Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Kopřiva.

Posl. Kopřiva: Vážená sněmovno!

Prohlásili jsme již při projednávání stát. rozpočtu, že cítíme plnou odpovědnost za osud republiky, demokracie a lidu. Máme proto pochopení pro zvýšené a mimořádné výdaje na obranu státu. Nejdůležitějším činitelem této obrany je však lid a proto jeho zájmy nelze bez škodlivých následků odpojit od obrany republiky.

Každý, komu jde vážně a poctivě o obranu republiky, se pozastaví s největšími obavami nad tím, jak vláda řeší problém obrany státu. Úspěšná obrana státu v době tak zvýšeného ohrožení Československa zahraniční i vnitřní fašistickou reakcí vyžaduje poskytnout obyvatelstvu všech národů tohoto státu snesitelnou životní úroveň. To je první a nejdůležitější předpoklad. Způsob, jakým vláda čerpá úhradu zvýšených výdajů na obranu, je v neobyčejně škodlivém rozporu s tímto předpokladem proto, že zvýšené výdaje chce uhraditi uvalením dalších a neobyčejně tíživých břemen na strádající lid. Vláda odpojuje tak zájmy lidu od zájmů obrany státu a demokracie. Tento vládou navrhovaný a v rozpočtovém výboru již vládní koalicí odhlasovaný způsob úhrady je těžkou ranou obraně republiky, je špatnou vyhlídkou na obranu země před útoky jejích fašistických nepřátel, neboť vláda jde v řešení této úhrady na obranu státu úplně opačnou cestou, cestou, jíž se odpojuje od lidu, cestou, která zvláště střední vrstvy žene do náruče fašismu, cestou, která podkopává nezbytné předpoklady úspěšné obrany republiky.

Tyto úhradové návrhy vlády činí dojem politické nepromyšlenosti a nepropracovanosti, ukazují bojácnost vlády dotknout se mocných, ale za to zachytit jen menší a nerozhněvat si hlavně finanční a kartelářské magnáty. Než by si rozhněvala několik desítek finančních a zbrojařských magnátů tím, že by šlápla na jejich miliardové zisky, rozhněvá si vláda raději miliony příslušníků pracující třídy. A to je tím vážnější, když si uvědomíme, že obrana republiky spočívá výhradně právě na těchto vrstvách. A právě proto, že nám komunistům jde o zájmy obrany republiky a lidu, odmítáme co nejrozhodněji tento vládou navrhovaný způsob úhrady, protože podlamuje síly lidu k obraně, protože se jím hází přes palubu péče o živého člověka, tak významného v obraně země, a protože tento způsob nečerpá příjmy od těch, kteří peníze mají, nedotýká se tak bohatých a mocných zdrojů, a konečně jej odmítáme i proto, že se tímto způsobem úhrady výdajů na obranu státu ve skutečnosti torpeduje obrana republiky. Těmito předlohami se jde proti lidu, diskredituje se jimi demokracie a umožňuje zahnizďování neobyčejně škodlivého a nebezpečného pesimismu v lidu.

Kdo je to lid? Lid jsou dělníci, úředníci. zaměstnanci, drobní a střední zemědělci, střední vrstvy a drobní podnikatelé. Pesimismus těchto lidí je ohromně povážlivá věc. Podceňovat takovéto nálady v lidu bylo by velmi nebezpečné. To je nejživnější půda pro československé kagulardy a Francy k podchycení středních a zoufalých vrstev. To je voda na mlýn henleinovskému fašismu a maďarské a polské iredentě. Takovým způsobem vytváříte, pánové, apatii v lidu, obdobnou apatii před Bílou horou. Její následky mohly by být stejné a mohly by jen ulehčit vnitřním a zahraničním nepřátelům republiky a demokracie jejich plány proti republice a jejímu lidu. Místo toho, abyste dbali zájmů lidu a umožnili tak jeho mobilisaci ve velkou, širokou frontu obrany, vytváříte stav, který bude míti psychologicky záporné účinky pro obranu země a který většinu lidu roztrpčí. My komunisté jsme si velmi dobře vědomi, že musíme učiniti všechno, aby i přes pobuřující následky úhradových předloh nebyla ani v nejmenším otřesena nebo oslabena vůle lidu k obraně republiky a aby byl zkřížen i tento plán, na němž staví reakce ve svých velezrádných snahách.

