Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Révay. Dávám mu slovo.

Posl. Révay (malorusky): Vážené dámy a pánové!

Nezamýšlel jsem mluviti k této osnově zákona, poněvadž bude míti takové dobré výsledky, že skutečně není potřebí k ní nic více připomínati. Ale vystoupení mého kolegy z Podkarpatí, posl. Bródyho, mne donutilo, abych se dotkl našich kulturních věcí a reagoval na jeho poznámky.

Pan posl. Bródy vyzval nás, poslance z Podkarpatí, abychom se k němu připojili a nehlasovali pro tuto osnovu zákona. Ve své řeči ostře protestoval proti tomu, že se předložená osnova zákona týká také věcí Podkarpatí, o nichž podle jeho mínění má rozhodnouti podkarpatský sněm, a zdůraznil, že pravoplatnost této osnovy je dočasná, dokud ji neschválí podkarpatský sněm. Při tom prohlásil, že my, poslanci z Podkarpatí, nemáme práva hlasovati pro tuto osnovu zákona, a vyzval nás, abychom napodobili jeho jednání. Jsem nucen odmítnouti některá tvrzení pana posl. Bródyho především proto, že podle jeho mínění musí míti tato osnova zákona na konci doložku, že jest dočasnou do té doby, dokud ji neschválí autonomní sněm. Zde stačí prostě dotázati se studenta právnické fakulty, který by vysvětlil panu posl. Bródymu, že každý zákon, který se týká školských věcí Podkarpatí podle §u 3 ústavní listiny, nemusí míti doložku, že jest dočasný, neboť příští autonomní sněm Podkarpatí všechny takové zákony prozkoumá a zaujme k nim své stanovisko.

Pokud jde o výzvu pana posl. Bródyho, abychom nehlasovali pro tuto osnovu zákona, prohlašuji, že této výzvy neuposlechnu a doufám, že i jiní poslanci z Podkarpatí jí neposlechnou, neboť tato osnova zákona zlepšuje osud 14 školních inspektorů, 20 učitelů přidělených k inspektorátům a 20 učitelů u školského referátu, to znamená, že asi 200 osobám, počítáme-li členy rodiny těchto učitelů, bude zlepšen jejich sociální stav. Když tedy posl. Bródy odmítl hlasovati pro tuto osnovu, z toho je zřejmo pouze to, že nepřeje těmto 200 osobám na Podkarpatí zlepšení jejich osudu nebo přímo vystupuje proti jakémukoliv zlepšení sociálních poměrů školních inspektorů a učitelů, přidělených školním úřadům.

Byla zde rovněž zmínka o provedení §u 3 a rozhodně se žádalo, aby v nejkratší době byly provedeny volby do podkarpatského sněmu. Musím reagovati i v tomto směru a poznamenati, že koaliční podkarpatské strany se dohodly na určitém postupu a návrhu, své návrhy předložily vládě a vyjednávají s ní, aby se vyjasnila situace a hlavně pravomoc guvernéra, která vyplývá z ustanovení ústavní listiny.

My však vidíme v tomto směru velmi divné zjevy. Místo aby se ti činitelé, kteří po 17 let měli plná ústa autonomie a stále křičeli, že se musí dáti guvernérovi práva, připojili k naší akci, nyní protestují proti tomu, že koaliční strany Podkarpatí vedou věcná jednání a chtějí napraviti to, co se v poměru k Podkarpatí napraviti musí.

Nedivím se, že takové stanovisko zaujal proti tomu pan posl. Bródy, neboť ve svém časopise stále říká, že návrh podkarpatských koaličních stran se rovná nule, že guvernérský úřad bude zbytečným zřízením, které bude k sobě lákati všechny ukrajinské úředníky z Podkarpatí a že místo našich lidí přijdou na Podkarpatí noví čeští zaměstnanci. Tyto poznámky posl. Bródyho svědčí, že buď naprosto nečetl naše návrhy na úpravu vyučovacích, správních a náboženských poměrů na Podkarpatí, nebo se zlobně proti nim staví často proto, že svou dosavadní politikou na Podkarpatí nedovedl konstruktivně k něčemu přispěti.

