Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Langr, dr Markovič, Košek, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: Vičánek, Sivák.

238 poslanců podle presenční listiny.

Člen vlády ministr dr Dérer.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Horák.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.

Předseda Malypetr zahájil schůzi ve 3 hod. 17 min. odpol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda: na dnešní den posl. dr Štůlovi, Rud. Chalupovi; na dnešní a zítřejší den posl. Petráškovi, dr Jos. Dolanskému, Topolimu, Pikovi, Klimentovi, Klímovi.

nemocí posl. Hatina, dr Porubszky.

Předsednictvo klubu poslanců sjednocené strany krajinsko-křesťansko-sociální a maďarské národní a spišské německé opravuje své oznámení ze dne 20. ledna 1937, vyhlášené v pres. sděleních 78. schůze sněmovny dne 11. února 1937, že oficielní název klubu zní správně:

"Egyesült Országos Keresztényszocialista és Magyar Nemzeti Párt és Zipser Deutsche Partei Képviselői Klubja".

Klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" vyslal: do výboru živn.-obchodního posl. Obrlika za posl. F. Nitsche, do výboru imunitního posl. inž. Karmasina za posl. dr Neuwirtha, do výboru zahraničního posl. Kundta za posl. dr Neuwirtha, do výboru soc.-politického posl. inž. Richtra za posl. G. Böhma.

Předsednictvo senátu sdělilo přípisem ze dne 2. března 1937, k tisku 406-IV sen. 1937, že senát projednal a přijal v 61. schůzi dne 2. března 1937 osnovu zákona o pojmenování české vysoké školy technické v Brně, a to ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou.

Dále sdělil předseda senátu NSRČ přípisy ze dne 3. března 1937, že senát projednal a schválil:

v 61. a 62. schůzi dne 2. a 3. března 1937:

dodatkovou úmluvu k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednanou dne 10. července 1936 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 7. srpna 1936, čís. 244 Sb. z. a n. (k tisku 336-IV sen. 1936),

Mezinárodní úmluvu o přepravě zboží po železnicích, Mezinárodní úmluvu o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích, spolu se Závěrečným aktem, jakož i se Závěrečným protokolem o návrhu dohody o zavedení nákladního listu na řad, které byly podepsány v Římě dne 23. listopadu 1933 (k tisku 383- IV sen. 1937);

v 62. schůzi dne 3. března 1937:

obchodní dohodu mezi republikou Československou a republikou Quatemalskou, sjednanou výměnou not ze dne 16. a 20. září 1936 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 6. října 1936, č. 266 Sb. z. a n. (k tisku 337-IV sen. 1936);

ve znění usneseném posl. sněmovnou osnovu zákona, jímž se mění § 3 zákona ze dne 11. května 1932, č. 66 Sb. z. a n. (k tisku 410 - IV sen. 1937).

Konečně sdělil předseda senátu přípisem ze dne 4. března 1937, k tisku 415-IV sen. 1937, že senát projednal a přijal v 63. schůzi dne 4. března t. r. osnovu zákona, kterým se upravuje jednání ve společných poradách výborů posl. sněmovny a senátu.

Dotazy:

posl. Knotka předsedovi vlády a celé vládě o konstantním započítávání správního příspěvku zemskými úvěrními ústavy z dlouhodobých zápůjček uzavřených před 1. lednem

1936 (č. D 290-IV);

posl. Zierhuta vládě o pokračování ve školní reformě zahájené zákonem ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských (č. D 292-IV);

posl. Polívku:

min. školstva a nár. osvety vo veci osamostatnenia slovenskej pokračovacej školy v N. Zámkoch (č. D 294-IV);

min. obchodu vo veci provozu sklárne v N. Bani (č. D 295-IV).

Odpověď min. financí na dotaz posl. Neumeistra č. D-116-IV.

počátkem schůze:

Usnesení senátu tisk 808 - přikázáno výboru ústavně-právnímu.

Návrh tisk 803 - přikázán výboru iniciativnímu.

Zpráva tisk 806.

