Pokud jde o jednotlivosti, vytýkám zvláště, že se nepodařilo uplatniti v celém novelisování naší platné berní soustavy zásadu, kterou jsem jednoduchými slovy řekl v rozpočtovém výboru, která je skutečně zásadou každého hospodářského počínání, jmenovitě u normálního obchodníka a živnostníka, t. j. zásadu: raději menší zisk při velkém obratu než velký zisk při malém obratu. Moderní obchod pokládá tuto zásadu za samozřejmost. Co znamená prakticky v oboru politiky daňové? Raději zachovati při menším zatížení, při menších sazbách, při menším počtu daní větší počet, třeba drobných poplatníků, jejichž daňová spolupůsobnost přináší nakonec, poněvadž je jich velmi mnoho, větší úhrnný výsledek daní, po př. dávek atd., než vysokými sazbami, rozmnožováním druhů daní, postihováním téhož výnosu daňového dvěma, třemi daněmi a při poplatcích třeba pěti, šesti dosahovati toho, že daňové subjekty stále více a více zanikají, že úbytek jejich daňových povinností znamená podstatné zmenšení úhrnného výnosu daňového a že následkem toho je finanční správa nucena přikročovati k zvyšování sazeb, rozmnožování počtu daní a tím zase k dalšímu znesnadňování hospodářské činnosti, rozmnožování nechutě k podnikání, skepse a lhostejnosti k osudu podniku, zanikání podniků a vyhazování zaměstnanců do nezaměstnanosti, do bídy, nedostatku a hladu. Zásada menší zisk při větším obratu znamená prakticky menší sazby, méně daní, zachování většího počtu poplatníků a tím zabezpečení většího přílivu do státní pokladny daní a poplatků, které poplatníci mohou ze své hospodářské činnosti odváděti.

Bohužel tato, myslím, každému člověku normálního rozumu samozřejmá zásada byla při ošklivé tendenci našeho veřejného života v některých časopisech zrovna obráceně ušita na nás z důvodů agitačních jako doklad našeho zájmu o veliké, kapitalistické atd. podniky. Prosím, vážené dámy a pánové, kdo má oči k vidění a uši k slyšení, slyš, viz a rozvažuj, je-li to správné, čili nic. Někteří lžidemokraté si mysleli, že obrácením všeho a selháváním toho, jak to bylo řečeno, mohou znehodnotiti naši stranu v očích vlastní nekritické stranické veřejnosti.

A nyní přistupuji k opakování detailních pozměňovacích návrhů, které znovu podáváme - jak jsem to řekl - jaksi ze svědomí, ex informata conscientia, vzhledem ke všem těm poznatkům a skutečnostem, které pokládáme za rozumně uplatnitelné při tak velkém zákonodárném díle, jakým by mělo býti nazváno novelisování našeho platného zákona o přímých daních.

Dovolte mi předně, abych s poděkováním vzpomenul, že koaliční většina přijala z našich návrhů na př. můj návrh k §u 55, odst. 3, aby zůstal ve znění dosavadního zákona - nebudu o tom široce mluviti - k §u 55, odst. 4, kde se tak stalo aspoň částečně - t. j. na př. ta čtvrtina odpočitatelnosti, třebas tedy ne celé původní 4 čtvrtiny - a k §u 58, kde byla přijata zásada, že daň výdělková veřejně účtujících podniků, které mají provozovny ve větším počtu obcí, má býti rozdělována podle oněch kritických hledisek, které jsou v zákoně vyjádřeny, a ne podle volné úvahy berního úředníka, který je touto činností pověřen. To umožňuje stížnost až k správnímu soudu a zachování spravedlivého podílu vzhledem k počtu dělníků, školním, chudinským a jiným výdajům, které podnik obci působí. Byl přijat náš návrh k §u 79, lit. b), t. j. že výtěžky z předmětů podrobených dani pozemkové a domovní budou jako dosud započítávány jenom částkou, která je .... atd. podle dosavadního zákona normována. V §u 185, odst. 1 bylo vyhověno našemu návrhu, aby finanční úředníci trestního senátu neměli právo stížnosti k správnímu soudu; bylo přiznáno, že je správné, aby toto právo měl finanční úřad druhé stolice jako konečná instance v řádném řízení. Byla odmítnuta snaha, aby se soudcové stali stranou ve věci, o které měli souditi jako soudcové. Byla přijata námi žádaná zásada v §u 334, aby bylo na liknavých representantech berní správy vynuceno řádné předpisování daní a řádné vyřizování rekursů tím, že byla stanovena propadná lhůta 1 až 2 let jak pro předpis daně, tak pro vyřízení rekursu, a to s prospěchem pro poplatníka, kdyby se tak nestalo.