Neméně přispívá k této destruktivní práci pana Bródyho posl. kol. Fencik, který nazývá naše jednání rafinovaným a tvrdí, že to jest přímo výsměch autonomii, že se oposice dívá na naše kroky jako na komedii ku provedení autonomie, s určitým úmyslem, aby podkopala důvěru obyvatelstva k nám a tak dále prováděla svou destruktivní práci.

Lze pochopiti, že se nebudeme zdržovati s takovou zlobnou kritikou a demagogií a řekneme na adresu těchto pánů: Když nám vyčítají, že neinformujeme oposiční tisk o našem jednání s vládou a odbornými ministry, když je bolí, že je nepřibíráme k jednání, musíme jim připomenouti, že když posl. Fencik jel do Ameriky, nezval nás na své důvěrné porady, a stejně p. Bródy, když konal své důvěrné porady a pracoval na novém plánu, nás na tyto vnitřní porady nezval.

Náš poměr k oposici je stále lepší. Včera jsem jednomu z nich řekl, že zástupci koaličních stran neodmítají spolupráci s oposicí a závisí jen na oposičnících, aby se přihlásili k této spolupráci na výstavbě samosprávy Podkarpatí a účastnili se jí. Ale dosud nevidíme, že by se autonomní zemědělský svaz nebo Fencikova národní strana chtěly konstruktivně účastniti této spolupráce, neboť pro ně je výhodnější provozovati demagogii mezi masami málo uvědomělými..

V poslední době učinila ve věci provedení autonomie jisté kroky Národní rada. Chci uvésti své stanovisko k této věci otevřeně a upřímně, jak jsem to učinil na poradách Národní rady v Užhorodě dne 28. listopadu m. r., když jsem řekl, že chce-li, aby z jejího popudu vyšlo rozumné dílo, musí postupovati v dohodě se všemi politickými stranami v zemi, aby z jejího popudu bylo možno najíti nějaké rozumné východisko nebo sestaviti rozumný a možný zákon.

"Russkij Věstnik", orgán autonomního zemědělského svazu, otiskl mé prohlášení na tomto kongrese, ve kterém jsem upozorňoval, že chce-li Národní rada dosíci úspěchu, musí se poraditi se všemi politickými stranami, které mají hlas v podkarpatských věcech. K největšímu údivu vyšla v posledním týdnu publikace o návrhu zákona Národní rady, na němž byli podepsáni někteří zástupci koaličních stran. V Národní radě bylo řečeno, že tento návrh, sestavený v hlavních rysech, má projednati komise, která jej předloží k dalšímu ocenění a schválení. Ale někdo žádal od vedoucích činitelů Národní rady, aby si s tímto návrhem pospíšila, aby jej uveřejnila. Tisk, který se nepřátelsky staví k naší práci, vychází s tímto návrhem jako s demonstrací a působí bouři. Povede-li Národní rada tyto věci tak dále a bude chtíti dělati jen demonstrace, bude z této bouře malý déšť a z návrhu zákona sotva kdy bude rozumný zákon.

Mezi našimi oposičníky vidíme jistou nervositu. Jest způsobena tím, že předseda vlády, president republiky a odborní ministři, s nimiž jsme mluvili o kulturních a jiných věcech Podkarpatí, stavějí se k naší věci příchylně a setkáváme se se všeobecnou ochotou uspořádati podkarpatské věci. Lze pochopiti, že činitelé, kteří za 17 let nemohli na Podkarpatí v tomto směru nic udělati, stávají se nervosními a výsledkem této nervosity je dnešní prohlášení posl. Bródyho, abychom odepřeli hlasovati pro tuto osnovu zákona. Ovšem že této výzvy neuposlechneme, neboť máme za to, nejen já, nýbrž i všichni jiní kolegové z Podkarpatí, že tento zákon je užitečný, neboť jím se napraví velká křivda, že nejen inspektoři, nýbrž i učitelé přidělení ke školním úřadům dostanou patřičnou náhradu za tu velkou práci, kterou ve svých úřadech konají.

