Navrhujeme dále k čl. 117 osnovy změnu §u 230 původního zákona tak, aby pokuty z trestního řízení nepřipadly státu, nýbrž chudinskému fondu obce, ve které je dotčený poplatník zdaňován. Jaká je to ratio legis? Aby se nevymáhaly nesmyslné pokuty z důvodů ryze fiskálních. Dosavadní stav je takový, že ať je poplatník usvědčen nebo neusvědčen, ať se dopustil jenom nepatrného provinění - culpa levis nebo culpa lata nebo byl-li spáchán dolus, vždycky dostane co možná největší pokutu, po případě nejvyšším stupněm, poněvadž z těchto pokut uhra zuje finanční správa do značné míry manko, které jí vzniká tím, ze řada zdaňovaných podniků přestala existovati a jinde musila býti daň odepsána, poněvadž podniky skončily se ztrátou. My chceme zabezpečiti správnost pokutového a trestního řízení pokud se vyjadřuje pokutou, tím, že výsledek tohoto řízení nepřipadne státu, nýbrž chudinskému fondu obce, ve které poplatník bydlí. Tím pomůžeme zároveň financím komunálním a uděláme z berních úředníků, kteří provádějí trestní řízení, soudce, ale ne soudce podplatné a tedy jen figuru, který ví, že výsledek řízení připadne státu, jejž zastupuje. Zase podle našeho mínění účelné a rozumné ustanovení.

Navrhujeme, aby § 327 původního zákona nebudu to doslova číst - zněl tak, že se znemožňuje vyměřování daní odhadem tam, kde poplatník učinil všechno, co po něm zákon žádá, že udělal řádné přiznání, kde všechno vyložil, co po něm bylo žádáno, písemně nebo ústně, předložil knihy, neprovinil se ničím; žádáme, aby tomuto poplatníkovi byla daň předpisována výpočtem podle jeho přiznání a podle dokladů, které byly od něho vyžádány, a nikoliv odhadem, jak to dnešní znění zákona v §u 327 připouští. Odhadem podle našeho mínění, a to jest druhý odstavec našeho návrhu, může býti daň ukládána jenom tam, kde poplatník nesplnil některou ze svých povinností nebo - kde vědomě špatně, dolosně či kulposně, kulpa nota přiznal, těžkým opominutím se provinil, tam má finanční správa právo odhadnouti jeho majetek, ať rekuruje; ale kde udělal všechno, co zákon žádá, tam nemá býti odhad, nýbrž výpočet podle přiznání a dokladů, které poplatník uvede.

Ke čl. 170 osnovy navrhujeme - to je náš poslední návrh pozměňovací - aby tam, kde bylo podáno odvolání proti nesprávnému podle mínění poplatníkova - vyměření daně odhadem, kde se mělo státi výpočtem, mělo jeho odvolání účinek odkládací a aby z tohoto ustanovení vycházel pro berní správu úkol a povinnost ukládati daně správně, rozumně a přesně podle zákona. Když ten poplatník bude míti v tomto případě, kdy mu byla daň nespravedlivě a protizákonně předepsána, zaručen zákonem odkládací účinek v placení, nemusí dělati žádné žádosti o nový odklad podle §u 283 a nemusí sháněti výpůjčkami peníze, aby daně nesprávně předepsané zaplatil, poněvadž podle dosavadního zákona jest i při odvolání daň splatná ihned, třebas nezákonně předepsaná, což znamená skutečnou zkázu poplatníkovu; tedy tam, kde není možno vykázati nic trestného, ani opominutí, ani nedbalosti, tam ať je mu dána možnost zákonného odkladu v placení daně a zabezpečení jeho existence.

To jsou naše pozměňovací zákony a prosím naléhavě vládní většinu, aby je uvážila co nejpečlivěji a aby podle možnosti těmto spravedlivým a rozumným návrhům vyhověla svým hlasováním pro ně. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)

Předseda (zvoní): Dále je k slovu přihlášen p. posl. inž. Peschka.

Poslanec inž. Peschka (německy): Slavná sněmovno!

