Předložená osnova zákona je článkem v řetěze opatření, jimiž zvyšujeme naši brannou pohotovost. (V tom okamžiku vstoupili do lože pro hosty na galerii posl. sněmovny předseda jugoslávské skupštiny Čirič s chotí a místopředseda jugoslávské skupštiny dr. Markiča byli přivítáni hlučným potleskem a nadšeným voláním.) Význam její můžeme měřiti významem, který přikládáme pořádku, kázni a disciplině v armádě a v těch oblastech, ve kterých operuje armáda za těžkých poměrů válečných. Žijeme v době mezinárodní nejistoty. Pokud nebude pevného řádu v mezinárodním soužití a pokud nebude zajištěna také bezpečně exekuce pro porušení práva, nejjistějším prostředkem, jak zameziti válce a zabrániti útoku - vedle spojeneckých smluv, které máme s bratrskou Jugoslavií, Rumunskem, Francií a Sovětským svazem - je dobrá, důkladná a vytrvalá branná příprava mravní, fysická, materiální i správní. Je nutno vytvořiti z těchto prvků takové risiko, aby se útočník útoku ani neodvážil. Budeme-li ve spojení s našimi přáteli a se světovou demokracií takto připraveni, můžeme chovati dobrou naději, že k použití norem, které dnes uzákoňujeme, ani nedojde.

Jménem ústavně-právního výboru navrhuji, aby posl. sněmovna schválila osnovu ve znění, jak bylo upraveno výborem ústavně-právním, s nadpisem i s uvozovací formulí a s tituly podle vládního návrhu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor branný, panu posl. Slívovi.

Zpravodaj posl. Slíva: Slavná sněmovno!

Správná úprava vojenského polního trestního řízení je vážným problémem každého trestního vojenského zákonodárství. V poli záleží na udržení kázně mnohem více než v zápolí, ba dokonce v míru, protože u polní armády epidemie nekázně může vésti ke katastrofě vojska, ba i státu.

Normální mírové trestní řízení, které trvá obyčejně několik měsíců, nemělo by pro polní armádu ceny. Proto se snaží všechny státy, aby polní řízení bylo rychlé a aby dávalo kázni účinnou ochranu. Ve snaze, aby polní řízení bylo co nejrychlejší, četné jiné státy při úpravě polního soudnictví nepřipouštějí většinou opravných prostředků, a když je připouštějí, činí tak jen v míře nepatrné a rozhodování o nich nekladou do rukou soudu, nýbrž do rukou velitele. Příslušnému veliteli bývá v polním řízení vůbec vyhrazován důležitý vliv.

Předložená osnova vychází rovněž ze zásady, že polní řízení má býti rychlé. Proto zkracuje lhůtu stanovenou v mírovém řízení mezi oznámením žaloby a hlavním přelíčením, lhůty, stanovené pro návrh na doplnění důkazů, nebo na opatření nových důkazů - § 475, odst. 1 a 2 - a lhůty stanovené pro ohlášení a pro provedení opravných prostředků - § 477, odst. 3 - a zjednodušuje formality.

Rychlost polního řízení, zdůrazňovaná ve vojenském trestním zákonodárství všech států, chová v sobě ovšem z druhé strany nebezpečí, že se v polním řízení mohou vyskytnouti omyly. Aby těmto omylům bylo čeleno, bylo rozhodnuto ve vládním návrhu zákona o vojenském polním trestním řízení, na rozdíl od úpravy polního trestního soudnictví v četných státech jiných, připustiti i v poli opravné prostředky, a to dokonce v míře větší než v trestním řízení mírovém. Připouští proti rozsudkům všech polních soudů, vyneseným v první stolici v řádném řízení, odvolání jak co do trestu, tak co do viny, viz § 477, který ustanovuje, že z rozsudků nižších i vyšších polních soudů je možno se odvolati ve stejném rozsahu, jako z rozsudků soudů brigádních, a dovoluje, aby na základě zmateční stížnosti na zachování zákona - § 482, odst. 1 - byly přezkoumány nejvyšším vojenským soudem i rozsudky vrchních polních soudů, neboť vládní návrh vychází z úvahy, že i výroky vrchních polních soudů se mohou zakládati na porušení nebo nesprávném použití zákona. Vládní návrh připouští dále jak řádnou, tak i mimořádnou obnovu trestního řízení a zaručuje obviněnému právo za mimořádnou obnovu trestního řízení žádati, jak uvedeno v §u 483, odst. 1.

