První složka, branná průprava s mravní a naukovou výchovou, od 6 do 14 let poskytuje se v rámci škol národních. To ovšem neznamená, že ustává po skončeném 14. roku, jenže pak k ní přistupuje od 14. roku věku až do 1. září tohoto roku, v němž mladík nebo děvče dosáhne 17 let, výcvik v pomocných a ochranných službách. Rozumí se tím zejména výcvik v civilní protiletecké obraně, výchova zdravotnická, ošetřovatelská a různé jiné služby, které by se dály a mohly uplatniti v případě válečného konfliktu mezi civilním obyvatelstvem, aby každý, kdo bude ušetřen války na frontě, ale bude vydán účinkům války vzduchové v zázemí, věděl si pomoci v jakékoli situaci a byl na všecko náležitě připraven a o všem náležitě poučen.

Prvním zářím roku, ve kterém dovrší mladík 17. rok věku, nastupuje povinnost branného výcviku. Branný výcvik bude v celém rozsahu záležitostí vojenské správy. A to je jediné možné řešení, kterého zde mohlo býti použito. V době branného výcviku, který trvá až do nastoupení presenční vojenské služby, po př. nebyl-li mladík odveden, až do vyřknutí toho osudného "neschopen", musí každý mladý muž získati a přinésti si na vojnu všecko, aby již nebyl rekrutem, nýbrž aby byl do značné míry po stránce tělesné připraveným a schopným vojákem, aby byl seznámen se zbraní, se kterou bude zacházet, aby byl vycvičen v základech střelby, v poznávání terénu a prostě se vším, co souvisí s vojenskou průpravou.

Orgány branné výchovy. Páteří celé organisace branné výchovy budou samozřejmě vojáci. Ústředí branné výchovy bude v ministerstvu nár. obrany. Budou tu sborové orgány branné výchovy a vedle nich budou okresní orgány branné výchovy. Budou to vesměs aktivní důstojníci, kteří dovedou plniti se zdarem úkoly tak těžké, jakou bude branná výchova.

Vedle toho budou tu ovšem orgány neméně důležité, řekl bych orgány více rázu civilního. Na takový ústřední orgán přemění se několik let již existující ústředí tělovýchovných spolků a organisací, které právě s počátku vedly přípravy k vydání a uskutečnění tohoto velkého díla. Bude tedy zřízen ústřední sbor branné výchovy. Vedle něho budou zemské a okresní výbory brannosti. O jejich složení najdete všecky podrobnosti v zákoně samém. Bude to, řekl bych, taková civilní složka vydatně spolupůsobící a zasahující do celého průběhu branné výchovy.

Konečně po stránce osvětové, po stránce mravní přípravy, mravní výchovy a naukové výchovy, na kterou klademe nemenší důraz než na tělesnou průpravu, na branném výcviku budou fungovati rozšířené dnešní osvětové sbory okresní, zemské a pak ústředí osvětové, které je v ministerstvu školství a národní osvěty.

Jak už jsem naznačil, bude branná výchova prováděna jednak ve škole, jednak mimo školu. Ve školách bude podléhati ministerstvu školství a nár. osvěty, které bude tuto výchovu prováděti v dohodě s ministerstvem nár. obrany, jež si musí ovšem vždycky zachovati určitý vliv na provádění branné výchovy ve školství. Mimo školu bude branná výchova prováděna především v tělocvičných spolcích a organisacích, kterým bude propůjčeno právo účasti na provádění branné výchovy. Budou to organisace, které mají celostátní střediska, a jejich jednotlivým jednotám, jednotlivým spolkům, které prokáží spolehlivost k tomu, bude propůjčen značný díl účasti na práci v branné výchově. Za druhé budou to střediska branné výchovy, která se zřídí po celé republice tak, aby veškerá mládež, jež nebude v tělovýchovných organisacích a nebude se zúčastňovati branné výchovy v těchto střediscích, neměla k účasti na cvičení dále než 4 km. V čele každého střediska bude státi velitel střediska, jemuž budou přiděleni cvičitelé.

Předpokládá se, že jak velitel, tak cvičitelé budou osoby vojenské, důstojníci a poddůstojníci v záloze, lidé, kteří dávají záruku nejen po stránce odborné, nýbrž samozřejmě i po jiných stránkách, po stránce morální, po stránce způsobilosti a spolehlivosti státní, že budou úkol jim svěřený plniti řádně a dokonale.

