Avšak jestliže touto osnovou zákona zabezpečujeme budoucnost hornictva, nelze též opominouti, aby hornictvo bylo zabezpečeno též v přítomnosti, to jest, aby se hornictvu dostalo také náležitého zaměstnání, náležité práce. A tu právě je viděti nátlak v různých dolech zvláště na hornictvo a dělnictvo, a musím říci, že ten nátlak se dnes již nevztahuje jen na politickou příslušnost, nýbrž že se přenáší nyní též na dělnictvo křesťanského smýšlení. Je velmi těžko, ba téměř nemožno dostati do závodu dělníka, který své náboženské smýšlení ukazuje veřejně, když je v závodě úřednictvo protinábožensky zaujaté. Naše revíry horní jsou většinou v krajích pohraničních, jsou většinou v okresech národnostně smíšených, ale tam je většina rodin, zvláště hornických, které si zachovaly své náboženské přesvědčení. Je jistě nezdravým zjevem, že právě v těchto pohraničních okresech klesá oddanost obyvatelstva k republice, že klesá jeho spolehlivost a věrnost vlastnímu státu. Hledají se v tomto ohledu příčiny a hledí se odstraniti. Ale jen jedna, jedna z těch důležitých příčin, kterou každý vidí a viděti nechce, je přezírána a zavírají se před ní oči. Je to hrubý a netaktní postup často odpovědných lidí v úřadech a ve školách vůči náboženskému přesvědčení pohraničního obyvatelstva, zvláště dělnictva a hornictva, které mu dává důvod, proč nechce posílati děti do českých škol. Nedivte se, velectění, že lid, který vidí, že se mu podrývá víra v autoritu Boha, neváží si potom autority státu. Byly svého času páchány těžké přečiny na Slovensku a následky jich neseme dosud. A nyní tytéž přečiny se mlčky trpí v našem pohraničí. Byl by čas, aby byly odstraněny, aby následky jejich se neprojevily rovněž v budoucnosti. Vždyť lid v těch pohraničních krajích byl zachován, řekněme na Hlučínsku nebo Těšínsku, v národním uvědomení právě v kostelích, právě myšlenkou a tendencí katolickou, náboženskou, a není tedy správné, když se dnes právě na to útočí. Je tam málo lidí na odpovědných místech, kteří by chápali, že zájem státu se neztotožňuje se zájmem bezvěří, kteří by si byli vědomi, že ne kulturním bojem a drážděním lidu, nýbrž jediné soustavnou a společnou prací je nutno připravovat lepí budoucnost našeho státu a získávati mu obyvatelstvo jiných národností a zvláště obyvatelstvo našeho pohraničí. Naše hornictvo, které vstupuje do podzemí vždy s obavou a myšlenkou, zda se vrátí, zda spatří svou rodinu, zář slunce a jas dne, všecko své dění, všecek svůj zájem vkládá do pozdravu: Zdař Bůh, a nepřeje si nic jiného než pravou svobodu občanskou v každém ohledu, tedy také v ohledu náboženského přesvědčení.

A jak těžko snáší zavádění a provádění racionalisace práce v dolech, vidíme dnes - jak zde bylo již řečeno, když právě v dolech je práce nejvýš na tři nebo čtyři směny týdně. Na státních dolech je to lepší, poněvadž na nich není provedena taková racionalisace jako na dolech soukromých. Dnes vytěží se při práci dvou, tří dnů s celým osazenstvem právě tolik, jako by se bylo vytěžilo jindy za celý týden. Právě proto je třeba si všímati racionalisace v dolech, abychom neudělali zákon o pojištění v bratrských pokladnách, aby potom hornictvo a jeho rodiny, jsouc vysazováno z práce, nebylo zbaveno dobrodiní, které má nový zákon hornictvu přinésti.

