Po rozchodu t. zv. občanské koalice dostalo se státní hospodářství od r. 1930 zase na šikmou plochu a šlo systematicky dolů. Šlo dolů systematicky nejen proto, že naše republika se dostala do varu hospodářské světové krise, nýbrž také proto, že tu zavládl neodpovědný a neschopný politickostranický systém, který nerozuměl počtům a který předkládal této sněmovně vždycky vyrovnané rozpočty, dokonce rozpočty aktivní, často s vědomím, že tyto rozpočty nebudou dodrženy při uzávěrkách státních. Sám rozpočtový zpravodaj této sněmovny odhadl všechny schodky od r. 1930 až do konce r. 1935 velikou částkou 8.615 mil. Kč a podle pohybu příjmu a vydání můžeme již dnes říci, že uzávěrka za r. 1936 skončí schodkem nejméně 1 1/2 miliardy Kč. A sněmovna se při této zprávě nebouří, nevolá k odpovědnosti ty, kteří hospodaří, tak jako by se jednalo o někoho docela cizího. A jestliže se pak přece zabouří, je to vlastně bouře ve sklenici vody, která se utopí na konec v různých politických mezistranických vyjednáváních, zájmech a kompensacích a bohužel také pod dojmy dusné situace vnitřní i zahraniční.

A přece by tu mělo býti více odpovědnosti. více odvahy a síly. Náš lid říká: Co dobrý hospodář na voze sveze, špatná hospodyně v klíně roznese. Pilný občan snáší těžké miliardy peněz na toto státní a veřejné hospodářství, ale bohužel neschopná veřejná správa a neodpovědná vláda může rozházeti tyto miliardy velmi lehce, aniž by se co užitečného pro tento stát případně udělalo.

Zadlužení státu je obrovské. Dosáhlo, a to si musí sněmovna uvědomiti, bez dluhů fondů státních a bez dluhů podniků částky 47 miliard Kč. Ale to by nás tak nebolelo jako to, že od r. 1930 veškeré státní účetní uzávěrky jsou schodkové. A při tom občan poplatník klesá pod tíhou daní, pod tíhou dávek. A věřte, že opravdu je štěstím, že ministr financí letošního roku nařídil, aby byla provedena depurace daňových nedoplatků, aby jednou stát věděl, s čím může doopravdy počítati, co je pravda a co není pravda. Tato depurace, odpisy daní, úprava daní působí na občanstvo opravdu velmi dobře, poněvadž mnohým a mnohým dává novou hospodářskou základnu, na základě které mohou znovu pracovati. Tímto stát získává opět nové poplatníky a také i částečně ztrácí ty, kterým musel vypláceti podporu v nezaměstnanosti. A finanční úřady, je pravda, zdolávají tento nový úkol velmi těžce, ale musím k jejich cti říci, že jej zdolávají více méně s úspěchem, že konají tuto práci s pochopením, poněvadž z celého kraje mého jen jediný nesoulad byl vyhlášen ze Šternberka, což je však kapitolou pro sebe, který je také předmětem zvláštní interpelace.