Můžeme si jen stěžovati, že tato osnova zákona nebyla usnesena již r. 1926, když byl schválen platový a učitelský zákon a až se nyní usneseme na tomto zákonu, až upravíme poměry inspektorů a učitelů přidělených k školním úřadům, bude to počátek všeobecné úpravy učitelských věcí, mezi nimi i věcí odborných učitelů na měšťanských školách.

Školní inspektoři hlavně na Podkarpatí si zasluhují této náhrady, neboť konali práci za těžkých podmínek. U nás školní úřady ani školský referát neměly tradice a bylo nutno vše tvořiti od samého počátku. Mimo to školní úřady byly umístěny v nejhorších místech a v souvislosti s tím lze vysloviti přání, aby se ministerstvo školství a nár. osvěty co nejdříve postaralo, aby poměry školních inspektorů a učitelů, přidělených jejich úřadům, byly uspořádány tak, aby jim byly přiděleny vhodné místnosti a aby byl zvětšen počet učitelů přidělených inspektorátům.

Naši školní inspektoři mají velikou zásluhu na tom, že mezi učiteli nastala větší shoda, a je potřebí, aby i správní úřady ve větší míře podporovaly školní inspektory, aby se neopakovaly takové případy, že když školní inspektor vyžadoval od učitele kulturní práci, správní úřad učitele za tu práci potrestal, jak se to stalo dne 22. srpna 1935, č. jed. 137/327, jímž okresní úřad potrestal učitele pokutou 50 Kč za to, že se školními dětmi uspořádal divadelní výstavu pro rodiče, ale formálně zapomněl tuto výstavu ohlásiti.

Chci ještě zdůrazniti požadavek, týkající se státní vědecké knihovny, která kdysi dostávala 20 až 25.000 Kč subvence, ale dnes nedostává žádnou dotaci nebo jen tak minimální, že z ní nemůže doplňovati knihovny. To je knihovna, která zakrátko bude míti velmi důležitý úkol na Podkarpatí, a proto je potřebí, aby příslušní činitelé tuto věc řádně zařídili.

Nechci se zmiňovati o jiných školních věcech, neboť doufám, že o nich zakrátko budeme jednati v kulturním výboru. Odmítaje výzvu posl. Bródyho, abychom nehlasovali pro tuto osnovu zákona, prohlašuji, že je pravda, že v st. germainské smlouvě je takové ustanovení o nehlasování, ale že není nic takového v ústavní listině, a proto jest naší povinností, dokud se nesešel podkarpatský sněm, hlasovati pro každý návrh zákona, který po stránce hospodářské a sociální zlepšuje osud našich zaměstnanců, školních inspektorů a učitelů přidělených školním úřadům. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Kundt. Dávám mu slovo.

Poslanec Kundt (německy): Dámy a pánové!

Promiňte mi, že vás ve vaší snaze věc rychle vyříditi poněkud zdržím, bude to jen na několik minut. Chtěl bych nejprve konstatovati, že nemám vůbec v úmyslu zabývati se cirkusovou řečí kol. Appelta, která sněmovnu alespoň na krátký čas poněkud zaplnila a pobavila. Chtěl bych učiniti jen několik poznámek k řeči kol. Kirpalové a musím konstatovati, že kol. Kirpalová v jistém smyslu svou řečí denuncovala. (Posl. Zischka [německy]: Jak to?) To vám hned dokáži. Kol. Kirpalová se zmínila o případě mně neznámém, ale způsob, jak se o něm zmínila, je pro každého myslícího člověka příznačným.

