Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Langr, dr Markovič, Košek, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: Vičánek, Sivák.

233 poslanců podle presenční listiny.

Členové a zástupci vlády: předseda vlády dr Hodža; ministři Bechyně, dr Czech, inž. Dostálek, dr Kalfus, Machník, dr Spina, dr Šrámek, Tučný, dr Zadina, Zajiček; za ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy pres. šéf dr Fritz, odb. přednosta dr Schrotz, univ. prof. dr Hora, vrch. odb. rada dr Pražák; za ministerstvo spravedlnosti odb. přednosta Mrština, odb. rada dr Nýdl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 94. schůzi posl. sněmovny.

Sněmovna jest způsobilá jednati.

Pan posl. dr Pješčák, nástupce za zemřelého posl. Onderčo, dostavil se do dnešní schůze.

Poněvadž před tím podle §u 6 jedn. řádu podepsal v kanceláři sněmovní slibovací formuli, přikročím ke slibu podle §u 22 úst. listiny a §u 6 jedn. řádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibovací, a to v jazyku českém, pokud se týče v jazyku národnosti, ke které se slibující přihlásil, a slibující ke mně přistoupí a vykoná slib podáním ruky a slovem "slibuji", po případě shodným výrazem svého jazyka.

Žádám o přečtení slibovací formule a pana posl. dr Pješčáka žádám, aby přistoupil ke mně vykonat slib. (Poslanci povstávají.)

Sněm. tajemník dr Říha (čte): Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Tlumočník Leontovič (čte):

Posl. dr Pješčák (podávaje předsedovi ruku):
(Poslanci usedají.)

Předseda (zvoní): Slavná sněmovno! (Poslanci povstávají.)

Po více než dvouleté těžké nemoci zemřel v úterý dne 20. dubna t. r. ministerský rada Martin Pernica, ředitel těsnopisecké a zpravodajské služby Národního shromáždění.

Narodil se dne 18. dubna 1880 v Humpolci. Po studiích gymnasijních a po absolvování filosofické fakulty byl krátký čas profesorem. Nedlouho potom vstoupil do redakce "Národní politiky". Roku 1906 byl povolán do české redakce Státní telegrafní korespondenční kanceláře v Praze a při tom působil jako redaktor "Pražských novin".

Byl pilným přispivatelem do různých týdeníků a časopisů beletristických, napsal několik knih, povídek a črt a byl činným ve stavovských žurnalistických organisacích.

Na zemském sněmu českém vydával sněmovní korespondenci. Po převratu působil na vedoucích místech v Československé tiskové kanceláři a v revolučním Národním shromáždění byl vydavatelem a ředitelem sněmovní korespondence. Dne 1. května 1920 byl povolán za ředitele společné služby těsnopisecké a zpravodajské v obou sněmovnách Národního shromáždění, kteroužto činnost jako dobrý organisátor a svědomitý úředník zastával až do své smrti.

Martinu Pernicovi, našemu zasloužilému spolupracovníkovi, zachováme vděčnou paměť. (Poslanci usedají.)

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda na dnešní a zítřejší den posl. Lieblovi, Habartovi.

Předseda konstatoval, že sněmovna je způsobilá se usnášeti, a k jeho návrhu udělila sněmovna hlasováním posl. Suroviakovi žádanou dovolenou na dobu od 22. dubna do 1. května t. r. z rodinných důvodů.

Lékařské vysvědčení předložili posl. Polach, Rázus.

min. železnic na dotaz posl. Němce (SdP), č. D 266-IV.

počátkem schůze:

Návrhy tisky 875, 877 - přikázány výboru iniciativnímu.

Interpelace tisk 861 (I až XVIII).

