Nejenom hostinští, nýbrž i hostinské pomocnictvo je pojítkem mezi cizincem a státem. Jeho vzdělání musí býti obsáhlé, jeho schopnosti všestranné, neboť na ně jsou kladeny odpovědné požadavky. Je tedy zcela přirozeno, že musí býti dána hostinské živnosti záruka, že do řad hostinstva mohou přijíti jen lidé školení, odborně vzdělaní, kteří budou stavu pýchou a své vlasti skutečně prospěchem.

Rovněž i druhé stavy, které průkazu způsobilosti dosud nemají, musí svého spravedlivého požadavku dosíci; ať jsou to obchodníci nebo zahradníci, všichni hlásí svůj spravedlivý požadavek průkazu způsobilosti.

Zákon o zavedení průkazu způsobilosti, bude-li poctivě a důsledně prováděn, vyřadí illegalitu z řad hostinstva, vyřadí z něho fušery, kteří ve svých neoprávněných provozovnách postrádají zákonitých předpokladů, leckdy i nutné potřebné čistoty, neslouží obecenstvu, nýbrž je přímo poškozují, neboť za poměrně drahý peníz dávají konsumentu zboží posledního řádu a nejhorších kvalit. (Předsednictví převzal místopředseda dr Markovič.) Poškozují i stát tím, že daně ani dávky neplatí, podlamují autoritu úřadů a jsou mnohdy i velikým zdravotním a morálním nebezpečím pro celé okolí.

Chceme pro podnikání ve svých živnostech a obchodech potřebný klid a jistotu. Jsme stále připraveni sloužiti svým zákazníkům a za ně vedeme boj o každý haléř, kterým by se cena nákupu na úkor konsumenta zvýšila.

Dámy a pánové, my živnostníci a obchodníci nezdražujeme, jsme stoupající cenovou hladinou postiženi víc než kdo jiný, jsme biti dvakrát. Jednou jako obchodníci snížením nákupní možnosti občanstva a po druhé i s rodinou jako finančně oslabený konsument.

Přikazuje-li osnova zákona, aby každý provozovatel byl odborně vzdělán, aby měl zároveň patřičnou prexi, zkušenost a stavovské uvědomění, je to jen uzákoněním toho, co vlastně v této živnosti je víc než závažné.

Je mnoho toho, co hostinstvo bolí. Je to problém uzavírací hodiny v automatech a buffetech, které tolik poškozují nejen chod hostinských provozoven, nýbrž i provoz obchodních podniků, dále je to otázka úpravy prodeje lahvového piva a zároveň náš zoufalý boj s velkopivovary, které nechtějí v této otázce připustiti jakékoliv jednání. I zde je nutno, aby byla provedena revise, aby zvláště ministerstvo financí působilo k tomu, aby též jednání o hospodářských otázkách mezi hostinskými a pivovarníky bylo umožněno.

Zákon o zavedení průkazu způsobilosti pro živnost hostinskou a výčepnickou pro celou oblast republiky znovu ventiluje velkou řadu otázek a bolestí o koncesní praxi našich úřadů. Otázka koncesí pro spolkové domy, sokolovny a pod. musí býti řádně a vždy a v každém případě uvážena a s patřičnou péčí a svědomito stí vyřizována. Při udělování uvedených hostinských koncesí musí bezpodmínečně ustoupiti protekcionářství a ostatní rozhodující vlivy, zde musí býti jen a jen zákonem a poměry dána potřeba nové provozovny. Jediné tak vynikne účinnost tohoto nového zákona v plném světle, jediné tím budou splněny předpoklady zákona.

Střední stav, naše obchodnictvo a živnostnictvo nezná luxusních potřeb a vysokého nadprůměrného životního standardu - nekupujeme velkostatků ani továren a nežijeme nad svoje poměry. Pracujeme a výtěžek naší poctivé práce, který jsme v lepších časech vyzískali, investovali jsme do svých provozoven. U nás jsou peníze skutečným oběživem, jsou prostředkem k dalším obchodním možnostem.

V důsledku toho samozřejmě i na Slovensku vyrostla řada representačních hotelových podniků, kde hostinští skutečně od základu přetvořili své provozovny, čímž se postavili do prvé řady našich nejlepších propagátorů cizineckého ruchu. Slyšeli jsme z úst a četli z knih vynikajících návštěvníků našeho státu často hořkou pravdu, mnoho nám bylo vytýkáno, ale nikde nebylo slůvka nepříznivé kritiky o našich hotelích a hostinském průmyslu, naopak jsme vždycky prokázali ve všech směrech, že jsme vyhověli našim návštěvníkům po všech stránkách a hlavně i po stránce finanční. Uvážíte-li, že jen v Praze jest 14.000 hostinských pomocníků odborně vzdělaných - a prohlašuji, že jako zaměstnavatelé s nimi vycházíme v nejlepší shodě - připomenete-li si, že jsme v celé republice vybudovali vzorné hostinské odborné školství, pak si jasně uvědomíte, že dostanou se k vedení hostinských živností jen ti opravdu nejlepší a nejvzornější, což zvláště na Slovensku a Podkarpatské Rusi bylo tolik třeba.

