Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníkovi, p. posl. Michálkovi.

Posl. Michálek: Slavná sněmovno!

Rozpočtový výbor posl. sněmovny po dlouhém úsilí probral jednotlivé kapitoly rozpočtové, uvážil je a po určitých změnách předložil plenu sněmovny tento rozpočet ke schválení. Rozpočet počítá s tím, že v důsledku zvýšené konjunktury zvýší se také podstatně příjmy státní, že bude u nás podstatně zlepšen hospodářský život, a v důsledku toho také pan ministr financí ve svém rozpočtu počítá se zvýšeným příjmem na daních, dávkách a poplatcích. Je otázka, zda toto očekávání pana ministra financí se stane skutkem, zdali to, co se tvrdí o zlepšení hospodářského života u nás, se uskuteční, zdali do všech oborů podnikání našeho soukromého i veřejného vniknou již lepší poměry a není-li tento propočet na mylných základech. Mám obavy, aby propočty pana ministra financí nás nezklamaly; obáváme se, že v některých směrech se rozpočtové předpoklady rozplynou a že opětně jako v letech minulých skončí státní uzávěrka s deficitem, snad menším nežli léta předešlá, ale přece jenom s deficitem dosti podstatným.

Ministr financí má povinnost, aby přihlížel k hospodářským poměrům jednotlivých výrobních kategorií, aby sledoval vývoj hospodářské činnosti, aby sám i se svým úředním aparátem bedlivě uvážil, které podnikatelské vrstvy jsou schopny, aby konaly vyšší poplatné povinnosti vůči státu, a aby na druhé straně zvážil, které vrstvy nejsou ještě této zvýšené poplatnosti mocné, a aby ve svém resortu působil k tomu, aby jejich nosnost nebyla přepínána, aby na ně nebyla uvalována taková zatížení, jichž by nemohly snésti.

Slavná sněmovno! Vycházím z předpokladu, že drobný a střední podnikatel ve svém podnikání je bezpečným pramenem státních příjmů a že je povinností finanční správy státu, aby neoslabovala nějak těchto příjmových pramenů. Je nutno, aby tyto příjmové prameny byly ponechány jako prameny živé, aby nebyly umrtvovány, aby jejich budoucí zdroj mohl býti ještě podstatněji rozšířen.

Ovšem, nynější doba nasvědčuje něčemu jinému. Jestliže hospodářská krise začala v průmyslu dříve než v živnostech, bylo dělnictvo v důsledku průmyslové krise postiženo dříve, ale malé a střední živnostnictvo ukázalo se odolnějším. Ale ani tento obor soukromého podnikání nezůstal ušetřen důsledků krise, které se dnes před námi objevují a které vytvářejí v tomto státě nový sociálněpolitický problém, který musí býti bezpodmínečně řešen tímto parlamentem.

Je nutno si říci, které příčiny to byly, že došlo k těžké hospodářské krisi také v živnostech a obchodech. Mluví se mnoho o racionalisaci. A tu musím doznati, že racionalisace to byla, která znemožnila konkurenční možnosti drobných a středních podnikatelů a vyřadila velkou řadu odborů řemeslného podnikání z možnosti zúčastniti se na výrobě a distribuci. A neblahé důsledky se objevují. Nevěřím, že by některé obory živnostenského podnikání mohly býti vráceny zpět do provozu. Věřím, že celé odbory živnostenského podnikání strukturálně, trvale utrpěly a že se již nevrátí k tomu, aby se nově uplatnily. Jsou to obuvníci, krejčí, bednáři, koláři, kováři a velká řada řemesel, která dnes nemají vyhlídky, aby se mohla v budoucnosti udržeti a svou činnost započíti.

Racionalisace šla tak daleko, že dnes v textilní výrobě, jak sám pan ministr soc. péče inž. Nečas řekl ve svém výkladu v rozpočtovém výboru posl. sněmovny, na př. v Prostějově výroba páru kalhot trvá pouze 2 1/2 minuty a výroba jednoho pláště netrvá déle než 6 až 7 minut. Je možno, aby s tímto racionálně vypraveným podnikáním továrním mohl soutěžiti prostý krejčí? Je možno, aby s racionálně upravenými továrnami na obuv mohli soutěžiti naši obuvníci?

