Průmyslový svaz horníků, jehož jsem členem, již na svém sjezdu letošního roku v květnu konaném před tváří všech horníků jasně prohlásil, že je pro likvidování roztříštěnosti hornického hnutí, že je pro vybudování jedné hornické organisace, že jest ochoten kdykoliv a kdekoliv s vedeními druhých dělnických organisací v hornictví jednat o vytvoření této jednoty, že jest ochoten, dokud sjednocení provedeno není, ve spolku s druhými dělnickými organisacemi solidárně vésti a organisovati jednotné akce na obranu horníků, proti zaměstnavatelskému teroru, proti žluťáctví a fašismu. Společný postup a sjednocení odborových organisací, společné a jednotné akce horníků, vedené v nejužším kontaktu s ostatním dělnictvem a s nejširšími vrstvami pracujícího lidu, toť cesta ke zlepšení existence horníků a jejich pojištění.

Jednotná a široká lidová fronta bude s to, aby i v hornickém pojištění byly uskutečněny zásady, které vytyčil pro dělnické pojištění již soudr. Lenin na pražské konferenci ruských bolševiků r. 1912:

Pojištění musí měrou dostatečnou zabezpečiti dělníka ve všech případech ztráty pracovní způsobilosti.

Pojištění musí se vztahovati na všechny osoby zaměstnané za mzdu a na příslušníky jejich rodin.

Důchody a provise (Místopředseda dr Markovič zvoní.) musí býti placeny podle zásady nahraditi pojištěncům a jejich příslušníkům úplný výdělek.

Pojišťovací příspěvky musí platiti celé podnikatel a stát.

Správa pojištění musí býti dána úplně do rukou pojištěnců.

A proto společný postup hornických odborových organisací; proto jejich sjednocení; proto vše pro lidovou frontu! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Katz. Udeľujem mu slovo.

Posl. Katz (německy): Slavná sněmovno!

Projednávaná osnova zákona na sanaci bratrských pokladen nevyhovuje sice oprávněným přáním horníků, jest ji však přece uvítati, protože lze očekávati, že postaví pojištění v bratrských pokladnách na zdravý základ a umožní tím zachování samostatnosti hornického pojištění. Důvodová zpráva k osnově potvrzuje skutečnost, kterou jsme několikráte konstatovali, že při hornickém pojištění byly již od samého počátku veliké obtíže, protože skoro nikdy tu nebylo s hlediska pojistné matematiky dostatečné úhrady důchodů a čekatelských práv. Ani závodní bratrské pokladny zřízené horním zákonem z roku 1854 nemohly splniti svých povinností určených stanovami, ani nemohly býti tyto nedostatky odstraněny opožděnou reformou z roku 1889. Již tehdy žádali horníci sloučení všech bratrských pokladen, aby tím byla výkonnost zvýšena. Neměli tehdy bohužel ještě tak silnou organisační moc, aby s tímto požadavkem také prorazili. Skutečná centralisace bratrských pokladen byla provedena teprve v době poválečné zákonem č. 242/1922, který je právě novelován a kterým bylo sloučeno 93 v našem státě existujících bratrských pokladen.

Tvrdilo-li se a tvrdí-li se ještě, že kdysi při redigování tohoto zákona se nedostatečně projednaly otázky úhrady, není to zcela správné. Zákon měl na mysli úpravu úhrady cestou nařizovací. Že se nestalo, jak bylo potřebí, není vinou bratrských pokladen nebo zákona. Také důvodová zpráva musí konstatovati, že velmi mnoho jiných závažných okolností přispělo k zadlužení bratrských pokladen. Tak přistoupilo k ne příliš příznivé předválečné situaci zatížení pojistnými případy z války, které mělo svůj původ ve válce a za něž musily bratrské pokladny platiti důchody. Pak přišla inflace roku 1919, jíž se jmění bratrských pokladen rozplynulo všeobecně na sedminu. V této souvislosti nastalý pokles kupní síly měl za následek zvýšení důchodů, které bylo provedeno zákonem č. 248 z r. 1921 na 5 1/2násobek. Mimo to nebyly při osnově již zmíněné o sloučení 93 bratrských pokladen přineseny s sebou pro nabytá práva členů dostatečné úhrady a dělníkům, již k nám přišli ze Slovenska, Podkarpatské Rusi a Hlučínska, musily býti důchody započítány a jejich práva uznána, aniž byla pro ně úhrada. Také pozdní provedení zákona č. 242, které se stalo teprve v r. 1924, situaci právě neulehčilo.

