Místopředsedové: Košek, Langr, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: Vičánek, Sivák.

218 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr. Hodža; ministři dr. Czech, dr. Černý, dr. Franke, dr. Kalfus, dr. Krofta, Najman; za ministerstvo školství vrch odb. rada dr. Hrejsa.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr. Říha; jeho zástupci Nebuška, dr. Mikyška.

Místopředseda Langr zahájil schůzi v 9 hod. 18 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Országos keresztény-szocialista, Magyar nemzeti párt és Zipser Deutsche Partei" posl. Esterházyho za posl. dr. Holotu.

Do výboru techn.-dopravního vyslal klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. dr. Eichholze za posl. Birkeho.

Předsednictvo se usneslo podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o včerejší 68. schůzi sněmovny projevy hrubě urážlivé a ohrožující bezpečnost státu z řeči posl. Gottwalda.

Místopředseda Langr (zvoní):

Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž jest:

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 640) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1937 (tisk 685) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném v 63. schůzi posl. sněmovny dne 16. října 1936.

Zpravodajem jest p. posl. Remeš.

Budeme pokračovati v podrobné rozpravě o státním rozpočtu na rok 1937, a to o prvé její části, to jest o části politické, započaté ve včerejší 68. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. inž. Richter, Holeček, Vodička, Bródy, Kundt, B. Köhler, Frank, Široký, dr. Köllner, dr. Neuwirth; na str. "pro" Bátková-Žáčková, Stunda, Benda, dr. Neuman, Srba.

Dávám slovo prvnímu řečníku zapsanému na str. "proti", p. posl. inž. Richtrovi.

Posl. inž. Richter (německy): Slavná a prázdná sněmovno! (Posl. Bátková: My jsme tady, pane inženýre, ale kde máte vaše pány?) Kde jsou vaši poslanci? oni zastupují vládu a stát. (Posl. Šmejcová: My to nepotřebujeme poslouchat, ať poslouchají vaši!) Je to dosti smutné, musíte-li se dovolávati oposice, abyste vůbec naplnili tuto sněmovnu, jste sami za to odpovědni.

Obracím se k věci, která spadá do kapitoly ministerstva vnitra, protože konec konců má ministerstvo vnitra prováděti dozor nad peněžními ústavy.

Dne 16. března 1933 bylo povoleno moratorium Ústřední banky. Od té doby vysvětlovaly jak nynější tak i dřívější vláda, a to předseda vlády a odpovědní ministři nespočetněkrát, že věc Ústřední banky bude po právu a spravedlivosti uspořádána. Vysvětlovali, že vklady střadatelů jsou prý svaté a proto prý patří k samozřejmostem demokracie spravedlivá úprava. Od té doby bylo vypracováno nespočetně návrhů, jež všechny měly týž charakteristický znak, že každý novější návrh byl pro střadatele a spořitelny horší než starý. Taktika vlády v této věci byla již předem ta, aby uplynutím doby byli střadatelé trpící nouzi obměkčeni a přivedeni k tomu, aby přijali každou a také tu nejmenší ochotu ve víře, že to je nečekaný dar nebes.

Dnes se zdá, že vláda a tři německé vládní strany tak dalece dokončily přípravné práce, že se domnívají, že mohou posloužiti s konečnými činy. Jest proto příznačné pro demokracii a pro zde uvedené motto: Demokracie jest diskuse, že především obdržel veškerý tisk státu příkaz nepsati pod pohrůžkou censury ani jediného slova o věci Ústřední banky.

Slyšme, co obsahuje nejnovější návrh, jenž byl již v meziministerském jednání schválen.

1. Vkladatelé mají obdržeti od r. 1947 v dalších 40, ve skutečnosti tedy během 50 let slosovatelné papíry, jež má vydati žirový ústav všech československých spořitelen, který má býti zřízen.