Vážená sněmovno, vidíme, že velká řada odborů živnostenského podnikání a lidí, kteří dříve zde stáli jako otcové, živitelé rodin, kteří dávali národu dobré a nejlepší syny, stojí dnes před těžkou a hroznou dobou, nevědí kam se uchýliti. Stojíme před novým problémem sociálním, musíme řešiti nejen sociální problém dělnictva, nýbrž zároveň také sociální problém živnostnictva a obchodnictva.

Stala se chyba - musím říci na některé politické strany zpříma - když volaly a vyvolávaly tendenci "ceny zboží dolů". Vážená sněmovno, co se stalo? Ceny zboží, pravda, byly sníženy, ale pánové zapomněli, že snížené ceny podmiňují zároveň snížení mezd, že snížené ceny způsobují bezpodmínečně snížení platů státních zaměstnanců a platů úřednických. Nivelisace, která tímto byla zaviněna, má býti odčiněna. Hledaly se cesty, jak vyjíti z tohoto nebezpečného labyrintu. To byla jedna věc, která poškodila nejen vrstvy výrobní, nejen živnostnictvo a obchodnictvo, nýbrž nebezpečně se vymstila na těch, kteří volali po láci a po snížení cen všeho zboží.

Další věc, která spolu způsobuje sociální problém živnostnictva, byl v posledních letech nával do živnostenského podnikání. Řada odborně vzdělaných dělníků stávala se samostatnými podnikateli proto, že byla vyřazena z pracovního procesu v továrnách. Zvyšoval se zde tedy počet samostatných drobných podnikatelů. U obchodnictva byly to celé tisícovky hokynářů, mlékařů i jiných, již se uchopili tohoto prostředku obživy, aby nebyli na obtíž státu a aby zabezpečili existence, resp. kousek chleba svým rodinám. V důsledku toho, že rozšiřoval se ještě okruh těch, kteří se měli děliti o tu trošku, která zde pro výrobní vrstvy střední a malé živnostensko-obchodnické zbyla, dochází dnes k té velké, řekl bych - promiňte mi, řeknu-li to vulgárně - rvanici o kousek suchého chleba, aby existence jejich rodin byla zabezpečena.

Vedle řady dalších příznaků vidíme i jinou velmi závažnou příčinu krise v živnostech a obchodech. Je to přepjatá tětiva daňového zatížení, které na nás bylo vloženo v minulých letech. Tato tětiva byla napjata na nejvyšší míru. Nebylo uznání, nebylo pochopení, a důsledky se objevily. Státní finanční správa vykazujíc daňové nedoplatky, chtíc se zbaviti kont těchto nedoplatků a udělati pořádek vydala nový výnos v únoru letošního roku o t. zv. depurační akci. A tu, slavná sněmovno, ze své prakse, pokud mám možnost nahlédnouti do prakse jednotlivých berních správ a úřadů, mám povinnost s tohoto místa žalovati, že depurační akce není prováděna tak správně a tak poctivě, jak jsme si to přáli a jak by toho také poměry vyžadovaly. Musím si stěžovati, že se při depurační akci dělají dohody s poplatníky, resp. nadiktují se poplatníkům podmínky, které tito dodržeti nemohou. Já jsem na plzeňské berní správě s panem vládním radou o této věci jednal a on řekl: Co mohu v rámci mně daného výnosu ministerstva financí udělati, udělám, ale přesto vím, že u naší berní správy zůstane několik set žádostí, které sice dohodnuty byly, ale jichž podmínky nebudou moci poplatníci za žádnou cenu splniti. A tu mi řekl přímo: Pane poslanče, obraťte se na pana ministra financí, ať ministerstvo financí o těchto věcech uvažuje - těch případů budou sta a tisíce - a vydá nový výnos, aby byly vyřízeny ty strašné případy, které zde vzniknou, případy, kde poplatník, třebas se zavázal k určitým povinnostem vůči berní správě a bernímu úřadu, tyto povinnosti nemůže plniti. - Prosím, aby pan ministr financí laskavě této věci věnoval svou pozornost a aby v takových případech depurační akce, kde poplatník nemůže skutečně povinnostem na něho kladeným dostáti, došlo k novému ministerskému rozhodnutí.