Zemská jednota hostinských společenstev jako vrcholná organisace všeho hostinstva jest zárukou poctivé a upřímné snahy všech svých členů. Ona stojí pevně za demokracií tohoto státu, ona je pevnou a věrnou jeho oporou. Jest si jen toužebně přáti, aby nebyla brzděna péče ministerstva obchodu zavedením obligatornosti společenstev a zemských i říšských jednotek. Je to myšlenka krásná a poctivá, je to důležitý krok k unifikaci živnostenského řádu.

Vítám osnovu zákona o průkazu způsobilosti dnes předkládanou a děkuji především ministru obchodu, průmyslu a živností panu Najmanovi, že se přičinil o její realisaci a že umožnil provedení dlouholetého a spravedlivého požadavku slovenského hostinstva. Znovu podotýkám, že jest to jen nepatrná splátka na účet našeho snaživého živnostnictva.

Děkuji vám všem za laskavou pozornost, se kterou jste vyslechli můj stručný projev k osnově tohoto zákona, a věřím, že zákon tento poctivě a nekompromisně bude prováděn a že přinese nejen hostinskému stavu, nýbrž celé Československé republice prospěch a zdar. (Potlesk.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo ďalšiemu rečníkovi, ktorým je pán posl. Bródy.

Posl. Bródy (rusky): Slavná sněmovno!

Ani politické, ani kulturní, ani hospodářské poměry na Podkarpatské Rusi nesouhlasí po žádné stránce s poměry v historických zemích, ale vláda poslední dobou - právě kdy jedná se zástupci koaličních stran z Podkarpatské Rusi o provedení nebo pouze o přípravách ku provedení autonomie - počala unifikovati zákony, a to hlavně týkající se takových věcí, o kterých podle zákona rozhodovati příslušelo by do pravomoci karpatoruského autonomního sněmu.

V minulé schůzi posl. sněmovny byl usnesen zákon o školních věcech, mající působnost i na autonomním území Podkarpatské Rusi, nyní pak se předkládá slavné sněmovně unifikace zákona opět ve věci patřící do stavu národního hospodářství Podkarpatské Rusi, který přísluší rovněž do kompetence karpatoruského sněmu.

O průmyslu na Podkarpatské Rusi se dosud nejen nerozhodovalo, nýbrž nikdo a nikdy o tom ani nejednal. Vláda v minulých 18 letech neobracela ani nejmenší pozornosti k zesílení a rozvoji průmyslu na Podkarpatské Rusi a ke vřazení jeho do stavu karpatoruského národního hospodářství. Naopak, usilovala pouze o jedno: přesunouti průmysl na Podkarpatské Rusi do českých rukou, a pokud soutěžil s českým průmyslem v historických zemích, vláda jej zlikvidovala.

Následkem toho stejně jako dříve za maďarského režimu i dnes všechen průmysl na Podkarpatské Rusi není v ruských, nýbrž v cizích rukou na 100%. Stejně i živnost hostinská, o kterou se návrh zákona předložený sněmovně stará ve prospěch těch, v jejichž rukou ona jest. Dlužno se diviti, že v této otázce z vládních stran ani jediný karpatoruský poslanec neprojevil nejmenšího zájmu, a tak se věc hostinských koncesí na Podkarpatské Rusi rozhodne a uzákoní podle přání osob, které se chovají nepřátelsky ke karpatoruské národní věci.

Bude-li tento zákon přijat, Rusín nedosáhne nikdy koncese na krčmu nebo hostinec, neboť koncesi bude moci příště dostati jen ten, kdo získá požadovanou pro to tříletou kvalifikaci a tříletou praxi - dnes jsou hostince na Podkarpatské Rusi v cizích rukou, a návrh zákona v dalším navždy poskytuje možnost nového přílivu českých sil k obsazení této živnosti, a tak cizí lidé nebudou přijímati ani ruské učně, ani ruské pomocníky a praktikanty.

