Veliká množství pracujícího lidu ze sudetskoněmecké strany očekávala od Henleina v Ústí n. L. stanovisko k výsledku vládních jednání. Mnozí lidé z jejích řad se domnívali, že Henlein řekne v Ústí n. L.: "Co se dosáhlo, jest málo, ale budeme nad tím bdíti, aby učiněné sliby byly také dodržovány, nasadíme velikou silu našich volebních zástupců pro to, aby za prvním krokem následovaly kroky další a aby bylo více dosaženo". Ale z toho, co řekl Henlein v Ústí n. L., mohou pracující ze sudetskoněmecké strany poznati, že Henleinovi nejde o práva lidu, nýbrž o něco zcela jiného (Hluk. - Místopředseda Košek zvoní.), o uskutečnění politických cílů německého fašismu. Henleinova ústecká řeč má ten smysl, aby odvrátila lid od jeho boje o životní otázky, o práci, chléb, podporu a zrovnoprávnění k naprosto neuskutečnitelným, neskutečným cílům, na pole vyslovené katastrofální politiky. (Souhlas poslanců komunistické strany.)

Co žádal Henlein v Ústí n. L. v hlavních bodech? 1. Národnostní samosprávu na základě národnostního katastru. 2. Utvoření svéprávného orgánu samosprávy. Nevyjádřil se o tom blíže, kdo tímto orgánem má býti. Pravděpodobně to má býti rada vůdců sudetskoněmecké strany. 3. Žádal Henlein označení jazykových hranic a tím rozdělení Československé republiky. (Posl. inž. Künzel [německy]: Nedávno jste ještě žádali totéž!) Vše v pravý čas. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.)

Ozvěna, kterou našla Henleinova řeč, ukazuje, že se požadavky z Ústí nedají dosíci smírným vyjednáváním. Neboť tyto požadavky neznamenají nic jiného než: 1. zrušení republiky, 2. vydání německého území diktátu z Berlína (Souhlas poslanců komunistické strany.), 3. zničení nezávislosti republiky a její přeměnu ve vasalský stát Třetí říše, 4. stálý rozhořčený boj mezi Čechy a Němci a konečně uvedení republiky do stavu skryté občanské války.

Henlein si je a musí si toho býti vědom, že s těmito požadavky zde v československé sněmovně nemůže proraziti. Ví zcela jasně, že je zde vůbec jen jedna vyhlídka, aby se požadavky prorazily, a to válečnou a násilnou cestou. (Výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Appelt (pokračuje): Proto také hrozil Henlein v Ústí n. L. výzvou k zahraničí a prohlásil, že se bude dovolávati rytířských národů. Ale pod rytířskými národy rozumí reakcionářské anglické lordy @a la Rothermere a fašistické držitele moci v Třetí říši. (Hluk.) Lid venku balamutí vůdcové sudetskoněmecké strany tím, že anglická vláda, celé anglické veřejné mínění stojí za požadavky Henleina. To je vědomý podvod, protože to nesouhlasí. (Posl. inž. Künzel [německy]: To řekl také Jaksch!) Předně jde Henleinovi o výzvu k Třetí říši, jejíž vměšování do vnitřně-státních československých poměrů se vyvolává. Totéž Německo, jež trhá všechny smlouvy a změnilo je v cáry papíru, má nyní najednou vystupovati jako ručitel smluv na ochranu menšin. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Dovolává-li se Henlein vměšování Třetí říše, je mu jistě jasné, že zde může jíti jen o válečné vměšování se zbraněmi podle osvědčených španělských metod. (Hluk.) Komunistická strana varovala již v říjnu občany tohoto státu před zločinnými plány vedení sudetskoněmecké strany a ukazovala, že vedení sudetskoněmecké strany rozmyslně a vědomě připravuje ozbrojené vzbouření a občanskou válku v sudetskoněmeckém území (Hluk.), a to proto, aby přivodilo zasáhnutí Hitlerovo. Co jsme řekli v říjnu, hrozí státi se nyní ožehavým a strašlivou skutečností. Henleinově hrozbě v Ústí n. L., abychom nebyli hnáni do zoufalství, a jeho drzému tvrzení o neústavních poměrech v republice nelze jinak porozuměti. Veřejně prohlašujeme tuto politiku za politiku dobrodružství, lidu nepřátelskou, odhalujeme ji a varujeme sudetskoněmecký lid před tím, aby se dal zneužíti, oklamati a zavésti těmito vůdci sudetskoněmecké strany do katastrofy. Sudetskoněmecký lid velice draze zaplatí útraty této politiky. Kdyby tato politika ztroskotala - a není pochyby: musí ztroskotati - pak by Henlein, Kundt, Frank, Künzel, Sandner, Köllner, a jak se všichni pánové jmenují, právě tak utekli za hranice, které zachraňují, jako utekli r. 1918 Lodgmanar. 1933 Krebs a Jung. Nebyli by v nejmenších starostech o další osud lidu, nechali by lid na holičkách a v katastrofě. (Výkřiky.) To je jedna strana vaší politiky.

