Poukazujeme zejména a to z velmi naléhavých důvodů na velmi nebezpečné míchání přídavku do mouky, který ohrožuje zdraví občanů. Pan ministr zdravotnictví mluvil před nedávnem v rozpočtovém výboru posl. sněmovny o tom, jak hrozivá je číslice těch, kdo trpí srdečními a vnitřními chorobami, a poukázal, že je třeba, aby se tyto choroby se vší rázností i se strany státní správy potíraly. Prohlásil při tom velmi rázně a resolutně, že se všemi silami bude snažiti, aby nemoce byly potírány v zárodku. V Americe a v tisku americkém jsou jako příčina rozšířené rakoviny a kožních nemocí označována okysličující činidla, která se přidávají do mouky. My se ptáme při této příležitosti p. ministra zdravotnictví, zda ví o zákulisním boji velkomlýnů, které nechtějí upustiti od přidávání prudce okysličujících činidel, jako jsou bromičnany, persirany, perboritany a jiné silně okysličující, sliznici leptající preparáty. Právě v této době jednala několikráte státní zdravotní rada o to, je-li zapotřebí do naší mouky tyto přídavky přimíchávat. T. zv. moučný zákon č. 32 z r. 1930 v §u 2, odst. 1 praví toto (čte): "Jakékoliv chemické upravování mouky, jako bílení a pod., aby dodáno bylo jí lepšího vzhledu, než má mouka vyrobená obvyklým mechanickým způsobem, je považovati za falšování. Upravovati takto mouku a uváděti ji do oběhu je trestné podle zákona ze dne 16. ledna 1896, č. 89 ř. z., tedy podle zákona o obchodu potravinami a některými předměty užitečnými. Rovněž je zakázáno takovou mouku dovážeti za účelem živnostenského podnikání." To říká zákon. A jaká je praxe? Když k nám byla v r. 1931 dovezena z Kanady americká mouka, tu ministerstvo zdravotnictví vydalo výnos, kterým se dovoluje tuto mouku výjimečně k nám dovézti, aby dovozcům nevznikly velké výlohy a ztráty, kdyby musila být pozastavená mouka vrácena. A tohoto výnosu, jediného výnosu ministerstva zdravotnictví, který byl vydán právě pro tento případ, využívají naše velkomlýny, aby soustavně míchaly do mouky bromičnany, persirany a perboritany. Při tom poukazují na to, že prý tyto chemické prostředky nemají vůbec bělicího účinku, protože dobře vědí, že je bělení mouky zakázáno. Avšak obchodní cestující, kteří tyto chemické prostředky nabízejí, lákají mlynáře k jich koupi jedině slibem, že mouka, do které je přimísí, se zbělí. Říkají na př. našim moravským mlynářům, kteří melou mouku často z pšenice horší jakosti: Kupte ten prostředek, kupte bromičnan, budete míti mouku jako křída! Ale při tom velkomlýny tvrdí, že tyto přípravky nemají bělicího účinku! Páni inženýři, chemikové ve státní potravinářské radě řekli však, že tyto chemické prostředky nemají vůbec bělicího účinku, nýbrž že mají účinek kypřicí, to znamená, že prý pečivo pečené z této zušlechtěné mouky je větší, má krásnější vzhled a podporuje také chuť spotřebitelů. Uvádím zde, slavná sněmovno, že do 1 kg pšeničné mouky se přimíchává pouze 3 až 8 g těchto chemických prostředků, ale zákon sám stanoví, že se nesmí míchat více než 5‰, zejména pokud jde o mouku kanadskou. Jenom připomínkou uvádím, že mně také bylo na obranu těchto chemických prostředků řečeno, že naši páni chemikové upekli z této mouky buchty a ty prý byly krásné, mnohem krásnější než z mouky obyčejné. My jsme provedly také zkoušku: daly jsme upéci buchty z mouky obyčejné a ze zušlechtěné a naše hospodyně řekly, že nejlepší kypřící prostředek na pečivo jsou dobré kvasnice a na chléb dobrý kvásek, tedy látky organické; pečivo, jak říkají naše hospodyně, je kypřejší tenkrát, když se dobře zadělá a dobře zpracuje, a záleží tedy na tom, jak pekař s těstem nakládá, a podle toho potom také pečivo vypadá. Odmítáme tedy co nejdůrazněji tuto pochybnou péči našich velkomlýnů a proto upozorňujeme slavnou sněmovnu na to, že se rozmáhá také bělení mouky elektřinou, t. j. ozonisací. U nás je tento způsob bělení mouky zakázán. Mám však doklady, že při řadě velkých mlýnů jsou laboratoře, kde jsou postaveny elektrické stroje, jimiž se mouka umělým způsobem, ozonisací, bělí, a jakmile přijde kontrola, okamžitě se stroje zastaví, poněvadž je podobné bělení mouky zakázáno. V pozadí zde stojí nikoliv zájem o spotřebitele, nýbrž zájem zisku a prospěchu.