To jsou hlavní důvody, které vedly k zadlužení bratrských pokladen, a když v r. 1926 vznikly u Ústřední bratrské pokladny první schodky, byly to opět naše hornické organisace, které se vším důrazem žádaly sanace bratrského pojištění. R. 1927 byl také tehdejší vládou vypracován sanační návrh, který však narazil na prudký odpor horníků, prostě proto, že by byl býval zdrcujícím útokem na samostatnost hornického pojištění. Horníci se právem postavili všemi prostředky, které měli po ruce, proti tomuto útoku. Je třeba si jen vzpomenouti, co obsahoval tehdejší návrh, abychom poznali, že nyní projednávaná osnova může býti označena jako velmi pozoruhodný úspěch. Tak měly podle tohoto návrhu býti dávky oddělení bratrské pokladny pro nemocenské pojištění sníženy o 15%. Invalidita z povolání, nárok, existující s ohledem na nebezpečnost a zvláštnost hornického povolání, měla býti odstraněna a proměněna v "nezpůsobilost k povolání", t. j., že horník by byl musil býti z 66 2/3% práce neschopný, kdyby byl chtěl dostávati důchod. Nárok na starobní důchod po dovršení 55. roku a po 30 služebních letech měl býti odstraněn, nepodmínečný vdovský důchod měl býti zrušen, důchody vdov a sirotků po invalidech měly býti sníženy o 33 1/3%. Rovněž měly býti sníženy o 33 1/3% nároky činných členů bratrských pokladen. Nejhorší na tomto návrhu bylo, že vliv horníků na správu měl býti odstraněn a že se aktivní horníci měli převésti do Ústřední sociální pojišťovny. Tím by byli horníci doslova oloupeni o své pojištění. Právem tehdy byli pobouřeni, protože mohli míti za to, že jako pionýři na poli sociálního pojištění budou odměněni za svůj vzorný čin, takto by však byli bývali potrestáni. Útok mohl tehdy býti odražen a v r. 1932 byla za předsednictví pana prof. Schönbauma ustavena komise pro vypracování sanačního návrhu. Tato komise předložila r. 1934 návrh na úpravu hornického pojištění, podle kterého měl přispěti k sanaci stát 90 miliony, podnikatelé 17 miliony a horníci zvýšením příspěvků o 3 Kč měsíčně 4 miliony. Tehdy se myslilo, že dávka z uhlí vynese 25 milionů. Mimo to však měly býti důchody zkráceny o 4 až 18%, průměrně o 14.6%, a nároky dělníků, pracujících na povrchu, na starobní důchod měly býti splněny u 50letých teprve po 37 1/2 služebních letech a u 60letých teprve po 18 1/2 letech.

Pro horníky bylo nesnesitelné především snížení důchodů a omezení nároku na starobní důchod dělníků, pracujících na povrchu. Žádali tudíž, aby majitelé dolů byli přinuceni k vyšším dávkám, ježto nesou vrchovatou míru viny na špatném finančním stavu Ústřední bratrské pokladny. Nikdo nemůže pochybovati, že pro bezohledná racionalisační opatření, jež majitelé dolů prováděli a ještě dnes provádějí, protože bylo propuštěno více horníků, než bylo podmíněno hospodářskou krisí, nastalo značné zvýšení počtu důchodců. K jakým důsledkům to vedlo, osvětlují tyto číslice: počet členů, ohlášených u Ústřední bratrské pokladny, činil koncem roku 1929 140.340 a činí 1. ledna 1936 97.729. Mimo to je 5734 členů, kteří si udrželi své čekatelské právo. V době od r. 1929 až do počátku roku 1936 ubylo 42.611 členů bratrských pokladen. Toto zmenšení počtu členstva mělo samozřejmě velmi citelné následky na počet důchodců. Koncem roku 1929 bylo 43.051 důchodců, 30.885 vdov a 10.823 sirotků. Dne 1. ledna 1936 byl tento stav: 55.659 důchodců, 34.384 vdovy a 10.137 sirotků. Důchodci tudíž stoupli o 12.608, vdovy o 3499. Jen u sirotků nastalo snížení počtu o 686. Potřeba pro náklad na všechny důchody stoupla od roku 1929 do 1934 ze 159.7 milionu na 203.4 milionu, tedy o 43.7 milionu. V měsíci lednu tohoto roku bylo na př. na veškeré renty vyplaceno 16,964.977 Kč. Kdyby bylo zůstalo při snížení, které měl na mysli první návrh, byli by dostali horníci jen v lednu tohoto roku na důchodech vyplaceno o 2.5 milionu méně. Dluh Ústřední bratrské pokladny činil 31. prosince 1934 330 milionů a dosáhl pravděpodobně nyní 450 milionů. Výplata důchodů byla umožněna jen tím, že stát převzal záruku za úvěry, které musily býti poskytnuty bratrské pokladně Zemskou bankou. Domníváme se, že stát měl tuto povinnost již proto, že až dosud neposkytoval k provisím bratrských pokladen žádných příspěvků jako při ústředním sociálním pojištění. Stát však měl také mravní povinnost chrániti staré existující soc.-politické právo horníků. Že tak učinil, je důkazem, že práva dělníků ve státě s demokratickou ústavou jsou přece lépe zajištěna než v jiných státech, které mají tak zv. autoritativní režim. To nejprve dokazuje skutečnost, že v Německu a Rakousku byly bratrské pokladny značně omezeny, nejen že byly sníženy důchody, nýbrž i zvláštní práva, která měli horníci ve svém pojištění, byla podstatně okleštěna.