2. Tyto papíry mají býti 3 % zúročitelné a nemají býti osvobozeny od rentovní daně, takže zúročení je ve skutečnosti ještě daleko menší. Zúročení se počíná 1. červencem 1936, stane-li se návrh zákona ještě v prosinci letošního roku zákonem. Kdyby se tak nestalo, budou vkladatelé potrestáni tím, že zúročení se počne teprve od 1. července 1937. Počítá se při vydávání těchto dlužních úpisů s kursovní cenou 70 %, rozhodně by mohlo činiti pravé odbytné sotva něco přes 45 %, neboť ztráta na úrocích, jež vzroste malým a středním vkladatelům a úhrnným zájemcům Ústřední banky, jest zásadně pro dlouhou dobu m-oratoria daleko větší, takže můžeme sotva počítati s vyšším odbytným než 45 %.

3. Tak zvané C - papíry spořitelen, tedy papíry, jež spořitelny svého času daly na nařízení ministerstva financí k disposici Ústřední bance, patří do toho množství a budou vyměněny také takovými 3%ními dlužními úpisy.

4. Česká Sporobanka v Praze bude změněna na společnou peněžní a žirovou ústřednu všech, tedy také německých spořitelen. Provede likvidaci Ústřední banky. Jednotlivé spořitelny jsou povinny odevzdati zde do správy 5 % počasně vzrůstajících vkladů, jež pak budou tvořiti pro stát, jak tomu tak příznačně říká důvodová zpráva, vydatnou podporu k provedení státních úvěrových operací.

5. Uspokojení vkladatelů v hotovosti stane se jen výjimečně a za souhlasu vlády ve zvláštních případech, ovšem jen v té výši jako u ostatních věřitelů, t. j. s 30 % srážkou.

6. Slosování a amortisace 3 % papírů nastane z likvidačních výsledků Ústřední banky a z přebytků této žirové ústředny. Stát sám přejímá subsidiárně ručení za zúročení a amortisaci těchto papírů. Neposkytuje sám přímo žádného příspěvku.

Jménem sudetsko-německé strany by se mělo k tomuto návrhu vysvětliti toto: Odbytí vkladatelů - neboť uspokojením se to nemůže nazvati - 3%ními zúročitelnými papíry, jejichž výplata počíná teprve za 10 let a bude skončena teprve po 50 letech, považujeme za výsměch všech vysvětlení, jež jsme dosud slyšeli. Navrhované uspokojení věřitelů jest korunováním dlouholeté protahovací taktiky. Vše se podobá od začátku mnohem více vychytrale prováděnému nucenému vyrovnání na útraty věřitelů, tedy vkladatelů, než sanaci peněžního ústavu, jehož vklady mají býti svaté, jak se o tom vyjádřili směrodatní státníci. Je možné, že se dlouholetou protahovací taktikou a značnou bídou část vkladatelů obměkčila a že musí souhlasiti s tímto návrhem. Konstatujeme však, že při této úpravě nejde ani o nejmenší příspěvek státu, jejž by vládní strany tak rády zaknihovaly jako svůj úspěch. Zdá se, že nám nejsou pro Ústřední banku žádné peníze k disposici, ačkoliv bylo svého času dáno přímo i nepřímo 3 1/2 miliardy k disposici pro sanaci velkobank a českých peněžních ústavů. Přenecháváme uvažující veřejnosti, aby si zde podle hesla "rovný mezi rovnými" učinila přirovnání.

Také zúročení těchto papírů můžeme oceňovati jen jako nesmírné poškození vkladatelů Ústřední banky. Ačkoliv spočívá úprava věcí Ústřední banky jediné a výlučně v moci vládní koalice, mají nyní vkladatelé zaplatiti dlouholeté protahování ještě tím, že se počátek zúročení činí závislým na uzákonění návrhu. Má se zdánlivě také touto cestou pod výstrahou další ztráty úroků vykonávati nátlak na zájemce. Spojení doby počátku zúročení s konečnou jen na vládní koalici závislou úpravou musíme poznamenati jako nespravedlivé, ba přímo nemravné.

