Čtvrtek 15. dubna 1937

Pán minister spravedlnosti vo svojom výklade, i dôvodová zpráva, poukazuje na dva najpodstatnej šie rozdiely, ktoré podľa úsudku odborníkov boly tak veľké, že viedly k tomu, aby v čl. V uvodzovacích predpisov pod č. 2 bola vyhradená aspoň prechodná úprava týchto otázok - zvláštnym zákonom. Sú to úseky z dedického práva o vetevnom dedení a z rodinného majetkového práva o spolunadobudnutom majetku. Z dôvodov, ktoré podrobne rozviedol pán minister spravedlnosti vo svojom výklade a ktoré by som nechcel opakovať, súhlasím s týmto postupom, ačkoľvek špeciálne pokiaľ ide o vetevné dedenie, mám za to, že tu neide o inštitúciu, ktorú by bolo treba v nejakom zvláštnom záujme vývoja moderného práva zachovávať. Súdime, že sú v ňom preca len prvky bývalého feudalizmu. Na druhej strane však otázka spolunadobudnutého majetku je nesporne - a uznáva to aj predkladaný vládny návrh modernejšie riešená v uhorskom práve, a preto len treba vítať, že aspoň v podstate, v zásade § 1063 nášho vládneho návrhu rieší túto otázku vlastne v duchu koakvizície, ktorá platí dosiaľ v súkromnom práve na Slovensku.

V tejto súvislosti ani ja nemôžem ponechať bez povšimnutia veľkú medzeru, ktorú nachádzame v predloženom návrhu následkom toho, že časť osobného rodinného práva bola z osnovy vynechaná a jej riešenie ponecháva sa pozdejšej dobe. Ide o právo manželské, právny pomer rodičov a detí, osvojenie, poručníctvo, opatrovníctvo a podporu. Priznávam, že pokiaľ ide o dnešný stav, i na Slovensku z veľkej časti v tomto úseku máme právo uzákonené a len vo veľmi malom výseku právo zvykové, takže po tejto stránke konec-koncov nedostatok, pokiaľ ide o kodifikáciu, nie je tak veľký ako v iných častiach občianskeho práva.

Je pravdou i to, že čiastočne, menovite pokiaľ ide o osvojenie a potom o časť manželského práva, unifikácia bola už československými zákonmi prevedená. Preca však nútno súhlasiť so stanoviskom, ktoré v tejto veci bolo už vyslovené niekoľkými pány predrečníkmi, že medzera predloženej osnovy tým, že sa nezaoberá vôbec osobným rodinným právom, je príliš veľká, než by ústavneprávne výbory Národného shromaždenia nemaly celkom mimoriadnu povinnosť usilovať všetkými prostriedkami, aby vzájomnou dohodou táto medzera bola buďto úplne alebo aspoň z prevážnej čiastky odstránená. Mám za to, že i keď by snáď spoločné úsilie všetkých nás o úplné odstránenie medzery neviedlo k úspechu a ohrožovalo uzákonenie osnovy, preca len je tu aspoň niekoľko častí, ktoré možno vyriešiť a možno pojať do nového občianskeho zákoníka bez toho, že by ideové rozpory, o ktorých hovoril pán kol. dr Stránský, musely dochádzať ku svojmu vyriešeniu alebo ku svojmu uplatneniu. Mám tu na mysli právny pomer rodičov a detí, celú partiu o osvojení, celú partiu o poručníctve, opatrovníctve a podpore, po pr. ešte iné časti, ktoré môžu byť pojaté za každých okolností, aspoň podľa môjho názoru, do občianskeho zákoníka bez toho, že by bolo tu treba odstrániť-nejaké zvláštne rozpory, poneváč, ako už povedané, s ideového stanoviska, ktoré prichádza tu k uplatneniu, v týchto častiach, myslím, aspoň väčších rozporov byť nemôže. A rozhodne by som nemohol súhlasiť s cestou, o ktorej sa zmieňuje dôvodová zpráva a o ktorej hovoril i pán minister spravedlivosti a ktorá by vychádzala z posledne prejaveného názoru najvyššieho súdu, aby totižto vzhľadom na to, že sa neriešia niektoré partie rodinného práva, boly vynechané z občianskeho zákona aj niektoré partie dedického práva.

