Místopředseda dr Markovič (zvoní): Volám pána rečníka pre tento výrok k poriadku. (Potlesk.)

Posl. Esterházy (pokračuje): ... choravej Spoločnosti národov predkladáte, neodpovedá skutočnosti.

Keď celé Slovensko je trestané živelnými pohromami, keď celý Žitný ostrov stojí pod vodou, keď kraje Hrona a Ipľa zbilo krupobitie, tu nenapadlo pánu predsedovi vlády Hodžovi odísť ta a sa podívať, čo je v tých krajoch. (Výkřiky posl. Teplanského.) Teraz vraj už verbujú četníci a notári na Žitnom ostrove školské deti, sbierajú poľné kvety a pôjdu na tlak shora holdovať pánu veľkému predsedovi vlády. (Posl. Lichner [maďarsky]: Hovorte pravdu!) Veď povedám, že "vraj" verbujú školské deti četníci a notári. Pán predseda vlády Hodža vysiela k Maďarom rôzne zvuky Sirén, a keď na úradných fórach prejavuje sa za účinného zaistenia rovnoprávnosti a práv menšín ochota k vyjednávaniu, ľaká sa československá vláda toho, že by Maďarsko jednalo tak, ako rovnaká jednajúca strana. Ja konštatujem len to, že národné menšiny v tomto štáte ocítajú sa po uplynutí 20 rokov v pomeroch o veľa horších než predtým. Konštatujem i to, že našich daňových halierov, daňových halierov Maďarov používate na všetko, len na maďarské účely nie a preto túto osnovu zákona vo svojom i v mene svojej strany zamietam. (Potlesk poslanců spojených maďarských stran.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo pánovi posl. dr Dominovi.

Posl. dr Domin: Slavná sněmovno!

Mohu s radostí prohlásiti, že naše strana uvítala návrh na zřízení techniky v Košicích, ale ovšem ta radost je jenom z faktu samého, a když jsme si přečtli vládní návrh, tu bylo po naší radosti, poněvadž jsme poznali, že to nebude taková technika, jakou bychom si přáli v zájmu Slovenska, v zájmu naší národní kultury, a proto, aby to byla vysoká škola, která by nám vychovala absolventy schopné konkurovati s absolventy všech ostatních našich vysokých škol. Je pravda, a řekl jsem to při jiné příležitosti, že jsme v oboru školském mnoho vykonali na Slovensku a Podkarpatské Rusi, ba že to, co se tam stalo v nižších školách, ve školách národních a ve školství středním, můžeme označiti za jakýsi kulturní zázrak. Ale to neplatí o vysokých školách. Když jsme po převratu zakládali vysoké školy - a řekl bych, že se to dělalo až poněkud příliš chvatně - nepamatovali jsme na východní část naší republiky, na Slovensko tak, jak by bylo vhodné a účelné, a tím se stalo, že celá tato oblast karpatská, Slovensko a Podkarpatská Rus, má jedinou universitu ve svém jihozápadním cípu, universitu Komenského v Bratislavě, a ta ještě není úplná, poněvadž jí chybí fakulta přírodovědecká, které by bylo opravdu na Slovensku potřebí jako soli. (Výborně!) Pohříchu musím konstatovat, že nejsou dosud dobudovány ani ostatní vysoké školy. Což je tím více naší povinností dneska, když po tak dlouhém odstupu od státního převratu zřizujeme novou vysokou školu. To je, paní a pánové, veliká historická a kulturní událost v našem životě národním, a tu si musíme říci, že taková vysoká škola musí odpovídati všem moderním vymoženostem dnešní doby. My bychom opravdu chtěli, jak to bylo řečeno v kulturním výboru, aby tato slovenská technika, která má nésti jméno našeho slavného a milovaného dr Štefánika, byla střediskem technické kultury nejen pro Slováky a podkarpatské Rusy, nýbrž pro Slovany vůbec.

Ale když vidíme, co se navrhuje v § 3, a to je vlastně jádro této osnovy zákona, tu poznáváme, že jde vlastně pouze o jeden jediný odbor, t. j. ten odbor, který na ostatních vysokých školách zove se odborem inženýrského stavitelství nebo obráceně také stavební odbor inženýrský s dvěma odděleními. Vedle toho je tu zemědělství, kterému se na našich technických vysokých školách učí na odboru speciálních nauk, který se zove také odborem všeobecným.

Podle tohoto zákona zřídili bychom vlastně pouze jedinou fakultu, ale o struktuře této fakulty zvěděli jsme teprve po mnohých dotazech v kulturním výboru, jak se to vlastně zamýšlí, ale není to ani v zákoně, ani v důvodové zprávě.