Připuštění opravných prostředků proti rozsudkům polních soudů si vynutilo decentralisaci polního soudního zřízení; z ní vyplývá rozdělení polních soudů na nižší polní soudy, vyšší polní soudy a vrchní polní soudy. Nižší polní soudy mají soudit v I. stolici všechny trestné činy trestané ztrátou svobody do 5 let nebo trestem na penězích nebo ztrátou hodnosti (§ 458), vyšší polní soudy mají soudit v I. stolici delikty těžší a zároveň vyřizovat jako druhá stolice odvolání z rozsudků nižších polních soudů (§ 459); vrchní polní soudy jsou pak myšleny jako druhá stolice nad polními soudy vyššími, jak uvedeno v §u 460.

Z kompetence nižšího polního soudu (§ 458) je patrné, že nižší polní soudy jsou něčím zcela jiným než mírové soudy brigádní a proto mají u nich vedle samosoudců fungovati i 3členné soudy nalézací, jak uvedeno v §u 462. Pro mírové soudy brigádní, které soudí přečiny a přestupky, trestané vězením nebo tuhým vězením nepřesahujícím 6 měsíců se ztrátou hodnosti nebo bez ní nebo trestem na penězích nebo jen ztrátou hodnosti (§ 20), není v polním soudnictví místa, protože přečiny a přestupky, které náleží do pravomoci mírových soudů brigádních, mohou býti v poli vyřízeny v řízení kázeňském (§ 455), jemuž velitelé dají obyčejně pro větší rychlost přednost před řízením soudním, zejména když podle §u 4, zák. ze dne 4. července 1933, č. 154 Sb. z. a n., o vojenském kázeňském a kárném právu, mají v poli možnost a právo ukládati i kázeňské tresty v dvojnásobné výši než v kázeňském řízení mírovém.

Uvedená decentralisace polního soudního řízení umožňuje obžalovanému odvolat se z jakéhokoliv rozsudku polního soudu, vydaného v řádném řízení, k soudu vyššímu. Ovšem decentralisační soustava má za následek potřebu většího počtu polních soudů a úřadů polních prokurátorů a tím i většího počtu personálu. Tu však může zase vypomoci zákon sám, když se v předpisech o obsazení polních soudů spokojí s menším počtem personálu než v trestním řízení mírovém. Z tohoto hlediska třeba posuzovati předpisy §§ 462 až 465, 468 a 470 vládního návrhu.

Jak patrno, hledí vládní návrh na to, aby práva obviněného byla v polním trestním řízení dostatečně zajištěna. Aby tu pak byla skutečná záruka, že to, co zákon předpisuje, bude také za všech okolností zachováno, je třeba, aby soudy byly nezávislé, aby soudnictví bylo odděleno od správy. Tuto zásadu přejímá vládní návrh i pro polní soudnictví a odděluje proto všechny polní soudy jak od moci velitelské, tak i od úřadů žalobních. Úřady veřejné žaloby jsou podřízeny velitelům, u nichž jsou zřízeny, jak uvádí § 467, odst. 2.

Uvedenými skutečnostmi se liší vládní návrh zákona o vojenském polním trestním řízení od bývalého polního trestního řízení rakouského. V polním trestním řízení rakouském nebylo přesného oddělení soudů od úřadů veřejné žaloby a velitel vybavený právem trestního stíhání, t. zv. příslušný velitel, sám rozhodoval v každém jednotlivém případě trestním, který z jeho přidělených důstojníků justiční služby má býti vyšetřujícím soudcem, který má býti žalobcem a který má vésti hlavní přelíčení, jak uvedeno v §§ 461, 465, 470, 472 bývalé XXVII. hlavy vojenského trestního řádu. Polní soudy nebyly rozděleny na soudy brigádní a divisní, nýbrž pro všechny trestné činy byly příslušné jednotné polní soudy.