Myslím, že by to bola cesta značne nebezpečná, poneváč keby sme túto cestu nastúpili, mohli by sme dôjsť potom k vylučovaniu ďalších častí, až k tomu absurdnému stavu, o ktorom už hovoril pán kol. Dominik. Jestli vláda v dôvodovej zpráve i pán minister spravedlivosti s poukazom na toto stanovisko najvyššieho súdu uvádzajú, že tejto stránke veci bude museť venovať Národné shromaždenie pri ústavnom pojednávaní návrhu ešte bedlivú pozornosť, tu, opakujem, mám za to, že bedlivú pozornosť tejto medzere navrhovanej osnovy môžeme venovať len v tom smysle, že vykonáme všetko, aby sme dostali do ossnovy to, čo v nej dosiaľ niet. ale budeme sa vystríhať, aby z osnovy snáď vypadlo niečo, čo už v nej je.

Pán kol. dr Mayr-Harting pozdravil už úvodnú časť osnovy, ktorá rieši medzinárodné súkromné právo. Ja sa k tomuto len pripojujem a pri tom vítam i posledný odstavec tejto hlavy, jej § 60, ktorý venuje zvláštnu pozornosť medzimiestnemu právu súkromnému. Z toho, že preca len snáď nebude na celom štátnom území unifikované všetko, priamo sa podáva nutnosť, aby v zákone samom bola vyriešená otázka, ktoré právo má byť používané v konkrétnych prípadoch tam, kde ide o konflikt práva platného v právnej oblasti historických zemí a práva platného v právnej oblasti Slovenska a Podkarpatskej Rusi. § 60 túto otázku rieši v tom smysle, že sa má postupovať obdobne ako keby išlo o rozpor medzinárodného súkromného práva, pri čom podľa osnovy na miesto štátnej príslušnosti vstupuje príslušnosť domovská. Uvádzam už teraz, že myslím, ťažko bude súhlasiť s týmto riešením, ktoré sa zakladá na domovskej príslušnosti. Aspoň budeme usilovať o to, aby tu bol princíp teritoriálny, princíp trvalého bydliska, poneváč usudzujeme, že preca len pomer medzi Slovenskom a historickými zemiami nesnesie porovnania s pomerami medzi rôznymi štátmi, a postavenie štátneho príslušníka v cudzom štáte je preca len iné ako postavenie občana československého, príslušného na pr. na Slovensko, v historických zemiach. Ťažko by bolo priznať účelnosť riešenia, ktoré by znamenalo v konkrétnom prípade, že právna otázka československého štátneho občana, ktorý žije na Slovensku už 20 alebo viac rokov a má náhodou domovskú príslušnosť v historických zemiach, by v konkrétnom prípade bola riešená podľa práva platného v historických zemiach. ačkoľvek svojím 30ročným pobytom na Slovensku dotyčný s týmto právnym stavom už stratil akúkoľvek súvislosť, akýkoľvek záujem, ale i znalosť tohoto práva a zvykol si na to, zariaďova ť svoje súkromné záležitosti podľa práva platného na Slovensku.

Vážení pánovia, je samozrejmé, že nás, ako stranu robotnícku a socialistickú, zvlášť zaujíma časť osnovy, ktorá sa týka smluvy o práci a smluvy o diele. K tejto časti osnova vo svojich dôvodoch uvádza, že nebolo možné vyriešiť v osnove pracovné pomery a ich právnu úpravu v širokom merítku a v úplnom rozsahu, poukazuje na to, že pracovné pomery sú tak rôznej povahy, že sa jednotné právo pracovné na ne naprosto nehodí. Preto nový občiansky zákoník - práve tak ako starý - bude obsahovať len akýsi kmeň ustanovení o pracovných smluvách, ktorý sa hodí na všetky smluvy, kdežto úprava jednotlivých druhov týchto smlúv musí byť ponechaná zákonom zvláštnym.

