Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Langr, Košek, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: Jaša, Bergmann.

238 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Dérer, Zajiček.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda Malypetr zahájil schůzi ve 3 hod. 25 min. odpol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Předseda sdělil, že podle přípisů vlády ze dne 19. března 1937, č. j. 2479 a 2480/1096 S-37 min. rady, president republiky rozhodnutím ze dne 19. března 1937 prohlásil zasedání obou sněmoven Národního shromáždění dnem 19. března 1937 za ukončené a rozhodnutím z téhož dne svolal obě sněmovny Národního shromáždění k zasedání do Prahy na den 31. března 1937.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda: na dnešní den posl. Ježkovi, Schützovi, Zvoníčkovi; na tento týden posl. Petrovičovi, dr Szüllömu.

K návrhu předsedovu udělila sněmovna hlasováním posl. dr Markovičovi dovolenou na dobu od 30. března do 10. dubna 1937 pro cestu do zahraničí.

nemocí posl. dr Mičura, Chloupek.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Marek.

Do výboru branného vyslal klub poslanců republik. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Vančo za posl. Coufala; klub poslanců čsl. strany nár. socialistické posl. dr Patejdla za posl. F. Richtra.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. de Witte za posl. Jaksche.

Předseda vlády sdělil přípisem ze dne 24. března 1937, č. j. 2632/1076/37 S m. r., že při podpisování zákonů a nařízení podle ustanovení §u 1 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 294 Sb. z. a n., jakož i při nepřítomnosti v ministerské radě, při vedení resortní agendy atd., bude pana ministra soc. péče inž. Nečase zastupovati nadále pan ministr spravedlnosti dr Dérer.

Dotazy:

posl. J. Sedláčka:

min. financí v záležitosti osvobození od zvláštní daně výdělkové městské elektrárny v Lošticích za rok 1932/33 a v záležitosti osvobození městské elektrárny v Zábřeze n. Moravou (č. D 308-IV),

min. průmyslu, obchodu a živností a min. financí o svízelné situaci soukromých zastaváren a nutnosti úpravy úrokových a jiných sazeb z důvodů hospodářských a sociálních (č. D 315-IV);

posl. Polívku vláde vo veci slovenského hraničiarského školstva (č. D 309-IV);

posl. Vaverky a Hladkého min. vnitra o postupu okresních úřadů ve vyřizování žádostí o povolování veřejných shromáždění, průvodů a pod. (č. D 310-IV);

posl. Hollubeho min. vnitra o nedostatečných jazykových znalostech člena liberecké státní policie (č. D 311-IV);

posl. Axmanna min. pošt a telegrafů o nepostačujícím národnostním složení zaměstnanců poštovního úřadu v Budišově nad Budišovkou a o služebních poklescích listonoše tohoto poštovního úřadu (č. D 312-IV);

posl. Wollnera min. financí, že berní úřad v Bečově nad Teplou neprávem příliš zdaňuje poplatníky (č. D 314-IV);

posl. dr Korlátha min. spravedlnosti o jestvovaní reciprocity s Maďarskem čo do ochranných opatrení zemedelských na základe §u 28 vlád. nariadenia č. 76/1936 Sb. z. a n. (č. D 313-IV).

Odpovědi:

ministra vnitra na dotazy:

posl. dr. Roscheho č. D 219-IV, posl. Polívky č. D 232-IV;

ministra financí na dotazy:

posl. Neumeistra č. D 43-IV a č. D 90-IV, posl. Hintermüllera č. D 199-IV;

ministra financí a spravedlnosti na dotaz posl. Šaláta č. D 190-IV;

ministra veř. zdravotnictví a těl. výchovy na dotaz posl. Axmanna č. D 269-IV;

ministra školství a nár. osvěty na dotazy:

posl. J. Sedláčka č. D 272-IV, posl. Bayera č. D 259-IV;

ministra železnic na dotazy:

posl. Otáhala č. D 274-IV, posl. J. Sedláčka č. D 283-IV;

vlády na dotaz posl. dr Neumana č. D 243-IV.

