Prosím. aby to, co říkám, nebylo vykládáno jako nepřátelské cítění vůči dělnictvu. Vždyť dělnictvo samo vidí, že nezůstává v družstevním podnikání samo. Konec konců, pokud šlo o zřízení závodního konsumu u Vlčků nebo v Doubravě, nemělo dělnictvo na tom zájem a bránilo se. Dovolíme-li, aby se tyto věci rozrostly a aby každý takový podnik měl prospěch z družstevního podnikání už ve formě daňových úlev, táži se, kdo zbude ještě v tomto státě, kdo bude platit daně, když všecko kolem bude zničeno? To není nepřátelství vůči dělnictvu, to je železná nutnost, státní a národohospodářská nezbytnost, aby se zde udělal pořádek a aby výhody, které byly družstevnictví poskytovány, byly odbourány, poněvadž to stát a naše národní hospodářství s hlediska individualistického podnikání prostě nesnese.

A prosím, třetí věc: Klid světové politiky. O nás nemůže nikdo pochybovat, že jsme státem mírumilovným, že nikoho neohrožujeme a nikomu nechceme nic brát. To je krásná věc, ale ve světové politice, jak se vytváří a bude vytvářet, nezáleží na nás, záleží na těch druhých, co ti budou dělat a co dělají. Horečné světové zbrojení ukládá povinnost zbrojení také u nás, ne z důvodů imperialistických, nýbrž z důvodů defensivních, z důvodů obrany, kterou neváháme vždycky zdůrazňovat. My jsme nesčetněkrát řekli, že s naší strany nehrozí nikomu nebezpečí, že však chceme být tak silní, abychom dovedli ochrániti své, co nám patří. Proto také musíme dát armádě vše, čeho k ochraně státu potřebuje, a učiniti všechna jiná opatření k ochraně našich státních hranic. My se nemůžeme dívat se založenýma rukama, co dělá druhý, jsme nuceni dělat totéž, i když to vše stojí a bude státi mnoho peněz. My také nemůžeme zůstat pozadu za našimi spojenci nebo dokonce jen na ně spoléhat. To bychom byli velmi špatnými partnery, které by věru nemohl nikdy nikdo brát vážně.

A všechny tyto věci a okolnosti, které jsem zde uvedl ad 1, ad 2, ad 3, mohou udělat důkladnou díru do státního rozpočtu, jednak snížením příjmů, jednak nutnými nepředvídanými výdaji, které bychom musili učiniti chtě nechtě, kdyby nás k tomu poměry světové politiky donutily.

Všimnete si, prosím, jak se vyvíjí světová politika. Společnost národů při nejlepší vůli některých členů Společnosti národů je v hájení kolektivního míru bezmocná. Svědectví pro to: Bolivie a dokonce Habeš. Zde byli jsme zbytečně do věci zataženi, měli jsme z toho škodu a Společnosti národů jistě opatření v habešském sporu nepřidala na váze.

Vývoj věcí na Dálném východě, trhání mírových smluv, několikanásobné militarisování demilitarisovaných pásem a států, podminované Polsko, kde by mělo býti s námi nejužší přátelství, poněvadž to velí, řekl bych, slovanské city, krev slovanská, kde se musíme vynasnažiti, aby, jsou-li nějaké rozpory, byly překonány, překlenuty, a aby došlo mezi námi k dorozumění, poněvadž je to historicky nutné - sevřený kruh kolem nás. Nemůžeme proto věnovati sluchu nám neupřímnému radění.

Právě dnes prožívají dva státy Malé dohody - Rumunsko a Jugoslavie - výroční den státního svátku, který je pro ně jako den 28. října pro Československou republiku. Při té příležitosti jsme rádi, když můžeme konstatovati, že tito dva naši spojenci jsou silni, snaží se býti silni, aby odolali nebo mohli odolat všem náporům, kterým by byli případně vysazeni.

Otázka Malé dohody je nám svatým poutem a příkazem rozumu a obezřetnosti. Naše přátelství s Francií je historickou nezbytností pro nedotknutelnost nás i Francie. Tedy tak se vyvíjejí poměry světové a v těchto poměrech, nezapírejme si, dnes žijeme.