Téměř celou tíhu úhrady a následky zvýšených výdajů na obranu mají nést dělníci a zaměstnanci se svými krisovými mzdami a platy, při stoupající drahotě, nezaměstnaní, jimž sníženy podpory a zvýšeny spotřební daně, drobní a střední živnostníci a malí podnikatelé, kteří jsou rdoušeni daňovým systémem a úsilím kartelů o jejich vyřazení, drobní a střední zemědělci místo slibovaného oddlužení a pomoci a státní zaměstnanci, jimž zmírnění srážek je pří nejmenším anulováno zavedením příspěvku na obranu státu. Dalších téměř 1.200 mil. ukládá se na pracující vrstvy, na ty, jimž 7 let hospodářské krise a politika kapitalistů způsobily ohromné rány. Statisíce nezaměstnaných, nízké mzdy a platy, zruinované hospodářství a živnosti drobných a středních zemědělců a živnostníků vedle desetitisíců rozvrácených rodin, statisíce podvyživených a hladem a nemocemi postižených dětí a hluboký pokles spotřeby, to jsou křiklavé následky toho, do čeho byla vražena pracující třída v době hospodářské krise.

V krisi se musí trpět! To se stalo okřídleným heslem v době hospodářské krise. Lid však viděl, že několik stovek mocných vydělávalo i na krisi. Tvrdilo se, že zlepšení stavu pracujících vrstev je prvním úkolem vlády, jakmile se výroba začne zvyšovat. Při vzrůstající výrobě očekával každý, že se poměry lidu skutečně zlepší a že se také lid bude moci podílet na konjunktuře. Finanční a průmysloví magnáti však neobyčejně vzpupně, drze a provokativně odpírají dělníkům, úředníkům, zemědělcům a živnostníkům podíl na této konjunktuře, při čemž zvyšují ještě ceny životních prostředků.

Co se ohlašovalo před jednáním vlády o opatřeních k úhradě výdajů na obranu státu? Ohlašovalo se. že další zatěžování lidových vrstev není dále možné. Říkalo se, že zejména sociálně nejslabší nemohou být v žádném případě postiženi, že budou pronikavě zdaněni ti, kteří vydělávají na zbrojení, a ti, kteří mohou platit a kteří to mohou unést. Tvrdilo se zejména v agrárním tisku, že státní zájem a spravedlnost žádá, aby byly zdaněny konjunkturální zisky. Pronikavé zdanění kartelů ohlašovalo se jako hotová věc. A dopadlo to tak. že nejméně 3/4 zvýšených výdajů mají uhradit dělníci, úředníci a drobní a střední živnostníci a zemědělci. malí podnikatelé, podniky spolků a dělnických svépomocných družstevních organisací, a to ve formě příspěvku na obranu státu, zavedením zvláštní přirážky k dani důchodové, k všeobecné dani výdělkové a ke zvláštní dani výdělkové u svépomocných družstevních organisací dělnických, dále ve formě zvýšení ceny umělých tuků o 80 hal. až 2 Kč na 1 kg. zvýšení daně z piva, jež by znamenalo zvýšení ceny piva o 10 hal. na 1/2 litru, dále zdražení limonád a sodovek o 20 hal., zdražení textilií, zdanění hracích karet a umělých sladidel. A zbývající čtvrtinu, kterou mají zaplatit kapitalisté, zaplatí ve skutečnosti pracující, poněvadž sám p. ministr financí ve svém prohlášení připustil, že kapitalisté, velkopodnikatelé mohou tyto daně prostě zakalkulovat do cen a přenášet je na spotřebitele.

Všechna tato opatření jsou faktickým snížením mezd a platů, je to ostřejší zdanění středních vrstev a malých podnikatelů při novém zdražování životních prostředků následkem zvýšení spotřebních daní. Už nyní jsou hrazeny 3/4 všech státních příjmů spotřebními daněmi. U některých výrobků činí dnes spotřební daň 30 až 50 %. Tento křiklavý poměr zhoršuje se a má se zhoršovat ještě dále právě zaváděnými spotřebními daněmi. Zdražování je velezrada, prohlásil nedávno p. předseda vlády. Vláda však dalším zvyšováním daní na spotřebitele uvádí do pohybu novou zdražovací vlnu. Nemůže býti pochyby, že pro karteláře je to signál, aby tuto vlnu zdražovací vzedmuli co nejvíce. To povede jenom k dalšímu zmenšení nákupní schopnosti, k dalšímu zmenšení spotřeby. ke zvyšování nezaměstnanosti, k dalšímu zhoršování situace drobných a středních vrstev živnostenských a zemědělských.

