Místo toho ovšem předkládáte návrh na změnu zákona o přímých daních, který, jak skutečnost ukazuje a jak zde bylo také ciferně doloženo, není ničím jiným než pokračováním v rabování kapes drobných poplatníků pomocí řady nových, ještě drastičtějších a rafinovanějších opatření. Jedním z takových opatření je - mluvil zde o tom p. kol. Pozdílek zákon, jímž se doplňuje a mění původní zákon o dani z domácích porážek. Směšně to z začalo se zdůvodněním samotných navrhovatelů, kteří říkají, že prý byli vedeni k tomuto návrhu mezi jiným také tím, že při kontrole docházelo k častým srážkám mezi důchodkovými orgány a malozemědělci, protože prý tyto důchodkové orgány odhadovaly mnohdy správnost nebo nesprávnost zdanění podle silných jitrnic. Pánové, ta nespokojenost nebyla vyvolána jenom těmi silnými nebo slabými jitrnicemi a tím, že jste jim vy nebo vaše orgány chodily to kontrolovati. Ta nespokojenost, to hotové pobouření vyrůstá právě z toho, že vaše orgány mají kdy lézt po chalupách kontrolovati, když si chalupník po celoroční dřině zabije 1/2 metrákové nebo metrákové prase, roztrpčení vyrůstá právě z toho, že tytéž orgány netrefí k velikým, k Petschkům, Koburkům nebo do Živnobanky a všude jinde, kde se dluží nejen desítky milionů, ale už stamiliony a miliardy nezaplacených a nedoplacených daní. Roztrpčení vyrůstá z toho, že ženete drobného chalupníka do exekuce, do prodeje pro nezaplacených několik desítek Kč, které nezaplatil takový chalupník nebo maloživnostník ne proto, že by nechtěl, že by vyvezl tuto valutu někam do Holandska nebo do Švýcarska, jako to dělají jiní, ale právě proto, že mu v důsledku vašeho daňového šroubu už nic nezbylo, aby mohl zaplatiti. Tam ženete exekutory, zatímco exekutoři mají zarostlou cestu k Larischovi, uhlobaronovi do Mor. Ostravy, který na tom je tak zle, jak je známo, že když jej Zajíček připravil o 7 mil. Kč, tak to Larisch ani ještě nepoznal. Tam toho exekutora nepošlete, ačkoliv by tam byla pro něho práce mnohem pohodlnější, nežli na př. v takových Sušicích, kde jsem byl před 3 měsíci a kde mi říkali, že u holiče sedí exekutor a vybírá tam od lidí, kteří se přijdou dát ostříhat a oholit, daňové nedoplatky ve výši 130 Kč. K Larischovi nepošlete takového exekutora, který by si sedl do jeho banky a který by tam exekvoval peníze, které tam přijdou za uhlí, železo a všechno ostatní, co Larisch vyrábí; a kdyby to tam inkasoval do poslední Kč všechno, ještě by nenastala skutečnost, že by pan Larisch se octl druhý den u zprostředkovatelny práce a hlásil se jako ožebračený, jako nezaměstnaný.

Pánové, takovéto zdůvodnění je také ve správě rozpočtového výboru, kde se zase mluví o tom, že prý důvody, které vedly k zavedení daně z domácích porážek, byly prý více psychologické nežli materiální. Tato argumentace se vám opravdu podařila. Ona je hodně podobná té, ve které se vykládá, jak jeden občan kdysi nakládal kus po kuse na osla a při tom vždycky říkal: To nic není, to ten osel ještě všecko unese. Když vezmeme u zemědělce vaše přímé a nepřímé a spotřební daně, jak je tu včera soudr. Kopřiva vyjmenoval, jsou to ne celé desítky, nýbrž jde to již do set a je to právě hotový Babylon. Spousta těchto daní byla tu již před volbami, a ještě od voleb zavedli jste nové daně, a s tím poplatníkem je to jako ta stará historie s tím oslem. Má to oslazeno tím, že mu vždy říkáte: Kamaráde, to je v zájmu státu, to je v zájmu republiky a je to konečně poslední oběť, kterou na tobě žádáme, zítra se ti bude už lehčeji a veseleji dýchat. V tom je jenom rozdíl, který ovšem vytváří stejnou situaci.