A nyní druhou stranu. Co by znamenala a jak by vyhlížela taková samospráva nebo autonomie, jak ji žádá Henlein? Jaká práva by přinesla našemu lidu? Tvrdíme: žádná. Místo aby lid dostal práva, byl by strčen do fašistické svěrací kazajky. Lid by nemohl o svých právech svobodně rozhodovati, nýbrž Henlein by diktoval podle nařízení Berlína, která práva má míti každý Němec. Místo samosprávy by se lidu vnutila samovláda tak zvaného vůdce Konráda Henleina. A jak by tato samovláda Henleinova vyhlížela, o tom výmluvně svědčí námi uveřejněné "směrnice" k obecním volbám, které vydalo její vedení, a také poměry, které vládnou této straně. Potlačování každého demokratického projevu mínění a svobody ukazuje masám lidu, co by mohly očekávati od nějaké samovlády. (Posl. Birke [německy]: Co říkáte moskevskému procesu? Co je s Trockým?) Všechno přijde. Po nynějších občanských právech by se šlapalo a rušily by se. Vůdcové sudetskoněmecké strany by vládli v Sudetách podobně jako nacisti v Gdansku. (Souhlas.) Proti socialistickým a demokratickým vrstvám obyvatelstva by fašistické úderní oddíly rozvinovaly nebrzděný teror a obránci svobody lidu v Karlových Varech, Teplicích nebo Liberci by se pak mohli vystěhovati jako emigranti do Prahy. To, co chce Henlein, jeho samovláda nad lidem, to by bylo ve skutečnosti babylonské zajetí, o kterém mluvil Henlein v Ústí n. L.

Sudetskoněmecké území by bylo již jen čistě formálně součástí Československé republiky, skutečně však provincií Třetí říše, a její správce by se jmenoval Konrád Henlein. Se Třetí říší by již nebylo hranic, nýbrž státními hranicemi by byla Henleinem žádaná jazyková hranice, a ta by probíhala již u Mělníka. (Posl. Kundt [německy]: Vy jste tedy proti ochraně naší jazykové hranice?) Jsem proti ochraně, jakou chce Henlein, neboť to není ochrana, nýbrž holá diktatura. Každá individuální svoboda by byla zrušena, každý Němec by byl v nějakém katastru registrován, špiclován a dán pod dozor. Ano, šlo by to asi tak daleko, že by každý Němec v republice musel prokázati nejen svůj rodokmen, nýbrž také svou arijskou bábu. A co by přinesla samospráva nebo autonomie, jak ji žádá Henlein, po stránce sociální a hospodářské? Byly by zvýšeny mzdy? Tvrdíme, že nikoliv; neboť všichni továrníci ze sudetskoněmecké strany, kteří stojí za Henleinem, by se naopak domnívali, že pro ně teprve nyní nastávají zlaté časy. Dala by více podpor pro nezaměstnané? Zajisté, že nikoliv! Sbíral by se jen ještě usilovněji starý papír, a k tomu by fašističtí žebráci prohrabávali ještě bedny na odpadky. Více by se však pro nezaměstnané neučinilo. Dostali by němečtí domkáři půdu? Jistě nikoliv. Šlechtičtí němečtí velkostatkáři, přátelé Henleina a Henleinovy strany, nedali by ani teď jako dříve žádnou půdu. Zbytkové statky by nebyly parcelovány, nýbrž koupeny německými továrníky, jako to udělal posledně milionář Lehrman ve vildštejnském území. Když proti tomu udělali tamější domkáři poprask, prohlásil posl. Sandner tento podvod na sedlácích za národní čin. (Výkřiky: Fuj!) To ať si vůdce selského stavu v sudetskoněmecké straně inž. Künzel zapíše za uši. (Různé výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Appelt (pokračuje): Zkrátka: Nevládl by lid, ale Henlein. Nebyly by splněny požadavky a přání lidu, nýbrž požadavky sudetskoněmecké buržoasie, fašistické kliky a požadavky Hitlera. Zatím co chce Henlein míti práva pro sebe, chceme my, komunisté, míti práva pro lid. To je ten veliký rozdíl. Henlein žádá nové volby do sněmoven, které mají míti ráz lidového hlasování a pro které si již napřed slibuje 90% většinu.