Ke všemu tomu prodlužuje ještě vláda zákon o mimořádné přirážce k dani důchodové. Poněvadž tato daň je ve skutečnosti daní z mezd a platů, mají zůstati dále postiženy pracující vrstvy. Mimo to navrhuje vláda z nátlaku finančního kapitálu uzákonění regresu. Opatření z dob poválečných, kterým bylo umožněno desetitisícům hlavně nejchudších bydlit a poskytnuta jim tak určitá ochrana, chce vláda rušit. Sahá se tu na opatření vzniklá z cest. kterými se musila vláda po převratu pod tlakem pracujícího lidu ubírat. Neviděla vláda jiné cesty k úhradě výdajů na obranu než ty, jimiž jde nyní? Viděla, ovšem jenom částečně. Původně bylo úmyslem vlády načerpat výdajů na obranu z přirážek k dani z mezd a platů. Původně měla vláda v úmyslu zvýšené spotřební daně vybrat u velkovýrobců se zákazem přenášeti tyto daně na spotřebitele. Byla plánována nepatrná daň ze zbrojařských zisků a dávka kartelová.

Zatím co bylo vládou znemožněno zákazem schůzí a konfiskací tisku informovati lid o tom, co se chystá, byli finanční a průmysloví magnáti informováni ihned o všech chystaných opatřeních vlády. Pan ministr financí dokonce šel do klubu národního sjednocení a informoval tento klub o všech opatřeních vlády. A tu finanční a karteloví magnáti mohli zavčas organisovat na burse černý den, jímž demonstrovali, že i proti celkem nevinným plánům vlády se stavějí. Ohlašovali tak, že si žádným způsobem úhrady výdajů na obranu republiky, jimiž by byli oni postiženi, nedají líbit. Finanční a kartelářští magnáti organisovali spiknutí a vláda před jejich terorem ustoupila na celé čáře, ba velmi ochotně. A tak v předlohách předkládaných se ztratila daň ze zbrojařských a konjunkturálních zisků. Je při nejmenším opovážlivostí vlády, mluviti o těchto předlohách tak, jako by jimi byly oběti, spojené s obranou státu, rozvrženy spravedlivě na všechny. Je krajní nespravedlností uvalovat nová materiální břemena na lid, jehož životní úroveň je u porovnání s ostatními státy jedna z nejhorších, na lid, který již přinesl tolik obětí a který je ochoten pro obranu republiky přinést i tu největší oběť, své životy. Je krajní nespravedlností, když i z materiálních obětí na obranu státu jsou vypuštěni ti, kteří mohou, mají a musejí dát aspoň peníze, když pracující lid dává všechny své síly.

Pan ministr financí odpověděl neobyčejně rychle na spiknutí finančních magnátů prohlášením v rozhlase, jimž okamžitě jménem vlády odzváněl těm nevinným a skromným návrhům vlády na zdanění kapitalistů a ohlašoval naproti tomu neobyčejně směle zdanění lidu. Celé jednání o úhradových předlohách na obranu státu ukázalo, že pan ministr financí je vlastně v zajetí druhé vlády, vlády finančního kapitálu, a že pan ministr financí je u vytržení, jakmile přijde na velké nedotknutelné božstvo finančního kapitálu a na modly mamutích podniků. Zatím co se slevovalo stále a stále z toho nepatrného zdanění kapitalistů, těch, kteří peníze mají a mohou platiti, z tím co se stále víc a víc přihlíželo ke všem návrhům těchto finančních a magnátských skupin, přikládalo se při tom stále víc a víc na pracující vrstvy a odmítaly se všechny naše návrhy, návrhy zástupců lidu. A poněvadž kapitalisté nic dát nechtěli a vláda neviděla jiné cesty než naložiti vše prostě na chudé, proto i holdingy, to je zisky z účasti kapitalistických podniků na jiných podnicích, jsou osvobozeny od příspěvku na obranu státu.

Pan ministr financí prohlásil ve svém projevu k těmto předlohám, že u pracujících se vyskytuje jako motiv k obrannému příspěvku pouze ochrana života. Takové myšlení platilo u žoldnéřů, nemůže však platiti pro pracující obyvatelstvo této země. Kde nechal pan ministr financí neodvislost státu, jeho samo statnost a obranu demokracie proti fašismu? To je divná ideologie, která nemůže nikoho přesvědčiti. Činí dojem, že pan ministr bere obranu republiky obchodně. Podle ideologie páně ministrovy museli by pak nejvíce bojovati finanční a karteloví magnáti. A ti, jak známo, bojovat nepůjdou, ti jsou zařízeni na to, aby na válce vydělávali a ve válce keťasili a nikoliv na to, aby bojovali. Není skutečně možno opatřiti jinak prostředky na obranu státu než z lidu tak, jak to činí vláda? My komunisté jsme ukázali za rozpočtové debaty i všech jednání o těchto úhradových předlohách, že je to možno. A že je to nejenom možno, nýbrž že je to s hlediska zájmů obrany republiky nutno.

