Místopředseda Taub (zvoní): Posledním řečníkem dne je p. posl. Ešner. Dávám mu slovo.

Posl. Ešner: Slavná sněmovno!

Již loňského roku upozornil jsem s tohoto místa na nedostatky v naší zemědělské politice, zejména pokud se týká péče o drobné zemědělce, a také letos používám příležitosti projednávání státního rozpočtu, abych promluvil několik slov k tomuto účelu.

Naše zemědělství je ve státní politice důležitým hospodářským úsekem, kterému až dosud se zřetelem na drobné zemědělce není věnována péče, jaké je tu nezbytně v zájmu státu a celého hospodářského života zapotřebí. Zemědělské hospodářství u nás budováno je tak, jako by tu byly poměrně hospodářsky stejné jednotky se stejnými hospodářskými zájmy a potřebami. Není přihlíženo k tomu, že zemědělské závody dělí se na hospodářství parcelová, usedlosti domkářské, malorolnické, selské, statkářské a velkostatkářské a že tato velmi rozdílná velikost hospodářských usedlostí má v zápětí také veliký rozdíl hospodářských zájmů a potřeb. Parcelová hospodářství do výměry 1 ha půdy, pokud nejsou to závody zahradnické, jsou nesoběstačná, poskytují jen částečnou úhradu potravin rodinám osob, které kdysi byly námezdně anebo jinak samostatně výdělečně činné, nyní však ve velkém množství již po dobu několika let hospodářské krise jsou z námezdní a výdělečné činnosti vyloučeny a není v dohledné době naděje, že se opět do této činnosti vřadí. Jejich žňová sklizeň stačí k výživě rodiny do Nového roku a po této době jsou odkázány na milost a nemilost, stanou se tak obtíží lidské společnosti. Nejsou-li v některé z odborových organisací, nemají nárok na podporu ani na státní stravovací akci, ale ani ne na nouzovou práci, podnikanou se státním příspěvkem na produktivní péči.

Podobně chmurná existence projevuje se i u domkářských usedlostí do výměry 2 ha půdy, neboť i tady jejich výroba nestačí na výživu pro celý rok. Podle posledního sčítání zemědělských usedlostí je těchto, opravdu ubožáků hospodářsko-zemědělských 709.857, čili 44.2 % z celého počtu zemědělských usedlostí. Dejme tomu, že 50 % z tohoto počtu je zaměstnáno také v průmyslu a živnostech, pak stále ještě 50 %, t. j. 354.927 osob zdánlivě samostatně hospodařících a s příslušníky rodin 1,419.000 osob živoří a hladoví, den ze dne se zadlužuje a spěje tak k hospodářskému zániku a úplné proletarisaci. Nechat nadále tuto velikou rodinu, abych tak řekl, armádu dobrých, demokracii a republice věrných občanů svému osudu, bylo by na odpovědných místech velkým risikem a nesmírnou odpovědností. Již loňského roku jsem zdůraznil a ještě jednou to opakuji: je nutno provést novou pozemkovou reformu a nesoběstačná hospodářství doplnit na soběstačná. (Výborně!)

Vedle těchto parcelových hospodářství máme skupinu usedlostí malorolnických a chalupnických o výměře od 2-10 ha zemědělské půdy, kde stále ještě, zejména ve vyšších polohách a horských krajích, velké množství je nesoběstačných, jimž je nutno věnovati zcela zvláštní péči při budování zemědělského zákonodárství. Jejich zájem a potřeby nejsou stejné se zájmem a potřebami velkých hospodářských jednotek. Také zde ještě u velikého množství důchod z těchto hospodářství nestačí k úhradě všech potřeb rodin hospodářů, takže jednotliví členové rodin jsou nuceni hledati vedlejší zaměstnání.