Při tom pracuje mezi německým obyvatelstvem známá šeptaná propaganda s argumentem, že se má příštího roku hlasovati o připojení sudetskoněmeckého území k Třetí říši. Při nejbližších obecních volbách má se hlasovati o tom, říkáme my, jak jsou němečtí voliči spokojeni s dosavadní politikou sudetskoněmecké strany. (Souhlas.) A tento výsledek bude zdrcující pro fašistickou kliku, která tvoří dnes vůdcovskou radu sudetskoněmecké strany. Dělničtí voličové, kteří počínají poznávati podvod henleinovského lidového sjednocení, vynesou o politice vůdcovské rady zrovna tak zničující rozsudek, jak to udělala dělnická oposice v Brně. (Potlesk komunistických poslanců.) Pro vládu a pro demokracii není ještě pozdě jednati. Ale musí se jednati rychle a skutečně. Socialistické a demokratické strany nesmějí přes všechny hrozby Henleinovy ustoupiti ani na krok s cesty vyrovnání. Po započaté cestě se musí důsledně jíti dále, sliby se musí změniti ve skutky, sudetskoněmeckému lidu musí býti dáno právo na život. A když se to stane, dovede se německý lid ubrániti proti panství henleinovského fašismu a současně s jinými národnostmi tohoto státu brániti také republiku proti rozvratným plánům sudetskoněmecké strany na občanskou válku. (Potlesk poslanců komunistické strany.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pí posl. Kirpalová. Dávám jí slovo.

Posl. Kirpalová (německy): Slavná sněmovno!

Těší nás zcela mimořádně, že můžeme dnes odhlasovati návrh, který je v pravém slova smyslu kusem spravedlnosti. Inspektoři se již po řadu let domáhají přiměřené úpravy svého služného. Platy a právní postavení inspektorů nebyly již od r. 1870 vůbec upraveny, požitky nebyly přizpůsobeny jejich práci. Podařilo-li se nám dnes vyhověti oprávněným požadavkům a přáním inspektorů, učitelů, profesorů a ředitelů přidělených školským úřadům, je to jen samozřejmostí.

Než budu mluviti o úkolech inspektorů, musím nejprve poukázati, že tento návrh je první etapou; ve druhé etapě se usneseme o úpravě právního poměru. Inspektoři mají až dosud svá místa jen prozatímně. Mohlo by se říci: ta místa jsou jen půjčena, inspektoři mohou býti kdykoliv se svých míst odvoláni. To nikterak nezavdává příčinu k radosti z tvůrčí práce. A to tím spíše, když se ví, že jejich představení, tedy zemští školní inspektoři, jsou ustanoveni definitivně, že učitelé, nad kterými mají vykonávati dozor, mají definitivní místa. Jen oni mohou býti, jak jsem již řekla kdykoliv odvoláni.

Chtěla bych se několika větami dotknouti oboru působnosti inspektorů. Dnes již není inspektor tou významnou osobou, kterou byl dříve, tedy jen representativní osobou, ale musí plniti zcela jiný úkol, musí býti iniciátorem všech školských otázek, musí býti organisátorem moderního školství, musí se zabývati moderní výchovou, musí své celé zaměstnání a svou celou práci přizpůsobiti duchu doby, t. j. tedy studovati a učiti se. A nyní se tažme, má-li inspektor na to dosti času. Musíme odpověděti záporně. Kdo jen jednou nahlédl do inspektorovy kanceláře, musí poznati, že často klesl na úroveň člověka, který jen vyřizuje spisy. Převážně se zabývá - a nemůže jinak - administrativními pracemi. Musí-li inspektor vyříditi ve věcech personálních a platových 300 až 500 spisů, můžeme posouditi, jakého času to vyžaduje. Nemá po ruce skoro žádné nebo jen málo pomocných sil. K tomu ještě přijdou inspekční cesty. Tyto nemohou býti také provedeny, jak by bylo potřebí. Přicházejí zde často v úvahu špatné dopravní poměry, spěch z jedné školy do druhé, péče inspektorů o školy má tedy daleko do dokonalosti. Nejdůležitější věcí však, pánové, je, že se inspektorům nedostává času pro pedagogické vedení učitelstva. V této souvislosti chci zvláště poukázati, jak potřebné by bylo takové vedení v demokratickém smyslu zejména pro mladé učitele. Zde musí inspektoři splniti velmi důležité úkoly. Nemohou to dělati, opakuji to, a často jsme svědky, jak někdo z řad tohoto učitelstva se odchyluje z dráhy demokracie a dostává se do vod fašismu. Budu vám moci opět dokázati toto svoje tvrzení.