Tak jako jsem učinil už v únoru t. r. při jednání o uzávěrce za rok 1934, chci se i dnes několika slovy dotknouti zejména hospodářství našich státních podniků. Je jich celkem 17. Z těch podle rozpočtu na r. 1937 má míti 5 hospodářství pasivní, kdežto všechny ostatní budou míti podle rozpočtu hospodářství aktivní. Pasivní hospodářství očekávají: Státní mincovna v Kremnici, československé dráhy - které svůj schodek uhradí jednak vlastními prostředky. jednak refundací přepravní daně, jednak z prostředků státu - dále školní závod v Děčíně - Libverdě, státní lázně, u nichž je schodek velmi značný, a Čsl. tisková kancelář. Na hospodářství státních podniků musí nám všem velice záležeti, poněvadž jsou především měřítkem poctivosti a odpovědnosti veškeré hospodářské správy ve státě a svým rozsahem a hospodářstvím se řadí hned vedle hlavního státního rozpočtu. Uvažte, že příjmy hlavního rozpočtu se odhadují na 8.456,469.000 Kč, a státní podniky počítají v r. 1937 s příjmem 8.329,805.000 Kč. Při tom státní podniky mají velmi často postavení monopolní, hospodaří s miliardovými hodnotami státu a jsou zajisté především určeny k tomu, aby svými výtěžky co nejvíce pomáhaly plniti těžké a důležité úkoly státní, pomáhaly nést veřejná břemena a ulevovaly poplatnictvu. Podniky rozhodně nemohou a nesmějí býti účelem samy sobě. Tím méně jsou státní podniky povolány k tomu, aby dokonce hospodařily tak, že aktivní podniky a stát z kapes poplatnictva musí na jejich schodkové hospodářství dopláceti. Takové hospodářství poškozuje nejen finančně, nýbrž také morálně a bere důvěru v hospodářskou schopnost všech veřejných a státních činitelů; a to zajisté není účelem těchto podniků. Aktivní a dobře hospodařící státní podniky doplácejí, jak jsem řekl, na podniky špatně hospodařící, a to těžkými miliony. To se může, slavná sněmovno, tabáková režie ustarat, to se mohou naši vlastenečtí kuřáci ukouřit, stát z toho nebude míti ničeho, poněvadž zisk stráví většinou podniky pasivní. Tak připomínám: v r. 1934 měly vydělati státní podniky 1.636,000.000 Kč, ale odvedly při uzávěrce do státní pokladny jen něco přes 700 mil. Kč, kdežto tabáková režie sama vydělala v tomto roce 1.238,000.000 Kč. V r. 1935 měly vydělati státní podniky 1.466,682.000 Kč, ale odvedly jen 883,421.000 Kč a z toho ještě byly vykonány další srážky. V r. 1937 nám podle rozpočtu slibují státní podniky vydělati opět téměř 11/2 miliardy Kč, a jsme zvědavi, kolik toho na konec roku opravdu do státní pokladny odvedou? Tento parlament, slavná sněmovno, by měl jednomyslně a co nejrozhodněji žádati, aby jemu některými úřady a státními podniky nebyl věšen bulík na nos - promiňte mi tento lidový výraz - a měl by volati také příslušné činitele, resortní ministry, k odpovědnosti buďto pro slabost nebo pro spoluúčast. Těch pasivních podniků je mnohem více, než se nám bohužel státním rozpočtem k věření přikládá. Státní závěrečné účty po léta osvědčují řadu státních podniků z nepravdy, usvědčují je, že této sněmovně předkládají nesprávná čísla. Zatím co školní zemědělské závody v r. 1934 a 1935 skončily téměř všechny své hospodářství aktivem a také v r. 1937 počítají se ziskem, ohromný komplex státních lesů a statků staví do rozpočtu rok co rok značný zisk, ale také rok co rok končí mnohamilionovým schodkem. V r. 1933 prodělaly státní lesy a statky 38,858.214 Kč, v r. 1934 8,964.343 Kč, ačkoli podle rozpočtu měly vydělat 28,805.800 Kč, v r. 1935 prodělaly 14,587.531 Kč, ačkoli podle rozpočtu měly vydělati 17,293.900 Kč a na r. 1937 opět slibují v rozpočtu, že odvedou do státní pokladny čistý zisk 33,554.400 Kč. Věřte, že takové pohádky by nám správa státních lesů a statků při rozpočtu přece jen neměla vykládat. Když porovnáme státní uzávěrky, můžeme se sami domyslit, jak asi toto hospodářství na konec dopadne. Myslím, že se správou státních lesů a statků by mělo býti zavedeno trestní řízení pro klamání parlamentu a provedena nejpřísnější účetní i hospodářsko-správní revise. V každém případě však mělo by býti přísně zakázáno vyplácení jakýchkoli odměn a renumerací, vánočních nebo novoročních nebo jiných, v takových podnicích, které nemají své hospodářství v rovnováze a které dokonce mají rok co rok ve svých bilancích značné schodky.