Před schůzí:

Vládní návrhy tisky 844, 850.

Počátkem schůze:

Návrhy tisky 839 až 841, 846, 849 - přikázány výboru iniciativnímu,

Interpelace tisky 827 (I až XVII), 831 (I až XIII), 843 (I až XIII), 847 (I až XIX).

Odpověď na naléhavou interpelaci tisk 852.

Odpovědi tisky 828 (I až XVII), 842 (I až XXX), 845 (I až XXV).

Zápisy o 82. až 84. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Těsnopisecké zprávy o 82. až 85. schůzi posl. sněmovny.

Výboru brannému přikázal předseda dodatečně vládní návrh tisk 796.

přikázal předseda žádosti:

okr. trest. soudu v Praze ze dne 6. března 1937, č. Nt XVI 1/37, za souhlas s trest. stíháním posl. Kleina pro přestupek podle §§ 1, 2, 3, 4 zák. č. 108/33 Sb. z. a n. (č. J 225-IV),

kraj. soudu v Bratislavě ze dne 17. března 1937, č. Tl 348/36, předloženou vrch. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 22. března 1937, č. 2843/37, za souhlas s trest. stíháním posl. Siváka pro přečin pomluvy tiskem podle §u 2, §u 5, č. 1 a §u 14, odst. 2, č. 3 zák. č. 108/33 Sb. z. a n. (č. J 226-IV).

Vzhledem k amnestii presidenta republiky ze dne 6. března 1937 odvolány žádosti za souhlas s trestním stíháním:

posl. dr Porubszkyho č. J 169-IV, pres. sděl. 60. schůze,

posl. Kosika č. J 212-IV, pres. sděl. 78. schůze,

posl. Esterházyho č. J 189-IV, pres. sděl. 64. schůze,

posl. Synka č. J 121-IV, pres. sděl. 27. schůze,

posl. Nickerla č. J. 153-IV, pres. sděl. 53. schůze,

posl. Franka č. J 182-IV, pres. sděl. 60. schůze.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž jest:

Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 749) o nejvyšším správním soudě (tisk 837).

Zpravodajem jest p. posl. dr Meissner. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Meissner: Vážená sněmovno!

V důvodové zprávě výboru pokusil jsem se osnovu zákona o nejvyšším správním soudě osvětliti s hlediska právního, ve svých dnešních vývodech chci k ní připojiti doprovod politický.

Při projednávání vládního návrhu o nejvyšším správním soudě projevil se nečekaně živý zájem jak v kruzích odborných, zejména vědeckých, tak i v širokých vrstvách obyvatelstva. Tento zájem prýštil z poznání, že v sázce je jedno ze základních práv občanů, přicházejících ve styk se správními úřady, a že by osnova zákona, omezujíc příslušnost nejvyššího správního soudu, mohla se citelně dotknouti soudní ochrany zabezpečené ústavní listinou. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Meissner (pokračuje): Jak lze si vysvětliti tento intensivní zájem nejen v tom směru se jevící, aby příslušnost nejvyššího správního soudu a tím soudní ochrana občanstva proti správním úřadům nebyla osekána, nýbrž naopak aby spíše byla prohloubena? Zákon o nejvyšším správním soudě tkvící v myšlence soudní ochrany proti rozhodnutím a opatřením správních úřadů vyšel z liberalistické ideologie, která hlásala, že předním úkolem státu je ochrana jednotlivce, a to jednotlivce slabého proti mocnému kolektivu.

Tato liberalistická ideologie již dávno ve světě doznala změn, a to změn podstatných, a přes to jsme se s ní setkali opět r. 1920, když jsme pracovali na ústavní listině, dnes. Ačkoliv názor na poměr jednotlivce ke kolektivu se podstatně změnil ve prospěch kolektiva, ačkoliv nyní nabývá vrchu anebo alespoň silného rozšíření myšlenka, že se jednotlivec musí bezpodmínečně kolektivu podříditi, kde toho zájem celku vyžaduje, přes to pozorujeme, jak u nás velmi citlivě reagoval veřejný organismus, naše obecenstvo, na pouhou myšlenku dotknouti se instituce, která z této staré, zdá se překonané, ideologie vyšla.