Dovolte mi, abych citovala myšlenku našeho bývalého presidenta Masaryka, která jest zde na místě. Praví ve své rozmluvě s Karlem Čapkem: Jaký pán, takový krám. Na učitelstvo a inspektory se to úplně hodí. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kirpalová (pokračuje): Je-li inspektor přesvědčeným, skutečným demokratem, dovede vésti své učitelstvo v demokratickém duchu. Potřebujeme tedy především skutečně přesvědčené demokratické okresní školní inspektory. K této kapitole se, dámy a pánové, ještě vrátím.

Dovolte mi však, abych ještě dříve uvedla požadavek, který bych ráda zde přednesla. Po vyřízení tohoto návrhu zbývá nám vyříditi ještě druhý návrh, kterým se bude musiti kulturní výbor zabývati za všech okolností co nejdříve, a to je právní postavení inspektorů v živnostenských pokračovacích školách. Nechci se podrobně obírati touto otázkou, protože mám za to, že nám kulturní výbor brzy k tomu poskytne příležitost.

Jinou velmi ožehavou otázkou je úprava právních poměrů našich pěstounek v mateřských školách. Mateřské školy jsou místem pro nejchudší. Mají vyzařovati slunce a lásku. Ale jak je to možné, jsou-li v těchto mateřských školách děti vychovávány učitelkami, které často nemají ani nejnutnějších prostředků na své živobytí? Máme ještě dnes pěstounky mateřských škol, které dostávají, i když to zní zcela neuvěřitelně, ne více než 180 Kč měsíčně. Zde by měl zasáhnouti stát, neboť je velikým bezprávím, že nejsou všechny pěstounky mateřských škol placeny státem. Musíme bohužel konstatovati, že stát vydržuje úplně 866 českých mateřských škol, zatím co jen 7 německým mateřským školám stát hradí náklady osobní a věcné. To je veliká křivda. I když vypočítáte průměr, shledáte, že se německým mateřským školám děje křivda. Obce a soukromí vydržovatelé nejsou s to, aby nesli náklady na mateřské školy. Zejména se to vztahuje na obce, protože jejich finanční síla neobyčejně klesla. V této souvislosti poukazujeme na své již několikráte podané návrhy zákonů na úpravu právních poměrů pěstounek mateřských škol a doufáme, že tato věc bude brzy projednán

