Vážení pánové, hovořilo se zde o šikanách. poplatníků, zejména malých. Dovolte, prosím, abych ukázal na některých příkladech, že t. zv. šikany mají svůj zdravý důvod v tom, že velcí poplatníci nám unikají ze zdanění. Račte, prosím, uvážiti, jakým způsobem se uniká zdanění u daní přímých a daně z obratu. Uniká se prostě za součinosti peněžních ústavů, zejména filiálek bank. Manipulace je docela jednoduchá. Část denní tržby se uleje a uloží na vkladní knížku nebo na běžný účet. Co to má v zápětí? To znamená především, že stát přichází o rentovou daň z aktivních úroků, dále že se snižuje výnos podniku, poněvadž část tržby tímto způsobem je zde zatajena, defrauduje se zde tedy vědomě daň výdělková, dále zatajuje se zde daň obratová a odečítají se kromě toho pasivní úroky, které vůbec neexistují. Tyto vklady dlouží k podložení fingovaného úvěru pro dotčené defraudanty. Jsou-li zde tyto věci - a praxe je skutečně taková - musí se jíti na t. zv. obchodní tajemství. Jaképak obchodní tajemství, když nesmí býti obchodním tajemstvím dluhy váznoucí na nemovitostech, když na to máme veřejné knihy? Proč by mělo býti obchodním tajemstvím, když X. Y. má několik statisíc nebo milionů? Myslím, že v tomto směru musíme zaujímat docela jiné stanovisko.

Ovšem zjistit tyto věci není možné jinak, než skutečně nahlédnutím do peněžních záznamů ústavů. Aby se mohla tato věc zjistiti, k tomu je celá procedura. Především tomu předchází výzva. Dotčený se vyzve, aby předložil vkladní knížku nebo kontokorent. Teprve když je vkladní knížka nebo kontokorent odepřen, přichází se k šetření u peněžního ústavu, a zase jen za určitých okolností. Šetření je jen tehdy, když je veřejný zájem vyšší než zájem na zachování tajemství peněžního. To je tolik klausulí, že skutečně stížnosti, které zde byly vyslovovány, nejsou po mém soudu absolutně odůvodněné.

A nyní, vážení pánové, jaká je praxe? Mohu to ukázati na některých příkladech. Jeden podnik za 3 léta ulil 2,262.774 Kč, jinde zjištěny byly vklady u záložny a spořitelny 850.000 Kč - o cenných papírech a ostatním ani nemluvím. Jiný případ: šetřením u spořitelny zjištěny byly prodeje a dobropisy r. 1927 až 1932 za 931.400 Kč. R. 1927 až 1932 zkráceny byly daně přímé ze základu o 2,523.271 Kč. Šetřením u bank byly zjištěny prodeje na černo, zatajení daně obratové - což s tím souvisí v částce 7,845.441 Kč. Nebo: poplatník v době trestního šetření si vypůjčil u záložny 1,670.000 Kč, ale tuto výpůjčku kryl svými 5 vkladními knížkami. Jiný případ: poplatník žádal o slevu daně, ale při šetření bylo zjistěno, že má u peněžního ústavu uloženo 2,248.000 Kč.

To je jedna manipulace, ale druhá, daleko závažnější, je tato: falešné fakturování při dovozu surovin a polotovarů v ceně pokud možno nejvyšší, a na druhé straně falešné fakturování vyvezených hotových výrobků do ciziny při cenách skoro ztrátových. Účel je jasný. Skutečně zde jde o snížení daňové základny. To je jedna věc.