Už ústavní listina v důvodové zprávě k §u 88 dala najevo, že nechce se omeziti na pouhou ochranu, jak ji dal státní základní zákon rakouský o moci soudcovské, nýbrž naopak, že vyhnuvši se úmyslně při stylisaci §u 88 obmezivé formulaci, jak to činil rakouský státní základní zákon, chce umožniti v budoucnosti nejvyššímu správnímu soudu pronikavější kontrolní působnost.

Můžeme usuzovati, jak daleko se u nás změnila - alespoň od r. 1920, kdy byla přijata ústavní listina, až do dnešních dob - ideologie našeho obyvatelstva a jak se utvářely poměry. Jsme dál anebo jsme učinili několik kroků zpět? Jak si můžeme vysvětliti, že obyvatelstvo i kruhy odborné lpí tak houževnatě na staré ideologii liberalistické, hlásající neomezenou ochranu jednotlivce proti celku? Jak to přijde, že v samostatném státě se nežádá, aby kolektivum, tedy stát, měl vyšší pravomoc nad jednotlivcem? Byly to poměry, které způsobily houževnaté setrvání na této ideologii, či tu byly příčiny jiné? Při rozboru těchto příčin musíme si říci, že jsou to naše politické poměry, že je to rozvrstvení obyvatelstva, že je to základ našeho způsobu vládnutí a že to jsou ovšem i poměry, které vládnou ve správním aparátu, které působily na ideologii obyvatelstva a které nám vysvětlují, proč byl projeven tak všeobecný odpor proti osekávání pravomoci nejvyššího správního soudu a proč se u nás tak houževnatě lpí na tom, aby občanstvu byla zachována v neztenčené míře soudní ochrana proti rozhodnutím a opatřením správních úřadů. V našem obyvatelstvu je rozšířeno poznání, že zákon je nutnou ochranou obyvatelstva proti vybočení správního aparátu a že je ochranou jednotlivcovou i celých vrstev proti jednostrannému zneužívání moci, tkvícímu v ovládání správy. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Meissner (pokračuje): Pro vysvětlení tohoto zjevu slouží tu několik momentů. Výkon pravomoci správních orgánů je především výrazem nazírání dočasné vládnoucí většiny, tudíž stanoviskem politickým. A tu je pochopitelno a přirozeno, že každá skupina, ať politická, ať národní, ve vládě nezastoupená, se brání jednostrannému výkladu zákona správním aparátem, řízeným vládou a vládní většinou. Vládnoucí většina může sice dáti směr správní praxi úpravou zákonodárnou, ale menšina, ve vládě nezastoupená, se brání tomu, aby takovéto zásahy se dály mimo zákon, aby, mají-li býti připuštěny, musely dříve projíti zákonodárnými sbory pod kontrolou menšiny, aby tu nebylo překvapení, a aby tu nebylo se strany většiny zneužívání. Ale pozorujeme také, že i složky dočasně zastoupené ve vládě se řídí stejnou směrnicí, že ony počítají vlivem politického rozložení obyvatelstva s možností, že by jednou ve vládě zastoupeny nebyly, že by tedy budoucí většina mohla vykládati zákon, a to třeba zákon za jejich účasti usnesený způsobem jednostranným proti této složce, nyní mimo vládu jsoucí, způsobem poškozujícím celé vrstvy a stavy obyvatelstva. Poněvadž u nás téměř všechny strany byly již mimo vládní konstelaci a musí počítati, že by se opět jednou mimo vládní konstelaci octly, vidíme, že obava jednostranného zneužívání budoucí většiny vede i složky, které ve vládní většině dočasně jsou zastoupeny, ke snaze, aby pevnou basí pro správu, pro správní aparát byl zákon a aby tu byla instituce, která bdí nad tím, aby skutečně správní aparát nevybočil ze zákonných mezí.