Nikdo by také nebyl pochopil, kdyby po zlepšení zákona o sociálním pojištění stran důchodů a po oprávněném zrovnoprávnění staropensistů právě horníkům byly jejich beztak nízké důchody ještě sníženy. Jakým do nebe volajícím bezprávím by to bylo, vychází na jevo z toho, že průměrný měsíční důchod pro důchodce bratrské pokladny činí 233.67 Kč, vdovská renta činila dokonce měsíčně jen 104 Kč, tedy částky, které by jistě měly býti zvýšeny. Důchodci bratrských pokladen - a to musí býti zvláště zdůrazněno trpí hospodářskou krisí nejen, protože mají nízké důchody, nýbrž také proto, že se jim v době hospodářské krise znemožňuje, aby tu a tam pracovali několik dní v jiném povolání jako dříve. To jim bylo zcela znemožněno a proto je postihuje hospodářská krise mnohem tíže. Při jednání o sanaci prohlásili aktivní horníci svými zástupci, že jsou ochotni přes své nepříznivé hospodářské poměry přispěti vyššími příspěvky za předpokladu, že také majitelé dolů zaplatí vyšší příspěvky. Při poradách v odborné komisi došlo potom ke kompromisu - výslovně zdůrazňuji, že se zástupci horníků zúčastnili porad odborné komise - a výsledkem tohoto kompromisu je dnes projednávaná osnova. Podle této osnovy mají podnikatelé vedle 90 milionů státu přispěti 2 1/2% mzdy horníků, to dělá ročně 24 milionů, horníci 1% vydělané mzdy, t. j. asi 10 miliony. Dále bude z přirážky na uhlí a koks získána částka 40˙6 milionu, to činí dohromady 165 milionů.

Můžeme míti za to, že těmito sanačními opatřeními je Ústřední bratrská pokladna zajištěna. Musíme zvláště zdůrazniti, že horníci přispěli poměrně mnohem vyšší měrou k sanaci svého pojištění než ostatní účastníci. Horníci přinášejí tuto těžkou oběť, protože je zachována samostatnost pojištění a protože jejich nabytá práva zůstanou nedotčena.

Je zcela jasno, že předložená osnova vykazuje jako každý kompromis mnoho nedostatků a vad, které jsou samozřejmě pro horníky velmi nevýhodné. Chci je jen krátce vypočísti: Především 1%ní sanační příspěvek, který bude srážen ze skutečného pracovního výdělku horníků, dále nebude doba nemoci, trvá-li déle než měsíc, započtena do doby pro vyměření důchodu, dále bude vojenská presenční služba započtena podle třídy A Ústřední sociální pojišťovny 2·40 Kč místo plným vzestupným důchodem, jak tomu dosud bylo. Dalším zhoršením je zavedení rovnosti mezi dělníky a podnikateli v Ústřední bratrské pokladně.