Zápisy o 88. a 91. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Těsnopisecká zpráva o 89. schůzi posl. sněmovny.

přikázal předseda žádosti:

kraj. soudu trest. v Praze ze dne 14. dubna 1937, č. Nt XXVI 21/37, za souhlas s trest. stíháním posl. Beneše pro přečin podle §u 3 zákona č. 178/1924 Sb. z. a n. o úplatkářství (č. J 230-IV);

kraj. soudu trest. v Praze ze dne 14. dubna 1937, č. Nt XIX 20/37, za souhlas s trest. stíháním posl. Gajdy pro přečin proti bezpečnosti cti (č. J 231-IV);

kraj. soudu v Č. Lípě ze dne 20. dubna 1937, č. Nt IX 145/37, za souhlas s trest. stíháním posl. Röslera pro zločiny podle §§ 87, 152, 155 a), d) tr. z. (č. J 233-IV);

kraj. soudu trest. v Praze dne 16. dubna 1937, č. Nt XIX 23/37, za souhlas s trest. stíháním posl. Beneše pro přečin proti bezpečnosti cti (č. J 234-IV).

V důsledku amnestie presidenta republiky ze dne 6. března 1937 odvolány byly imunitní žádosti za souhlas s trest. stíháním:

posl. E. Köhlera, č. J 173-IV, pres. sdělení 60. schůze;

posl. Hirteho, č. J 158, 159, 161-IV, pres. sdělení 60. schůze, č. J 223-IV, pres. sdělení 86. schůze;

posl. Gajdy, č. J 224-IV, pres. sdělení 86. schůze;

posl. inž. Peschky, č. J 188-IV, pres. sdělení 64. schůze.

Předseda (zvoní): Návrh zákona o občanském zákoníku (tisk 844), o němž provedena byla předběžná rozprava podle §u 20 jedn. řádu v minulých 2 schůzích posl. sněmovny dne 15. a 16. dubna t. r., předložila vláda podle odst. 1 §u 1 zák. č. 41 Sb. z. a n. ze dne 12. března 1937, kterým se upravuje jednání ve společných poradách výborů posl. sněmovny a senátu, zároveň oběma sněmovnám, a to s návrhem, aby tato osnova byla projednávána podle právě uvedeného zákona.

Podle odst. 2 §u 1 téhož zákona dám tedy rozhodnouti o tomto návrhu vlády.

Prosím paní a pány poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Sněmovna jest způsobilá se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem vlády, aby osnova zákona, kterým se vydává občanský zákoník (tisk 844), projednávána byla podle zákona ze dne 12. března 1937, č. 41 Sb. z. a n., kterým se upravuje jednání ve společných poradách výborů poslanecké sněmovny a senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna vyslovila svůj souhlas s tímto projednáváním zákona.

Bude tudíž osnova projednávána podle citovaného zákona, učiní-li senát stejné usnesení.

Podle odst. 3 §u 20 jedn. řádu, pokud se týče podle odstavce 2 §u 1 zák. č. 41 z r. 1937 přikazuji vládní návrh zákona, kterým se vydává občanský zákoník (tisk 844), výboru ústavně-právnímu.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Předběžná rozprava podle §u 20 jedn. řádu o vládním návrhu zákona o soudní příslušnosti, civilního řádu soudního a uvozovacího zákona k těmto zákonům (tisk 850).

Na této předběžné rozpravě usneslo se předsednictvo podle odst. 1 §u 20 jedn. řádu ve schůzi konané dne 9. dubna t. r.

Podle odst. 2 §u 20 jedn. řádu zahájí předběžnou rozpravu člen vlády. V rozpravě může promluviti z každého klubu toliko jeden jeho člen a jeden řečník z poslanců mimo kluby. Věcné návrhy v předběžné rozpravě nejsou přípustny.

K zahájení rozpravy jako člen vlády přihlásil se pan ministr pro sjednocení zákonův a organisace správy dr Šrámek.

Dávám mu slovo. (Hluk. - Předseda zvoní.)

Prosím o klid.

Ministr dr Šrámek: Slavná sněmovno!