Odpovědi tisk 797 (I až XIV).

Zápis o 80. schůzi posl. sněmovny, proti němuž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

ve schůzi dne 4. března 1937 přikázány k řádnému projednání návrhy výborům: zemědělskému a rozpočtovému tisky 783, 784; ústavně-právnímu tisk 801.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, a to ke společnému jednání o prvých dvou odstavcích, jimiž jsou:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 687), aby byl dán Národním shromážděním souhlas podle čl. XIII finančního zákona republiky Československé ze dne 19. prosince 1934, č. 256 Sb. z. a n., kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1935 (tisk 789).

2. Zpráva výboru rozpočtového o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1935 (tisk 616) spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku (tisk 788).

Zpravodajem při obou těchto odstavcích jest pan posl. Remeš.

Společná rozprava byla již v minulé, 83. schůzi sněmovny dne 26. února t. r. skončena.

Dávám slovo k doslovu o obou sloučeně projednávaných odstavcích zpravodaji p. posl. Remešovi.

Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno!

Tentokráte není jistě důvodu ke stížnostem, že by státní závěrečný účet nebyl předmětem náležité pozornosti sněmovny. Tato suchá číselná materie těšila se mimořádnému zájmu, ba dokonce jednání bylo místy velmi živé. K pořadu promluvilo celkem 29 řečníků. Můžeme tedy právem říci, že to byla nesporně poloviční rozpočtová debata.

Je věcí samozřejmou, že bylo této příležitosti použito také k tomu, aby byly promluveny politické řeči se zřetelem na poměry a situaci, jak je časově dána. Značná část projevů měla však charakter hospodářský. I když se snad někteří řečníci nepouštěli podrobně do rozboru účetní závěry, zabývali se ustupující krisí, pozvolným zlepšováním konjunktury a různými otázkami hospodářské povahy, které nezůstávají bez vlivu na státní hospodářství. Schodky státního hospodářství posuzovány byly s různých hledisk a odůvodňovány odlišnými příčinami, zpravidla jinak řečníky oposice a jinak příslušníky vládní většiny. Je samozřejmé, že se v debatě uplatnily též značnou měrou momenty stavovské, a to bez ohledu na to, zda náleželi mluvčí k vládní většině, či k oposici. V celku však nepopřel nikdo, že hlavní příčinou bídy státního hospodářství byla bída celého národního hospodářství, pod níž trpěl celý svět. Neboť je nesporno, že hospodářství státu a národní hospodářství jako celek jsou spojité nádoby; ubývá-li v jedné, klesá samočinně hladina také v druhé.

Jiná je otázka, zda jsme v obchodní, finanční a měnové politice šli správnými cestami a zda jsme vykonali v době krise vše, abychom jí účinně čelili, a museli-li jsme míti tak veliký počet nezaměstnaných, tak značné schodky ve státním hospodářství atd. Nechme však rekriminací, nic by nám to nepomohlo, a starejme se nyní o to, abychom dohonili, co jsme zmeškali, zejména po stránce exportu. Jsem toho mínění, že si musíme stále připomínati, že naše republika je eminentně exportním státem. A s tohoto hlediska musíme posuzovati všechny své kroky, zejména kroky obchodně-politické. Je nutno uvážit při každém našem počinu okolnost, že valná část průmyslu býv. Rakousko-Uherska byla ve staré říši v obvodu nynějšího našeho státu a že z tohoto průmyslu převzali jsme v některých oborech ne-li plně veškeren průmysl, tedy značnou jeho část. Nutno uvážiti, že v Rakousko-Uhersku, které čítalo dohromady 52 mil. obyvatel, nebyli jsme ani tehdy s to zkonsumovati všechno to, co naše výroba byla s to národnímu hospodářství dát, a musili jsme při tom poměrně značném teritoriu a při poměrně velkém počtu obyvatel hledati odbytiště pro své průmyslové výrobky za hranicemi.

