Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Branžovský. Dávám mu slovo. (Výkřiky poslanců strany komunistické a poslanců strany sudetskoněmecké. - Místopředseda Langr zvoní.)

Prosím o klid. (Výkřiky posl. B. Köhlera.- Místopředseda Langr zvoní.)

Volám pana posl. B. Köhlera k pořádku.

Prosím o klid. (Trvalé výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Langr zvoní.)

Volám pana posl. Beuera k pořádku. (Výkřiky posl. Beuera a poslanců strany sudetskoněmecké. - Místopředseda Langr zvoní.)

Volám pana posl. Beuera po druhé k pořádku. Žádám o klid.

Prosím pana řečníka, aby se ujal slova.

Posl. dr Branžovský: Slavná sněmovno!

Nenechám se rušiti chováním některých pánů a přednesu to, co je mojí povinností přednésti.

Je-li člověk nemocný, má-li přetíženou nervaturu, propadne neurasthenii, propadne i hypochondrii a hledá zázračné mediciny. Jeden čas všichni hypochondři stonali na vitaminy, dnes stůňou na hormony, co to bude za dva roky, nevím. Každý systém, který se přetížil, také se stává neurasthenickým, nehledá nápravu v tom, aby zlepšil svou životosprávu, aby začal pořádně jíst, aby začal pořádně spát, prostě aby si rozdělil práci a odpočinek, aby žil jako člověk, nýbrž přetěžuje se dál, vyhání svůj organismus k výkonům všelijakými narkotiky a uchyluje se k letkvarům. (Výkřiky poslanců strany komunistické a sudetoněmecké.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Branžovský (pokračuje): Tak už jste domluvili?

Lidstvo po válce vysílené uchylovalo se také k letkvarům, národové hledali mediciny a našli různé "-ismy", ať už to byl marxismus, komunismus nebo leninismus ... (Výkřiky posl. Appelta.)

Místopředseda Langr (zvoní): Volám pana posl. Appelta k pořádku.

Posl. dr Branžovský (pokračuje): ... a ty se neosvědčily. Kde jsme se s nimi octli, vidíme dnes nejlépe a všichni to cítíme na vlastní kůži. Ve své neurasthenii hledají národy nové mediciny, nové narkotikum, a našlo se tentokrát "-ace". Dříve to byly "-ismy", nyní jsou to "-ace": inflace, deflace, reflace a jak se to všechno jmenuje. Je-li to správně či nikoli, neřešme, ale zjistěme si, kam to musí vést.

Medicina, pro kterou jsme se my rozhodli, je devalvace. Jestliže jsme se ovšem my rozhodli nebo jestli jsme "byli rozhodnuti", to jest jiná otázka. Prostě devalvaci máme. Když to Francie udělala, bylo nejprve řečeno, že my nikoliv, ale skutek se potom ukázal jiný. Je nesporné, že devalvace - a bylo to už desetkrát s tohoto místa řečeno - je snížení vnitřního obsahu bankovek. Je nesporné, a jakmile bankovka neváží sto, nýbrž padesát, že dostanu za ni méně - to jest také nesporné - je tu potom ovšem otázka, kdo to dělá, kdy a za jakým účelem.

Vidíme zde několik skupin států, Anglii, Ameriku a Francii. (Výkřiky posl. Beuera.)

Místopředseda Langr (zvoní): Volám pana posl. Beuera opět k pořádku.