Další věc je sociálně-politický problém. A tu mám povinnost si postěžovati. Ministerstvo soc. péče bylo svého času - myslím, že to bylo v r. 1934 - požádáno úřední korporací, zemskou radou živnostenskou pro Čechy, aby v rámci sociální péče celostátní pamatovalo určitým penízem také na sociální péči o živnostníky. Myslím, že pan kolega posl. Netolický může jako člen předsednictva zemské rady živnostenské toto mé tvrzení potvrditi. A co se stalo? Ministerstvo soc. péče nám napsalo, že vykonává sociální péči pro osoby zaměstnané, ale že do jeho kompetence nespadá starost a péče o osoby samostatně hospodařící. Tedy řeklo se nám otevřeně, že československý národ se dělí na dvě části: na jedny, o které se státní správa povinně a podle zákona má starati, a na druhé, o které se státní správa starati nemusí. To byla odpověď, s kterou jsme, pravda, museli býti dočasně spokojeni. Začali jsme prostřednictvím zemské rady živnostenské pro Čechy prováděti částečný průlom do otázky sociální péče o živnostnictvo. Neměli jsme prostředků velkých, ale pomohli jsme aspoň těm nejstarším a nejubožejším několika korunami, jež dostali k vánocům. A tu musím poděkovati panu ministru obchodu Najmanovi, který po nastoupení do svého resortu se postaral, aby v rámci působnosti ministerstva obchodu bylo také počítáno se sociální péčí o živnostnictvo. Již loňský rozpočet počítal s určitou položkou, a letošním rokem se příslušná položka pro rok příští zvyšuje. Prosím slavnou sněmovnu velice, aby věnovala této věci pozornost a prosím také rozpočtový výbor i vládu, aby pro příští rozpočet na r. 1938 nebyla tato otázka přehlédnuta a aby byla pro tento účel věnována částka pokud možno největší.

Ale chci se vrátiti právě k tomu, co nám řeklo ministerstvo soc. péče. Jestliže řekli: Nemusíme se starati o osoby samostatné, vidíme před sebou nové případy, že v důsledku nemožnosti provozování živnosti se vzdávají staří podnikatelé, staří živnostníci a obchodníci, svých živností. A tu, jestliže se dává nezaměstnanému dělníku právo na tak zv. stravovací lístky, prosím, aby pan ministr soc. péče laskavě povolil, aby těm živnostníkům a obchodníkům, kteří se vzdali svého živnostenského práva, kteří živnostenské listy vrátili a podpory potřebují, sloužilo toto vzdání se živnosti za průkaz, jako kdyby byli bývali dříve zaměstnáni. Tento průkaz se vyžaduje od dělníka. Prosím, aby vzdání se živnosti sloužilo za plnoprávný průkaz o tom, že zaměstnání živnostníka bylo ztraceno. (Výkřiky posl. Netolického.) Říkám, pane kolego: Aspoň toto udělejte, vždyť nemůžete zavírati srdce a přivírati oči tak dlouho, aby ti živnostníci staří a nemajetní stali se úplnými vyděděnci našeho československého národa a státu, ve kterém mluvíme tolik o té demokracii a lásce jednoho vůči druhému.

