Ministerstvo školství přišlo najednou s nápadem, že bude pořádati kursy pro tyto učitele-praktiky. My to vítáme, ale musím říci, že je v tom opět čertovo kopýtko. Teď se právě koná v Praze jeden kurs pro učitele-praktiky, ale jak se to dělá? Tento kurs musí si drobní řemeslníci vydržovati sami, zatím co na druhé straně učitelům druhé kategorie se umožňuje studium v kursu ze státních prostředků. Jak jinak si máme vysvětliti toto opatření než jako záměrnou snahu, aby učitelé-praktici byli z těchto škol vyřazeni? Říkám, že my něco takového nepřipustíme, slavná sněmovno, nepřipustí to celý živnostensko-obchodnický stav, a prosíme, aby se jednou vzalo na vědomí, že živnostenské školství není záležitostí několika pánů v ministerstvu školství, nýbrž že je to záležitost celého živnostenského a obchodnického stavu. (Potlesk.)

A ještě jedné otázky bych se rád dotkl. Jde o novou organisaci živnostenského školství. Máme už obvodové školy a nyní jde o to, aby síť obvodových škol byla dobudována. Tato věc naráží na oprávněný a pochopitelný odpor, poněvadž se má o těchto věcech rozhodovati opětně bez jednání se súčastněnými místy nějakým komandem shora. Města, která tímto řešením mají býti poškozena, se brání, zvláště ta města, která byla postižena již velmi krutě reformou politické správy.

Slavná sněmovno! Máme dojem, že by bylo dobře, kdyby ministerstvo školství a nár. osvěty v těchto věcech přihlíželo k místním a krajovým poměrům a okolnostem, kdyby uznalo, že není myslitelné místům, která byla již krajně postižena, bráti ještě to poslední, co jim zbylo, totiž živnostenské školy, ale naopak že i živnostenským školám bude prospěšné, když nebudou budovány velké, mocné, silné obvodové školy, nýbrž budou-li budovány menší obvodové školy s menším počtem žactva, poněvadž se tak také prospěje myšlence výchovy, kterou musíme při tomto školství sledovat.

To je tak asi, co jsme chtěli říci k právě projednávané osnově zákona o školních inspektorech.

V závěru bych chtěl znovu zdůraznit, že máme kladný poměr k školním inspektorům a k jejich těžkým a odpovědným úkolům, které musejí plnit, že jsme si vědomi také toho, jak těžké a odpovědné jsou zvláště dnes úkoly našeho učitelstva, ale že prosíme - a to podtrhuji - aby toto učitelstvo změnilo svůj názor na drobné živnosti a obchod, aby se již neopakovalo to, že by učitelé vodili děti do jednotkových domů dívat se na zázraky, ale aby spíše učitelé ve školách dávali dětem za příklad houževnatost, vytrvalost a schopnost drobného českého poctivého podnikatele, který se svou houževnatostí a pílí stal nejen člověkem slušně hospodářsky postaveným, nýbrž i platným členem naší národní společnosti. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.) Tam nechť naši páni učitelé a inspektoři obracejí zřetel školní mládeže; věříme, že i oni jsou přesvědčeni, že nechceme vést svou mladou generaci a vychovávat ji v tom smyslu, aby byla schopna jenom písařit, žít jenom námezdně, ale že právě jako národ malý počtem, národ, který musí tak těžko bojovat o to, co hospodářsky má, musíme svou mládež s největší silou a odvahou vésti k tomu, aby měla smysl pro soukromé a samostatné podnikání. (Výborně!)

Poněvadž věříme, že na konec i mezi učitelstvem a školními inspektory zvítězí zásady, které zastáváme, a poněvadž věříme, že na konec opravdu zde bude prostředí, které přesvědčí celý národ a hlavně také živnostenský a obchodnický stav, který má dnes důvody k protestům, že učitelstvo, školní inspektoři a vůbec všichni, kterým svěřujeme výchovu mládeže, chtějí býti opravdu solí národa, někým, kdo by v tomto národu hlásal solidaritu a ne třídní boj, hlasujeme s radostí pro inspektorský zákon. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Domin. Dávám mu slovo.

Posl. dr Domin: Slavná sněmovno!

Osnovu předloženého zákona na úpravu platových poměrů školních inspektorů, jakož i školních inspektorů, profesorů, ředitelů a učitelů národních škol, přidělených školním úřadům, posuzovali jsme od počátku se stanoviska svého kulturního programu a proto jsme ji upřímně vítali.