Posl. dr Branžovský (pokračuje): Anglie, Francie i Amerika se rozhodly pod tlakem okolností pro devalvaci. A proč? Můžeme se podívati konečně jeden a půl tisíciletí zpět na starý Řím. Hynula tenkrát říše. Je zajímavé, že hynula za příznaků, kterými i dnes to stůně. Byl-li tenkrát dovoz egyptské pšenice ve státních rukou, dnes je to o to horší, že to není ve státních rukou, nýbrž monopol. Jestliže tenkrát stát dával "panem et circenses", nemáme ani dnes obstaráno dost práce pro lidi, ale dáváme jim žebrácké poukázky na jídlo a také sportovní sensace, jako Spartu, Slavii atd. Tenkrát, když hynul Řím, to nehynul stát a určitá teritoriální jednotka, nýbrž to hynula i soustava, v níž tenkrát celé lidstvo žilo. Lidstvo žilo a žije dosud v soustavě liberalismu. Liberalismus, to je to imperium, které hyne. Klasickými zeměmi liberalismu jsou právě Francie, Anglie a Spojené státy. Tam se to také musilo projeviti, ale pro ně je ta devalvační otázka jiná. Ony totiž mají své vlastní suroviny, takže za svou vnitřně neodhodnocenou valutu v plných cenách koupí plné kvantum potřebných surovin, samy je v továrnách za plných mezd vnitřně neznehodnocené valuty obrábějí, ale za hranice mohou vyvážet dumpingově, sníženě. Je zajímavé, pánové, že tu o dumpingu nikdo nemluvil. Když se však u nás pod tlakem okolností začalo mluvit o devalvaci, tu někdo od nás ať v Paříži, v Londýně nebo jinde v cizině, maje k tomu demokratické zmocnění zákonodárných sborů anebo nemaje, slíbil limit. Zůstane to lhostejné. Prostě my jdeme nolentes a nikoli volentes. Ani v Anglii, ve Francii a ve Spojených státech neudělali to o své vůli záměrně a dynamicky, nýbrž okolnosti je k tomu hnaly. My však to neděláme jako suverenní stát a jako svémocný akt, který by sledoval náš vnitřní cíl a skutečný státní zájem, nýbrž proto, že si to naši západní "přátelé" přejí. Jak to přátelství vypadá, vidíme nejlépe na tom, jak nám Francouzi dodávali kanony, jak nám chtěli dodávat aeroplany, a na tom, jak k nám chtějí dovážet kde co, voňavky atd., aby se podle možnosti ještě pomáhalo rozmařilosti; ale podívejte se na kontingenty, které byly ve Francii zrušeny. Myslíte, že to bylo zboží, které tam budeme moci dovážet? Chraň vás Pán Bůh spravedlivý. To byly kontingenty na všechno možné, jen ne na to, co my bychom mohli tam prodat. Ale ještě něco. Paříž a Londýn řekly: "Nesmíte s devalvací natolik dolů, abyste byli ve výhodě", jak je vidět na sazbě devalvace franku a koruny.

Je zde ještě třetí skupina států, a to nejsou nolentes, nýbrz volentes, ti, kteří chtějí, a to je Italie. Ta počkala, mlčela, neříkala hned, že nebude dělat nic, ani že bude devalvovat, byla docela zticha, vše uvážila - a co provedla? Devalvaci radikálním řezem. Italie je vnitřně značně zadlužena a touto cestou se velkého vnitřního zadlužení velmi pohodlně zbaví. Že to Italie nedělá jako souběžec západních mocností, nýbrž jako suverenní stát a jako svůj samostatný akt, je nejlépe viděti z toho, že s devalvací jde současně generální hypotéka na majetek národa 5%. Ten úrok, který majitelé pozemků budou platiti, bude rozhodně podle mého mínění menší, než co dnes musejí platiti na zúročení a úmor velkého vnitrního státního dluhu.

Ale nejen to, Italie si tím zaplatí celou habešskou historii. Italie má po ruce i další ohromné možnosti. Když bude zle, mohou "špricnout" - jak se říká - petrolejové akcie, kterých mají na vagony a které si moudře opatřili, chystajíce se na válečné tažení. Italie to bude, která vytáhne dlouhé stéblo.

A konečně je zde čtvrtý, neznámý faktor, a to je Německo. Musíme si uvědomiti, že Německo je jedním ze států, který má nesmírné zkušenosti s tím, co je to žonglování a voltižování oněch papírů, které se jmenují bankovky. Německo ví, co se může dělat při plné nebo prázdné státní pokladně, resp. při takovém nebo onakém krytí. Německo tedy nedopadne špatně. Ale jak dopadneme my? Musíme si uvědomiti, že pro stát, který má své vlastní suroviny je to výborná transakce, poněvadž nezměněně nakoupí, nezměněně vyrobí a bez ztráty na vnitřní prodejní ceně hodí zboží za dumpingovou cenu za hranice. My to ovšem nesmíme! Neradno je s pány třešně jídat! Nám patrně zkušenosti za těch 18 let ještě nestačily.