Na druhé straně nenašly milosti v očích většiny některé naše návrhy, které pokládáme za rozumné a které proto znovu předkládáme sněmovně jako pozměňovací návrhy.

Je to především návrh, aby v §u 7 - jmenuji paragrafy dosavadního zákona - byl škrtnut odst. 3, podle něhož se zdaňují důchodovou daní dary zaměstnancům, pokud činí více než 20.000 Kč, za mimořádné přičinění, schopnosti a vynalézavosti. Podle našeho mínění není toto ustanovení národohospodářsky odůvodněno. Vždyť bychom si přáli, prosili a vymodlovali na Hospodinu Bohu všemohoucím, aby u nás bylo co nejvíce lidí, kteří mají mimořádné schopnosti, geniální nadání, píli a pracovitost, aby se stali osnovateli nové, zlepšené výroby, která by umožňovala větší odbyt našeho zboží doma a hlavně v cizině a dávala tím možnost zaměstnanosti lidem, kteří dnes nemají možnosti, aby své ruce nebo duševní práci uplatnili, protože řada našich závodů zanikla a nove se nezakládají. Jestliže sovětské Rusko se s hrdostí hlásí k zásadě t. zv. stachanovštiny, což jest to jiného, než mimořádné odměňování mimořádného výkonu, mimořádné schopnosti a mimořádného přičinění? Tam, jak jsem to řekl už v rozpočtovém výboru, jde vývoj od prvotního primitivního bolševismu k určitým formám kapitalistickým, u nás od těch rozumných forem kapitalistických přecházíme k suchému a pro náš národní život hospodářský zhoubnému bolševismu.

V §u 7 dosavadního zákona žádáme vypuštění odst. 4 a 5. Týká se to zrušení předpokladu spekulace při prodeji resp. převodů nemovitostí od dvou let po nabytí a neodčitatelnosti ztrát. Vždyť je to národohospodářsky naprosto nespravedlivé, a právě zástupci strany republikánské a jiných stran, které mají ve svých řadách značné procento takovéhoto voličstva, by snad měli souhlasiti s tím, aby nebyl trestán přejimatel hospodářství, který je přejímá s dluhy a s povinnostmi vůči ostatním členům rodinným, za to, že v prvním nebo ve druhém roce proto, aby se mohl zbaviti dluhů nebo aby mohl podíly vyplatiti, odprodá některé pozemky - má tedy podle zákona výtěžek z toho prodeje, kterým se chtěl uplatniti na tom svém gruntu, zbaviti se dluhů anebo vyplatiti podíly - a za to je pokládán za spekulanta a musí teprve dokazovati, že spekulantem není, aby se vyhnul zdanění výnosu z prodeje těchto pozemků, který udělal z důvodů rozumné spekulace, chcete-li, řádného hospodáře. Musí dělati dlouhé pokusy, aby se toho zbavil, poněvadž je v zákoně stanoven předpoklad, že každý odprodej do dvou let se pokládá za prodej spekulační a nějak mravně závadný.