Další případ, jenž velmi škodí provozu našich živností a obchodů, znemožňuje provoz, bere na jedné straně chuť k práci a také zaviňuje nemožnost platiti daně na straně druhé, je t. zv. fušérství a pokoutnictví. Pokud nezaměstnaný dělník, aby uživil nebo sehnal pár korun na uživení své rodiny, na koupení kousku chleba, se dopouští fušérství, chápal bych to. Ale jestliže se dopouštějí fušérství na úkor živnostníků státní podniky, prosím, to je neodpustitelné. Mám zde případ z borské trestnice. Je pravda, z důvodů lidskosti, z důvodů sociálních máme mít na trestance ohledy, nemáme je nechat zavřené v celách, aby nepropadli trudnomyslnosti, máme jim dát práci, aby se polepšili a stali se v budoucnosti snad lepšími občany tohoto státu; ale dáváme-li těmto trestancům pracovní příležitost, není tím řečeno, že taková trestnice na Borech si musí vybavit řadu řemeslných dílen, do nichž zaveze nejmodernější racionalisované stroje, a že v těchto dílnách bude po řemeslnicku pro soukromé lidi provádět řemeslnou výrobu. Je smutné, když živnostenská společenstva obrátí se na nejvyšší státní úřady, že jednak se věc tak dlouho protahuje, že pře stane být akutní, anebo se na ni vůbec zapomene. Mám zde opis odpovědi ministerstva spravedlnosti z 9. února 1934, kde se píše (čte): "Ministerstvo spravedlnosti sděluje k vašemu podání ze dne 14. prosince 1933, že justiční správa stále dbá toho, aby řemeslnými pracemi trestaneckými nebyli poškozováni oprávnění živnostníci. Vámi uvedenou práci truhlářskou, 4 regály pro berní úřad v Plzni, nebyla mužská trestnice v Plzni oprávněna převzíti a bylo jí provádění této práce vytknuto." Tedy ministerstvo spravedlnosti vytklo, že bylo pracováno pro jiné státní úřady. Za to, že to bylo zakázáno pro státní úřady, borská trestnice pracuje teď do privátu. Mám zjištěn nový případ, ověřený třemi svědky. 29. října 1936 skládali trestanci z dodávkového auta trestnice opravený nábytek do bytu stát. zástupce Baura v Plzni, Nerudova ul. 28. Ale jde to ještě dále. Uvádím další konkrétní případ, jak borská trestnice poškozuje živnostníka, truhláře v Plzni. 17. října 1936 odpoledne byl dodávkovým autem trestnice přivezen nábytek a čalounické výrobky paní Kláře Bartošové, správkyni obecní kuchyně v Plzni, Kollárova ul. Skládání nábytku v této dělnické čtvrti budilo roztrpčení mezi nezaměstnanými dělníky. Takovým způsobem provádí se fušérství trestnicemi na úkor živnostníků, ale také na úkor nezaměstnaného dělnictva. Prosil bych, aby pan ministr spravedlnosti udělal jednou pořádek, aby dílny na Borech sloužily k jiným účelům, než aby se staly nebezpečným konkurentem živnostníků a obchodníků na straně jedné a olupovačem o práci nezaměstnaného dělnictva na straně druhé.

Mám zde další případ, jenž souvisí s resortem p. ministra financí. Letošního roku odhlasovali jsme zákon na paušální daň z masa pro zemědělce. Bylo nám slíbeno, že zákon bude také měněn, pokud se týče řezníků a uzenářů, ale jest zajímavo, jak postupují dnes úřady důchodkové kontroly proti řezníkům, jakým způsobem provádějí se jednak prohlídky a jednak také trestní řízení v tom případě, když nějakému drobnému řezníku se na něco přijde.

Mám zde konkrétní případ, kde mně píše společenstvo řezníků ze Spáleného Poříčí toto (čte): "Od r. 1926 jest ustanoven na mostní váze, která je majetkem zdejšího velkostatku, přísežný vážný, který nám váží dobytek k porážce určený. Podle nařízení úředníků důchodkového kontrolního úřadu v Nepomuku vystavuje vážný lístky váhy jím potvrzené a opatřené svým podpisem. S tímto vážním lístkem a vyplněnou složenkou chodíme na obecní úřad, kde pan starosta na základě vážního lístku nám potvrzoval platební složenky k dani z masa a obratu, a takto potvrzenou složenkou platili jsme pak na zdejším poštovním úřadě. Za celý ten čas vážný, ani obecní úřad, ani řezníci nebyli nikým upozorněni, ani úředníky důchodkového kontrolního úřadu, kteří konají ve zdejším místě a okolí nejméně každý týden revisi u nás všech řezníků a jistě znali způsob vážení dobytka i podpisování na zdejším obec. úřadě, kontrolovali vážní lístky na váze i na obecním úřadě, a nikdy nikomu neoznámili, že takovýto postup vážení a potvrzování složenek obec. úřadem není vyhovující předpisům a že má vážný sám podepisovati složenky. Až nyní před týdnem byli jsme předvoláni na důchodkový kontrolní úřad v Nepomuku, kde po našem výslechu p. vrch. komisařem finančního ředitelství z Plzně, který zavedl s námi příslušné řízení, bylo nám sděleno, že prý takovýto způsob podepisování není správný podle zákona a že jsme povinni za celý rok 1936, t. j. od 1. ledna až do dnešního dne za veškeré vykonané porážky takovým způsobem zdaněné - doplatiti daň z kusu a příslušnou snad dvojnásobnou pokutu. Jelikož jsme řádně vážili, řádně daň platili, nejsme si vědomi nějakého provinění, abychom byli pokutováni a přinuceni k nějakým doplatkům.