(Výkřiky posl. Zischky.) Nevěřím vašemu vylíčen, věřím více krajskému soudu, který, jak kol. Kirpalová sama řekla, učitele osvobodil, a demokrat musí věřiti soudu státu, jehož je příslušníkem. Při této soudní věci však zároveň tvrdila, že školní inspektor nevypovídal podle skutečnosti. Obvinila tudíž inspektora z křivého svědectví. To je čistá denunciace.

Druhou věci je všeobecná paušální podezřívání mladých učitelů. Označila jste, kol. Kirpalová, mladé učitele za nepřátele státu nebo jste je alespoň uvedla v souvislost s tím, když jste před tím byla citovala soudní rozsudky z trestních řízení podle zákona na ochranu republiky. Musíte-li si udržovati svou popularitu takovými řečmi, pak vás lituji, neboť kdysi jste měla dobrou minulost. Podezříváte-li zcela všeobecně mladé učitele, musím v této sněmovně energicky odmítnouti všechna obvinění mladých učitelů z protistátního smýšlení a protistátní výchovy. Neobvinila jste tím jen mladé učitele, kteří vyšli z ústavů v Praze a jinde, ale řekla jste, že mladí učitelé jsou takoví, jak byli vychováni. Tím jste tedy denuncovala profesorská kolegia učitelských ústavů. Očekával jsem od vás jako od ženy jiné téma k těmto otázkám. Představuji si vás totiž přes jiné stanovisko, které zaujímáte, stále ještě jako ženu. která má srdce pro školáky. Bylo by bývalo správné nemluviti o soudních přích, nýbrž o tom, že u nás skoro ve všech školách jsou děti, které nemají doma co jísti a ve školách často omdlévají. To jsem očekával od ženy. Mluvila jste však tak, aby vaše řeč nebyla censurována. (Výkřiky posl. Kirpalové.) Chcete-li něco říci, můžete potom sem přijíti.

Pan ministr zahraničních věcí nedávno prohlásil, že u nás neumírají lidé hlady. Chtěli jsme to vysvětliti a chtěl bych k tomu říci něco bližšího. Hlady děti ještě neumírají, ale mají hlad. To jako příslušnice vládní strany nepopřete. Chtěl bych jen konstatovati, co se dnes stalo. Jeden z našich orgánů chtěl zaujmouti vysvětlující stanovisko k řeči pana ministra zahraničních věcí. Myslící pražský censor zapomněl, že tím, že censuroval tato jasná zjištění, porušil heslo státního znaku "Pravda vítězí". Abyste viděli, co zde bylo censurováno, chci to krátce přečísti, neboť to není nic jiného než jasné stanovisko k řeči pana ministra zahraničních věcí, kterou se budu ještě podrobněji zabývati v zahraničním výboru.

Stojí tam: "Neumírají hlady, ale trpí hladem". Pak tam stojí dále: "Nepochybujeme, že pan ministr zahraničních věcí bude moci prokázati pravdivost svých tvrzení. Že by lidé v německých bídou postižených krajích umírali hlady, je formulace, která takto všeobecně řečena jistě nesouhlasí a které kamarád Rutha, jehož přísná věcnost je mimo vší pochybnost, jistě nepoužil. Že však tisíce a tisíce sudetských Němců trpí hladem, velikým hladem, o kterém si v Praze páni u zeleného stolu sotva mohou učiniti představu, je čistá a nezkreslená pravda, o které se musí každý přesvědčiti, kdo se jednou obtěžuje a navštíví naše území postižená bídou".

Čekal jsem od vás, že budete mluviti o bídě dětí a že nebudete udavačkou učitelů.

Pak tam stoji dále: "O tom jsou dokonce statistické a číselné důkazy. Teprve v těchto dnech vešlo ve známost, že v Jirkově z přibližně 2.200 nezaměstnaných béře sotva 250 podporu v nezaměstnanosti podle gentského systému. Pro cizinu již také není tajemstvím, že nezaměstnaní vyloučení z gentského systému dostávají v nejlepším případě státní podporu ve výši 10 Kč týdně, že takové rodiny dostávají týdenní podporu 20 Kč. 90 % jirkovských nezaměstnaných - abychom uvedli jen tento jeden příklad, který mluví za sta jiných - nutí naše pokroková sociální politika, aby žili za 10 Kč týdně. Ukažte nám toho umělce v hladovění, který se z této částky po celý týden nasytí ..."