Mám za to, že s týmto stanoviskom osnovy by bolo ťažko nesúhlasiť. V každom prípade je treba vítať, že trebárs riešenie rôznych pracovných pomerov sa ponecháva zvláštnym zákonom, preca len osnova ako novum zahrnuje vo svojich §§ 981 a 982 aj kolektívnu smluvu ako jeden druh smluvy, trebárs nerieši pomer jednotlivej a hromadnej smluvy. Budeme v ústavne-právnom výbore usilovať, aby táto časť osnovy bola podrobnejšie prepracovaná, budeme usilovať o to, aby pomer hromadnej a jednotlivej smluvy bol pokiaľ možné vyriešený už v samom zákone. Predbežne pre každý prípad vítame, že osnova pamätá na kolektívnu smluvu aspoň v jej dvoch paragrafoch.

Vážení pánovia, skorej ako by som skončil svoju reč, nemôžem nepoďakovať všetkým, ktorí svojou odbornou prácou i svojím administratívnym úsilím prispeli k tomu, že nová osnova občianskeho zákoníka sa nachádza pred nami. Nemôžem nepodtrhnúť s radosťou a určitou pýchou, že medzi členmi vlády, ktorých práca a úsilie dopomohly k tomu, že dnes prevádzame o tejto osnove predbežnú rozpravu, mali tak vynikajúci podiel príslušníci našej strany, zástupcovia nášho klubu, kol. dr Meissner a kol. dr Dérer. Niet pochybnosti, že od väčšieho alebo menšieho úsilia správcu rezortu závisí v značnej miere, či, kedy a v akej dokonalosti dostane sa nejaká osnova na stôl parlamentu. Je len ssamozrejmé, že kol. dr Dérer, keď v svojom výklade ďakoval svojim predchodcom za prácu, ktorú vykonali, nemohol spomenúť seba samého. Ale myslím, že trebárs mňa viaže ku kol. Dérerovi osobný pomer, preca neopúšťam pole obj ektívity, keď s tohoto miesta vyslovujem vďaku aj jemu za to, že svojou húževnatosťou dosiahol - spolu s pánom predsedom vlády, ktorému tiež prislúcha naša plná vďaka - že osnova stala sa predmetom ústavného pojednávania. (Správně! - Potlesk.)

Jestli sme vyslovovali určité pochybnosti nad tým, že nedostávame úplný občiansk zákoník, v tom nemožno iste spatrovať výtku, že snáď by bolo bývalo účelnejšie ešte odkladať vec a nepredkladať zákoník tak, ako nám bol predložený. Usudzujeme totižto a máme už skúsenosti z jednaní ústavne-právneho výboru, že často, čo sa nepodarilo vyriešiť vo vláde, vyriešilo sa v ústavne-právnom alebo v inom snemovom výbore, vyriešilo sa v Národnom shromaždení, a tým spôsobom dospelo sa k dielu dokonalejšiemu. V každom prípade vláde, jej predsedovi a ministrovi spravedlnosti patrí naša vďaka za to, že nám umožnili, aby sme my, zákonodarcovia, mohli na tomto diele svoju prácu započať, aby sme mohli použiť všetko svoje úsilie k tomu, aby sme dielo zdokonalili a tým aby potom už zákonom stalo sa dielo, ktoré by snáď nemalo alebo nemuselo mať nedostatky, ktoré v ňom nachádzame ešte dnes.

Vážení pánovia! Nie je snáď treba zvlášť prizvukovať, že naši zástupcovia vo výboroch budú čo najoddanejšie a najsvedomitejšie spolupracovať. Sme si povedomí toho, že osnova zostáva v ideových rámcoch dnešného spoločenského poriadku. S tohoto hľadiska sa na ňu dívame a v tomto povedomí ju prijímame za základ parlamentárneho pojednávania.

Netajíme, že vo spoločenskom poriadku, o ktorý usilujeme, riešili by sme ducha a obsah niektorých ustanovení iným spôsobom. Budeme však svedomite a loyálne spolupracovať, aby sme vytvorili dielo čo najlepšie v povedomí, že ide o dielo pre všetkých a že ide o dielo pre veľký počet generácií. Pri tom budeme sa snažiť priblížiť zákon, kde uznáme toho potrebu, čo najviac duchu doby, duchu občianskej rovnosti a sociálnej spravedlnosti. (Potlesk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. Otáhal.