A není to lepší s hospodářstvím státních lázní. Již posledně jsme žádali, aby bylo prokázáno a prozkoumáno, které státní lázně musí státní správa nezbytně vésti ve své správě z důvodů prestižních, a ostatní aby byly prodány nebo pronajaty nebo aby bylo pro všechny zřízeno konsorcium, které by se postaralo o pořádek v těchto lázních a jakous takous hospodářskou rovnováhu.

Nejcitlivější a nejbolavější kapitolou jsou, bohužel, státní báňské a hutnické závody, které sdružují 14 samostatných podniků. Z těch je 7 aktivních a 7 pasivních. Aktivní jsou: Ústřední prodejna a uhelné sklady, uhelné doly v Mostě a Porubě, naftové doly ve Gbelích a solné doly i solivar ve Slatin. Dolech a v Prešově. Pasivními jsou: Státní doly v Příbrami, Jáchymově, Baňské Štiavnici, Kremnici, Rožnavě, Železníku a největší pasivum vykazuji státní železárny a ocelárny v Podbrezové. V r. 1934 měly železárny v Podbrezové schodek 17,086.088 Kč, v r. 1935 schodek 16,645.804 Kč. Celá skupina těchto podniků neodvádí státu nic, nebo skoro nic. (Posl. Polívka: Ale zavrete tyto podniky, a bude tam bieda a štát bude doplácať viacej milionov!) O tom ještě budu mluvit. (Posl. Polívka: Že štát a železnice majú z toho 10 milionov, to neviete?) To máme v odpovědi pana ministra veř. prací, o které budu ještě hovořit. Dočkejte času.

Celá skupina těchto podniků neodvádí státu nic nebo skoro nic, poněvadž právě tyto pasivní podniky stráví zisk podniků aktivních a dokonce i také velmi výnosných podniků monopolních při dobývání soli. To však nevadí, aby všechny podniky přesto, že jsou více méně pasivní, nevyplácely odměny a renumerace, jako se to stalo r. 1934, zejména v Podbrezové, kde se vyplatilo na odměnách 448.059 Kč a r. 1935 dokonce již 622.269 Kč. A ústředí s prodejnou - která samozřejmě nic neprodělala, poněvadž si to dobře umí započítati - si vyplatily na odměnách r. 1934 535.738 Kč a r. 1935 dokonce 823.307 Kč. Při tom jsou stálé stesky, že tyto státní železárny mají nejen špatnou polohu, nýbrž hlavně že mají špatnou správu a ještě mizernější kalkulaci. Měl jsem příležitost nahlédnouti do řady kalkulací, ale taková kalkulace, jako je kalkulace v Podbrezové vůči všem ostatním soukromým podnikům, nemůže jinak skončiti než deficitem a velkými schodky. Při tom Podbrezová konkuruje našim podnikům, ubíjí soukromé podniky a vlastní pasivum jen zvyšuje. Rozmnožuje nezaměstnanost jenom proto, že nekalkuluje tak, jako každý jiný soukromý podnikatel musí kalkulovat.

Interpeloval jsem státní hospodářství v Podbrezové a odpověď, která byla dána 25. května t. r. tiskem 481/5, nemohla uspokojiti ani mne a jistě také nikoho jiného. Vytýkal jsem mezi jiným výplatu odměn a remunerací v tomto pasivním podniku; v odpovědi stojí doslovně, "že se tak děje podle zásad obchodního hospodaření a řádného obchodníka" - to podtrhuji "řádného obchodníka" - "k povzbuzení iniciativní činnosti zaměstnanců, jakých se používá ve stejnorodých soukromých podnicích, neboť činnost zaměstnanců jak v podniku státním, tak v podniku soukromém vyžaduje vyvolání intensivního zájmu na hospodárnosti a řádném hospodaření podniku". Čili patrně podniky mají na tom zájem, aby hospodářství vypadalo ještě lépe než vypadá.