Jest litovati, že pěkný náběh, který ukázal rozpočtový výbor při debatě o daňové novele pro zastupování poplatníků, přinesl tak málo úspěchu. Projednávaná osnova nemá přes důraznou námahu, kterou vynaložil rozpočtový výbor, správné porozumění pro situaci poplatníkovu, i když byl vliv fisku poněkud zeslaben.

Několik zcela významných a důležitých nedostatků zásadního rázu ukazuje novela hlavně pro malé poplatníky, především další vyloučení poplatníků a jejich organisací z řízení pro vyměřování daní, potom další zachování daňové nerovnosti, opětně se nedostávající ohled na mimořádné hospodářské poměry za naší zdánlivě již trvalé krise, především pokud se týče malých poplatníků. Finanční správa nesmí přihlížeti jen k rozpočtovým požadavkům, musí bráti také ohled na podmínky konečného hospodářského oživení, které má pro náš stát a pro naše poměry zcela mimořádný význam, t. j. daně nesmějí se dotýkati podstaty, nýbrž smějí podchytiti jen hospodářské výtěžky. Dotýkají-li se daně podstaty, stávají se dávkou z majetku a pak je zde jasný případ zdanění podstaty, které není ničím jiným než drancováním samého hospodářství, i když jsou tím postiženy jen jednotlivé jeho části. Stejně se nepřihlíží k sociálním zásadám naší doby, ani tam nikoliv, kde se ze zdánlivě sociálních důvodů připouští nerovnost při zdaňování. Závažné je, že se nepřihlíží k hospodářským poměrům. To ukazuje poslední ukládání daní v minulých měsících, které vycházelo jen s fiskálního stanoviska a které bylo odůvodňováno pouze optimismem, o kterém mnohé vrstvy ihned předem pochybovaly. Buď zde byly vzaty za základ chybné kalkulace výnosu nebo zde nebylo vůbec stanoviska ani pro poplatníky ani pro fiskus, jako na př. u daně z masa, pro kterou bylo podniknuto tak málo vyšetřování, že nemá oprávnění ani s hlediska zemědělského ani s hlediska řezníků provozujících živnost.

Budou-li takto vybírány daně, je to jen pokračování v dosavadní nesprávné linii, kterou je konečně nutno překonati, při čemž se státní hospodářství samo o sobě, jak je třeba zdůrazniti, neřídí hospodářskými poměry. To ukazuje poměr příjmů a vydání, nebo jejich změny v posledních letech. Zatím co vydání klesla v poměru k roku 1927 jen o 8%, dělá pokles příjmů v téže době 29%, to znamená, že nepoměr mezi indexem daňových příjmů a indexem průmyslové výroby u nás činí 40%, zatím co ve Francii, na kterou se rádi odvoláváte, činí pouze 12%, při čemž u nás možno zaznamenati naproti ostatním státům 70% pokles vývozu a 40% pokles obratu.

Je nemožno zabývati se při projednávání daňové novely jednotlivými paragrafy a nedostatky. Mohu se tudíž zabývati jen příkladmo jednotlivými body. K odst. 6 §u 57 bylo by záhodno změniti prováděcí nařízení v tom směru, aby zmizelo ustanovení, podle kterého dosáhnou obchodníci a živnostníci jen tehdy 20% snížení daně výdělkové, nepodléhá-li jejich živnost tak zv. právu vdovskému. Tato výhoda je zde již hned předem ilusorní, protože není prakticky živnosti, jež by nepodléhala vdovskému právu.

Ustanovení o minimální dani je rovněž těžkým pokleskem proti zásadě daňové rovnosti, protože je tím drobný živnostník nebo drobný obchodník v horším postavení než jakýkoliv jiný příjemce stejně vysokého pracovního důchodu.

§ 328 a) o daňovém přiznání na dva roky béře sice ohled na fiskální stanovisko, které zde jako skoro u všech ostatních daňových zákonů dochází velmi silně výrazu, nikoliv však na stanovisko poplatníkovo, které v dnešní době krise nemůže býti vůbec nebo jen ke škodě celého hospodářství opomíjeno. Nevýhoda vznikne pro poplatníka zejména tehdy, kdy neznaje nového ustanovení lit. a) zapomněl uvésti na přiznání případnou poznámku, že si pro každý rok přeje nový předpis. Musíme zde žádati v zájmu malých poplatníků a aby se zabránilo alespoň velikým poruchám a nevýhodám, poněkud blahovolnějšího výkladu těchto ustanovení.