Je pravda, že pan ministr školství a nár. osvěty doplnil nám mnohé informace, ale, slavná sněmovno, třebaže tu říkám, že mám plnou důvěru k tomu, co prohlásil pan ministr dr Franke, přece jen bych si přál - je to také parlamentní zvyklostí - aby takovéto zásadní důležité věci byly v zákoně samém. My říkáme, že budeme tuto techniku budovati po etapách, ale jaké pak budování po etapách, když ta druhá etapa bude musit míti zase nový zákon, poněvadž podle zákona z r. 1922, č. 28, nejenom vysoké školy, nýbrž také jejich odbory, fakulty, nebo i oddělení mohou býti zřízeny jen zákonem. Proto, když to myslíme upřímně, měli jsme v této osnově zákona ihned říci, jaká má býti vnitřní struktura této slovenské techniky, a měli jsme zároveň říci, že podle okolností bude v etapách vybudována. Vedle těchto odborů - stavebního inženýrství a zeměměřičství - jsou dva odbory, které jsou jistě pro Slovensko velmi aktuální a velmi naléhavé, je to odbor chemicko-technologický, který zejména pro technologii dřeva má na Slovensku nedozírný praktický význam, a dále odbor lesnicko-zemědělský, který také v této karpatské oblasti má význam zcela mimořádný. Myslím, kdyby přišlo k této druhé etapě, k budování těchto dvou odborů až později, že to mělo býti řečeno již v této osnově zákona, poněvadž se obávám, že tento vládní návrh, jak jest myšlen, má v sobě již zárodek smrti této slovenské techniky, poněvadž za těchto okolností nemůžeme předpokládati, že se tam slovenští studenti ve velkém počtu pohrnou, ježto ze západního Slovenska je jednak do Brna blíže, jednak v Brně je vysoká škola technická poměrně dobře vybudována, kdežto zde bude jen fragment, torso, které nebude mít atraktivní silu.

Pokud se týče místa této techniky, loyálně doznávám, že to je především věcí Slováků, aby si zvolili to neb ono místo, ale mám za svoji povinnost říci otevřeně, že nepovažuji Košice za vhodné město pro zřízení této Štefánikovy techniky, a to proto, že zde nejsou dány předpoklady, ani prostředí, jaké bychom si přáli. Když se podíváme na poslední statistiku, vidíme, že Košice mají něco přes 70.000 obyvatelů, z toho ještě dnes 6152 cizinců. Z našich státních příslušníků je 42.000 národnosti československé, dále je tu 11.504 příslušníků národnosti maďarské, 5773 příslušníků národnosti židovské, 3354 příslušníků národnosti německé, 800 ruské a 330 jiné. Prosím, to není prostředí pro slovenskou vysokou školu a v samé důvodové zprávě je jasně řečeno, že nejvhodnější prostředí by bylo v Bratislavě, kde je Komenského universita a kde ruku v ruce s touto universitou by se tato technika budovala mnohem snáze. A myslím, kdyby toho nebylo, že jsou tu města ryze slovenská, kde by prostředí bylo mnohem vhodnější. Důvodová zpráva předpokládá, že kolem této techniky bude se krystalisovati národní kultura, národní život, ale obávám se, že je to iluse, že je to chybný předpoklad, že tato vysoká škola si teprve může toto prostředí tvořiti; ten, kdo Košice dobře zná, ví, že toto místo není právě nejvhodnější. Ale řekl bych, že konec konců tuto věc má si rozřešiti samo Slovensko, Slováci a jejich Akční výbor, který tak vážně zabýval se otázkou budování techniky. Je přece v zájmu věci, aby § 3 dával jasný obraz o struktuře této vysoké školy technické a bylo by třeba, aby vedle těch tří oddělení, která by se spojila v jeden nebo dva odbory, byly tu už jmenovány alespoň dva další odbory, t. j. odbor chemicko-technologický a lesnicko-zemědělský, poněvadž to odpovídá také svérázu a speciálním potřebám Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Když již jsme u této otázky a řešíme po tak dlouhé době tak důležitý kulturní problém nejen pro Slovensko, nýbrž i pro celý náš stát, pak arciť bychom měli uvést také pořádek v ostatní naše vysoké školy a měli bychom pečovat o to, aby tyto vysoké školy byly dobudovány.

V důvodové zprávě čtete na několika místech, že je třeba soustavně badat a poznat velké přírodní bohatství Slovenska a Podkarpatské Rusi. Pro to musí býti, slavná sněmovno, teoretický podklad, který měla dát přírodovědecká fakulta Komenského university, která podle zákona má býti úplná, ale není ještě dobudována - a už se buduje nové torso, které bude velmi postrádat, až dojde jednou ke zřízení dalších odborů, zejména odboru lesnicko-zemědělského, toho, že není na celém Slovensku a Podkarpatské Rusi jediného vysokého učiliště, které by se zabývalo přírodovědeckým prozkoumáváním této tak zajímavé a s tohoto hlediska bohaté země.