To jsou zhoršení, proti nimž však stojí řada zlepšení, a to: snížení karenční lhůty z 5 na 2 roky, výplata sirotčího důchodu až do 17. roku - dosud jen do 16 let. Bude sice činiti jen pětinu členského důchodu místo dosavadní 1/4, bude-li však zde více dětí, nebude důchod zkracován, kdežto až dosud nesměly vdovské a sirotčí důchody přesahovati 75% členského důchodu. Sirotčí důchod bude také poskytován vnukům, staral-li se důchodce o ně za svého života. Pro děti do 17 let obdrží důchodce 10% důchodu jako výchovný příspěvek. Při nemohoucnosti může býti vdovský důchod zvýšen o 50%. Ženským členům bude v případě provdání poskytován příspěvek na výbavu podle mzdových tříd od 400 do 600 Kč. Pozůstalí po pojištěncích, kteří se nedočkali 2leté karanční lhůty, mají nárok na odbytné, které činí 550 až 750 Kč. Nezaměstnaným členům jsou zachována čekatelská práva bez čekatelských příspěvků po 5 let. To jsou výhody osnovy.

Konečně je třeba poukázati na nové ustanovení osnovy zákona, obsažené v čl. 3, které se týká zpětného pojištění členů bratrských pokladen u Ústřední sociální pojišťovny. Tímto zpětným pojištěním se Ústřední bratrské pokladně velmi ulehčí. Vytvoří se však také užší vztah mezi sociálním a bratrským pojištění, aniž tím utrpí nároky členů bratrských pokladen. Rozdíl mezi důchodem sociálního pojištění a bratrského pojištění ponese Ústřední bratrská pokladna.

Byli bychom si přáli, aby se bylo přihlíželo k oprávněným požadavkům jáchymovských horníků v radiových dolech na zvýšení jejich důchodů. Nemusím ani líčiti smutné poměry, v nichž jsou jáchymovští horníci, s této tribuny jsme tak velmi často učinili; postačí, poukáži-li, že průměrný věk jáchymovského dělníka v radiových dolech činí 37 let, zatím co průměrný věk u ostatních horníků dosahuje 43 let. Služební doba jáchymovských horníků se pohybuje mezi 16 a 22 lety. Jsou po 22 služebních letech vyřízeni, t. j. jsou práce neschopni, jsou tedy v poměrně mladém věku odkázáni na nepatrný důchod bratrské pokladny. Zajisté právem žádali, aby se jim zvýšil důchod, byli však zklamáni ve svých nadějích, jež skládali v zákon o chorobách z povolání. Tehdy se domnívali, že je možno obdržeti bez zvláštních obtíží důchod podle zákona o podnikových úrazech. Úrazová pojišťovna však dělá všechny možné obtíže, aby jáchymovským horníkům ztížila přiznání tohoto důchodu. Chtěl bych poukázati jen na to, že je nanejvýš nutné, aby se zřetelem na těžkou nemoc, kterou horníci v Jáchymově trpí, bylo v této věci něco podniknuto. V zemi České připadá na 1 000 úmrtí 16 případů plicní rakoviny, zatím co v Jáchymově připadá na 1.000 úmrtí 25 případů plicní rakoviny. Bylo by nutno, aby se jáchymovským horníkům vyšlo vstříc.

Zmínil jsem se již, že projednávaná osnova je osnovou kompromisní a že neuspokojuje všechna přání horníků. Byli by rádi viděli, aby byli zůstali ušetřeni dalšího zatížení a aby majitelé dolů byli přinuceni více na sanaci přispěti. Ti pánové by to jistě byli unesli, ježto výtečně si dovedou zajistiti své zisky i v těžkých dobách hospodářské krise. Nic necítíme v tomto směru z národního souručenství, s kterým sympatisují také jednotliví němečtí majitelé dolů a ve kterém především působí velký počet ředitelů a inženýrů. V tomto proslulém národním souručenství spatřují prostředek, aby se zase obohatili na účet chudých hornických proletářů. Výrobní metody v hornictví to zcela jasně dokazují. Mohu pro to uvésti několik čísel.

V r. 1934 připadla na jednoho dělníka v kamenouhelných dolech průměrná těžba 1207 kg za směnu, v r. 1935 1256 kg, tedy výkon o 49 kg vyšší neboli zvýšení o 4% v jednom roce. V hnědouhelných dolech stoupla průměrná těžba z roku 1934 na rok 1935 o 44 kg, tedy na 2.232 kg, čili stoupla o 1 9%. Výkon jednoho muže v jedné směně stoupl od roku 1929 v kamenouhelných dolech o 20·5%, v hnědouhelných dolech o 14·1%. Při tom počet vyfáraných směn značně klesl. V r. 1935 se v kamenouhelných a hnědouhelných dolech dohromady vyfáralo 15,258.949 směn oproti 15,597.121 v r. 1934 a oproti 27,103.480 směnám v r. 1929. V r. 1935 se vyfáralo o 12 milionů směn méně proti roku 1929. V r. 1935 připadlo na jednoho dělníka průměrně 219·1 směny. Ztráty horníků na mzdách pro zastavení svátečních směn činily v r. 1935 200 milionů Kč.