A při tom je to zajímavé, že v našem zákoně se docela neostýchavě dopouštíme naprosto logických kotrmelců. Na jedné straně se říká, že když je nějaký zisk, má takový obchod podléhati zdanění důchodovou daní, když však jest z toho ztráta, tedy se tato ztráta neodráží od příjmu za daňový rok. Pánové, to nejde. Buď to podléhá dani důchodové i v případě aktivního i pasivního výsledku, anebo to nepodléhá ani v případě aktivního ani pasivního výsledku takové spekulace. Kde je u nás jakási spekulace, má se ještě dále omezovati a to je právě hřích proti národohospodářské zásadě Bráfově, o které jsem mluvil. Vždyť u nás se musí malý člověk všemožně zbavovati svých dluhů, musí se snažiti, jak to má udělati, aby statek nebo dům, když je majitelem domu v městě nebo kdekoliv jinde, udržel. Je lépe nechati pořád třebas veliký kus půdy, ale zatížený dluhy, které, jak známe, jak nás naše maminky učily, jedí z mísy? Ale prodá-li do dvou let část pole, aby se dluhu a úroků zbavil, je pokládán za spekulanta a musí to zdaniti jako domnělý zisk.

Ke čl. 7 osnovy, měnícímu § 10 původního zákona, navrhujeme, aby číslice "10%", v osnově uvedená, byla nahrazena číslicí "20%" a aby byla škrtnuta věta: "Vláda se zmocňuje, aby procento tohoto mimořádného odpisu zvýšila pro stavby v tom kterém roce započaté a pro jiné investice v tom kterém roce provedené až na 20%."

Pro případ, že by tomuto našemu návrhu nemohlo býti vyhověno, navrhujeme, aby slova: "dalších 10% nákladu na stavbu nebo stroje a zařízení prokazatelně vynaloženého" byla nahrazena slovy: "dalších 20% nákladu na stavbu nebo stroje a zařízení prokazatelně vynaloženého, pokud jde o stroje a zařízení tuzemského původu, nebo sice původu cizozemského, avšak o nichž ministerstvo obchodu po slyšení ústřední organisace zájmové prohlásí, že v tuzemsku nejsou vyráběny vůbec nebo v potřebné kvalitě. U jiných strojů a zařízení činí sazba mimořádné amortisace 10%."

Prosím, vážené dámy a pánové, je dnes na místě vzhledem k tomu požadavku aktuálnosti, totiž uskutečňování zákonodárného díla, vzhledem k poměrům, jaké jsou, účelno, abychom zhoršovali právní stav jednotlivce, který dělal ve svém podniku nějaké investice, postavil dům, byty pro zaměstnance, koupil nové stroje nebo rozšířil možnost lepšího rozestavění nebo uzpůsobení své dílny? Máme ho dnes za to trestat v této době, když si přejeme, aby všichni jednotlivci, nejen stát a veřejné korporace, podnikali co možná nejvíce investic, aby bylo zaměstnání pro nezaměstnané? A dnes zde dáváme ustanovení, že se proti stavu v r. 1926 1927, kdy byla veliká konjunktura a zaměstnanost, tato výhoda zmenšuje na polovinu. Ovšem, to je zase specimen naší demokratické zákonodárné činnosti. Uznává se, že to nemá býti, ale říká se: Nedělejte moc kraválu, vládě se uloží, že má právo zvýšiti to na dosavadní stav vládním nařízením. Prosím, já se táži těch pánů - jsou zde někteří, kteří byli dosud ve vládách naší republiky - zda má vláda tak mnoho času, aby mohla dělat za parlament věci, které parlament může dělat při jednom říznutí? Nač je tato duplicita?. Proč přesunovat na vládu, co je možno udělat v zákoně? Komu to má sloužit, zač se schováváme? Proč dělat strašáky? Nikomu to neprospěje, jen to poškodí prestiž republiky, rozmnoží práci vládě a nám jako parlamentární demokracii to ubere na vážnosti.