Jaký bude vliv u nás? Máme exportní průmysl, který je odkázán na dovoz surovin. Jak s tím pochodíme? Velmi pěkně! Továrny měly preliminováno tolik a tolik na nákup, řekněme, švédské rudy, ale teď po devalvaci dostanou menší množství surovin, nebo-li budou mít méně práce pro své pece a válcovny, budou míti méně pracovních dnů pro dělníky, nebo-li: sníží se pracovní možnost. V potravinách jak by smet. Loni jsme měli co do pícnin nesporně katastrofální rok, sedláci prodávali za pac, a dnes musí sedlák zvýšiti snížený stav dobytka, mladý dobytek musí dokrmiti. Proto není dostatečný příhon na naše trhy a tak musíme dovážet z ciziny. Vláda také již uvolnila přívoz cizího dobytka, který budeme platit po devalvaci dráže. Tak i co do zaměstnanosti nastane zhoršení - a bude to na více místech - i co do trhu potravin nastane u nás zdražení.

Vláda dělá opatření proti bezdůvodnému zdražování. S tím bezdůvodným zdražováním je to velmi problematické, poněvadž je známo, že každý předpis je k tomu, aby se obcházel, a každý zákaz k tomu, aby nebyl dodržován. To je životní filosofie každého člověka, porušit předpis, vyběhnout z daného rámce. Tedy ta opatření proti bezdůvodnému zdražování nepovažuji jako praktický právník za příliš nadějná, tím méně uvážím-li, že zde bude hromada důvodného zdražování - a nám zůstane lhostejné, je-li to zdražení důvodné nebo bezdůvodné, když nejhorší je to, že všechno bude dražší a že lidé nebudou moci nakupovat, poněvadž jejich důchodová míra se nezvýšila. Zde je právě vidět, že Italie docela správně posoudila věc samostatně, náhle udeřila plnou energií, a současně udělala generální hypotéku, jak jsem se zmínil. Uvědomila si též, že největšími protekčními dětmi liberalismu jsou majitelé cenných papírů. Ti všichni utečou. Majitel bankovky má v ruce po devalvaci bankovku o nižší náplni, majitel vkladní knížky má depot o nižší vnitřní hodnotě. Ale majitel akcie si to spraví na kursu a je to zase tam, kde to bylo. Toho si byla vědoma Italie a uvalila jakousi generální hypotéku na akcie. Zde je viděti, že se dokonale odtrhla od západu. My však jsme se připoutali pevně k západu, který stojí úplně na úrovni římského imperia, když hynulo.

Podívejte se na Paříž! Potkáváte tam Alžírany s koberci, Asyry atd. Podívejte se na Londýn, třeba na Trafalgar, a vidíte tam samé cizince a orientálce. Totéž byl starý Řím. Vždyť na př. i jeho nejlepší právníci, Papinián a Ulpian byli z Asyrie. Dnes mají tam na západě také východní import. A jak se to osvědčuje, je nejlépe viděti právě na tom, že jsme udělali blumovinu, která se snad v Paříži může osvědčiti, ale u nás rozhodně musí uškoditi. Kdyby se skutečně ta opatření u nás dělala spontánně, z moci suverenního národa, pak by se o tom dalo debatovat. Ale dnes, kdy o tom všichni vrabci cvrlikají, a při tom se zachovává, řekl bych, takové stydlivé ticho, nevím, jak se na to máme dívat, pakliže koaliční strany - zase to každý ví - které při projednávání stavěly se rukama, nohama proti, najednou chtěly daleko radikálnější devalvaci, aby se tím dosáhlo větší konkurenční schopnosti, bojovaly a bojovaly a najednou vidíme, že vládní strany: ticho po pěšině. Pánové, to je obžaloba, která bude projednávána později, kterou tu na sebe koaliční strany vznesly. Jednou vás bude budoucnost volat k odpovědnosti a za to soudit a bude soudit tvrdě, poněvadž jste zde hazardovali s budoucností národa.

Devalvace sama je otřes a pak-li takový otřes chystám, pak se musím pořádně rozkročiti a zajistiti se pro všechny okolnosti. Ale my jsme improvisovali. Na jedné straně, abych tak řekl, držíme štangle Paříži a Londýnu, ale ty nám nic neřekly - a najednou to překvapení! Nebyli jsme informováni, ba z nejautoritativnějších míst padla slova, že my to dělat nebudeme, že to nepotřebujeme, a pak najednou na čtyráku se udělá čelem v zad a devalvace je zde! Její důsledky budou velmi zlé. Argumentuje se zde i exportními argumenty. Nevím, ale celá naše exportní politika in punkto vývozního průmyslu je na chybném základě.