Povinnost účastniti se na branné výchově je stanovena od 6 do 50 let. Po této stránce branný výbor učinil ve vládním návrhu změnu v dohodě s vládou a snížil navrhovanou věkovou hranici ze 60 let na 50 let. Připustil však, aby na dobu přechodnou, kdy nemáme obyvatelstvo vycvičené v civilní protiletecké obraně a kdy v případě nebezpečí právě starší obyvatelstvo, které už nebude povoláno k úkonům vojenským, bylo pověřeno prováděním civilní protiletecké obrany aby i ve věku od 50 do 60 let bylo povoláno k výcviku, aspoň k tomu nejnutnějšímu, aby vědělo při nejmenším, jak samo sebe chrániti.

Tedy to je celková povinnost od 6 do 50 let. Povinnost k branné výchově sama trvá vlastně od 6 do 30 let. U žen rovněž. Od 30 let do 50 let je už pouze povinnost k službám ochranným a pomocným, hlavně k výcviku při civilní protiletecké obraně. Povinnost je všeobecná. Samozřejmě zákon mluví o velké řadě osvobozovacích důvodů. Všichni ti, kteří budou vyhovovati podmínkám zákona, budou od účasti na branné výchově osvobozeni.

Osnova zákona ovšem mluví také o vyloučení z branné výchovy, mluví o něm jako o trestu. Je to samozřejmé. Bude-li tu taková všeobecná občanská povinnost, čestná povinnost a někdo z ní bude vyloučen. je to jistě trest, který bude těžce snášen. Z účasti na branné výchově budou vyloučeny především živly trestané pro určité zločiny, namířené proti bezpečnosti státu, pro zločiny proti zákonu na ochranu republiky, proti zákonu o třaskavinách, proti zákonu o ochraně proti leteckým a jiným útokům a konečně pro zločiny proti zákonu na obranu státu. V dalším průběhu budou také vyloučeni všichni ti, kteří by svým zdravotním stavem, jsouce postiženi nakažlivými nemocemi, ohrožovali zdraví těch, kteří se s nimi branné výchovy spoluúčastní. Nemohlo býti ovšem zapomenuto také těch, kteří by byli mravním nebezpečím pro všechny zúčastněné na branné výchově; i ti budou vyloučeni z účasti.

Je samozřejmo, že předepíše-li se určitá povinnost, stanovená výměrou hodin, která u mládeže od 17 do 21 let dosahuje až 90 hodin povinné branné výchovy ročně, objeví se častokrát důvody a nutnost, že ten či onen, který je povinen k účasti na cvičení, nemůže se zúčastniti. Proto osnova mluví o řadě omluvných důvodů. Vypočítány jsou opravdu velmi bohatě a je tedy pamatováno na to, aby ten, kdo se nemůže opravdu při nejlepší vůli některé hodiny cvičení zúčastniti, nebyl za to nějakým způsobem trestán.

Podle účasti na branné výchově a podle dosaženého výsledku budou klasifikováni všichni mladíci a klasifikaci si ponechají na vojnu, kde podle toho bude rozhodováno, mají-li býti připuštěni do školy pro poddůstojníky, případně pro důstojníky v záloze.

Velký úkol při plnění branné výchovy připadá tělovýchovným spolkům. Kvitoval to již pan ministr nár. obrany, že naše velké celostátní tělovýchovné organisace vykonaly zde velký kus záslužné práce a z celého toho komplexu velké práce, kterou bude znamenati provádění zákona o branné výchově, dostanou tolik, kolik budou moci a kolik budou chtíti svými vlastními silami dokonale obstarati. Je to velká pravomoc a velká důvěra, kterou skládá stát a vojenská správa v tělovýchovné organisace, a já jsem přesvědčen. že to není důvěra neoprávněná a že všecky tělovýchovné organisace, kterým bude propůjčeno právo prováděti brannou výchovu, vynasnaží se ze všech sil. aby si té důvěry zasloužily a aby jejich činnost byla taková, jak to předpisuje zákon o branné výchově a jak toho potřebuje celý stát, celý národ, k utvrzení a vybudování své obrany.

Osnova zákona se stará o to, aby bylo umožněno splniti povinnost k branné výchově i zaměstnancům, učňům. dělníkům atd. a aby právě účastí na branné výchově nebyli nijakým způsobem stíháni, trestáni nebo poškozováni. Příslušný paragraf velmi jasně a určitě praví, že zaměstnancům musí býti k absolvování takových povinných cvičebních hodin dána dovolená, a mzda proto zkrácena býti nesmí.