Je na snadě, jestliže jsme převzali takovou měrou exportní průmysl po býv. Rakousku, že tím více musíme hledati odbytiště nyní jako samostatný stát, čítající toliko 15 milionů obyvatel, neboť tím méně máme možnost výrobky průmyslové, které zhotovíme, sami doma zkonsumovati. Nutno uvážiti, že převzali jsme po býv. Rakousku 82% těžby kamenného uhlí, 69% těžby hnědého uhlí, 53% výroby surového železa, 58% výroby surové oceli, 84% cukrovarů, v pivovarnictví 52%, v lihovarnictví 41%, ve sklářství 75%, v průmyslu bavlnářském v mechanických a ručních stavech dokonce 90%, vřeten 75%, tiskařské stroje textilní representovaly 80% veškeré výroby býv. Rakouska, v průmyslu jutovém znamenají naše vřetena 85%, v průmyslu hedvábnickém stavy 75%, v průmyslu vlnařském v textilu tkalcovské stavy 92%, vřetena na česanou přízi 84%, vřetena na mykanou přízi 65% a v průmyslu lnářském převzali jsme 95% stavů a dokonce 97% vřeten.

Jestliže tedy máme co činiti s touto skutečností, pak pochopitelně musíme se také především starati, abychom pro svou výrobu nalezli potřebné odbytiště, a srovnáváme-li náš export z r. 1929 s exportem nynějším, seznáme, že nám stále ještě chybí, odpočítáme-li nějakých 30% na pokles cen, asi 10 miliard Kč z exportu, které nám pomáhaly platit mzdy našich dělníků, sociální zařízení pro ně, mzdy úředníků a přispívaly na režii. 10 miliard je v národním hospodářství příliš veliké číslo, nežli abychom je mohli bez každé disputace postrádati a přejíti mlčením.

V debatě bylo zde několikráte vzpomenuto a také si stěžováno na podpory v nezaměstnání. Chci říci, že podpory v nezaměstnání nejsou záležitostí politicko-stranickou, nýbrž jsou záležitostí lidskou a státní. (Tak jest!) Naši dělníci nechtějí podpory, naši dělníci chtějí práci, a právě proto musíme všechno své snažení koncetrovati k tomu cíli, abychom jim ji opatřili. (Výborně!) Jen tak se zbavíme všech těch stížností, které tady byly, ať už právem nebo neprávem, přednášeny. Jsem toho mínění, že nejen dělníkům, nýbrž také živnostem, obchodům a především našemu zemědělství musí záležeti na tom, aby dělníci pracovali, neboť je nesporno, že dělníci a úředníci, kteří jsou zase v práci na sebe vzájemně vázáni, jsou největším konsumentem zemědělských produktů. A právě proto musí zemědělcům záležeti především na tom, aby jejich hlavní konsument pracoval, aby měl příjmy a mohl nakupovati. Z těchto důvodů má i zemědělec veliký interes na tom, aby obchodní politika našeho státu byla taková, abychom mohli své výrobky prodati za hranice a dostati za ně peníze na mzdy dělníků a úředníků, abychom je uschopnili konsumovati. Pro zemědělství není jedno, jestli půl milionu lidí může nakupovati životní potřeby v plné míře anebo jenom v míře omezené nebo velmi nedostatečně. My si však musíme uvědomiti, že bez dovozu není vývozu. Nikdo nás nemá a nikdy nebude v budoucnosti míti tak rád, aby pro naše krásné oči od nás kupoval, aniž my bychom naproti tomu dali něco utržiti jemu a koupili od něho přebytky produktů anebo zboží, které on potřebuje vyvézt, aby si zase za ně mohl opatřiti to, co mu chybí. Jde tu o vzájemnou výměnu statků a zboží mezi jednotlivými státy a národy, a v zájmu obrody celého národního hospodářství, v zájmu toho, abychom uschopnili všechny jednotky nejenom pracovati, nýbrž také žíti, musíme pochopitelně věnovati veliký zřetel naší obchodní politice. Na nikom nelze žádati - a bylo by to pošetilostí - aby vyráběl a prodělával. A proto chci také říci, že omylem se častokráte domnívají namnoze zemědělci, že dělníci jsou nepřáteli zemědělců anebo jejich produkce. Nemůže a nemohlo by býti většího omylu nad tento. Dělník je si dnes velmi dobře vědom, že zemědělec je velmi důležitou nákupní složkou ve spotřebě průmyslových výrobků, a proto musí mu záležeti na tom, aby zemědělská výroba nejen pracovala, nýbrž aby měla tolik možností dosíci svéstojné ceny, aby mohla opatřiti hospodářům a všem, kteří v zemědělství pracují, všechno, co ke svému životu a obnově hospodářství potřebují. Dělníci si to velmi dobře uvědomují a právě proto mají smysl pro slušnou mzdu našeho zemědělce. Naproti tomu zase pochopitelně reklamují na druhé straně porozumění pro své potřeby, neboť tyto výrobní vrstvy jsou spolu tou měrou vzájemně spiaty, že jedna bez druhé nemůže dobře pracovati a jedna druhé se nemůže vzájemně zříci.