Letos počátkem leta se u Pardubic vyšinula lokomotiva a přijeli ji zdvihat železničním jeřábem. Inženýr zapomněl asi jeřáb zakotvit, lokomotiva byla těžší, jeřáb lehčí, ale přece jen byl dosti silný, aby sám sebe vyvrátil z kořene, aby se vyvalil z kolejí. Totéž je takový exportní průmysl. To je vlastně jeřáb, jehož rameno natahují přes hranice svého státu, aby tam zdvihl zlaté břemeno a donesl je k nám. Pakliže můj jeřáb není zakotven dobře ve zdravém hospodářském vnitřním trhu, neposkytnu-li vlastním lidem možnost, aby si vydělali a mohli nakupovati, pak je to nezakotvený jeřáb, který se musí jednoho krásného dne skáceti. Ono se to dá "léčiti" tím, že když zdviháme to těžké břemeno peněz za cukr - na druhé straně odsypáváme, to jest prodáváme do ciziny cukr 1 kg za 50 hal. - a u nás si od chudáků necháváme dávat 6.40 Kč. Snad by devalvace mohla zapůsobiti na ceny zemědělské, že by sedlák mohl prodávati dráže žito. Kdyby nakrásně dnes byla zvýšena cena obilnin, tak to bude inkasovati obilní monopol, který se zbaví zásob ve skladišti, a sedlák na tom zůstane stejně jako byl. Zůstalo mu to problematické zemědělské vyrovnání, o němž si zajisté nikdo nedělá ilusí.

Že si koaliční strany nejsou docela jisty a necítí se pevně bylo nejlépe viděti na tom - co nepůsobilo nejlepším dojmem - že po exposé pana ministra financí prvním, kdo musel demonstrativně tleskat, byl sám pan předseda vlády. To myslím, nesvědčí o dobré situaci a dobré náladě koaličních stran. Ony teď mlčí a hlasovat budou. Padly zde také výroky, že jeden pán druhému vytýkal, že neodpovědně budí paniku. Té paniky není potřebí. Lidé jsou již tak přepanisováni, že už jim to pomalu je všecko jedno. Jen si poslechněte lid venku: "Mně už je to všecko jedno, jen abych dostal svou mzdu, abych si mohl koupit, co potřebuji, o ostatní se nestarám!" Jsou tímto systémem vychováváni k úplnému fakirství.

Svědomí musí mluvit! V parlamentě má každý, podle ústavní listiny, mluvit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, svobodně, nepřijímati rozkazů, ale přesto, ať je soukromé mínění kteréhokoli pána jakékoli - bude se hlasovat podle koaličního usnesení. Jak věc dopadne, můžeme vědět přesně: zdražení se nedá zabránit. aspoň tomu odůvodněnému, pro zvýšení zaměstnanosti se nestane nic takto prováděnou devalvaci, s kterou pokulháváme za druhými. Cizina využije naší slabosti, Paříž a Londýn nám nedovolí provésti devalvaci v takové míře, aby pomohla i nám - ona poslouží zase jenom západu. My jsme sloučili svůj osud s osudem systému západních zemí, který hyne. Obávám se, abychom se neoctli v nebezpečí, že zhyneme sebou. Nepřál bych si, abychom my byli ti, kteří to prohrají.

Za daného stavu věcí usnesl se klub poslanců národní obce fašistické na tomto prohlášení (čte):

Kdyby devalvace československá byla prováděna suverenně a záměrně za cíli, sloužícími bezvýhradně nebo alespoň převážně prospěchu státu a lidu československého, kdyby byla provedena se zřetelem na to, že náš vnitřní trh potřebuje na devět miliard pracujícího oběživa, kdyby byly dány plné a realisovatelné záruky za to, že devalvační otřes nepotáhne za sebou další potíže, zejména mzdové a drahotní, kdyby devalvace byla řešena tak, aby pomohla při záchraně na pokraji zkázy stojícího zemědělství a živností, kdyby devalvace nezpůsobila přímo i nepřímo zdražování dovážených průmyslových surovin a poživatin, pak by mohl klub fašistických poslanců uvažovati o zaujetí kladného stanoviska. Ježto však tyto předpoklady podle našeho přesvědčení nejsou dány, ježto devalvace nutně musí přivoditi další potíže, a to v době samo sebou již kritické, vidí se klub poslanců národní obce fašistické nucen odepříti této osnově zákona své hlasy. (Potlesk poslanců národní obce fašistické a nár. sjednocení.)