Velmi správně pojednává osnova zákona také o léčebné péči. Jestliže se někomu při vykonávání povinné branné výchovy přihodí úraz, onemocní-li v důsledku toho, má podle zákona nárok, aby s ním bylo nakládáno tak jako s tím, který při vykonávání vojenské služby utrpí úraz, stane se invalidním anebo onemocní.

Značný úkol připadne při provádění zákona veškeré naší samosprávě. Slavná sněmovno, já se přiznám, že výbory zabývaly se hodně obsáhle touto otázkou a nezapíraly si, že se samosprávě novým zákonem ukládá nové, značné a těžké břemeno. Ovšem není vyhnutí. Snažili jsme se jak ve výboru branném, tak také ve výboru kulturním a rozpočtovém, aby zde byly sjednány předpoklady pro to, aby toto břemeno, které se novým zákonem samosprávě dává a které přijati samospráva musí, bylo nějakým způsobem vládou určitými vládními opatřeními aspoň zmenšeno a učiněno únosným. (Předsednictví převzal místopředseda dr Markovič.)

Osnova zákona velmi jasně mluví také o zneužívání pravomoci všech těch, kteří jsou pověřeni vedením branné výchovy. Správně vychází s toho stanoviska, že branná výchova je instrument státní, že se jí musí podrobiti veškeré obyvatelstvo bez rozdílu náboženského, politického a národního přesvědčení a že tudíž ve všech těchto stránkách musí býti všichni ti, kteří se branné výchově podrobují, šetřeni ve svých citech ať již náboženských, ať politických, ať národnostních. Jinými slovy, branná výchova musí směřovati co možná nejvíce k nestrannosti a snášelivosti, společnému snášení tíže dne a horka, ke kamarádství a družnosti, a musí se úzkostlivě vyhnouti všemu tomu, co by právě tyto účely branné výchovy mařilo, oddalovalo a rušilo. Tím by ovšem bylo stranické vystupování, urážky té které národnosti, toho kterého politického, státu oddaného směru, kritika různých přesvědčení atd.

Slavná sněmovno, při končení svého referátu musím se aspoň letmo zmíniti ještě o jedné věci. Tak častokrát už bylo mluveno o tom, že ti, kteří sloužili státu jako vojáci, mají také určitá práva a mají právo požadovati, aby některé jejich oprávněné postuláty byly splněny. Mám zde na zřeteli právě hodnocení vojenské služby presenční. Před více než dvěma lety přijala slavná sněmovna zákon o započítání vojenské služby presenční. Do dnešního dne zákon proveden není. Do dnešního dne čekají na sjednání spravedlnosti všichni ti, kteří viděli v zákoně konečně udělení toho, co jim patří. Čekají trpělivě, ale trpělivost přece jenom má své meze u každého člověka.

Jestliže dnes přicházíme s osnovou zákona o zavedení branné výchovy, jestliže dnes budeme požadovati, aby tito lidé, kterým se nedostalo spravedlnosti, kterým vojenská služba presenční je přičítána k tíži, pro které je trestem, byli přibráni, byli komandováni jako velitelé středisek, jako cvičitelé, jako ti, kteří budou míti celou brannou výchovu veškerého našeho dorostu v rukou, a jestliže budeme od nich chtíti, aby svou povinnost konali radostně, obětavě, s nadšením, pak myslím, že bychom žádali příliš mnoho. Člověk zatrpklý není schopen nadšení. Člověk zklamaný nemá tak velkou chuť k obětavosti. Chceme-li, aby se branná výchova neminula cíle, chceme-li, aby byla prováděna tak, jak toho stát a národ potřebuje, chceme-li, aby byl splněn účel, který si zákon vytýká, pak je nezbytně nutno, aby vojenská služba presenční byla hodnocena v plném rozsahu, nejen jak to dává zákon o započítávání presenční služby, ale i těm kategoriím státních, veřejných i soukromých zaměstnanců, kteří se doposud marně dovolávají práva a spravedlnosti.