Bylo zde řečeno, že všecky složky a strany jsou pro spravedlnost, jak to právě řekl pan řečník přede mnou, ale spravedlností rozumíme spravedlnost v každém ohledu. Proto se divně vyjímá, když právě orgán téže strany, z níž byl řečník, který mluvil pro spravedlnost, přinesl velmi sprostý útok na svátek Božího těla. Je to smutný úkaz u strany, která se zove zvlášť vlasteneckou, že nedovede respektovat city většiny obyvatelstva. Na takové jednání pak nestačí jen poukázat, nýbrž jest nutno je co nejdůrazněji odsoudit.

Při každé příležitosti je v této slavné sněmovně slyšet o lidové frontě a jejím významu pro mír. V našem státě utvořené spolky konají mírové schůze, které mají býti všenárodní, nestranné. Ale jak se jeví právě postup při těchto schůzích? První taková schůze byla nedávno v Praze. Když se mluvilo o zásluhách sovětské republiky o mír, tleskalo se, ale když se mluvilo o zásluhách svatého Otce, papežské stolice, o mír, což přece nelze nijak popřít a oddisputovat, poněvadž je to vlastně prokázáno celým světovým tiskem, tak se ozval na této schůzi posměch. Proč ten výsměch? Či jsme snad tak neinformovaní nebo jsme informovaní falešně a mylně, že náš lid už nedovede zdravě posoudit a spravedlivě rozhodovat? Či snad je katolictví proti míru? Či snad nejsou vůdčími slovy katolické církve a sv. Otce slova Kristova: Pokoj svůj dávám vám ...? A nebylo by válek, kdyby byla zachovávána jenom dvě přikázání křesťanství: Nepokradeš! Nezabiješ! Co nechceš, aby ti druzí činili, nečiň ty jim!

Co je násilí, útok, co je sociální nespravedlnost? Není to nic jiného, než vymýcení křesťanských zásad ze srdcí lidu, není to nic jiného než nahrazení jich sobectvím a hrubým materialismem! Hledají se náhražky, různé prostředky pro mír. Ale právě ti, kteří se o to snaží, ať hledí obnoviti ducha Kristova v lidu a nebude potřebí schůzí a ani nebude potřebí lidové fronty. Idea křesťanská je nejsilnější oporou míru a nejsilnější oporou sociální spravedlnosti. Nic lepšího, než přineslo křesťanství, lidstvu dáno nebylo a nebude jak v otázkách sociálních, tak i v ideách mírových.

Na základě tohoto porozumění a podle slov našeho presidenta, která vyjádřil v nedávném svém projevu o významu křesťanství pro mravnost a kulturu, když bude od veškerého občanstva náležitě pochopeno, i v pohraničních smíšených krajích hornických, když lid bude viděti respektování svobody svého náboženského přesvědčení a snahu po zavedení sociální spravedlnosti, pak jsem přesvědčen, že nastane lepší porozumění našim státním snahám a lepší ocenění státu, že budeme míti v pohraničním pásmu takové strážce samostatnosti a svobody a celistvosti státu, jako to naši pohraniční strážci činili v dávných dobách naší samostatnosti.

My uznáváme osnovu tohoto zákona za veliký čin sociální spravedlnosti a náš celý klub bude pro ni hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je k slovu přihlášen p. posl. Dubický. Dávám mu slovo.

Posl. Dubický: Slavná sněmovno!

Mám za to, že je povinností parlamentu, aby se více a hlouběji zabýval problémem sociální politiky, a to nejen proto, že jde o životní zájem širokých vrstev lidových, nýbrž i o národní hospodářství a hlavně o státní finance. Uvážíme-li, že za 15 let naší republiky vyplaceno bylo na sociální péči a její odvětví přes 24 miliard Kč, pak tím spíše dojdeme k přesvědčení, že je povinností všech odpovědných činitelů věnovati soc.-politickým problémům zvýšenou pozornost. Předložená osnova zákona na sanaci hornického pojištění je toho nejlepším dokladem. Stát bude přispívat na sanaci hornického pojištění ročně 90 mil. Kč. Z toho je 53 mil. Kč na krytí schodku a 37 mil. Kč na příspěvky k provisím. Částky tyto má stát platiti po dobu 25 let. Ale poněvadž tato sanace umožní Ústřední bratrské pokladně finanční likviditu jen tehdy, bude-li zbavena svých dosavadních závazků, přejímá stát jednak dluh Ústřední bratrské pokladny, jednak promíjí Ústřední bratrské pokladně úvěry, které jdou do stamilionů. Jde o tyto závazky:

Dluh u zemské banky zaručený státem s úroky do 31. října 1935, který činí 35.5 mil Kč, dále o úvěry státem přímo poskytnuté z dotací ministerstva sociální péče k 31. říjnu 1935, které činí 78˙3 mil. Kč, a o zálohy placené ministerstvem financí k 31. říjnu 1935 mimo úroky, které činí 314.5 mil. Kč. Připočítáme-li k tomu zálohy placené státem od konce října 1935 do dnešních dnů, přijdeme k cifře téměř 500 mil. Kč, které státní pokladna musí nyní odepsati.

To je však pouze jedna část sanace hornického pojištění. K jeho finanční rovnováze bude se platit pojistné, které činí 66 Kč měsíčně, z čehož polovinu nese podnikatel a polovinu dělník. Zavádí se dále přechodná podnikatelská přirážka, která činí 21 Kč měsíčně a která doplňuje pojistné na výši 87 Kč. Dále se zavádí sanační příspěvek podnikatelů ve výši 2 1/2 % mezd, což vynese 24.2 mil. Kč ročně, a sanační příspěvek horníků ve výši 1 % střední mzdy, což má vynésti ročně 10.5 mil. Kč. K sanaci zavádí se dále nová dávka z uhlí pro spotřebitele, která činí na 1 q hnědého uhlí 15 hal, na 1 q černého uhlí 25 hal a na 1 koksu 30 hal. Ročně má tato nová dávka vynésti 40 mil. Kč.

Tak vypadají návrhy sanační, o nichž mluvil pan kolega zpravodaj. Chci prohlásiti, že situace hornického pojištění mohla býti mnohem snesitelnější, kdyby povolaní činitelé včas a s přesnou svědomitostí přišli s návrhy sanačními a záchrannými a měli odvahu do důsledků je také prováděti. V r. 1929 vypracovalo sice ministerstvo veřejných prací návrh na sloučení hornického pojištění s Ústřední sociální pojišťovnou, ale pro odpor hornických organisací návrh padl. Avšak to se již vědělo, že všechno jmění Ústřední bratrské pokladny bylo stráveno, že cenné papíry byly lombardovány, a přece nebylo odvahy provésti nutnou nápravu. Za takových okolností dospěl úhrn pasiv Ústřední bratrské pokladny k 31. prosinci 1933 na 4.857 mil. Kč, skutečný schodek činil ke konci r. 1933 2.054 mil. Kč.

Uváží-li se, slavná sněmovno, že jde pouze o 97.000 pojištěnců a o 100.000 provisionistů, představuje toto zatížení stav v pravdě katastrofální. Chápeme těžkou situaci horníků, jejich namáhavou a nebezpečnou práci, chápeme sociální obtíže hornického dělnictva zvláště dnes, kdy nejsou plně zaměstnáni. (Hluk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid!

Posl. Dubický (pokračuje): Máme plné pochopení pro jejich spravedlivé požadavky, ale jsme povinni volat k odpovědnosti všechny činitele, kteří znali zoufalý finanční stav bratrského pojištění, kteří věděli, že již v r. 1925 převyšovala hodnota všech závazků Ústřední bratrské pokladny částku 3 miliard Kč, ale přes to bylo s provedením nápravy odkládáno a zatěžovala se jen milionovými zálohami státní pokladna z peněz veškerého poplatnictva. V dobách, kdy majitelé dolů měli enormní konjunkturu a vydělávali úžasné miliony, byl čas provésti sanaci zajištěním řádné úhrady a to tím spíše, když na příklad invalidní důchody horníků byly zvýšeny devítinásobně oproti době předválečné jako přirozený důsledek znehodnocené valuty.

Žaluji dále, že nebyla řádná a permanentní kontrola a přísná revise se strany státní nad hospodařením v bratrském pojištění, ačkoliv stát vydával ročně na krytí schodků značné miliony.