Opakujeme proto znovu: Vezměte peníze na obranu státu tam, kde jsou. Zestátněte hospodaření s cukrem a zajistěte tak každoročně nejméně 700 milionů Kč zisků cukerního kartelu pro státní pokladnu. To je téměř 10krát více nežli přinese navrhovaná daň z umělých tuků. Nelze přece vážně tvrditi, že postihujete cukerní kartel, když jej zatěžujete zvýšenou daní u cukru ve výši 70 mil. Kč a při tom jako ohromnou vymoženost ohlašujete, že cena cukru nebude zvýšena. Hle, jaké dojemné dobrodiní vlády po usnesení zásobovacího výboru sněmovny, který navrhl vládě snížení ceny cukru na 1 kg o 1.40 Kč, po němž volá fakticky drtivá většina obyvatelstva tohoto státu. A za 70 mil. Kč vykoupili si cukerní karteláři a uchovali si svůj 700 mil. zisk, a při tom ještě ohlašují, že těchto 70 mil. Kč musí zaplatiti řepaři snížením ceny řepy, ačkoliv cukrovary v posledním roce vykazují ještě větší zisky a lepší hospodářské výsledky nežli v roce minulém.

Postátnit hospodaření s lihem je třeba. To znamená dalších 300 mil. Kč do státní pokladny ročně. Lihovary vykazují na 1 litr lihu čistého zisku Kč 1˙96 až 2˙40. Lze si snadno spočítati, kolik činí zisky lihovarníků při spotřebě 1,040.000 hl ročně. Lihovary vyplácejí 22% dividendu. Pan Kubata napsal, že jen agrární strana sama dostává 10 mil. Kč ročně ze špiritusových obchodů. Představme si, jaké žně by nastaly pro lihové karteláře v případě války při pronikavě zvýšené spotřebě lihu. Od těchto lihovarníků vybéře státní -pokladna zvýšenou paušalisovanou daní z obratu u lihu jen o 30 mil. Kč více. A pohleďte na reakčně agrární lihovarnické vlastence. Ti prohlašují jednoduše napřed, že tuto daň platit nemohou. Je svrchovaný čas, aby se šláplo konečně do tohoto korupčního špiritusového hnízda a zajistily se zisky lihového hospodaření pro obranu státu. Zisky z lihového hospodářství vynesly by ročně čtyřikráte více než nově zvyšovaná daň z piva.

"Na obraně státu se nesmí vydělávat" prohlásil pan předseda vlády. Vláda však nečiní nic, aby tomu tak nebylo. Zbrojaři se přece dobrovolně svých ohromných zisků nezřeknou. Vydělávají na zbrojních dodávkách 50 a také 300%. Žně zbrojařů jsou nyní v plném proudu. Zvýšená poptávka žene zbrojní karteláře k vyšroubování cen do závratné výše. Na zbrojaře a jejich obchody nelze se přece dívati normálně jako na každý jiný obchod. Zbrojařský zisk nemůže býti obchodní a normální zisk, jak jej posuzuje ministerstvo financí.

Kartelářští zbrojaři u nás stejně tak jako jinde vrhli se skutečně jako hyeny na kořist, kterou jim skýtá válečné nebezpečí a válka sama. Jim je válka ideálem života, neboť na ni vydělávají. Těší se už nyní na ohromné keťasování ve válce. Na dosavadních dodávkách vydělali čsl. zbrojaři již několik miliard. A při tom odmítají přispěti na obranu státu. V tom je však určitá politika, což je tím vážnější. Československý průmysl zbrojařský je totiž ovládán do značné míry zahraničními reakcionáři. Ministerstvo financí se klidně dívá, jak stamilionové zisky zbrojařské plynou do ciziny a věnuje zvýšenou pozornost naproti tomu zdaňování limonády, sodové vody a hracích karet. Financier francouzského fašismu Schneider-Creuzot podílí se na největších zbrojařských závodech v Československu, ve Francii a také v Polsku i jinde. Ctitelé rakouského a německého fašismu, hakenkrajclerští průmyslníci jsou společně s českými reakcionáři majiteli zbrojařských podniků v Československu a sedí s nimi společně v kartelech.