Druhá věc je způsob přesouvání zisků z našeho státu do ciziny. Je to především přesouvání, které se děje ve vysoké úrokové míře. Mateřský závod je v cizině, filiálku má zde a nemá-li úvěr, z daňových důvodů si tento úvěr vyžádá od svého mateřského závodu, vypůjčí si velikou částku, ze které jsou placeny úroky 10 až 11%. To jsou úroky pasivní, které jsou odečítány potom z daňového základu a tím ovšem zdejší výnos je zkracován. Pravda, že se zde pamatuje na určitý postih v dani rentové výšením z 10 na 12 % v projednávané osnově. Tento způsob ulévání výtěžků do ciziny není poslední. Je to garanční provise, která je pravidelně průvodním zjevem takového úvěru, který je opatřován z ciziny. Dále jest to zvyšování úroků při opatřování nového úvěru, úrok je zvyšován provisemi za zprostředkování úvěru, stejně tak jde-li o konversi, dále při změně věřitele nebo dokonce často při změně měny.

Další formou přesunu jsou odměny za t. zv. právní a technické porady od mateřských ústředen z ciziny. Faktem je, že jich nepotřebují tyto filiální závody a často vůbec nejsou ani vykonávány. Dále jsou to vysoké revisní poplatky, poplatek licenční, za používání patentů, výrobních procesů, ochranných známek, jména atd. Pravda je také, že i tyto poplatky, které jdou do ciziny, dnes budou postihovány zvýšenou daní rentovou. Dále jsou to poplatky kartelní proti konkurenci v cizině nebo proti konkurenci mateřského podniku v republice Československé. Jsou to však také platy, které tuzemské podniky platí vedoucím osobám v cizozemsku, jsou to přemrštěné částky na cestovné, účast na schůzích a jiné. Jistě, že toto ulévání se děje ve veliké míře a jsou příklady, že tyto pasivní položky dostoupily někde takové výše, že musely býti sníženy, aby aspoň nějaký zisk byl vykázán u tuzemského podniku.

Musím říci, že dosavadní zákonná ustanovení o přímých daní i s těmi judikaturami nejvyššího správního soudu nestačí skutečně k postižení úniku zisků do ciziny. Některé státy již uznaly potřebu postihnouti přísnějším způsobem tyto zisky. Podle mého názoru myslím, ze tato věc se týká všech vývozních států, a že zde jsou nutna opatření skutečně mezistátní, která by zabránila, aby zisky byly takovým způsobem zpronevěřovány a státy šizeny.

Vážení pánové, my jsme na této věci velmi interesováni. Musíme uvážiti, že rozpadem Rakouska nastala tato situace: Sídla podniků byla ve Vídni, provozovny, továrny zůstaly nám v Československé republice. Přirozeně, že zde rozhodují zájmy těch centrálních úřadů vídeňských a že zde z Československa uplývají značné zisky právě do Vídně. Nechci hovořiti zde speciálně o těchto druzích, ukazuji jen na cukr, zápalky, mohl bych ukázati také na železo a řadu jiných věcí.

Vážení pánové, jakým způsobem zákon hledí zabrániti úniku těchto zisků do ciziny? Je tady především ustanovení v §u 324. Toto ustanovení vyplynulo z praxe. Staré ustanovení nevyhovovalo. Ovšem, že o tuto změnu musel býti sveden velmi tuhý boj. Zájemci se bránili tím, že touto změnou je ohrožena průkaznost řádně vedených knih. Ovšem nemohli prokázati, jsou-li formálně správně vedené knihy, že jsou skutečně také věcně správné. Při takovém formálně správném vedení u podniků se zahraničními spoji defraudovalo se opravdu ve velkém. Na př. firma, která měla obrat ročně 50 mil. Kč, po několik let vykazovala jenom čistý zisk 45.000 Kč. Z toho plyne pro daňové revise, že již tady nestačí pouze účetnická znalost, že tady musí skutečně rozhodovati znalost celkové struktury, dynamiky a praktických zvláštností soukromého hospodaření. Odpor interesentů vybil se zde ovšem nejkratší cestou, proti revisním orgánům ministerstva financí, které nejdou jenom po zjištění formálně správného účetnictví, nýbrž také po zjištění věcném. Proto revisní odbor ministerstva financí má býti postižen, jeho život má býti vyměřen pouze na krátce, do r. 1940. Dovolil jsem si uvésti, že existence tohoto odboru musí býti nejenom prodloužena, nýbrž také rozšířena a prohloubena. Jest sice vítané ustanovení v §u 324, odst. 3, že se může revisní odbor skutečně uchýliti od knihovních zápisů, jde-li o spojení se zahraničními nebo tuzemskými podniky, které jsou ve spojení s podniky zahraničními, ale myslím, že ustanovení článku 90 v §u 204 ve spojení s § 213 do jisté míry zde dává určitou korekturu a prakse nás poučí, zda skutečně tato ustanovení budou vyhovující.

