlády pravil při návštěvě státních zaměstnanců, že všechny stavy v tomto státě musejí přinášeti oběti na vyzbrojení státu a že tedy ani státní zaměstnanci nemohou z toho býti vyňati.

V této souvislosti musíme připomenouti, že sami státní zaměstnanci podle posledních opatření z let 1932 a 1933 musili odváděti na srážkách ročně průměrně 57 milionů Kč a že tyto srážky i příště budou ještě velmi značné. Tak ztratí tím státní zaměstnanci po 1. lednu 1938 vlastně ještě 17.8% svých požitků, ačkoliv vlastní srážky stále ještě činí 10%. K tomu přistupuje, že zaměstnanci ztrácejí vánoční přídavek a někdejší přirážky k pensijnímu příspěvku ve výši 2%. Zaměstnanci, kteří měli plný nárok a hodlají odejíti do výslužby, budou podle sazeb dosud ještě platných musiti platiti ještě srážku 23.8% ze svých požitků. Vidíme tedy, že státní úředníci přinesli skutečně velké oběti pro potřeby státu a i příště je ještě budou přinášeti.

Zcela rozhodně však musíme v návrhu odmítnouti odstavec, podle něhož pensisté budou od dubna letošního roku vyloučeni od dalšího snížení srážek. To postihuje tyto pensisty tím krutěji, že mají ještě vyšší srážky než zaměstnanci v činné službě a že tím všeobecně bude postiženo velmi mnoho poměrně mladých pensistů, kteří mají ještě rozličné výdaje na vychování svých dětí, kteří byli obětmi onoho restrikčního zákona z roku 1924, jenž byl kdysi odůvodňován reformou veřejné správy, ale jehož účelem bylo více nebo méně učiniti místo českému dorostu. Neboť víme, že po provedení tohoto zákona bylo zde více státních úředníků, než když se začal prováděti. Účinku tohoto zákona nebylo tedy kdysi dosaženo a nyní se má k tomu ještě přidružiti, že tito pensisté, kteří se tehdy v plné síle svého života stali obětí politiky, mají býti i dále poškozováni, že se jim nemá přiznati snížení srážek jako státním zaměstnancům v činné službě. Dělají se tedy z nich více nebo méně vinníci politiky, kterou sami nezavinili. Z otázky pensistů se dělá problém, který vytvořila pouze vláda sama. Ale když se zde dělá zase rozdíl v otázkách pensistů, že se jim budou započítávati srážky od 1. ledna a nikoliv od 1. dubna, tvoří se vlastně zase dva druhy pensistů a budeme zase míti staropensisty a novopensisty, totiž stav, jaký jsme již jednou měli a který měl býti odstraněn zrovnoprávněním jednotlivých stupňů pensistů.

V této souvislosti mimovolně přicházíme k celé úřednické a personální politice státu. Slibovalo se sice pokusně letos dne 18. února, že se zde provede změna, ale pan předseda vlády sám uvedl v rozpočtovém výboru posl. sněmovny číslice dokazující, že zde ještě nedošlo k vážné nápravě, neboť pan předseda vlády prohlásil, že v prvním čtvrtletí po únorové dohodě bylo mezi nově přijatými do státní služby jen 8.52% Němců, ve druhém čtvrtletí ovšem poněkud více, 12.5%, t. j. stále ještě asi jen polovina procentové sazby, která by příslušela Němcům v tomto státě podle národnostního klíče. Nelze rovněž konstatovati podstatné změny v personální politice vůči sudetským Němcům ani v otázce jmenování a povýšení.

Chci vám zde zase jednou stručně vylíčiti velké ztráty, které utrpěli sudetští Němci ve státní službě a tím na celém národním jmění v letech 1921 až 1930. Statisticky jest bezvadně dokázáno, že pokles německého živlu v poštovní službě v letech 1921 až 1930 činí 41.2%, v železniční službě 48.5%, ve veřejné správě 49% a ve vojenské službě 70.40% Z toho vidíte, pánové. že zde jsou skutečně ohromné ztráty a že stížnost, kterou sudetští Němci v tomto směru stále musejí přednášeti, není pouhé kverulanství, nýbrž že je skutečně věcně a statisticky odůvodněna. Pravím-li vám k tomu dále, že k finanční stráži bylo od r. 1919 do r. 1929 přijato 664 Čechů a jen 4 Němci, a v letech 1930 až 1937 762 Čechů a jen 3 Němci, ukáži-li dále, že mezi 106 okresními hejtmany jest jen 11 Němců, tedy jen 10%, a že v konceptní službě u státní policie není ze 270 míst skoro ani jediné vůbec obsazeno Němcem, můžete z toho seznati, že zde skutečně nedošlo ani k jediné podstatné změně, neboť právě v kapitole "Státní policie" byla přece tato opatření učiněna teprve v posledních letech.