Máme-li upřímné city k Francii, máme tytéž upřímné city pro všechny přátele, kdož chtějí s námi žíti v míru, pokoji a přátelství

Obranná dohoda s Ruskem. Jistě pozorujete, že si ukládám největší reservu, ale nemohu se nezmíniti o tomto vývoji mezinárodních politických poměrů a nevšimnouti si s rozvahou toho, co se děje. Chápu, že by měli mnozí zájem na tom, aby byla Francie isolována. Věřím, že mají mnozí zájem na tom, aby bylo isolováno Rusko. Ten zájem je a může býti samozřejmý u jiných, ale nikoliv u nás jako Slovanů, kteří žijí v této tak strašlivé době.

Japonsko na dálném východě. Kam chce jíti expanse Japonska? Sloučiti nebo sjednotiti žlutou rasu? Snad, ale s tím se nemíní spokojiti a pomocí ní chce přejíti na slovanské území, na území Ruska. Poněvadž ví, že samo nestačí a že zájmy Ameriky i zájmy Anglie jsou v Číně silně dotčeny, nemůže tuto. politiku dělat samo. Ohlíží se po nějakém spojenci, snaží se jej získati. Musí slibovati, poněvadž by nedošlo k nějakému asimilačnímu spojení žluté pleti, řekněme, s bílou pletí. Tedy nejsou to asimilační důvody, jsou to důvody politické expanse, a poněvadž to není asimilace, poněvadž to není láska, je to, řekl bych, takový podnět k hrubému násilí. A za to musí něco slíbiti. To znamená, že chce sevříti Francii a též Rusko ze dvou stran. Bude-li tato isolace provedena, bude se snad Malá dohoda bránit. A je dosti silná, aby se bránila. Bude však ve své obraně zeslabena, poněvadž ti, kdož měl pomáhati, budou angažováni a zaměstnáni někde jinde.

Vývoj politické situace dává za pravdu koncepci zahraniční politiky nynějšího presidenta republiky dr Beneše. Budou nám raditi, budou do nás vnášeti nesvár a neklid. Také u nás bude věnován sluch námluvám anebo radám, které nemohou býti koncepcí československé zahraniční politiky. Věřím, že sice najdou napodobovatele, nebude to však národ jako celek. Budeme-li silni a budou-li silni naši přátelé, můžeme pak s klidem hleděti vstříc budoucnosti, která nás nemůže překvapiti. Jenom toto může býti koncepcí naší zahraniční politiky, a ukládal-li jsem si reservu, tedy prostě proto, abychom při každé příležitosti a každý jednotlivec u nás dokazovali, že nemáme úmyslů výbojných, že se však snažíme býti dosti silnými, abychom uchránili své.

A teď bych se chtěl na konec zmíniti ještě o dvou otázkách: Za prvé: Změna zadávacího řádu. Pánové, mluvil jsem o tom v rozpočtovém výboru. To je otázka, která tluče nezbytně na dveře, aby bylo vydáno nařízení, které bude měniti zadávací řád. Není možný systém, který se u nás udržel. Mluvil jsem již o tom s tohoto místa, chci to opakovati. Systém zadávacího řádu, dodávati práci nejlacinějšímu nabizeči, znamená hospodářský rozvrat výrobních a podnikatelských vrstev, poněvadž se neubráníte, aby se vám do každého úseku výrobní a podnikatelské činnosti nevloudili lidé, kteří nenabízejí práci seriosním rozpočtem a propočtem, nýbrž jenom proto, aby dostali práci. Pak to má za následek, když ji dostanou - a oni ji dostanou - že musí škrtiti na mzdách, na materiálu a na konec to dopadá tak, že strhnou své dodavatele s sebou, že nastávají odpisy vzniklé vyrovnáním nejenom u takovéhoto podnikatele a nabizeče práce, nýbrž i u jeho dodavatelů. Tento systém je neudržitelný, nemožný, a je jen otázkou doby, kdy dospějeme k poznání, že tento systém není udržitelný.