Nejvyšší správní soud r. 1928 rozhodl, že ustanovení čl. 3, odst. 1, bod 2 zákona o přímých daních, totiž zákona č. 76/1927, neodporuje úst. listině a jejím součástkám, a kdyby toho nebylo, pak buďme, pánové, pamětlivi toho, že skutečně v tomto směru nesmíme vytvářeti dva druhy poplatníků, na jedné straně poplatníky, kteří mají svůj důchod spočítán do posledního haléře, nemají naprosto žádné úbrany, a na druhé straně poplatníky, kteří se brání zjišťování svých skutečných důchodů.

Vážení pánové, jedná se o existenci revisního odboru ministerstva financí. Prosím, abych mohl zdůrazniti, že tento revisní odbor ministerstva financí si na svou existenci vydělá. Mohu jenom upozorniti, že je to velká chyba, že tento revisní odbor nevykazuje svých výsledků, že jsou tajemstvím jenom ministerstva financí. Za 10 let, od r. 1924 do r. 1935, byla zvednuta základna pro daň výdělkovou těmito revisemi o 7.567 mil. Kč; na dani z obratu přičiněním revisního odboru v těchto 10 letech bylo vybráno více o 559 mil. Kč. Vážení pánové, snad v těchto deseti letech tato částka je veliká, ale chci poukázati, že si revisní odbor vydělá na svou existenci v každém roce. R. 1935 zvedl základnu daně výdělkové o 1.037 mil. Kč, to znamená při průměru daně 4% 40 mil. Kč, a dále uvádím, že bylo vybráno přičiněním tohoto odboru na dani obratové více o 25 mil. Kč, to tedy znamená, že za celý rok přišlo do státní pokladny o 65 mil. Kč více. Prosím, mnoho-li stojí náklad? Náklad na tento revisní odbor je asi 17.8 mil. Kč, to znamená, že si skutečně tento odbor opravdu na svou existenci téměř čtyřnásobně vydělá, a je nutno, aby byl náležitým způsobem přebudován. Konečně je zde ještě resoluce, která do jisté míry v tomto směru nám ukazuje cestu.

Já jsem u konce svých vývodů. Chci jenom konstatovati, že novela zákona o přímých daních je za daných okolností značným zlepšením, třeba ne vždy, jak jsem si dovolil ukázati, vyhovujícím. Je ovšem kompromisním řešením proti sobě postavených zájmů hospodářských a politických, ale myslím, že postupným vyrovnáním těchto sil přijdeme k době, kdy budeme moci revidovat daně přímé ještě dokonalejším způsobem. Předloha však není jenom úspěchem věcným pro finanční pokladnu, předloha je také úspěchem parlamentárním, neboť je zřejmo, že poslanci mají nejenom schopnosti, nýbrž také vůli a píli pracovati samostatně. Z toho důvodu a vědomi si svých povinností budeme pro tuto osnovu hlasovat. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, p. posl. Schenkovi.

Posl. Schenk (německy): Slavná sněmovno!

Veliké naděje, které malí poplatníci kladli v novelisaci platného zákona o přímých daních, se opět rozplynuly. Návrh přináší pro malé poplatníky a pro dělnická družstva jen zhoršení, zatím co velcí jsou opět nedotčeni. Daň důchodová, výdělková, pozemková, domovní daň činžovní a daň domovní třídní, minimální daň a rentabilitní přirážky, to vše zůstává nezměněno. Jen daň mzdová se zhoršuje, a to tak, že v budoucnosti budou vraceny přeplatky jen v částce 5 Kč, kdežto dříve byla tato částka stanovena na 2 Kč. Mimo to musí dělníci čekati léta na vrácení. Některé berní úřady patrně neznají ustanovení o přeplacení mzdových daní. Dělnickým družstvům byla výdělková daň zvýšena ze 2 na 4‰. Před rokem 1927 platila družstva jen 1‰. Daň z tantiem zůstává dále nezměněna.