Bylo zde, paní a pánové, již řečeno, že jde sice o stav malý počtem, ale o neobyčejně důležitou složku celé naší školské soustavy. K tomu bych chtěl dodat jenom to, že nejde o nějaké presenty, že jde jenom o odčinění staré křivdy a o spravedlivé hodnocení skutečné, odpovědné práce. Práce školních inspektorů vyžaduje zvláštního duševního napětí, mimořádné odpovědnosti, a řekl bych, že je to výkon ještě mnohem těžší než samo vyučování.

Jednání o úpravu hmotných poměrů a postavení školních inspektorů vleče se vlastně již z doby starého Rakouska od r. 1870, ale nevedlo k nižádnému cíli. Proto jsme rádi viděli a četli tisk 802, kterým se tato věc má konečně vyřešiti, a prohlašuji, že náš klub s radostí bude hlasovati pro tuto osnovu a pro resoluce, neboť tyto resoluce pamatují také na spravedlivé požadavky pensistů.

Řekl bych, že způsob, jak se tato otázka řeší, nevyjadřuje plně to, co bychom si přáli, t. j., aby odměna školních inspektorů a ostatních učitelských sil v osnově zákona jmenovaných odpovídala jejich skutečné a těžké práci. Řekl bych, že je to přece jenom řešení jaksi nouzové, ale v dnešních těžkých poměrech hospodářských musíme vítati i toto řešení. Původní tisk, to byl tisk 512, byl vlastně příznivější, ale došlo potom k jednání mezi koaličními stranami, jejichž poslanci tento návrh předložili, a vládou, a za tohoto jednání byl původní návrh okleštěn a přídavky původně navrhované včetně cestovného i stravného byly sníženy o 20%. Dne 25. června m. r. koaliční subkomitét dojednal s vládou vlastně návrh tohoto zákona a proto byl dán také na program kulturního výboru dne 7. října. Ale tu se stala věc skutečně překvapující: V poslední chvíli zástupci ministerstva financí, ačkoliv dříve toto ministerstvo vyslovilo svůj souhlas s touto předlohou, odvolali svůj souhlas a zmařili projednání v této schůzi, resp. konečné projednání bylo odloženo. Byla provedena debata a v této debatě jsem navrhoval, aby všechny přídavky včetně stravného a cestovného nebyly snižovány, jak žádala vláda, nýbrž aby byly zvýšeny o 20%. Opakuji znovu, že to nebyl návrh demonstrativní, nýbrž že vycházel z mého hlubokého přesvědčení o tom, jak má býti hodnocena tato těžká práce inspektorů a ostatních sil v zákoně uvedených podle práva a spravedlnosti.

Ale když 10. února jsme jednali o věci dále a když bylo prohlášeno, že inspektoři sami jsou spokojeni s úpravou po provedeném snížení, netrval jsem na svém návrhu na zvýšení, na návrhu, který před tím také v soc.-politickém výboru tlumočil kol. Sedláček. Řekl bych, že to, co se má státi, je velmi dobrý krok kupředu, ale mohli bychom říci, že je to přece jenom jakési nouzové zlepšení.

Při této příležitosti dovolte mi, paní a pánové, abych promluvil také o několika jiných naléhavých školských a kulturních otázkách vůbec. Toho, co bychom si přáli v zájmu hlubšího vzdělání širokých vrstev našeho národa, jakož i duševního i mravního vyzbrojení našeho občanstva, je příliš mnoho, než abych o všem tom mohl mluviti ve lhůtě pro tuto debatu stanovené. Ale chtěl bych se především zmíniti o jedné věci, kterou považuji za velmi důležitou, a to jsou poměry na měšťanských školách. Poměry, jež se tu vyvinuly, jsou naprosto neudržitelné s dvojího hlediska: My jsme loňského roku s neobyčejnou radostí uvítali znamenitý zákon o újezdních měšťanských školách, ale což je to platno, když je to zákon, který se vlastně neprovádí, který zůstávána papíře, takže tomu našemu loňskému nadšení pro tento skutečně dobrý kulturní čin dostalo se ledové sprchy.