Upozorňujeme dále, že mouka má býti vymílána na 60%, velkomlýny však ji vymílají na 70% a bělí uměle, ozonisací, t. j. zbavují ji karotinového barviva. Nejzajímavější je, že se taková mouka neprodává jako mouka vymletá na 70%, nýbrž jako mouka na 60% vymletá, to znamená, že se zde náš spotřebitel šidí i na ceně.

Odmítáme proto také co nejdůrazněji i tuto pochybnou péči našich velkomlýnů o kypřivost a bělivost našeho pečiva. Jsme také informováni, že také malé a střední mlýny jsou zde v prudkém odporu jak proti míchání bromičnanů, tak proti bělení naší mouky, a veřejně zde prohlašujeme, že se proti chemickému bělení a kypření mouky co nejdůrazněji stavíme, protože víme, že velkomlýny použily tohoto způsobu k zvýšení ceny pšeničné mouky o 20 až 30 hal. na 1 kg, a tedy pochopitelně máme povinnost zde velmi otevřeně tuto skrytou stránku šizení našich spotřebitelů co nejdůrazněji odmítnouti.

Naše hospodyně si stěžují, že nikdy jejich děti netrpěly tolik střevními katary, obtížemi žlučníkovými, potížemi žaludečními jako od té doby, kdy naše velkomlýny projevují starostlivý zájem o kypření a bělení mouky. A je, podle úsudku našich přednostů ze státních výzkumných ústavů, i tento způsob výroby, tento způsob zušlechťování lidskému zdraví nebezpečný. (Výkřiky posl. Zeminové.) Já bych zde mohla citovat projev význačného potravinářského experta, dr Kabrhela, který bez jakýchkoliv ohledů velmi přísně kritisuje činnost našich velkomlýnů a zejména odsuzuje zlepšování mouky chemickými prostředky. Proto také se domáháme, aby státní potravinářská a zdravotní rada, která v těchto dnech bude jednati, má-li být povoleno nebo nemá-li být povoleno míchání bromičnanu a zlepšování mouky, vyslovila se zamítavě se zřetelem na zájem spotřeby a na zájem širokých vrstev lidových.

A ještě jednu připomínku bych k té věci chtěla říci. My jsme se na Moravě nespokojili jenom s jednoduchým zjištěním chemiků, nýbrž vzali jsme tři druhy mouky, čisté nebílené mouky moravské, mouky smísené s bromičnanem a mouky smísené s persiranem a šli jsme do Státního výzkumného ústavu potravinářského. Šly se mnou tři význačné pracovnice z našeho veřejného života a daly jsme provésti zkoušku. Po zkoušce jsme poznaly účinek příslušných chemických prostředků. Mouka nebílená, nezušlechtěná zůstala krásná, nažloutlá, v mouce zušlechtěné persiranem objevily se narudlé skvrny, kopečky a tečky a u mouky zušlechtěné bromičnanem byly to nepěkné skvrny žluté, červené, fialové, nažloutlé, byl to pohled tak nepěkný, že, věřte, slavná sněmovno, 14 dní jsem se vždycky s velkým podezřením dívala na housky, koláče a všechno naše pečivo a sáhla jsem raději po černém samožitném chlebě, o nějž naše velkomlýny tak velký zájem nejeví. Je třeba zdůraznit, že i tu projevuje se nedostatek ochrany státní správy, pokud jde o zájem spotřebitele, a my se prostě musíme také proti tomuto nedostatku co nejdůrazněji ohradit.