Vláda předložila k ústavnímu schválení dva mimořádně významné návrhy zákonů, dvě základní díla právního sjednocení: jednotný občanský zákoník a jednotné zákony civilně procesní. Vláda předložila oba návrhy současně. Tato časová shoda není jen zcela zevní a nahodilá. Ona má hlubší význam vnitřní. Dochází tím zvláštního výrazu věcná, neodlučitelná souvislost práva materiálního s právem formálním.

Materiální, hmotné právo občanské, t. j. soustava norem o vzniku, obsahu, změně a zániku soukromých práv a jim odpovídajících soukromoprávních povinností, by nemohlo splniti svůj úkol ve státě, kdyby nebylo zároveň vybaveno účinnými sankcemi pro případ, že tato práva nebo tyto povinnosti budou popírány, že jich nebude dbáno, že vznikne o nich spor. V takovémto případě je nutné, aby v zájmu právní jistoty a právního klidu poskytl účinné prostředky na ochranu a uskutečnění právního řádu sám stát jako bdělý strážce a ochránce svého právního řádu. A hlavním prostředkem k této ochraně a uskutečnění řádu práv soukromých je právě civilní právo procesní. Civilní proces tedy doplňuje právo občanské, neboť zaručuje jeho uskutečnění pro případy, že povinný subjekt se své povinnosti vzepře, že porušuje právní řád a tím i právní klid. Jsa takto prostředkem zabezpečujícím poctivý právní styk občanů mezi sebou a tím klidné soužití občanů ve státě, je civilní proces nadmíru důležitou a zcela nepostradatelnou částí právního řádu. Jeho poslání je v tomto světle v pravdě vysokým posláním kulturním, neboť má výhradně sloužiti spravedlnosti. Bez něho i to nejlepší právo materiální by nemělo hodnoty žádné.

K uskutečňování hmotného práva soukromého a tím k výkonu spravedlnosti stát povolává nezávislé orgány, občanské soudy. Při tom především jednak určuje a podrobně upravuje kategorie občanských soudů a vymezuje jich působnost, jednak dává pravidla o tom, podle kterých hledisek se určuje soud příslušný k projednání a rozhodnutí toho neb onoho právního sporu. To je v podstatě hlavním obsahem zákona o soudní příslušnosti.

Vedle toho jsou ovšem neméně nutné předpisy o tom, jak soudy při uvedeném již uskutečňování práva mají postupovati, totiž v jakém řízení soud zjišťuje základy pro spravedlivé rozhodnutí sporu. Jde tu hlavně o podrobnou úpravu procesních úkonů soudů i stran. Souhrn předpisů o soudním řízení sporném tvoří obsah civilního řádu soudního.

Podle této dvojí povahy procesních předpisů je uspořádán i předložený vládní návrh. Samostatnou část v něm tvoří jednak zákon o soudní příslušnosti, jednak civilní řád soudní. Oběma těmto zákonům je předeslán společný zákon uvozovací, jehož hlavním úkolem je umožniti a zabezpečiti klidný přechod od dvojího práva dosavadního k novému právu jednotnému.

Než promluvím o obsahu vládního návrhu, považuji za nutné aspoň zběžně a jen v hlavních věcech se zmíniti o uspořádání a průběhu předcházejících prací na osnově. Bude z toho viděti, jak usilovně byly hledány a zajišťovány vhodné prostředky, aby od samého počátku prací sjednocovacích byl zabezpečen výsledek co nejuspokojivější.