Ke čl. 9 osnovy navrhujeme, aby byly odpočitatelné přímé daně s přirážkami, vyjímajíc daň z válečných zisků, daň válečnou a dávku z majetku a z přírůstku na majetku podle zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Dále navrhujeme, aby ve druhé větě téhož odst. 1, lit. e), ustanovení uvedené v závorce "(na př. daň z obratu) " doplněno bylo ještě takto: "převodní poplatky z převodu nemovitostí, obecní dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí atd.".

Zase bych pokládal za samozřejmé, kdyby tento požadavek přednášela strana agrární, vždyť v zákoně je zase nelogičnost. O tom, že má býti odpočitatelná daň důchodová, jsem se zmínil již ve všeobecném výkladu. Že se daň důchodová neodpočítává, je důsledkem falešné teorie, že žádná daň nesmí sama sebe zkracovat. Tato teorie fackuje přímo život; nikdo z obyčejných lidí ji nepochopí a pochopí ji dokonce i velmi málo těch patentovaných teoretiků. Ale my ji držíme a daň důchodová se tedy neodpočítává od základu daně důchodové pro příští rok.

Zrovna tak držíme zásadu, že sedlák, když přejímá po otci usedlost, nebo když ji kupuje z volného prodeje, nebo když majitel domu prodává dům, si nesmí odpočítati ze svého důchodu peníz, který zaplatil státu ve formě t. zv. převodních poplatků z nemovitosti pravidelně je to 7%, poněvadž ta mez je příliž nízká, kdy začíná 7% - a dávky t. zv. obecní, po př. zemské z přírůstku hodnoty. Všichni víte, jak násilně se to pociťuje.

Co je to převodní poplatek z převodu nemovitosti? Ve finanční vědě jsme se učili, že poplatek je úplata státu a veřejné korporaci za určitou službu, kterou prokazuje tomu dotčenému plátci. Jakou službu prokazuje však stát nebo kterýkoli úřad tomu, kdo prodává svou nemovitost? Žádnou. Za to, že se to zapíše do pozemkové knihy, musí se zaplatiti vkladní poplatek. Ale s tím, že někdo něco prodává nebo že otec odevzdává svůj majetek synovi nebo zeťovi, nemá úřad žádnou práci, přes to však vybírá 7% Zaplatí-li poplatník těch 7%, nemá právo si je srazit z daně důchodové, tento poplatek se musí připočítat k základu daně důchodové, takže platí daň z daně. To je podle našeho mínění násilí, odporuje to zdravému rozumu a rozumným hospodářským tendencím. Totéž platí o dávce z přírůstku nemovitosti. To je zase samostatná daň obecní a žádný poplatek, poněvadž ta obec také nemá co dělat s tím, když někdo něco kupuje nebo prodává, nebo když otec odevzdává synovi nebo zeťovi svůj dům a pod.

Při tom poukazuji na další nelogičnost. V dosavadních zákonech i v zákoně o dani z obratu máme ustanovení o dani z obratu při movitostech. Koupíte-li si boty, kabát nebo krávu, můžete si obratovou daň z tohoto obratu odečísti od daně důchodové, ale koupíte-li si chalupu nebo pole, nemáte výslovně podle zákona právo si od základu daně důchodové odečísti převodní poplatky, které zastupují daň obratovou. Co to je? Vždyť právě byly tyto převody nemovitostí vyňaty z poplatnosti daně obratové, poněvadž se řeklo, že daň obratová tady byla před mnoha lety ve formě převodního poplatku zavedena, ale my to přes to necháváme dále, lidé si zase budou marně rozbíjet hlavy a budou vám vyčítat, že jste neodstranili v dnešních těžkých hospodářských dobách toto ustanovení.

