Mám opravdu obavy, že některými z těchto
opatření, která budeme musiti odhlasovati,
poněvadž nám jiného vyhnutí nezbývá,
skutečně se sáhne na kořen hospodářského
života že určité obory našeho podnikání
budou až příliš míti puštěno
žilou a že nebudou pak schopny toho života, který
se očekává v příštím
hospodářském roce. Domnívám
se, že právě z toho neúměrného
a nerovnoměrného rozdělení nových
břemen, nutných k zabezpečení obrany
státu, může nám vzniknouti hospodářské
oslabení a že i to, co dnes je nazýváno
konjunkturou - a ve skutečností není konjunkturou
- nám přestane a že se pak octneme s celým
svým rozpočtem na suchu. Neříkám
to proto, abych byl demagogický, nýbrž prostě
proto, že já a moje strana máme obavy, že
přílišné zatížení
určitých vrstev může vésti k
ochuzení a ke zhoršení hospodářské
situace celého státu. Bylo by potřebí,
aby naše národní hospodářství
bylo řízeno jinak, nežli řízeno
je.
Slavná sněmovno, už při debatě
o rozpočtu bylo zde hodně mluveno o řízeném
hospodářství. Prohlašuji jménem
československé strany lidové, že se
nebráníme řízenému hospodářství,
že nečiníme překážek, aby
stát určitým způsobem zasahoval do
hospodářských věcí, ale aby
tak činil podmíněně, pouze v dobách,
kdy je toho potřebí, v dobách hospodářské
deprese, a aby to činil takovým způsobem,
aby se prospělo celku, a nikoliv jenom určitým
menším skupinám. (Výborně!)
Řízené hospodářství,
jak jest u nás prováděno, odpusťte,
to není řízené hospodářství
to je příštipkování od jednoho
odboru ke druhému, které sice okamžitě
tam a onde, aspoň jednotlivcům, přinese zisk,
ale celek trpí.
Jenom několika slovy bych se rád zmínil o
řízení našeho hospodářství
v oboru zemědělské výroby. Po této
stránce bylo jak v zemědělském výboru
posl. sněmovny, tak v rozpočtovém výboru
při projednávání rozpočtu velmi
mnoho hovořeno, a nakonec úsudek byl, že všichni
řekli: Toto je způsob, jakým zemědělství
řízeno býti nemá. (Výborně!)
Pan ministr zemědělství jest optimista.
Po všech těchto vývodech řekl: Podívejte
se, pánové, my to děláme dobře
a budeme v tom dále pokračovat!
Slavná sněmovno, takové příliš,
řekl bych, domýšlivé stanovisko škodí
každému a škodí tím více
v politice a zejména v řízeném hospodářství
samém. Mohlo by se říci, chceme to dělati
dobře, nebo máme nejlepší vůli
dělati o dobře, sem tam se nám to nepodaří,
často nebo méně častěji, ale
chceme to dělati dobře. Avšak říkati:
děláme to dobře a zůstaneme při
tom - to je přece jen odvážné. Vidíme-li,
že někde zásahy, které státní
moc umožnila, se neosvědčily a že působí
případně opačně, že působí
škodu, je nutno docela otevřeně a mužně
doznati: To se nám nepodařilo, učiníme
nějaké jiné opatření. Ale pyšně
a sebevědomě říci: To se nám
dobře daří, my to děláme dobře
a zůstaneme při tom - nezdá se mi býti
dobrou devisou pro naše další hospodářské
podnikání, lépe řečeno pro
další řízení naší
zemědělské produkce. Je na př. u mléka
možno hovořit o nějakém řízeném
hospodářství? Stanovení pasteurisace
mléka pro Prahu a usměrnění cen -
ovšem směrem dolů u mlékařících
zemědělců na venkově - to není
zásah, který by prospěl našemu mlékařství
v celé republice. Dnes stále zůstávají
celé ohromné kraje, kde drobní zemědělci
nemají nic jiného než výtěžek
z chovu dobytka a kde nemají ani té minimální
možnosti zpeněžit litr mléka za 60 hal.
Pro ty se neudělalo nic, ale udělalo se pro velkomlékárny
v okolí Prahy. To však není důvod, abychom
mohli říci: V oboru řízeného
hospodářství mléčného
to děláme dobře a budeme to tak dělat
dále. Připomínám otázku vládního
nařízení o škrobu, která dodnes
není vyřízena; také tam bych mohl
říci, že to děláme dobře?
a řadu jiných ustanovení.
Myslím, že tak bych mohl mluvit i o průmyslu.