Takové rozhodnutí o hostinské živnosti nemůže uspokojiti obyvatelstva Podkarpatské Rusi a proto odpovědnost za uzákonění této osnovy musí nésti poslanci vládních stran, kteří vůbec neznají věcí národního hospodářství autonomního území, poněvadž se jimi nezabývají, neboť jsou zaujati jen svými drobnými osobními a úzkými stranicko-politickými výhodami, což jest vlastnost člověka otrockého ducha.

Tento otrocký duch dokonce promluvil v minulé schůzi plena ústy pana posl. Révaye, který odpovídaje na mou řeč a na mou výzvu, aby se karpatoruští poslanci zdrželi hlasování o zákoně ve školských věcech Podkrpatské Rusi, neboť vydati takový zákon náleží do příslušnosti autonomního sněmu Podkarpatské Rusi - aby odůvodnil otrocké a stranické poddanství členů vládních stran, byl nucen obrátiti se k demagogii a prohlásiti, že "když tedy posl. Bródy odmítl hlasovati pro tuto osnovu zákona, to ukazuje jen na to, že nepřeje těm 200 osobám na Podkarpatí (t. j. 14 inspektorům, 20 učitelům, přiděleným k inspektorátům a 20 učitelům školního referátu, úhrnem 54 lidem a jejich rodinám) zlepšení jejich osudu, neboť přímo vystupuje proti každému zlepšení sociálních poměrů školních inspektorů a učitelů přidělených školským úřadům."

Šlo o zákon o úpravě platů a diet zmíněných inspektorů a učitelů a kdo si přečetl mou řeč, jak si ji přečetl v těsnopiseckých zápisech i pan kol. Révay, jistě je mu jasno, že jsem se ani jediným slovem nevyjádřil proti úpravě platů těchto osob, nýbrž jsem pouze prohlásil, že odmítám hlasovati proto, že vládní strany, které sepsaly tento návrh, tímto zákonem předbíhají zákonům příštího sněmu právě nyní, když se vyjednává o provedení autonomie, při čemž jest tato prejudikace vyjádřena tím dráždivěji, že není v návrhu - dnes již zákonu - doložka, kterou by byla vyslovena dočasná působnost zákona do jiného případného rozhodnutí. Pan kol. Révay považuje takovou doložku za zbytečnou a sám mne poučuje a sám mne posílá pro poučení k nějakému studentu práv, který by mi vysvětlil ustanovení §u 3 ústavní listiny, podle něhož sněm eo ipso bude míti právo tento zákon změniti i bez takové doložky.

Vděčně přijmu každé poučení stejně od pana kol. Révaye jako od nějakého studenta, ba od každého, proto, že učiti se člověk musí až do smrti, ale připomínám panu kol. Révayovi jako poslanci i jako pedagogovi, že vyučovati písmu může jen ten, kdo sám umí psáti. Kdyby mne chtěl pan kol. Révay poučovati o ustanoveních §u 3 ústavní listiny, musil by se dříve sám naučiti ustanovením nejen §u 3, nýbrž i §u 6. Naučiti by se jim mohl právě z téže mé řeči, kterou si, než promluvil, vyžádal od předsednictva sněmovny a prostudoval - ale nedostudoval - neboť kdyby si byl přečetl i § 6 ústavní listiny, byl by mohl uznati, že právě proto jsem žádal doložky o dočasnosti toho zákona, neboť podle §u 6 ústavní listiny vztahuje se zákonodárná moc Národního shromáždění Československé republiky na celé území republiky.

Ukázal jsem na nesouhlas §u 3 s §em 6 ústavní listiny, z čehož pak může následovati to, že ve věcech, náležejících do příslušnosti karpatoruského autonomního sněmu, bude vydávati zákony i Národní shromáždění - jako dosud - i autonomní sněm, a Národní shromáždění se může v případě sporu právem dovolávati toho, že podle §u 6 ústavní listiny má jeho zákon platnost pro celou republiku.

Než by takový spor rozhodl ústavní soud, kde by v této věci rozhodovali zase nikoliv Rusíni, nýbrž Češi, do té doby by se třeba vláda postarala o to, aby sněm byl poslán tam, kam nepřeji panu posl. Révayovi, aby se dostal. Demagogickými úvahami se nemohu říditi při své parlamentní činnosti - jako pan posl. Révay - a proto prohlašuji, že při svém vystoupení nikdy neustoupím od zásad. Nemohu a nebudu se říditi zájmy jednotlivců nebo stranických přivrženců nebo příbuzných, jak to bývá u vládních zástupců, nýbrž vždy se budu říditi zásadami, sloužícími celému kolektivu národa. Tedy v žádném případě se nemohu vzdáti autonomních práv země ani za zvýšení platu 45 nebo 145 mých kolegů učitelů, neboť ani oni by toho ode mne nežádali, jelikož vědí, že bude-li o školských věcech Podkarpatské Rusi i dále rozhodovati Národní shromáždění Československé republiky a nikoliv karpatoruský sněm, jak to ustanovuje mírová smlouva, to se za 10 nebo 20 let ani v inspektorátech, ani ve školním referátě Podkarpatské Rusi nenajde Rusín ani se svíčkou, ba i na vesnicích budou školy obsazeny českými učiteli, jichž nyní jest na Podkarpatské Rusi, jak ví pan kol. Révay, již přes 500.

