Pokiaľ sa týče učiteľskej práce, učiteľská práca nedá si predpisovať kadejaké reakčné smery a budeme sa preto snažiť, aby učiteľstvo bolo zabezpečené, neodvislé, a v slobodnej škole mohlo rozvíjať veľký kultúrny úkol svojho poslania.

Predloha sa tiež dotýka aj pomeru 16 referentov ľudovýchovnej služby osvetovej. Je to nepatrný náklad, ktorý dostupuje iba obnosu 57.960 Kč. Funkcia referentov štátnej služby osvetovej je veľmi málo známa vo verejnosti a tiež nepochopená. Vôbec problém ľudovej výchovy v demokratickom štáte je málo odpovedne chápaný. Revolučné Národné shromaždenie vydalo zákony a jednotlivé ministerstvá výnosy, aby občianstvo bolo vedené ku štátnej demokratickej výchove. Boly zriadené okresné osvetové sbory, miestne komisie a preca len výchova k demokracii tu a tam má svoje nedostatky. Niet plánu výchovného, niet vedecky premyslenej práce organizačnej. A tu je treba, aby na úkol odpovedných referentov štátnej osvetovej služby boli postavení schopní a najschopnejší pracovníci. Je treba, aby bol zvýšený tiež záujem o túto ľudovýchovu v boji o víťazstvo demokratických princípov nášho štátu. Je treba využiť služieb knižníc obecných, spolkových, služieb filmu, rozhlasu, aby všetky tieto moderné prostriedky výchovy občianskej utvrdzovaly, upevňovaly ideu demokracie Masarykovej.

Splnenie požiadavku ľudovýchovy a štátnej občianskej demokracie nám zabezpečí náš vývoj do budúcna. Preto zdôrazňujeme, že práca ľudovýchovná musí byť riadne fundovaná nielen finančne, ale tiež vedeckým programom.

K predloženému zákonu predložil kultúrny výbor aj 3 rezolúcie. Vo druhej rezolúcii sa žiada, aby dobrodinia tohoto zákona boli účastní i riaditelia i okresní inšpektori, ktorí odišli pred účinnosťou do penzie. Je to síce krásne vyslovené, ale málo sľúbné. Apelujem na vládu, aby tým, ktorí kus života, niektorí až 18 rokov plnili vo štátnej službe krásnu prácu na poli školskej výchovy, učiteľom, inšpektorom i riaditeľom, bol prídavok priznaný.

Prijímame tento dôležitý zákon takmer v predvečer výročia narodenia nášho prezidenta-Osloboditeľa. Je to symbolické priznanie spravedlivého nároku vychovateľom a spolupracovníkom učiteľstva. Splácame dlh kultúrny i finančný. Sme si vedomí, že učiteľstvo, profesorstvo i okresní inšpektori sú hodní tohoto splatenia dlhu, a ve-ríme, že učiteľstvo vedené schopnými, zdatnými okresnými inšpektormi bude kráčať na ceste, ktorú nám naznačil velký prezident-Osloboditeľ, že bude mobilizovať všetky mravné sily národa a bude sa snažiť, aby v republike Masarykovej, vedenej veľkým prezidentom Benešom, rástla a mohútnela sloboda ducha vždy väčšmi a väčšmi, aby rástla v našom štáte láska k mládeži, láska k národu. Že tieto hodnoty mravné, najmä láska a vernosť k veľkému odkazu prezidenta-Osvoboditeľa budú pevnými piliermi našej národnej a štátnej slobody, o tom nepochybujeme. Duch a práca veľkého prezidenta bude nám, učiteľstvu a profesorstvu ako vychovateľom, i okresným inšpektorom, vždy príkladom a jasným svetlom na ceste našej práce.

Vítame preto tento návrh zákona a budeme zaň hlasovať s pevným presvedčením, že k veľkej látke kultúrnej a politickej bude pričlenená v dohľadnej dobe osnova nových zákonov, ktorými republika Masarykova, republika Benešova naplní svoj program veľkého učiteľa národov, Jána Amosa Komenského. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. inž. Karmasin. Dávám mu slovo.

Posl. inž. Karmasin (německy): Dámy a pánové!