Včlenění tak zvaných C-papírů ve prospěch likvidační masy označujeme jako neslýchaný průlom důvěry a práva. Navrhovanou úpravou má býti ryze právní otázka rázu těchto papírů rozhodnuta mocensko-politicky a odňata soudní příslušnosti. Také ministerstvo financí uznalo za nanejvýš povážlivé stanovisko, jež bylo zaujato k této otázce, a dovedlo překaziti do dnešního dne vydání C-papírů jen mocensko-politicky působením na správní výbor banky.

Z národnostně politických důvodů zamítáme zásadně navržené podřadění německých spořitelen české Sporobance. Máme je také za krajně povážlivé, protože se spořitelnictví obou národností vyvíjelo v historických zemích po desetiletí vedle sebe a v klidném zápolení ku prospěchu obou národností.

Porušení tohoto historicky vyvinutého poměru způsobí nedozírné důsledky na smysl obyvatelů pro střádání a na důvěru střadatelů.

Střadatelé obou národností si přejí, aby sami mohli spravovati svoje úspory. Vyhlédli si proto v obou ústředních bankách spořitelen k tomu schopné orgány. Nemůže se jim to zazlívati, odvracejí-li se od spořitelen, protože se mají jejich peněžní prostředky dostati nyní jednostranně do české správy.

Jak budou uspokojováni jednotliví věřitelé, víme již dnes. Stačí si vzpomenouti jen na mosteckou řeč pana ministra Spiny, ve které upřímně vyložil hmotné výhody členství anebo příslušenství k vládní straně. (Výkřiky.) Snad věří také nyní zase vládní strany, že zaplní svoje prořidlé řady oznámenými intervenčními úspěchy. [ ]. Ochotu koaličních stran v podobě hmotných obětí státu označujeme ve srovnání s dřívějšími příspěvky již vzpomenutými jako zahanbení. Příspěvek státu se jeví výlučně v převzetí subsidiárního ručení za papíry, jež mají býti vydány, neboť amortisace a zúročení mají býti zaplaceny z likvidační masy a z přebytků nuceně zúčastněných spořitelen, takže stát nepřevzal žádné přímé finanční oběti.

Varujeme vládu, zvláště však tři německé vládní strany, aby nesouhlasily s takovými návrhy. Prohlašujeme, že zde nejde o nic jiného než o to, dostati německé úspory do české správy. Předstírané uspokojení vkladatelů jest jen špatným zastíráním tohoto úmyslu, jenž jest ve skutečnosti dalším krokem k ochuzení a vyvlastnění německé lidové skupiny. (Souhlas.) Takový způsob vyřízení otázky Ústřední banky nebudou moci německé strany, ať se snaží jakkoliv, nikdy zaknihovati jako národní a hospodářsky-politický úspěch. Neboť i ten nejvíce věřící bude moci pociťovati takovou úpravu jen jako těžkou ránu, nikoliv však jako uskutečnění zásady rovnoprávnosti, jež byla tak často na papíře oznamována a na papíře vždy zůstala. Rovnoprávnost bychom mohli konstatovati jen tehdy, kdyby se německým vkladatelům ústřední banky pomohlo v témž měřítku, jak se stalo svého času českým vkladatelům velkobank a českých ústavů, které nebyly schopny platiti. (Souhlas.) Jest příznačné, že tři německé vládní strany zdánlivě nemají již tolik odvahy, aby odmítly navrhovanou úpravu již z ryze národně-politických důvodů. Ukrývají se úzkostlivě za všechny možné tak zvané úvahy a odůvodnění, jež jsou přece ve srovnání s proponovaným zrušením samosprávy německých úspor zcela vedlejšími věcmi. (Souhlas.)

