Pán minister spravedlnosti vo svojom výklade, i
dôvodová zpráva, poukazuje na dva najpodstatnej
šie rozdiely, ktoré podľa úsudku odborníkov
boly tak veľké, že viedly k tomu, aby v čl.
V uvodzovacích predpisov pod č. 2 bola vyhradená
aspoň prechodná úprava týchto otázok
- zvláštnym zákonom. Sú to úseky
z dedického práva o vetevnom dedení a z rodinného
majetkového práva o spolunadobudnutom majetku. Z
dôvodov, ktoré podrobne rozviedol pán minister
spravedlnosti vo svojom výklade a ktoré by som nechcel
opakovať, súhlasím s týmto postupom,
ačkoľvek špeciálne pokiaľ ide o vetevné
dedenie, mám za to, že tu neide o inštitúciu,
ktorú by bolo treba v nejakom zvláštnom záujme
vývoja moderného práva zachovávať.
Súdime, že sú v ňom preca len prvky
bývalého feudalizmu. Na druhej strane však
otázka spolunadobudnutého majetku je nesporne -
a uznáva to aj predkladaný vládny návrh
modernejšie riešená v uhorskom práve,
a preto len treba vítať, že aspoň v podstate,
v zásade § 1063 nášho vládneho
návrhu rieší túto otázku vlastne
v duchu koakvizície, ktorá platí dosiaľ
v súkromnom práve na Slovensku.
V tejto súvislosti ani ja nemôžem ponechať
bez povšimnutia veľkú medzeru, ktorú nachádzame
v predloženom návrhu následkom toho, že
časť osobného rodinného práva
bola z osnovy vynechaná a jej riešenie ponecháva
sa pozdejšej dobe. Ide o právo manželské,
právny pomer rodičov a detí, osvojenie, poručníctvo,
opatrovníctvo a podporu. Priznávam, že pokiaľ
ide o dnešný stav, i na Slovensku z veľkej časti
v tomto úseku máme právo uzákonené
a len vo veľmi malom výseku právo zvykové,
takže po tejto stránke konec-koncov nedostatok, pokiaľ
ide o kodifikáciu, nie je tak veľký ako v iných
častiach občianskeho práva.
Je pravdou i to, že čiastočne, menovite pokiaľ
ide o osvojenie a potom o časť manželského
práva, unifikácia bola už československými
zákonmi prevedená. Preca však nútno
súhlasiť so stanoviskom, ktoré v tejto veci
bolo už vyslovené niekoľkými pány
predrečníkmi, že medzera predloženej osnovy
tým, že sa nezaoberá vôbec osobným
rodinným právom, je príliš veľká,
než by ústavneprávne výbory Národného
shromaždenia nemaly celkom mimoriadnu povinnosť usilovať
všetkými prostriedkami, aby vzájomnou dohodou
táto medzera bola buďto úplne alebo aspoň
z prevážnej čiastky odstránená.
Mám za to, že i keď by snáď spoločné
úsilie všetkých nás o úplné
odstránenie medzery neviedlo k úspechu a ohrožovalo
uzákonenie osnovy, preca len je tu aspoň niekoľko
častí, ktoré možno vyriešiť
a možno pojať do nového občianskeho zákoníka
bez toho, že by ideové rozpory, o ktorých hovoril
pán kol. dr Stránský, musely dochádzať
ku svojmu vyriešeniu alebo ku svojmu uplatneniu. Mám
tu na mysli právny pomer rodičov a detí,
celú partiu o osvojení, celú partiu o poručníctve,
opatrovníctve a podpore, po pr. ešte iné časti,
ktoré môžu byť pojaté za každých
okolností, aspoň podľa môjho názoru,
do občianskeho zákoníka bez toho, že
by bolo tu treba odstrániť-nejaké zvláštne
rozpory, poneváč, ako už povedané, s
ideového stanoviska, ktoré prichádza tu k
uplatneniu, v týchto častiach, myslím, aspoň
väčších rozporov byť nemôže.
A rozhodne by som nemohol súhlasiť s cestou, o ktorej
sa zmieňuje dôvodová zpráva a o ktorej
hovoril i pán minister spravedlivosti a ktorá by
vychádzala z posledne prejaveného názoru
najvyššieho súdu, aby totižto vzhľadom
na to, že sa neriešia niektoré partie rodinného
práva, boly vynechané z občianskeho zákona
aj niektoré partie dedického práva.