Ještě jedno bych uvedl. Při provádění branné výchovy ve školách budou co nejvíce přitaženi k odpovědnosti profesoři tělocviku. I od nich se bude žádat, aby do poslední litery splnili svoji povinnost. Jak chcete od nich žádati rovněž nadšení a obětavost, když hodina tělocviku dodnes je hodnocena v poměru k jiným vyučovacím hodinám výměrou pouze 0.84 hodiny. Učí-li profesor hodinu, nepočítá se mu hodina, učí-li 10 hodin, počítá se mu pouze 8 1/2 hodiny. Je to disparita, která-aspoň v tomto případě musí býti dokonale uvážena, a já bych velmi důrazně s tohoto místa žádal, aby školská správa všimla si tohoto nařízení a provedla nápravu, zhodnotila profesorům jejich vyučování, které bude přijetím tohoto zákona neobyčejně ztíženo, tak aby neměli při výkonu své těžké povinnosti vědomí, že jsou méně cenní než všichni ostatní jejich kolegové. Je potřebí dáti průchod právu a spravedlnosti a v tomto státě, který má heslem "pravda vítězí", nemůže býti pochybnosti o tom, že aspoň při této příležitosti, když to bude připomenuto jistě vedle mne řadou jiných řečníků, bude to vzato na vědomí a pravdě a spravedlnosti bude dán průchod.

Slavná sněmovno, končím svůj referát. Branný výbor zabýval se velmi obšírně v řadě schůzí předloženým vládním návrhem. Celkem mohu říci, že nebylo nikoho, kdo by se proti tomuto zákonu samému jako takovému, proti jeho účelu a plnění vyslovil, a to bez rozdílu národnosti. Kvituji, že to byli i komunisté, kteří hlasovali pro řadu ustanovení tohoto zákona, a že to byli i mluvčí strany sudetských Němců, kteří neváhali přiznat, že stát tohoto zákona potřebuje a že oni tu potřebu státní uznávají; ovšem nevyvodili z toho důsledek, aby také pro tuto samozřejmou potřebu tohoto státu, který je i jejich státem, hlasovali. (Posl. dr Peters: To záleží na vás!) Bohužel dnes již to na nás nezáleží, myslím, že dnes již to záleží pouze na vás, abyste změnili stanovisko projevené ve výborech, šli do sebe a manifestovali společně s námi jednomyslným přijetím zákona o branné výchově. (Posl. dr Peters: Já odůvodním, proč ne!) Prosím.

Tím, myslím, je dostatečně prokázáno, že dílo, které touto osnovou zákona je vám dáno k posouzení a k přijetí, je dílem neobyčejného dosahu, neobyčejné důležitosti, a jako takové se musí s naprostou vážností posuzovat. Potřebujeme po této stránce vykonati mnoho a jest potřebí, aby to, co bude konáno, bylo vykonáno svorně, jednomyslně a řekl bych zrovna manifestačně tak, jak tato slavná sněmovna již tolikráte se přímo manifestačně vyslovila pro přijetí řady jiných opatření, směřujících k zabezpečení budoucnosti tohoto našeho státu.

Slavná sněmovno, jménem branného výboru, který projednal důkladně celou osnovu, doporučuji vám, abyste předloženou osnovu zákona o branné výchově podrobili zkoumání a přijali ji v tom znění, jak se na něm usnesl výbor branný. Vykonáte tím svoji povinnost, povinnost, kterou je zavázán každý z nás nejen vůči těm, kteří stát budovali, nýbrž i vůči všem těm, kteří přijdou po nás a budou po nás právem žádati účty z toho, co jsme vykonali k zabezpečení tohoto státu, který je stejně náš jako jejich. Nezapomínejme při tom nikterak na to, že oběti, které se zde ukládají, jsou nepatrné vůči velikosti obětí, které bychom musili všichni přinésti, kdyby nás osud zastihl v okamžiku, kdy nebudeme dostatečně připraveni brániti sebe, brániti svých drahých, brániti své samostatnosti, brániti demokracie, brániti celého svého státu. Chceme býti dokonale připraveni. Vykonejme tedy všechno, aby ti, kteří přijdou po nás, mohli naše odhodlání a naši snahu posouditi jedině slovy: Vykonali jste všecko, čeho bylo v zájmu státu a v zájmu národa potřebí! (Potlesk.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávám slovo zpravodajcovi kultúrneho výboru, pánu posl. Jašovi.

Zpravodaj posl. Jaša: Slavná sněmovno!

Kulturní výbor posl. sněmovny projednal vládní návrh zákona o branné výchově. Návrh ukládá značné a nové povinnosti nejen škole, školní mládeži a učitelstvu, nýbrž skoro všemu občanstvu bez rozdílu pohlaví. Škola a učitelstvo budou při branné výchově velmi platným a nepostradatelným součinitelem.