Je faktem, vážení pánové, že v tom daňovém Babylonu, který je zde na základě vaší daňové struktury, kterou jste ovšem převzali už za starého Rakouska, a o které jste vykřikovali v letech popřevratových, že je nespravedlivá a že se musí změniti atd. atd., ze které vyrůstá hotový zmatek, se nejen nevyznají poplatníci - ti už chudáci docela ne, ti jen vědí, že pořád platí, vědí, že mají pořád nedoplatky a že jak se měsíc s měsícem střídá, je u nich exekutor, že tam něco zapisuje a že mají nové nedoplatky, úroky z úroků atd. - ale nevyznají se v něm pomalu ani sami úředníci na berních úřadech.

Těmito poměry, tímto svým systémem dohnali jste a ženete docela úmyslně - jak o tom svědčí také váš návrh v souvislosti s jiným vládním nařízením, na zrušení moratoria - a chcete doháněti ještě více zemědělce jako drobného poplatníka k tomu, že nebude mít pro sebe zabijačku proto, poněvadž musí prase prodat, aby ho nevyhnali z chalupy, aby měl na zaplacení daní, úroků, splátek atd., aby zachránil sebe, svou rodinu a rodině střechu nad hlavou, a dnes vykládáte, že tou přeměnou daně, která se platila dříve šekem, který zde pan kol. Pozdílek ukazoval, která se platila podle kg nebo podle metrických centů ... (Posl. Pozdílek: Pořád jen o mně hovoříte!) Vždyť to není nic zlého, měl jste tu šek, ukázal jste jej, já jsem s ním také platil, to na věci nic nemění.

Faktem je, že děláte z nouze ctnost, že přicházíte se změnou, o které vykládáte, že bude výhodou pro drobné rolníky, ale která konec konců ukazuje, že zrušení té dosavadní dávky - řekněme z takového 80 kg prasete se platila daň 12 Kč - nebude žádnou výhodou, dnes jste to dohnali svým systémem k tomu, že ten chalupník si prase zabít nemůže, poněvadž ho musí prodat, ale abyste nepřišli o daň z porážek, tak jste přišli fištronsky na to, převésti to na daň z pozemku, a tu platit bude, ať zabije nebo nezabije. Svým daňovým šroubem dohnali jste zemědělce do té situace, že daň, bude-li schválena, platit musí. Není to ovšem ulehčení, jak se zde vykládalo, pro ty, kteří konec konců ještě si to prase zabít mohou. Na př. takový desetihektarový rolník zaplatil dříve z 80 kg kusu 12 Kč, ale nyní podle navrhované daňové novely má zaplatit 15 Kč. To svědčí o tom, že celá tato osnova zákona o daních přímých jako i tato osnova svědčí o tom, jak oprávněné je volání drobného lidu po skutečné a spravedlivě provedené daňové reformě, která by byla namířena proti těžkému kapitálu, která by postihla ty neúměrné zisky, jak jsou vykazovány, zvláště zisky kartelu zbrojařského, uhlobaronského, cukrovarského a řady jiných, po takové daňové reformě, která by na druhé straně umožnila a ulehčila život těm, kteří opravdu jsou dnes daňovými předpisy a daňovými břemeny zatíženi.

Podrobné návrhy formuloval zde již včera náš soudruh Kopřiva, návrhy, které jsou reelní a které jako takové jsou splnitelné. Ani těmi, samozřejmě, nebude ještě pomoženo, je potřeba pracovati, aby byla provedena taková daňová reforma, na základě které bude dosavadní daňový Babylon úplně zrušen a nahrazen jednotnou, progresivní, vzestupnou daní tak, aby existenční minimum u drobných, středních rolníků a malorolníků bylo zajištěno jako nezdanitelné, a na druhé straně aby podchyceny byly a stupňovanou progresivností také zatíženy výtěžky a výdělky kapitalistů a kapitálově silných lidí.