Ale chtěl bych, paní a pánové, upozorniti ještě na jinou věc. Jsou to nemožné platové poměry odborných učitelů i personální poměry tohoto stavu, o nichž bylo opětovně mluveno. Jásám jsem loňského roku upozorňoval, že té doby je na 3.000 učitelů na měšťanských školách bez předepsané kvalifikace, ačkoliv máme ohromný nadbytek nezaměstnané inteligence. Nedivte se tomu, paní a pánové, když vlastně odborný učitel tím, že přejde ze školy obecné na měšťanskou, si nejen své příjmy nepolepší, nýbrž někdy ještě ztratí. Je to opravdu ostudné hodnocení vyšší kvalifikace a je nejvýše na čase, aby se aspoň v této věci stala náprava. Každý to uznává, ve všech stranách je pro to plné porozumění, ale pohříchu stále ještě nevidíme, že by tato otázka přestupového přídavku, jak jej navrhuje říšský svaz učitelstva měšťanských škol, byla provedena. Žádá se přestupový přídavek pouze 3.600 Kč ročně pro učitele měšťanských škol a pro ty, kteří substituují. To je požadavek nejenom spravedlivý, nýbrž neobyčejně mírný, opravdu minimální. A proto bych se vřele přimlouval jménem svým i jménem našeho klubu, aby také tato věc byla konečně vyřešena. Nedivte se potom, když se podíváte na statistiku, že podle výkazu Státního úřadu statistického 31. října 1934 bylo v celém státě 12.756 odborných učitelů a z toho 3.019, t. j. 23˙7%, nezkoušených a na Slovensku učilo dokonce 52˙6% nezkoušených učitelů. A k 31. říjnu 1935 - to je poslední statistika - se tento poměr zlepšil jenom málo, poněvadž jsme tehdy měli ještě 2.808 nezkoušených učitelů na měšťanských školách.

Dalším velmi naléhavým požadavkem je vybudování pokračovacího živnostenského čili učňovského školství, o němž nyní podrobně mluvil posl. K. Chalupa a o němž chci říci několik slov, poněvadž za tou věcí také my jdeme již po dlouhou dobu. Bylo to nedávno při projednávání státního rozpočtu, kdy jsem podal resoluční návrh, aby pokuty za přestupky živn. řádu a živn. zákona byly v plné hodnotě dány příslušnému fondu pro budování živnostenského (učňovského) školství, ale pohříchu byl tento návrh zamítnut a nedošel porozumění, ba dokonce ani ne u poslanců strany politických živnostníků, poněvadž i tato strana hlasovala proti tomuto návrhu, třebas kol. K. Chalupa sám podával pod tiskem 420 již loňského roku návrh obdobný. Já jsem tenkráte, paní a pánové, podal tento resoluční návrh: "Položka ve státním rozpočtu na r. 1937, skupina III, pol. č. 14 (Podíl fondu živnostenských pokračovacích [učňovských] škol) budiž zvýšena z 3 mil. Kč na 7 mil. Kč, aby ve smyslu zákona ze dne 1. července 1926, č. 141 Sb. z. a n., a vládního usnesení ze dne 26. ledna 1934 odpovídala průměrnému ročnímu výnosu pokut za přestupky živn. řádu a živn. zákona. Tohoto zvýšení je bezpodmínečně třeba, mají-li býti vybudovány obvodové živnostenské pokračovací školy podle programu třetího odboru ministerstva školství a nár. osvěty."

Myslím, slavná sněmovno, že v podstatě se shoduji s vývody řečníka přede mnou kol. K. Chalupy, ale chtěl bych jenom jednu věc zdůrazniti, kde můj názor je odlišný. Myslím, že veškeré školství má býti sjednoceno v jediném resortu a že nemůže býti důvod, který zde byl přednášen, že se školství zemědělskému vede lépe, dostatečný pro to, aby školství živnostenské bylo vzato z rámce ministerstva školství a dáno ministerstvu obchodu. Vždyť potom by stejně, řekněme, ministerstvo veř. prací mohlo reklamovati vysokou školu báňskou v Příbrami, ministerstvo zdravotnictví by mohlo reklamovat studium farmaceutické, event. i lékařskou fakultu atd. atd. Myslím, že všem školám musí býti měřeno naprosto stejně, a měří-li se jednomu výseku školství lépe - já to tomu výseku přeji, ale vlastně by mělo býti veškerému ostatnímu školství měřeno stejně štědře; už to zde řekl také kol. K. Chalupa. Ale já bych zde chtěl zdůrazniti, že III. odbor min. školství, vedený odb. přednostou Pižlem, má skutečně neobyčejné porozumění pro budování živnostenského pokračovacího školství. Vždyť všecko, co se děje, vyšlo z jeho iniciativy, on to byl, který vypracoval skutečně skvělý plán, jak by po příkladu újezdních měšťanských škol měly býti vybudovány také obvodové školy živnostenské. Řekl, že celé toto vybudování by si vyžádalo nákladu asi 150 mil. Kč. Z této částky připadá třetina, t. j. 50 mil. Kč, na státní subvence zaručené fondem, který je v rozpočtu preliminován částkou 3 mil. Kč.

