Před několika lety byla naší školskou
správou organisována rodičovská sdružení,
aby byly utuženy styky rodičů se školou
a aby nejsilnější vliv, který působí
na vývoj charakteru občana - vliv rodiny a školy
- byl spojen a vzájemně usměrněn.
V mnohých případech - a věřím,
že ve většině - bylo dosaženo v tomto
směru značného úspěchu, mnohde
byl dokonce získán zájem rodičů
o školu do té míry, že rodiče převzali
i péči o hmotné potřeby školy,
když školská správa je nestačila
obstarati. Ale rozhodně nebylo dosaženo onoho úspěchu,
který jest pro výchovu příštích
občanů žádoucí - naprosté
důvěry občanů ve školu a její
spravedlivou a nestrannou výchovu každého jedince.
I když jde o zjevy ojedinělé, vyvolané
individuálním nedopatřením, kdy jednotlivý
učitel neb učitelka či profesor neb profesorka
připustí projev osobního zaujetí vůči
žáku nebo žákyni, jest nutno zdůrazniti,
že tyto výjimečné případy
neobjektivnosti a jimi vzbuzený dojem křivdy působí
nejnápadněji na porušení žádoucího
poměru občanů ke škole, porušují
úctu ke škole. Tím hlubší je tento
vliv, jde-li o projev zaujetí politického nebo stavovského.
Proti těmto výstřelkům musí
býti proto školskou správou co nejpřísněji
postupováno, aby význam školy pro výchovu
mládeže zůstal zachován. Dítě
nesmí růsti pod dojmem nezasloužené
křivdy se strany školy. Vždyť škola
je první "úřední" autoritou,
se kterou se dítě setkává. Jaký
by byl jeho životní poměr k autoritě,
která zastupuje před ním po prvé zájem
celku proti jedinci, kdyby byl dán dojmem křivdy!
Je-li základ demokratické schopnosti v mohutnosti,
s jakou obecný prospěch a zájem celku prostupuje
osobním, stavovským a skupinovým zájmem
občanstva, musí tento první vstup autority
před mladou duši jedince zůstati úzkostlivě
nedotčen dojmem osobní křivdy, nemá-li
duše jedince být ochromena v době svého
nejintensivnějšího vývoje.
Ovšem, žádáme-li a připomínáme-li
těmto, doufáme a věříme, že
nečetným, ale svým nepříznivým
vlivem proto tím viditelnějším jedincům
v učitelských řadách, aby přezkoušeli
svůj postup a uvědomili si dalekosáhlost
škody, která z něho vzniká nejen pro
život postižených jedinců, nýbrž
i celému národu, kde se dojmy jedinců v demokracii
sčítají, aby rozhodovaly - a věříme,
že veliká většina učitelů
spravedlivých a své odpovědnosti si vědomých
bude s námi souhlasiti - pak na druhé straně
připomínáme i rodičům, aby
nepodráželi v rodinách školu a její
autoritu vůči žáku. I když jsou
rodiče odchylného názoru, než jaký
učitel vyvolává u žáka, nesmí
svůj nesouhlas s učitelem vyjadřovati neuctivě
vůči žákovi, nýbrž demokraticky
soukromě v rozhovoru s učitelem a nedocílí-li
u něho úspěchu, teprve u dalších
příslušných instancí.
Pro zachování rovného. zdravého smýšlení
jedince musí býti školou také pěstováno
tělesné zdraví žáků. Je-li
dítě ze slabších sociálních
poměrů ve své rodině nedostatečně
chráněno po stránce svého zdraví,
nesmí ještě škola svým nedostatečným
hygienickým zařízením zvyšovati
toto ohrožování zdraví žactva.
Vidíme však, že zatím co se někde
při stavbě školy plýtvalo přepychem,
nepřiměřeným poměrům
i prostředí, staví se dnes, zejména
na vesnicích školy bez tělocvičen, bez
hygienických zařízení, beze sprch.