Prosím vás, co chcete dělat? Je 20 uchazečů, oferentů, všichni se pohybují příkladně kolem 15.000 Kč a tu jeden vyskočí a nabízí tutéž práci za 10.000 Kč, a když máme zásadu zadati nejlacinějšímu, taky ji ten nejlacinější dostane. Jaké jsou toho následky, jsem už řekl. Vy se nedostanete z toho začarovaného kruhu. Spořádaný podnikatel nemůže takovou práci dostati, poněvadž platí mzdy, platí daně. Vždycky je to jenom někdo, kdo nebéře podnikání dosti seriosně a dosti vážně.

Ale abych nebyl jenom u soukromých podnikatelů. Právě když jsme projednávali státní rozpočet, dostal jsem zprávu - podotýkám, že ji nemám zaručenu, ale byla mi sdělena takovou osobností, kterou beru 100% vážně že státní podniky v Podbrezové v těchto dnech nabízejí práci za 30% toho, co ostatní seriosní oferenti. Račte mně dovoliti, když je toto možné, představte si, co je pak možné v soukromém podnikání. Opusťme tuto nemožnou starou metodu, zadati nejlacinějšímu, a uchopme se metody vypočítati střed nabídek: 20 nabizečů, součet, děleno dvaceti. Kdo se tomuto středu nejvíce přiblíží, je seriosním oferentem a tomu má býti práce zadána. To by mělo za následek ozdravění hospodářských poměrů u nás. Chci proto vznésti prosbu, aby se této otázce už jednou věnovala pozornost, nechceme-li, aby u nás nastalo hospodářské zhroucení vůbec.

A za druhé: Přestaňme už dělati výsady. Paušalujme daň obratovou u výroby. Tím zabráníme nespravedlivému systému, že někdo platí daň obratovou třikrát nebo čtyřikrát, někdo ji platí jednou. Budeme-li daň z obratu u výroby paušalovati a stanovíme-li paušalovou stupnici, nebude lze, aby se v naší daňové praksi objevovaly tyto křiklavé rozdíly.

Chcete věděti, jak to je? Už jsem zde o tom jednou mluvil. Železáři se domáhají paušalování železných výrobků jako obchodníci. Obchodníci s pneumatikami se domáhají paušalisace. Kolik je zde černého obchodu nikým nekontrolovatelného, kolik je zde prodeje výrobcem přímo odběrateli! To není ten malý, to jsou velcí odběratelé, kteří buď neplatí vůbec nic, nebo platí 3% daně z obratu, zatím co všichni ostatní, malí, platí daň obratovou dvakrát až čtyřikrát, podle toho, jakou cestu předmět distribučně dělá. Velké továrny dostávají žárovky přímo od výrobce, jsou přímým konsumentem, je zde tedy daň jednou. Konsument jiný, stolař, zámečník, advokát, lékař, dělník, má platiti daň obratovou při nejmenším dvakrát. Tedy velký platí 3%, malý 6%, případně 9%. Voláme proto po paušalování, je to docela jednoduchá věc. Stát by na tom získal finančně, poněvadž by podchytil všechno stejně a k tomu ještě i to, co dnes uniká. Je třeba též uvážiti, že dnes má úřad práci na př. s 10.000 obchodníky s pneumatikami, příště při paušalované dani obratové by to měl zkoncentrováno v 6 podnicích. Tedy úleva administrativní. Máme 4 významné továrny na žárovky, ale obchodníků s žárovkami máme přes 10.000. S těmito 10.000 se berní finanční správa při dani obratové zabývá. Má z toho finanční škodu, rozšířenou administrativu. Kdyby se provedla paušalisace, dostala by finanční správa na dani obratové stejně a měla by soustředěnu administrativu ve čtyřech továrnách. Ale to je, prosím, jako volání na poušti. Roky a roky se o tom mluví, ale není možno s tím pohnouti. Myslím, že by parlament měl jednou říci: Tak konečně se pohněte a udělejte v naší daňové praksi pořádek v každém směru. Proto bych volal, aby příští rok byla paušalisaci daně obratové u výroby v zájmu státu a spravedlnosti věnována zvýšená péče a pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je k slovu přihlášen p. posl. Esterházy. Dávám mu slovo.

Posl. Esterházy (maďarsky): Ctená posl. snemovňa!

