Následující období sjednocovacích prací bylo především vyplněno přezkoumáváním všech tří osnov podle výsledků jich projednání v odborných komisích. Dalším úkolem ministerstva pro sjednocení bylo dohodnouti se s ministerstvem spravedlnosti o konečné úpravě osnov pro meziministerské řízení. Také s některými jinými ministerstvy bylo již v této době jednáno o otázkách dotýkajících se převážně jejich zájmu.

Příprava osnov a důvodové zprávy pro meziministerské řízení připomínkové byla dokončena na jaře r. 1931. Ministerstvo pro sjednocení vydalo celou osnovu i důvodovou zprávu tiskem, rozeslalo ji k připomínkovému řízení meziministerskému a zároveň vyvolalo o tomto díle veřejnou expertisu. Práce ministerstva pro sjednocení se od r. 1931 soustředily na prozkoumání a zpracování připomínek, návrhů a námětů zaslaných ministerstvu pro sjednocení v připomínkových elaborátech ostatních ministerstev, posudků došlých od soudů, veřejných úřadů a korporací a návrhů, námětů a posudků uveřejněných v odborném tisku. Výsledkem této obtížné práce byla zejména obsáhlá zpráva podávající přehled všech důležitějších návrhů a připomínek, při čemž bylo uvedeno stanovisko ministerstva pro sjednocení a dále, které návrhy a připomínky se vyhrazují projednání ve zvláštní komisi. K projednání obsahu této zprávy zřídilo ministerstvo pro sjednocení "Ústřední komisi pro formální právo civilní", jejímiž členy jmenovalo zástupce procesní vědy, zástupce soudní praxe z řad soudců, advokátů a notářů, přihlížejíc při tom k oběma právním oblastem, dále úředníky svého resortu a ministerstva spravedlnosti. Také při jednání této komise byl referentem expert ministerstva pro sjednocení profesor dr Hora. Ústřední komise pro formální právo civilní konala porady v dubnu r. 1933 a projednala celý jí předložený materiál. Výsledků porad Ústřední komise použilo ministerstvo pro sjednocení zaujímajíc konečné stanovisko k navrženým změnám osnovy.

Před skončením prací na osnově bylo nutné ještě projednati některé návrhy a náměty dodatečně došlé a zkoumati návrhy a náměty uveřejněné v odborné literatuře.

Na všech těchto základech vypracovalo ministerstvo pro sjednocení konečný text procesních osnov. Neopominulo při tom přezkoumati a upraviti znění osnov také po stránce jazykové, svěřivši tuto práci odbornému filologu.

Věnoval-li jsem zvláštní zmínku organisaci mnohaletých a mnohotvárných prací na přípravě sjednocovacích osnov procesních zákonů, učinil jsem tak i proto, abych s tohoto místa mohl vzdáti díky všem, kdož účastí na pracích v procesních komisích a v komisi ústřední nebo jakkoli jinak přispěli ke zdokonalení tohoto díla právního sjednocení a tím k jeho zdárnému výsledku.

Je pro mne milou povinností vzdáti na prvním místě dík mým předchůdcům v úřadě ministra pro sjednocení za jejich usilovnou péči o nadmíru obtížné práce přípravné v prvních obdobích sjednocovacího díla a stejně o pravidelný a úspěšný postup dalších prací na osnovách civilně procesních zákonů. Velmi vřele děkuji především panu ministru spravedlnosti dr Dérerovi, jehož zásluhou byly v ministerstvu pro sjednocení za velmi svízelných poměrů opatřovány nutné věcné a osobní předpoklady díla právního sjednocení, stejně i panu kolegovi posl. dr Markovičovi, který dal unifikačním pracím v prvním období šťastný základ, a to jak jejich účelným uspořádáním v ministerstvu pro sjednocení, tak i zřízením odborných komisí procesních v obou právních oblastech k projednání předběžných osnov a velmi účinnou osobní účastí na schůzích i pracích procesních komisí. Děkuji i pozdějším pánům ministrům pro sjednocení dr Gažíkovi, dr Slávikovi a před několika dny bohužel nás již navždy opustivšímu panu senátoru dr Labayovi, kteří řídili a zajišťovali další práce na osnovách.

