Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodajovi výboru zahraničního, kterým za omluveného p. posl. Světlíka je posl. Stunda.

Posl. Stunda: Slávna snemovňa!

Vládny návrh, o ktorom práve jednáme, a jeho dôvodová zpráva, pripojená k tomuto vládnemu návrhu, sú preniknuté naprosto dobrou vôľou Československej republiky a jej vlády voči kráľovstvu Maďarskému. Ničoho si neprajeme tak vrele, ako toho, aby naša dobrá vôľa, ktorú chováme voči všetkým našim súsedom, bola uplatnená podobnou dobrou vôľou, lebo sme presvedčení, že len v naprostej vzájomnosti a porozumení môžeme v dunajskej kotline dospeť k lepšej budúcnosti všetkých štátov a národov strednej Europy.

Tento vládny návrh je dôkazom s našej strany, že máme smysel pre dobrý pomer k súsedom, že máme smysel pre nové pomery v strednej Europe, a je dôkazom nášho poctivého presvedčenia, že sa stredná Europa môže dožiť lepšej a krajšej budúcnosti jedine v dobrej shode hospodárskej a politickej, ako sa svedči na dobrých súsedov.

Priali by sme si len jedného, a síce toho, aby onen politický sebaklam, ktorý ešte dneska prevláda v určitých štátoch strednej Europy, sa rozptýlil a aby na miesto toho nastalo správne, reálne vystriezlivenie, ktorého potrebujeme všetci a ktorého potrebujú všetky štáty strednej Europy.

Zahraničný výbor posl. snemovne prejednal o svojej schôdzi, konanej dňa 22. októbra 1936, tento vládny návrh, ktorým sa predkladá Národnému shromaždeniu na prejav súhlasu dodatková dohoda k obchodnej dohode medzi republikou Československou a kráľ. Maďarským zo dňa 14. júna 1935, podpísaná v Prahe dňa 15. júna 1935 a uvedená v prezatýmnu platnosť vládnou vyhláškou zo dňa 19. júna 1936, č. 162 Sb. z. a n., a pripojil sa k usneseniu výboru živnostensko-obchodného, a doporučuje posl. snemovni túto dodatkovú dohodu ku schváleniu. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodaji k odst. 5 pořadu jsou: za výbor živn.-obchodní místo omluveného posl. Hrubého p. posl. Slíva, za výbor zahraniční p. posl. Rechcígl.

Dávám slovo prvému zpravodaji, p. posl. Slívovi.

Zpravodaj posl. Slíva: Slavná sněmovno!

V rámci smluv se sousedními státy největší pozornosti nejen se stanoviska obchodního, nýbrž i politického zasluhuje smlouva mezi Jugoslavií a Československem. Původní smlouva byla uzavřena mezi Československem a Jugoslavií dne 14. listopadu 1918 a jest občasně doplňována, a sice dodatkovou úmluvou z 30. března 1931 a posléze občasnými dodatkovými dohodami, pokud se to dotýká některých sezonních artiklů a jejich dovozu.

Takové dodatkové dohody opakují se v posledních letech, a to v roce 1934 a 1935 o dovozu čerstvých švestek. Dovoz čerstvých švestek činí značnou položku v naší obchodní bilanci, na př. v r. 1935 dovezlo se k nám 96.000 q švestek v hodnotě 14 mil. Kč. Největší podíl na dovozu těchto švestek má Jugoslavie, která k nám dovezla v r. 1935 81.507 q čerstvých švestek v hodnotě 11,154.000 Kč. Podle této původní úmluvy mohla k nám dovážeti Jugoslavie švestky v bednách a koších o hrubé váze 20 kg při celní sazbě 15 Kč za 100 kg.

V posledních letech však dozrály švestky v Jugoslavii značně brzy, a proto vláda království Jugoslavie požádala, aby dovoz čerstvých švestek za stejných podmínek a celních sazeb povolených místo od 15. srpna byl povolen již od 1. srpna.

Vláda republiky Československé tak jako r. 1934 a 1935 povolila, aby dovoz těchto švestek vzhledem k časnějšímu dozrávání byl povolen již od 1. srpna za zmíněnou smluvní celní sazbu. Žádosti této bylo vyhověno výměnou not ze dne 16. července 1935 a dohoda uvedena v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 24. července 1936, č. 234 Sb. z. a n.