Zušlechťujeme mléko ne s ohledem na zájem spotřebitelů, nýbrž s ohledem na zisk a prospěch výroby a proto také my, kdo známe celé pozadí těchto zušlechťovacích akcí, jsme povinni na to upozorniti, že i zde se zájmu spotřebitele neslouží. Slouží se tím velkomlékárnám k ovládnutí trhů mlékem a zotročení spotřebitelů. Poukazuji na to, že právě v posledních dnech přinesly časopisy ověřené zprávy, že v pasteurisovaném mléce byly nalezeny střepiny ze skla, hmyz a jiné nečistoty. To bylo, prosím, mléko pasteurisované, tedy ani tu není záruky zdravotní ochrany spotřebitelů a to je nejlepším dokladem, že pasteurisace není prováděna v zájmu ochrany zdraví spotřebitelů a proto s ní nesouhlasíme.

V závěru svého projevu bych chtěla poukázati, jak se u nás falšují potraviny. Ministerstvu zdravotnictví je podřízeno 5 státních ústavů pro zkoumání potravin, a jsou to nesmírně významné a jasnou řečí mluvící číslice, které říkají, že r. 1936 vyšetřilo těchto 5 ústavů 12.429 vzorků. Z tohoto počtu bylo shledáno celkem 4934 vzorků závadných, to je plných 39.4%. To znamená, že falšování je prováděno ve velkém. Bylo vyšetřeno 1441 vzorků mléka, 972 různých výrobků z masa, 586 vzorků tuků, 355 vzorků vod, 142 vzorků potravinových náhražek a 1468 různých vzorků všeho druhu potravin a předmětů potřeby. Trestních oznámení bylo těmito ústavy v důsledku zjištění závad podle předpisů o potravinách učiněno za rok na 3000.

A jaké potraviny jsou falšovány? Mléko, smetana, sýry, jedlé tuky, máslo, margarin, sádlo, maso, masové výrobky, konservy, mouka, mlýnské výrobky, chléb, pečivo, med, cukroví a cukrovinky, káva, čaj, kakao, čokoláda, limonády, ovocné šťávy, syrupy, koření, ocet, tresti, lihoviny, pivo, víno, vody pitné a minerální a rozličné jiné potraviny. Bylo by jen záslužné, kdyby se z tohoto místa jednou velmi otevřeně promluvilo o tom, jakým způsobem jsou různé potraviny, sloužící k lidské potřebě, znehodnocovány. Tak na př. med a cukrovinky, které jsou požívány nejvíce našimi dětmi, jsou velmi nebezpečně poškozovány t. zv. pěnícími prostředky, saponiny, o nichž je známo, že rozpouštějí červené krvinky. U dětí, které rády mlsají turecký med a vůbec cukrovinky s orientální náplní, se velmi často projevuje chudokrevnost a nedostatek červených krvinek.