III. odbor ministerstva školství má v plánu vybudovati toto školství v době asi 8 let a počítá, že by bylo 176 obvodových škol. Zatím ovšem pro nedostatek peněz muselo se ministerstvo omeziti hlavně jenom na stavbu škol. Ale to nestačí. Budovy samy nepomohou, musejí mít dobré zařízení vnitřní a především velmi dobré dílny, poněvadž to je to hlavní, čeho potřebují učňovské školy.

Podíváme-li se, jak to vypadá s pokutami, které podle zákona, jak jsem citoval, patří vlastně živnostenskému školství, seznáme, že je velmi obtížno přesně vypočísti a stanoviti, jak vysoké jsou pokuty za přestupky živn. řádu a zákona, poněvadž tyto pokuty jsou v jedné položce s pokutami soudními a administrativními. Ministerstvo školství si však dalo práci a snažilo se přece jen to rozdělit, a došlo k tomu, že tyto pokuty činí za rok průměrně 7 mil. Kč, takže kdyby bylo dáno příslušnému fondu pro budování živnostenského školství 7 mil. Kč, nedával by se mu tím dar, nýbrž jenom to, co mu podle zákona a příslušného vládního nařízení patří.

Myslím, že každý, kdo má zájem na pokroku našeho národa a kdo si uvědomuje, že jsme státem malých, drobných lidí, také ví, co znamená budování živnostenského školství. A je opravdu nejvýš na čase, aby aspoň celý podíl na pokutách v částce 7 mil. Kč byl také živnostenskému školství přidělen.

V přímé souvislosti s tím bych, slavná sněmovno, upozornil na to, co se dnes stále víc a více pociťuje, že potřebujeme především většího vzdělání našich dělníků a všech pracovníků, poněvadž se stále ukazuje, že kvalifikovaného dělnictva a odborníků máme málo, nekvalifikovaného pak tolik, že nemůžeme pro ně nalézti práci. Mnoho jsme tu zanedbali také ve školství průmyslovém, poněvadž to se přizpůsobilo krisi průmyslu a nepamatovalo na budoucnost, takže dnes máme nedostatek kvalifikovaných sil.

Ze školských bolestí vzpomínám také zákona o jednotné úpravě školské správy. To je starodávný zákon č. 292 z r. 1920, tedy už 17 let starý; dosud nebyl proveden a je už dnes naprosto neproveditelný. Ale ptáme se, kdy se nám dostane zaň náhrady? Byla slibována opět a opět, ale nestalo se nic, ani to, co už sliboval bývalý ministr školství a nár. osvěty dr Krčmář, že bude provedena reorganisace zemských školních rad a že budou zemské školní rady zřízeny v zemích Slovenské a Podkarpatoruské. Proč se i tato věc oddaluje, bůh ví. Je to na škodu naší kultury, a člověk by snad řekl, že není dnes odvahy k této reorganisaci, která předpokládá, že by byly zrušeny národnostní odbory u zemských školních rad, které opravdu nemají místa a odůvodnění v rámci našeho státu.

Jestli se mají snad takové věci také říditi tím t. zv. dorozumíváním mezi státním národem československým a našimi menšinami, pak by to bylo smutné vysvědčení pro naši státnost.

Pokus, a dotknu se toho jenom několika slovy, o dorozumění s naší německou minoritou nebyl šťastný. Jistě bychom si všichni přáli klidu, dohody a solidarity všech občanů naší republiky, ale cesta, která byla zvolena, nebyla právě oportunní. Neváhám říci, že to byl historický omyl, neboť od prvopočátku musilo býti jasno, že tato cesta nemůže vésti k positivnímu výsledku. Kdyby naši Němci byli ve své převážné části loyálními občany tohoto státu, který jim dává možnost existence, takovou volnost, že by se jim o ní nesnilo ani v Třetí říši, ba ani ne v Rakousku, potom jakýkoli problém by se vyřešil sám sebou.