I náš průmysl je usměrňován
kartelovými smlouvami tak, že malé podniky
jsou mocnými kartely vykupovány, celé kraje
jsou zbavovány průmyslových podniků
a tím možnosti zaměstnat doma alespoň
desítky nebo stovky lidí. Budují se mamutí
podniky, racionalisuje a usměrňuje se výroba,
zejména v době, kdy je větší
poptávka, aby se mohly zvýšit ceny, ale to
není řízené hospodářství,
které jde k duhu státu, to je hospodářství
řízené ve prospěch jednotlivců,
ale škodlivé celku - a tak si přece jen zásahy
státu nebo řízené hospodářství
v průmyslu představovat nemůžeme.
Stejně bych mohl mluvit o všech jiných oborech.
Všechny obory, kde se projevují zásahy státní,
čili kde se naše hospodářství
"řídí", vykazují strašlivé
nedostatky. Z toho usuzuji, že naše řízené
hospodářství není na dobré
cestě a že mu chybějí dobré myšlenky
a dobrá vůle k jich provádění.
Již při projednávání rozpočtu
se tu kol. Stanislav zmínil o národohospodářském
odboru při presidiu ministerské rady. Mám
všechnu úctu k pánům, kteří
tam pracují, ale domnívám se, že jsou
přílišnými teoretiky a že nedovedou
dosti dobře zvládnout materii, spojenou s pojmem
řízení národního hospodářství,
že veškeré jejich náměty k řízení
hospodářství - domnívám se,
že to, co se u nás ve směru řízeného
hospodářství provádí, vychází
z této dílny - jdou jen tím směrem,
jak by se v tom kterém oboru upravila výroba a jak
by se v tom kterém oboru dalo pro někoho něco
získat, ale velkorysé řízení
zde není.
Už kol. dr Klapka zde poukazoval na poměry
v Anglii. Tam se v posledním roce vybudoval ohromný
zbrojní průmysl. Jak to dělali? Vybudovali
nové průmyslové podniky, ale ne v centrech
železářských a strojařských,
nýbrž v krajích, kde nic nebylo. A tak je to
také s jinými obory.
Dovolil bych si jenom některé věci připomenout.
Máme v naší republice a našem národě
dostatek velmi bystrých techniků a chemiků,
ale je, pro Boha, nezbytně nutno, abychom jim dali možnost
práce. Potřebujeme ohromné množství
nových odvětví průmyslových
a výrobních, musíme vniknouti do koutů,
kam se ještě dnes průmysl sám z pohodlnosti
nezavedl, musíme vniknouti do odvětví, kde
se nejvíce zatěžuje naše konto dovozní.
A je velká řada takových odvětví,
která jsou dnes zanedbávána, poněvadž
tou dobou všechno se vrhlo na zbrojaření, každý
vidí spásu svou vlastní a svého podniku,
když dostane co nejvíce zbrojních a vojenských
dodávek. Jenže tato konjunktura během jednoho,
dvou let přec jen zanikne, budeme vyzbrojeni, a řekněte
mně, kdo se pak bude starat o to, aby statisíce
dělníků, dnes v tomto průmyslu zaměstnaných,
našlo práci. Pak se pokrčí rameny a
řekne: Zbrojařské podniky omezily práci,
proto nám vyrostlo o půl mil. více nezaměstnaných.
Již dnes je potřebí hledati nové obory,
novou formu zaměstnání pro ty, kteří
během měsíců nebo několika
let o zaměstnání přijdou, již
dnes je třeba tvořit nová odvětví
průmyslové výroby, zaopatřovat nové
pracovní příležitosti. A v tom bych
právě spatřoval činnost sboru, který
by měl říditi veškeré naše
národní hospodářství, a chtěl
bych, aby v tomto směru byl náš národohospodářský
odbor při presidiu ministerské rady přeorientován.
Nemá-li dostatek schopných a iniciativních
lidí, pak je nutno schopné lidi vyhledati jinde,
kde jsou, a znovu říkám, chvála Bohu,
máme jich dost.
Slavná sněmovno, chtěl bych se zmíniti
jen několika slovy o branném příspěvku
a o té t. zv. mimořádné dani ze zisku,
původně dani z mimořádných
zisků. Firma se změnila, krám zůstal
stejný. Při projednávání tohoto
zákona přišli jsme na zajímavou skutečnost,
že ti t. zv. srážkaři tvoří
dnes okrouhle 60 % poplatníků daně důchodové.