Chtěl bych hned navázati na slova předcházejícího řečníka. Také my jsme se rozhodli hlasovati pro návrh, avšak nemáme naprosto důvěry a víry v účinky této novely zákona, jako předcházející pan řečník, nýbrž musíme zde zase konstatovati, že vítáme i tuto novelu zákona s velkou nedůvěrou. Již kamarád Illing konstatoval, že školní inspektoři dnes nejsou naprosto zástupci nějaké lidové samosprávy ani jakýmisi zástupci naší národnostní myšlenky, nýbrž že většina všech školních inspektorů, kteří pracují v našem kraji, jest založena stranicko-politicky a že jejich činnost nemůžeme naprosto uznávati za klad pro sebe.

Obzvláště to platí pro moji vlastní pracovní oblast, Slovensko a Podkarpatskou Rus. I zde se zase musím vrátiti k výrokům předcházejícího řečníka, který hledě na nás úkosem konstatoval, že se tam vlastně německé školství vyvinulo teprve od r. 1918, že maďarský stát nedával Němcům žádné školy a že kladný vývoj pro podkarpatské Němce se začal proto teprve od r. 1918. Netvrdili jsme nikdy nic jiného, nýbrž konstatovali jsme vždy, že nám tam možnost kulturního vývoje byla skutečně dána teprve od r. 1918. Ovšem příčiny tohoto vývoje jsou nám úplně jasny. Nebyly to nějaké demokratické zásady nebo zvláštní blahovůle vůči Němcům, co přimělo tehdejší držitele moci, aby nám dali podněty pro náš kulturní vývoj, nýbrž byl to jasný a zřejmý úmysl, aby se proti dřívějším držitelům moci mohla postaviti účinná protipropaganda. Tak vidíme a musíme také konstatovati, že byly sice dány popudy ke zřízení německého školství, že se však k jeho dalšímu vývoji ničím nepřispělo.

A k tomu patří především otázka školních inspektorů. Dva zpravodajové vylíčili způsobem velmi povšimnutí hodným význam a činnost školních inspektorů, vylíčili, jaké mají pedagogické úkoly, a prohlásili, že školní inspektoři jsou takřka vůdci - smí-li se tohoto slova užíti - celého kulturního života ve svém oboru činnosti. Táži se, jak jest to možné, nerozumějí-li školští inspektoři na Slovensku ani vyučovacímu jazyku těch škol, jež jsou jim podřízeny? Jest skutečností, že vyučovacímu jazyku na německých, maďarských a jinojazyčných školách rozumí jen velmi málo školních inspektorů. Prakticky jest vyloučeno, aby tedy mohli opravdu plniti úkoly, které by jim vlastně podle slov zpravodajových a ve smyslu předloženého zákona připadly. Musíme proto žádati, aby byli skutečně ustanoveni němečtí školní inspektoři, aby byli pro menšiny podkarpatských zemí vůbec přijati inspektoři z jejich vlastního národa. Předložili jsme také resoluční návrh toho se týkající, který asi půjde obvyklou cestou. Nezasazovali jsme se při tom jen za německé školství tam dole, nýbrž také za ostatní menšiny, neboť ty jsou v podobném stavu jako my.

Jest jasno, že školní inspektoři v karpatské oblasti se věnují - pro svou jazykovou neschopnost a pro nemožnost dostáti svým pedagogickým úkolům - úlohám, jež nespadají do jejich oboru a jež tu byly již částečně vylíčeny. Mají politické úkoly, jejich celý pracovní obor se vztahuje na to, aby pozorovali, jsou-li učitelé politicky spolehlivý, aby vykonávali politický vliv. Máme po ruce důkazy, že učitelé určitého okresu mají vždy legitimaci strany, ke které přísluší školní inspektor, a to ovšem nikoliv trvale, neboť se změnou na inspektorátě mění se také ona. Kol. Sivák by tu pro to mohl uvésti důkaz. Ve chvíli, kdy opustil školní inspektorát v Prievidzi a na jeho místo přišel jiný školní inspektor, přistoupili všichni učitelé, němečtí, maďarští a slovenští, prostě k české sociálně-demokratické straně. Dali se tak aktivně do služeb této strany.