Vážená sněmovno! Daňová novela také úzce souvisí s druhým problémem, který je dnes tíživý na vesnici a mezi drobnými poplatníky. Je to otázka oddlužení. A zase jenom konstatuji, že vládní nařízení o t. zv. zemědělském vyrovnání vůbec neřeší dluhové zatížení u drobných a středních rolníků a že je hotovým paskvilem toho, co bylo drobným zemědělcům slibováno a zaručováno. V souvislosti s tímto vládním nařízením chci říci toto: Když se loňského roku ustavovaly výbory poslanecké sněmovny, tu v zemědělském výboru jako předseda ze strany agrární, p. posl. Mašata, a později sám ministr zemědělství dr Zadina prohlásili, že každá osnova i každá otázka dotýkající se zájmů drobných zemědělců bude projednána v zemědělském parlamentním výboru, který se bude o věci radit a dávat iniciativu, jak má být který návrh a zvláště dva důležité návrhy, které dnes hýbou vesnicemi - to je otázka monopolu a zadlužení a otázka daňová - navrženy k projednání. Nepřihlížíme-li k bezvýznamné schůzi v lednu, došlo přes závažné prohlášení a ujištění pouze ke dvěma schůzím zemědělského výboru. Jedna z nich v polovině listopadu - se zabývala katastrofálními živelními pohromami a výsledkem jejím bylo, že společným postupem všech zemědělských organisací došlo k odhlasování resoluce, v níž bylo vytčeno 18 programových požadavků, které byly jednotně přijaty, prošly rozpočtovým výborem a byly samou sněmovnou schváleny. Od té doby sešel se zemědělský výbor letos počátkem června, aby vyslechl z úst p. min. zemědělství dr Zadiny, že z usnesených 18 bodů nebylo lze až na nepatrné věci nic splniti. Je zajímavé a charakteristické, že p. min. zemědělství dr Zadina používal téměř téže argumentace, jako včera zde p. dr Meissner. Říkal: Já jsem to chtěl, já jsem to prosazoval, já jsem se snažil, ale nešlo to, poněvadž ministerstvo financí tomu bránilo, udělalo přes to škrt.

Pokud se týče oddlužení a vládního nařízení o něm, předcházela zde zase celá předvolební kampaň s oddlužením, kdy se to na vesnicích šmahem oddlužovalo, jako to bylo svého času s parcelací po převratu. Upozorňuji, že sám nynější ministr zemědělství dr Zadina vydal r. 1934 obsáhlou brožuru ovšem před volbami a tehdy ještě jako poslanec - ve které probíral a líčil otázku zadlužení a nutnost jejího řešení. Tehdy ještě zastával názor, že dluhová otázka se řešiti musí a že dluhy v celém řízení musejí býti rozděleny na dluhy únosné a neúnosné. Únosné dluhy zůstanou a neúnosné se musejí oddlužit. Únosnost dluhovou pak odhaduje ve své brožuře asi 5000 Kč na hektar. Tento požadavek je koneckonců obsažen i v našem návrhu na oddlužení, ovšem s tím rozdílem, že my stanovíme dluhovou únosnost podle propočtů, které jsme si provedli, celkem níže. Avšak vládní nařízení, které bylo vydáno stran nároku na zemědělské vyrovnání, ukazuje zřejmě, že má býti opatřením na oddlužení velkostatkářů a zbytkařů až do výměry 500 ha polí a že zároveň drobní a střední zemědělci mají býti z nároků na oddlužení vyřazeni; svědčí o tom ustanovení vládního nařízení, kde se mluví o tom, že nárok na zemědělské vyrovnání má pouze zemědělec, který má svoji usedlost nebo majetek zatíženy více než 80% skutečné ceny.

Ukázal bych vám zde, jak se to prakticky bude prováděti, na případu domovináře z Moravy Coufala, který mi sdělil ve svém dopise (čte): "Mám ženu a 4 dítky, cena mého majetku, 6 ha polí, budovy, živý a mrtvý inventář činí dohromady 86.000 Kč. V únoru přišel jsem o krávu, od té doby pracuji jenom s jednou, poněvadž na druhou krávu si nemohu vypůjčiti, protože mi v záložně a v kampeličce řekli, že to nejde, jelikož jsem předlužen, mám 47.000 Kč dluhu." - Tento chalupník nemá podle vládního nařízení nároku na oddlužení, protože není "předlužen", musil by býti zadlužen z 80%, což činí v tomto případě 69.000 Kč, tedy by musil míti nejméně 70.000 Kč dluhu, aby mohl býti přijat do nároků na oddlužení.

V zemědělském výboru měli jsme o tom diskusi a pan kol. Zářecký tvrdil, že bude značná část zemědělců, kteří prý jsou tak předluženi a zadluženi, že nárok na vyrovnání budou moci uplatniti. Táži se vás, kteří sedíte v kampeličkách, raiffeisenkách, v záložnách atd., kdo půjčí chalupníkovi na majetek v ceně 86.000 Kč nejméně 70.000 Kč? Podle brožury pana ministra dr Zadiny mělo by tomuto chalupníkovi zůstati 20 Kč dluhu a ostatní by mělo býti oddluženo.