Myslím, že by to bola cesta značne nebezpečná,
poneváč keby sme túto cestu nastúpili,
mohli by sme dôjsť potom k vylučovaniu ďalších
častí, až k tomu absurdnému stavu, o
ktorom už hovoril pán kol. Dominik. Jestli
vláda v dôvodovej zpráve i pán minister
spravedlivosti s poukazom na toto stanovisko najvyššieho
súdu uvádzajú, že tejto stránke
veci bude museť venovať Národné shromaždenie
pri ústavnom pojednávaní návrhu ešte
bedlivú pozornosť, tu, opakujem, mám za to,
že bedlivú pozornosť tejto medzere navrhovanej
osnovy môžeme venovať len v tom smysle, že
vykonáme všetko, aby sme dostali do ossnovy to, čo
v nej dosiaľ niet. ale budeme sa vystríhať, aby
z osnovy snáď vypadlo niečo, čo už
v nej je.
Pán kol. dr Mayr-Harting pozdravil už úvodnú
časť osnovy, ktorá rieši medzinárodné
súkromné právo. Ja sa k tomuto len pripojujem
a pri tom vítam i posledný odstavec tejto hlavy,
jej § 60, ktorý venuje zvláštnu pozornosť
medzimiestnemu právu súkromnému. Z toho,
že preca len snáď nebude na celom štátnom
území unifikované všetko, priamo sa
podáva nutnosť, aby v zákone samom bola vyriešená
otázka, ktoré právo má byť používané
v konkrétnych prípadoch tam, kde ide o konflikt
práva platného v právnej oblasti historických
zemí a práva platného v právnej oblasti
Slovenska a Podkarpatskej Rusi. § 60 túto otázku
rieši v tom smysle, že sa má postupovať
obdobne ako keby išlo o rozpor medzinárodného
súkromného práva, pri čom podľa
osnovy na miesto štátnej príslušnosti
vstupuje príslušnosť domovská. Uvádzam
už teraz, že myslím, ťažko bude súhlasiť
s týmto riešením, ktoré sa zakladá
na domovskej príslušnosti. Aspoň budeme usilovať
o to, aby tu bol princíp teritoriálny, princíp
trvalého bydliska, poneváč usudzujeme, že
preca len pomer medzi Slovenskom a historickými zemiami
nesnesie porovnania s pomerami medzi rôznymi štátmi,
a postavenie štátneho príslušníka
v cudzom štáte je preca len iné ako postavenie
občana československého, príslušného
na pr. na Slovensko, v historických zemiach. Ťažko
by bolo priznať účelnosť riešenia,
ktoré by znamenalo v konkrétnom prípade,
že právna otázka československého
štátneho občana, ktorý žije na
Slovensku už 20 alebo viac rokov a má náhodou
domovskú príslušnosť v historických
zemiach, by v konkrétnom prípade bola riešená
podľa práva platného v historických
zemiach. ačkoľvek svojím 30ročným
pobytom na Slovensku dotyčný s týmto právnym
stavom už stratil akúkoľvek súvislosť,
akýkoľvek záujem, ale i znalosť tohoto
práva a zvykol si na to, zariaďova ť svoje súkromné
záležitosti podľa práva platného
na Slovensku.
Vážení pánovia, je samozrejmé,
že nás, ako stranu robotnícku a socialistickú,
zvlášť zaujíma časť osnovy,
ktorá sa týka smluvy o práci a smluvy o diele.
K tejto časti osnova vo svojich dôvodoch uvádza,
že nebolo možné vyriešiť v osnove pracovné
pomery a ich právnu úpravu v širokom merítku
a v úplnom rozsahu, poukazuje na to, že pracovné
pomery sú tak rôznej povahy, že sa jednotné
právo pracovné na ne naprosto nehodí. Preto
nový občiansky zákoník - práve
tak ako starý - bude obsahovať len akýsi kmeň
ustanovení o pracovných smluvách, ktorý
sa hodí na všetky smluvy, kdežto úprava
jednotlivých druhov týchto smlúv musí
byť ponechaná zákonom zvláštnym.