Hospodářství od 5-10 ha výměry půdy většinou již plně zaměstnávají hospodáře a celé jejich rodiny, ale to je také jeden z důvodů odlišných zájmů a potřeb proti velkým hospodářským jednotkám, kde fysická práce hospodářů a jejich rodin ustupuje do pozadí a je nahrazena cizími silami pomocných pracovníků. Jsou tu políčka méněcenná, rozptýlená, často komunikačně těžce přístupná a od usedlostí vzdálená. Nemůže z důvodů finančních i hospodářských tam býti použito technických vymožeností jako u velkostatků, a proto výroba je drahá a záslužnější. Tato malá zemědělská hospodářství snadno podléhají vlivu hospodářských poruch, pádům dobytka, nepříznivému počasí, krupobití, povodním a jiným živelným pohromám. Jsou jim škodlivé výkyvy cenové, ať směrem dolů nebo nahoru, zejména v produkci živočišné, neboť nespekulují a jejich trh je řízen povahou chudých pozemků a jejich nedostatečnou výměrou.

Těchto malorolnických usedlostí je v republice 709.857, čili 44.3 % z celkového počtu závodů ve státě. V našem zemědělském zákonodárství máme velmi nedostatečnou ochranu a péči o tyto malorolnické podniky a každý zákon je tvořen tak, jakoby tu nebylo zájmového a hospodářského rozdílu. Tento stav je trvale nemožný a proto voláme po uskutečnění demokratických zemědělských společenstev a zemědělských komor.

Slavná sněmovno, máme schopné, demokraticky založené úředníky v zemědělských radách a jsem přesvědčen, že také oni trpce nesou starý režim zemědělských rad, který se svou zastaralou povahou měl býti uložen dávno tam, odkud není návratu, a měl býti nahrazen režimem demokratickým, režimem odpovídajícím novým poměrům politicko-demokratické ústavy státní, přihlížejíc k hospodářské struktuře našeho zemědělství. Dostane-li se poměrné zastoupení v nové takové instituci zemědělské všem velikostním skupinám našeho zemědělství, jaké jim v demokratickém státě po právu a podle počtu náleží, jsem přesvědčen, že do budování našeho zemědělského zákonodárství vnikne nový duch, duch zájmů a potřeb drobného venkovského lidu, kterého se od starého režimu zákonodárným sborům nedostává.

Domkáři a malorolníci mají stejné zájmy hospodářské, ať jsou organisováni v kterékoli politické straně, a je třeba jim dáti jen příležitost, aby mohli společně o svých zájmech a potřebách hospodářských jednati. Nebudiž to vykládáno, když takto mluvím a použiji-li trochu ostřejších slov, jako osobní nebo agitační prostředek, jsem toho dalek, mám tu upřímně na mysli jediné věc, to je zlepšení hospodářských poměrů domkářského a malorolnického stavu.

Když již jsem u zemědělských komor, dovolil bych si malý dotaz, kdo stále zdržuje projednání a uskutečnění zákona o zemědělských komorách. Posl. sněmovna schválila v zimním zasedání resoluci výborů zemědělského a rozpočtového tisk 157, kde se vládě ukládá, aby s urychlením předložila vládní návrh zákona o zemědělských komorách a vládní návrh zákona o vybudování veřejného ústavu pro pojištění živelní a dobytčí. Od té doby uplynul rok, ale nic se nestalo. V zemědělském výboru leží množství návrhů, ale schůze nejsou svolávány a materiál se proto nemůže projednávat.