Pokud se týče oddlužení podle vládního nařízení, budou to zvláště zadlužení zbytkáři, statkáři a velkostatkáři, kteří při provádění pozemkové reformy - případů jsme uváděli více - dostali zbytkový dvůr ve výměře 100 ha za 500.000 až 600.000 Kč. Máme zjištěno, že si vydlužili u peněžního ústavu 750.000 Kč, tedy již majetek předlužili. Od té doby se takoví majitelé zbytkových statků a velkostatků dlužili dále ze spekulačních důvodů, poněvadž věděli, že přijde zemědělské vyrovnání na jedné straně a na druhé straně že si vypůjčí na zakoupení akcií třebas zbrojařského průmyslu nebo lihovarnického nebo škrobárny atd., což jim vynese tolik, aby mohli zaplatiti úrok z vypůjčené hypotéky a ještě při tom vydělati. Ale závěr bude ten, ze zemědělská usedlost jako taková je prodlužena a pan zbytkař bude míti nárok na zemědělské vyrovnání, poněvadž prokáže, že je zadlužen o více než 70% skutečné hodnoty. To svědčí o tom, jaký charakter má celý vládní návrh na oddlužení, ve kterém drobní zemědělci, aby také něco měli, budou míti potěšení, že, ač sami bez nároku na oddlužení, budou museti zase připláceti na to, aby páni statkáři a velkostatkáři mohli býti oddluženi. Je to zřejmé z chystaného návrhu o vyrovnávacím fondu, ve kterém se žádá, aby Obilní společnost přispěla ročně kvotou 40 mil. Kč, která by se opatřila z toho, že by se uskutečnila zvláštní srážka ve výši 2 Kč na každý 1 q prodaného obilí. Počítáme-li s tím, že drobní a střední rolníci do 20 ha prodají téměř polovinu sklizeného obilí Obilní společnosti ... (Hlasy: Říkáte, že ne!) Říkám 48%, téměř polovinu, jsou to statistiky samotné Obilní společnosti. A tito lidé nebudou míti nárok na oddlužení, ale povinnost, aby k oddlužení statkářů a velkostatkářů jen z tohoto titulu zvláštní srážky na 1 q obilí připláceli cca 20 mil. Kč ročně. Samozřejmě, že tento návrh, vycházející z reakčního křídla agrární strany, musel vyvolati a také vyvolal velké pobouření a nespokojenost na vesnici, již také proto, že je zřejmé - a zase ne z nějaké stratosféry, nýbrž ze skutečnosti - že sama Obilní společnost stojí dnes před bankrotem, stojí před situací, do které dospět musela. Proč? Poněvadž obilní monopol a sama Obilní společnost nebyla ustanovována s toho hlediska a nevycházela z té základny, aby sloužila k záchraně malých a středních rolníků, jak to bylo vykládáno.

Jsme dnes svědky toho, že páni z agrární pravice velmi povážlivě o té věci mlčí, že zatím co rostou desítky vagonů zásob neprodejného obilí, které se kazí a hnije po různu ve skladištích, v nynější době máme statisíce nezaměstnaných živitelů rodin, kteří jsou tak vyřazeni z nároku na státní stravovací akci, a kterým, jak mi řekli předevčírem v Sušici, vykládali na obecním úřadě: Vždyť rostou jahody, maliny atd., nějak se již ty dva, tři měsíce profretujete. Myši mají skladiště plná obilí, obilí se ve skladištích ničí, a statisíce nezaměstnaných dělníků, kterým jste nedali v rámci svých papírových investic práci, dnes strádají a hladovějí. Je na pováženou, že v této vážné době a v této situaci přicházejí páni Feierabendové ještě s návrhem na ztrátový vývoz obilních přebytků za hranice.

Je pochopitelné a samozřejmé, že tyto návrhy a chuť řešiti takto obilní přebytky vyvolávají velké pobouření zvláště v masách pracující třídy, která dnes strádá a hladoví a která se plným právem, jak ukazují desítky projevů a stovky resolucí, staví za návrh "Včely" a konsumního družstva "Vorwärts" v Liberci, které žádá a navrhuje, že za obilí, které je určeno k vývozu, dá ještě o 20 Kč více, aby je mohlo použíti a po semletí prodávat za 1.50 Kč 1 kg mouky nebo chleba pro nezaměstnané. Tato akce, pánové, samozřejmě je vám proti srsti. Svědčí o tom články ve "Venkově", ony výzvy na úřady, aby zakročily proti "Včele", která je prý družstevním spolkem atd. a nemá práva se zabývati takovými a takovými otázkami.