Vyjmeme-li jednotlivé revíry, ukáže se nám ještě zřetelnější obraz. V mosteckém revíru činil výkon horníka za směnu v r. 1929 2177 kg, v r. 1935 2349 kg, t. j. o 172 kg více. Naproti tomu klesly výrobní náklady na 1 q z Kč 1˙99 v r. 1929 na Kč 1.81 v roce 1935, t. j. o 18 h na centu méně. Průměrná mzda havířů činila v roce 1934 48.86 Kč denně, v roce 1935 48.49 Kč neboli o 37 h méně. To je roční ztráta na mzdě v částce 47 Kč.

Neobyčejně nápadný vliv mají tyto poměry na revír falknovský. Tam stoupla průměrná těžba horníka za směnu z 2526 kg v r. 1929 na 3107 kg v r. 1935, t. j. o 581 kg více. Týdenní mzda falknovského horníka činila v r. 1929 se všemi přídavky 225.50 Kč. V r. 1935 klesla na 187.81 Kč, tedy o 37.69 Kč týdně méně, čili falknovský horník vydělává za rok o 1959˙88 Kč méně, ačkoliv těží o 581 kg více. Tato čísla, která jsou autentická, ukazují dostatečně, že majitelé dolů mohou více přispěti k sanaci bratrských pokladen. Ilustrují však právě ve falknovském revíru národní souručenství a ukazují "jednoznačný sociální postup" majitelů dolů. Těmito čísly je také žvást o odstranění boje přiveden ad absurdum.

Všeobecně je situace v hornictví taková, že se vyfárají 3 až 4 směny, při čemž je třeba vyjmouti Kladno a Bratislavu, protože je tam lepší možnost zaměstnání. Má-li nastati zlepšení v zaměstnanosti, musíme se postarati o zvýšení vnitřního konsumu a vývozu. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.)

Na mostecký a falknovský revír se zvláště vztahuje vývoz do Německa, protože kontingetací byl zkrácen o 40%. Oba revíry, zvláště však falknovský, jsou zkracovány při zadávání státních dodávek a tu se domnívám, že je třeba říci, že je již čas, aby toto bezpráví bylo odstraněno. Kdežto státní dráhy odebraly z falknovského revíru v r. 1921 ještě 6,368.990 q, klesl odběr v roce 1929 na 3,122.280 q a v r. 1935 dokonce na 1,482.350 q, tedy na šestinu klesl odběr uhlí pro státní dráhy z revíru falknovského. Jak si při tom nehospodárně počínají, dokazuje okolnost, že falknovští železničáři dostávají svoje hnědé uhlí pro domácnost přiděleno z mosteckého revíru. To by bylo asi tak, kdybychom chtěli tento případ glosovati, jako kdyby dělník z plzeňského pivovaru dostával své deputátní pivo z chebského akc. pivovaru.

Zatím co se u nás těžce zápasí o odbytiště, podporuje se na Slovensku všemožně dolování hnědého uhlí, což také dochází výrazu ve vzrůstu členů bratislavské bratrské pokladny. Takové přepínání by mělo v době malých možností pro odbyt uhlí přestati. Není naprosto možno také pochopiti, proč chce stát najednou zříditi v mosteckém revíru nový důl, právě v revíru, kde jsou hojné zásoby uhlí. Leží v tisících a tisících metrických centech na deputátních haldách.

Chtěl jsem tím jen ukázati, jak těžce musí dělníci za dnešních poměrů trpěti a že oběti, které horníci přinášejí sanaci, se musí hodnotiti dvoj- až trojnásobně. Mohla-li býti uchována samostatnost bratrských pokladen, je to také zásluhou našich odborových organisací, které stále o to bojovaly. Při tom nutno uznati, že odborníci v komisi, zvláště pan prof. Schönbaum, se velmi namáhali, aby zachovali samostatnost bratrského pojištění a proto jim také za tuto mimořádnou práci patří dík.