Já se při tom táži, co dostane soukromý podnikatel za odměnu, co dostane ten podtrhovaný "řádný obchodník", když prodělá rok co rok těžké peníze, a co dostanou jeho zaměstnanci? Podnikatel za odměnu přijde na žebráckou hůl, a případně ještě do kriminálu. a jeho zaměstnanci o chleba. My nežádáme zavření tohoto státního podniku z důvodů sociálních, jak tu zdůrazňujete, nýbrž ať se tento podnik odstátní, ať se odevzdá do správy soukromé, ať je případně zakcionován, aby se dostal do rukou, které by hospodářství vyrovnaly. Myslím, že kdyby stát veškeré daně a poplatky tomuto podniku daroval a dokonce kdyby přispíval na schodek těchto podniků každoročně částkou, kterou by musil vypláceti jinak, kdyby všem zaměstnancům těchto podniků musil platit podpory v nezaměstnanosti, kdyby podnik stál, že by i v tom případě stát na tom vydělal.

Propočítal jsem to podle uzávěrky na r. 1934 a 1935 a věřte, že by stát na tom ještě řadu milionů vydělal. (Posl. dr. Sokol: Je zaujímavé, že hovoríte o pasívnosti podnikání lenom v Podbrezovej! - Posl. Lanc: Takových je více, ale aktivní státní podniky vydržují ty pasivní! Soukromý podnikatel to nedělá, ten to vloží všechna na bedra státu!) Soukromý podnikatel to prostě zařídí tak, aby to měl vyrovnané, ale státní podniky zaplatí schodky z kapes spoluobčanů a dokonce z kapes konkurentů, které tento podnik ubíjí. (Posl. Lanc: Vy mluvíte o dolech!) To se týká všech státních podniků. A slyšíme-li mluviti, že by se měly zestátniti ještě další podniky, trnu hrůzou, jak by to vypadalo. (Různé výkřiky.) Tak by to vypadalo. (Výkřiky posl. Srby.) Je velmi zajímavé toto všechno. (Posl. Srba: Račte se podívat, zač se dodává státu jinde a zač u nás, a budete docela jinak mluvit o těchto věcech!) Všechno je pěkné, my nehledáme, co je jinde, od toho jste tu vy a jsme my, abychom udělali pořádek. Stát má moc nařizovací, usměrňovací, může to zařídit, ale není potřebí, abyste vy a všichni činitelé brali na sebe odium, že se nehospodaří tak, jak se hospodařit má. To je to hlavní. (Výkřiky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. J. Sedláček (pokračuje): Když se nazírá takto, jak to v odpovědi bylo zdůrazněno dvěma ministry, na státní hospodářství, pak se nedivím, že se leckde do různých podniků chce investovat víc, než je snad s dnešního hlediska státního zdrávo a užitečno. Já jsem také minulého roku a v zimě interpeloval, zda bylo nutno zřizovat zcela novou filiálku impregnačního závodu ve Vlkanové, jakožto filiálku podniku Sublima. (Výkřiky.) Bylo odpověděno, že je to z určitých důvodů nutné. Budiž, ale tomu všemu není konec. Nedávno jsme slyšeli, a bylo to v rozpočtovém výboru právě velmi závažně zdůrazněno, že stát zakládá další podniky, a to podniky nové a investuje do nich velký kapitál. (Výkřiky.) Jedná se právě o rafinerii minerálních olejů v Dubové, také tedy na Slovensku. (Hlasy: Víte, kde je Dubová?) Vás se půjdu zeptat! A při tom se neuvažuje, že naše dosavadní rafinerie nafty a olejů jsou zaměstnány sotva na 30 % a zakládá se tu nový podnik, u něhož není jisto, bude-li mít co rafinovat. (Posl. Polívka: Aktívny bude iste!) To jsem přesvědčen. (Posl. Polívka: Má se pomocť Podbrezovej!) To je právě ten účel, že se má pomoci Podbrezové, ale kdo na to doplatí, to je jiná otázka. Bude-li mít vlastní naftu, není jisto, poněvadž nám klesá vlastní produkce nafty, a to je právě závažné, že dostávám zprávy, že v okolních státech, kde jsou podmínky pro produkty nafty velmi nepříznivé, zejména v Německu a v Rakousku, bude pomalu produkce vyšší než u nás. Zatím co jinde stoupá produkce, u nás klesá a myslím, že sněmovna by se měla starat o to, aby dříve, než se založí podnik, byla produkce po této stránce zvýšena, aby se podporovaly nové vrtby, ale ty se u nás nepodporují. U nás jsou státem zanedbávány a pokusy soukromých vrteb jsou zatíženy tolika daněmi a poplatky, že se nevyplácejí, poněvadž vrtba, i ta, která nebyla výsledná, se musí státu zaplatit. Osvobodit tedy veškeré i neúspěšné vrtby od daní a poplatků a jistě zvýšíme produkci nafty a také v tomto případě pro nové rafinerie získáme lepší podmínky, než má.