Jsme mnohdy svědky úplné bezradnosti rozhodujících
činitelů při stavbě školy. Obecní
starší jezdí, prohlížejí
stavby školní v celém kraji, ale není
záruky, že uvidí a rozhodnou se právě
pro to nejlepší a pro daný kraj a jeho poměry
nejpotřebnější. Vždyť nemají
odborné zkušenosti ani jako učitelé,
ani jako stavebníci. Školská správa
by měla pečovati proto o vypracování
modelů a plánů školních staveb
v takové stupnici, aby v nich byly zachyceny nejmodernější
technické poznatky, proveditelné v nákladu,
únosném krajům různé hospodářské
technické síly, a dáti tyto prozkoušené
modely a plány k disposici stavebníkům krajů,
kde se mají nové školy stavěti. Plány
a modely musí býti vypracovány tak, aby mohly
býti podkladem místním živnostníkům,
aby mohli podle nich školu svého kraje stavěti.
K detailům školních staveb dovoluji si upozorniti
v zájmu zdraví žáků a zvláště
zdraví venkova, kde je lékařská pomoc
řidší, aby při povinné a právem
stále rozšiřované lékařské
prohlídce školní mládeže byla ve
školní budově pravidlem zřizována
místnost pro zdravotní prohlídku žáků,
jež by mohla v době mimo vyučování
býti využita i pro ambulatorní poradny.
Zákon o újezdních měšťanských
školách nalezl nás nepřipraveny jak
po stránce hmotné, tak i po stránce personální.
Ani stát, ani samospráva nedisponuje prostředky
nutnými ke zřízení, vybavení
a udržování všech škol, které
by podle zákona měly býti zřízeny.
Na druhé straně při nedostatku přiměřených
přestupových přídavků pro učitele,
přestupující z obecné školy na
školu měšťanskou, nelze vynucovati větší
zájem o obtížnou odbornou průpravu učitelstva
pro měšťanskou školu, takže ho je za
současného stavu nedostatek. Jak by bylo, kdyby
byly měšťanské školy zřizovány
ve větším počtu? Je proto připravovaná
úprava přestupového přídavku
pro učitele měšťanských škol
více než odůvodněna, a bylo by si jen
přáti, aby byla brzy provedena, a to stejně
pro všechny obory. To je nutno zdůrazniti jen proto,
že bývá uplatňován názor,
aby pro některé obory, na př. pro učitelky
domácích nauk, stanoveny byly jiné základní
přídavky, takže rozsah platů jejich
proti platům odborného učitelstva literního
činil by až 10.000 Kč rozdílu ročně.
Při významu hospodyňské přípravy,
kterou vyučování domácím naukám
představuje a ukončuje pro nejširší
vrstvy žen, a při poměru průpravy pro
výkon povolání u obou skupin učitelstva
měšťanských škol nelze vůbec
připustiti znehodnocování předmětu
domácích nauk, ani jeho učitelek, jaké
by takové snížené měřítko
platové znamenalo.
Zájem ministerstva školství o úpravu
mnohých školských otázek je získán,
obtížněji dosažitelný je souhlas
ministerstva financí. I když uznáváme
povinnost ministerstva financí, aby hájilo únosnost
hospodářství státu před nátlakem
potřeb různých skupin občanů,
a vidíme obtíž, s jakou je tato rovnováha
udržována, musíme žádati, aby východisko
nebylo hledáno ve výmluvách a nedůslednosti,
trapných jak pro ministerstvo samotné, tak i pro
činitele, vůči nimž jich jest užito.
Je-li dohodnuta určitá úprava v polovině
roku a nezajistí se rozpočtově pro příští
rok, aby po Novém roce její provedení se
odmítalo s poukazem, že není rozpočtově
zajištěna, to je postup, který důvěru
ve spravedlnost podepříti nemůže.