Místopředseda Langr (zvoní): Přerušuji schůzi do 3. hod. odpolední.

(Schůze přerušena v 1 hod. 3 min. odpol.- znovu zahájena ve 3 hod. 30 min. odpol.)

Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Sněmovna je způsobilá jednati.

Budeme pokračovati v jednání o prvém odstavci pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 633) zákona o nové úpravě československé měny (tisk 635) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném v 60. schůzi sněmovny dne 7. října 1936.

Ke slovu přihlášen jest ještě p. posl. Remeš.

Dávám mu slovo.

Posl. Remeš: Slavná sněmovno!

Byl jsem pověřen úkolem, abych v zastoupení majoritních vládních stran učinil k projednávané osnově toto prohlášení:

Rozhodnutím Francie, Anglie a Spojených států, přikročiti k takové úpravě měnových poměrů, která by umožnila mezinárodní směnu zboží a práce a tím také pokojnou spolupráci civilisovaného světa, dostal se náš stát před úkol přizpůsobiti svoji měnu této nové situaci. Vláda prozkoumala naše hospodářské vztahy domácí i zahraniční a navrhla sněmovnám osnovu zákona, kterou jsme podrobili dobré úvaze. Jsme si vědomi těžkého úkolu i veliké odpovědnosti za jeho řešení. Jako každé opatření hospodářsko-politické má také navržená úprava své výhody i nevýhody. Poctivá kritika béře zřetel na obojí a posuzuje spravedlivě, oč se dosavadní poměry zlepší nebo zhorší. S tohoto hlediska máme za to, že i odpůrci této osnovy uznají ji za jeden z účinných prostředků vybřednouti ze stavu, který také oni musí uznávat za neudržitelný.

Máme důvěru k vládě, že vědoma své odpovědnosti za provádění tohoto zákona v tom duchu, v jakém jej chceme přijmout, se přičiní, aby jeho celkový výsledek přinesl našemu státu a jeho občanstvu podstatnou úlevu v dnešní těžké situaci, že se přičiní, aby ho nebylo zneužito k neodůvodněnému a nespravedlivému zvedání cen, nýbrž k tomu, aby přispěl k rozšíření odbytu a k rozmnožení pracovní příležitosti a tím i slušných výdělků všech k práci schopných a ochotných lidí, zejména nezaměstnaných. Doufáme, že když se podle vzorů jinde osvědčených bude moci naše obchodní politika změniti, a pozvedne-li se tím solidní podnikání soukromé i veřejné, bude možno zvýšiti příjmy soukromých i veřejných zaměstnanců, které za krise byly sníženy.

Úprava, kterou hodláme přijmouti, má přispět nejen našemu obchodu zahraničnímu, nýbrž také vnitrozemskému hospodářství. Aby tohoto cíle bylo dosaženo, bude potřeba připojit k této úpravě měnové řadu dalších opatření, která by tvořila pevný soubor nové politiky, uvolňující hospodářský život. Sem patří uvolnění obchodního i platebního styku s cizinou, zajištění hojného a levného úvěru solidnímu podnikání soukromému i státu a samosprávě, reforma celního tarifu a politiky daňové, reforma dopravních tarifů zvláště se zřetelem na zájmy odlehlých krajů a reforma veřejné správy, aby nebrzdila roztáčející se kola těžkopádným řízením.

Rádi bychom, aby zlepšení hospodářské, které očekáváme od této úpravy, přispělo také k řešení některých politických a národnostních problémů našeho státu. Od této úpravy a dalších opatření, která s ní budou souviseti, očekáváme podstatné oživení hospodářského života, zejména také těch odvětví našeho průmyslu, z nichž je živa značná část našich německých spoluobčanů. Rádi bychom, aby v tomto opatření viděli naši dobrou vůli pomoci jim v jejich zvlášť těžké situaci.

Ale sebe lépe míněný zákon by málo pomohl bez ochotné a věrné spolupráce všech, kdo se jím mají říditi. K této věrné spolupráci zveme všechny občany a občanky tohoto státu. (Potlesk.)