Jste-li tak přesní a úzkostliví při zachycení malých příjmů, mělo by se míti za to, že při zachycení pramenů velikých milionových majetků postupujete ještě mnohem ostřeji a přesněji. Zde se však dosud nedostávalo jakékoliv snahy a jakéhokoliv náběhu. Nemožné je nejen zvýšení jednotlivých daňových sazeb, nýbrž i zostření §u 264 stran povinnosti ručení. Zatím co se dříve povinnost ručení stávala účinnou, byl-li za společníky nebo příbuzné poplatníka k placení neschopného nebo neochotného zplnomocněný poplatník již marně exekvován, nastává nyní povinnosti ručení již po jedné bezvýsledné upomínce. Přes ulehčení ve vedení důkazů poskytnutým v §u 310 jsou zde veliké obtíže již proto, že poplatníka stihá negativní průvodní povinnost, t. j., že jeho úkolem je dokázati, že nemá důchodu nebo výtěžku berní správou mu připisovaného a předpisovaného. Obtížné je to především pro ty, kteří nevedou patřičných knih, právě pro drobné živnostníky a drobné obchodníky, kteří to prostě činiti nemohou.

V odst. 6 §u 310 stanovená možnost přezkoumání znalcem při nedostatečném vedení knih neobsahuje bohužel ustanovení, kdo platí útraty takového znaleckého posudku, což je velmi důležité, neboť mohou velmi snadno převyšovati vyšší zdanění a tím je poplatník stejně, ne-li více poškozen. Prováděcí nařízení by zde mělo zjednati jasno tím spíše, že v novele není poukaz na ustanovení odst. 2 §u 338.

Rozhodně nutné je odstraniti daňové klíče vydané zemskými finančními ředitelstvími, jejichž vydání bylo umožněno stylisací §u 327. I když daňové klíče neposkytují jednotlivým živnostníkům nebo poplatníkům žádných výhod, ukázaly se především pro největší část obchodníků a živnostníků jako velmi nevýhodné, protože není možno při veliké různosti podniků, místních poměrů a hospodářských území vytvořiti všeobecně platné předpoklady. Jsou-li na př. u pekařů nebo krejčí odhadovány obraty nebo příjmy podle počtu zaměstnaných učňů a pomocníků, při tom ještě podle nejvyššího počtu v jednom roce, nikoliv podle ročního průměru, je to z četných důvodů nemožné. Především si nevšímáte, že jsou často zaměstnáváni z útrpnosti lidé, kteří nemohou býti nikdy zcela využiti, alespoň ne po celý rok. Dále se opomíjí, že pracovní výkony zaměstnaných jsou právě u řemesla velmi různé, že nejsou zde jen rozdíly mezi pracovními výkony učňů, kteří jsou zaměstnáváni 1 až 2 1/2 roku, nýbrž také rozdíly mezi výkonem mistra a pomocníka, rozdíly mezi výkonem mladého a starého mistra, že často musí býti zaměstnávány osoby, které jsou veskrze méně schopné práce; kdežto ministerstvo prohlásilo, že daňové klíče smějí býti považovány jen jako pomůcky pro předpisování, byl prý druhou instancí vydán výnos, podle kterého se nesmí jíti pod tyto vyměřovací klíče; tedy nemožnost, která se také projevuje v tom, že jsou vydávány klíče pro celé trestní okresy, jejichž hospodářské poměry jsou v jednotlivých územích zcela různé. Bylo by třeba s ohledem na poplatníky, jsou-li již vydávány takové pomůcky pro předpisovaní daní, přibrati k poradě při sestavování takových daňových klíčů odborné organisace poplatníků, aby se příště nestalo, že klíč k předpisování daní zachytí jen kapacitu, nikoliv však skutečný rozsah podniku.

Jest politování hodno, že § 236 nedoznal změny, zvláště když nebylo předsevzato opětné zavedení volitelnosti daňových komisí, ježto osoby podléhající výdělkové dani mohou ze svého středu určiti pouze 2 z 11 členů daňové komise. Již se zřetelem na vyřazení odborných organisací z vyměřovacího řízení dlužno naléhavě žádati přiměřeného zastoupení odborných organisací nebo poplatníků z oboru obchodu, živností a průmyslu, a to tím spíše, ježto tyto hospodářské a stavovské skupiny musí platiti největší daně.