Kdo jsou to srážkaři? Začíná
to dělníky, kteří dosáhli určité
mzdy a jimž zaměstnavatel při výplatě
mzdy sráží přímo zaokrouhlenou
částku na daň důchodovou. Zapomíná
se na to, že je to nejkrvavější zdanění,
jaké u nás vůbec existuje. Zapomíná
se při tom, že častokráte, kdyby ten
člověk podal přiznání, ještě
ani při dvojnásobném příjmu
by nepodléhal dani důchodové, ale ona se
mu srážkou vybírá. A k takové
dani důchodové přidává se 1
1/2 % branného příspěvku, to znamená,
že dosavadní nespravedlnost se zvyšuje ještě
o další nespravedlnost formou branného příspěvku.
To je právě jedna věc, na kterou jsem chtěl
poukázati a na kterou jsem poukázal již dříve.
Toto zatížení aspoň v tomto případě
a mohl bych uvésti řadu jiných - není
spravedlivé, toto zatížení zde příliš
postihuje toho nejslabšího, který se opravdu
nemůže bránit - a toho přitiskuje co
nejdůkladněji k zemi.
A pak bych ještě jednu věc připomněl:
Všechny tyto oběti mají se přinésti
pod heslem "zabezpečení obrany státu".
My budujeme v pohraničí opevnění,
důkladná a dobrá, a věřím,
že tato opevnění dostačí k tomu,
aby si o ně rozbil lebku každý útočník.
Budujeme je, vyzbrojujeme armádu, opatřujeme všecko,
čeho je potřeba k obraně státu, ale
zapomínáme na jedno - byla o tom také zmínka
při projednávání těchto osnov
- že se nám rok co rok zmenšuje populace. Zapomínáme,
že dobře vybudovaná opatření
pro obranu státu nebudou nic platná, nebudeme-li
je míti čím naplniti, nebudeme-li míti
dostatek lidského materiálu, nebudeme-li míti
muže, kteří by přinesli do betonových
pevností ocelová a státu věrná
a oddaná srdce. (Potlesk.) Na to zapomínáme,
když přicházíme s opatřením,
které koliduje se zákonem o dani důchodové.
§ 20 zákona o dani důchodové přiznává
slevy každému poplatníku, který je otcem
více dětí, který má četnější
rodinu. Na každého dalšího než druhého
příslušníka rodiny poskytuje 10 % slevy
z předepsané daně. Branný příspěvek
se řídí tím, co jsem už řekl.
Ten, kdo bude muset nésti největší a
nejtěžší břemeno obrany státu,
sám si musí nejdříve obranu i zaplatiti.
Otcové četných rodin budou platiti neztenčený
a stejně veliký branný příspěvek
jako bezdětní nebo svobodní.
Slavná sněmovno, v tom vidím nedopatření,
v tom vidím křivdu a vidím v tom zárodek
oprávněné nespokojenosti všech těch,
na jichž obětavost stát stále a stále
apeluje. Voláme po četných rodinách
a otcům četných rodin ukládáme
stejně těžká břemena jako těm,
kteří nemají žádných starostí
o výchovu příštích generací
vlasti a národa. To je věc, kterou jménem
své strany zde musím vytknouti a žádati,
možno-li, aby byla ještě během projednávání
napravena, aby byl zákon spravedlivý, aby si zákon
tento, jehož výnos má jíti na obranu
státu, vážil a náležitě
oceňoval oběti všech těch, kteří
právě všecky přípravy na obranu
státu mají oživiti a naplniti svým tělem,
svou krví a svým duchem. (Potlesk.)
Slavná sněmovno! Nemohu se ubrániti přesvědčení,
že nejenom branný příspěvek,
který tak zatěžuje státní zaměstnance
v největší míře, nýbrž
i mimořádná daň ze zisků postihuje
zase nejdrobnější poplatnictvo nejvíce.
Nemohu se ubrániti tomu dojmu. A lituji, že nemohu
nic jiného říci - nechci býti zlomyslným,
ale myslím, že právě střední
stavy zde doplácejí na to, že provádějí
čistě stavovskou politiku. Myslím, kdyby
zde nebylo čistě politických stavovských
stran, že by toto břemeno bylo opravdu spravedlivěji
a únosněji rozděleno. Nechci se pouštěti
do podrobností, zjišťuji pouze, že drobní
živnostníci, řemeslníci a obchodníci
jsou stejně krutě postiženi jako drobní
zaměstnanci, dělníci, úředníci
atd. a že mají stejně dostatek důvodů
stěžovati si ne na to, že mají přinésti
oběť, to oni také dělati nebudou, nýbrž
na to, že se jim ukládá nadměrná
oběť.