Vláda sice slíbila, že sáhne bohatým do kapsy, ale nevidíme splnění těchto slibů. Mimo pravidelné odpisy směli až dosud podnikatelé veřejně účtujících podniků odepsati na nová zařízení 20%. Nyní smějí odepsati jen 10%, ale vláda může jim toto procento zvýšiti na 20. Remunerace podnikatelů pro zaměstnance byly až dosud daně prosté. Podle nového znění budou částky nad 20.000 Kč podrobeny dani. Víme ze zkušenosti, že se podnikatelé stejně příliš nenamáhají s vyplácením remunerací dělnictvu, nanejvýše pánům ředitelům a všem těm, kteří mají vysoké platy. Ohromné platy ředitelů se až dosud započítávaly do režie podniku.Koalice se pokusila podrobiti platy nad 250.000 Kč dani výdělkové. Podnikatelé ztropili rámus, hrozili, že nebudou upisovati půjčku obrany státu, koalice jako obvykle kapitulovala a také pan dr Peters z něm. národního souručenství zasáhl v jejich prospěch, přišel podnikatelům na pomoc. Návrh byl pozměněn, a to tak, že podnikatelé si mohou sraziti tři čtvrtiny z částky nad 250.000 Kč, takže z částky nad 250.000 Kč je dani podrobena jen jedna čtvrtina. Teď ať někdo ještě řekne, ze sudetskoněmecká strana nemá oprávnění existovati. Kdyby se byla tak vřele ujímala nezaměstnaných, snad by více posloužila chudému lidu v sudetskoněmeckém území. Proto jste byl také v neděli povolán do ústředního vedení, pane Petersi, také referát, který jste tam přednesl, byl zajímavý, když jste se postavil proti investičním pracím. Tím jste také pochoval své nedochůdče, svůj plán pro opatření práce. Staví-li se dnes zástupce sudetskoněmecké strany proti investičním pracím, podlézá tím přece jen českému finančnímu kapitálu. Je to zvláštní, jeden si na to vypůjčil argumenty od Hitlera, a druhý se sladce usmívá na českou reakci.

Soudr. Kopřiva mluvil již podrobně k těmto otázkám novely, takže já mohu mluviti všeobecně. Vyjmu jen speciální otázku, vliv na samosprávné korporace. Reforma přímých daní podle zákona č. 76/1927 přináší bohatým veliké úlevy, zatím co chudí poplatníci, široké vrstvy lidu byly velmi zatíženy a ještě dnes nesou toto těžké břímě. Hospodářská krise přispěla ještě ostatkem, takže dnes máme tak beznadějné poměry. Těžká finanční situace obcí, okresů a zemí byla taktéž způsobena touto reformou.

Hluboký vliv na obecní hospodářství má úbytek obecních přirážek pro snížení daňového základu. Pro ilustraci finanční situace obcí buďtež zde uvedeny daňové základy obce chomutovské v letech 1929, 1935 a 1936. Tato čísla mluví tak správně o úpadku celého hospodářství v samosprávných sborech. V r. 1929 měli jsme v Chomutově u daně činžovní daňový základ 415.076 Kč, u ostatních daní, pozemkové, všeobecné a zvláštní výdělkové a rentové jsme měli dohromady daňový základ 1,250.317 Kč. Zatím co na činžovní dani měla obec 60% přirážku, která činila 249.045 Kč, měli jsme z ostatních daní, kde byla vybírána 300% přirážka, celkem 4,376.109 Kč. To je dohromady 4,625.354 Kč. V r. 1935 změnil se daňový základ, takže činžovní daň stoupla na 640.269 Kč. To lze vysvětliti tím, že mnoho bytů bylo vyňato z ochrany nájemníků a již nepodléhalo zákonu na ochranu nájemníků. Proto stoupla činžovní daň. Výnos z přirážek byl zvýšen na 125% a vynesl obci 800.336 Kč. Ostatní daně klesly rychle na 447.699 Kč, násobeno 350% dostáváme 1,566.946 Kč. To dělá daňový základ celkem 1,097.868 a celkový výtěžek pro obec 2,367.282 Kč, to znamená, že daňový výtěžek klesl v r. 1935 proti roku 1929 na polovinu.