Proto nebylo také opravného řízení, a to ani při nejtěžších trestech, toliko příslušný velitel měl právo odepříti rozsudku potvrzení, čímž způsobil, že byl rozsudek přezkoumán vrchním velitelem vojska (§ 478, bývalé XXVII. hlavy). Byla tu tedy jen jakási náhražka za opravné řízení, jenomže vyšší stolice nebyl soud, nýbrž velitel a kromě toho na tuto opravnou cestu měl právo jen příslušný představený, nikoli však žalovaný.

Podobně jako bylo upraveno polní trestní řízení v Rakousku, má upraveno polní řízení ještě dnes Německo podle vojenského trestního řádu, vyhlášeného nově dne 4. listopadu 1933. Rozdíl jest jen ten, že příslušný velitel má ještě tradiční název "soudní pán". Podobnou úpravu mají i četné státy jiné.

Zajímavou úpravu polního trestního řízení má Bulharsko. Proti rozsudkům polních soudů se sice připouští zmateční stížnost, ale nerozhoduje o ní v poli soud, nýbrž velitel.

Také Francie zná v polním trestním řízení opravné prostředky (kasační stížnost omezenou na důvody zmatečnosti), ale vláda má právo tuto stížnost na návrh vrchního velitele nebo velitele operujících armád omeziti na případy, kdy je obžalovaný odsouzen k smrti.

Jak je patrno, předložená osnova zákona o vojenském polním trestním řízení zavádí docela nový typ polního soudnictví a odmítá úplně bývalý rakouský vzor. Předností její jest, že dovedla vyřešiti správně poměr mezi zájmy státu a zájmy jednotlivce.

Není v světě dost známo a oceněno, že naše vojenské trestní řády po novelisaci z r. 1918 patří k nejpokrokovějším na celém světě. K témuž cíli směřuje i předložená osnova zákona o vojenském polním trestním řízení.

Branný výbor projednal vládní návrh zákona tisk 851 ve schůzi konané dne 27. dubna 1937 a usnesl se doporučiti osnovu posl. sněmovně ke schválení ve znění, jak se na něm usnesl výbor ústavně-právní. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Procházka, dr Jar. Dolanský; na straně "pro" p. posl. Pik.

Dávám slovo p. posl. Procházkovi.

Posl. Procházka: Vážená sněmovno!

Předem než náš klub zaujme stanovisko k projednávané osnově zákona, chtěl bych se několika slovy zmíniti o situaci na dole "Ferdinand", na což již zde poukázal pan ministr veř. prací.

Dne 3. ledna r. 1934 stala se katastrofa v severočeském revíru na dole "Nelson", kde přišlo o život 142 horníků. Ještě dodnes je 30 horníků pod zemí. Co bylo slibováno a co se stalo? Plné tři roky vyšetřující komise zjišťuje vinníky a příčiny. Vinníci volně pobíhají, vydělávají další tisíce a miliony, horníci jsou dále zabíjeni, a nic se nestalo. Katastrofa na dole "Ferdinand" v Radnicích, která si vyžádala 14 lidských životů, je znovu stavěna před dělníky a širokou veřejnost jako případ vis maior tak, jak se strany kapitalistů a jejich pomahačů bylo tvrzeno při všech katastrofách a také při katastrofě na dole "Nelson" v severočeském revíru.

Je pravda, že na dole "Ferdinand" je případ vis maior? My tvrdíme, že není. Jsou zde vinníci. Máme u nás v Československu báňský průmysl tak laicky vybaven, že by se nedalo předejíti katastrofám? Nemáme. Báňský průmysl je vybaven všemi technickými pomůckami dnešní moderní doby. Katastrofám se dá předcházeti. Jestliže došlo ke katastrofě na dole "Ferdinand" u Radnic, která si vyžádala 14 lidských životů, jsou to oběti finančního kapitálu, především Petschkova uhelného koncernu. Firma David Stark v Rychnově nad Ohří u Falknova, patřící do Petschkova uhelného koncernu, která je majitelkou zastaveného dolu "David", je první vinník. Majitelé a vedoucí inž. Růžek dolu "Ferdinand" jsou druzí vinníci. Báňský revírní úřad v Plzni jako dohlédací úřad je spoluvinník.