Totéž platí o odvolacích komisích, jejichž okruh příslušnosti je příliš široký a jejichž přetížení nedovoluje přiměřenou práci. Stalo se již, že při jednotlivých komisích bylo v jedné hodině vyřízeno 1.000 věcí, čímž se samozřejmě hodnota jejich práce stává ilusorní. Daňové komise neodpovídají svým složením dnes požadavkům, jež se jim kladou, neboť mohou se v nejlepším případě považovati za nástupkyně bývalých odhadních komisí pro daň z příjmu, které již tehdy naprosto nevyhovovaly podmínkám. Pro odhady pro daň výdělkovou jim úplně chyběly předpoklady, především jsou příliš úzké, než aby vyhovovaly různotvárnosti obchodu, živností a průmyslu.

Těžkým nedostatkem novely jest, že ustanovení o exekučním řádu nebyla zmírněna jelikož exekuční řízení připouštělo dosud veliké tvrdosti proti poplatníkům. Velmi často se prohřešují proti ustanovením odst. 2 §u 352, který odhad přenechává zcela libovůli úředního orgánu. Zvláště nezbytný je zákaz prodeje z volné ruky zabaveného a exekvovaného zboží. Zvláště by měli býti státní zaměstnanci a jejich příslušníci vyloučeni od koupě exekvovaného zboží.

Důležitou by také byla kontrola zachovávání předpisů o dražebních vyhláškách předmětů zabavených pro daňové nedoplatky. Důležité je však také stanovení nezabavitelného existenčního minima zcela všeobecně, ježto se velmi často stává, že se při exekucích a zabaveních odnímají poplatníkům nejdůležitější provozovací prostředky, které jsou nezbytné pro udržení a pokračování v provozu podniku. Vymáhání daní je také z toho důvodu velmi tíživé, že se sahá k donucovacím opatřením i pro vymáhání těch daní, proti jejichž předpisu byly podány opravné prostředky, které dosud nejsou vyřízeny. Často si úřady při poskytování úlev při placení nechávají na čase, což musí býti tíživě pociťováno zejména v době ochablého hospodářského života.

Mnoho obtíží v daňovém řízení pramení z toho, že berní úřady často samy nepracují podle zásad moderního účetnictví, ačkoliv to vyžadují na poplatnících jako něco samozřejmého. Nešvary často vznikají pro nedostatečné vzdělání berních úředníků a pro touto okolností způsobené opomíjení zákonných předpisů, které jsou u nás samy o sobě komplikované.

V této souvislosti nesmí býti opomenut poukaz na náš poplatkový řád, který si již dávno žádá novelisace a zjednodušení. Pro úplnost započaté berní reformy a pro to, aby se zabránilo zmaření dobrých úmyslů zákonodárců, bylo by rozhodně potřebí dáti úřadům a jejich orgánům patřičný návod. S úspěšným prováděním zákonných předpisů se může počítati teprve tehdy, až úřadům ukážete, jak se mají s pochopením přizpůsobiti hospodářským požadavkům. Berní úředníci, jak je to v mnoha jiných státech obvyklé, neměli by býti cvičeni jen v daňových zákonech a nařízeních, nýbrž také v nálezech nejvyššího správního soudu, které jsou často ignorovány, dále také v těch nařízeních, která vydaly nejvyšší. stolice ve prospěch poplatníků. Bohužel, nejsou venku v praxi vůbec uznávány a je patrně zvykem dávati podnět ke stále novým rozhodnutím nejvyššího správního soudu, jen aby se poplatník zdržel od podání stížnosti.

R. 1931 byla sice národním komitétem pro vědeckou organisaci založena komise pro studium racionalisace státní správy. která má oddělení pro samosprávu a jejíž práce se především vztahuje na nižší instance, kde by zaknihování přiznání a výcvik personálu měl býti podroben důkladné a urychlené reformě. Úspěch této práce se však až dosud neukázal. Aby bylo zajištěno zachovávání zákonných předpisů, zejména berními úřady. bylo by potřebí doplniti § 338 tr. z. ustanovením o náhradním nároku poplatníka proti státu pro náklady, které mu vznikly podáním opravných prostředků k vyšším stolicím, byl-li v napadeném řízení porušen zákon se zřejmou nedbalostí Stát se na delší dobu takovémuto uspořádání nevyhne.