Chtěl bych ukázati na třech malých příkladech, jak to vede daleko. V Kremnici jest školní inspektor Bornemisza. V jeho obvodě jest Velké Pole a Píla, dvě vesnice v slovenském Středohoří. V těchto obcích se podařilo zříditi německou Okresní péči o mládež. To mělo pro tuto oblast mimořádný význam, protože lidé jsou tam blízko vyhladovění. Tamější učitel Chrobok se samozřejmě a podle nařízení a zákona postavil do služeb této Okresní péče o mládež. Následek toho byl, že školní inspektor mu zakázal převzíti tam jednatelství. Když to nepomohlo, uložil svému podřízenému učiteli, aby na této péči o mládež nespolupracoval, a když ani to nevedlo k cíli, přeložil tohoto učitele docela prostě 300 km daleko do Vyšního Medzeva. Avšak toho ještě není dosti, aby věc byla pikantnější, přeložil již před tím nevěstu tohoto učitele, která byla činna ve Veľkém Poli, do Vyšního Medzeva a tuto nevěstu přeložil potom po přeložení učitele zase zpět do Veľkého Pole. (Německé výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany: To jest rušení manželství! - Veselost.) Ano, to jest skoro rušení manželství. Obrácený jest případ u školního inspektora Skarpíška v Rachově. Proti tomuto jest řada obvinění. Rusínské noviny na Podkarpatské Rusi jsou plné přečinů tohoto školního inspektora Skarpíška. Pan kol. Fencik nechtěl bych mu uškoditi, cituji-li ho - podal stran toho podání na ministerstvo, na něž ovšem nedošla až dosud odpověď. Pan školní inspektor Skarpíšek poslal totiž svým podřízeným, protože byl stále napadán širokou veřejností, oběžník - jakýsi druh otázky o cenu - ve kterém se dotazoval, zda jsou učitelé s ním srozumění a zda mohou proti němu něco uvésti. Chtěl bych viděti učitele, který by se odvážil říci svému neomezenému pánu a veliteli do očí, že mu něco může vytknouti. Takového něco vůbec není. Případ byl předložen ministerstvu, ministerstvo dosud ani nemuklo. Naproti tomu přeložil školní inspektor Skarpíšek dne 1. září tamějšího německého řídícího učitele, člověka veskrze slušného, a na jeho místo přeložil tam učitelku, takže jsou nyní v této nejvýchodnější německé obci jen dvě učitelky. Jako důvod uvádí, že její ženich jest úředníkem lesního ředitelství. Zde pracuje školní inspektor Skarpíšek úplně ve smyslu občansko politickém, má pochopení pro milostné strasti tamější učitelky. V Chrobokově případě učinil školní inspektor opak.

Že školní inspektoři nemají pro německé důležité věci vůbec zájmu, protože právě nejsou Němci, že docela přestupují zákony, vysvítá z případu školního inspektora Horáčka v Prievidzi, který proti zákonu vydal učitelům nařízení, aby zřídili smíšené místní osvětové výbory a aby je připojili k slovenskému okresnímu osvětovému výboru v Prievidzi, ačkoliv jest v okrese vlastní německý okresní osvětový výbor. Vidíte tedy, že jest tu skutečně nejnaléhavější nutnost jmenovati německé školní inspektory a pohnouti konečně školní správu, aby rozšířila i na karpatské země to, co zde máme částečně ještě na samosprávě, úkol, jenž připadá ministru unifikací. To jsem chtěl říci k otázce školních inspektorů. Zdůrazňuji ještě jednou, že budeme pro tento návrh hlasovati samozřejmě ze sociálních důvodů.