Můj dík náleží panu universitnímu profesoru dr Horovi, který jako expert ministerstva pro sjednocení připravil vědecké i praktické základy sjednocovacího díla, vypracoval - návrhy osnov a důvodovou zprávu k nim, jako generální referent se účastnil všech prací - v odborných komisích procesních, zpracoval výsledky těchto prací a řízení meziministerského, vysoce cennou účastí na všech jiných nutných pracích a celou svou osobností vynikajícího vědce se velmi zasloužil o naše jednotné právo civilně procesní. Vyslovuji mu i s tohoto místa vděčné uznání.

Za mimořádně vynikající spolupráci v odborných komisích při projednávání předběžných osnov děkuji zakladateli české vědy procesní, universitnímu profesoru dr Emilu Ottovi, jemuž bohužel nebylo dopřáno dočkati se výsledku těchto sjednocovacích prací; jeho světlá památka posvěcuje první práce pražské komise procesní. Stejně děkuji i panu universitnímu profesoru dr Vážnému, který v zastoupení nejvyššího soudu jako jeho druhý president horlivě se věnoval tomuto dílu, k jehož zdokonalení přispěl velmi podstatně po stránce vědecké i praktické, a to zejména svými bohatými zkušenostmi ze soudní praxe. Vřelý dík za cennou účast na pracích odborných komisí vyslovuji pánům universitním profesorům dr Ráthovi a dr Milotovi z university Komenského v Bratislavě, dr Köhlerovi a dr Weissovi z německé university v Praze. Za zvlášť vynikající účast na pracích odborné komise slovenské v Bratislavě vzdávám dík panu druhému presidentu nejvyššího soudu dr Zátureckému. Za účinnou spolupráci v odborné komisi pražské děkuji zvláště panu dr Stompfemu, tehdy presidentu advokátní komory v Praze, a panu ... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Min. dr Šrámek (pokračuje): ... dr Poncovi, presidentu notářské komory v Praze, panu dr Čáchovi, radovi nejvyššího soudu ve výslužbě, panu dr Hudcovi, presidentu krajského soudu civilního v Praze, panu dr Říhovi, radovi nejvyššího správního soudu, a pánům vrchním soudním radům dr Nebeskému a dr Grešlovi, stejně i panu dr Klinebergrovi, advokátu v Praze, bohužel již zesnulému, panu dr Löwymu, advokátu v Klatovech, a panu dr Králíkovi, advokátu v Roudnici. Za účinnou spolupráci v komisi slovenské děkuji zvláště panu senátoru dr Krnovi, advokátu a starostovi města Bratislavy, stejně i členům této komise panu dr Gallovi, advokátu v Bratislavě, panu dr Schwitzrovi, radovi nejvyššího soudu, panu dr Turnerovi, radovi nejvyššího soudu ve výslužbě, panu dr Weinerovi, radovi nejvyššího soudu ve výslužbě, panu dr Törökovi, vrchnímu soudnímu radovi, panu dr Toronskému, senátnímu presidentu ve výslužbě, panu dr Horákovi, radovi nejvyššího soudu ve výslužbě, a panu dr Darvašovi, advokátu v Košicích.

S projevem uznání vzpomínám úředníků svého resortu, kteří v horlivé službě sjednocovacímu dílu s láskou, krajní svědomitostí a začasté s obětí svého volného času, i v dobách přetížení jinými úředními pracemi, oddaně věnovali své nejlepší snahy, myšlenky a síly. Děkuji zvláště odborovému přednostovi Schrotzovi, předsedovi Ústřední komise pro formální právo civilní, a vrchnímu odb. radovi dr Pražákovi, přednostovi soudního odboru.

Zmínil jsem se již o účasti ministerstva spravedlnosti na budování jednotných zákonů procesních. Ministerstvo spravedlnosti od samého počátku účinně spolupracovalo s ministerstvem pro sjednocení, účastnilo se schůzí odborných komisí procesních v Praze i v Bratislavě. Všechny důležité otázky byly projednávány za účasti jeho referentů. O postupu a obsahu všech prací na osnovách byla mezi oběma ministerstvy plná shoda. Velmi cenná spolupráce ministerstva spravedlnosti přispěla podstatně ke zdokonalení díla. S pietní vzpomínkou děkuji panu odborovému přednostovi dr Voskovi, který s krajní obětavostí se účastnil všech prací odborných komisí a který bohužel zemřel před skončením toho díla právního sjednocení. Děkuji i jeho nástupci panu odborovému přednostovi Mrštinovi za vynikající účast na důležitých a odpovědných pracích závěrečného období.