Podle vládního návrhu zákona o branné výchově je vlastně škola v podstatě základem, na němž branná výchova bude vybudována. Branná výchova zavádí se na nejnižším stupni vyučovacím povinně pro všechnu mládež od 6 do 14 let věku. Teprve potom rozbíhá se jednak do škol středních, odborných a zemědělských, jednak do tělovýchovných spolků a do t. zv. výcvikových středisek. Základy průpravy mravní, naukové a tělesné položí škola obecná a měšťanská, školy vyšší rozšíří pak brannou výchovu o složky další.

Jde tedy o návrh zákona neobyčejného významu, jenž zasáhne pronikavě do školské výchovné a vyučovací práce, důležitosti asi takové, jako byl malý školský zákon nebo zákon o obvodových školách měšťanských. Bylo proto úkolem kulturního výboru návrh zákona velmi bedlivě prozkoumati a ve své působnosti učiniti taková usnesení a návrhy, aby branná výchova splnila dokonale svůj úkol a zařadila se do školní práce a organisace bez obtíží, hladce a rychle, a aby nevyvolala na školách zmatek a v rodinách obavy před dalším zatížením žactva a studujících.

Zákonem o branné výchově zavádí se povinná účast na přípravě k obraně státu, a to téměř pro všechno obyvatelstvo. Je zajisté nejvýše potřebné, aby v rozhodující chvíli každý muž i žena věděl, co má podniknouti, kam se má postavit a jaký úkol plnit. Pouhé nadšení samo nepostačí. Je potřebí často tvrdé, nepoddajné vůle a odhodlání se bránit, a ovšem také dobrých znalostí, jež může poskytnout jen dobrý výcvik. Pevná vůle, odvaha, odhodlání a dobrý výcvik musí podporovat pušku vojákovu. Jakýkoli útok na Československo nesmí býti pro nikoho laciným dobrodružstvím. Náš stát pro nikoho nesmí býti snadnou kořistí. Vojáky nezpůsobilé, nevycvičené a občanstvo neorganisované nebo poplašené vésti do války je velmi nebezpečné a mohlo by to skončit i katastrofou. Je proto nutné využíti času i příležitosti k řádné vojenské i psychologické přípravě. V tom ohledu nám poskytla světová válka velmi mnoho cenných zkušeností a příkladů. Nová situace a nová doba žádá od občana, aby v každé nebezpečné chvíli dovedl se samostatně orientovat, a od vojáka, aby v každé bitevní situaci věděl si rady.

Možno říci, že politické předpoklady pro organisování brannosti v našem státě jsou v dané chvíli neobyčejně příznivé. Jak nacionalismus, tak socialismus, agrarismus i katolicismus jsou v československé demokracii na jedné společné aktivní i obranné linii, pokud se týče zájmů a bezpečnosti státu. Veřejné mínění všech stavů i politických stran v Československu je úplně zajedno v tom, že svou svobodu si musíme udržet a uhájit. V tom ohledu nás každá rozhodující chvíle najde sjednoceny, nebude žádné pravice a levice. Československá demokracie sloučila pro obranu státu všechny vrstvy i stavy, a v tom tkví právě její velká síla a velká přednost před soustavami a režimy jinými. Je pouze třeba dát tomuto veřejnému mínění organisovanou formu a metodu, zkrátka dokonale se připravit. Náš lid je soudný a je ochoten přinést všechny nutné oběti, aby zabránil neštěstí a zkáze a tím dalším obětem, snad ještě větším. Budeme velmi šťastni, když za tuto míru obětí, jež našemu občanstvu ukládáme, zajistíme našemu lidu a státu trvalý mír.

Všechno úsilí naší zahraniční politiky, opírající se o spojenecké smlouvy, o Společnost národů a hledající přátelské styky se všemi sousedy, směřovalo vždy k tomu cíli, aby státu a jeho obyvatelstvu zajistilo mír. Budujeme armádu a organisujeme brannou výchovu za týmž mírovým cílem. Zkušenosti z nedávné doby nás učí, že je to právě slabost a bezbrannost, která za současné politické morálky v Evropě láká silné, dynamické a ozbrojené státy k násilnému útoku, přepadu a znásilnění. Francouzský státník Briand s oblibou říkal, že mír je milenka velmi drahá. Ano, mír se vykupuje obětmi a často i těžkými povinnostmi. Nebude míru bez úsilí o mír, bez obětí, poněvadž bez úsilí, bez obětí a bez práce není vůbec pokroku ani života.