Pan ministr zemědělství dr. Zadina na sjezdu republikánské strany v lednu t. r. ve své řeči o zemědělské politice prohlásil, že od státního převratu domáhá se jeho strana zřízení zemědělských komor. Nechť nám tedy pan ministr veřejně řekne, kdo je odpůrcem tohoto dobrodiní, této demokratické instituce, abychom mohli pana ministra v jeho úsilí a snaze podpořit. (Posl. Čuřík: To se dá snadno ve vládě vyšetřit!) My až dosud vždycky, pane kolego, slyšíme, že ještě nebyly provedeny volby do soc. pojišťovacích ústavů. To bývá pravidelná výmluva, kterou slyšíme, když voláme po demokratisaci zemědělských rad. Tento důvod není věcný a nemůže ani býti myšlen vážně těmi, kteří jej vyslovují. Okresní nemocenské pojišťovny jsou od svého vzniku institucemi demokratickými, neboť vždycky byly spravovány zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů. R. 1927 v době vlády občanské koalice byly správy těchto institucí rozpuštěny a nahrazeny správními komisemi, v nichž se dostalo zaměstnavatelským kruhům takového zastoupení, že až budou provedeny volby do těchto ústavů, bude se jim po nynějším zastoupení stýskat. (Tak jest!)

Oni také nikterak po mém soudu po volbách netouží. (Posl. Čuřík: A co Úrazovky?) Stejně tak. A kdyby tomu tak bylo, mohly býti volby již dávno provedeny. Naproti tomu režim zemědělských rad je zřízen podle zákona z r. 1891, tedy z doby jiných politických a hospodářských poměrů. Je opřen výhradně o dobrovolné spolky zemědělsko-hospodářské a postrádá proto pronikavé iniciativní činnosti všech hospodářských zemědělců. Je to režim zastaralý, jehož působnost se nehodí do demokratické ústavy státní a do zemědělské struktury hospodářských jednotek v naší republice. Porovnávat tento režim s ústavy soc. pojišťovacími není ani správné ani odůvodněné a děje se tak nikoliv z důvodů věcných, nýbrž politických. (Posl. Čuřík: To je agitační řeč!) Ani trochu, jediné věc mám na mysli.

Slavná sněmovno, stojíme před naléhavým řešením celého souboru požadavků nejširších vrstev zemědělského lidu, které nesnesou již dalšího odkladu a jichž odklad byl by přímo proviněním nejen na zájmech statisíců živitelů rodin, nýbrž i na výsostných zájmech státu. Je bezpodmínečně nutno obilní monopol účelně novelisovat. (Posl. Rechcígl: Letos jsme jej novelisovali!) Tato dobrá myšlenka řízeného hospodářství v rostlinné výrobě v poslední době ztrácí důvěry. Účelem jeho je regulovati vývoz a dovoz obilovin, zajistit výrobcům rentabilní cenu, uchránit drobného zemědělce a malé sedláky před spekulací. K tomuto opatření donutila nás hospodářská krise trvající několik let, ohrožující náš celý hospodářský život. Je tedy nutno upravovat organisaci obilního monopolu tak, aby nejširším vrstvám zemědělského lidu zajištěn byl důchod z práce, zvýšena kupní síla k většímu oběhu peněz a ozdravení hospodářského života, aniž by byly zdraženy životní potřeby, mlýnské výrobky spotřebitelům. Tuto funkci obilní monopol zcela neplní, a to ne vinou zástupců spotřebitelů, nýbrž vinou zástupců zemědělské výroby. Nebylo dbáno při jednání hlasu spotřebitelů po odstupňování výkupních cen obilí, ba nejširší vrstvy zemědělského lidu nebyly ušetřeny ani srážek a vrchol nedostatečného pochopení nutných hospodářských potřeb malorolnictva je regulace osevu, kde ve velikém množství případů zakazuje se malorolnictvu zaseti potřebné obilí k výživě vlastních rodin. (Výkřiky posl. Rechcígla.)

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta uplynula.

Posl. Ešner (pokračuje): Také zákaz malomlýnům roztroušeným v dolinách, komunikačně v zimním období těžce přístupným, svážeti obilí k námezdnímu mletí od malorolnictva, majícího jen kravské nebo volské spřežení, je neudržitelný a není nikterak věcně odůvodněn. V řízeném hospodářství, má-li toto plniti svůj účel, musí býti činěny úlevy a výhody malorolnictvu a přísně je nutno postupovat proti velkým hospodářským jednotkám, které tohoto řízeného hospodářství zneužívají, aby se obohatily. Buď bude tímto způsobem postupováno nebo organisace obilního monopolu se neudrží.