Toto vládní opatření bylo projednáno ve schůzi živnostensko-obchodního výboru dne 29. října 1936 a výbor uznal, že opatření toto stalo se v zájmu zdárného vývoje a vzájemného obchodu československo-jugoslávského, a konečně uvážil okolnost, že tyto rané švestky vzhledem k svému ranému dozrávání nepoškozují podstatně zájmy zemědělské, a poněvadž jest v zájmu dobrých hospodářských styků mezi Československem a Jugoslavií, navrhuje výbor živn.-obchodní Národnímu shromáždění toto schvalovací usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s dodatkovou dohodou k dodatkové úmluvě zemi republikou Československou a královstvím Jugoslavií ze dne 30. března 1931 k československo-jihoslovanské obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928, sjednanou výměnou not ze dne 16. července 1936, a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 24. července 1936, č. 234 Sb. z. a n. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor zahraniční, p. posl. Rechcíglovi.

Zpravodaj posl. Rechcígl: Slavná sněmovno!

Zahraniční výbor poslanecké sněmovny ve schůzi dne 22. října pojednal o vládním návrhu k dodatkové úmluvě jugoslávsko-československé a připojiv se k usnesení živn.-obchodního výboru doporučuje posl. sněmovně ke schválení vládní návrh.

V odůvodnění, které již uvedl kol. Slíva za živn.-obchodní výbor, chtěl bych ještě dodati, že máme mimořádně veliký zájem na dobrých stycích jugoslávsko-československých. že tyto styky mohou býti také prováděny tak, aby podporovaly národní hospodářství obou zemí, obou států a vzájemně nepoškozovaly nikoho. Právě projednávaný vládní návrh zákona je toho dokladem. Vyhovujeme přání Jugoslavie, aby dovoz švestek mohl býti k nám prováděn již od 1. srpna.

Nepoškozujeme tím však nijak zájmy československého zemědělství, poněvadž u nás dozrává ovoce později. Je tudíž vyhověno potřebám a zájmům jak jugoslávským, tak i československým a proto doporučujeme návrh schvalovacího usnesení posl. sněmovně ke přijetí. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem při odst. 6 pořadu jsou: za výbor živn.-obchodní pan posl. Rechcígl, za výbor zahraniční místo omluveného posl. inž. Žilky p. posl. Pozdílek.

Dávám slovo prvému zpravodaji, za výbor živn.-obchodní, p. posl. Rechcíglovi.

Zpravodaj posl. Rechcígl: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Německo bylo vždy a je dosud největším odběratelem, ale zároveň také dodavatelem československého zboží. Oproti létům poslední konjunktury se náš obchod zmenšil na 1/4 co do hodnoty a z 19 % klesl na necelých 15 %. Od roku 1928 klesal celkový obrat obchodu s Německem až do r. 1933. V r. 1934, jak vysvítá ze statistiky, nastalo zlepšení, které bylo toliko přechodné, poněvadž již v r. 1935 celkový obrat obchodu opětně klesl, ačkoli je vyšší nežli r. 1933. V poslední době uvázl obchodní styk s Německem, při čemž je zajímavé, že velmi se zlepšily zároveň jeho obchodní styky s Bulharskem, Maďarskem, Jugoslavií a Rumunskem. Je proto také přirozené, že Německo je zásadně proti hospodářskému plánu předsedy vlády dr. Hodži, neboť Podunají je pro Německo velice cenné, ačkoli jeho dosavadní styk s těmito státy nečinil více než 1/5 německého obchodu. Velmi nepříznivě se vyvíjel náš zahraniční obchod s Německem ve srovnání s obchodem německým zejména v Řecku a Bulharsku.

Obchodní bilance s Německem s výjimkou r. 1926 a 1927 byla pasivní. Roku 1928 je to částka 73 mil. Kč, kterážto pasivita v r. 1931 dostoupila téměř 1 miliardy Kč. Od roku 1931 pasivita klesala a v r. 1934 vykazovala naše bilance již aktivní zůstatek. Aktivita byla zachována i v prvém pololetí 1935. V druhém pololetí tohoto roku a v prvé polovině r. 1936 byla bilance opět pasivní. V r. 1934 a 1935 se projevila aktivita naší bilance s Německem vzrůstem našeho aktivního salda, které dosáhlo až 45 mil. říšských marek. V letošním roce se snížila clearingová špička na 21 mil. říš. marek a následkem urychlení platů před devalvací dosáhla částky 10 mil. říšských marek. Nyní činí 10,175.000 RM ke 14. prosinci t. r. Jednou z nevýhod clearingové špičky je, že československý vývozce obdrží hodnotu dodávky teprve průměrně za 4 měsíce, což se stává tím, že výplaty do sběrného účtu Národní banky se pozdržují tím více, čím vyšší je špička, a jejím snížením se zkrátí.