Posl. Otáhal: Slavná sněmovno!

Nebudu posuzovat návrh občanského zákoníka s hlediska právnického, nýbrž z důvodů čistě věcných, chci se zmíniti o jeho nutnosti a důležitosti, chci upozorniti, aby bylo šetřeno určitých předpokladů, a naznačiti k němu kladné stanovisko našeho klubu.

Každá společnost lidská, která se chce uchovat, musí býti řízena určitými pravidly, kterých musejí býti poslušni všichni členové. Takovou velkou společností lidskou je stát, který též je řízen určitými zákony. A proto schvalování a projednávání každého zákona je událostí důležitou, a jak zde bylo zdůrazněno, zvláště důležitou událostí je projednávání dnešního návrhu zákona, který co nejhlouběji proniká do právní jistoty veškerého občanstva našeho státu.

Jest jisto, že nebudujeme dílo úplně nové, abychom snad musili býti naplněni obavami a skepsí do budoucnosti, nýbrž stavíme na starých základech zákonodárství a občanské morálky, která jistě je tak stará jako lidstvo samo, neboť pokud lidstvo jest, byly vždy povinnosti a práva jednotlivců i společností. Právo toto bylo živé u všech národů, byť snad ne psané, a právo psané dává jen autoritativní obraz tomu, co zde bylo. Pojítkem všech států od pravěku bylo zákonodárství, ať již dobré nebo špatné, ať občanstvu příznivé a snad respektující jeho svobodu, anebo je zotročující. Nám dosud základem bylo právo římské, právo středoevropské, právo severoněmecké nebo jihoněmecké.

Jak pan ministr zde sám uvedl, byli právě ve středověku vynikající právníci z oboru práva českého, a můžeme býti hrdi, že naše nové zákony právní můžeme budovati právě na těchto našich velikých právnících středověkých.

Důvodová zpráva uvádí, že bezprostředním podkladem nového občanského zákoníku je všeobecný říšský zákoník z r. 1811. Podklad i příčina, proč se nepřikročilo k cizozemské kodifikaci, zdá se nám plně odůvodněna, neboť tímto zákoníkem se občanstvo naší republiky dosud řídilo a nebude mu tedy větší část nového zákoníku něčím neobvyklým, nýbrž bude to vlastně pokračováním nebo doplněním těch práv, která dosud naším občanstvem a v našem státě byla zachovávána a kterými právní poměr byl řízen.

Veliké plus starého zákoníku byla veliká vážnost, která mu byla kritikou projevována pro vnitřní hodnotu, jakož i to, že nad mnohé cizí vyniká jasností, stručností a často obsahem jednotlivých ustanovení. Tímto návrhem, který bude jedním z největších zákonů v našem státě vydaných a na kterém se pracovalo téměř od prvých let naší samostatnosti, bude velmi hluboce zasáhnuto do veškerého života občanstva, do jeho práv a povinností. Proto byl s takovou nedočkavostí tento návrh zákona očekáván a proto také je projevován tak veliký zájem, jak bude upraven a co nového lidu přinese.

Musíme si přáti a pracovati k tomu, aby tento zájem občanstva nebyl zklamán, aby skutečně ten zákon byl radostně od veškerého občanstva přijat, a to se stane hlavně tehdy, bude-li spravedlivým ke každému jak v rozdílení práv, tak v rozdílení povinností, a to zvláště po stránce sociální, když nebude poskytovati jedněm výsady a privilegia, a druhým porobu. Musí platiti heslo: Před zákonem jsou si všichni občané rovni!

Důležitý jest též návrh zákona po té stránce, že sleduje určité přizpůsobení mezinárodnímu právu. Vznikaly nesnáze v právním ohledu u našich příslušníků v cizině, které právě novým občanským zákoníkem budou odstraněny. Důvěra lidu pro nový zákon bude získána, zachová-li nový zákon nabytá práva. Neboť není pro žádný zákon horšího doporučení, než když bere občanům práva, která jim byla jinými zákony dána anebo která již po řadu dlouhých let požívají ze zvykových práv.