Z toho, co jsem dosud uvedl o uspořádání, postupu a způsobu prací ministerstva pro sjednocení zákonů na budování jednotného civilního práva procesního, jest již zjevná i jeho povšechná charakteristika. Vládní návrh je především dílem sjednocovacím. Odstraňuje dosavadní dvojí předpisy, platné o věcech, jež upravuje a nahrazuje je žádoucími předpisy jednotnými, které mají platiti na celém území našeho státu. Vládní návrh je však ve význačných směrech i dílem reformním ve snaze zabezpečiti nové potřeby a zájmy právního života, i podmínky jeho zdravého vývoje. Je konečně dílem kodifikačním, soustřeďujícím v jednotné soustavě předpisy dosud částečně roztříštěné.

Po zevní stránce systematické se vládní návrh přimyká částečně ke vzoru slovenského zákona - a to, jak jsem již uvedl, u zákona uvozovacího - částečně k procesním zákonům, platným v zemi České a Moravskoslezské, a to pokud jde o zákon o soudní příslušnosti a civilní řád soudní. Ministerstvo pro sjednocení zákonů se po pečlivých úvahách rozhodlo pro zvláštní zákon o soudní příslušnosti proto, že je tím umožněno shrnouti řadu ustanovení, která se vztahují na veškerá odvětví soudní působnosti, do všeobecné části tohoto zákona, čímž se předejde nevítané nutnosti opakovati tato ustanovení v zákonech zvláštních a po případě i nutnost tato ustanovení teprve pracně po různých zákonech shledávati.

Pro převzetí systematiky civilního řádu soudního z roku 1895 - kterémužto převzetí neodporoval nikdo ze slyšených odborníků-znalců převzatého právního systému uherského - pak mluvila jednak značně delší doba, po kterou je v účinnosti, a tedy i bohatší a naveskrz uspokojivé a tím i spolehlivější zkušenosti s jeho praktickým upotřebením, jednak s ohledem na snadnější vžití nového práva ta okolnost, že většina našich praktických právníků, především soudců, a pak advokátů jako zástupců sporných stran a stejně i převážná většina našeho právnického dorostu pracuje se soudním řádem z r. 1895, je obeznámena s jeho systematickým uspořádáním a navyklá jeho soustavě, takže nový civilní proces nejen nebude většině právníků po této stránce činiti obtíže, nýbrž přímo přispěje k tomu, aby se nový zákon co nejdříve v praxi vžil. Avšak ani právníkům z oblasti práva slovenského nemůže systematické uspořádání zákona činiti zvláštní obtíže, neboť jde o rozdíly zevní a povahy nikoli zásadní.

Po stránce věcné, to jest k obsahu vládního návrhu, mohu zde již navázati na závěry, vyplývající z nástinu předcházejících prací na osnovách. Protože jsme v době těchto prací měli a máme dosud procesní právo dvojí, bylo a je zcela zřejmé, že budoucí naše právo jednotné nemůže býti budováno bez rovnoměrné souvislosti s oběma dosavadními právními řády.

Šlo v podstatě o to, aby z obou procesních soustav dosud platných bylo rozvážně vytěženo vše, co dlouholetá soudní praxe vyzkoušela a co se v právním životě dobře osvědčilo.

Oba nynější procesní zákony jsou zákonodárným dílem nové doby, jsouce vybudovány v podstatě na týchž všeobecně uznávaných základních zásadách procesních. Zákony platné v zemi České a Moravskoslezské byly vydány v r. 1895, zákon slovenský v r. 1911. Byly ovšem již pozměněny řadou pozdějších zákonů, které je přizpůsobily novým poměrům a potřebám právního života. Řekl-li jsem, že oba procesní zákony spočívají v podstatě na stejných základních procesních zásadách, neznamená to, že i jejich obsah je v podstatě týž. Liší se od sebe značně, a to i ve věcech velmi závažných. Byli jsme tedy postaveni před úkol voliti z obojího. Toto nikoli snadné a ve svých důsledcích nadmíru odpovědné rozhodování pro stanovisko jednoho z obou právních řádů tam, kde oba tutéž věc upravují odchylně nebo dokonce opačně, vyžadovalo obzvláště obezřelý postup a svědomitou přípravu, která by byla dobrou zárukou správného ocenění výhod i nevýhod obou odchylných stanovisek a tedy zárukou správné volby. Ministerstvo pro sjednocení si bylo od počátku svých prací na osnovách toho dobře vědomo a svému úsilí o správné posouzení a rozhodnutí dalo zvláštní výraz tím, že osnovy, které vypracovalo, předložilo k posouzení především odborným komisím v Praze a v Bratislavě, složeným ze zástupců právní vědy a praxe z obou právních oblastí, jak jsem se o tom již podrobněji zmínil. Práce v těchto komisích a jejich výsledek přesvědčivě ukázaly, že tento postup byl šťastně voleným prostředkem ke sledovanému účelu. Za rovnoměrné a přímé osobní účasti zkušených právníků z obou našich právních oblastí byl navrhovaný obsah jednotných předpisů uvážen jak s hledisek právní teorie, tak i podle bohatých zkušeností praktických z obou našich právních oblastí, čímž dílu se dostalo záruky nejspolehlivější, jelikož ministerstvo pro sjednocení se dostalo možnosti podle sebraných posudků uvážiti vhodnost a přijatelnost volené úpravy. Zde byl také získán další cenný základ pro odhadnutí potřeb současného právního života i pro zajištění zdárného právního vývoje. Tak bylo nejlepšími dosažitelnými prostředky sledováno a zabezpečováno dosažení díla co nejvíce vyhovujícího. Jestliže z toho, co jsem již dříve uvedl, připomenu, že výtěžky dalšího období sjednocovacích prací ministerstvo pro sjednocení zákonů předložilo k projednávání a posouzení ještě "Ústřední komisi pro formální právo civilní" a že při jejím zřízení přihlíželo k oběma právním oblastem, ukázal jsem tuším s dostatek, že byly dobře voleny a všestranně využity všechny dosažitelné prostředky, od kterých bylo možno očekávati dobrý výsledek mnohaletého úsilí o naše budoucí jednotné právo formální.

K povšechné charakteristice vládního návrhu jsem již poukázal na jeho trojí úkol jako díla především sjednocovacího, dále mírně reformního a díla kodifikačního. Ukáži na některých zvlášť významných ustanoveních vládního návrhu, jak tyto konečné cíle mnohaletých prací byly usilovně sledovány a jakou měrou došly uspokojivého uskutečnění.

Do uvozovacího zákona byla pojata ustanovení o tak zvaném kausálním soudnictví. Jde o zvláštní soudnictví ve věcech obchodních a horních a v podstatě o účast laického živlu na výkonu tohoto soudnictví: vedle soudců z povolání je členem senátu soudce laik z obchodníků nebo ze znalců hornictví. Mezi oběma dosavadními zákony je zde zásadní rozdíl. Kausální soudnictví je v zemi České a Moravskoslezské vžitou institucí, právní řád v zemi Slovenské a Podkarpatoruské jí však nezná. O účasti soudců laiků na výkonu soudnictví jsou arci mínění velmi různá. Na jedné straně se popírá vůbec, že by účast laika měla v zápětí zlepšené rozhodování soudů a že by tedy podržení této instituce i v příštím zákonodárství bylo žádoucí, na druhé straně se zase usilovně volá, zejména z kruhů obchodnických, ...(Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Min. dr Šrámek (pokračuje): ... po zachování dosavadního stavu a prohlašuje se za zhoršení, kdyby tento stav byl změněn. Ministerstvo pro sjednocení uváživši co nejopatrněji dosavadní zkušenosti získané v zemi České a Moravskoslezské, a stejně i nikoli bezvýznamnou okolnost, že v oblasti práva slovenského se nedostatek tohoto soudnictví neprojevoval, rozhodlo se pro řešení střední cestou mezi oběma protichůdnými stanovisky. V zemi České a Moravskoslezské jsou podle dosavadního stavu obchodní senáty u všech krajských soudů. Právě to je však spojeno se značnými nesnázemi, protože u menších soudů anebo u soudů v místech s méně vyvinutým obchodem nelze najíti dostatečný počet vhodných osob, kterých by bylo lze s prospěchem použíti jako soudců laiků. Vládní návrh proto upouští od zásady, aby obchodní senáty byly zřizovány u všech krajských soudů. Nadále se ponechává obchodní soud krajský a okresní v Praze, avšak vyhrazuje se vládě, aby zřídila zvláštní senáty obchodní u krajských soudů v místech, jež jsou střediskem zvlášť vyvinutého obchodu. Jen v takových místech bude po ruce dostatečný počet osob, které by mohly býti jmenovány soudci laiky, a jen při dostatečném výběru těchto laiků bude lze sestaviti obchodní senáty tak, aby v nich zasedal skutečně odborník mající znalosti právě toho hospodářského prostředí, z něhož spor, o nějž jde, vyšel. Jen z činnosti takto vyzbrojeného odborníka lze očekávati pro výkon soudnictví prospěch. Vládní návrh výslovně klade tento požadavek jako pravidlo.

Co jsem uvedl o složení a zřizování senátů obchodních, platí obdobně i o senátech horních.

Kausální soudnictví při této navrhované úpravě nabývá instituce nikoli obecné a pravidelné a proto je vládní návrh důvodně vyjímá z dosavadního umístění v jurisdikční normě a jeho úpravu pojal do uvozovacího zákona.

Po vzoru práva platného v zemi České a Moravskoslezské jsou do uvozovacího zákona pojata též jednotná ustanovení o bursovních soudech rozhodčích.

Z obsahu zákona o soudní příslušnosti, který tvoří druhou část vládního návrhu, bude předmětem zvláštní pozornosti stanovisko vládního návrhu k rozsahu samosoudcovství u krajských soudů. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Min. dr Šrámek (pokračuje): Spory o majetková práva do 20.000 Kč budou rozhodovati samosoudcové jako dosud. Rovněž spory o rozvod a rozluku manželství; v těchto sporech však jde vládní návrh poněkud dále, než je tomu dosud, tím, že nepřipouští rozhodování senátem k návrhu strany, byl-li učiněn před průvodním usnesením. Tyto spory bude nyní vždy rozhodovati jen samosoudce. Ustanovení toto, obsažené v zákonu č. 123 Sb. z. a n. z roku 1923, bylo dáno v nejistotě, jak občanstvo přijme toto - tehdy nové - rozšíření principu samosoudcovství. Avšak zkušenosti nabyté od účinnosti tohoto zákona ukazují, že návrhy, aby na místo samosoudce rozhodoval senát, jsou zcela výjimečné. U některých krajských soudů jich vůbec není anebo jsou v tak nepatrném množství v poměru k celkovému počtu těchto sporů, že lze v novém zákoně od podmíněného rozhodování senátem vůbec upustiti.

Při úpravě místní příslušnosti se osnova snažila dosavadní počet soudů v jurisdikční normě daných na výběr omeziti na případy, ve kterých by odepření zvláštního důvodu místní příslušnosti mohlo býti v životě pociťováno jako poškození důležitých zájmů. Proto některé z dosavadních důvodů místní příslušnosti, u nichž tohoto předpokladu není, osnova vypustila. Tím se také omezí příležitost protahovati spory uplatňováním námitek nepříslušnosti, čímž se zabrání i oddalování rozhodnutí ve věci samé a útratám spojeným s projednáváním těchto námitek. Naproti tomu některé nové důvody místní příslušnosti osnova přijala náhradou za důvody opuštěné, čerpajíc při tom zejména z práva platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Z obsahu civilního řádu soudního, který tvoří třetí část vládního návrhu, uvádím na prvém místě stanovisko vládního návrhu k ústavní zásadě ústnosti jednání. Správně chápaná a přesně prováděná ústnost jednání zůstane vždy zárukou rychlého objasnění věci a správného jeho zjišťování a tím i správného rozhodnutí. Tam, kde se snad zdá, že se tato zásada neosvědčuje, není vinnou ona, nýbrž je vina na osobách zúčastněných při soudním řízení. Proto vládní návrh nejenom že trvá na ústavní zásadě ústnosti, sleduje v tom oba dosavadní zákony, nýbrž ještě více ji zdůrazňuje, poněvadž nejen nespatřuje spásu v jejím potlačování, nýbrž naopak v jejím správném provádění.