Svědčí o tom konec konců i takové zjevy, že na př. starosta ve Hlíně u Třeboně dostal pohrůžku, že bude trestán 300 Kč pokutou za to, že v obecním zastupitelstvu dal podepsati resoluci a v ní vytyčený požadavek, že občanstvo obce Hlíny i obecní zastupitelstvo se staví za návrh "Včely", že žádá, aby do okresu třeboňského pro nezaměstnané dělníky atd. atd. byl z tohoto zlevněného obilí resp. semleté mouky dovážen také levný chléb. Takovými prostředky, pánové, terorem a zastrašováním tam, kde vám došel dech s vašimi hospodářskými plány, situaci nezachráníte.

My samozřejmě nejsme zásadně proti obilnímu monopolu, vždyť konec konců na př. v Sovětském svazu mají obilní monopol také. Celý problém leží v tom, jak je monopol řízen, k jakým účelům slouží ... (Posl. Pozdílek: Ale umírají tam při tom hlady!) To je tím, že nemohou choditi na zbytkové dvory na zabíjení, jak jste vykládal. I my žádáme, aby byla provedena reorganisace obilního monopolu v tom smyslu, aby Obilní společnost převedena byla na nevýdělečnou společnost kontrolovanou malozemědělci a zároveň celou pracující třídou. A je, pánové, zajímavé, že parlament, který má kdy, jak jsme toho byli svědky před 14 dny, jednati o zákoně, kdo má nárok a kdo může nebo nemůže a s čím může ničiti štěnice a různý hmyz atd., si nenajde chvíli, aby projednal dnes nejdůležitější otázku cen obilí a otázku oddlužení. Čachruje se v zákulisí, za zády zemědělců i spotřebitelů, a výsledky těchto čachrů nemohou býti samozřejmě jiné nežli další připravovaný útok na zájem konsumentů i drobných producentů.

Lid zmírá v pravém slova smyslu hlady, a páni Feierabendové přicházejí s požadavky ztrátového vývozu obilí za hranice, určení větší kvoty obilí k denaturování, dalšího omezení osevních ploch, provedení srážek z nákupních cen u pšenice 15, u žita 12 Kč a zdražení mouky a chleba. Pánové, přichází-li s takovými návrhy někdo v dnešní době, zasluhuje, aby při nejmenším byl zavřen do Bohnic. Lidé strádají, hynou hlady a dnes se přichází s přímo provokačními návrhy, ve kterých se žádá denaturování, čili další a větší kažení obilí, omezování osevních ploch a konec konců zdražování samých životních potřeb. Dáváte a chcete dávati ničiti ještě více obilí v době, kdy před statisíci dělníků nezaměstnaných i špatně zaměstnaných stojí problém tak, že pomalu už nebudou věděti, jak vypadá pekáč buchet. Chcete otázku obilních zásob řešiti dalším a větším omezováním osevních ploch. Celá desetiletí chodili chalupníci, aby načerpali zkušeností, jak nejvíce zajistiti výnos, aby se vyškolili v tom, jak nejlépe a nejpraktičtěji obhospodařovati hospodářství, aby co nejvíce vyneslo, a teď najednou je před ně postaven problém nesíti obilí, poněvadž je ho moc, a jsou už hlášeny případy, že jsou trestáni až 1.000 Kč pokutami z 1 ha drobní zemědělci, kteří z neznalosti anebo proto, že přišlo vládní nařízení o omezení osevních ploch příliš pozdě, naseli více pšenice, než vládní nařízení připouštělo.