Rozpočet kritizuje každý bez rozdielu strany. Môžeme konštatovať, že vlastne ani poslanci z vládnych strán nie sú spokojní s hospodárením vlády a preto nemožno sa čudovať, jestliže my opoziční Maďari tento rozpočet v stupňovanej miere kritizujeme, lebo veď naše krivdy sú o veľa väčšie.

Prečo kritizujú českí poslanci rozpočet tak ostrými slovami? Preto, lebo jednou z charakterových vlastností českého ľudu je hospodárska realita a tento ľud vidí, že hospodárenie tejto vlády vedie ho na okraj úpadku. Vo stupňovanej miere možno to tvrdiť o nás, s tým rozdielom však, že my na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi sme už na úplnej mizine.

Avšak i okrem toho máme my ešte iné zásadné námietky proti vláde, ktoré za žiadnych okolností nesmieme zamlčať. Po dobu 18 rokov riadi vláda svoju zahraničnú politiku tak, že vtedy, keď hovorí o miere a keď tvrdí, že chce so svojimi priamymi súsedmi nažívať v priateľstve, tu pozorujeme, že československá vláda bola nútená uzavrieť spojenectvo so sovietskym Ruskom preto, lebo nebola v skutku v stave vytvoriť takú zahraničnú politickú atmosferu so súsednými štátmi, aby si nemusela všímať spojenectva so sovietskym Ruskom.

V priebehu včerajšej debaty odznel tuná zaujímavý prejav. Bývalý minister, poslanec, prezident vrchného súdu v Bratislave pán dr Mičura predniesol obhajovaciu reč. Obhajoval toho kňaza ministra, toho katolíckeho kňaza, ktorý napriek svojmu kňazskému taláru neostýchal sa charakterizovať priateľstvo so sovietmi ako potrebu prvého riadu. Veľavážení páni, môžem podotknúť len toľko, že sa naprosto protiví zasadám každého katolíka, aby sme my s tou spoločnosťou, s tým štátom, kde boli zabíjané ženy a deti, uzavierali spojenectvo. (Výkřiky komunistických poslanců.) Hovorme dále už raz otvorene.

Jestliže Československá republika chce brániť svoje hranice, to sa nemôže diať tým, aby tunajším ľuďom boly naočkované bolševické idee a aby bol spáchaný ten veľký hriech, ktorý zničí naše deti. Československá republika by bola mala tisíc možností uzavrieť poctivé priateľstvo so svojími súsedmi a uzavrieť spojenectvo s kýmkoľvek, len práve so sovietmi nie.

Dovoláva-li sa vláda pri každom kroku toho, že štát je v nebezpečí, a pri tom poškuľuje k sovietom, tu zároveň o nás povedá, že my nie sme spokojní. Nuže, pozrime objektívne na to, kto je dnes v Československej republike spokojný. Nie sú spokojní Česi, lebo sa obávajú hmotného úpadku. Nie sú spokojní Slováci, lebo nedostalo sa im autonomie práve tak, ako Rusínom, ktorým toto právo bolo zabezpečené medzinárodnou smluvou. Avšak nie sú spokojní ani Nemci a nemôžu byť spokojní ani Maďari, lebo nemajú menšinové práva, zabezpečené im v mierovej smluve a v ústavnej listine. Ak československá vláda chce konsolidovať vnútorné pomery štátu tak, ako to robila dosiaľ, tu sa veľmi mýli, lebo dvojstranné smluvy nemôžu byť jednostranne rozviazané.

Pán posl. dr Mičura hovoril o fašizme a riekol, že s fašizmo nemožno na jednej platforme sotrvávať už najmä preto, lebo že fašizmus je vo službách revízie. Veľavážení páni! Niekoľko členov vlády a ostatní vedúci činitelia robili pred válkou i po válke v cudzozemsku propagandu v záujme samostatného štátu a tvrdili, že v rakúsko-uhorskej monarchii sú národnosti utlačované. My s našimi sťažnostmi nepôjdeme do cudziny, my tuná pri každej príležitosti otvorene hlásame, že práva Maďarov sa v tomto štáte nerešpektujú, a iba vláda chodí obvykle do cudziny s tým, že Maďari, ktorí sú v opozícii, sú íredentisti, a keďže vo vládnych stranách najde sa semo tamo Maďar, ktorý za rozpočet hlasuje, dovoláva sa vláda toho, že Maďari sú tuná spokojní.