A nyní zpět k demokracii v našich školách. V této souvislosti si ráda vzpomínám na slova pana presidenta Beneše, která pronesl při návštěvě soc. demokratických učitelů. President Beneš pravil: "Zejména je mi jasno, že jen demokratická státní forma zaručuje vývoj a chrání jej před proudy, které jej omezují v jeho pravém poslání a podrobují jej cizí ideologii. Německá škola v našem státě nemůže býti kopií německých škol v cizině, nýbrž musí býti demokratickým útvarem. Nestačí ovšem" - mínil pan president Beneš - "aby škola byla demokratická, nejsou-li také učitelé pravými a uvědomělými nositeli demokracie." Co zde pan president Beneš vyjádřil, samozřejmě zdůrazňujeme. Ve škole se klade základní kámen demokratické výchovy. Bohužel, dámy a pánové, neodpovídají všichni učitelé myšlenkám a slovům našeho presidenta Beneše. To by snad bylo, kdybych to tak řekla, všeobecným obviněním. Chci zde poukázati na jeden příklad, jehož oficielní konec se udál před soudem, který však bude míti svoje pokračování ještě u školských úřadů. V jedné měšťanské škole - a to ve druhé třídě měšťanské školy v Trmicích - stalo se toto: Dne 9. listopadu loňského roku uspořádal tam učitel slavnost na počest padlých Němců. 9. listopad je v Německu památným dnem na mrtvé, kteří padli v Mnichově. Při této příležitosti předčítal učitel z knihy, která není vůbec schválena a která není tudíž také na školách připuštěna, a to z knihy "Pojď, můj hrdinný kamaráde". Mluvil o Schlageterovi a jiných německých hrdinech. Pak přišel ke konečnému heslu, které pak zcela hlasitě přečetl: "Německo nade vše". A při této vzpomínkové slavnosti nechal učitel státi děti půl hodiny v pozoru a když byly unaveny, řekl jim, že se musí státi, oslavujeme-li hrdiny. Mezi jiným tento učitel prohlásil: "Kdyby k tomu nebylo v Německu došlo, vypadalo by to dnes již jako ve Španělsku, kde strkají děti do kotle, polévají je lihem a zapalují." Po této vzpomínkové řeči zakázal učitel dětem něco o tom doma vypravovati s odůvodněním, že rodiče stejně těmto věcem nerozumějí. Hrozil jim, že je zapíše do třídní knihy, budou-li doma něco vypravovati, a řekl dále, že by se tím dopustily národní zrady. Tento učitel, který vychovává děti opravdu ve fašistickém duchu, zůstal ještě dalších 8 dnů ve službě, aniž byl suspendován. Teprve když se to dověděl inspektor - před tím se již o tom všeobecně vědělo a vrabci již o tom zpívali na střeše - snažil se věc vypátrati, ji vyšetřiti a učitele suspendovati. Tentýž učitel zakázal žákům, aby dne 28. října nosili státní odznaky - odznaky, které byly vydány na oslavu republiky a které se skládají ze státního znaku a státní vlajky - s odůvodněním, že děti nesmějí nositi žádné odznaky, to že je věcí dospělých. Hájil své chování tím, že od ministerstva přišel výnos, který dětem školou povinným zakazuje nositi odznaky. Učitel ví zcela dobře, že tento odznak nebyl naprosto odznakem politickým, nýbrž, jak jsem již uvedla, odznakem na oslavu svátku republiky.

O tomto naprosto neslýchaném případě, který jsem zde stručně vylíčila, bylo zahájeno trestní řízení u soudu, a to pro přečin proti zákonu na ochranu republiky. Nechci vám zamlčeti soudní rozsudek. Krajský soud vynesl rozsudek osvobozující, protože prý přednášku neprovedl ve zlém úmyslu nebo u vědomí, že tím strojí úklady státu a jeho formě. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce zmateční stížnost. Tento případ není ještě naprosto skončen, ale z tohoto případu se také něčemu naučíme pro budoucnost. Zároveň vidíme, jaký obor působnosti je vytyčen inspektorům. Zasáhne-li inspektor v pravý čas a bude-li jednati tak, jak to vyžadují okolnosti, nemohou se díti takové případy a zabrání se také jejich opakování. Ale inspektoři nemají jen tyto úkoly, nýbrž ještě jiný. Musí ve školách prováděti spojení mezi německým a českým smýšlením.

To však není jen úkolem německých učitelů, nýbrž zároveň i úkolem českých učitelů. Ve škole se kladou základy přátelské spolupráce. Ve školách jsou naše děti, které mají a musí býti od malička vychovávány na upřímné přesvědčené demokraty. Bohužel je tomu dnes tak, že fašistický duch převládá zvláště mezi mladými učiteli. Tito učitelé jsou však mimořádně chytří a provádějí vše velmi obratně. Přijde-li pan inspektor na inspekci, jsou přesvědčenými demokraty, sotva se však za ním zavřely dveře, stávají se takové případy jako případ z trmické měšťanské školy, o kterém jsem vám vypravovala. (Posl. Kundt [německy]: Vždyť tu denuncujete!) Nikoliv, nejsem udavačkou, udavačstvím by to bylo jen tehdy, kdybych o případu mluvila tak, že bych nejmenovala žádné jméno ani školu, kdybych něco řekla všeobecně. Ale já jsem předem uvedla školu, přečetla jsem dokonce rozsudek. (Posl. Kundt [německy]: Vy jste všeobecně napadla mladé učitele!) Ovšem, protože to není jediný případ! Jděte jen jednou na schůzi mladých učitelů, nikoliv do školy, a podívejte se na ducha mladých učitelů. Bylo by smutné, kdyby všichni mladí učitelé byli takoví, ale vezměte si jednou pořad vaší schůze. Zpívají se skupinové písně, čtou se knihy o rase. (Posl. Kundt [německy]: A vy máte zase sborové recitace. U nás tomu říkají skupinové písně!) To je částí programu a shledáte, že to není denunciací. (Posl. Kundt [německy]: Vaši učitelé vodí děti školou povinné na prvního května na protestní projevy, proti předpisům školního řádu, sám jsem to viděl!) Nebéřeme je s sebou na veliké politické projevy. (Posl. Kundt [německy]: Zdánlivě se pořádají zvláštní projevy,1. květen je politickým projevem!) Ale mohli bychom dokázati, že vy zneužíváte mládeže pro své projevy. Jen se podívejte na vaše slavnosti slunovratu (Posl. Kundt [německy]: To je tisíciletý lidový obyčej, to nemá se stranou vůbec nic společného!) Záleží na podstatě celé věci a nikoliv na jménu podniku.