Chtěl bych říci několik slov o státních
zaměstnancích. Zmínil jsem se již o
tom, že co se jedním zákonem státním
zaměstnancům dává, druhým zákonem
se jim béře. Docela bez demagogie můžeme
požadovati, aby tento smutný stav ustal, aby tu nebyla
provozována hra se státními zaměstnanci,
aby se to prostě docela jasně a otevřeně
řeklo: Páni, situace státu je velmi těžká,
svízelná, úkoly, které má stát
v nejbližších letech obstarati, jsou tak nákladné,
že pro vás nezbývá nic. Nemůžete
se těšiti nějakému zlepšení.
Místo toho však jsou stálé a stálé
tahanice, kolik desetin procent se zase se srážek
sleví, kolik desetihaléřů dostaneš
na korunu měsíčně víc. A na
druhé straně to, co se dá, se bere.
Při projednávání zákona srážkového
v rozpočtovém výboru zmínil se o mnohých
věcech kol. zpravodaj Bergmann, a já jsem
mu vděčen za jedno. Jsem mu vděčen
za to, že našel vřelá slova pro t. zv.,
jak on to říká, sociální platy
stát. zaměstnanců. My tomu říkáme
podle encykliky papežské rodinná mzda. Už
tehdy, když zákony čís. 103 a 104 v
r. 1926 byly projednávány, trval jsem na tom, aby
rodinná mzda byla zachována, ale místo toho
nadekretován byl zákonem systém dvou dětí.
Na první dítě dostaneš, státní
zaměstnanče, ještě slušné
výchovné, na druhé již menší,
na třetí už nic. No, to je přece zřetelná
výzva. Více než 2 děti je přepych,
na ty nic nedostaneš, poněvadž státu není
žádoucí, abys měl více než
2 děti. Během těch 11 let od r. 1926 nejenom
že této výzvy úřední bylo
namnoze poslechnuto, nýbrž šlo se dále.
Je mnohem pohodlnější nemíti vůbec
žádných dětí, a odtud vznikají
potom - nechci rozsuzovati, zda pravdivé či méně
pravdivé - řeči pronášené
na půdě parlamentní, že tolik tisíc
manželských dvojic ve státní službě
má pouze nepatrné množství dětí.
Právě ti, kteří mají největší
možnosti vychovati řádně rodinu (Hlasy:
A uživiti ji!), uživiti ji, poněvadž
mají zabezpečen dvojí příjem,
ti zvláštní, podivnou shodou okolností
netouží po dětech. Ale říkám,
je mnohem pohodlnější míti auto než
dětský kočárek. Je to také
rychlejší dopravní prostředek a konec
konců slouží víc těm dospělým
než těm malým. A právě tato zásada
se ujímá až příliš důsledně
a, řekl bych, doslovně. Kolik je těch manželských
dvojic, které si dovedou opatřiti auto, jehož
používají k dojíždění
k zábavám, ale které si nedovedou pomoci
k dětskému kočárku, nemají
pro něj použití.
Slavná sněmovno, to je výstražné.
Pan ministr veřejného zdravotnictví vykládal
nám v rozpočtu, co všechno jeho resort dělá,
aby byl zachráněn národ ve svých dětech,
aby se zmenšila úmrtnost, aby nám přece
jenom neubývalo příslušníků
národa nebo národů obývajících
tuto republiku, abychom rostli úměrně k národům,
kteří žijí kolem nás, a ne aby
nás ubývalo. Vynakládá se veškeré
úsilí, Bůh ví co všechno se podniká,
ale co je to všechno platné, když není
v módě míti děti, když je to
nepohodlné, nepraktické, když to nic nenese
a stát sám svým opatřením,
že dává výchovné pouze na dvě
děti, přímo říká: nemějte
víc než dvě děti. Nemravný systém.
Padla velmi neslušná slova o tom, že stát
nemůže platiti svého zaměstnance za
nic jiného než za práci v úřadě
a nikde jinde a že králičina se podporovati
nebude. To byla slova, která neměla býti
pronesena. A když byla pronesena, pak je nutno, aby byla
slyšena po celé republice a zejména v zákonodárných
sborech, aby odpadlo všecko to, co k tomu rčení
právě přivedlo, abychom změnili svou
politiku, abychom vybudovali systém rodinné mzdy
a ne omezování porodnosti, ne omezování
dětí v rodinách státně-zaměstnaneckých
(Potlesk.) a tím nikoliv omezování
porodnosti také ve všech ostatních vrstvách.