Kontrolní úředníci z Nepomuku, jakož i revise z finančního ředitelství z Plzně i zemského finančního ředitelství z Prahy, kteří kontrolují složenky námi placené i vážní lístky, jsou zajisté dobře obeznámeni se zákonem o dani z masa, a když viděli že na vážních lístcích je podpis vážného a na složenkách podpis starosty obecního úřadu, měli nás na tuto snad chybu upozorniti, aby těmto nepříjemnostem se předešlo." - Starosta města Spál. Poříčí píše: "Postup podpisování složenek na zdejším úřadě byl všem kontrolním úředníkům dobře znám a za správný vždy uznán, což tímto stvrzuji."

Proč tento případ uvádím? Není to případ ojedinělý, je jich více. Na plzeňském okresním finančním ředitelství usadil se nový mrav: sedli si na řezníky a začali honit řezníky a obecní úřady a začali honit vážné, ale ať to v obcích dělají jakýmkoliv způsobem, pánům od důchodkové kontroly to není nikdy dostatečné. Trpěl-li finanční úřad tento způsob v té obci 15 let, v jiné 10 let a byl-li tento způsob špatný, měl povinnost upozorniti podnikatele, řezníky, obecní představenstva a vážné, že tento způsob není správný, ale ne přijíti a říci: Řezníku, zaplatíš na rok, na dva, na tři roky zpět podle kusu a mimo to dvojnásobek, trojnásobek, čtyřnásobek i vícenásobek pokuty. Prosím, aby toto vzalo ministerstvo financí laskavě na vědomí a žádám s tohoto místa, aby bylo zakázáno, aby okresní finanční ředitelství v Plzni a jiná nepracovala takovýmto způsobem.

Ale když už jsem u této věci, dovolte mi, abych poukázal ještě na jiné. Stane se, že malý venkovský řezník se dopustí tu a tam nějakého poklesku. Drobný řezník přivezl na plzeňská jatka zabité tele, zdanil je tam, ale poněvadž je nezdanil doma, byl pokutován částkou 10.000 Kč. Druhý případ: Na okresní finanční ředitelství byl zavolán řezník, kterému bylo vypočteno, že prý svými machinacemi poškodil stát. Pan finanční rada - promiňte, že jeho jméno nebudu jmenovat, ale bude-li si toho pan ministr financí přát, stojím k disposici - doktor, povídá tomu člověku: Zaplatíte 30.000 Kč. Tomu člověku bylo 30 let, zdravý, silný člověk. Povídá: Pane finanční rado, nemám nic než dvě děti, ženu, vozík a kobylu a s tím se živím. Nemám vůbec majetku a těch 30.000 zaplatit nemohu. (Slyšte!) Tu povídá finanční rada: Kolik je vám roků? - 30 let. - Vidíte, vypůjčte si ty peníze, do 50 roků je můžete klidně zaplatit. (Výkřiky!) Tak vypadá situace. A což kdybyste byli, slavná sněmovno, viděli jiný případ, kdy na témž finančním ředitelství plzeňském silný mladý člověk klečel před berním úředníkem a plakal, a ten jako sadista se těšil z utrpení, které tomu řezníku působil.

My mluvíme o brannosti národa, o tom, abychom národ připravili, aby se v nejhorší době dovedl postaviti za svou republiku. Lid je dobrý, ale, ti, kteří na něm toto páší, jsou upíři a nepřátelé státu, kteří neuváží, že tomuto státu dělají nepřátele. Nejsem, pánové, pro to chránit byrokracii, která to dělá špatně, ale chráním byrokracii, která to dělá dobře. (Výkřiky posl. Zápotockého.) Nemůžete dávat všechny do jednoho pytle, ale já mám povinnost říci na tomto místě, co se nám nelíbí. (Výkřiky komunistických poslanců!)