Ke čl. 10 osnovy navrhujeme, aby byla připuštěna, jak jsem řekl, alespoň částečná odpočitatelnost anuitních splátek, které jsou zajištěny na nemovitosti a mají býti splaceny v době delší 20 roků, aby se to tedy vztahovalo jen na dlouhodobé dluhy, aby to bylo určitá výhoda pro všechny ty stavy, které nejsou dotčeny zákonem o oddlužení zemědělců, ovšem, že by to platilo především pro zemědělce. Je to podle našeho přesvědčení národohospodářsky účelné a rozumné, má to pomoci uskutečniti myšlenku Bráfovu o národohospodářském povznesení našeho národa a my jsme povinni k těmto momentům národním přihlížeti, poněvadž jsme si stát udělali proto, abychom pomáhali našemu lidu, našemu národu, aby se jazykově, kulturně, ano i hospodářsky povznesl a svá aktiva zlepšil. (Výborně!)

Ke čl. 38 osnovy navrhujeme - a to je důležitá věc, vážené dámy a pánové - aby zněl takto: Zvýší-li se sazby snížením odpočitatelnosti placené daně výdělkové a zvýší-li se příští platba daně výdělkové pro podniky veřejně účtující, ale zachovává-li se ustanovení dosavadního zákona, podle kterého některé velmi veliké podniky státu, obcí, okresů a svazů hospodářských, různých družstev atd., neplatí buď žádnou - to je řada těch podniků, které jsou uvedeny v §u 72 platného zákona - anebo jenom minimální daň, která však není v tom smyslu minimální, jako u těch podniků veřejně účtujících, pracujících s řádně prokázanou ztrátou, poněvadž podle dosavadního zákona činila 2‰ z uloženého kapitálu v podniku, podle této. novely má se platiti 4‰.

Vážení pánové, je možno, aby podniky, které platí stejným, po případě vysokým obnosem své vedoucí zaměstnance nebo podniky, které při tom vykáží veliké zisky, aby ty podniky neplatily buď žádnou daň výdělkovou, jak je to vyhrazeno jako zvláštní výsada a privilegium pro podniky v §u 72 zákona, nebo jenom tu strašně nepatrnou daň 4‰ podle toho 100%ního zvýšení při velkých podnicích, jako jsou některé družstevní podniky ohromných obratů? Nechci uváděti čísla, ale bylo mi řečeno, že v r. 1927 měly 3 velké podniky družstevní, konsumní obrat 1.840 mil. Kč a že z toho všeho zaplatily všeho všudy jenom 177.000 Kč daní. Copak je možno udržovati tyto nesrovnalosti v době, kdy fiskální zájem státu to žádá, abychom se odřekli všech těch jistě rozumných a přijatelných návrhů, o kterých jsem se již zmiňoval a o kterých se zmíním ještě dále?

Navrhujeme, aby byla spravedlnost aspoň v tom smyslu, že budou musit býti zdaňovány také částečně nebo podle analogie všeobecné daně výdělkové nebo zvláštní daně výdělkové podniky, které budou platiti více než 250.000 Kč, a sice stejně budou musit býti zavázány k placení daní jako podniky soukromníků a že bude povinností, aby platily v těch mimořádných případech svého velkého hospodářského úspěchu jenom tu minimální daň, kterou platí podniky soukromé, pracující se ztrátou, t. j. 1% investovaného kapitálu. Místo toho mají platiti po dnešní reformě 4‰. Je to možné? Když podnik 2 až 3 soukromníků, akciová společnost, společnost s ručením obmezeným pracuje se ztrátou, revisní komise ministerstva financí a berní správa konstatuje tuto ztrátu, přes to zaplatí nicméně 1% tak zv. daně minimální. A tyto podniky, pracující s velikými zisky, budou platiti jenom 4‰? To je podle našeho mínění nespravedlivé, a poněvadž demokracie nesmí rozeznávati v žádném smyslu ani mezi červeným, zeleným, bílým a rudým, nýbrž měřiti všem stejně, navrhujeme, aby to bylo kodifikováno a učiněno zákonem těmi pozměňovacími návrhy, které podáváme. (Výborně!)