Nuže, ja by som nechcel mať svedomie toho Maďara, ktorý tento rozpočet odhlasuje, keďže sú tuná celé tisíce naších krívd, aby som iné nespomenul, len na pr. naše školské krivdy. V čiročiste maďarských obciach nemáme našich ľudových škôl. Tak v ľudovej škole rydze maďarskej obce Macsola, okres berehovský, kde vyučovacím jazykom bol dosiaľ jazyk maďarský a kde sú dve učebné siene, k vôli rodinám niekoľko málo financov a četníkov bola zriadená česká škola, ktorú umiestili v maďarskej škole, takže v jednej učebnej sieni vyučuje český učiteľ celý deň 35 detí, v druhej sieni však dva učitelia vyučujú striedavo 124 maďarských detí. Maďarská škola v Kiare bola v r. 1935 zrušená, predstavenstvo obce Macháza niekoľkokráť požiadalo o školu pre 42 maďarských detí, ale bez výsledku. V obci Sirák žiadalo 58 rodičov o zavedenie maďarského vyučovania, ale bez výsledku. Vyučovanie v Solotvine deje sa vo dvoch vedľajších miestnostiach, lebo školská budova rímsko-katolickej erárnej školy so 4 učebnými sieňami je životu nebezpečná a lesný erár, ktorý školu vydržuje, nechce postaviť budovu novú. V jednej z týchto miestností deje sa vyučovanie českých detí nepatrného počtu, v druhej sú vyučované maďarské deti v počte 470 striedavo s deťmi rusínskymi. V obci Palín žiadalo asi 100 maďarských rodičov o fakultatívne vyučovanie jazyku maďarskému. Správca školy Kovář túto žiadosť ani len nepredložil vyššiemu úradu. Niet maďarských škôl vo Veľkej Borši, Čečejovciach a v Mokranciach, čo je už trvalou sťažnosťou, v Kobyleckej Polane, kde v r. 1936 bola zriadená rímsko-katolická maďarská škola, avšak škôldozorca v Rahove uložil správcovi rusinskej školy, aby učinil oznámenie proti rodičom, ktorí dali zapísať svoje deti do maďarskej školy.

Mohol by som i ďalej pokračovať v týchto naších školských sťažnostiach, ale nemôžem tak urobiť pre krátkosť času. Rovnaká situácia je i na poli škôl meštianskych a stredných. Najkrikľavejším príkladom je prípad mukačevský a užhorodský. Žiadosť, aby obnovené bolo maďarské stredoškolské vyučovanie v Mukačeve, už po šieste zamietlo ministerstvo školstva, ač minister Dérer, ba čo viac i pán prezident republiky Beneš nám to sľubovali. Užhorod podal tohoto roku už dve žiadosti vo veci maďarského gymnázia, avšak bez výsledku a s odôvodnením, že niet peňazí. Naproti tomu na výstavbu gymnázia českého prispelo ministerstvo 2 milionami korún.

Páni, to sú do neba volajúce hriechy. Nás nie preto pričlenili sem k Československej republike bez nášho dotázania, aby sme sa octli v situácii horšej, než v akej boli tí, ktorí práve svojou propagandou v cudzine vydobyli si svoju slobodu.

Nad týmito našimi krivdami prechádzajú vládní poslanci ľahostajne a tvrdia, že Maďari tu majú všetké práva, že sa tu nestaly chyby a že len ten vražedný maďarský revizionizmus a ten vražedný nemecký hitlerizmus ohrožujú túto republiku, a preto ten spech s uzavretím spojenectva so Stalinom.

Tento krátky výpočet dokazuje, prečo mi nemôžemo robiť nič inšie, než stáť v najostrejšej opozícii proti dnešnej vláde. (Výkřiky komunistických poslanců.) Tu ide o otázky zásadné. Na Slovensku trvá kresťanstvo už po dobu 1000 rokov. Mv katolíci nemôžeme nechať zbolševizovať Slovensko len preto, že zahraničná politika vlády je planá. My nemôžeme dopustiť, aby učitelia, ktorí vyučujú naše deti, odobrali sa na študijné cesty k sovietom, abv naše deti infikovali. My k tomu nikdy nedáme svoje svolenie, lebo toho vôbec nie je treba.