V r. 1936 máme daňový základ pro daň činžovní 680.000 Kč, tato daň stoupá dále, protože zase mnoho bytů bylo vyloučeno z ochrany nájemníků a lidé musí platiti vyšší činže. Výtěžek z přirážek je asi 850.000 Kč. Ostatní daně zase klesly na 419.714 Kč, přirážky vynášejí celkem 1,468.999 Kč. Činžovní daň a ostatní daně dohromady vynášejí 2,318.999 Kč. Také v r. 1936 ukazuje se tedy v tomto beznadějném výsledku úpadek obecního hospodářství. Ačkoliv chudí lidé, chudáci platili více, klesl daňový výtěžek o polovinu.

Skutečné přirážkově příděly od berního úřadu vypadají v posledním roce takto: Kdežto v r. 1929 jsme obdrželi 5,213.458 Kč na přirážkových přídělech, klesla tato částka v roce 1934 na 2,375.705 a v r. 1935 zase stoupla na 2,505.127 Kč. Malý vzestup výtěžku nutno však vztahovati na vyšší přirážkový příděl. Dnes musí chomutovská obec na příkaz ministerstva financí vraceti v měsíčních splátkách 25.000 Kč. Dále vynesly příspěvky ze zemského nebo vyrovnávacího fondu v r. 1929 ještě 1,827.249 Kč, v r. 1934 klesly na 981.600 Kč, tedy skoro na polovinu. V r. 1935 stouply zase na 1,278.600 Kč, ale jen proto, že byl poskytnut vyšší příděl, který byl zase později strhován. Studujeme-li nyní podrobně rozpočet, shledáme, že máme potřebu 18,535.318 Kč. Na úhradu máme 2,318.999 Kč na přirážkách a 9,624.156 Kč na ostatních příjmech. Máme schodek 6 mil. 592.193 Kč. Nyní by se mělo očekávati, že obci bude dána možnost, aby tento schodek nějak uhradila. Máme v Chomutově Mannesmannovu továrnu na roury, jeden z největších podniků. Podnik měl v r. 1929 daňový základ 700.000 Kč, k tomu přišly přirážky, úroková daň, poplatky. To vyneslo ročně 2,700.000 Kč. V r. 1930/31 platil Mannesmann již jen minimální daň a částka klesla na 180.000 Kč, takže ztrácíme na jediném podniku ročně 2 1/2 milionu Kč. K tomu ještě přistupuje mimořádná okolnost, že totiž Mannesmannova továrna poskytovala dřívějšímu obecnímu zastupitelstvu a starostovi dr Storchovi při různých příležitostech zálohy na přirážky. Před 2 lety požadovala tyto zálohy zpět a uzavřela s obcí smlouvu. Obec se musila zavázati vrátiti peníze zapůjčené před více než 10 lety, v částce 2,000.000 Kč, a to v ročních splátkách po 200.000 Kč. To dnes prakticky znamená, že nejen neobdržíme od tohoto největšího podniku ani koruny na daních, nýbrž že musíme ještě ročně podniku odváděti 200.000 Kč. Tím se vysvětluje ohromné zadlužení a nouze a neučiní-li vláda patřičný zákrok, budou pasiva stoupati do nekonečna. Dluhujeme dnes 70 milionů Kč. Za takovýchto poměrů nemohou proto obce plniti své povinnosti, bída a nouze v obcích vzrůstají, dávky se předpisují podle nejvyšší přípustné meze a zdráhají-li se obce tyto dávky uvalovati, hrozí jim rozpuštění a dosazení vládního komisaře.