Očekává se. že tato novela bude míti vliv na likvidaci daňových nedoplatků a při tom se zapomíná. že nemůže poskytnouti ulehčení proti nemožným předpisům za minulá léta. které by bylo třeba především zlikvidovati. Tisíce poplatníků není dnes schopno zaplatiti své daňové nedoplatky. které se nahromadily nikoliv z jejich vlastní viny. Exekuce pro vydobytí těchto nedoplatků, jež nejsou snesitelné pro nikoho, jsou vedeny tak tvrdě. že postižený jest nucen zastaviti svůj podnik a i v budoucnosti se bojí pro hrozící mu zabavení svůj podnik znovu zříditi a otevříti, což neškodí jen státu zmenšením zdaňované podstaty, nýbrž i celému hospodářství zúžením pracovního trhu.

Daňové nedoplatky nejsou u nás nijak nepatrné. V r. 1927 činily přes 4 1/2 miliardy, v r. 1934 pak činí stále ještě 4.846 milionů, ačkoliv byly daně v posledních letech velmi ostře vymahány, a činily tím - přirovnání má nám ukázati ohromnost této sumy 10% našeho celého národního důchodu, při čemž samy nedoplatky na dani důchodové činily 1.257 milionů, na dani obratové a z přepychu 1.724 milionů, na poplatcích 783 milionů. u všeobecné daně výdělkové 127 milionů a zvláštní daně výdělkové 139 milionů. Z toho plyne, jak zde již bylo často ukázáno, ohromné zatížení hospodářství, které je velmi těžce ohroženo ve své vlastní podstatě, nebezpečí, že stát sám závažně ztenčí svůj daňový základ. Pokles jeho příjmů přes přísné metody ve vymáhání a výše daňových nedoplatků ukazují, že hospodářství je otřeseno. Státní správa nezůstane na delší dobu ušetřena ohledu na tuto skutečnost. Musí býti provedeno vyrovnání se zřetelem k zásadě daňové rovnosti a rozšíření daňového základu zrušením výhod ve zdaňování velkých podniků, nebo zdaňování centrál, jakož i konsumních spolků, protože další poskytování těchto úlev je pro celé hospodářství nesnesitelným, ježto daňové schodky nemohou již býti kryty ostatními částmi hospodářství.

V daňových otázkách jsme nikdy nestáli pouze na stanovisku poplatníkově a nečiníme tak ani nyní, ale stavíme se na stanovisko státního občana, jenž nesmí dostávati a míti jen povinnosti, nýbrž i práva, která teprve dohromady dávají pojem státního občana. Se zřetelem na stanovisko státní správy byli bychom zcela oprávněni staviti se toliko na stanovisko poplatníka. neboť často působí mladí nezkušení úředníci. kteří sotva ovládají šablony řízení, kteří však bernímu právu a berní spravedlnosti právě tak málo rozumějí jako hospodářství, kteří však rozhodují o milionových částkách a o tisících podniků.