Firma David Stark, která dostala v r. 1931 povolení k zastavení dolu "David" s podmínkou, že bude udržovati větrnou jámu t. zv. "Prkénku" ve schůdném stavu, aby mohla býti odčerpávána a také měřena voda, nejen že neudržovala tuto větrnou jámu "Prkénku" ve schůdném stavu, nýbrž dopustila se zde trestního činu tím, že přecházela hornopolicejní předpisy a že jich vůbec nedbala.

Majitelé a vedoucí inž. Růžek dolu "Ferdinand", ač věděli, že důl "David" je zatopen a že v dole "Ferdinand" je stále větší přítok a tlak vody, nikterak se nestarali, aby nařídili provádění hornopolicejních předpisů. Hornopolicejní předpisy předpisují, aby v místech, kde je předpoklad velké síly vody, byly dělány t. zv. předvrty 4 až 5 metrů kupředu. Na dole "Ferdinand" a zvláště v oddělení 5, t. zv. cundru, kde byl tlak vody největší, se předvrty vůbec neprováděly. Majitelé a vedoucí inž. Růžek vůbec nebrali v úvahu stav vody v zastaveném dolu "David". A k tomuto nezákonnému dolování klidně přihlížel báňský revírní úřad v Plzni, dokonce - podle prohlášení úředníků tohoto úřadu se vůbec nepočítalo s vodou v dole "David".

O nebezpečí se, pánové, vědělo. Horníci všeobecně o něm mluvili. Mluvili o tom, přijde-li voda z "Davidu", že odtamtud ani jeden neuteče. Firma byla v důsledku stálého přibývání vody nucena vyměniti pumpy parní za pumpu elektrickou. Naddůlní Pešek již před časem mluvil o tom, že se už táhne voda z dolu "David". Jen majitelé dolů a dohlédací báňský revírní úřad v Plzni s tím nepočítali a v zájmu zisku hnali havíře do jisté smrti.

Za jakých těžkých podmínek se pracovalo na dole "Ferdinand"! Mzdy horníků nelze nazvati vůbec mzdou, nýbrž almužnou. Režijní dělníci pracovali za 20 Kč denně, řemeslníci za 24 Kč denně, havíři pracující v předkách pracovali v akordě a vydělávali si od 15 do 24 Kč. Za nedělní směny nebyly vůbec vypláceny zákonité příplatky, platilo se za ně jen 21 Kč. Zákonitá dovolená na závodě vůbec neexistovala. Úplata podle §u 1154, lit. b) na tomto závodě byla úplně neznámá. Závodní rada nedostávala od majitelů dolů žádných statistik, které jsou majitelé podle zákona povinni dodávati. Závodní rada nedostávala výkazů o těžbě, o výkonu a vyplacených mzdách. Báňský revírní úřad v Plzni se nikterak nestaral, zda zaměstnavatelé dodržují příslušné zákony a předpisy. Za těchto podmínek a za tak benevolentního přihlížení se strany báňského revírního úřadu v Plzni bujel popoháněčský systém a žádný horník si nesměl dovoliti se ozvati, žádného práva se nedovolal, a vzepřel-li se některý, byl ze závodu vyhozen.

Pánové, ptáme se, jak dlouho bude vláda a posl. sněmovna přihlížeti, aby se beztrestně vraždili horníci, jak dlouho bude přihlížeti, aby beztrestně byl rabován národní majetek. V těchto věcech podáváme příslušné návrhy a žádáme vládu, aby bezpodmínečně zakročila.