Myslím, že toto je věc, která úzce souvisí s touto technikou, a má-li naše vláda a naše ministerstvo školství a nár. osvěty opravdu vážný úmysl pomoci kulturně Slovensku, měli bychom co nejdříve slyšeti o tom, že bude otevřena přírodovědecká fakulta v Bratislavě. (Výborně!) To je požadavek, který s tohoto místa tlumočím. Není k tomu, paní a pánové, třeba nižádného zákona, poněvadž ten zákon zde je, je k tomu jen třeba dobré vůle a také toho, aby se uznalo, jaké jsou kulturní potřeby Slovenska, aby se uznalo, že jsme po převratu chybovali, když jsme na tyto věci zapomínali a když jsme nevyužili ani tak skvělých příležitostí, jaké byly dány, dejme tomu, v Báňské Štiavnici, kde se tak snadno mohla zřídit vysoká škola lesnická. (Posl. Sivák: Ta tam už bola zriadená!) Byla tam dříve, bylo jen třeba ji převzíti a dát tam naše lidi, a dnes to mohla býti krásná a prosperující vysoká škola, která mohla i národohospodářsky neobyčejně prospět, poněvadž lesnictví je vedle pastvinářství a chovu dobytka životní otázkou celého Slovenska.

Stejně vidím jakousi polovičatost v tom, že se nikde nejeví dosti odvahy řešiti otázku německých vysokých škol technických v naší republice a že návrh, který jsem před dvěma lety podal, nebyl dosud vůbec ani projednáván v kulturním výboru. Tento návrh týkal se toho, aby obě naše německé vysoké školy technické byly sloučeny v techniku jedinou, dobře vybavenou. Je pravda, že stát na všechno nestačí. Myslím, když se zřizuje Štefánikova technika na Slovensku, že by bylo také třeba apelovat na naše široké vrstvy, na průmyslníky a továrníky na Slovensku, aby si uvědomili svou národní povinnost a aby také ukázali, že ještě dnes žije mecenášství a že se podporuje věda a kultura, ze které konec konců mají i tito praktikové, průmysl a hospodářský život svůj prospěch. (Posl. Špaček: Jenže továrníci na Slovensku nebyli nikdy mecenáši slovenského školství, poněvadž to nejsou Slováci!) Snad by se v republice přece jen někdo našel, kdo by přispěl obdobně, jako tomu bylo v Praze při budování a doplnění české vysoké školy technické. Na Slovensku je toho tím více třeba, poněvadž budujeme od základu něco nového a stát sám přece jen na vše nestačí. Vždyť v jiných státech vlastně ty vysoké školy jsou vůbec odkázány jenom na mecenáše. Nemluvím o takových Spojených státech, kde státní university jsou, abych tak řekl, bílou vránou, ojedinělou výjimkou, neboť tam byly téměř všechny university založeny ze soukromých darů mecenášů.

Chtěl bych říci jenom tolik: Budujeme-li tuto techniku, měli jsme ji budovat celou, měli jsme ji budovat tak, aby to byla skutečně vysoká škola, která by měla také přitažlivost pro studenty a která by jim dala důkladné vzdělání. Podíváte-li se do důvodové zprávy a poznáte-li, že se počítá s tím, že by celý náklad na tu techniku byl asi 4 1/2 mil. Kč, potom dovolte, kdo jenom trošku zná strukturu takové vysoké školy, náklady věcné a personální, ten vidí, že to nemůže býti dobře vybavená vysoká škola technická. To by bylo potřebí docela jiných nákladů. Pravda, pan ministr školství prohlásil závazně, že v dohledné době bude přikročeno k druhé etapě, to je k zřizování dalších odborů, třebas v důvodové zprávě čteme právě, že by další odbory byly velmi nákladné a proto pravděpodobně - aspoň ten dojem jsme měli se na ně zatím nepomýšlelo.

Paní a pánové, my jsme pro zřízení této techniky, poněvadž to odpovídá požadavkům kulturním, praktickým i regionálním, máme upřímnou radost, že tato technika na Slovensku má býti zřízena, ale přáli bychom si, aby to byla technika moderní, schopná života, schopná rozvoje, aby to byla technika, která nám bude vychovávat techniky skutečně zdatné a schopné konkurence, a aby to byla technika důstojná toho velkého, slavného jména generála a ministra dr Milana Rastislava Štefánika. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Prerušujem prejednávanie tohoto odstavca poriadku, ako i poriadku tejto schôdze.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi: na dnešní a zítřejší den posl. Wagner, dr Neuwirth, Gruber, Jobst, Hirte, Frank, dr Köllner, Sandner, inž. Lischka.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznána dodatečná omluva posl. Révaye na dny 13. a 20. května t. r.

mezi schůzí: návrhy tisky 937 a 938 - přikázány výboru iniciativnímu.

Místopředseda dr Markovič sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala v pátek dne 4. června t. r. o 10. hod. dopol. s

1 až 4. Nevyřízené odst. 100. schůze.

Schůze skončena v 5 hod. 18 min. odpol.