Předseda (zvoní): Prosím pana řečníka, aby nepředčítal, nýbrž mluvil k věci.

Posl. Kundt (pokračuje): Pane předsedo, voláte mne, abych mluvil k věci. Konstatuji, že jste připustil, aby kol. Appelt po celou dobu nemluvil k věci, a že jste se tedy v tomto směru nezachoval zcela korektně.

Předseda (zvoní): Volám pana řečníka za tato slova k pořádku.

Posl. Kundt (pokračuje): Pak budu mluviti k pořadu schůze a konstatuji, že kol. Kirpalová měla o těchto věcech, pokud se týkají dětí školou povinných, mluviti zcela jinak. Zároveň konstatuji, že totéž právo, jež si osobují jiní řečníci v této sněmovně na tomto místě, že totiž při určité věci nemluví k věci, se nám bohužel odpírá, nikoliv ovšem jiným a to jen proto, že mluví proti nám. Děkuji! (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru kulturního p. posl. Dlouhému.

Zpravodaj posl. Dlouhý: Slavná sněmovno!

S radostí konstatuji, že nikdo z řečníků nemluvil proti osnově zákona předloženého posl. sněmovně. Naopak s díky kvituji, že všichni po zásluze oceňovali práci a projevovali souhlas se zamýšleným zvýšením platů kategorie školních inspektorů a sil přidělených školním úřadům. Je to vzácný úkaz společné snahy, ocenění významu a zhodnocení práce. Přece však nad očekávání byla debata živá a zabíhala hlavně do otázek povšechné práce školské a potřeb školy i učitelstva. Mluvilo se ovšem také mnoho o věcech, která s osnovou přímo nesouvisely.

Byla zde tlumočena řada požadavků směřujících k přizpůsobení školy i jejího dozoru dnešním potřebám školy i celého státu. Bylo si zde stěžováno, že řešení reformy školské správy není úplné. Přiznávám, že další řešení na půdě zákona, které by směřovalo k unifikaci a demokratisaci naší školy a naší školské správy, je nejvýš nutné. Toto řešení není možno odkládati. Navrhovatelé z řad koaličních poslanců byli si této věci velmi dobře vědomi, ale pro určité důvody nemohli přijíti s celým návrhem reformy školské správy, aby opětně se nestalo, co již dříve, kdy důkladný elaborát o všeobecné reformě školské správy pro různé politické i stavovské nazírání nemohl se vtěliti ve skutek. Proto byl předložen k jednání jen nejdůležitější úsek. Stálé oddalování jenom prodlužovalo tíseň hospodářskou a podlamovalo chuť ku práci jak u dozorčích, tak i u administrativních zaměstnanců těchto kategorií. Je příliš mnoho školských věcí, které čekají již dlouho na své řešení. Ze školské správy volají po reformě zemské školní rady stejně jako okresní školní výbory. Jsou vážné důvody pro osamostatnění okresních školních úřadů.

Nemáme dosud vyřešenu otázku osobního nákladu na učitelstvo, stejně jako otázku vzdělání učitelstva vůbec. Musíme slyšet volání po důsledném provádění zákona o újezdních školách měšťanských. Je třeba unifikovati školské zákony.

Je pravda, že veliká část učitelstva pracuje na svých míst ech za velikých potíží a že řada okolností práci jejich podlamuje. Zejména nedostatek řádných bytů, obzvláště ve smíšených místech, nutí je k častým změnám míst. I v tomto případě je potřebí podpory a pomoci. Ale v celku musí každý uznat, že okr. škol. inspektoři i učitelstvo v převážné většině svou prací školskou i mimoškolní jsou vedoucí a užitečnou složkou, která pracuje nenáročně ve prospěch všech vrstev národa.