Při té příležitosti znovu poukazujeme, jak je nutno, aby byl u nás novelisován a doplněn zákon o báňské inspekci ze řad horníků. Dosavadní zákon neodpovídá poměrům. Podle dosavadního zákona nejsou bánští úředníci, volení ze řad horníků, vybaveni žádnou pravomocí a nemají žádného práva nařizovacího. Je nutno, aby k tomu co nejdříve došlo. Bude-li se klidně dále přihlížeti, aby jednotlivé závody, jednotlivé správy závodů a jednotliví majitelé mohli beztrestně využívati racionalisačního systému, hnáti horníky do výkonu a beztrestně je zabíjeti, do té doby se u nás budou horníci zabíjeti po desítkách a po stovkách, jak dokazují všechny katastrofy, které se u nás občas vyskytují. Tvrdíme, že k těmto katastrofám docházeti nemusí. Dokazovali jsme, že také na "Nelsonu" se mohlo katastrofě předejíti. Dnešní vyklizování "Nelsonu" stojí několik milionů Kč. Kdyby bylo těchto peněz použito na zabezpečení a předejití katastrofy, mohly býti dnes zachráněny životy horníků na dole "Nelson" i další desítky životů horníků. Zde musí vláda a také sněmovna se podívati do jiných států, především do Francie, a podle francouzského vzoru zasáhnouti do pravomoci kapitalistů, vzíti jim jejich dosavadní dnešní práva, míti dohled na výrobu a rabování národního majetku. Jen tehdy budou zabezpečeny životy horníků, jen tehdy se vystříháme katastrof. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Pik. Dávám mu slovo.

Posl. Pik: Slavná sněmovno!

Není naší vinou, že se vracíme k instituci polních soudů vojenských. Tato instituce na důkaz naší mírumilovnosti byla zrušena v době popřevratové. Chtěli jsme prokázati, že po zkušenostech a těžkých následcích světové války nebude třeba, aby postižené země a postižený svět vracel se opětně k zařízením, které předpokládají především stav válečný. Jest více vinou nepokojných živlů světa, že svět se dostal na nezdravou základnu všeobecného zbrojení, které vyčerpává a přečerpává finanční síly všech národů a států světa a kdy i my jsme povinni přinésti velmi značné oběti, abychom vyrovnali svoje síly v tomto světovém zbrojení a abychom pro případ nebezpečí mohli se proti útokům obhájit. Bezpečnost našeho státu žádá, abychom za dané světové situace dali naší armádě to, čeho ke svému úkolu potřebuje. Pochopitelně, že bychom byli vděčnější, kdybychom nemusili tyto oběti přinášeti, ale to nezávisí od vůle naší, nýbrž závisí to od celého světa a vina jest jmenovitě na těch, kteří celý svět znepokojují ženouce jej do nebezpečí válečného. Nemůžeme proto naší armádě odmítnouti i takovou podporu ve věcech, které by byly dány stavem válečným.

O těchto otázkách a právních předpisech pro polní trestnictví jedná osnova zákona, kterou projednal ústavně-právní a branný výbor. Vítáme, že tento nový zákon je postaven na modernější základy a že je oproštěn od starých, pro dnešní dobu nemožných předpisů. Vítáme zejména, že ve věcech polního soudnictví jest dána možnost odvolací i možnost rehabilitace, kdyby obviněný nebo odsouzený byl potrestán omylem nebo na základě mimořádných okolností v poli. Doba válečná je dobou mimořádnou, kdy indicie a sebemenší činy způsobují trestnost. Je proto velmi správným, když pak i pro dobu uklidnění dává osnova možnost rehabilitace, aby ten, kdo za mimořádných poměrů válečného stavu byl trestán, mohl se od viny očistit, když již opadly vlny válečného rozčilení. Konečně vítáme i ustanovení, kterým se omezuje pravomoc velitelů, neboť tímto omezením skytá se možnost objektivních rozsudků a zabránění trestní nespravedlnosti. Při tom je tato objektivita posílena i tím, že k polním soudům jsou přibráni rotmistři a vojáci. Bude to jakási demokratičtější soustava zaručující objektivnost řízení a objektivnost výkonu rozsudečného. A proto, poněvadž situace vyvolává potřebu, aby i náš stát a naše armáda byla v tomto oboru vybavena, neboť je žádoucím právní předpis pro polní justici, přijímáme tuto osnovu a z důvodů uvedených budeme také pro ni hlasovat.