Bylo-li po stránce parlamentní a hospodářské postupováno správně či nikoli, myslím, že by měla sněmovna právo slyšet a že by se neměla rozčilovat, nýbrž žádat důkazy, zda bylo postupováno správně či špatně. (Výkřiky.) Státní podniky, abyste věděli, jaké ohromné obnosy jsou státem investovány do soukromých a jiných podniků, mají investováno 133,950.000 Kč a stát sám má investováno v soukromých podnicích 656 mil. Kč. Tak ohromné sumy se investují na 1 1/2 %, jak to vynáší podle účetní uzávěrky a podle dokladů, které mám v ruce - v době, kdy stát daleko větším nákladem si musí opatřovat peníze jinde. To také není správné. Má-li mít demokracie důvěru lidu, musí býti především poctivá, odpovědná, vyrovnaná a na všechny strany správná. Demokracie má příliš vysoké úkoly, než aby pro nějaké počty a nějaké podniky nechala se znevažovati, nechala se utloukati a ubíjeti. (Posl. Polívka: Pán minister financií o tom vedel, všicki o tom vedeli! - Výkřiky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. J. Sedláček (pokračuje): Zdá se, že se o tom nevědělo, nehajte to, není to správné.

My ze země Moravskoslezské jsme v poslední době velmi důrazně upozorňovali na zájmy této země, která má zvláštní a eminentní význam pro celou naši republiku. Nelze přece nechati hospodářství hynouti v zemi, která je šíjí republiky,která spojuje východ se západem. Tato šíje musí býti vybudována, opatřena komunikacemi, opatřena vodními cestami, tato šíje musí býti pevná na severu a na jihu, musí míti pevné spojení na východ a západ, poněvadž si musí všichni činitelé uvědomiti, že klíč k budoucnosti a samostatnosti Československé republiky je (Posl. Polívka: Na Slovensku!), jako vždy býval na řece Moravě, na soutoku Moravy s Dunajem, ale je také na řece Odře. Tu se odehrávaly nejtěžší chvíle, když se jednalo o osudy českého státu.

V této věci byli jsme všichni moravští poslanci zajedno, ať oposiční nebo koaliční, poněvadž zájem republiky, zájem národa a státu jde nám nade vše. Proto také všímáme si těchto věcí hospodářských více, než i vám je snad jaksi milo, a snad tedy i zdrávo. (Posl. Srba: Kritika je zdravá, ale musí býti věcná a pravdivá!) My právě v této věci říkáme, že je třeba vše odpolitisovati a zavésti všude správné hospodaření, a odpolitisovat nejenom řadu státních podniků, nýbrž i soukromých, a to především podniky konsumní a družstevní. Jinak jestli nebude toto odpolitisováno, je nebezpečí, že bude hospodářský základ tohoto státu hodně ohrožen. (Výkřiky posl. Srby.) Nevykládejte pohádky, ty známe ze schůzí.