Pro střední školy vítáme
rozdělování velkých mamutích
škol s více než 1000 žáky na nové
samostatné ústavy, jako se stalo na př. v
Bratislavě. Je-li ředitelský úkol
na střední škole sám o sobě zvláště
obtížný, je na takovýchto velkých
ústavech neproveditelný, má-li býti
řádně plněn po stránce pedagogické
i administrativní. Bohudík bylo uznáno, že
schopnost pro ředitelský úkol není
zjistitelná zkouškou, a od správního
omylu, který chtěl takové zkoušky zaváděti,
bylo upuštěno. Přes to zůstává
sloučení pedagogické i administrativní
stránky ředitelské povinnosti problémem,
který snad vyřeší jednou budoucnost
zřízením míst tajemnických.
Pro střední školy je při rozpočtovém
jednání s díky kvitovati zvýšení
položky na odborné vzdělání středoškolských
profesorů. Povolená částka 90.000
Kč nestačí ovšem celému danému
úkolu, ale věříme, že dobrý
výsledek, který se jistě v brzku objeví
ve zvýšení odborné pohotovosti učitelských
sil, podnítí školskou správu k dalšímu
zvýšení této položky. Bylo by jen
žádoucno, aby byla stejně zajištěna
pedagogická průprava středoškolských
profesorů. Je to přáním mladých
kandidátů i zkušených odborníků,
kteří označují nynější
stav za takový, že se u mladých profesorů
po stránce pedagogické "věří
na zázraky".
I ve středoškolské výchově žádáme
a vzhledem k jejímu účelu - průpravě
inteligence národa - přímo voláme
po úzkostlivé objektivitě učitelů
k žákům. Jeden ze zjevů, porušujících
žádoucí poměr mezi žákem
a učitelem, je také soukromé přiučování
žáků profesorem. Stávající
zákaz se obchází tím, že profesor
neučí žáka svého ústavu,
nýbrž žáka jiného ústavu,
jenž mu byl doporučen kolegou, kterému se odvděčí
protislužbou. Soukromé vyučování
bývalo vždy pramenem výživy pro nadané
chudé studenty; profesoři sami takové studenty
rodinám doporučovali. Dnes dovedou vynucovati soukromé
hodiny pro sebe i tam, kde rodiče, sami školští
odborníci, nechtějí ani věřiti
nutnosti, že by jejich děti potřebovaly zvláštní
pomoci. (Tak jest! - Výkřiky.)
I zde jde jistě o ojedinělé a právě
proto křiklavé zjevy. Při nynějším
striktním předpisu školské správy
nelze žádati dalšího zákroku s
její strany, jenž by musil ostatně urážeti
onu větši část důstojných
příslušníků stavu profesorského,
kteří nikdy nepřipustí úhonu
své cti a povinnosti. Snad by organisace profesorské
samy měly působiti v tomto směru mezi svými
členy k nápravě poměrů.
I pro vysoké školy vysunují poměry doby
do popředí ducha výchovy vedle potřeby
hmotných výchovných prostředků.
U vysokoškolského studentstva je politické
uvědomění součástí jeho
duševního vývoje, a to je v demokratickém
státě přímo žádoucí.
Způsob však, jakým se na vysoké škole
setkává politické přesvědčení
profesorů a studentů nebo studentů mezi sebou,
musí býti projevem politické kultury. Některé
zjevy poslední doby, bohužel, neprokázaly tuto
politickou kulturu intelektuálů na našich vysokých
školách.
Po stránce školských nákladů
jest vítati, že zřízení vysoké
školy technické na Slovensku dostupuje konečného
stadia svého řešení. Slovensko bude
a musí mít svou techniku, která bude pro
ně zřízena tak, jak to jeho poměry
vyžadují. Žádné přenášení
vysokých škol nebo jejich částí
z druhých částí státu, nýbrž
slovenská technika, duchem své organisace i svého
budování.