Ani v sanační osnově, kterou nyní projednáváme, není tato ... (Hluk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid!

Posl. Dubický (pokračuje): ... státní kontrola náležitě vybudována, a proto jsem ve výboru soc.-politickém žádal její vybavení a rozšíření. Kontrola a přísný dozor nad hospodařením všech sociálně pojišťovacích ústavů je prostým konstatováním pravdy, je věcí veřejného zájmu a nikdo, komu jde o dobro pojištěnců a řádné hospodaření i spravedlnost, nesmí se těmto opatřením brániti.

Také složení správních orgánů v bratrském pojištění bylo nespravedlivé. Teprve tato osnova zavádí do Ústřední bratrské pokladny paritu skupiny dělnické se skupinou zaměstnavatelskou, jak je tomu a jak se dobře osvědčilo za 10 let v Ústřední sociální pojišťovně. Je to opatření spravedlivé a sociálně odůvodněné, neboť obě složky nesou za hospodaření stejnou odpovědnost.

Po více než 10 let bylo jednáno o sanačních návrzích hornického pojištění a teprve dnes se přikročuje k řešení díla, ovšem za mimořádně těžkých obětí státu. Případ tento je podle mého soudu výstražný pro všecku budoucnost. Nezapomínejme, že v naší republice byla od převratu usnesena velká řada pojišťovacích zákonů, které ukládají výrobě i státu značné finanční povinnosti. Dne 1. července t. r. bude tomu 10 let, co vešel v život zákon o starobním a invalidním pojištění dělnictva. Vykonal veliký kus záslužné práce na poli sociálním, zdravotním i hospodářském. Koncem května t. r. měla Ústřední sociální pojišťovna již 21.000 důchodců. Na dávkách pro pojištěnce včetně státního příspěvku bylo vyplaceno do konce května t. r. přes 1.067 mil. Kč. Jsem povinen konstatovati, že i v sociálním pojištění dělnickém došlo k nepředvídaným výkyvům po stránce důchodové, které ohrožují finanční soběstačnost tohoto sociálního díla. Nyní podle osnovy hornického pojištění zajišťuje Ústřední sociální pojišťovna nároky na dávky všech členů bratrských pokladen, čímž nesporně přebírá na sebe velkou odpovědnost. Upozorňuji, jak jsem již učinil v sociálně politickém výboru, na možné nebezpečí a radím k opatrnosti.

Uvážíme-li, že stát přispívá na sociální pojištění dělnické částkou 120 mil. Kč ročně, na pensijní pojištění 15 mil. Kč, dále na pojištění novinářské přispěl 20 mil. Kč a že nyní bude zatížen stamilionovými částkami na sanaci pojištění hornického, jeví se nám potřeba zdůrazniti nutnost obezřetného a soustavně kontrolovaného hospodaření orgány státními, nikoliv jen autonomními činiteli. To znamená, že je nutno pečovati, aby každé sociální pojištění mělo řádnou finanční rovnováhu, aby v případě jejího porušení se přikročilo bezodkladně za vedení státních orgánů k op tření nápravy.

Starobní, invalidní a nemocenské pojištění bylo provedeno u nás téměř pro všechny třídy obyvatelstva. Jen zemědělci a živnostníci jsou dosud bez pojištění. Zákon o starobním a invalidním pojištění osob samostatně výdělečně činných, usnesený r. 1925, nevstoupil dosud v činnost. Žádám opětně, aby byly učiněny bezodkladné kroky k nutné novelisaci tohoto zákona a k jeho rychlému aktivování. Není přece, slavná sněmovno, možno, aby tak významná složka národa, která svou prací tvoří největší hodnoty, jako zemědělci a živnostníci, byla bez nejmenší ochrany v nemoci, invaliditě a stáří, zatím co pro ostatní vrstvy je pojišťování všeho druhu zlepšováno a rozšiřováno za vydatné pomoci státní. -