Považujeme za příkaz hodiny a za svůj úkol, abychom ukázali pravou podstatu politického cíle navrhované úpravy a abychom se, jako to činí německé vládní strany, těmto otázkám nevyhýbali. Chceme-li k tomu uváděti reální a věcná odůvodnění, musíme si především vzpomenouti na to, že ústřední banka jest jediným německým emisním ústavem státu, a že tento německý emisní ústav zůstal až do nejposlednějších dnů přímo páteří Ústřední banky. Musili bychom si dále vzpomenouti, že Ústřední banka byla žirovým ústavem německých spořitelen a že německý peněžní vyrovnávací ústav jest ještě dnes schopen života. Oprávněnost požadavku německých spořitelen za další trvání vyrovnávacího ústavu uznal zásadně i pan ministr financí. Jest politování hodno, že nedopustil, aby tomuto uznání následoval i čin, a že německé vládní strany přecházejí k tomu, aby proti výslovnému přání všech německých spořitelen jim vzaly prostě jejich žirovou centrálu. Poukazujeme také na to, že německé spořitelny a samosprávné korporace si přály trvání tohoto žirového ústavu a že toto přání daly výslovně najevo. Protože uspokojení vkladatelů jest mimo to závislé na počeštění německé žirové centrály, ačkoliv obě otázky spolu nesouvisí, díváme se na toto jednání jako na pokus, aby německé obyvatelstvo bylo přivedeno do tísně. Sudetští Němci, kteří se v posledních letech stali politicky a hospodářsky velmi prozíravými, prohlédnou lehce tyto machinace a poženou zúčastněné a nadržující tři německé strany k odpovědnosti.

Již jednou, v roce 1927, daly dvě německé strany, které jsou i nyní zase ve vládě, s neodpovědnou lehkomyslností a politickou krátkozrakostí souhlas k zákonu o omezení samosprávy. Není dnes ani jednoho sudetského Němce, který by nebyl poznal katastrofální následky tohoto zákona na nové organisování politické správy. Nyní to jsou znova tytéž německé strany, zesíleny ještě jednou marxistickou stranou, jež jsou připraveny dáti všanc i poslední zbytek hospodářské samosprávy. Toto opuštění se projeví pustošivě v sebou samém oslabeném národním hospodářství sudetských Němců. Nebude se nám moci odporovat, konstatujeme-li, že jediné finanční ztráta, která nám vznikne tímto způsobem uspokojení vkladatelů, protahovaným uspořádáním, ztrátami na úrocích a nejmenší spokojující kvotou musí být stanovena na 50 milionů Kč. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Mnohem větší a trvalejší budou ztráty, které povstanou tím, že má nám býti vzat poslední zbytek disposičního práva s naším národním jměním. Německé strany chtějí německé správě odníti lehkomyslně 5.7 miliard ušetřených peněz. Úvěrové potře by německých obcí a okresů, německých řemeslníků a lidí, hodlajících stavěti, nebudou již posuzovány podle německých hledisek a potřeb, nýbrž výlučně podle hledisek české správy. Ať se nám nevypráví, že se do správy dostane spravedlivé procento Němců. Známe takové sliby a víme, pod jakým útiskem tito němečtí úředníci stojí, abychom nevěděli, že se toto přijetí německého prvku prakticky neprojeví. Německý trh půjček a hypoték za kusí velice katastrofální zúžení, poněvadž 5,7 miliardy se stane, jak to stojí v důvodové zprávě, "důležitým novým úvěrovým pramenem státu", jenž bude vyčerpán na újmu německého soukromého hospodářství. Drobní střádalové, kteří důvěřovali ohlašované svatosti vkladů, dostanou přes dlouholeté čekání zpět sotva polovinu oprávněných nároků.

Jsme si plně vědomi toho, že se naší ostrahy použije k tomu, abychom byli učiněni odpovědnými za další protahování celé věci. Přes to jsme ukázali s pocitem své odpovědnosti na nebezpečí, která, pánové německých vládních stran, asi nevidíte nebo nechcete viděti. Ponechali jsme Vám i v této otázce dlouho volnou ruku, abychom Vás nerušili při práci, kterou prý také bedlivě konáte za zavřenými dveřmi kabinetu. Nyní jest toho dost! Uspořádání, s nímž chcete souhlasiti, ohrožuje hospodářský život naší národnosti a musí s sebou přinésti nejtěžší hospodářské, národnostní a sociální zpětné účinky. S tohoto místa chceme vás, tři německé vládní strany, upozorniti před celou německou veřejností tohoto státu na nebezpečí a pohnati před celou naší národností k odpovědnosti. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášena paní posl. Bátková-Žáčková. Dávám jí slovo.