O kávě a čaji mluvili jsme v posledním cenovém sboru, kde bylo zdůrazněno, že spotřebitelé jsou šizeni tím, že místo 18% propalků je 14 až 16% a že se míchají ke škodě spotřebitele různé druhy. Státní správa je povinna dozor nad potravinami dobudovat. Proto bude musit věnovat velkou pozornost všem institucím, které dbají o ochranu potravin. Máme jen 5 ústavů pro zkoumání potravin, zatím co to malé Rakousko má 20 takových ústavů. Podívejte se do okolních států a všude uvidíte, že je tam věnována velká pozornost péči o potraviny. Je pravda, že máme městské potravinové ústavy, jako na př. v Praze, Plzni, Brně, Olomouci, Mor. Ostravě, Bratislavě, Karl. Varech, Duchcově a jiných městech, ale všechna vydání s tím spojená jsou přesunuta na samosprávu, kdežto státní správa ochraně jakosti potravin věnuje co nejmenší peníz. Finský prof. Wendt prohlásil, že budoucnost náleží těm národům, které si dovedou z moderní vědy o výživě osvojit to nejlepší poučení. Náš stát nesmí býti v poslední řadě států, které o výživu a zdraví lidu plánovitě pečují.

Proto se s tohoto místa v zájmu spotřebitelů velmi naléhavě dožadujeme, aby zejména u nás na Moravě byl vybudován státní ústav pro zkoumání potravin, jak to zájem věci vyžaduje.

Slavná sněmovno, byla jsem se s delegací svých spolupracovnic podívat ve stát. výzkumném ústavu v Brně a shledaly jsme, že ústav, který má pečovat o ochranu potravin v celé zemi Moravskoslezské, je umístěn ve 4 malinkých světničkách, kde lidé klopýtají jeden o druhého pro naprostý nedostatek místa, zatím co jiné výzkumné ústavy mají dostatek krásných a světlých místností, ve kterých úředník může pracovat, aniž se musí ohlížet na to, že je jeho zdraví nebo život při provádění zkoumání v nebezpečí. Domáháme se toho, aby byl tento nedostatek odstraněn, jak to bylo slíbeno v odpovědi na interpelaci, adresovanou ministerstvu zdravotnictví.

Domáháme se také toho, aby resystemisace, jejíž návrh byl ministerstvem zdravotnictví předložen ministerstvu financí před 2 lety, se konečně dostala k projednání.

Mluvíme, slavná sněmovno, o tom, že všechny tyto úhradové osnovy přijímáme proto, aby byla zvýšena bezpečnost našeho státu, aby byla zabezpečena obrana našeho národa. Nejlepší přípravou k zabezpečení obrany našeho národa je také okolnost, že se postaráme o náležitou výživu a ochranu zdraví našich spotřebitelů před znehodnocováním a falšováním potravin, že dáme službě, která tomuto zájmu slouží, to, čemu se těší jiné obory ochrany naší výroby, našeho obchodu a jiných složek našeho hospodářského života. (Výkřiky posl. Zeminové.)

Snad bychom také potřebovali takové opatření jako ve středověku, kdy se v koších do Vltavy ponořovali ti, kdož zdražovali nebo falšovali potraviny. Jistě však máme povinnost, abychom na ty falšovatele - nereelní výrobce velmi otevřeně upozornili také v zájmu reelních výrobců a proto jako poslanec-žena, jako zástupce spotřebitelů a hospodyň použila jsem této příležitosti, abych zdůraznila, že bereme-li odpovědnost za to, že budou přijaty a uplatněny úhradové osnovy o nových spotřebních daních, že za to vyžadujeme protihodnotu pro spotřebitele, a tou jest zvýšená ochrana jeho zájmů. (Potlesk.)

Místopředseda dr Markovič: Dávam slovo ďalšímu rečníkovi, ktorým je pán posl. Borkaňuk.

Posl. Borkaňuk (malorusky): Slavná sněmovno!

Vládními návrhy zákonů, které právě projednáváme, zavádějí se v r. 1938 nové daně ve výši přes 1.150 mil. Kč. Převážná většina těchto daňových břemen se přesunuje na pracující obyvatelstvo a pouze nepatrná část na kartely a kapitalisty. S vládní strany se říká, že toho vyžaduje obrana republiky a že tato velká břemena jsou spravedlivě rozdělena. Při generální rozpravě rozpočtové a o těchto osnovách v rozpočtovém výboru moji klubovní kolegové jasně vyslovili stanovisko nás, komunistů k obraně republiky, ke způsobům, kterými chce vláda republiku hájiti. Chci zdůrazniti, co budou znamenati tato daňová břemena pro pracující obyvatelstvo Podkarpatí.