Od r. 1929 se počíná Německo brániti dovozu, a to nejprve pronikavými opatřeními celními, čímž byl postižen zejména dovoz zemědělských výrobků. Později k tomu přistoupila i politika devisová, která postihla vývoz našich hotových výrobků. Tímto omezením dosáhlo Německo značných úspěchů. Jak ukazuje německá statistika, činil náš vývoz zemědělských výrobků v r. 1927 222 mil. RM, v r. 1930 klesl již na 87 mil. RM a v r. 1931 na 49 RM. Ztratili jsme téměř úplně trh ječmene, kterého ještě v r. 1927 bylo vyvezeno do Německa za 22 mil. RM. Rovněž jsme ztratili vývoz sladu, a velmi silně poklesl vývoz ovoce, sýrů, zeleniny atd. Mimořádnou důležitost mělo i nebezpečí, že budeme poškozeni ve vývozu našeho kvalitního chmele.

Náš nynější styk s Německem se děje v rámci sjednaných kontingentů. Vždy rok od roku se sjednává kontingentní dohoda, při čemž se kontingenty stanoví podle hodnoty zboží v říšských markách. Pro rok 1936 obsahuje kontingenty protokol o třetím jednání německo-československého vládního výboru v Berlíně ve dnech 10. až 23. prosince 1935. Takto stanovené kontingenty jsou rozděleny do 4 skupin, a to skupina a) zemědělské produkty - celkem 33,442.000 RM, b) průmyslové suroviny celkem 14,895.600 RM, c) polotovary celkem 21,192.200 RM, d) hotové výrobky celkem 11,676.900 RM.

Z uvedeného vysvítá, že celkový roční rámec našeho obchodu s Německem činí cca 81 mil. RM. Podle kontingentů vyváží se do Německa zemědělských produktů cca 40 %, surovin a polotovarů cca 45 % a hotových výrobků cca 15 %. Německé dozorčí úřady vydávají devisová osvědčení, jež zmocňují německé odběratele zaplatiti zboží na sběrný účet. Tato osvědčení vydávají se ovšem toliko v rámci kontingentů, které jsou rozdělovány na čtvrtiny a někdy i na měsíční díly. Teprve druhé prováděcí nařízení k devisovému zákonu z července 1935 obsahuje zákaz dovozu do Německa bez vydání devisového osvědčení. Tak se stalo, že z nedostatku znalosti našich firem byly do této doby uskutečňovány dodávky do Německa bez vydání devisových osvědčení a tím i bez možnosti zaplatiti přes clearing. Tento t. zv. illegální vývoz byl příčinou, že zamrzly dočasně v Německu vysoké částky, jejichž výši je možno toliko odhadnouti na 200 až 350 mil. Kč. Mohly býti částečně zlikvidovány teprve dohodou sjednanou mezi Národní bankou a Říšskou bankou. Za stávajících okolností je naše posice vůči Německu nevýhodná, poněvadž kontingenty jsou velmi malé, nehledě k tomu, že prakticky Německo pro dovoz má úplnou volnost a z největší části dováží k nám hotové fabrikáty, tedy zboží obsahující velmi mnoho práce, kdežto náš vývoz je méně příznivý, poněvadž vyvážíme většinou suroviny a polotovary.

Pokud jsou kontingenty pro určité zboží vyčerpány, je možno toto vyvážeti cestou kompensační. Kompensační možnost byla dána teprve na podkladě ujednání dodatkového protokolu ze dne 15. března 1935, který tyto kompensace povoluje, ale pouze za předpokladu, že jde o dodatkový vývoz. Tím se rozumí vývoz v tom případě, že není stanoven žádný kontingent nebo je-li kontingent vyčerpán a konečně v tom případě, nebylo-li by možno uskutečniti obchod jiným způsobem z důvodů cenových nebo jiných. Poměr kompensační stanoven byl nejméně 100 (vývoz do Německa):150 (dovoz z Německa), může ovšem býti i vyšší. Účelem stanoveného poměru jest, aby došlo k postupné likvidaci clearingové špičky. Kompensační obchody jsou podrobeny jak v Německu, tak i u nás velmi složitému řízení povolovacímu, při čemž je zejména velmi zevrubně zkoumáno, zda byla splněna podmínka dodatkového vývozu. Řízení je velmi zdlouhavé, a to z toho důvodu, že nebyly vydány směrnice pro to, které artikly jest považovati kompensačně za vhodné, nehledě k tomu, že kompetentní úřady žádají v každém jednotlivém případě předložení hotového návrhu k rozhodnutí. Nemenší překážkou je zde i to, že často mění se hlediska na důležitost toho kterého dovozu do Německa, jakož i podmínka "dodatkový vývoz" se často mění na německé straně. Tím ovšem vzniká zde nejistota u našich vývozců, zda bude podaný návrh kladně vyřízen.