Všechny prostředky musí se soustřeďovati jenom a jenom k jednomu cíli, k obraně státu, k síle státu, a ne k tomu, aby jakýmkoliv lehkomyslným způsobem se rozhazovaly. Ve správném hospodářství je budoucnost a záruka obrany, ne v tom, kolik zavedeme daní, kolik uděláme nových a nových úřadů a jak si to zařídíme snad pro tu nebo onu stranu výhodně nebo nevýhodně. Je třeba zjednodušiti naši úřední agendu. Naši odborníci, pracovníci, technici, lékaři, mlynáři, rolníci a podnikatelé a všichni ostatní musí přestati býti úředníky, aby se mohli věnovati jenom svému povolání a ne aby museli stále a stále jen úřadovati. Je nutno pod kontrolu postaviti nejenom toto státní a podnikové hospodářství, nýbrž také veškeré naše sociální instituce a všechno sociální hospodaření. Není přece, slavná sněmovno, možno, aby v této době, kdy při lékařských přísných prohlídkách berou se našim dělníkům invalidní renty, aby v téže době stavěly se stamilionovým nákladem paláce a sanatoria na místě vzdáleném, na místě, které je nevhodné.

Slavná sněmovno, je třeba postarati se také o to, aby zbytečné úřady, právě sociální úřady, tak, jak nám bylo slibováno, byly redukovány, aby bylo zavedeno v nich jednodušší hospodaření a silnější kontrola a aby demokratické řády na základě provedených voleb také i v těchto sociálních institucích jednou plně zavládly.

Poslouchali jsme v posledních dnech velmi pečlivě projevy řečníků ze stran socialistických, komunistů a také našich sudetských Němců. Socialistické strany tvrdí, že nechtějí tvořit s komunisty jednotnou lidovou frontu, poněvadž vedla Španělsko do strašné občanské války a Francii oslabuje. (Výkřiky komunistických poslanců.) Socialistické odborové organisace však bohužel tuto jednotnou frontu s komunisty dělají. Podávají společné kandidátky do závodních výborů a takto pašují do našich závodů, i do takových, které pracují pro stát, nespolehlivé komunisty a při tom všem vypovídají boj národním dělníkům zaměstnaným v těchto podnicích. (Posl. Kopřiva: To vám jde na kůži!) Vám to půjde také na kůži, jen počkejte!

Měli jsme nedávno příležitost interpelovat křivdu, která se stala národním studentům v Kaunicových kolejích v Brně, kde zfanatisovaná jednotná fronta považovala za svou povinnost připraviti národní studenty a studenty řady občanských stran o přístřeší. Jednotné fronty vybírají v podnicích, a to i takových, které pracují pro stát a armádu, na dělnickou vládu ve Španělsku. Táži se této sněmovny, je-li to v pořádku čili nic? (Posl. Kopřiva: Je to přece legální vláda, československou vládou uznaná!) Zdá se, že je emigrant a cizinec jednotné frontě bližší než hladovějící český člověk. (Posl. Srba: Podívejte se, co se stalo v chemickém průmyslu, a uvidíte, komu byl cizinec bližší!) Ten cizinec měl býti již dávno pryč. (Různé výkřiky. - Místopředseda Langr zvoní.) Republika Československá trvá již dosti dlouho, takže pořádek mohl býti zjednán. (Výkřiky posl. Vičánka.) Stále se mluví o fašismu, ale já prohlašuji, že není a nebude u nás fašismu, nebude-li u nás bolševismu. Bolševismus musí býti všude potírán a potřen, aby demokracie mohla konat své dobré dílo a pracovat poctivě a bez demagogie. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Pan posl. dr. Rosche se strany sudetskoněmecké mluvil velmi chytře, opatrně, řekl bych přímo mazaně, ale také hodně ironicky. On a Henleinovci prý nemohou za to, co se děje u sousedů. Ovšem my také ne. (Posl. Kopřiva: Je to váš ideologický spojenec!) Však vy jste také spojeni. Ale pokud se týče nás, není nám rozhodně jedno, co se děje vedle, a zejména ne, jak se naši němečtí spoluobčané staví k tomu, co se děje u sousedů. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Musil-li se zde včera pan ministr soc. péče vypořádat s nepravdami šířenými stranou Henleinovou, přijali jsme to se satisfakcí, ale také jsme řekli, že je to dílo těch, kteří si hakenkrajclerismus zakuklený v Henleinově straně vypiplali právě tak, jako si vypiplali v této republice bolševismus. Nelze koketovat s něčím nesprávným. (Posl. Kopřiva: A jak je to se zájezdem p. Preisse do Německa?) Vy jste tam byli také, tak nemluvte! Není nám jedno, jak naši spoluobčané německého jazyka na nás pohlížejí, ale také jsme vždycky říkali, kdybychom pro naše Němce sebe více učinili, že nikdy je nezískáme pro spolupráci, opravdovou spolupráci v našem státě.