Předevčírem byla schůze imunitního výboru, ve které byla vydána celá řada našich kamarádů. Přítomní členové imunitního výboru nemohli se ubrániti úsměvu, když byly předčítány různé směšnosti, jež byly udány za důvod vydání. Přesto ovšem k vydání došlo. Ne tak přísně se postupuje venku v našem kraji při posuzování různých ministerských řečí. Připomínám výrok pana ministra Spiny v Mostě, kde prohlásil, kdyby někdo potřeboval intervenci, že může přijíti k němu. To bylo ovšem dementováno, řeklo se, že to neprohlásil jako ministr, nýbrž jako soukromník. Pan ministr Zajiček byl před 10 dny v Jihlavě. Není ještě zjištěno, zda tam byl jako ministr nebo jako soukromník. Rozhodně tam podle novinových zpráv prohlásil, že Hlučínsko mělo dotud německé školy pro 3000 dětí, dokud volilo křesťansko-sociálně. Ve chvíli, kdy volilo sudetskoněmeckou stranu, klesla číslice na 50 dětí. Jsou tu dvě možnosti: buď má pan ministr pravdu, ale potom jednalo ministerstvo školství a nár. osvěty stranicko-politicky, t. zn. zakázalo vyučování, protože tamější lidé volili sudetskoněmeckou stranu. To jest postup, který by v demokratickém státě neměl býti možný. Nebo nemá pravdu, neboť jest skutečností, že boj o školy nezačal teprve 19. května 1935, nýbrž datuje se se vší ostrostí již od prapočátku, takže druhou možností jest, že se pan ministr Zajiček dal cestou demagogie. Jestliže časopis "Deutsche Presse", jeho speciální orgán, nám v různých případech vyčítá demagogii, musíme říci, že tato výčitka padá na tuto stranu zpět, neboť demagogii skutečně prováděla nejvyšší stranická instance. Je-li dnes v časopise "Deutsche Presse" delší úvodní článek s nadpisem "Diletanti u díla", mělo by se po tom, co jsem uvedl, snad správněji psáti "Intrikáni u díla" a bylo by lépe podržeti si jednou zrcátko před sebou. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.) Ostatně o tom, že byl již kdysi veden boj o školy na Hlučínsku, napsal v r. 1928 bývalý okresní náčelník této strany Slaný rozsáhlý spis a usvědčil v otevřeném listě samého ministra Zajička z opaku. Chtěl bych tu citovati také listy křesťansko-sociální strany, že tehdy. když byla křesťansko-sociální strana ve vládě, nebyly školské poměry na Hlučínsku naprosto růžově, nikoliv takové, jak je pan ministr Zajiček ráčil v Jihlavě vylíčiti. Krnovský časopis "Das Volk" píše: "Právem očekávali němečtí hlučínští obyvatelé po vstupu německé křesťansko-sociální strany lidové do vlády, že ihned budou napraveny poměry, jež až dosud byly výsměchem demokratické správy. To říkala nová vládní strana. Každá vláda by se musila v zájmu účelné správy, sloužící všem jí podřízeným národnostním příslušníkům, snažiti o vytvoření normálních poměrů i na tomto poli" atd. To bylo napsáno dne 1. prosince 1927. Z toho vysvítá, že pan ministr Zajiček neměl pravdu, když prohlásil, že se boj o školy datuje teprve od vzniku sudetskoněmecké strany. Spíše jest pravdou, že již tehdy, když byla jeho strana ve vládě, byly tytéž nebo ještě horší poměry.

Pan ministr Zajiček dostal dnes vřelého přímluvčího, známého posl. Uhlíře, průkopníka odporu proti všemu německému a především proti všemu německému na Hlučínsku. Bylo to zcela zvláštní. Nejdříve stál pan posl. Uhlíř zde dole, když pan posl. Sivák zde nahoře vystoupil proti bolševisaci školství. Zde byl vřelým přímluvčím bolševisace školství a stál v jedné frontě s přáteli z nejkrajnější levice. Později stál zde nahoře a měl slavnostní řeč, jež by byla na místě při jubileu nějakého spolku. Mluvil o míru mezi národy, o báječném kulturním vývoji, jehož se dostalo zvláště nám Němcům. Žádné oko nezůstalo suché, mohlo by se říci, a my jsme svého milého Uhlíře vůbec nepoznávali, protože jsme nevěděli, odkud tyto mírové chvalozpěvy najednou pocházejí. Začali jsme docela věřiti v uskutečnění vyrovnání. Potom přišel najednou ten pravý Uhlíř a zasazoval se vášnivými slovy o svou speciální práci, zničení německého školství na Hlučínsku. Chtěl bych hned s počátku konstatovati, že co nejostřeji odmítáme metody udavačství, jichž kol. Uhlíř zde užil. Z parlamentní korespondence vysvítá, že udával: za prvé dělníky firmy Weisshuhn, že jsou všichni členy sudetskoněmecké strany, a zastával se zřejmě toho, aby tam byli ve své možnosti práce poškozeni. Za druhé udal firmu Weisshuhn u berního úřadu, že zřejmě platí příliš málo daní, chtěl berní úřad upozorniti, že má zasáhnouti a předepsati této firmě vyšší daně, Za třetí udal tamější soukromé učitele, kteří vedou bídný život, neboť nejsou plně placenými učiteli, nýbrž chudými ubožáky, kteří musí za několik krejcarů běhati dům od domu; ty udal jako státu nepřátelské, aby se o ně starala státní policie. Za čtvrté udal rodiče, kteří toto soukromé vyučování udržovali s osobními obětmi, poněvadž se tázal, odkud tyto prostředky vlastně pocházejí. Také na ně poštval státního zástupce. Za páté udal ředitele německého učitelského ústavu v Opavě a jeho profesory, když chtěl učiniti věrohodným, že tam pokoutně vyučují, poněvadž mají kursy pro externisty, a upozornil rovněž ministerstvo školství a nár. osvěty na disciplinární řízení a poštval je na ně. Za šesté udal celou sudetskoněmeckou stranu, když jí vyčetl, že to jest ona, která prý organisuje na Hlučínsku státu nepřátelské pletichy, velkoryse organisuje, jak se vyjádřil, a žádal zostření různých policejních správních opatření proti všem tamějším Němcům.