I. G. Farben, největší říšskoněmecký trust je společně s Preissem majitelem kartelů chemického průmyslu v Československu, průmyslu tak významného v případě války. Na železářském a hutním průmyslu, stejně významném v obraně republiky, podílí se mezi národní kartel, hlavně říšsko-německý. Těmto lidem jde o zisky. Prostě hecují a provokují válku. S nimi v jedné frontě jdou čeští re akční vlastenci. Pro zisky jsou ochotni dodá vat zbraně i Hitlerovi, obdobně jako tomu bylo za světové války, kdy francouzští vojíni padali pod kulemi, vyrobenými ve francouzských zbrojovkách a dodávanými Německu francouzskými zbrojaři. Jsou to ti lidé, kteří společně se zahraniční reakcí kují pikle proti republice.

Zatím co tyto živly odmítají poskytnout republice prostředky k nutné obraně, mají s reakčními karteláři hojnost prostředků k organisování úderných fašistických skupin a k financování časopisů, které štvou proti pracujícímu lidu a lidové frontě. Tyto velezrádné elementy najdou vždy dost peněz a mají vždy dost prostředků k ozbrojování spikleneckých organisací - kagulardů, jak ukazuje událost ve Francii. Hrozně se mýlí ten, kdo by se domníval, že čeští reakční zbrojařští karteláři spolu s německými nejsou rovněž schopni něčeho podobného.

Uvědomme si, jaké nebezpečí plyne pro republiku z toho, že zbrojařské závody v Československu patří cizincům. Není výstrahou, že Henlein i Gajda chytají se zbrojařských zisků a hrají si všichni navzájem do rukou? Počínání vlády k tomuto řádění zbrojařů je slabostí, která zvyšuje nebezpečí pro republiku a její obranu. Nemluvte o postátnění zbrojařského průmyslu, ale postátněte jej v zajmu obrany státu. Při 4 1/2 miliardovém výdaji na zbrojení pro příští rok znamená postátnění tohoto průmyslu další nejméně miliardu příjmů pro státní pokladnu. To samo je téměř tolik, kolik mají vynést všechny navrhované předlohy, a třikrát víc, než se poskytuje nezaměstnaným. Zbrojaře dát pod výjimečný zákon a zakázat obchodování se zbrojařskými akciemi, zdanit ty, kteří měli ze státních dodávek miliardové zbrojařské zisky! Bankám poskytuje se stále ročně subvence ve výši 70 mil. Kč z pokladny státu. Za poslední léta činí tato subvence vykázaná i s úroky 1 miliardu Kč a včetně nevykázané částky činí dar poskytovaný od převratu bankám 4 miliardy Kč.

Nevyžaduje zájem obrany republiky, aby byl uzákoněn postih na banky a nikoli postih na drobné majitele domků a členy bytových družstev?

Proto navrhujeme místo regresu na lid zavést regres na banky. (Potlesk komunistických poslanců.) Proč by se nemohlo sáhnouti na miliardy, které získala Živnobanka manipulacemi s válečnými půjčkami, okolkováním rakouských peněz a devalvací? Není třeba v žádném případě prodlužovat mimořádnou přirážku k dani důchodové, kterou platí dělníci a zaměstnanci. Státní pokladna by dosáhla daleko více, kdyby finanční správa daňově podchytila ty, jejichž důchod činí ročně přes 100.000 Kč. Ministerstvo financí nechá tu unikati miliardový důchod, neboť je jasno, že důchodců nad 100.000 Kč je nejméně dvakrát tolik, než je jich podchyceno.

Uvalit vysoké daně na kartelářské velkoprůmyslníky by znamenalo nové stamiliony příjmů pro stát. Navrhovaná dávka z kartelů postihuje však kartely velmi nedostatečně a při tom mají karteláři možnost unikat placení této dávky nebo převalovat ji do cen, t. j. na konsumenty. Je pozoruhodné, že se na lihový kartel zaváděná dávka kartelová vůbec nevztahuje. Sazba, která činí u kartelů 0.5% ze smluv, může býti snížena nebo některé smlouvy vůbec od poplatků osvobozeny. Tady jsou poskytnuty ministerstvu financí ohromné možnosti. Kartely téměř vypadly z povinnosti přispět úměrně ke svým ohromným ziskům na obranu státu, a to díky své nejen hospodářské, nýbrž i politické moci, kterou kartely v Československu mají, a jak to konec konců konstatuje i zpráva rozpočtového výboru k této předloze. Ano, moci, před níž se třese i vláda. Se stamiliony zisků unikají pojišťovny, zejména ty, jejichž centrály jsou ve fašistických státech.