Na Podkarpatí i nyní pracující obyvatelstvo úpí pod velkými daňovými břemeny. Páni exekutoři jsou i nyní stálými hosty u dělníků, sedláků, drobných řemeslníků a obchodníků. A snad nikde nepostupují exekutoři tak krutě, jako při vymáhání daní od chudého, na poloožebračeného podkarpatského obyvatelstva. Jako příklad uvedu několik případů, které to potvrzují.

V obci Trnovu nad Teresvou přišel dne 19. minulého měsíce exekutor Richter od berního úřadu k vdově Anně Koptoliové, která kromě malé koliby, jednoho jitra verchovinské půdy a šesti dětí nic jiného nemá. Pan exekutor provedl u této vdovy prohlídku a nenašel nic více než kousek plátna a děravé domácí koberce, kterými se vdova s dětmi v noci přikrývá. Exekutor sebral vdově tyto věci a odnesl je na notářský úřad, a když vdova přišla prositi, aby jí je vrátil, exekutor ji zavřel v kanceláři a ztloukl. Nelze pochybovati, že takové jednání exekutora pobouřilo celou ves

Týž exekutor vzal v Nižní Apši od sedláka Vasila Opriče, když nebyl doma, z chaty skříni. Skříni dal odvézti ke starostovi, tam ji vylomil a sebral 1000 Kč. Konečně se ukázalo, že Oprič řádně platí daně, ale exekutor vylomil jeho skříni a vzal 1000 Kč za daně jiného sedláka.

V Iršavě exekutor zabavil chudému sedláku Vasilu Kucikovi i šatstvo i obuv. Děti se neměly do čeho obléci a nechodily do školy, dokud na zakročení posl. Fuščiče jim nebylo vráceno šatstvo a obuv. Takových případů bychom mohli uvésti spoustu z každé podkarpatské obce.

Od pracujících vrstev exekutoři nemilosrdně berou za daně to poslední, ale akciová společnost Latorice dluží obcím přes 15 milionů Kč dávky z přírůstku na majetku, proti ní se však exekuce nevedou. Na mou interpelaci v této věci odpověděl pan ministr dr Černý, že při odevzdání velkých schönbornských statků ministerstvo zemědělství uzavřelo s Latoricí smlouvu, podle které ona není povinna platiti dávku obcím.

Tak se věc má s přímými daněmi, pro které přicházejí k pracujícím páni exekutoři, nemluvě již o nepřímých daních, jimiž se zvyšuje hlad a nouze pracujícího obyvatelstva. Ale příště bude ještě hůře. V r. 1938 připadá podle státního rozpočtu na Podkarpatí přes 100 mil. Kč na daních. Podle těchto daňových osnov připadne na Podkarpatí dalších 50 až 60 milionů Kč na rozličných daních. Táži se, bude moci podkarpatské pracující obyvatelstvo unésti tak velká daňová břemena? Může vláda takovou politikou konsolidovati poměry v nejvýchodnější části republiky? Co vláda dosud učinila pro to, aby podkarpatské pracující obyvatelstvo mělo z čeho platiti tak veliké daně?

Při projednávání zákona o právech podkarpatského guvernéra jsem ukázal, v jaké hospodářské a kulturní zaostalosti jest tato země, v jaké chudobě žije její pracující obyvatelstvo. Zde připadá na průmysl pouze 2˙2 % národního hospodářství. Zde pracují dělníci za nejnižší mzdy v republice, ale ceny výrobků pro všeobecný užitek jsou nejvyšší. Zde nezaměstnaní nedostávají ani tak mizernou podporu, jaká se vyplácí nezaměstnaným v jiných zemích republiky. Zde se přes dvě třetiny celého obyvatelstva živí zemědělstvím, ale režim agrární reakce tak provedl pozemkovou reformu, že nyní 700 velkých vlastníků půdy má dvakrát tolik polí, lesů a pastvin než všichni sedláci.