Henleinova politika, opírajíc se o Třetí říši, usiluje o autonomii naší německé minority a tím vlastně o rozbití státu (Posl. dr Eichholz: To jste špatně četl!), neboť byl by to nepochybný začátek konce, kdybychom tento svůj národní stát, jak vyplývá z naší ústavy, proměnili po způsobu švýcarském v nějaký národnostní federativní stát. Sudetskoněmecká strana hledá neustále kulturní jednotu všech Němců ve střední Evropě. Kdyby šlo jenom o kulturní jednotu, jistě by proti tomu neměl nikdo nižádných námitek. Ale z těch četných projevů každé politické dítě vidí jasně, že pod pláštíkem této kulturní jednoty jde o jednotu politickou.

Nechceme a nebudeme nikdy utiskovat své minority. Ale náš stát nesmí se dát ostouzet a tupit tak, jako se to stalo oním hanebným pamfletem v Německu vydaným posl. Frankem. (Posl. inž. Richter (německy): Četl jste to?) Viděl jsem jej a ony fotografie mluví samy o sobě. To by každému stačilo. A to, co zde bylo řečeno, mluví také samo o sobě. (Posl. dr Eichholz (německy): Měli jsme výstavu v Praze, tam byly horší fotografie!) Ano, ale nebylo jich zneužito demonstrativně, aby byly srovnávány takové obrázky vedle sebe. Tady jde právě o to srovnání, a to je ostouzení tohoto státu. To je věc, o které není třeba ani dále mluviti, poněvadž stačí ty fotografie samy o sobě. (Výkřiky posl. Sogla.)

Nestrpíme, aby kdokoli měl v tomto státě privilegia a nadpráví. Nezbývá než abychom ukázali, že národ československý má dosti síly, aby si dovedl sám vládnout za všech okolností, a že má také hlubokou víru v sebe, ve svou budoucnost, ve věčný majestát národa a národního státu a ve vítězství národní myšlenky. (Správně!)

Henlein a jeho sateliti stěžují si v Berlíně, Ženevě, Londýně, nalézají ochotného sluchu v Pešti, Varšavě a také jinde. Ale ohánějí se falešnými daty, bojují zbraní dvojsečnou! (Výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké.) Neodůvodněnost těchto dat, nehoráznost mnohých těchto statistik byla taková, že sami ministři Československé republiky považovali za svou povinnost vyvrátiti tyto nesprávné údaje, jimiž se bojovalo proti našemu státu. Byl to ministr Nečas, ministr Krčmář atd.

Ostatně dostačí, když mluvíme o jakémsi kulturním vyrovnaní, připomenouti pánům jen ty dvě německé techniky. Jde o to, aby nikdo neměl nadpráví, ale prosím, stále dosud máme dvě německé a dvě české vysoké školy technické a o jejich sloučení ... (Výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Domin (pokračuje): ... které bylo navrhováno parlamentní úspornou komisí, které jsme navrhovali i zde, pro které byli i někteří profesoři německé národnosti u nás, neslyšíme nic. (Posl. dr Eichholz [německy]: Nejsou ještě daleko tak obsazeny a vybaveny jako česká technika. Podívejte se do rozpočtu.) O těch věcech jsem předloni podal zde podrobný návrh, tam máte data, každý si to může přečíst.

A nyní pokud jde o přijímání do státních služeb. Je pravda, že v ústředních úřadech naši Němci nemají 22 % úředníků. To je pravda, to zcela loyálně doznávám. Ale myslím, že pro přijímání úředníků a zaměstnanců do státních služeb nemůže nikdy rozhodovati národnostní klíč, nýbrž musí rozhodovati pouze kvalifikace, znalost státního jazyka a naprostá státní spolehlivost. A kdybychom s tohoto hlediska posuzovali počet německých úředníků a zaměstnanců v našich státních službách, tedy bychom musili uznati, že Němci mají za nynějších okolností ještě více, než jim přísluší. (Správně!)

Ostatně kdyby si někdo chtěl učiniti obraz o tom, jak by asi naši němečtí spoluobčané řešili tyto otázky, tedy by se musel podívati tam, kde mají dneska většinu a vládu. A když chceme, abychom byli pány ve svém vlastním domě, tedy, slavná sněmovno, proti tomu nemůže nikdo nic namítati. (Posl. inž. Karmasin [německy]: My jsme také pány ve svém domě!) Dobře, já vám uvedu jeden doklad z Liberce. Podívejte se, jak to podle úředních dat vyhlíží v Liberci. Jistě v tom Liberci český živel není také úplně bezvýznamný. (Výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké.) Což teprve kdybyste tam byli vy, jak by to vypadalo.