Mám za to, že s týmto stanoviskom osnovy by
bolo ťažko nesúhlasiť. V každom prípade
je treba vítať, že trebárs riešenie
rôznych pracovných pomerov sa ponecháva zvláštnym
zákonom, preca len osnova ako novum zahrnuje vo svojich
§§ 981 a 982 aj kolektívnu smluvu ako jeden druh
smluvy, trebárs nerieši pomer jednotlivej a hromadnej
smluvy. Budeme v ústavne-právnom výbore usilovať,
aby táto časť osnovy bola podrobnejšie
prepracovaná, budeme usilovať o to, aby pomer hromadnej
a jednotlivej smluvy bol pokiaľ možné vyriešený
už v samom zákone. Predbežne pre každý
prípad vítame, že osnova pamätá
na kolektívnu smluvu aspoň v jej dvoch paragrafoch.
Vážení pánovia, skorej ako by som skončil
svoju reč, nemôžem nepoďakovať všetkým,
ktorí svojou odbornou prácou i svojím administratívnym
úsilím prispeli k tomu, že nová osnova
občianskeho zákoníka sa nachádza pred
nami. Nemôžem nepodtrhnúť s radosťou
a určitou pýchou, že medzi členmi vlády,
ktorých práca a úsilie dopomohly k tomu,
že dnes prevádzame o tejto osnove predbežnú
rozpravu, mali tak vynikajúci podiel príslušníci
našej strany, zástupcovia nášho klubu,
kol. dr Meissner a kol. dr Dérer. Niet pochybnosti,
že od väčšieho alebo menšieho úsilia
správcu rezortu závisí v značnej miere,
či, kedy a v akej dokonalosti dostane sa nejaká
osnova na stôl parlamentu. Je len ssamozrejmé, že
kol. dr Dérer, keď v svojom výklade
ďakoval svojim predchodcom za prácu, ktorú
vykonali, nemohol spomenúť seba samého. Ale
myslím, že trebárs mňa viaže ku
kol. Dérerovi osobný pomer, preca neopúšťam
pole obj ektívity, keď s tohoto miesta vyslovujem
vďaku aj jemu za to, že svojou húževnatosťou
dosiahol - spolu s pánom predsedom vlády, ktorému
tiež prislúcha naša plná vďaka -
že osnova stala sa predmetom ústavného pojednávania.
(Správně! - Potlesk.)
Jestli sme vyslovovali určité pochybnosti nad tým,
že nedostávame úplný občiansk
zákoník, v tom nemožno iste spatrovať
výtku, že snáď by bolo bývalo účelnejšie
ešte odkladať vec a nepredkladať zákoník
tak, ako nám bol predložený. Usudzujeme totižto
a máme už skúsenosti z jednaní ústavne-právneho
výboru, že často, čo sa nepodarilo vyriešiť
vo vláde, vyriešilo sa v ústavne-právnom
alebo v inom snemovom výbore, vyriešilo sa v Národnom
shromaždení, a tým spôsobom dospelo sa
k dielu dokonalejšiemu. V každom prípade vláde,
jej predsedovi a ministrovi spravedlnosti patrí naša
vďaka za to, že nám umožnili, aby sme my,
zákonodarcovia, mohli na tomto diele svoju prácu
započať, aby sme mohli použiť všetko
svoje úsilie k tomu, aby sme dielo zdokonalili a tým
aby potom už zákonom stalo sa dielo, ktoré
by snáď nemalo alebo nemuselo mať nedostatky,
ktoré v ňom nachádzame ešte dnes.
Vážení pánovia! Nie je snáď
treba zvlášť prizvukovať, že naši
zástupcovia vo výboroch budú čo najoddanejšie
a najsvedomitejšie spolupracovať. Sme si povedomí
toho, že osnova zostáva v ideových rámcoch
dnešného spoločenského poriadku. S tohoto
hľadiska sa na ňu dívame a v tomto povedomí
ju prijímame za základ parlamentárneho pojednávania.
Netajíme, že vo spoločenskom poriadku, o ktorý
usilujeme, riešili by sme ducha a obsah niektorých
ustanovení iným spôsobom. Budeme však
svedomite a loyálne spolupracovať, aby sme vytvorili
dielo čo najlepšie v povedomí, že ide
o dielo pre všetkých a že ide o dielo pre veľký
počet generácií. Pri tom budeme sa snažiť
priblížiť zákon, kde uznáme toho
potrebu, čo najviac duchu doby, duchu občianskej
rovnosti a sociálnej spravedlnosti. (Potlesk.)
Místopředseda Košek (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku,
jímž je pan posl. Otáhal.
Posl. Otáhal: Slavná sněmovno!