Při tomto křiklavém rozdělení pozemkového majetku připadá zde pouze 19 % celé pozemkové plochy na ornou půdu, a úrodnost jest o 2/3 nižší než úrodnost v českých zemích. Letos postihlo celou zemi katastrofální sucho, a škody jím způsobené i vládní činitelé odhadovali na 1/4 miliardy Kč. Nyní převážná většina selského obyvatelstva nemá ani chleba pro sebe, ani krmiva pro dobytek. Nejen na Verchovině, nýbrž i v nížinách chudším vrstvám hrozí hlad v pravém slova smyslu. Z čeho mohou tyto vrstvy platiti velké daně?

Při projednávání zákona o právech podkarpatského guvernéra podali jsme konkrétní návrhy, jaké reformy by měla vláda provésti na Podkarpatí pro hospodářské, sociální a kulturní povznesení podkarpatského lidu. Nevyslovili jsme nic nemožného, pouze jsme uvedli nejpalčivější požadavky lidu, které by vláda mohla ihned splniti a jejichž splněním by se oslabily iredentistické síly, sblížil by se podkarpatský lid s českým lidem a zesílily by se obranné síly v tomto velmi důležitém úseku. Ale vláda dosud zůstává hluchou ke spravedlivým požadavkům podkarpatského lidu. O tom svědčí i státní rozpočet na rok 1938.

Na Podkarpatí je nutno provésti velké investiční práce, kterými by bylo zvelebeno hospodářství země, vybudováno zajištění pro obranu republiky a dělníkům by byly zajištěny řádné výdělky. Podle velikosti země a počtu obyvatelstva připadalo by na Podkarpatí aspoň 8 % celostátní částky, která jest určena k těmto účelům. Ale všechny výdaje ministerstva veřejných prací na Podkarpatí činí 18 milionů Kč, zatím co 8% všech jeho výdajů činí přes 40 milionů Kč.

Všeobecně nutno přiznati, že na Podkarpatí je poměrně největší nezaměstnanost, hlad na Verchovině, a časopisy vládních stran stále křičí, že se zde mladé pokolení degeneruje a hyne rozličnými nemocemi. Ale ministerstvo soc. péče určilo v r. 1938 pro Podkarpatí 18 milionů Kč všech výdajů, zatím co 8% jeho celostátních výdajů činí přes 70 milionů Kč.

Všeobecně je známo, že se na Podkarpatí zemědělství provozuje převážně předpotopními způsoby, že podkarpatští sedláci jsou tak zchudli, že nemohou ze svých skromných prostředků obnovovati inventář, kupovati hnůj, semena dobré jakosti a dobrý dobytek na chov. Stát jest zde povinen pomoci sedlákům, aby přešli k intensivnímu hospodaření. Ale ministerstvo zemědělství dává pro Podkarpatí v r. 1938 4 mil. Kč, zatím co podle počtu obyvatelstva a velikosti země by mělo dáti přes 15 mil. Kč.

Uváděl jsem již data úřední statistiky, která potvrzují, že na Podkarpatí do roku umírá 17 % dětí, které se narodily živé, že je zde největší úmrtnost i u dospělého obyvatelstva, že ani polovina úhrnného počtu obcí nemá vůbec lékaře ani lékárny. Ale ministerstvo veřejného zdravotnictví dává v r. 1938 na Podkarpatí 5 milionů Kč, a kdyby dalo příslušných 8 % celostátních výdajů, mělo by dáti 12 milionů Kč. Můžeme probrati všechny státní fondy určené k podpoře hospodářských, sociálních a kulturních účelů a všude najdeme právě takový poměr k Podkarpatí. Vláda dále provozuje politiku, která udržuje Podkarpatí v hospodářské a kulturní zaostalosti, která i dále trvá následkem svévolného režimu agrární reakce na Podkarpatí.