Rodinná mzda, čili jak to v encyklice stojí,
mzda, která stačí na slušnou výživu
manželky a tolika dětí, kolik jich v rodině
přijde - ke slušné výživě,
to je příkaz, podle kterého se chceme říditi
my. Je lhostejné, říká-li kol. Bergmann
"sociální platy" nebo říkáme-li
my "rodinná mzda". Smysl je tentýž:
pečování o rodiny, které přinášejí
státu oběť ve formě zvýšeného
počtu dětí. Musí se projeviti i úcta
státu v tomto směru. Zatím jsme tam nepřišli
až na ojedinělé případy, jako
ve státech nedemokratických, kde se dávají
nesmyslné a skoro bych řekl urážlivé
prémie. My musíme hledati jinde příčinu
úbytku populace, ne v prémiích. Musíme
dáti především možnost vyživiti
rodinu a za druhé musíme přiváděti
rodiče k tomu, co bylo kdysi podkladem každé
rodiny - křesťanská mravnost. V tom je kořen
zla. Jakmile se odkloníme od původního základu
rodiny - rodina je přece stará křesťanská
instituce - a jakmile jí odejmeme ten ráz, odjímáme
jí celou náplň a nemáme konec konců
práva si stěžovati, že rodina neplní
svůj úkol ke státu.
Slavná sněmovno! To jsou věci, které
jsem považoval za nutné zde sděliti. Jménem
své strany, jménem československé
strany lidové prohlašuji zde náš souhlas
stejně jako všichni. Myslím, že se zde
v tomto parlamentě nenajde nikdo, kdo by řekl: Nedáme
peněz. A bylo to radostné, když i páni
z oposice, i p. dr Peters, prohlašovali to stejně
jako komunisté, stejně jako ľudáci a
všecky koaliční strany: Nechceme odnímati
státu možnost, aby plnil své úkoly a
své povinnosti. Oni říkali, že to chtějí
dělati jen jiným způsobem. Přiznám
se, že bychom to také byli raději dělali
jiným způsobem. Přiznávám se
k tomu tím, že tvrdím, že břemena,
která nám úkol vybudování obrany
státu ukládá, nejsou dost spravedlivě
- to říkám mírně - a úměrně
rozdělena, že při lepší vůli
a při větším pochopení bylo by
se našlo jiné, spravedlivější a
únosnější rozdělení. Ale
přesto tvrdím, že je bezpodmínečně
nutno, abychom přinesli oběti všichni, dnes
aspoň všichni ti, kterým zákon oběť
bude přikazovati. Ti, kteří nebudou míti
zákonné povinnosti, budou ovšem vyňati
už předem. Ani my se jí nevyhýbáme,
poněvadž nám stejně, ne-li víc,
záleží na šťastné budoucnosti
tohoto státu. Záleží nám na bezpečnosti
státu, na jeho klidném mírovém vývoji
a věříme, že sebe větší
oběti, které přineseme k vybudování
obrany, nebudou nikdy tak těžké a tak tíživé,
jako by byly škody, které by nám vznikly v
případě, že bychom byli překvapeni
nepřipraveni, neuzpůsobeni a nevybaveni všemi
prostředky, kterými bychom se mohli brániti.
Válka by byla mnohem horším zlem, a čím
lépe se připravíme, tím dříve
se ubráníme tomuto zlu. Nelitujeme peněz
na obranu státu a chceme dáti státu všechno.
Prosíme však, aby s penězi, opravdu s největší
námahou sehnanými od poplatníků, bylo
hospodařeno rozumně, šetrně a počestně.
(Výborně!) To je podmínka. Jestliže
se říká, že na státu se nemá
vydělávat a že na obraně státu
se nevydělává, pak chceme, aby se to stalo
zákonem, i když nepsaným zákonem, ale
prováděním a řekl bych i činností
parlamentní úsporné a kontrolní komise,
aby se na obraně státu opravdu nevydělávalo,
aby na ní nevydělával nikdo. Když jedni
mají povinnost přinášeti oběti.
aby druzí nehromadili zisky.
(Výborně!) Těžké povinnosti
jsou ostrým zásahem do hospodářského
podnikání každého jednotlivce a vyžadují
stejně ostrých zákroků proti těm,
kteří si doposud neuvědomili, že povinnosti
platí i pro ně a nikoliv pouze práva shrabovati
zisky, zatím co ostatní musí zaplatiti.
Slavná sněmovno, prohlašuji jménem čsl.
strany lidové, že věříme ve spravedlnost
provádění všech těchto těžkých
a tíživých opatření, že
věříme, že tato opatření
přece jen přes všecku svou tíživost
nepřesahují únosnost, ač jsou častokráte
na samé hranici únosnosti poplatníků,
že přece jen bude možné je prováděti
a tím zabezpečiti obranu státu, a z toho
důvodu prohlašuji, že pro všecky úhradové
osnovy, jak jsou navrženy, budeme hlasovati. (Potlesk.)