Musíme tedy i dále rozhodně žádati, aby se k sudetským Němcům a především k jejich mladému dorostu přihlíželo příště mnohem větší měrou než dosud. Míra musí býti vyšší než národnostní klíč, abychom do jisté míry zaplnili tyto mezery, které v této věci dnes máme. V této souvislosti se stále ukazuje na to, že i sudetští Němci mají na tom vinu, jsou-li dnes ve státní službě méně zastoupeni, než jim patří, nejen podle čísel, nýbrž i podle jejich politického, hospodářského a kulturního významu v tomto státě. To podle mého mínění nesouhlasí, neboť tyto ztráty byly způsobeny většinou systematickou restrikční politikou proti sudetským Němcům a nikoliv tím, že by se mladý sudetskoněmecký dorost nebyl mohl přiměřeně vžíti do nové mentality, jak to pravil pan předseda vlády. Může býti, že v prvních letech republiky nebylo dosti jazykově kvalifikovaného dorostu. Ale to jest odůvodnění, které se, jak jsem přesvědčen, dnes již rozhodně nedá udržeti. Neboť dnes jest dosti mladých sudetských Němců, kteří si již osvojili dostatečné znalosti státního jazyka ve školách a především ve vojenské službě. Ale musíte při tom upustiti především od onoho dvojího lokte při jazykových zkouškách. Čteme-li odpovědi na interpelace, jejichž předmětem jsou jazykové nedostatky českých státních úředníků, můžeme stále konstatovati, že se jejich jazykové znalosti uznávají za postačující, ačkoliv se sami jako poslanci můžeme denně přesvědčovati o nedostatečných jazykových znalostech i vedoucích úředníků v úřadech. (Výkřiky.) Tato prakse při jazykových zkouškách sahá tak daleko, že se zde nespokojujete skutečným praktickým užíváním jazyka, nýbrž že k tomu připojujete všeliké jiné požadavky. S druhé strany můžeme zase pozorovati, že jste si v posledních letech vymyslili ještě jiný prostředek, abyste sudetskoněmecký dorost zdržovali od státní služby. Nezkoumá se totiž jen smýšlení uchazeče, který se uchází o místo ve státní službě, nýbrž zkoumá se i smýšlení celého příbuzenstva, všech jeho známých a při tom se spoléhá na informace soukromých osob. Mohl bych vám to dokázati četnickou zprávou z děčínského okresu, kde jistý četník píše okresnímu úřadu, že o příslušné osobě a jejích lidech sice nic neví, ale zjistil, že jsou německého národního smýšlení a že tedy prosí, aby byli vedeni v seznamu osob státně nespolehlivých. (Výkřiky posl. dr Peterse.) Jest tedy tomu tak, že zde platí jen dohady, že německé národní nebo lidově nacionální smýšlení samo již má býti zločinem, aby tento muž byl prohlášen za státně nespolehlivého. Jsem ochoten předložiti zprávu tohoto četníka, nechcete-li tomu věřiti. (Výkřiky.) Zde se jen náhodou vynořila jednou taková věc. Totéž čenichání po smýšlení neprovozujete jen při přijímání nových úředníků, nýbrž i při povyšování a jmenování úředníků do vyšších hodnostních tříd. Tak se stalo, že máme dnes na př. ve finanční službě a u důchodkové kontroly úředníky a zaměstnance jen ve středních platových stupnicích. Většina z nich je zralá pro pensi a lze očekávati, že až tito lidé půjdou do pense, zbude potom v Čechách v r. 1940 jen 8 úředníků státní důchodkové kontroly. Zde tedy jde o to, odsouditi systém, na kterém však ještě nevidíme ani nejmenšího zlepšení nebo změny.

Musíme žádati, abyste konečně také jednou zlikvidovali rozličné disciplinární případy proti německým státním zaměstnancům, které se vlekou již léta, a aby němečtí státní zaměstnanci byli vydatně zastoupeni i v kvalifikačních komisích. Neboť dnes tam takřka nejsou skoro vůbec zastoupeni. To jest nejen ponižování jednotlivých německých státních zaměstnanců, nýbrž jest to ponižování sudetských Němců veskrze. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Nemůžeme si dáti trvale líbiti toto ponižování a poukazujeme, že si sudetští Němci právě v tomto oboru získali ohromné zásluhy po založení republiky, neboť co byste byli tenkrát udělali, kdyby nebylo bývalo vyzkoušených německých správních úředníků, které jste převzali ze starého rakousko-uherského mocnářství (Posl. dr Peters [německy]: A které jste potom z vděčnosti vyhodili!) a když úspěšně tyto služby prokázali, buď nebyli dále povýšeni nebo byli restringováni. Zde lze i dále konstatovati, že se sudetským Němcům nepřiznávají stejná práva, a poněvadž nejsme přesvědčeni, že v dohledné době provedete změnu v personální politice, zamítáme proto i tuto předlohu.

(Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Prerušujem prejednávanie týchto odstavcov, ako i poriadku tejto schôdze.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi: na dnešní a zítřejší den posl. Beuer, Schmidke; do konce tohoto týdne posl. Petrášek.

nemocí posl. Fuščič, Chmelík.

Do výboru ústavně-právního vyslal: klub poslanců "Egyeszült országos keresztény-szocialista, és Magyar Nemzeti párt és Zipser deutsche Partei" posl. Esterházyho za posl. dr Holotu; klub poslanců "Bund der Landwirte" posl. Zierhuta za posl. Kunze.

Do výboru rozpočtového vyslal: klub poslanců čsl. strany lidové posl. dr Nováka za posl. Hintermüllera; klub poslanců "Bund der Landwirte" posl. Viereckla za posl. Kunze.

mezi schůzí: Zpráva tisk 1190.

Místopředseda dr Markovič sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 16. prosince 1937 o 11. hod. dopol. s

1 až 12. Nevyřízené odst. 1 až 12 pořadu 126. schůze.

13. Volba místopředsedy posl. sněmovny.

14. Volba 16 členů a 16 náhradníků Stálého výboru podle §u 54 úst. listiny.

15. Volba výboru inkompatibilitního.