Náš vývoz do Německa klesl sice v posledním roce na necelých 16 % veškerého našeho vývozu, avšak je třeba uvážiti, že naskytají se v případě konsolidace poměrů značné možnosti pro náš export. V Německu je čilá poptávka po našem zboží, která je způsobena jednak vyšší cenovou hladinou v Německu, jakož i nedostatkem zboží v důsledku omezeného přídělu devis a jiných platebních prostředků. Při dovozu jsou ovšem opět právě vysoké ceny příčinou, že je odbyt do Československa velmi brzděn, ačkoliv ke snížení aktivního clearingového salda jest liberálně povolován. Naše dovozní kontingenty do Československa vztahují se totiž pouze na několik málo položek čsl. celního sazebníku. Tato situace je příčinou, že němečtí dovozci požadují od našich vývozců určitou kompensační premii, jež způsobuje, že dovážíme zboží z Německa za poměrně vyšší ceny. Premie pohybuje se při kompensačním poměru 100:150 mezi 9 až 15 %.

Vyskytují se i některé stížnosti na německé exportní premie, umožňující expansi německého obchodu a náš obchod poškozující, které, jak se zdá, přesahují 30 % a jsou poskytovány za tím účelem, aby přiblížily ceny německého zboží volným trhům librovým a dolarovým. Proto také naše ceny vývozní v četných případech jsou asi o 10 % pod cenami domácími. Nepříznivým důsledkem jest i to, že jsou snahy, aby čsl. exportéři i po devalvaci vyváželi za stejné ceny v Kč jako před devalvací.

Vyskytují se i případy, že chtějí, aby v našem státě byly zvýšeny ceny, aby i oni stali se v artiklech, u kterých to žádají, konkurence schopnými.

Potíže v obchodě s Německem byly i při vývozu našeho kvalitního chmele. R. 1931 po rozvázání závazku na dovoz chmele s Francií a Belgií (při celní sazbě 60 RM, kteréžto clo vztahovalo se podle hospodářské dohody také na náš stát) zvýšeno bylo clo na 150 RM za 100 kg chmele, při čemž nemalou důležitost mělo další opatřeni, že pivovary musí užívati při výrobě nejméně 75 % domácího chmele. Jsou to opatření, která úplně by byla znemožnila dovoz našeho chmele do Německa. Při tom musíme míti stále na zřeteli, jaký mimořádný význam má vývoz našeho kvalitního chmele, neboť rozloha chmelnic u nás rovná se přibližně 10.000 ha a doma může býti spotřebována toliko polovina, kdežto druhá polovina musí se vyvézti. Je proto příkazem zachrániti naše odbytiště chmele v Německu. Sjednána byla proto dodatková úmluva ze dne 12. listopadu 1932, která byla pak prodloužena a kterou snížilo se clo na čsl. chmel ze 150 na 70 RM a německá vláda zaručuje se, že bude blahovolně posuzovat žádosti pivovarů o povolení používání chmele čsl. původu.

Při sledování průběhu dovozu našeho chmele do Německa zjišťujeme, že při sníženém clu ze 150 na 70 RM zvýšil se náš vývoz a postupně stoupá.

Německo je stále jedním z největších odběratelů našeho chmele. Proto má československé zemědělství mimořádný zájem, aby dodatková úmluva, navrhovaná vládou, byla schválena. Nepoškozuje to zájmy ani jiných odborů našeho podnikání, poněvadž poskytujeme kompensací za to Německu blahovolné povolování dovozu hašeného vápna do Československé republiky. Dále dehtové barvy s obsahem nastavovadel až do 80 % podle pol. 625 celního sazebníku, t. j. se slevou, při které to clo činí 15 % a u některých druhů také beze cla. Je to ku prospěchu i řadě našeho průmyslu, zejména textilního, papírnického, koželužského, takže je zřejmo, že předkládaný návrh schvalovacího usnesení vyhovuje potřebám čsl. zemědělství, potřebám čsl. průmyslu a že může zlepšiti obchodní styky Československé republiky s Německem. Proto výbor živn.-obchodní doporučuje jej jednomyslně ke schválení. (Souhlas.)