Urychlené a velkorysé zjištění
a zajištění přírodního
a zvláště i nerostného bohatství
československého státu, jak je vyžaduje
resoluce rozpočtového výboru, upozorňuje
na potřebu řádného vybavení
vysokých škol a příslušných
jejich ústavů. Nesmí býti při
tom zapomínáno ani na vědecké ústavy
mimo vysoké školy, které jsou zřízeny
k účelu průzkumu tohoto národního
bohatství. Příslušná resoluce
rozpočtového výboru měla by proto
býti doplněna i požadavkem vybavení
státního geofysikálního ústavu,
jak je toho třeba z důvodů národohospodářských
i vojenských a branných.
Naše odborné školství udržuje si
s podivuhodnou iniciativou primát v předvídavosti
nových úkolů, před které doba
a potřeby lidu společnost postaví. To platí
o řadě typů zemědělského
školství, kde zůstávají palčivější
desideria, hlavně ještě v oboru lidových
škol hospodářských.
V poslední době byl organisován též
nový typ odborné školy pro ženy, vyšší
škola pro dietní pracovnice. Škola je výborně
organisována a plní svůj úkol ve spolupráci
s universitními klinikami, ale jejich absolventky nenalézají
dosud uplatnění v praxi. Je povinností ministerstva
zdravotnictví a případně i obchodu,
aby zhodnotila tyto odborné pracovnice, jejichž vzdělání
bude ukončeno maturitou. Účelné dietní
stravování je bolest našich lázní,
veřejných i soukromých. Překážkou
využití těchto sil je dosavadní systemisace
míst, která ovšem nepamatovala na tyto budoucí
odborné pracovnice.
Poslední kapitolou, ke které bych ráda přihlédla,
je potřeba zvýšení položek, určených
na lidovou výchovu. Jsou sice letos zvýšeny,
je to projev potěšujícího porozumění
době, ale neodpovídají dosud potřebě,
která se prokazuje s hlediska státního v
tomto kulturním úseku činnosti. Je především
třeba starati se více, než je to dosud možno,
o rozvoj osvětové činnosti v našem pohraničí,
kde působí 88 okresních osvětových
sborů, na rozdíl od ostatních částí
republiky bez podpory samosprávných činitelů.
Žádoucí bylo by také zvýšení
knihovnických položek v rozpočtu ministerstva
školství, aby mohl býti vykonáván
dozor nad nejmenšími knihovnami na dědinách.
Je třeba zajistiti, aby knihovníci těchto
knihoven dobře hospodařili s touto částkou
veřejného jmění, a to v intencích
veřejné péče o výchovu lidu.
Je třeba rozhojniti příděly knih knihovnám.
Nedostatkem knih, zejména v nejmenších a nejchudších
našich vesnicích, odvykáme poznenáhlu
náš venkovský lid jeho staré a tolikrát
osvědčené ctnosti - lásce k četbě.
Proto žádáme naléhavě zvýšení
prostředků na nákup knih pro knihovny obcí,
zejména v pohraničí. ale podle potřeby
i obcí chudých v nejbližší blízkosti
hlavního města a hlavních zemských
měst, kde je mnohdy nedostatek knih takový, že
obyvatelstvo nedalekého hlavního města by
ustrnulo nad touto kulturní chudobou.
Náš kulturní rozpočet na příští
rok projevuje snahu dobře předvídati. Zvýšení
položek kulturních o 53 mil. Kč je toho důkazem.
Strana republikánská bude hlasovati pro všechny
rozpočtové kapitoly s přáním
všech členů svého klubu, aby život
státu se v příštím roce vyvíjel
tak, aby nejen byl zachován mír, nýbrž
aby občané státu mohli do budoucna pomýšleti
více na rozvoj než na obranu. (Potlesk.)
Místopředseda Mlčoch (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku,
jímž je p. posl. Vaverka.
Posl. Vaverka: Vážená sněmovno!