Navrhujeme k čl. 44 dosavadního zákona k lit. g) změnu tak, aby byly odpočitatelné od základu daně výdělkové tantiémy, vyplácené podle smlouvy zaměstnancům podniku, ne členům a orgánům společenským, zaměstnaným správním radům, předsedům atd.

Vážené dámy a pánové, běží o ty, kdož dostanou za svou práci větší remuneraci než 20.000 Kč na tak zv. tantiemě. Mám na zřeteli báňské úředníky, ne inženýry, tak zv. báňské úředníky v širším smyslu slova, u kterých je to součástí jejich normálního pracovního důchodu; mají malé řádné platy, ale na konec roku se jim dává tak zv. tantiema, která ten plat činí opravdu slušným, nebo aspoň činí za ten plat únosnou jejich dosavadní životní míru. To se má nyní změnit, že to má být započitatelné do základu daně výdělkové. Pokládáme to za národohospodářsky a sociálně nespravedlivé a navrhujeme, aby zůstalo při dosavadním ustanovení.

Ke čl. 44 osnovy navrhujeme, aby se v odst. 4 nové písm. h) stanovilo, aby u podniků, které měly prokazatelně po dvě hospodářská období, která bezprostředně předcházela hospodářskému období pro zdanění rozhodnému, nepřetržitě ve svém vlastnictví alespoň 20% akcií, kuksů, podílů, nebo užitkových listů jiného tuzemského, této dani podrobeného podniku, nabytých prokazatelně z vlastních prostředků, podíly na zisku z hodnot, které měly po uvedenou dobu nepřetržitě ve svém vlastnictví, nebyly tyto podíly na zisku z těchto hodnot zdaněny. To zásadně odpovídá zásadě, kterou měl na zřeteli Bráf a kterou u nás provádějí někteří lidé, kteří chtějí, abychom se vymanili z moci cizího, často zahraničního kapitálu, tak zv. nostrifikací akcií, podílů společenských některých, jmenovitě větších podniků, jejichž větší část akcií byla dosud v držení cizím. Vážené dámy a pánové, chceme odvádět příslušný výtěžek těchto podniků dále do ciziny? Je to rozumné, národohospodářsky účelné, abychom si tím zhoršovali svou platební bilanci? Navrhujeme z těchto důvodů národohospodářských a národních, aby dosavadní ustanovení zůstalo a nebylo proměňováno na stav národu škodlivější.

Ke čl. 45 osnovy navrhujeme změny, o kterých jsem se již zmínil, o tak zv. minimální daň při těch družstvech atd. To je ta spravedlnost, o které jsem již mluvil.

K čl. 56 osnovy navrhujeme, aby byl tento článek doplněn další větou, že pozemkovou daní jsou povinni držitelé - jak se to nyní formuluje - zaznamenaní do katastru pozemkového ode dne skutečného převzetí, resp. držby těchto pozemků. Zase se tímto způsobem má zjednodušiti dosavadní složitý stav, a právní jistota jak pro stát, tak pro příslušného postiženého. Onen stav má za následek, že se k placení této daně nehlásí ani bývalý vlastník před pozemkovou reformou, poněvadž příděl listinný zněl na odevzdání vlastnictví, ani se k tomu nehlásí - ovšem z důvodů docela obyčejné lidské sobeckosti - ten, kdo klidil sklizeň na pozemcích mu přidělených. To je stav neudržitelný, proto toto ustanovení doplňujeme.