Stejně naléhavě je nutna úprava dluhů domkářů, dělníků, drobných živnostníků a malorolníků. Již po několik let volalo se po úpravě těchto dluhů a jsem přesvědčen, že volání toto je oprávněné, neboť v každé vesnici se najde několik zemědělců, drobných lidí odůvodněně předlužených v důsledku hospodářské krise a nezaměstnanosti.

Zemědělství potřebuje snadno dosažitelný levný úvěr. Jeho těžké podnikání naplněné risikem živelných pohrom nesnese výši úrokové míry jako podnikání obchodní. Už proto také ne, že vypůjčený kapitál obrací se jen jednou do roka. Zvlášť u malorolnictva řešení této otázky je velmi naléhavé. (Posl. Čuřík: To jste vzali všecko z domovinářského programu!) Pane kolego, to je právě domovinářský program, ale vy jej neplníte a my vás musíme k tomu nutit.

Potřebujeme peněžní ústav, kterému ročně bude věnován státní příspěvek. Krátkodobé dluhy je nutno přeměnit na dluhy dlouhodobé a všem odůvodněně zadluženým zemědělcům z těchto prostředků přispěti k úhradě úroků. Může tu však jíti jen o domkáře, dělníky, bezzemky, malorolníky, drobné živnostníky a zemědělce pracující se členy rodin na svém hospodářství, nikoliv o velké hospodářské jednotky, které odprodejem části nemovitosti mohou se samy vyprostiti z dluhů.

Kdyby nebylo politického, promiňte mi to slovo, chytráctví a tato otázka měla býti řešena skutečně jen z důvodů hospodářských a sociálních, pak již mohla býti dávno provedena a rozřešena.

Je nutno vyřešiti ochranu drobných zemědělských pachtýřů proti nesvědomitým propachtovatelům, na kterou čeká netrpělivě více než 1/2 milionu zemědělců a o které se již po dobu několika let ustavičně jenom mluví.

V rozpočtovém výboru, slavná sněmovno, před několika dny (Místopředseda Taub zvoní.) pan ministr zemědělství dr. Zadina řekl: "Chtěl bych, aby na ministerstvu zemědělství byl nápis: Ministerstvo pro malé zemědělce". A já k tomu podotýkám: Takový nápis by malým zemědělcům mnoho nepomohl. Dosavadní nápis na ministerstvu zemědělství je postačující, ale je třeba více plodné činnosti, více péče o tento dobrý, demokracii a republice věrný lid venkovský. Na tomto poli slibuji s této tribuny, že v nás najde pan ministr zemědělství věrného spolupracovníka a bojovníka... (Posl. Rechcígl: Za koho mluvíte? Za sebe nebo za svou stranu?) V tomto případě za stranu. (Posl. Rechcígl: Vezmeme vás za slovo! - Místopředseda Taub zvoní.)

Budeme stále usilovati a bojovati v naší republice za změnu v zemědělské politice dosavadní, neboť více nežli 1 milion drobných domkářů a malorolníků toužebně čeká. Věřím v nápravu a budeme proto hlasovat pro státní rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Přerušuji projednávání pořadu schůze.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi: na dnešní den posl. Klieber, Němec (Sd. P.); do konce tohoto týdne posl. Dembovský, Suroviak.

nemocí posl. Drobný, Kirpalová, dr. Tiso.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznána dodatečná omluva posl. Suroviaka na 2. prosinec t. r.

mezi schůzí: Odpovědi tisk 690 (I až XIX).

Místopředseda Taub sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala zítra v pátek dne 4. prosince t. r. o 9. hod. dopol. s

Nevyřízený odstavec pořadu této schůze.

Schůze skončena v 10 hod. 43 min. večer.