Učitelstvo si není vědomo toho, co může ztratiti. Ať se jen podívá do fašistických států, uvidí, jak tam učitelé přišli o všechno, i o svou svobodu. Učitelstvo si bude uměti vážiti svobody teprve až bude ztracena. Zde mi napadá výrok socialistického italského mučedníka Matteottiho, který pravil: "Svoboda je nejcennějším statkem, naučíme se jí teprve vážiti, je-li ztracena." Nevím ovšem, je-li si učitelstvo v Německu a jiných státech vědomo, co ztratilo. Demokratické učitelstvo to ovšem ví.

Nakonec bych chtěla ukázati cesty, jakými se má příště zabrániti takovým událostem. (Posl. Kundt [německy]: Posaditi do každé školy policajta!) V každé třídě nemá býti státní policista, ale v každé třídě má býti demokratický učitel, to je to správné. (Posl. Kundt [německy]: Myslíte snad sociálnědemokratické učitele?) Demokratický a sociálně-demokratický, nemáme nic proti tomu, neboť sociální demokraté jsou státu věrní a přesvědčení vychovatelé mládeže a lidu.

Chci nyní ukázati cesty, jakými lze zabrániti fašisaci učitelstva. Nejdůležitější úkol spočívá v rukou našich vychovatelů učitelstva, tedy učitelských ústavů samých. Tam se tito učitelé vychovávají. Výchova těchto mladých učitelů je závislá na tom, jakým duchem jsou tyto učitelské ústavy naplněny, jak se v nich vyučuje. V učitelských ústavech by však měly býti zavedeny také jiné výchovné prostředky. Dnes se bojí nejen v učitelských ústavech, ale také na jiných školách zaváděti demokratické metody a systémy. Poukazuji na to, jaký pokřik se v novinách strhl, když žáci jedné pražské školy žádali samosprávu. (Posl. Kundt [německy]: Protože dostali do školy komunistické knihy!) Ale nikoliv, víme dobře, že se moderní demokratický učitel nemusí báti žákovské samosprávy, jeho autorita zůstane vůbec nedotčena, umí-li ovšem přátelsky se žáky zacházeti. Domníváme se proto, že vám musíme navrhnouti, a budeme se také o to zasazovat v kulturním výboru, aby učitelskými ústavy počínaje a všemi školami konče byla zavedena všude žákovská samospráva. Tato samospráva je prostředkem, aby se žáci nabádali k tomu, aby se stali samostatnými demokraty. Jen myslící člověk je skutečným demokratem. Všichni lidé se zabedněnou hlavou jsou na straně fašistů. (Smích poslanců sudetskoněmecké strany.) Je vám to velmi nepříjemné, ale prozrazuje to celé vaše smýšlení. Proč nehlásáte, že myslící člověk je demokratem, svým smíchem to popíráte. Čím rychleji takové učitele vychováme, tím spíše budeme míti skutečný zdravý demokratický dorost. Učitelstvo, a to je řečeno na jeho adresu, může mnoho ztratiti, musí si uvědomiti, že může ztratiti kulturu, svobodu myšlení a svobodný vývoj školy. Splní-li však inspektoři své úkoly v mezích mnou vytčených... (Posl. Kundt [německy]: Udělejte z nich policejní inspektory!) Nikoliv, proč policie, prohlašuji-li, že inspektor má bdíti nad tím, aby škola byla demokratická, pak není naprosto žádným policistou. Usměrnění jako je v Německu nechceme míti na našich školách. Splní-li tedy inspektoři tento úkol v tomto státě, vykonají neocenitelné služby pro svobodnou školu, pro svobodné učitelstvo a pro demokracii, a my jim slibujeme, že je v těchto velikých úkolech budeme podporovati. (Potlesk.)