Ke čl. 60 osnovy navrhujeme, aby § 103 původního zákona zněl tak, aby při pozemcích byl základem daně pozemkové stejný násobek - tedy ne dvacetinásobek u lesů a 17násobek u ostatních. Tento návrh má na zřeteli ne snad velkostatkáře, nýbrž spravedlnost, a hlavně spravedlnost vůči nejchudším krajům a nejchudším hospodářským podnikatelům zemědělským v našich krajích východní Moravy, Valašska, Pováží, Slovenska, Podkarpatské Rusi, kde často většinu vlastnictví pozemkového tvoří lesní parcely. Vážené dámy a pánové, je možno vzhledem k požadavku aktuálnosti držeti dnes to, co platilo ještě r. 1925 a 1927, když se dělal zákon, který nyní reformujeme? Tentokrát bylo dřevo za 150 Kč 1 m³, dnes je za 60 až 65 Kč v nejlepším případě. Tenkráte se mohlo kácet 100% povoleného etátu, dnes je to omezeno na 60 %, ale sazba zůstává, a při tom se ví, že les nese užitek teprve za 40 let minimálně - to je probírka - a za 80 let normálně, ale za celou tu dobu se z lesní parcely má platiti, bez ohledu, je-li tu výnos nebo není, a obyčejně je to v prvních 40 letech deficit, ale musí se platit daň pozemková se všemi komunálními, zemskými, okresními a jinými přirážkami, na př. s přirážkou pro katolické účely duchovní a patronátní atd. Nespravedlnost, která má býti podle našeho názoru odstraněna zvláště proto, že tak zv. lesní parcely na východní Moravě, v Jeseníkách, v Krkonoších a na Slovensku jsou pravidelně zároveň pastvinami, třebaže tam stojí několik špatných stromů. Proč má platit ten rolník dvacetinásobek, zatím co z normální pastviny na Hané nebo jinde, kde je výborná, se platí jen sedmnáctinásobek?

K čl. 101 osnovy navrhujeme, aby dosavadní obsah tohoto článku byl označen jako odst. 2 a aby v novém odst. 1 bylo stanoveno, že § 192 doplňuje se novým odst. 3 tohoto znění: "Při prvním provinění podle ustanovení § § 185 až 189 i podle ustanovení §u 191 budiž trest uložen jen nejmenší sazbou peněžité pokuty, leč že by tu byly všechny přitěžující okolnosti podle §u 193 a žádná z polehčujících okolností podle ustanovení §u 194, lit. a), c), d), e) zákona. Při opakování trestného činu buďtež uloženy postupně vyšší tresty; tresty větší vedle trestu peněžité pokuty buďtež uloženy jenom v případech vážných."

Dále navrhujeme, aby čl. 101 byl doplněn novým odstavcem 3 tohoto znění: "Do §u 205, odst. 1 za slovo "jestliže" vkládají se slova: "obviněný prokázal bezelstnost nebo jen lehké opominutí ve svém trestném jednání nebo jednal-li sice trestně úmyslně či hrubě nedbale a zavinil-li tím zkrácení daně, avšak jestliže" zaplatí celou daň a přiměřený upouštěcí, berní správou žádaný, další úplatek.

Co to sleduje? Pánové, to sleduje znemožnění dosavadní prakse trestních referátů, které poplatníkovi, který si vykládal zákon - a to je přece přirozené - podle toho, jak to jeho hospodářským potřebám nejlépe vyhovovalo, hned zavalily trest 4. a 5. stupně, ačkoliv před tím ještě nebyla žádná zkušenost, jak správný je výklad zákona a nebylo rozhodnutí nejvyššího správního soudu ani objektivní komentář ministerstva financí; ten však není dodnes objektivní, ten má zájem ryze fiskální, který pro mnohého právníka koliduje s ustanovením trestního zákona. Poplatník byl kolikrát za celkem nepatrné provinění, které vyšlo z jeho subjektivního nazírání na výklad zákona pro něho příznivý, trestán tak vysokou pokutou, že to znamenalo zhroucení jeho existence. Tím, že diferencujeme možnost ukládání těchto trestů, chceme tyto šikany trestních referátů znemožnit.