Místopředseda Košek (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Čuřík. Dávám mu slovo.

Posl. Čuřík: Slavná sněmovno!

Osnova zákona, kterou projednáváme, je jistě odrazem dnešních poměrů a celého vývoje hospodářských poměrů v naší republice. Vzpomínám na dobu po převratu, kdy revoluční Národní shromáždění ustavilo zvláštní socialisační výbor, který byl pověřen, aby zkoumal otázku socialisace dolů a velkých podniků. A musím bohužel konstatovati zde dnes po 18 letech, že tento výbor revolučního Národního shromáždění se téměř vůbec nesešel a také se otázkou téměř nezabýval. Byl pouze ustaven, a to, co pak podnikl, bylo úplně bezvýznamné.

Je-li dnes otázka dolů stále ještě živým předmětem, není-li vyřešena, pak je to jistá skvrna na naší státní hospodářské politice od převratu. A přicházíme-li dnes sami s návrhem na sestátnění uhelných dolů, pak to úplně odpovídá psychologickému založení našeho národa a také založení našeho státu. Není to snad nějaký experiment, který má býti pouze otázkou volební, nýbrž je to otázka velmi vážná. Musím ovšem, vážení pánové a vážené dámy, konstatovati se svého hlediska, že dnes uhelné doly jsou skutečně vyrabovány a hlavně jsou zatíženy finančně.

Při jedné poradě, tuším, před dvěma roky, jsme jednali o mzdách horníků na Ostravsku, a tu tenkrát těžaři konstatovali, že jsou podvázáni nedostatkem úvěru, nedostatkem vývozu, daňovými potížemi a hlavně že nemají úvěru vůbec a že jsou zadluženi. Kdybychom ovšem zkoumali otázku zadlužení těchto dolů, přijdeme asi k závěru velmi jasnému, že to byla politika docela systematicky, vědomě prováděná velice mazaným způsobem. Majetek, který patří povětšině cizákům, byl jistě zatížen velmi rafinovaně, aby nemohl býti vyvlastňován ve prospěch nebo s prospěchem státu. A tento moment je velmi důležitým činitelem při otázce sestátnění uhelných dolů v naší republice. Kdyby dnes stát chtěl sáhnouti cestou docela zákonnou, za určitou náhradu, na tyto přírodní statky, našel by tam tolik potíží personálních, technických a finančních, že by se tento problém řešil velmi těžko. To je poznatek, který si musíme uvědomiti, když chceme zkoumati otázku sestátnění soukromých dolů.

Co se týče hornického pojišťování, sanuje je zde dnes vlastně státní pokladna - třebas ovšem za účasti i jiných činitelů. To je ovšem zase důkaz, že vhodné doby se promeškaly. Když se pracovalo ve dne v noci na několik šichet, když se vyvážela spousta uhlí do ciziny a byl odbyt i u domácího průmyslu, tenkrát byla vhodná doba, abychom zabezpečili horníky na trvalou dobu. A tu musím, bohužel, konstatovati fakt, že socialisté v době, kdy byla dobrá konjunktura a kdy stát měl možnost diktovati zaměstnavatelům větší povinnosti a sociální závazky, to prostě neprovedli.

Důvodová zpráva praví, že zákon z r. 1922 nebyl vůbec podložen matematicky. To přiznávají pánové docela otevřeně bez zvláštních okolků; nebylo prý dosti statistického materiálu. Vážení pánové a dámy, to není důvodem k omluvě. Když byl dělán o dvě léta později zákon o sociálním pojišťování, byl velmi obsáhlý statistický materiál k disposici, podle sčítání lidu, byla připravena spousta tabulek. Bylo snad i zde možno o něco dříve připraviti materiál pro zákon, který se sdělával bez statistického materiálu. Není tedy omluvy, že tenkrát nebyl po ruce materiál. Ostatně ponechati po 14 let takovýto důležitý zákon úplně ve vzduchu, bez zajištění důchodu, a spoléhati se jen na státní pokladnu, to by nebylo správné ani se stanoviska státního, ani se sociálního a finančního. To se omluviti nedá, to je veliká vada, která byla spáchána tvůrci tohoto zákona.