Nebudu posuzovat návrh občanského zákoníka
s hlediska právnického, nýbrž z důvodů
čistě věcných, chci se zmíniti
o jeho nutnosti a důležitosti, chci upozorniti, aby
bylo šetřeno určitých předpokladů,
a naznačiti k němu kladné stanovisko našeho
klubu.
Každá společnost lidská, která
se chce uchovat, musí býti řízena
určitými pravidly, kterých musejí
býti poslušni všichni členové.
Takovou velkou společností lidskou je stát,
který též je řízen určitými
zákony. A proto schvalování a projednávání
každého zákona je událostí důležitou,
a jak zde bylo zdůrazněno, zvláště
důležitou událostí je projednávání
dnešního návrhu zákona, který
co nejhlouběji proniká do právní jistoty
veškerého občanstva našeho státu.
Jest jisto, že nebudujeme dílo úplně
nové, abychom snad musili býti naplněni obavami
a skepsí do budoucnosti, nýbrž stavíme
na starých základech zákonodárství
a občanské morálky, která jistě
je tak stará jako lidstvo samo, neboť pokud lidstvo
jest, byly vždy povinnosti a práva jednotlivců
i společností. Právo toto bylo živé
u všech národů, byť snad ne psané,
a právo psané dává jen autoritativní
obraz tomu, co zde bylo. Pojítkem všech států
od pravěku bylo zákonodárství, ať
již dobré nebo špatné, ať občanstvu
příznivé a snad respektující
jeho svobodu, anebo je zotročující. Nám
dosud základem bylo právo římské,
právo středoevropské, právo severoněmecké
nebo jihoněmecké.
Jak pan ministr zde sám uvedl, byli právě
ve středověku vynikající právníci
z oboru práva českého, a můžeme
býti hrdi, že naše nové zákony
právní můžeme budovati právě
na těchto našich velikých právnících
středověkých.
Důvodová zpráva uvádí, že
bezprostředním podkladem nového občanského
zákoníku je všeobecný říšský
zákoník z r. 1811. Podklad i příčina,
proč se nepřikročilo k cizozemské
kodifikaci, zdá se nám plně odůvodněna,
neboť tímto zákoníkem se občanstvo
naší republiky dosud řídilo a nebude
mu tedy větší část nového
zákoníku něčím neobvyklým,
nýbrž bude to vlastně pokračováním
nebo doplněním těch práv, která
dosud naším občanstvem a v našem státě
byla zachovávána a kterými právní
poměr byl řízen.
Veliké plus starého zákoníku byla
veliká vážnost, která mu byla kritikou
projevována pro vnitřní hodnotu, jakož
i to, že nad mnohé cizí vyniká jasností,
stručností a často obsahem jednotlivých
ustanovení. Tímto návrhem, který bude
jedním z největších zákonů
v našem státě vydaných a na kterém
se pracovalo téměř od prvých let naší
samostatnosti, bude velmi hluboce zasáhnuto do veškerého
života občanstva, do jeho práv a povinností.
Proto byl s takovou nedočkavostí tento návrh
zákona očekáván a proto také
je projevován tak veliký zájem, jak bude
upraven a co nového lidu přinese.
Musíme si přáti a pracovati k tomu, aby tento
zájem občanstva nebyl zklamán, aby skutečně
ten zákon byl radostně od veškerého
občanstva přijat, a to se stane hlavně tehdy,
bude-li spravedlivým ke každému jak v rozdílení
práv, tak v rozdílení povinností,
a to zvláště po stránce sociální,
když nebude poskytovati jedněm výsady a privilegia,
a druhým porobu. Musí platiti heslo: Před
zákonem jsou si všichni občané rovni!
Důležitý jest též návrh
zákona po té stránce, že sleduje určité
přizpůsobení mezinárodnímu
právu. Vznikaly nesnáze v právním
ohledu u našich příslušníků
v cizině, které právě novým
občanským zákoníkem budou odstraněny.
Důvěra lidu pro nový zákon bude získána,
zachová-li nový zákon nabytá práva.
Neboť není pro žádný zákon
horšího doporučení, než když
bere občanům práva, která jim byla
jinými zákony dána anebo která již
po řadu dlouhých let požívají
ze zvykových práv.
Zákonem, zvláště tím, který
má provázeti občana celým životem,
nesmí býti odvrácen zřetel od zákona
božského a od zákona mravního. Neboť
to jest podklad veškeré občanské morálky.