Pred 18 rokmi v dobe utvorenia republiky sľubovali vtedajší odpovední činitelia. že Slovensku a Podkarpatskej Rusi bude daná autonomia. Nech tedv vláda dá už raz Slovensku a Podkarpatskej Rusi autonomiu, aby sme my po dohode s našimi slovenskými bratmi sami sa mohli starať o osudy Slovenska. (Posl. Schulcz [maďarsky]: Aby ste Slovensko zkantrili?) Nuž veď vy a páni agrárníci, ktorí všetko šmahom odhlasujú, už ste ho zkantrili. (Posl. Stunda [maďarsky]: Čo máte s námi. s agrárníkmi?) To, že všetko šmahom odhlasujete a ničíte krajinu. (Posl. Stunda [maďarsky]: Každú múdru vec odhlasujeme!) Nuž robte tedy len ďalej takéto múdre veci. (Posl. Stunda [maďarsky]: Autonomie je vám treba k tomu, aby ste mohol sa prechádzať pod budínskym hradom?) Vážený pán poslanec, ja sa prechádzam pod pražským hradom, kedy sa mi ľúbi, a pod budínskym hradom, kedy sa mi chce, avšak vy agrárníci preca nebudete môcť zabrániť tomu, aby si Slovensko svoju autonomiu vybojovalo, a potom s vámi agrárníkmi zúčtujeme.

Český centralizmus zničí Slovensko. centralistická politika a boľševické priateľstvo Čechov naprosto znemožňujú, aby sa mohly vyvinúť normálne pomery so súsednými štáty. (Posl. Schulcz [maďarsky]: A kú to chcete autonomiu?) Aká bola sľúbená v Pittsburku. (Posl. Kopasz: Vy chcete slovenskú autonomiu?) Áno, chceme slovenskú autonomiu, poneváč to sľúbil prvý prezident Masaryk a to sa musí dodržať. (Posl. Kopasz: Aby ste mohol cestovať do snemu do Budapešti!) Ale ja nechcem do Budapešti, ja chcem snemovať v Bratislave, rozumiete?

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Esterházy (pokračuje): 18 rokov sľubujete a nedávate. Môžete sa všetci hanbiť za to. Pravda, vy ste to sľúbili a sľuby sa sľubujú a blázni sa radujú. Slovenská autonomia preca bude, lebo my kresťania a katolíci na Slovensku nechceme nič spoločného mať s boľševikmi. (Posl. Zeminová: Tisíc roků jste Slováky otročili!) A čo robíte s námi? (Posl. Zeminová: Mluvíte za grófy!) Nemáme ani školy, nemáme univerzitu, v rozpočte nám nedávate to, čo potrebujeme. (Posl. Zeminová: Dejte si pozor!) Ja si dávam pozor, nevyhrožujte, ja sa vás nebojím, dostanete kyticu a akú peknú!

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Esterházy (pokračuje): Páni, márne tu vyskakujete, márne hovoríte, nedá sa tu urobiť nič. Krivdy, ktorými sme my Maďari po dobu 18 rokov boli každodenne postihnutí, utvrdili nás v tom, aby sme oproti vláde zostali i naďalej v najostrejšej opozícii.

Místopředseda Langr (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta uplynula.

Posl. Esterházy (pokračuje): Vláda nerešpektuje práva maďarskej menšiny. (Posl. Schulcz [maďarsky]: Treba ju dať pod kuratelu!) Vás treba dať pod kurateľu. (Posl. Schulcz [maďarsky]: Naučte sa slušným tónom hovoriť!) Mluvím takým tónom, aký pokladám za vhodný. S vámi ostatne ani nepolemizujem. (Posl. Schulcz [maďarsky]: Vy jste povedal, že my sme zradcovia. Podľa svedoctva dejín vaši predkovia Esterházyovci zradili Rákócziho, Kossutha a obdržali veľkostatky!) Len nechajte v pokoji tých "zradcov" Esterházyovcov, lebo na nich sa beztoho nehodí poznámka Hodžova prednesená v r. 1906 v uhorskom parlamente, ktorá sa teraz hodí na vás. (Potlesk poslanců krajinské strany křesť.-sociálistické.)