Chtěl bych zdůrazniti, vážená sněmovno, že i tento návrh, který máme odhlasovati, nese na sobě ještě stopy určitého stranictví, které se pořád vleče našimi sociálními zákony již od převratu. Žijeme ještě stále v jakési psychose a nemůžeme se zbaviti určitého zatížení, které má ráz stranickosti a jisté jednostrannosti určitých skupin. A v tom je všeobecná vada naší sociální politiky. Mluví se zde případně o sestavení orgánů, které mají vésti bratrské pokladny hornické a Ústřední sbor bratrské pokladny. Má se voliti podle poměrného zastoupení, ale hned se diktuje už v tom zákoně určitý počet delegátů, který je značně vysoký a znamená vlastně omezování poměrnosti, poměru volebního práva, a je určitým rysem diktatury jedné skupiny vůči ostatním pojištěncům a horníkům.

Já jsem se snažil v jistých poradách docela loyálním způsobem tyto věci napraviti a zameziti snad této diktatuře jedné skupiny, bohužel, řeklo se, že je to vše dohodnuto, ujednáno, že by nebylo možné na tom nic měniti. Já to konstatuji jako věc, která musí nám také býti do jisté míry velmi závažnou.

V hornických revírech není všecko v pořádku. Dnes tam máte situaci, že je omezena pracovní možnost dělníků, že se vysazuje, že se stále hrozí propouštěním tisíců nových horníků z práce: Na tento celý postup má potom také vliv jistá strana nebo některé strany politické. Ale pozorujeme jeden fakt, že při propouštění horníků béře se to podle legitimace té či oné strany, čili provádí se takový suchý teror na těch, kteří mají jiné přesvědčení politické nebo náboženské.

Zde se mluvilo s této tribuny v minulých dnech také o teroru, vytýkalo se republikánské straně, v jejímž středu jsem jako člen klubu, že provádí teror při přijímání dělníků do práce. Neomlouvám žádný teror, který se provádí, naopak jej odsuzuji, ať je z kterékoli strany prováděn, ale, pánové, vezmete-li případy v závodech ostravských, na Karvínsku, kde horník je ohrožen denně a denně propouštěním z práce, a je-li jiného směru politického, je ohrožen dvojnásobně, pak je to teror ještě daleko krutější než teror na těch venkovských statcích.

Konstatuji, že tato osnova zákona zaručuje nám všem plnou svobodu organisace, svobodu demokracie, jak náleží podle ústavního zákona naší republiky. Vážená sněmovno, na Ostravsku hnutí křesťansko-sociální má své určité kořeny a své posice. Mezi polskými robotníky a českými dělníky máme tam své organisace, které držíme po léta s velikou obětí a velikými námahami. Musím říci, že tato skupina je vůbec vyloučena z práva na účasti hornického pojišťování, je sice početně menší, jest slabší, ale není respektována v žádném ohledu. Tam na Ostravsku se prožilo během několika roků již tolik útrap, že je to přímo strašné. Vzpomeňte, vážená sněmovno, teroru po převratu, kde několik desítek našich horníků bylo okrvaveno, vyhozeno z práce, byli ničeni ve svých existencích, a tito lidé byli odkázáni na podporu z naší organisace - bez nějaké pomoci neb ochrany státní. Na Ostravsku se prováděl teror na těch nejchudších lidech, kteří byli vyhazováni z práce a zbavováni chleba, a dodnes stále tento teror v jiné formě se tam uplatňuje a touto osnovou bude vlastně potvrzen. To je veliká vada této osnovy zákona.

Vážená sněmovno, hornický život sám o sobě je úžasně těžký. Vezměte si ostravské poměry nebo poměry na Rosicko-Oslavansku. Musíme říci, že hornické rodiny jsou pro stát velice plodným činitelem po stránce populace, po stránce pracovní schopnosti a věrnosti ke státu je to živel velmi spolehlivý, loyální a účinný.

Práce podzemní je něco strašlivého. Znáte různá neštěstí, která se udála v naší republice před několika roky. To jsou drastické důkazy, že život v podzemí je nebezpečný, těžký a namáhavý. Proto není nikoho, kdo by bránil a překážel úpravě hornického pojištění nebo kdo by horníkům zlepšení jejich soc. pojištění nepřál. Ale odsuzujeme, že se bídy horníků, chudých lidí, velmi často zneužívá stranicky a politicky.