Sjednocením civilních zákonů procesních bylo pověřeno ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy. Podjalo se tohoto úkolu v r. 1922, povolalo za tím účelem do svého středu předního znalce procesního práva, universitního profesora dr Václava Horu. a svěřilo mu vypracování sjednocovacích osnov. Oceňujíc spolupráci zástupců procesní vědy s vynikajícími zástupci procesní praxe, kladouc zvláštní důraz na rovnoměrnou účast právníků z obou právních oblastí a všemožně usilujíc zároveň o žádoucí urychlení složitých legislativních prací na budování sjednocených zákonů, rozhodlo se ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy pro postup účelně vyhovující všem těmto ohledům. Vykonavši nezbytné práce předběžné k získání pevných základů pro řešení některých základních otázek, vypracovalo nejdříve předběžné návrhy osnov, zajistivši si zároveň jejich projednání ve zvláštních odborných komisích. Se zřetelem na platnou právní dvojitost zřídilo ministerstvo pro sjednocení zákonův ... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Min. dr Šrámek (pokračuje): ..... komise dvě: jednu v Praze se zřetelem k procesnímu právu platnému v zemi České a Moravskoslezské, druhou v Bratislavě se zřetelem k procesnímu právu země Slovenské a Podkarpatoruské. Do pražské komise povolalo jednak přední zástupce procesní vědy jako experty, jednak vynikající právníky praktické jako zástupce nejvyššího soudu, vrchních soudů v Praze a v Brně, advokátních a notářských komor v Praze a v Brně .... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Min. dr Šrámek (pokračuje): ...... a zástupce významných právnických korporací. Obdobným způsobem zřídilo ministerstvo pro sjednocení i procesní komisi v Bratislavě, do které vedle představitelů procesní vědy byli povoláni čelní právníci z řad slovenských soudců, advokátů a veřejných notářů jako zástupci slovenské praxe. Obě komise byly navzájem zcela samostatné.

Předběžný návrh zákona o soudní příslušnosti byl vypracován již v r. 1923. Jeho projednání bylo zahájeno v procesní komisi pražské v říjnu téhož roku, v procesní komisi bratislavské v květnu roku příštího.

Aby projednání předběžného návrhu civilního řádu soudního mohlo býti co nejvíce urychleno, byla tato osnova i důvodová zpráva k ní vypracována po částech, tvořících pro sebe ohraničený celek. Takto bylo komisím postupně předloženo k posouzení pět částí osnovy, což práce v komisích podstatně urychlilo, protože nebylo nutné odkládati s projednáním až po dokončení celé osnovy.

Porady odborných komisí o osnově sjednoceného civilního řádu soudního se začaly v Praze v únoru r. 1926, v Bratislavě v říjnu téhož roku a byly úspěšně skončeny nejprve v Bratislavě v září r. 1929 a na to v Praze v říjnu téhož roku.

Mimořádně obtížným úkolem bylo připraviti osnovu uvozovacího zákona k novým procesním zákonům, která má jednak tyto zákony doplniti, jednak umožniti hladký a klidný přechod k novému právu. Po této stránce šlo zejména o to, aby byly co nejpečlivěji zjištěny a přezkoumány porůznu ve zvláštních zákonech umístěné výjimečné předpisy o příslušnosti nebo o řízení, které nutno výslovně zrušiti nebo ponechati nedotčeny. Podle vzoru nynějšího procesního práva v zemi České a Moravskoslezské mělo ministerstvo pro sjednocení původně na zřeteli dva samostatné zákony uvozovací: jeden pro zákon o soudní příslušnosti, druhý pro civilní řád soudní - a také je vypracovalo a projednalo v pražské komisi. Avšak na návrh přijatý v komisi bratislavské se ministerstvo pro sjednocení zákonů rozhodlo pro jednotný zákon uvozovací k oběma novým zákonům procesním, uznávajíc výhody této úpravy. Konečný text osnovy uvozovacího zákona byl projednán napřed v komisi bratislavské v září r. 1928, v komisi pražské na to v březnu r. 1929. Tím byly porady obou procesních komisí o těchto předběžných osnovách skončeny. Referentem při jednání komisí byl autor osnov profesor dr Hora. Je radostné konstatovati, že při práci v komisích se unifikační dílo setkalo s neobyčejným zájmem a s porozuměním pro důležitost těchto sjednocovacích prací.