Další moment, který nám vysvětluje, proč nás poměry přímo nutí k tomu, aby obyvatelstvo lpělo na soudní ochraně obyvatelstva, je okolnost, že jsme odkázáni na systém koaliční, že jiný vládní systém není na dozírnou dobu možný, že zákon a nařízení, tedy právní předpisy vůbec, jsou produktem kompromisu, kompromisu někdy velmi těžce dosaženého, kompromisu, který se neprojevuje jen v určitém zákoně, nebo v určitém vládním nařízení, nýbrž ve dvou i několika zákonech nebo nařízeních spolu vnitřně nesouvisících, jen politicky spolu spjatých tím, že výhoda poskytnutá v jednom právním předpisu skupině jedné je vyvážena výhodou jiné skupině v jiném právním předpisu. A tu není vyloučena možnost, že by při výkladu takových kompromisních právních předpisů mohl býti kompromisní charakter setřen, že by určitému kompromisnímu zákonu byl dán výklad, odpovídající stanovisku resortu nebo hovící stanovisku dočasného správce tohoto resortu na úkor kompromisní úmluvy, a toto nebezpečí jednostranného protikoaličního výkladu jedním resortem mohlo by způsobiti, že by koaliční loyalita byla podkopána, že by politické soužití bylo ochromeno a že by pod tím trpěla nejen vládní většina, nýbrž i stát sám.

Tak si vysvětlujeme, proč u nás všechny politické složky bez rozdílu národnosti, bez rozdílu politického zabarvení tak lpí na tom, aby zákon byl vykládán, jak byl míněn a usnesen, a aby tu byla instituce, která by se při výkladu zákona držela jen znění zákona a jeho tendence, a aby bylo vyloučeno, aby správní aparát mohl vykládat zákon způsobem jednostranným.

Jsme tu u zajímavého politického paradoxu. Vzájemné vyvažování různých stran uvnitř koalice jsoucích i mimo ni, různého politického zabarvení i národnostní příslušnosti a - já bych řekl - i vzájemná bázeň jedné složky před druhou vede k etickému důsledku, t. j. že všichni se shodují v tom, že mají býti zachovány meze stanovené zákonem. Čili, abych tento paradox vyjádřil ještě jinak, nebezpečí zpolitisování naší správy a správního aparátu a přepolitisování našeho veřejného života vede k etické snaze, aby alespoň při výkladu zákona jsme se odpolitisovali. (Výborně!)

Je tu ještě další moment, a to moment unifikační. Rozdílnost práva, která u nás skutečně existuje, chová v sobě nebezpečí pro stát, vytváří i samočinně hranice mezi různými územími na škodu celku a také myšlenky celostátní. Proto sluší vítati, že vláda právě dnes zahájila nejdůležitější kroky na poli unifikačním a že slíbila, že na této cestě chce velmi úsilovně pokračovati. Ve správě samé je možná a myslitelná decentralisace, a jsem toho skromného názoru, že dokonce decentralisace správy byla by i našemu státu prospěšná, ale jde-li o právní předpisy, které mají platit na celém státním území, pak, myslím, je v zájmu státu, ale i v zájmu každého jednotlivého území, aby celostátní zákonné předpisy byly vykládány v celém území jednotným způsobem. Když uvážíme, že z velké části při systému dvou stolic dnes rozhodování nepřichází až k centrálním úřadům, nýbrž většinou končí u úřadů nižších, stojíme před nebezpečím, že i při jednotnosti zákona by se nám mohly vytvářet různé výklady téhož zákona podle území, podle různého nazírání územních úřadů a že by z toho mohlo vzejíti nebezpečí zdánlivého favorisování jednoho území proti území druhému. Že by obyvatelstvo jednoho území, kde výklad zákona není občanstvu příznivý, mohlo převalovati vinu na zákon sám, ačkoliv tento rozdílný výklad nebyl způsoben zákonem, nýbrž různým výkladem jednotlivých územních úřadů.