Vážená sněmovno, nechtěl jsem zacházeti do detailů, poněvadž jsem přednášel různé návrhy v komisi a také ve výboru, ale jednu věc musím vytknouti jako zvláštní specialitu této osnovy zákona. Máme tam ustanovení, že při. volbě vedení výboru a dozorčí rady bratrských pokladen může býti předsedou a náměstkem jen občan republiky. Je to jakýsi lapsus, něco, co se v republice již vžilo, jako kdybychom to musili stále opakovat. Vezměte poměry v jiných státech. Což je možno v Německu, v Rakousku, v Maďarsku nebo v Polsku, aby tam diktovali v zákoně, že funkcionář nějakého sboru musí býti občanem jejich státu? My u nás máme stále ještě v zákonech takové samozřejmosti, jako je právě ta, že občan volený do takovéhoto sboru musí býti občanem našeho státu. Má to býti ústupek cizím občanům jiných států? Je to něco, co musí nás, české členy parlamentu, zabolet. Je to slabost, která dobře charakterisuje naši lehkomyslnost nebo holubičí povahu vůči občanům cizích států. Je všeobecně známé, že u nás živíme a podporujeme spoustu cizinců. Nejsem toho názoru, abychom je vyhazovali, ale cizí občany živit, trpět, zaměstnávat a dobře platit a naše domácí nechávat o hladu a bez práce, to je nesociální a nestátnické. Proto myslím, že ustanovení, které praví, že musí býti zvolen jen kdo je občanem státu, je v zákoně zbytečné, ježto je to samozřejmé.

Po stránce vedení pokladen je třeba také jisté kontroly. Kol. Čavojský z ľudové strany zde včera mluvil o vedení hornických pokladen na Slovensku. Nechci zde nikoho dráždit a nikomu vyčítat, že má vliv na správu hornického majetku, který plyne ze zákona o čistém zisku na dolech a podnicích, ale táži se, kde je vyúčtováno to, co se dosud přijalo na hornických ziscích jménem horníků pro všechny horníky? Staví se ozdravovny, všechna čest, zřizují se různé léčebné podniky pro horníky, všechna čest, ale prohlédnete-li si seznam lidí, kteří tam jsou ubytováni nebo kteří se tam léčí, vidíte to stranictví. To je dokladem, jak se zneužívá sociální péče hornické a peněz horníků pro účely výslovně stranicko-politické, a to musíme odsoudit.

Proto jsem žádal v užším výboru, abychom zřídili zvláštní dozor nad hornickým pojištěním, ne exekutorský dozor, nýbrž takový dozor, který by měl cenu a význam pro správné a řádné hospodaření. Co vidíme, má-li báňské hejtmanství zkoumat bilanci? Tyto sbory hutní nebo báňské jsou zatíženy jistými ohledy, kamarádstvím, a to už nemá takový význam pro kontrolu a správu podniků po stránce finanční. Snad to pánové myslí dobře, nikomu nechci nic špatného podkládat, ale je třeba jasné kontroly a správy majetku, který znamená miliony v rukou určitých stranicky zaujatých lidí, kteří toho zneužívají pro své účely. Kontrola, bohužel, v zákoně zase není správně vytčena, zde je velká mezera.