Slavná sněmovno! Chci při této příležitosti promluviti i o dalších otázkách, které úzce souvisí s celým hornickým problémem. Základem pro využití nerostného bohatství našeho státu je horní zákon z 23. května 1854. Třebas byl v době svého vydání skutečně vynikajícím právnickým dílem, přece dnes v mnohých ustanoveních naprosto nevyhovuje. Tragická katastrofa na dole "Nelson" u Oseku r. 1934 upoutala sice veřejnost k poměrům hornictva, ale ve skutečnosti se nestalo nic pro vyřešení palčivých problémů našeho hornictví. Ministerstvo veř. prací si musí podle mého soudu uvědomiti, že nemůže věčně nechati věci v klidu a že právě ono má odpovědnost za branný potenciál státu v tomto oboru hospodářského dění. Je skutečně ostudou, slavná sněmovno, že dosud nebyl vydán autentický text horního zákona v jazyku státním, jak to velmi správně vytkl universitní profesor dr František Ulrich. (Hlasy: Je to možné?) Ano, je to fakt. Na Hlučínsku platí dosud ustanovení pruského horního zákona. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi trvá právní řád maďarský, takže při kutání a těžbě uhlí platí jiné předpisy nežli v zemích českých. Tento stav je naprosto neudržitelný, a je proto nezbytně nutno, aby horní zákonodárství bylo pro celý stát sjednoceno. (Výborně!)

Pro vlastníky pozemků v oblastech poddolovaných, ať u zemědělců nebo živnostníků, jest velmi důležitou věcí dohled po stránce bezpečnosti povrchu, který má význam též pro veřejnou bezpečnost poddolovaných komunikací, řek, staveb atd. Základním předpokladem pro tento dohled jsou náležité a spolehlivé důlní mapy, a to veřejně přístupné každému zájemníku. V této věci jsme podali svého času příslušný návrh v zákonodárných sborech. Je dále nutno provésti řádnou inventuru našeho uhelného a rudního bohatství, které dosud postrádáme, ačkoli jiné státy, jako Švédsko, Rumunsko nebo Německo, vybavily již dávno horní zákon předpisem o povinném geologickém mapování dolů. V r. 1932 podala naše republikánská strana v senátě návrh zákona o rekultivaci poddolovaných pozemků. Návrh není ještě projednán.

Horní zákon vykazuje u nás citelnou mezeru, která je pochopitelná, uváží-li se, že v době jeho vzniku nebylo náležitých představ o tom, jak se hornictví časem pokrokem techniky, změnou situace rozvine. Poddolováním jsou u nás postiženy uhelné revíry, zvláště Kladensko, Plzeňsko, Ostravsko, nejtížeji však hnědouhelná oblast podrudohorská, ať je to Mostecko, Falknovsko, Duchcovsko, Chomutovsko nebo Teplicko, kde jsou účinky poddolování přímo hrozivé. Souvisí to se způsobem dobývání hnědého uhlí, t. zv. komorováním. Veřejný zájem vyžaduje, aby tato dolovací metoda byla nahrazena jiným způsobem dolování, jímž se bezpečnostním požadavkům lépe vyhoví, těžba uhlí a podnikání zhospodární, a devastace půdy bude podstatně zmírněna.

Je všeobecně známo, že naše strana podala svého času návrh na zestátnění dolů. (Posl. Lanc: Pro to jsou všechny strany!) Já mluvím za republikánskou stranu, konstatuji, že jsme tak učinili v dávné době. I když, slavná sněmovno, hájíme princip individuality, trváme na zásadě, že doly jsou pouze svěřeným oprávněním k dobývání přírodních pokladů a nikoliv tedy plným soukromoprávním vlastnictvím. Považujeme za nezbytné, aby stát jako představitel všech, kdož jej obývají, měl zaručeno právo kontroly nad hospodařením a. řešil otázku postátnění dolů podřízením zájmů horních podnikatelů obecnému zájmu a prospěchu.