Kam pak se, pánové, s takovými návrhy nakonec můžeme dostati? Vždyť to není po prvé. Bylo to v řepařských krajích r. 1930, kdy na nátlak cukrobaronů byl dán souhlas, aby byly omezeny osevné plochy cukrovky o 30 až 35%. Byl dán také souhlas, aby bylo přímo zakázáno zřizovati nové chmelnice, a celá linie se nesla tím směrem, donutiti drobné zemědělce, aby odbourávali dosavadní staré chmelnice. V bramborářských krajích se vykládá zemědělcům: topíme se ve špiritusu, nesázejte tolik brambor. Zemědělcům na Všetatsku a jinde se vykládá: máme moc zeleniny, cibule atd., nesázejte toho tolik, aby neklesly ceny. Když Obilní společnost dělala předloni vyhlášky, ve kterých vyzývala rolníky, aby omezovali osevnou plochu obilní, hlavně pšenice, ne-li žita, radila, aby seli luštěniny a olejnatiny. Pánové, když v rámci toho vašeho hospodářského řízení takhle prováděného poslechnou všichni zemědělci a nasejí zítra tam, kde nesmějí dnes síti pšenici, ječmen, žito, kde jim radíte, aby nesázeli brambory, cibuli atd., olejnatiny, tak se může státi, že za 1 až 2 roky budou zásoby menší, ale budete míti kádě s olejem, se kterým si nebudete věděti rady, jako si nevíte rady dnes, kdy statisíce lidí hladoví, a vy máte ve skladištích statisíce vagonů neprodejného obilí. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.)

Je samozřejmo, že se obilní problém musí řešiti, že turecké hospodářství, které je v Obil. ní společnosti, musí přestati; musí také přestati nynější postup, podle něhož akcionáři anebo členové, kteří se zabývají obchodem, vydělávají, ale když prodělají, přijdou na p. t. republiku, aby to za ně zaplatila.

Je ovšem potřebí i řízení dalšího, které už zase nefedrujeme jenom my ve formě návrhu, nýbrž za které se postavil už i národně-sociální tisk a které konec konců obsahuje i memorandum odborových organisací soc.-demokratických, ve kterém se žádá, aby byly zavedeny dvoje nákupní ceny na obilí, jiné u velkostatkáře vzhledem k jeho výrobním nákladům a jiné u drobného a středního rolníka. Ve svém návrhu žádáme, aby bylo napříště placeno za pšenici malým a středním rolníkům do výměry 20 ha půdy 164 Kč za 1 q a statkářům a velkostatkářům aby nebylo placeno více než 100 Kč za 1 q, ze žita aby bylo placeno drobným a středním rolníkům 132 Kč, velkostatkářům aby nebylo placeno více než 90 Kč. Takový požadavek je možný a je také reální, takový požadavek přinese i to druhé, t. j. snížení cen životních potřeb - moučných výrobků a chleba - o 20 až 24%, což samo zvýší jejich konsum.

Co se děje dnes v rámci hospodářství Obilní společnosti s kšefty s krmivy, to ovšem už hraničí přímo s velezradou. Přirážky a poplatky nejen na domácí krmiva, nýbrž hlavně na pokrutiny a kukuřici, které jsou k nám dováženy ze zahraničí, se už více než dvojnásobí. Obilní společnost zde úplně neprávem až ztrojnásobuje ceny kukuřice, kupované dnes drobnými rolníky, stejně tak jako ceny pokrutin, čehož důsledkem nemohlo býti nic jiného než katastrofální pokles chovu dobytka jak užitkového, tak i tržního. Podle statistiky poklesl od r. 1934 chov vepřového bravu skoro o 700.000 kusů a chov hovězího dobytka za tutéž dobu o více než 80.000 kusů.

Pánové, takový je výsledek vaší bezhlavé politiky, dělané v zájmu statkářů a velkostatkářů, politiky, dělané v zájmu finančního kapitálu. Touto politikou jsou ohroženy nejen zájmy drobného lidu, pracujících vrstev, nýbrž i zájmy samé republiky, které máte stále a stále ve svých projevech a prohlášeních na zřeteli. Mluvíte tolik o obraně státu, ale ve spolku s kým chcete republiku brániti a ubrániti? Chcete ji brániti s pány fabrikanty, velkostatkáři a bankéři, jimž jediné slouží vaše dosavadní daňová i hospodářská politika? S těmito pány republiku nezachráníte. Byla by to konec konců podívaná, kdyby se tak něco semlelo a kdyby páni ze zbytkových dvorů, z velkostatků, ze správních rad atd. atd. byli zformováni do jednoho maršbatalionu a posláni někam na hranice chrániti milovanou republiku! Náš soudr. Gottwald zde při jiné příležitosti mluvil o tom, jak by vypadala taková válka, kdyby obrana spočívala na kapitalistech, velkostatkářích a fabrikantech. Existence a zájmy republiky mohou býti bráněny a také ubráněny jediné tenkrát, jestliže zájmy republiky se budou krýti se zájmy širokých lidových vrstev, to znamená, jestliže bude lidu dána práce a chléb, jestliže mu bude dána půda a svoboda. To předpokládá, že nacionální útisk německých i jiných menšinových národností musí býti nahrazen tím, že německé dělnictvo dostane práci a chléb na účet německých fabrikantů a německého finančního kapitálu, tím, že německý malorolník musil dostati pomocí provedené parcelace půdu německých i českých velkostatkářů v pohraničí, tak jako ji musí dostati rolník žijící na Slovensku, Podkarpatské Rusi i v polském pohraničním území.