Prodělávati může někdo přechodně snad jednou, dvakrát, je-li dobře fundován, ale po třetí se položí. Rozumný člověk však, který hospodářsky myslí, nemůže chtíti, aby ať průmysl, ať zemědělství, nebo živnosti živořily a aby jejich majitelé musili dopláceti. To nelze, to se nedá dobře mysliti a to také nikdo rozumný nemůže chtíti, tím méně schvalovat.

Podle pomůcek, které máme po ruce, činil pokles důchodů u zaměstnanců všech kategorií v r. 1930 až 1935 včetně pensistů asi 20 miliard Kč. Pokles důchodů zemědělských činil asi 24 miliard Kč a u ostatních osob samostatných okrouhle asi 10 miliard Kč. V celku lze tyto ztráty na důchodech za uvedených 6 let krisových odhadnouti na částku přes 50 miliard Kč. Tato smutná skutečnost měla by nám býti poučením pro posuzování naší obchodní politiky pro nejbližší budoucnost, ať už máme na zřeteli zájmy jednotlivých stavů, nebo státu a jeho obyvatelstva jako celku. Pochopitelně vtírá se nám otázka, do jaké míry má lepšící se průmyslová konjunktura charakter trvalý a do jaké míry je tento stav přechodný. Sledujeme-li příčiny vzestupu výroby a lepšící se konjunktury s hlediska celosvětového, mohli bychom říci, že situace se lepší přirozenými příčinami. neboť velkoobchodní ceny indexní v celém světě jdou nahoru, což je vždycky příčinou, abychom mohli říci, že poptávka po surovinách a zboží v celém světě má charakter všeobecného se zlepšování poměrů. Uvážíme-li však věci náležitě, zjistíme, že přes všechny tyto zevní znaky, které tu jsou a které nelze popřít, je to přece jen motiv politický, který k tomuto zjevu zavdává příčinu. Přední příčinou je - i když je to příčina světová - že zbrojařský průmysl nejen celé Evropy, nýbrž celého světa vykonává mimořádně silnou poptávku po surovinách a že zbrojařský průmysl s sebou vleče řadu ostatních průmyslů. Tyto okolnosti jsou hlavní a podstatní příčinou, která způsobuje všeobecné a poměrně rychlé zlepšování hospodářské situace. Je to tedy zjev ne právě potěšující.

Z těchto důvodů těžko lze prorokovat a těžko lze říci, do jaké míry možno pokládat zlepšující se situaci za trvalou. Státní finance nemohou reagovat okamžitě na tuto zlepšující se situaci, poněvadž státní daně se předepisují na základě bilancí za čas uplynulý, za časové období nejméně jednoroční, a je tedy samozřejmé, že lepšící se konjunktura může přijíti k výrazu ve státní účetní uzávěrce, ve státních financích teprve nejdříve po jednom nebo dvou letech. Výjimku mohou činit jenom daně obchodové a konsumní, nikoliv však daně výdělkové, odkázané na předpis na základě výsledků hospodaření.