A jestliže kterýkoliv zákon se dostane do rozporu
s tímto zákonem mravním, budí odpor
u tisíců lidí, dotýká se jejich
přesvědčení, a oni pozbývají
důvěry nejen k zákonu, nýbrž
nedůvěřují ani tomu, kdo zákon
vydává. Jest nutno dbáti, aby byla zachovávána
práva přirozená, a jak jsem již podotkl,
aby zákon byl navázán na stará práva
národní. V zákoně jest nutno respektovati
práva obyčejová, aby nebyly rušeny zvyklosti,
které jsou dodnes nepsaným právem u mnohých
občanů a zvláště, jak zde již
bylo podotčeno, na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
K naznačeným několika zásadám
bude nutno přihlížeti zvláště
při projednávání tohoto návrhu
zákona, jehož směrnicemi bude vedeno veškeré
občanstvo státu ne na určitou kratší
dobu, nýbrž snad na staletí, dokud poměry
nebudou změněny tak, aby bylo potřebí
nového občanského opraveného zákona.
Nestavíme tedy dnes pro přítomnost, nýbrž
pro dalekou budoucnost, která bude kritickým okem
pohlížeti na dílo, jež vyjde z našich
rukou. Toho si musíme býti vědomi a takovému
dílu musíme věnovati tedy také péči
co největší.
Uznáváme nutnost občanského zákoníka
z několika důvodů. Předně proto,
že v době, kdy říšský zákoník
byl vydán, téměř po půlstoletých
přípravách a práci, byla společnost
lidská a její právní vztahy - práva
a povinnosti - v mnohém ohledu jinak utvářena
než nyní. A co bylo potřebí tehdy, stává
se zbytečným dnes. Vznikly nové útvary
společenské, utvářely se nové
poměry a vztahy sociální, zvláště
v oboru práce, a jak vidíme, jest stále potřebí
nových zákonů a tedy i značných
změn a mnohých doplňků. Je proto nutno
doplniti občanský zákoník, aby vyhovoval
dnešní době a obsahoval vše potřebné
za nynějších poměrů.
Uznáváme nutnost občanského zákoníka
také z důvodů unifikačních,
aby byla posílena jednotnost státu. Dosud v různých
územních celcích bylo řízeno
občanstvo nestejnými zákony, což bylo
zvláště v občanském právu
velikým zlem a vedlo nejen k nepříjemnostem
pro občanstvo samo, nýbrž bylo stále
upomínajícím dokladem nejednotnosti státu
a nestejných práv občanů. Nechceme
tím říci, že návrh nového
občanského zákoníka jest dílo
úplně dokonalé, odpovídající
všem potřebám a tužbám občanstva,
a vyhražujeme si zaujetí stanoviska k jednotlivým
statím ve speciální rozpravě, ale
vítáme toto dílo z důvodů již
uvedených a jsme přesvědčeni, že
zákoníkem občanským upevněna
budou práva občanů, že budou upevněny
právní poměry právě vzhledem
k současné době a že nový občanský
zákoník přispěje nejen k sjednocení
zákonů republiky, nýbrž ke sjednocení
právního citu a k utužení pouta, které
prospěje jednotě veškerého občanstva
našeho státu bez rozdílu národnosti
a teritoria. (Potlesk.)
Místopředseda Košek (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku,
jímž je pan posl. dr Clementis. (Hlasy:
Není přítomen!)
Není přítomen, ztrácí slovo.
Přerušuji projednávání tohoto
odstavce, jakož i pořadu této schůze.
podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi:
na dnešní den posl. Gajda; na dnešní
a zítřejší den posl. dr Jos. Dolanský.
nemocí posl. Knorre, Jobst.
Předseda vlády sdělil přípisem
ze dne 14. dubna 1937, č. j. 9254/37 m. r., že vláda
předložila senátu NSRČ k projednání
a schválení Národním shromážděním
návrh zákona, kterým se provádějí
mezinárodní ujednání o majetku, dotčeném
změnou státoprávních poměrů.
mezi schůzí: Vládní návrh tisk
866 - přikázán výborům zahraničnímu
a živn.-obchodnímu.
Místopředseda Košek sdělil, že
se předsednictvo usneslo, aby se příští
schůze konala v pátek dne 16. dubna 1937 o půl
10. hod. dopol. s
1 a 2. Nevyřízen odst. 1 a 2 pořadu 92. schůze.