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Upozorňujem pána rečníka, aby sa držal veci.

Posl. Bródy (pokračuje): Odpovídám na útoky.

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Prosím pána rečníka, aby nedebatoval s predsedom.

Posl. Bródy (pokračuje): Musím odpovídat. Mám na to právo.

Pokud jde o druhou část řeči posl. Révaye, stručně prohlašuji, že pan kol. Révay a jeho soudruzi dostali již odpověď v "Lidových novinách", když při svém jednání s vládními kruhy si dovolil vysloviti svou nevoli nebo nespokojenost. "Lidové noviny" ukázaly, že tito pánové zapomněli, že nejsou poradní stranou. Nepochopil-li smysl toho pan kol. Révay, vysvětlím mu to prostými slovy. "Lidové noviny" připomenuly panu Révayovi a spol., že jsou pouze prostředkem a hříčkou pro zábavu Rusínů, kteří jsou v českých vládních stranách, že tedy nemají práva vyslovovati nesouhlas nebo něčeho žádati, nýbrž mají pouze právo lízati ruku a děkovati za všechno, za každou kost, která se jim hodí a kterou dostanou jen proto, aby mohli lidu ukázati: hle, pohleďte, co jsme dostali, vždyť to dostanete i vy všichni, když odmítnete frontu autonomistů.

Není možno dovolávati se nějakých úspěchů, že bylo něco získáno pro lid, poněvadž ještě nic nevidíme, a to, že vláda zahájila

vyjednávání s těmito pány, možno vděčiti pouze nám, oposici. Kdyby nebylo akce Ústřední ruské národní rady a akce autonomistů ku provedení autonomie, nikdo by nesměl říci ani slovo o autonomii Podkarpatské Rusi. My ovšem již 17 let voláme po autonomii a právech národa, ale pánové z vládních stran po těchto 17 let seděli tiše v teplých místech a pouze chválili své chlebodárce.

Nás trýznili, honili, ale oni otrocky sloužili svým pánům, a v téže době zástupci vlády uvedli lid do hospodářské zkázy, neboť veškeré bohatství jeho země, jeho práce, bylo ze země vyvezeno. Asi za 400 milionů Kč bohatství bylo ročně odvlečeno z Podkarpatské Rusi, a je to div, že lid se topí v bídě?

Nyní i oni, členové vládních stran, promluvili o provedení autonomie, ačkoliv vládní strany do loňska odmítaly autonomní práva Podkarpatské Rusi. Pan kol. Révay musí uznati, že kdybych zde nebyl, i na jeho místě by seděl podle veškeré pravděpodobnosti Čech, stejně jako se posadil na místo jeho bratra Fedora v zemském výboru.

To, co obsahuje vládními stranami předložený návrh o autonomii, nic nebo méně než nic, pozná veřejnost zakrátko. Ale nejde o to, aby se o tom dnes mluvilo. Já ovšem považuji za nutno připomenouti pánům z vládních stran, že budou odpovědni před národem a před dějinami za to, co dnes přijmou ku provedení autonomie.

My jsme přesně vytyčili své stanovisko k autonomii Podkarpatské Rusi v návrhu zákona Ústřední ruské národní rady. Tam jest přesně řečeno, co nám patří podle ustanovení mezinárodní st. germainské smlouvy a co jest nám nezbytně nutné k zajištění existence obyvatelstva autonomní země. Mluví-li posl. Révay o provedení autonomie, to nechť nemíchá autonomii s právy a příslušností guvernéra - za tato práva a příslušnost bojuji i já sice 17 let, ale musím mu vysvětliti, že práva guvernéra jsou jen jednou, nepatrnou částí autonomie, že to ještě není autonomie.