My máme ještě více těch věcí, které se dějí na úkor českého živlu ve prospěch německého území. Právě v posledních týdnech předvánočních, kdy se přidělovaly chlebenky pro české okresy našeho kraje, byl příděl ten mizivý, na př. pro Prostějov jen 1.000, pro Kroměříž 1.000, Holešov nic, Hranice nic, ale pro Šumperk 23.000, pro Šternberk 17.000, a tak to jde dále. Nevím, čeho se tím chce dosáhnouti, zdali tím mají býti zachráněni ti 3 němečtí ministři, jak tu vykládal pan dr.Rosche, či kam to má všechno jít, na úkor našeho českého živlu. Je to všechno málo a ještě by chtěli více. Kdybychom jim všechno dali, kdybychom se pověsili, nebudou spokojeni. (Výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké.)

Tedy práva a postavení našich menšin nemohou vyplývati z okamžité nálady, to všechno vyplývá čistě a jistě také správně jen z našich zákonů, z loyality těchto menšin k našemu státu a všechna práva musejí vyplývati jen z vůle československého národa, který tento stát vybudoval a který také před budoucností, před dějinami a příštími generacemi za tento stát ručí a odpovídá. Naši Henleinovci by si jistě přáli, a ze všech těch hlasů to vyplývá, aby naši hraničáři vyklidili smíšené území. Ale slavná sněmovno, to už se snad bohdá nestane, aby se opakovalo to, co se kdysi v našich dějinách stávalo, že naši králové a velmožové na radu svých německých manželek a německých rádců řešili národnostní spory ve svém státě tím, že Čechy prostě z podhradí a měst vyhnali a Němce tam nechali.

My nechceme nikoho vyhánět, chceme mít všechny rádi, my chceme se všemi spolupracovati a chceme se tu dohodnout, ale jedno musíme chtít, že Čechoslovák musí být v republice stoprocentním pánem, musí se mu dostati práv všude a jazyk jeho musí být všude respektován. Není v Československé republice a nesmí být problému menšinového, v Československé republice je jenom jeden problém, problém národa československého, jehož osudy bohužel nebyly ještě v rámci tradic a úkolů 28. října tak usměrněny, abychom mohli v této republice klidně žít, klidně spát a klidně pracovat. Všichni musí na stráž a všichni musíme do práce. I my, třeba jsme v oposici, jsme aktivní, a chceme všude spolupracovat. Kritisovat, ale positivně kritisovat chceme a také budeme, poněvadž na výsledky práce vlády a tohoto parlamentu čekají miliony občanů Československé republiky a na výsledcích této práce závisí obrana a blahobyt lidu a celé republiky. (Potlesk poslanců národního sjednocení.)