O Hlučínsku - bylo o tom již tak často hovořeno - chtěl bych ještě jednou konstatovati: hned po převzetí oblasti byly všechny německé školy až na dvě výjimky zavřeny. Byl učiněn pokus opatřiti dětem německé vyučování soukromým vyučováním, a to ze dvou důvodů. Za prvé, poněvadž se obyvatelé přiznávali k němectví a poněvadž mají právo dáti své děti tam, kam chtějí rodiče, bez ohledu na to, jak státní úřady posuzují jejich národnost. Dále bylo soukromé vyučování postaveno pod nejostřejší nátlak úřadů, proti rodičům byly nasazeny všechny orgány, jež tu byly, celá oblast byla postavena pod výjimečný stav, což jest v našem státě ojedinělé, chtěl bych vlastně říci skoro pod válečné právo a nejpřísnějšími tresty byl zmařen každý pokus nalézti mezeru, kde by mohlo právo proklouznouti. Když ani to nebylo nic platno, bylo sčítání lidu tak organisováno, že komisaři zanášeli bez ohledu na to, k jaké národnosti se obyvatel Hlučínska zná, prostě stereotypně československou nebo moravskou národnost - novota - a všechny protesty a pokusy dáti průchod právu byly prostě zamezeny. (Posl. Birke [německy]: To už jest také moravská národnost?) Nedávno!

Když pak bylo soukromé vyučování Uhlířovým zákonem zcela zakázáno, byl na Hlučínsku učiněn pokus, dáti hrstce dětí aspoň pomocné vyučování. Včera uvedl kol. Uhlíř množství míst - jest to už trochu zastaralé. Již dne 13. prosince 1936 uveřejnil v "Lidových novinách" toho se týkající článek, ve kterém jsou přesně tatáž čísla. Nepopíráme to, musíme docela konstatovati, že tato čísla jsou potud mylná, že toto pomocné vyučování se děje v daleko větším měřítku. Jest však zákonem odůvodněno, že se znemožňuje nebo se činí pokus znemožniti, aby se dětem dalo německé vyučování vedle vlastní veřejné školy, do které jsou zapsány? Nemají se přece učiti ničemu jinému než mluviti německy. Menšinoví učitelé, kteří dnes na Hlučínsku působí, jsou, což otevřeně přiznávám, prima agitátory, ale neumějí mluviti německy, a naši obyvatelé Hlučínska potřebují němčiny. Právě nyní bude s Německem podepsána smlouva, podle níž může jíti odtud pracovati do Německa 1.500 lidí. To jest přece vyloučeno, aby se nemohli se zaměstnavatelem dorozuměti; musí se k tomu učiti německy. Zde nemají práci, zde by musili zemříti hlady, musí jíti přes hranice do Německa, aby práci našli. Jak toho však dosáhnou, neovládají-li německý jazyk? Činí-li se pak tak primitivní opatření, jako že se doma udílí dětem po čtyřech nebo po pěti po veřejné škole jazykové vyučování, chcete tomu zabrániti a kol. Uhlíř uvádí v činnost hned celý státní aparát, napíše článek "Nové pokusy o germanisaci na Hlučínsku" a volá na pomoc státního zástupce, aby překazil tuto domnělou "podvratnou činnost", tuto činnost stát podrývající. Toto pomocné vyučování se smí udíleti. Není nikde psáno, že je musí prováděti síly, jež mají způsobilost vyučovati. Právě zde v Praze žije většina vysokoškoláků z toho, že dávají domácí hodiny. Kdo se tu táže, zda mají způsobilost učiti? Pro vysokoškoláky to jest sociální záležitostí, pro ostatní, kteří v tom hledají lepší pokrok ve škole, jest to nutností, neboť si nemohou dovoliti universitní profesory, profesory nebo jiné kvalifikované učitele. A totéž platí pro Hlučínsko. Také tam jest finančně vyloučeno, abychom tam posílali lidi s kdo ví jakými diplomy, kteří vyučují soukromě. To jest svépomocná akce rodičů, právě protože peněžní prostředky nemohou přijíti odnikud, a není ustanoven žádný učitel, nýbrž jen tyto nekvalifikované síly, které ovšem pro vyučování německému jazyku zcela dostačují, poněvadž přece jde jen o vyučování dodatečné.