Že však nejen nižší úřady nemají porozumění pro poměry. nýbrž že především vyšší úřady udávají v této věci směr, ukazuje problém. který nemůžeme jinak označiti než jako problém národnostní daňové nerovnosti. To jsem již dříve ukázal při jiné příležitosti v debatě o státní účetní uzávěrce na zdanění rumburských živnostníků, kde bylo 27 poplatníků zdaněno úřadem v takovém poměru, že základ pro vyměření daně výdělkové činil 37% základu pro vyměření daně z obratu, při čemž pomměr přiznaného daňového základu pro daň výdělkovou činil 179% přiznaného základu pro daň z obratu, tak že předepsaný základ daně výdělkové činil 59% přiznaného základu pro daň z obratu. Že to není jen věcí rumburského okresu, ale že to je věcí skoro všech sudetských Němců, ukazují poměry při zdaňování v okresích: Liberec, Ústí, Teplice a Karlovy Vary, tedy ve 4 převážně německých daňových okresích, které sehnaly v roce 1933 101.5 milionů na přímých daních při poctu obyvatelstva 470.350, při čemž na jednu hlavu připadá 215.8 Kč, zatím co daňové příjmy z okresů: Hradec Králové, Pardubice, Mladá Boleslav, Náchod a Plzeň při počtu obyvatelstva 527.000 a při celkovém daňovém výtěžku 64.4 milionů odpovídají částce 122 1 Kč, jež připadá na jednu hlavu, tedy skoro o 100 Kč méně nebo skoro o 50% méně než částka připadající na jednoho obyvatele německých okresů, při čemž částka připadající v celém státě na jednoho občana při celkovém daňovém příjmu 1.89.3 milionů a při počtu obyvatelstva 14,726.000 činí 128 Kč. tedy stále ještě o něco málo více než v českých okresech. Zatím co částka připadající na jednoho občana v německých okresech činí 215 Kč, zatím co tu jsou rozdíly podle jednotlivých zemí, činí částka připadající na jednoho občana v historických zemích 153.8 Kč, na Slovensku 69.7 Kč a na Podkarpatské Rusi 26.7 Kč. Můžeme dnes zcela dobře říci, že hospodářské poměry, že důchody v sudetskoněmeckém území odpovídají poměrům na Slovensku. Vezmeme-li to jako základ pro srovnání, shledáme, že sudetskoněmecké území je třikráte více zdaněno než Slovensko, ačkoliv v tomto sudetskoněmeckém území je mnohem vyšší procento nezaměstnaných. To také ukazuje, že sudetskoněmecké území nemá pro stát ten význam, jaký by vlastně podle počtu nezaměstnaných míti mělo. že na druhé straně je vymáhání daní mnohem přísnější, že však také vědomí daňové povinnosti je u sudetských Němců poněkud větší.

Všechny tyto skutečnosti a čísla nemohou býti označeny, jak se zde často stalo, jako zlomyslné kverulantské argumenty nebo jako demagogické překrucování, ale jsou samy o sobě těžkou obžalobou nespravedlivého a neslýchaného zneužití moci, zákonů a práv. Tyto poměry jsou důkazem, že v tomto státě volají po důkladném řešení nejen otázka národnostní, nýbrž i hospodářská a sociální. Pojem demokracie malých lidí, jak byl vysloven, žádá konečně 100% ohledu, žádá spravedlivé ochrany a skutečné péče státu pro ty, kteří byli zkráceni. Vezme-li se při tom v úvahu míra splněných občanských povinností a výše hmotných dávek, pak zasluhuje především obchodnický a živnostenský stav více porozumění, než se mu až dosud prokazovalo. Přes své velké daňové platy postrádá stále ještě starobního pojištění, podpory svých organisací ve smyslu naléhavě nutné samosprávy i v národnostním směru, ochrany před nekalou soutěží a před nespoutanými úmyslnými poruchami na trhu. Ačkoliv právě tento stav má neobyčejný význam na samém poli opatření práce a je jedním z nejdůležitějších základů naší hospodářsky nutné obnovy, nedostává se mu uznání, které však nutno označiti jako příště nezbytné. V sudetskoněmeckém území konají více platů obchodníci a živnostníci než v ostatních územích, jak vyplynulo ze srovnání uvedených čísel. Za to se nedostává zuboženému obchodnickému a živnostnickému stavu, který je velmi často ruinován příliš vysokým zdaněním, ani rovného postavení s dělníkem, pokud jde o péči o nezaměstnané. Ba, nedostane ani záruku, že mu bude zachována podstata, ježto parlament a státní správa spolu závodí v ukládání daňových břemen. Přes demokratickou státní formu se u nás nepřihlíží ani k lidu ani k národnostem, ani k příslušníkům těchto národností, ale vládne nám nechápavá byrokracie, jak to připouští a musí i připustiti tato daňová novela, pokud se dokonce parlament ukazuje slabším než státní správa, místo aby ji silnou rukou kontroloval. Za těchto okolností nemůže drobný poplatník z lidu nabýti přesvědčení, že může svými slabými silami úspěšně proniknouti, není-li toho schopen ani parlament. Odmítáme proto projednávanou osnovu a to nejen z tohoto důvodu. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)