Vážená sněmovno, máme zkušenosti ze všech druhů pojištění, z hornického pojišťování, z pojišťování úrazového, nemocenského, invalidního, starobního, soukromých úředníků atd., že všude tam vládne duch určité skupiny ve státě, která si osobuje právo diktovati v sociálně politice. Chtěl bych, vážená sněmovno, zdůrazniti jednu okolnost. Naše parlamenty od převratu vždycky celkem shodně a zásadně jednotně hlasovaly pro zákony sociální bez rozdílu. Byly potíže při sjednávání určitých okolností, ale v závěru se zákony schvalovaly jednotně a jednomyslně celým parlamentem a všemi stranami politickými. To je pro posouzení tohoto významu jistě veliká věc, ze dnes všecky strany mohou o sobě říci, že se zúčastnily soustavné práce sociální ve státě na všech sociálních zákonech, a je to důležité také pro jejich plnění. Vytýká se snad sem tam něco některým stranám občanským, ale já jsem dnes v té situaci, že zastupuji skupinu křesťansko-sociální v klubu republikánské strany. Jsem svědkem vývoje poměrů za dnešní situace vládní, vidím věci velmi jasně a mohu konstatovati, že je zde dobrá snaha na všech stranách, u všech skupin této vlády, aby se dohodly o východisku z dnešní situace, z dnešní hospodářské krise a daly práci a chléb dělníkům docela poctivým způsobem. Ovšem k tomu je třeba ještě více než dobré vůle, k tomu je třeba peněz, k tomu je třeba trochu naplniti státní pokladnu a hlavně organisovati práci.

Co vidíme zde v této situaci? Máme spoustu dělníků bez práce, bez zaměstnání, a není možno za státní peníze pro ně opatřiti práci. Kdybyste někomu řekli, že snad okresní hejtmani, starostové obcí nemají možnosti práci sehnati, pak to není pravdou. Je jistě možné, aby tito pánové se dohodli na určitém plánu, aby si řekli, že peněz, které vydává stát na podpory, použijí na opatření práce produktivní a národohospodářsky užitečné. Bohužel, není zde činitele, který by tu práci sháněl a organisoval. To je nejčernější skvrna našeho parlamentu a vlády, že nedovedly za tolik roků za peníze, které se vydávají, nezaměstnaným najíti práci a poctivé zaměstnání. Je to určitá slabost, jakási nemoc činitelů ve vládě, že nemají dosti schopnosti, aby opatřili nezaměstnaným práci. Totéž týká se našeho hornického dělnictva, které se dnes bojí o existenci, je stále vysazováno, platy jeho jsou minimální, drahotní poměry jsou stále těžké a situace čím dále horší. To není pouze otázkou nějakých frásí a formulek, to jsou otázky hluboce morální a státní, aby každý způsobilý člověk přiložil ruku k dílu, aby se práce dařila v zájmu celého státu.

Hnutí, které mám čest zastupovati v republikánské straně, snažilo se od prvopočátku v tomto státě stanoviti určitou linii sociální politiky, která musí být prodchnuta náboženským duchem, poněvadž socialismus sám o sobě je mrtvá litera. Socialismus Marxův, bez Boha, bez náboženství je pouze pozlátkem, kterým se má snad zastříti bída chudého lidu. A jestliže dnes duchové sociálních pracovníků vyvstávají a. po nás hlásají a opakují, že je třeba socialismus prodchnouti také ideou náboženskou, je to důkazem, že máme pravdu a že náš stát potřebuje politiky mravní, sociální a kulturní. Ovšem po té stránce máme u nás velké vady, které vidíme den co den. Vezměte si otázku svátků a nedělí. Máte případy, že se ve svátky pracuje, že se ve svátky honí lidé do práce dokonce i ve státních podnicích, ale ve všední den se zahálí a lenoší. Není to, prosím, paradox, mluvit o kratší pracovní době a honit lidi ve svátky do práce? Ve všem tom je něco nesmyslného, co děláme, často, bohužel, bez rozvahy a bez určitého pocitu pospolitosti.

Nechci zdržovat, slavná sněmovno, a v závěru chci jenom konstatovati, že tato osnova zákona je obrazem dnešní situace finanční, také státní a hospodářské. My musíme tuto osnovu zákona schválit - je to osnova sociálně spravedlivá, dobrá - a musíme se snažiti, abychom do budoucnosti zabezpečili našim dělníkům lepší život a abychom je kulturně povznesli výše. (Potlesk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce pořadu, a nebude-li námitek, přistoupíme nyní k projednávání odst. 5 pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání 5. odstavce pořadu, jímž jest:

5. Zpráva výborů ústavně-právního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 287) ústavního zákona o úpravě státních hranic s Německem (tisk 451).

Zpravodajem obou výborů jest p. posl. dr Mareš. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Mareš: Slavná sněmovno!