Pan předseda vlády dr Hodža rozhodně prohlásil dne 9. t. m. delegaci Ústřední ruské národní rady, která mu odevzdala memorandum s návrhem zákona Ústřední ruské národní rady o ústavě autonomní Podkarpatské Rusi, že hodlá provésti autonomii Podkarpatské Rusi nikoliv prozatímně, nýbrž na 100% definitivně, jak to ukládají republice ustanovení mírové smlouvy. Proč pan posl. Révay mluví pouze o právech a příslušnosti guvernéra? Pojetí autonomie mu asi není jasné a proto mu doporučuji, aby lépe prostudoval návrh zákona Ústřední ruské národní rady, a tam najde přesnou definici všech pojmů náležejících v soustavu autonomie Podkarpatské Rusi.

Pan posl. Révay se diví, proč návrh zákona Ústřední ruské národní rady byl uveřejněn. A mimo to se odvažuje tvrditi i takové věci, které nesouhlasí s pravdou. Nebudu opakovati jeho slova, konstatuji pouze, že valná hromada Ústřední ruské národní rady, která se konala dne 28. listopadu 1936 v Užhorodě, návrh Ústřední ruské národní rady, po přečtení jeho znění a po dlouhé rozpravě o základních zásadách návrhu, jednohlasně schválila tak, jak byl předložen s tím, že se právnímu výboru uděluje právo uhladiti znění paragrafů, kde je to nutno, změniti sloh a prostřednictvím vedení Ústřední ruské národní rady předložiti vládě Československé republiky stejně jako politickým klubům Národního shromáždění a široké veřejnosti.

Toto rozhodnutí jsem navrhl valné hromadě Ústřední ruské národní rady já a ona je přijala s úplně jednohlasným souhlasem bez námitek zástupců vládních stran.

Je smutné, že vládní strany nyní po uveřejnění návrhu zákona činí nátlak na své členy, aby své vlastnoruční podpisy na návrhu odvolali. (Místopředseda dr Markovič zvoní.)

Táži se, kde je zde logika. Domnívají se české vládní strany, že tím bude oslaben návrh Ústřední ruské národní rady? Nikoliv. Tím pouze mrvně zabíjejí své lidi. To jest důkazem i toho, že české strany netrpí mezi sebou charaktery, nýbrž pouze otroky. Litujeme je, každého, kdo pro svou existenci je nucen vystupovati proti svému lepšímu přesvědčení a tak se vydávati posměchu všeho obyvatelstva v zemi.

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Upozorňujem pána rečníka, že mu uplynula rečnícka lehota.

Posl. Bródy (pokračuje): Kolik mám ještě?

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Prosím pána rečníka, aby nedebatoval s predsedom, a volám ho preto k poriadku.

Posl. Bródy (pokračuje): Mám právo mluvit. Nebyla ustanovena řečnická lhůta a mám právo mluviti, je-li toho potřebí, třeba tři hodiny.

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Volám pána rečníka po druhý raz k poriadku pre debatovanie s predsedom.

Posl. Bródy (pokračuje): Pan kol. Révay připisuje nervositu nám, oposici, ale myslím, že nervositu způsobil právě návrh Ústřední ruské národní rady a to právě ve vládních kruzích. Nemáme proč býti nervosním, neboť o průběhu jednání vládních poslanců jsme třebas lépe informováni než oni sami a proto jsme uveřejnili návrh Ústřední ruské národní rady, aby vláda a její poddaní již napřed věděli, že i my, Ústřední ruská národní rada a karpatoruský lid, víme přesně a určitě, co nám patří v mezích autonomie.

Pan předseda vlády slíbil, že to bude provedeno na 100% a prohlásil, že se vší přísností své moci vystoupí proti každému, jednotlivci nebo kolektivu, kdo by si troufal mu v tom překážeti.

Lze pochopiti, že Ústřední ruská národní rada vděčně přijala prohlášení pana předsedy vlády s tím, že pak se návrh Ústřední ruské národní rady úplně shoduje s jeho přáním a úmysly, proti jejichž provedení se budou dělati překážky a dělají se nikoliv na Podkarpatské Rusi, nýbrž zde v Praze, a budeme šťastni, když tyto překážky zdolá. Zástupci Ústřední ruské národní rady řekli panu předsedovi vlády, že se tedy ku provedení jeho úmyslů hodí nejlépe návrh Ústřední ruské národní rady, a dokáže-li pan předseda vlády, aby se stal zákonem, na Podkarpatské Rusi proti němu oposice nebude.

Čekáme na to, co řekne pan předseda vlády, až prostuduje tento návrh, neboť to jest pro nás důležité, a nikoliv to, co pan kol. Révay nebo jiní prohlásí na příkaz strany podle vší pravděpodobnosti ještě mnohokrát a proti svému lepšímu přesvědčení.

Předloženou osnovu zákona nepřijímám.