Musím říci ještě slovo k návrhům, které podali k osnově komunisté. Byly uveřejněny v komunistických listech s tvrzením, že požadavky v těchto návrzích obsažené byly položeny všemi revírními radami, že se za tyto požadavky staví všechny hornické organisace. To je holá nepravda. Za tyto požadavky, jak jsou obsaženy v komunistických návrzích, se nestaví ani komunistický svaz horníků, protože ví právě tak dobře jako komunističtí poslanci, že takové požadavky nelze vymoci ani uskutečniti. (Posl. Appelt [německy]: U vás není nikdy možno něco uskutečnit!) Řeknu vám to hned, kolego Appelte. Chci jen konstatovati, že všechny hornické svazy včetně komunistických spolupracovaly na projednávané předloze a že s ní také souhlasily. (Poslanec Appelt [německy]: Budeme také pro ni hlasovati!) Pak nesmíte podávati takové návrhy, o nichž víte, že se nedají uskutečniti. (Různé výkřiky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Katz (pokračuje): Generální sekretář komunistického svazu v Kladně, Nosek, souhlasil v odborné komisi právě s návrhem tak, jako to učinil komunistický senátor Malík na říšské konferenci hornických svazů dne 22. prosince 1935. Buď se dnes komunistické návrhy kladou jen proto, aby se vyhovělo stranickým agitačním potřebám, nebo se tím dokazuje, že komunistické odborové organisace jsou na komunistické straně závislé a nesmí zaujmouti vlastní stanovisko. Takovými metodami se horníkům nepomůže.

Musí býti však také konstatováno, že ani jablonecká odborová organisace, jejíž členy možno označiti jako přívržence Henleinovy, ani sudetskoněmecká strana nepřispěly ničím k vyřešení této ožehavé soc.-politické otázky. Henleinovci, kteří si vždy hrají na jediné zástupce sudetských Němců, nehnuli ani prstem, aby podporovati horníky v jejich těžkém boji. Kdyby horníci byli odkázáni na pomoc této strany, bylo by velmi zle s jejich pojištěním. Henleinova strana se dokonce snažila velmi pilně snižovati bojovou akci horníků svým známým čistým způsobem. Časopis "Volksruf" z 1. listopadu 1935, jako jehož vydavatel figuruje posl. Wollner, jenž, jak známo, byl po Kasperově vyhození jmenován vůdcem dělnického stavu, psal o protestní schůzi, pořádané horníky, jíž se zúčastnilo 2.500 osob, toto (čte): "Dne 26. října se konala ve Falknově protestní schůze pojištěnců bratrských pokladen, kterou navštívilo asi 350 osob. Mluvili předseda soc. demokratické Unie horníků, český soc. demokrat a komunista. Také v této schůzi se ukázalo, že dělnictvo je unaveno věčným čekáním, a to tím více, že pánové, kteří se tak chvástavě dožadují pomoci pro horníky, jsou přece sami zúčastněni ve vládě a měli se na příslušných místech zasaditi, aby se skutečně něco stalo. Zvučnými frázemi se horníkům nepomůže. Zde by bylo pole, na kterém by měli soc. demokraté dokázati, jak dalece se kloní dnešní vláda k socialistickému směru." Sociální demokraté dokázali, že i v tomto případě dovedli hájiti zájmy dělníků. Sudetskoněmecká strana to ještě nedokázala. Zůstává tento důkaz dlužna. právě tak jako v celé dosavadní politice tohoto státu. V potu tváři se snaží dokázati bezvlivnost tak zv. zbylých straniček. Bylo by konečně potřebí, aby oznámila své úspěchy.

Tím jsem chtěl jen ukázati, že sudetskoněmecká strana dokazuje také při této osnově svoji bezvlivnost. Nedivili bychom se však, kdyby sudetskoněmecká strana prohlásila výhody, které tato osnova horníkům přináší, za svůj úspěch. Po tom, co jsme s touto stranou na tomto poli zakusili, je všechno možné. (Různé výkřiky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Prosím pana řečníka, aby končil.

Posl. Katz (pokračuje): Vždy jste hlasitě vytrubovali své t. zv. úspěchy, kterých jste prý dosáhli. Domníváte-li se však, že tím oklamete horníky, mýlíte se. Horníci, kteří tím, že při sanaci bratrských pokladen na sebe béřou tak veliké oběti, přinášejí skvělý důkaz svého sociálního cítění a solidarity se starými invalidními horníky, budou dále bojovati za odstranění tvrdostí, které tato osnova ještě pro ně má. Budeme při tom státi na jejich straně, jak jsme až dosud vždy činili. Proto hlasujeme pro osnovu, protože musí v této mimořádně těžké době býti hodnocena jako veliký soc.-politický úspěch. (Potlesk.)