Mírová smlouva versailleská určila hranice mezi Československou republikou a Německou říší, s výjimkou úseku hranic na Hlučínsku, odkazem na staré hranice mezi Německou říší a bývalým Rakouskem, jak tyto existovaly dne 3. srpna 1914.

Při přezkoumávání a novém zajišťování a vyznačování těchto hranic společnou komisí československo-německou shledány byly četné závady, jež se rozhodly oba státy odstraniti. Pokud jde o pruský úsek hranic, stalo se tak již úmluvou ze dne 31. ledna 1930 (č. 218/1933 Sb. z. a n.), s níž projevilo Národní shromáždění svůj souhlas ústavním zákonem č. 102/ 1930 Sb. z. a n.; dne 27. září 1935 podepsána byla pak v Lázních Elstru další smlouva, která činí totéž, pokud jde o ostatní část, totiž o saský a bavorský úsek těchto hranic.

Stejně, jako úmluva z 31. ledna 1930 o pruském úseku československo-německých hranic, i posléze zmíněná nová úmluva z 27. září 1935 dotýká se státních hranic Československé republiky ve dvou směrech, totiž:

a) mění definici polohy a povahy t. zv. hranic mokrých, t. j. hranic, jež probíhají vodními toky podél (hraniční toky) jsouce jimi určovány, v saském a bavorském úseku,

b) provádí některé územní výměny v úsecích pruském, saském a bavorském, nutné nebo účelné z důvodu právě zmíněné změny definice polohy a povahy hranic mokrých, nebo z důvodů celních, policejních, komunikačních a hospodářských, při čemž je dbáno toho, aby celková rozloha vzájemně vyměňovaných území byla stejná. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Obsahuje tedy i tato smlouva takové úpravy státních hranic, jež jsou jednak změnou hranic, k níž je třeba ústavního zákona podle §u 3, odst. 1 ústavní listiny, jednak změnou státního území, k níž jest podle §u 64, odst. 1, bod 1 ústavní listiny třeba souhlasu Národního shromáždění s dotčenou smlouvou, a to ve formě ústavního zákona.

Předložená osnova ústavního zákona má tedy za účel vyhověti těmto dvěma předpisům ústavní listiny. Teprve na základě tohoto zákona bude možno přikročiti k ratifikaci zmíněné smlouvy, která teprve touto ratifikací se stane mezinárodně účinnou.

Podle osnovy rozšiřuje se na tuto smlouvu platnost ústavního zákona ze dne 11. června 1930, č. 102 Sb. z. a n., kterým Národní shromáždění dalo souhlas též k ratifikaci podobné úmluvy z 31. ledna 1930, týkající se pruského úseku hranic, a kterým byla tato smlouva vnitrostátně provedena.

Z důvodové zprávy jest patrno, jak vláda úzkostlivě dbá toho, aby při všem, co by se jakkoli dotýkalo státních hranic, bylo dbáno shora zmíněných předpisů ústavní listiny a z ní vyplývajících práv Národního shromáždění.

K vládnímu návrhu jest připojena jako příloha dotčená mezinárodní smlouva, jejíž sjednání před tímto stadiem příslušelo jiným ústavním činitelům, se zvláštní důvodovou zprávou.

Důvodová zpráva obsahuje též přehledné tabulky o rozloze vyjmenovaného území a příslušné nákresy, v nichž je změna vyznačena.

Z této přílohy a dodatku slavná sněmovna pozná, že jde o zcela nepatrné úseky tohoto státního území, o nepatrné přesuny jednak na hranicích, jednak o přesuny státního majetku vůbec.

Ale přes to opakuji a poukazuji znovu na své vývody a odůvodnění, proč tyto smlouvy jsou předkládány i přes tyto nepatrné změny k ústavnímu schválení obou sněmoven.

Ústavně-právní výbor uznávaje účelnost dotčené smlouvy se usnesl doporučiti posl. sněmovně, aby se usnesla na tomto ústavním zákoně a schválila také jeho přílohy, totiž Smlouvu mezi republikou Československou a Německou říší o hraničních tocích v saském a bavorském úseku hranic a o výměně částí území na hranicích, Závěrečný zápis a přiložené k němu mapové přílohy, jak jsou otištěny ve vládním návrhu tisk 287. (Souhlas.)