Zákonem, zvláště tím, který má provázeti občana celým životem, nesmí býti odvrácen zřetel od zákona božského a od zákona mravního. Neboť to jest podklad veškeré občanské morálky. A jestliže kterýkoliv zákon se dostane do rozporu s tímto zákonem mravním, budí odpor u tisíců lidí, dotýká se jejich přesvědčení, a oni pozbývají důvěry nejen k zákonu, nýbrž nedůvěřují ani tomu, kdo zákon vydává. Jest nutno dbáti, aby byla zachovávána práva přirozená, a jak jsem již podotkl, aby zákon byl navázán na stará práva národní. V zákoně jest nutno respektovati práva obyčejová, aby nebyly rušeny zvyklosti, které jsou dodnes nepsaným právem u mnohých občanů a zvláště, jak zde již bylo podotčeno, na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

K naznačeným několika zásadám bude nutno přihlížeti zvláště při projednávání tohoto návrhu zákona, jehož směrnicemi bude vedeno veškeré občanstvo státu ne na určitou kratší dobu, nýbrž snad na staletí, dokud poměry nebudou změněny tak, aby bylo potřebí nového občanského opraveného zákona. Nestavíme tedy dnes pro přítomnost, nýbrž pro dalekou budoucnost, která bude kritickým okem pohlížeti na dílo, jež vyjde z našich rukou. Toho si musíme býti vědomi a takovému dílu musíme věnovati tedy také péči co největší.

Uznáváme nutnost občanského zákoníka z několika důvodů. Předně proto, že v době, kdy říšský zákoník byl vydán, téměř po půlstoletých přípravách a práci, byla společnost lidská a její právní vztahy - práva a povinnosti - v mnohém ohledu jinak utvářena než nyní. A co bylo potřebí tehdy, stává se zbytečným dnes. Vznikly nové útvary společenské, utvářely se nové poměry a vztahy sociální, zvláště v oboru práce, a jak vidíme, jest stále potřebí nových zákonů a tedy i značných změn a mnohých doplňků. Je proto nutno doplniti občanský zákoník, aby vyhovoval dnešní době a obsahoval vše potřebné za nynějších poměrů.

Uznáváme nutnost občanského zákoníka také z důvodů unifikačních, aby byla posílena jednotnost státu. Dosud v různých územních celcích bylo řízeno občanstvo nestejnými zákony, což bylo zvláště v občanském právu velikým zlem a vedlo nejen k nepříjemnostem pro občanstvo samo, nýbrž bylo stále upomínajícím dokladem nejednotnosti státu a nestejných práv občanů. Nechceme tím říci, že návrh nového občanského zákoníka jest dílo úplně dokonalé, odpovídající všem potřebám a tužbám občanstva, a vyhražujeme si zaujetí stanoviska k jednotlivým statím ve speciální rozpravě, ale vítáme toto dílo z důvodů již uvedených a jsme přesvědčeni, že zákoníkem občanským upevněna budou práva občanů, že budou upevněny právní poměry právě vzhledem k současné době a že nový občanský zákoník přispěje nejen k sjednocení zákonů republiky, nýbrž ke sjednocení právního citu a k utužení pouta, které prospěje jednotě veškerého občanstva našeho státu bez rozdílu národnosti a teritoria. (Potlesk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. dr Clementis. (Hlasy: Není přítomen!)

Není přítomen, ztrácí slovo.

Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi: na dnešní den posl. Gajda; na dnešní a zítřejší den posl. dr Jos. Dolanský.

Omluvili se

nemocí posl. Knorre, Jobst.

Od vlády došlo.

Předseda vlády sdělil přípisem ze dne 14. dubna 1937, č. j. 9254/37 m. r., že vláda předložila senátu NSRČ k projednání a schválení Národním shromážděním návrh zákona, kterým se provádějí mezinárodní ujednání o majetku, dotčeném změnou státoprávních poměrů.

Rozdaný tisk

mezi schůzí: Vládní návrh tisk 866 - přikázán výborům zahraničnímu a živn.-obchodnímu.

Místopředseda Košek sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala v pátek dne 16. dubna 1937 o půl 10. hod. dopol. s

pořadem:

1 a 2. Nevyřízen odst. 1 a 2 pořadu 92. schůze.

Schůze skončena ve 4 hod. 58 min. odpol.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP