Před několika lety byla naší školskou správou organisována rodičovská sdružení, aby byly utuženy styky rodičů se školou a aby nejsilnější vliv, který působí na vývoj charakteru občana - vliv rodiny a školy - byl spojen a vzájemně usměrněn. V mnohých případech - a věřím, že ve většině - bylo dosaženo v tomto směru značného úspěchu, mnohde byl dokonce získán zájem rodičů o školu do té míry, že rodiče převzali i péči o hmotné potřeby školy, když školská správa je nestačila obstarati. Ale rozhodně nebylo dosaženo onoho úspěchu, který jest pro výchovu příštích občanů žádoucí - naprosté důvěry občanů ve školu a její spravedlivou a nestrannou výchovu každého jedince.

I když jde o zjevy ojedinělé, vyvolané individuálním nedopatřením, kdy jednotlivý učitel neb učitelka či profesor neb profesorka připustí projev osobního zaujetí vůči žáku nebo žákyni, jest nutno zdůrazniti, že tyto výjimečné případy neobjektivnosti a jimi vzbuzený dojem křivdy působí nejnápadněji na porušení žádoucího poměru občanů ke škole, porušují úctu ke škole. Tím hlubší je tento vliv, jde-li o projev zaujetí politického nebo stavovského. Proti těmto výstřelkům musí býti proto školskou správou co nejpřísněji postupováno, aby význam školy pro výchovu mládeže zůstal zachován. Dítě nesmí růsti pod dojmem nezasloužené křivdy se strany školy. Vždyť škola je první "úřední" autoritou, se kterou se dítě setkává. Jaký by byl jeho životní poměr k autoritě, která zastupuje před ním po prvé zájem celku proti jedinci, kdyby byl dán dojmem křivdy! Je-li základ demokratické schopnosti v mohutnosti, s jakou obecný prospěch a zájem celku prostupuje osobním, stavovským a skupinovým zájmem občanstva, musí tento první vstup autority před mladou duši jedince zůstati úzkostlivě nedotčen dojmem osobní křivdy, nemá-li duše jedince být ochromena v době svého nejintensivnějšího vývoje.

Ovšem, žádáme-li a připomínáme-li těmto, doufáme a věříme, že nečetným, ale svým nepříznivým vlivem proto tím viditelnějším jedincům v učitelských řadách, aby přezkoušeli svůj postup a uvědomili si dalekosáhlost škody, která z něho vzniká nejen pro život postižených jedinců, nýbrž i celému národu, kde se dojmy jedinců v demokracii sčítají, aby rozhodovaly - a věříme, že veliká většina učitelů spravedlivých a své odpovědnosti si vědomých bude s námi souhlasiti - pak na druhé straně připomínáme i rodičům, aby nepodráželi v rodinách školu a její autoritu vůči žáku. I když jsou rodiče odchylného názoru, než jaký učitel vyvolává u žáka, nesmí svůj nesouhlas s učitelem vyjadřovati neuctivě vůči žákovi, nýbrž demokraticky soukromě v rozhovoru s učitelem a nedocílí-li u něho úspěchu, teprve u dalších příslušných instancí.

Pro zachování rovného. zdravého smýšlení jedince musí býti školou také pěstováno tělesné zdraví žáků. Je-li dítě ze slabších sociálních poměrů ve své rodině nedostatečně chráněno po stránce svého zdraví, nesmí ještě škola svým nedostatečným hygienickým zařízením zvyšovati toto ohrožování zdraví žactva. Vidíme však, že zatím co se někde při stavbě školy plýtvalo přepychem, nepřiměřeným poměrům i prostředí, staví se dnes, zejména na vesnicích školy bez tělocvičen, bez hygienických zařízení, beze sprch.

Jsme mnohdy svědky úplné bezradnosti rozhodujících činitelů při stavbě školy. Obecní starší jezdí, prohlížejí stavby školní v celém kraji, ale není záruky, že uvidí a rozhodnou se právě pro to nejlepší a pro daný kraj a jeho poměry nejpotřebnější. Vždyť nemají odborné zkušenosti ani jako učitelé, ani jako stavebníci. Školská správa by měla pečovati proto o vypracování modelů a plánů školních staveb v takové stupnici, aby v nich byly zachyceny nejmodernější technické poznatky, proveditelné v nákladu, únosném krajům různé hospodářské technické síly, a dáti tyto prozkoušené modely a plány k disposici stavebníkům krajů, kde se mají nové školy stavěti. Plány a modely musí býti vypracovány tak, aby mohly býti podkladem místním živnostníkům, aby mohli podle nich školu svého kraje stavěti. K detailům školních staveb dovoluji si upozorniti v zájmu zdraví žáků a zvláště zdraví venkova, kde je lékařská pomoc řidší, aby při povinné a právem stále rozšiřované lékařské prohlídce školní mládeže byla ve školní budově pravidlem zřizována místnost pro zdravotní prohlídku žáků, jež by mohla v době mimo vyučování býti využita i pro ambulatorní poradny.

Zákon o újezdních měšťanských školách nalezl nás nepřipraveny jak po stránce hmotné, tak i po stránce personální. Ani stát, ani samospráva nedisponuje prostředky nutnými ke zřízení, vybavení a udržování všech škol, které by podle zákona měly býti zřízeny. Na druhé straně při nedostatku přiměřených přestupových přídavků pro učitele, přestupující z obecné školy na školu měšťanskou, nelze vynucovati větší zájem o obtížnou odbornou průpravu učitelstva pro měšťanskou školu, takže ho je za současného stavu nedostatek. Jak by bylo, kdyby byly měšťanské školy zřizovány ve větším počtu? Je proto připravovaná úprava přestupového přídavku pro učitele měšťanských škol více než odůvodněna, a bylo by si jen přáti, aby byla brzy provedena, a to stejně pro všechny obory. To je nutno zdůrazniti jen proto, že bývá uplatňován názor, aby pro některé obory, na př. pro učitelky domácích nauk, stanoveny byly jiné základní přídavky, takže rozsah platů jejich proti platům odborného učitelstva literního činil by až 10.000 Kč rozdílu ročně. Při významu hospodyňské přípravy, kterou vyučování domácím naukám představuje a ukončuje pro nejširší vrstvy žen, a při poměru průpravy pro výkon povolání u obou skupin učitelstva měšťanských škol nelze vůbec připustiti znehodnocování předmětu domácích nauk, ani jeho učitelek, jaké by takové snížené měřítko platové znamenalo.

Zájem ministerstva školství o úpravu mnohých školských otázek je získán, obtížněji dosažitelný je souhlas ministerstva financí. I když uznáváme povinnost ministerstva financí, aby hájilo únosnost hospodářství státu před nátlakem potřeb různých skupin občanů, a vidíme obtíž, s jakou je tato rovnováha udržována, musíme žádati, aby východisko nebylo hledáno ve výmluvách a nedůslednosti, trapných jak pro ministerstvo samotné, tak i pro činitele, vůči nimž jich jest užito.

Je-li dohodnuta určitá úprava v polovině roku a nezajistí se rozpočtově pro příští rok, aby po Novém roce její provedení se odmítalo s poukazem, že není rozpočtově zajištěna, to je postup, který důvěru ve spravedlnost podepříti nemůže.

Pro střední školy vítáme rozdělování velkých mamutích škol s více než 1000 žáky na nové samostatné ústavy, jako se stalo na př. v Bratislavě. Je-li ředitelský úkol na střední škole sám o sobě zvláště obtížný, je na takovýchto velkých ústavech neproveditelný, má-li býti řádně plněn po stránce pedagogické i administrativní. Bohudík bylo uznáno, že schopnost pro ředitelský úkol není zjistitelná zkouškou, a od správního omylu, který chtěl takové zkoušky zaváděti, bylo upuštěno. Přes to zůstává sloučení pedagogické i administrativní stránky ředitelské povinnosti problémem, který snad vyřeší jednou budoucnost zřízením míst tajemnických.

Pro střední školy je při rozpočtovém jednání s díky kvitovati zvýšení položky na odborné vzdělání středoškolských profesorů. Povolená částka 90.000 Kč nestačí ovšem celému danému úkolu, ale věříme, že dobrý výsledek, který se jistě v brzku objeví ve zvýšení odborné pohotovosti učitelských sil, podnítí školskou správu k dalšímu zvýšení této položky. Bylo by jen žádoucno, aby byla stejně zajištěna pedagogická průprava středoškolských profesorů. Je to přáním mladých kandidátů i zkušených odborníků, kteří označují nynější stav za takový, že se u mladých profesorů po stránce pedagogické "věří na zázraky".

I ve středoškolské výchově žádáme a vzhledem k jejímu účelu - průpravě inteligence národa - přímo voláme po úzkostlivé objektivitě učitelů k žákům. Jeden ze zjevů, porušujících žádoucí poměr mezi žákem a učitelem, je také soukromé přiučování žáků profesorem. Stávající zákaz se obchází tím, že profesor neučí žáka svého ústavu, nýbrž žáka jiného ústavu, jenž mu byl doporučen kolegou, kterému se odvděčí protislužbou. Soukromé vyučování bývalo vždy pramenem výživy pro nadané chudé studenty; profesoři sami takové studenty rodinám doporučovali. Dnes dovedou vynucovati soukromé hodiny pro sebe i tam, kde rodiče, sami školští odborníci, nechtějí ani věřiti nutnosti, že by jejich děti potřebovaly zvláštní pomoci. (Tak jest! - Výkřiky.)

I zde jde jistě o ojedinělé a právě proto křiklavé zjevy. Při nynějším striktním předpisu školské správy nelze žádati dalšího zákroku s její strany, jenž by musil ostatně urážeti onu větši část důstojných příslušníků stavu profesorského, kteří nikdy nepřipustí úhonu své cti a povinnosti. Snad by organisace profesorské samy měly působiti v tomto směru mezi svými členy k nápravě poměrů.

I pro vysoké školy vysunují poměry doby do popředí ducha výchovy vedle potřeby hmotných výchovných prostředků. U vysokoškolského studentstva je politické uvědomění součástí jeho duševního vývoje, a to je v demokratickém státě přímo žádoucí. Způsob však, jakým se na vysoké škole setkává politické přesvědčení profesorů a studentů nebo studentů mezi sebou, musí býti projevem politické kultury. Některé zjevy poslední doby, bohužel, neprokázaly tuto politickou kulturu intelektuálů na našich vysokých školách.

Po stránce školských nákladů jest vítati, že zřízení vysoké školy technické na Slovensku dostupuje konečného stadia svého řešení. Slovensko bude a musí mít svou techniku, která bude pro ně zřízena tak, jak to jeho poměry vyžadují. Žádné přenášení vysokých škol nebo jejich částí z druhých částí státu, nýbrž slovenská technika, duchem své organisace i svého budování.

Urychlené a velkorysé zjištění a zajištění přírodního a zvláště i nerostného bohatství československého státu, jak je vyžaduje resoluce rozpočtového výboru, upozorňuje na potřebu řádného vybavení vysokých škol a příslušných jejich ústavů. Nesmí býti při tom zapomínáno ani na vědecké ústavy mimo vysoké školy, které jsou zřízeny k účelu průzkumu tohoto národního bohatství. Příslušná resoluce rozpočtového výboru měla by proto býti doplněna i požadavkem vybavení státního geofysikálního ústavu, jak je toho třeba z důvodů národohospodářských i vojenských a branných.

Naše odborné školství udržuje si s podivuhodnou iniciativou primát v předvídavosti nových úkolů, před které doba a potřeby lidu společnost postaví. To platí o řadě typů zemědělského školství, kde zůstávají palčivější desideria, hlavně ještě v oboru lidových škol hospodářských.

V poslední době byl organisován též nový typ odborné školy pro ženy, vyšší škola pro dietní pracovnice. Škola je výborně organisována a plní svůj úkol ve spolupráci s universitními klinikami, ale jejich absolventky nenalézají dosud uplatnění v praxi. Je povinností ministerstva zdravotnictví a případně i obchodu, aby zhodnotila tyto odborné pracovnice, jejichž vzdělání bude ukončeno maturitou. Účelné dietní stravování je bolest našich lázní, veřejných i soukromých. Překážkou využití těchto sil je dosavadní systemisace míst, která ovšem nepamatovala na tyto budoucí odborné pracovnice.

Poslední kapitolou, ke které bych ráda přihlédla, je potřeba zvýšení položek, určených na lidovou výchovu. Jsou sice letos zvýšeny, je to projev potěšujícího porozumění době, ale neodpovídají dosud potřebě, která se prokazuje s hlediska státního v tomto kulturním úseku činnosti. Je především třeba starati se více, než je to dosud možno, o rozvoj osvětové činnosti v našem pohraničí, kde působí 88 okresních osvětových sborů, na rozdíl od ostatních částí republiky bez podpory samosprávných činitelů.

Žádoucí bylo by také zvýšení knihovnických položek v rozpočtu ministerstva školství, aby mohl býti vykonáván dozor nad nejmenšími knihovnami na dědinách. Je třeba zajistiti, aby knihovníci těchto knihoven dobře hospodařili s touto částkou veřejného jmění, a to v intencích veřejné péče o výchovu lidu. Je třeba rozhojniti příděly knih knihovnám. Nedostatkem knih, zejména v nejmenších a nejchudších našich vesnicích, odvykáme poznenáhlu náš venkovský lid jeho staré a tolikrát osvědčené ctnosti - lásce k četbě. Proto žádáme naléhavě zvýšení prostředků na nákup knih pro knihovny obcí, zejména v pohraničí. ale podle potřeby i obcí chudých v nejbližší blízkosti hlavního města a hlavních zemských měst, kde je mnohdy nedostatek knih takový, že obyvatelstvo nedalekého hlavního města by ustrnulo nad touto kulturní chudobou.

Náš kulturní rozpočet na příští rok projevuje snahu dobře předvídati. Zvýšení položek kulturních o 53 mil. Kč je toho důkazem. Strana republikánská bude hlasovati pro všechny rozpočtové kapitoly s přáním všech členů svého klubu, aby život státu se v příštím roce vyvíjel tak, aby nejen byl zachován mír, nýbrž aby občané státu mohli do budoucna pomýšleti více na rozvoj než na obranu. (Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Vaverka.

Posl. Vaverka: Vážená sněmovno!

V rozpočtovém výboru sděloval pan ministr nár. obrany, že bude v blízké době předložena zákonodárným sborům k ústavnímu projednání osnova zákona o branné výchově. Uběhlo sice již dosti času od těch dní, kdy byla osnova po prvé ohlašována, ale myslím, že to nijak věci neuškodilo, naopak že to bude k jejímu prospěchu, neboť mohla býti podrobena novým zkoumáním a novým úvahám. Mnohé se zatím vyjasnilo ve vzájemných hlediscích vojenských i nevojenských složek, které mají býti na branné přípravě nadále činně zúčastněny. Rovněž zkušenosti z prakse přinesly nejedno nové poučení, a tak už bude konečné jednání snazší. Přáli bychom si nyní, abychom byli s podrobným zněním osnovy opravdu brzo obeznámeni, neboť zde jde o dalekosáhlé zákonné opatření nezbytné pro dobudování obranné jistoty státu, jde o opatření, které zasáhne hluboce do celé výchovy mladých lidí od jejich školního věku až do věku, kdy budou míti za sebou činnou vojenskou službu. A my spoléháme, že právě. pro tuto závažnost bude v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a s ministerstvem školství a nár. osvěty osnova zníti tak, aby vyjadřovala demokratickou součinnost všech složek, které vykázaly již v branné výchově prakticky výsledky, a že bude navrhovaný zákon přijatelný všem, kteří mají v každém ohledu upřímný poměr k republice a její demokracii.

My jsme své stanovisko k tomuto řešení branné výchovy řekli již loni, když se o něm začalo jednati v posl. sněmovně. Vykonali jsme v dnešní vážné době, co bylo třeba, aby naše armáda byla vybavena a vyzbrojena tak, aby byla silnou a pevnou záštitou naší bezpečnosti, svobody a míru. Vykonali jsme, co bylo nutno také v ostatních směrech pro podepření a rozšíření obranné pohotovosti státu. Chápe se to a s uspokojením přijímá všude a zejména mezi pracujícím lidem. Ale správně dnes též každý chápe, že budeme teprve tehdy dobře připraveni, když za armádou a všemi obrannými zařízeními bude stát všechen lid s náležitou přípravou tělesnou, mravní a hospodářskou. A tuto přípravu dává soustavná, rozumně vedená branná výchova. Můžeme s uspokojením kvitovati, že i na tomto poli bylo vykonáno mnoho, zatím bez jakýchkoliv zákonných zásahů. Bylo to vykonáno dobrovolně a bylo toho vykonáno v propagaci myšlenky i v jejím praktickém provádění tolik, že by bez tohoto přínosu naráželo každé zákonné budování výchovy k brannosti na nesmírné potíže.

Mluvím-li o této otázce teď v kulturní části rozpočtové debaty, činím tak proto, abych poukázal, co je stát dlužen tělesné výchově se zřetelem na její význam v rámci snah po lidové brannosti. Tělesná výchova bude jedním z pilířů, o něž se bude opírat stěžejní část organisace branné výchovy podle připravovaného zákona. Byla důležitým článkem dosavadního dobrovolného úsilí o lidovou brannost, na ní bude spočívati nyní zvýšenou vahou závazek starat se co nejúčinněji o tělesnou a mravní zdatnost mládeže, o jejího zdravého ducha, o výchovu k ukázněnosti, k vzájemné demokratické solidaritě a o přípravu k předvojenskému výcviku, který pak u mladých lidí od 18 let mají převzít z převážné části vojáci.

Nemá-li zákon hned od počátku v tak důležitém úseku selhat, je nutno předem se postarat o opatření, která umožní, aby celý aparát našel již připravenou cestu ke svému rozběhnutí. K tomu je třeba zajistiti tělovýchovným organisacím dostatek finančních prostředků, aby mohly klidně převzít povinnosti, které jim bude provádění zákona ukládat, aby zavčas mohly školit cvičitele, opatřily se potřebnými pomůckami, měly k disposici zařízené tělocvičny a cvičiště, jež budou sloužit právě tak škole k její výchově k brannosti, jako jich bude potřebovat vojenský instruktor k výcviku ročníků od 18 let. Stát tu musí investovat určitý kapitál ještě dříve, než vstoupí zákon v platnost, musí projeviti daleko větší zájem o tělovýchovné podnikání, než tomu bylo dosud.

Již loni v rozpočtové debatě jsem poukázal, jak uboze vypadá u nás státní tělovýchovná péče tam, kde jde o podporu drobné činnosti spolkové. Od té doby se mnoho nezměnilo.

Ministerstvu zdravotnictví musíme býti vděčni za zásluhu, že se mu podařilo zastaviti další neudržitelné snižování rozpočtové položky na tělovýchovné podpory a že již druhým rokem prosazuje zvýšení - pro příští rok na 550.000 Kč. Jde sice o pouhé zvýšení o 150.000 Kč, ale je charakteristické, že i o tuto částku bylo nutno svádět boj.

Podívejme se na ostatní ministerstva. Z nich jediné ministerstvo soc. péče napomáhá tělovýchovným spolkům příspěvky z produktivní péče. Ministerstvo nár. obrany, ačkoliv by to mělo být jeho vrcholným zájmem, neposkytlo dosud tělovýchovným spolkům na brannou výchovu ani koruny. Rozdělme tedy tu jedinou záchranu, těch 550.000 Kč z ministerstva zdravotnictví na naše tělocvičné a sportovní spolky, kterých je u nás minimálně 10.000. Propočítáme-li to, dojdeme k výsledku, že by na 1 spolek přišla almužna 50 Kč. Jinde by to považovali za ironický vtip, u nás se tomu bohužel říká státní pomoc tělovýchově.

Ale aby míra kruté ironie byla dovršena, musí tělovýchovné spolky ještě za to, že obětavě a z čistého idealismu konají zdarma to, co by měl dělat stát, státu a samosprávě zaplatit - a pořádně zaplatit.

Uvedu názorně přirovnání: Roku 1935 bylo z rozpočtu ministerstva zdravotnictví rozděleno na podporách 200.000 Kč, kdežto pouze 3 největší tělovýchovné organisace, Sokol, D. T. J. a Orel zaplatily dohromady přes 6 mil. Kč na dávkách. K těmto 6 mil. ještě připočtěme daň z obratu, různé úřední poplatky atd. a uvidíme v plném světle to strašné zatížení, které namnoze vede ušlechtilou práci pro zdravou budoucnost národa na pokraj vyčerpání.

Ale podívejme se ještě do jiného úseku státní péče o tělovýchovu, na propůjčování školních tělocvičen. Nemluvím o obecních školách, zastavuji se u škol státních. Čekali bychom, že aspoň zde se zřetelem na brannou výchovu mládeže a na dobrý tělesný rozvoj žactva bude stát poněkud laskavější. To bychom se ovšem mýlili. Zde čekají zase poplatky a náklady, které podle velikosti školy a zařízení tělocvičny se pohybují od 1500 Kč až do 4500 Kč ročně. Ovšem ten spolek tělocvičný je rád, když aspoň tu tělocvičnu i za těchto podmínek dostane. Ale přes to, vážení, že existují staré výnosy, připomínající, aby se hledělo vyhovovat propůjčováním školních tělocvičen, máme případy, že po 2 nebo 3 léta se uchází naše jednota o školní tělocvičnu marně. Máme takové případy, že zemská školní rada povolila tělocvičnu, povolilo ji i ministerstvo školství, ale zaujatý pan ředitel ze své svévole rozhodl, že prostě místnost nepropůjčí, a jednota se do té tělocvičny nedostala. A při tom není moci, která by mohla přivést pana ředitele k rozumu a poučila ho, že nesmí v tomto případě jednat proti zájmu veřejném, proti zájmu státu.