Ale demagogie, se kterou pracuje posl. Uhlíř, vychází zřejmě z tohoto: Na jedné straně hřmí proti tomu, že se dávají vyučovati lidé, kteří mají maturitu nebo obchodní školu, ale nikoliv konečnou zkoušku na učitelském ústavě. Na druhé straně se však pokouší udati ředitele školy v Opavě, že jest tam kurs, který má středoškolským abiturientům umožniti vykonati na německém státním učitelském ústavu v Brně zkoušku pro externisty. Na jedné straně tedy se brání proti tomu, že tam vyučují lidé bez učitelského vzdělání, na druhé straně nám chce zabrániti v možnosti, aby do kursu pro externisty docházeli 54 němečtí absolventi, aby vykonali učitelskou zkoušku a pak mohli býti ustanoveni, při čemž není vůbec jisto, že přijdou a Hlučínsko; a já tvrdím, že asi ani jediný z těchto lidí nebude jednou pracovati na Hlučínsku, to jest holý výmysl pana Uhlíře. O kursu samém bych chtěl říci, že i to jest soukromý kurs, kterému německý místní osvětový výbor propůjčuje místnosti, němečtí profesoři a němečtí ředitelé vyučují bezplatně, že se nevybírá školné, jak řekl kol. Uhlíř, nýbrž že školáci hradí jen čisté výlohy, které jsou velmi nepatrné, protože nejsou žádné věcné výdaje. Není absolutně žádného zákonného oprávnění, aby se tu zasáhlo. Ale již v časopise "Zeit" ze dne 31. prosince 1936 byla jako odpověď na článek kol. Uhlíře v "Lidových novinách" vyslovena domněnka, že si pan Uhlíř chce dobýti nových vavřínů, že připravuje nový zákon, který zakazuje po zničení soukromého vyučování v celé německé oblasti - kterýžto zákon rozhodně nepřinesl, jak on říkal, do německé oblasti jen požehnání, nýbrž který přinesl ve skutečnosti nejen v hlučínském obvodu, nýbrž i v mnohých obcích na jazykovém rozhraní bezmeznou bídu - že po tomto zničení chystá nový zákon, který i toto pomocné vyučování má zakázati. Podíváme-li se na metody, jichž se užívá na Hlučínsku, musíme říci, že "Stráž národa" má pravdu, říká-li: "Humánní zacházení a promíjení se zde nevyplatilo .... Poměry na Hlučínsku se lepší, přišla sem státní policie, jež si zjednala respekt." To jsou tedy metody, se kterými se zde pracuje; ty se zavedly v oblasti, jež ještě není vnitřně upevněna tak, jak by bylo také v zájmu státu žádoucí; těmito metodami se obyvatelstvo nevychovává v přátele..

Kol. Uhlíř zaujal též stanovisko k otázce hraničářů. Jsou dva druhy hraničářů. Ti jedni jsou v sudetskoněmecké oblasti již dlouhá léta, vidí svůj úkol v tom, vycházeti s Němci opravdu v míru, propagovati skutečné, pokojné spolužití, jsou velmi dobrými Čechy, velmi dobrými státními občany, lidmi, se kterými by se mohlo opravdu učiniti vyrovnání mezi národnostmi. Ale jest tu ještě druhý druh hraničárů, typu posl. Uhlíře, a přeloženo do ženského rodu, typu paní Zeminové: to jsou lidé, kteří sedí v menšinových školách, v různých státních úřadech, v redakčních místnostech různých štvavých listů a kteří žijí z nenávisti proti všemu německému, lidé, kteří se nezajímají o dorozumění, nýbrž jsou naopak překážkou mezi dvěma národnostmi.

Záleží-li vám opravdu na tom, aby došlo k vyrovnání mezi národy, pak se zbavte těchto lidí a starejte se o to, aby se dělala opravdu slušná politika. Zakončil-li posl. Uhlíř slovy, že čeští hraničáři budou se starati o to, aby státní hranice nebyly přesunuty, že budou na stráži, tu říkáme i my, že i my budeme státi na stráži a budeme se starati o to, aby ani jediný Němec nebyl ze svého místa vyhnán. (Souhlas a potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)