V rozpočtovém výboru sděloval pan
ministr nár. obrany, že bude v blízké
době předložena zákonodárným
sborům k ústavnímu projednání
osnova zákona o branné výchově. Uběhlo
sice již dosti času od těch dní, kdy
byla osnova po prvé ohlašována, ale myslím,
že to nijak věci neuškodilo, naopak že to
bude k jejímu prospěchu, neboť mohla býti
podrobena novým zkoumáním a novým
úvahám. Mnohé se zatím vyjasnilo ve
vzájemných hlediscích vojenských i
nevojenských složek, které mají býti
na branné přípravě nadále činně
zúčastněny. Rovněž zkušenosti
z prakse přinesly nejedno nové poučení,
a tak už bude konečné jednání
snazší. Přáli bychom si nyní,
abychom byli s podrobným zněním osnovy opravdu
brzo obeznámeni, neboť zde jde o dalekosáhlé
zákonné opatření nezbytné pro
dobudování obranné jistoty státu,
jde o opatření, které zasáhne hluboce
do celé výchovy mladých lidí od jejich
školního věku až do věku, kdy budou
míti za sebou činnou vojenskou službu. A my
spoléháme, že právě. pro tuto
závažnost bude v dohodě s ministerstvem zdravotnictví
a s ministerstvem školství a nár. osvěty
osnova zníti tak, aby vyjadřovala demokratickou
součinnost všech složek, které vykázaly
již v branné výchově prakticky výsledky,
a že bude navrhovaný zákon přijatelný
všem, kteří mají v každém
ohledu upřímný poměr k republice a
její demokracii.
My jsme své stanovisko k tomuto řešení
branné výchovy řekli již loni, když
se o něm začalo jednati v posl. sněmovně.
Vykonali jsme v dnešní vážné době,
co bylo třeba, aby naše armáda byla vybavena
a vyzbrojena tak, aby byla silnou a pevnou záštitou
naší bezpečnosti, svobody a míru. Vykonali
jsme, co bylo nutno také v ostatních směrech
pro podepření a rozšíření
obranné pohotovosti státu. Chápe se to a
s uspokojením přijímá všude a
zejména mezi pracujícím lidem. Ale správně
dnes též každý chápe, že budeme
teprve tehdy dobře připraveni, když za armádou
a všemi obrannými zařízeními
bude stát všechen lid s náležitou přípravou
tělesnou, mravní a hospodářskou. A
tuto přípravu dává soustavná,
rozumně vedená branná výchova. Můžeme
s uspokojením kvitovati, že i na tomto poli bylo vykonáno
mnoho, zatím bez jakýchkoliv zákonných
zásahů. Bylo to vykonáno dobrovolně
a bylo toho vykonáno v propagaci myšlenky i v jejím
praktickém provádění tolik, že
by bez tohoto přínosu naráželo každé
zákonné budování výchovy k
brannosti na nesmírné potíže.
Mluvím-li o této otázce teď v kulturní
části rozpočtové debaty, činím
tak proto, abych poukázal, co je stát dlužen
tělesné výchově se zřetelem
na její význam v rámci snah po lidové
brannosti. Tělesná výchova bude jedním
z pilířů, o něž se bude opírat
stěžejní část organisace branné
výchovy podle připravovaného zákona.
Byla důležitým článkem dosavadního
dobrovolného úsilí o lidovou brannost, na
ní bude spočívati nyní zvýšenou
vahou závazek starat se co nejúčinněji
o tělesnou a mravní zdatnost mládeže,
o jejího zdravého ducha, o výchovu k ukázněnosti,
k vzájemné demokratické solidaritě
a o přípravu k předvojenskému výcviku,
který pak u mladých lidí od 18 let mají
převzít z převážné části
vojáci.
Nemá-li zákon hned od počátku v tak
důležitém úseku selhat, je nutno předem
se postarat o opatření, která umožní,
aby celý aparát našel již připravenou
cestu ke svému rozběhnutí. K tomu je třeba
zajistiti tělovýchovným organisacím
dostatek finančních prostředků, aby
mohly klidně převzít povinnosti, které
jim bude provádění zákona ukládat,
aby zavčas mohly školit cvičitele, opatřily
se potřebnými pomůckami, měly k disposici
zařízené tělocvičny a cvičiště,
jež budou sloužit právě tak škole
k její výchově k brannosti, jako jich bude
potřebovat vojenský instruktor k výcviku
ročníků od 18 let. Stát tu musí
investovat určitý kapitál ještě
dříve, než vstoupí zákon v platnost,
musí projeviti daleko větší zájem
o tělovýchovné podnikání, než
tomu bylo dosud.