Posl. Bátková-Žáčková: Slavná sněmovno!

Především považuji za svoji povinnost zdůrazniti v mezích rozpočtové debaty naléhavost požadavků Moravskoslezské země. Již léta stěžuje si země Moravskoslezská na to, že k jejím sociálním, hospodářským, kulturním a zdravotním potřebám se nebéře při sestavování státního rozpočtu takový zřetel, jak by bylo třeba.

Rozpočet příjmů a výdajů země Moravskoslezské je rok od roku seškrtáván na úkor sociálních, kulturních a zdravotních potřeb obyvatelstva. Tíseň země Moravskoslezské dokazuje nejlépe 398 mil. Kč dluhů. Původ těchto dluhů je v tom, že na Moravě neměli jsme okresní zastupitelstva, důležitou spojku mezi obcemi a zemí, tak jako tomu bylo v Čechách. To znamená, že to, co dělaly v Čechách okresy, u nás na Moravě musila dělati země, takže máme zemské nemocnice, zemské divadlo, elektrisaci, prováděnou zemí, zemské zdravotní a sociální ústavy a zemské střední školy, ač v ostatních zemích všechny tyto potřeby obstarávají okresy nebo stát.

Marně dožadujeme se už léta inkamerace 800 km okresních silnic, abychom dosáhli příslušného rozpětí sítí státních silnic mezi Moravskoslezskou zemí a zemí Českou. Deputace poslanců a senátorů, jakož i členů zemského výboru Moravskoslezské země tlumočila všechny tyto stížnosti a požadavky panu předsedovi vlády dr. Hodžovi a dostalo se jí slibu, že na všechny potřeby země Moravskoslezské bude pamatováno.

Zdůrazňuji zejména naléhavost požadavku, aby ve státním rozpočtu bylo také pamatováno na důležité investice, jako je na př. stavba nejvyššího soudu v Brně. Nežádáme, slavná sněmovno, nic jiného, jen abychom i my v zemi Moravskoslezské mohli plniti všechny úkoly, jako je mohou plniti země jiné.

Kap. 6 rozpočtové skupiny I, zahrnující v sobě potřeby ministerstva vnitra, zajímá nás s několika stránek. Jsou to především: Účelová stránka rozpočtu, která má udržovati vnitřní bezpečnost státu, jsou to položky na četnictvo, uniformovaný a neuniformovaný policejní strážní sbor a hospodářská kontrolní služba. Pro r. 1937 je pro policejní úřady a orgány preliminována položka pro osobní a věcné výdaje 235,091.100 Kč, pro četnictvo 291,805.300 Kč. S četnictvem i příslušníky strážních sborů dostává se občanstvo nejčastěji do styku ať už více či méně sympatického a příjemného. Obstarávání dopravní bezpečnosti, zabezpečování jistoty našich životů i majetků, ochrana vnitřního klidu státu, to jsou úkoly, které činí velmi často ty, kdo je plní, velmi nepopulárními v očích našeho občanstva. V četníkovi a strážníkovi spatřuje každý z nás symbol pořádku, kázně a vnitřní discipliny, které jest i k udržení demokratických států potřebí.

Bohužel, že se velmi často zapomíná na nesmírně důležité a nedoceněné služby, které oba naše sbory bezpečnosti spolu s finanční pohraniční stráží plní na nejexponovanějších místech našeho státu. (Tak jest!) Byla jsem letos na Podkarpatské Rusi a hovořila jsem s několika příslušníky těchto stavů. 10 i více let slouží na odlehlých a zastrčených místech, děti docházejí kilometry cesty do škol a ženy za nákupem. Bojí se stěžovati si, aby to nebylo označováno za projev nekázně. Používám proto tohoto vysoce významného místa k prohlášení, že příslušníci našich sborů bezpečnostních zaslouží si také naší pozornosti s jiné stránky. Jsou lidmi, jsou otci rodin, kteří mají tytéž povinnosti ke svým rodinám jako každý jiný dělník, zemědělec, živnostník, státní či veřejný zaměstnanec. Proto máme povinnost věnovati jim také část svého zájmu. (Výborně!)