Jestliže hájíme názor, že doly jsou pouze státem svěřené oprávnění k dobývání přírodních darů naší vlasti, přicházíme logicky k požadavku - a já to zejména zdůrazňuji zavedení státního jazyka jako vnitřní úřední řeči v důlních podnicích. (Výborně!) Hornické podnikání má povahu veřejnoprávní, slouží zájmům celého státu. Plným právem lze tedy v obecném zájmu žádati, aby horní podnikatelé a ti, kdož podniky spravují, znali státní jazyk a užívali ho ve styku s úřady, dělníky a se zájemníky. (Posl. dr Jar. Dolanský: Co když dělníci nerozumějí česky? - Posl. Lanc: Na dole Agrární banky je úředník, který neumí česky!) I to bych odsoudil, kdyby se věc zjistila jako fakt, ten, kdo je na odpovědném místě, má ovládati oba jazyky, jazyk státní i jazyk menšiny. Pak nebude žádných námitek.

S tím souvisí, slavná sněmovno, i požadavek náležitého provádění zákona na ochranu domácího trhu práce. Je velmi povážlivým zjevem, když ještě dnes cizinci ovládají řadu významných a vedoucích míst v našem hornictví, aniž by povolaní činitelé věnovali tomuto nebezpečí, zejména nyní, když jde o obranu a zabezpečení státních hranic, žádoucí péči a pozornost. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Mám za to, slavná sněmovno, že je nutno věnovati zvýšenou pozornost jazykovým poměrům nejen v hornictví, nýbrž ve všech sociálně pojišťovacích ústavech.

Dne 3. února 1926 vydáno bylo vládní nařízení, jímž se provádí ústavní zákon jazykový. Pro jaké však jenom obory? Pro obor ministerstva vnitra, spravedlnosti, financí, obchodu, veřejných prací a veřejného zdravotnictví. Je zajímavo, že ministerstvo sociální péče, kterému podléhají sociálně pojišťovací ústavy, bylo z tohoto vládního nařízení vynecháno. Poměry, které se vytvořily v různých ústavech a sociálně pojišťovacích podnicích, volají po tom, aby také pro obor ministerstva soc. péče bylo vydáno vládni nařízení k jazykovému zákonu, neboť dosavadní chaos je v naprostém rozporu nejen s respektováním státního jazyka, nýbrž i se zájmy státními i se zájmy pojištěnců. Ještě dnes jsou případy - mám je zjištěny - že vedoucí úředníci v těchto ústavech neovládají státního jazyka, že Svazy jednotlivých pojišťoven provádějí politiku stranicko-nacionální, a to tím spíše, že se dosud udržují zbytečné německé úřadovny, jako třebas u Všeobecného pensijního ústavu. I v těchto věcech je nutno provésti rychlou a žádoucí nápravu.

Slavná sněmovno, dovedli jsme po převratu provésti pozemkovou reformu jako největší sociální čin popřevratový. Parlament a vláda měly by proto najíti cestu i k vyřešení otázky důlní, zvláště nyní, kdy se zákonem o sanaci hornického pojištění zatěžuje státní pokladna značnými miliony a kdy v zájmu lepší a pevné budoucnosti našeho státu provádí se spontanní akce za obranu státních hranic. Bez postátnění dolů nebude otázka bezpečnosti státních hranic definitivně vyřízena. (Posl. Trnka: Budete vyvlastňovat Apolo! Co tomu bude říkat Slávik a Stoupal?) Tuto otázku - je-li správná - adresujte dotčeným a ne mně. Hájím ideové a programatické stanovisko své strany a nemám naprosto žádný zájem na věcech osobních.

Slavná sněmovno! Chci shrnouti své vývody v tento závěr: Republikánská strana měla vždycky plné pochopení pro sociální zabezpečení pracujících vrstev, aktivně spolupracovala na všech soc.-politických opatřeních od převratu a bude tak činit i do budoucna. Žádá však, aby se dostalo sociálního zajištění i vrstvám samostatně pracujícím, aby byly v sociálním zaopatření postaveny na úroveň jiným a aby stát, který je odpovědný za rozsáhlou sociální politiku, na kterou platí, měl právo a povinnost řádné kontroly. V sociální politice můžeme řešit do budoucna jen takové problémy, které snese naše výroba a na které si celý národ společnou prací vydělá. (Výborně! - Potlesk.)