Již loni v rozpočtové debatě jsem poukázal,
jak uboze vypadá u nás státní tělovýchovná
péče tam, kde jde o podporu drobné činnosti
spolkové. Od té doby se mnoho nezměnilo.
Ministerstvu zdravotnictví musíme býti vděčni
za zásluhu, že se mu podařilo zastaviti další
neudržitelné snižování rozpočtové
položky na tělovýchovné podpory a že
již druhým rokem prosazuje zvýšení
- pro příští rok na 550.000 Kč.
Jde sice o pouhé zvýšení o 150.000 Kč,
ale je charakteristické, že i o tuto částku
bylo nutno svádět boj.
Podívejme se na ostatní ministerstva. Z nich jediné
ministerstvo soc. péče napomáhá tělovýchovným
spolkům příspěvky z produktivní
péče. Ministerstvo nár. obrany, ačkoliv
by to mělo být jeho vrcholným zájmem,
neposkytlo dosud tělovýchovným spolkům
na brannou výchovu ani koruny. Rozdělme tedy tu
jedinou záchranu, těch 550.000 Kč z ministerstva
zdravotnictví na naše tělocvičné
a sportovní spolky, kterých je u nás minimálně
10.000. Propočítáme-li to, dojdeme k výsledku,
že by na 1 spolek přišla almužna 50 Kč.
Jinde by to považovali za ironický vtip, u nás
se tomu bohužel říká státní
pomoc tělovýchově.
Ale aby míra kruté ironie byla dovršena, musí
tělovýchovné spolky ještě za
to, že obětavě a z čistého
idealismu konají zdarma to, co by měl dělat
stát, státu a samosprávě zaplatit
- a pořádně zaplatit.
Uvedu názorně přirovnání: Roku
1935 bylo z rozpočtu ministerstva zdravotnictví
rozděleno na podporách 200.000 Kč, kdežto
pouze 3 největší tělovýchovné
organisace, Sokol, D. T. J. a Orel zaplatily dohromady přes
6 mil. Kč na dávkách. K těmto 6 mil.
ještě připočtěme daň z
obratu, různé úřední poplatky
atd. a uvidíme v plném světle to strašné
zatížení, které namnoze vede ušlechtilou
práci pro zdravou budoucnost národa na pokraj vyčerpání.
Ale podívejme se ještě do jiného úseku
státní péče o tělovýchovu,
na propůjčování školních
tělocvičen. Nemluvím o obecních školách,
zastavuji se u škol státních. Čekali
bychom, že aspoň zde se zřetelem na brannou
výchovu mládeže a na dobrý tělesný
rozvoj žactva bude stát poněkud laskavější.
To bychom se ovšem mýlili. Zde čekají
zase poplatky a náklady, které podle velikosti školy
a zařízení tělocvičny se pohybují
od 1500 Kč až do 4500 Kč ročně.
Ovšem ten spolek tělocvičný je rád,
když aspoň tu tělocvičnu i za těchto
podmínek dostane. Ale přes to, vážení,
že existují staré výnosy, připomínající,
aby se hledělo vyhovovat propůjčováním
školních tělocvičen, máme případy,
že po 2 nebo 3 léta se uchází
naše jednota o školní tělocvičnu
marně. Máme takové případy,
že zemská školní rada povolila tělocvičnu,
povolilo ji i ministerstvo školství, ale zaujatý
pan ředitel ze své svévole rozhodl, že
prostě místnost nepropůjčí,
a jednota se do té tělocvičny nedostala.
A při tom není moci, která by mohla přivést
pana ředitele k rozumu a poučila ho, že nesmí
v tomto případě jednat proti zájmu
veřejném, proti zájmu státu.