Jediné za těchto podmínek je možno, pánové, aby došlo k nápravě i v Československu po vzorech, které tu jsou, po vzorech, ze kterých je u nás tolik strachu, po vzoru lidové fronty ve Francii, která ne čachrováním, ne handlováním, nýbrž pomocí tlaku lidu donutila ustavenou vládu, že musela tlačit reakci do kouta, že musela a musí plnit požadavky pracujícího lidu. Projevili jste velikou nervositu v těchto několika týdnech, ve kterých probíhaly velké sociální boje proletariátu ve francouzských závodech, ve francouzských fabrikách. Příliš mnoho strachu nad porušením klidu a pořádku ve Francii bylo projeveno ve "Venkově", "Národních listech" a ve všech ostatních fašistických i pravičáckých časopisech. Ale, pánové, nemohou-li popříti dnes ve "Venkově", že ve Francii jsou splňovány nejen požadavky dělníků a pracující třídy ze závodů, nýbrž že pod tlakem lidové fronty začíná i nová zemědělská politika, zemědělská politika ve smyslu splnění potřeb a přání pracujícího zemědělského lidu na vesnici, chtějí před těmito fakty páni šéfredaktoři z "Venkova" strčiti hlavu do písku a píší, že si francouzská vláda odkoukala u nás, jak obilní monopol vypadá. Chtějí dokazovati tím, že je to u nás správné a že není potřeba žádné lidové anebo jednotné fronty. Ve skutečnosti však vládní návrh připravovaný ve francouzském parlamentě je něco docela jiného, nežli je československá Obilní společnost, mající monopolní právo k vykořisťování pracujícího lidu v tomto státě, mající monopolní právo k vykořisťování samých drobných producentů. V rámci návrhu, který má býti projednán ve francouzském parlamentě, mluví se o tom, že musí býti ustaven ústřední výbor se zastoupením zemědělců, konsumentů, mlynářů, pekařů a obchodníků a že v každém okrese budou ustaveny výbory podobného složení, které budou říditi nákup a prodej obilí. Celá organisace je vybudována na rozdíl od našeho monopolu na široké základně, na demokratických principech, pod kontrolou lidové fronty. Tato funkce lidové fronty je zárukou, že obilní ústav ve Francii nebude tím, čím je Obilní společnost v Československu.

Pánové, po takové lidové frontě volá i drobná pracující třída v Československu. Pro takovou lidovou frontu, jaká je dnes ve Francii, jsou všechny předpoklady i v Československu. Reakční a fašistické živly u nás ukázaly, z čeho mají strach. Jejich pokřik ze zmatku a chaosu nejlépe ukazuje celé pracující třídě v Československu, že drobný lid ve Francii sdružením v široké lidové frontě, v prosazování svých hospodářských a sociálních požadavků cestou třídního boje je na správné cestě a že i u nás konec konců k zlomení diktátu pravicových a reakčních živlů staví se příkaz doby, vybudovat širokou lidovou frontu, která jediné bude zárukou všeho pracujícího lidu, která jediné bude jeho ochranitelkou před bídou a hladem, která jediné bude zárukou záchrany statisíců předlužených a na své existenci ohrožených malorolníků a malozemědělců. Síla lidové fronty pracujícího lidu české, slovenské, maďarské i polské národnosti bude zárukou obrany republiky proti Hitlerovi, bude jedinou zárukou obrany proti domácí reakci, proti domácímu fašismu, jakož i zárukou toho, že vývoj v Československu půjde cestou Francie, t. j. že půjde cestou k lepšímu a šťastnějšímu zítřku. (Potlesk komunistických poslanců).