Krásné řečnění vlády již nepomůže. Zde se musí poskytnouti pomoc. Všechny plány o podpoře stavebního ruchu, zákon o opravách domů, o oddlužení obcí atd. zůstávají jen krásnými plány, které nemohou míti venku v obcích skutečného vlivu, protože tyto zákony jsou nedostatečné. Nyní se ještě přijde a žádá se na obcích, aby upsaly půjčku na obranu státu. Žádá se, aby stavěly protiletadlové kryty, aby daly k disposici a upravily budovy pro státní policii. Bohatým se však nic nestane. Nemáme možnosti, abychom bohaté v obcích obšťastnili progresivními daněmi. Máme dnes takovou daňovou soustavu, že se 80% daní vybírá od širokých vrstev a majetní, kteří těží z bídy lidu, přispívají na daně sotva 20%. My, komunisté, jsme podali návrhy na zjednodušení tohoto daňového labyrintu, který zde máme, a mimo to jsme podali pozměňovací návrhy.

Chtěl bych upozorniti jen na jeden naléhavý požadavek, o ostatních se zde nechci zmiňovati. Obcím se má skutečně pomoci. Aby mohly splniti své povinnosti k obyvatelstvu, zvláště k lidu bídou trpícímu, musí býti za prvé provedeno pronikavé oddlužení samosprávných sborů, za druhé musí býti zvýšeny příspěvky z pomocného fondu, za třetí musí býti obcím poskytnuta možnost vybírati progresivní dávky z velkých příjmů, také z příjmů podniků, za čtvrté musí býti poskytnut vydatný příspěvek ze státní stravovací akce. Dnes jsou poměry takové, že hladovějící nezaměstnaní přicházejí na obecní úřady, ale jsou tam odmítáni. Říkají tam: "Nedali nám žádné lístky, vlastních prostředků nemáme a proto nejsme povinni vám pomoci, starejte se sami o sebe, řekněte to vládě a odpovědným činitelům." K tomu ještě přistupuje to, o čem jsme s tohoto místa již často mluvili, že totiž mnoho a mnoho dělníků je týden co týden nuceně vyklizováno z bytů. Obce nemají možnost provésti zabrání bytů. V Chomutově bychom jistě nemusili míti bytovou nouzi, kdybychom měli možnost nastěhovati chudého člena národního souručenství k bohatému členu národního souručenství, do vil a velikých domů. Neučiní vláda jiných opatření? Všechny tyto věci jsou jen břídilstvím, špatnými záplatami a obce nevědí, co počíti s těmi krásnými zákony, na nichž vy se nahoře usnášíte, protože je jim odňat všechen finanční podklad.

Naše návrhy se dají provésti a jsou přizpůsobeny nynějším poměrům. Vláda musí míti jen odvahu opatřiti si prostředky potřebné pro tuto otázku. Denně čteme v novinách, jak zisky velikých žraloků stoupají. Proč se tam nesáhne? Proč se nesáhne do kapes Škodů a spol., když nyní pan Schneider přijel do Československa, aby shrábl zlato, které vydřeli z dělnictva ve Škodovce? Pokud se odmítá tato cesta, kterou my, komunisté, navrhujeme, potud bude bída venku mezi lidem jen vzrůstati a šovinistům a sociálním demagogům budou dveře otevřeny dokořán. Proto odmítáme osnovu tisk 542 a s tohoto místa znovu žádáme o odstranění daňové reformy č. 76 z roku 1927. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda: na dnešní den posl. Smetánkovi, dr Zippeliusovi, Hirtemu, dr Hodinovi, Frankovi, Sandnerovi; na dnešní a zítřejší den posl. Illingovi; do konce tohoto týdne posl. Petrovičovi, Lieblovi, dr Clementisovi, Schulczovi.

nemocí posl. inž. Schreiber.

Lékařská vysvědčení předložili posl. Stanislav, Jaksch, Nový.

Předseda senátu NSRČ sdělil přípisy ze dne 23. června 1936, že senát projednal ve 38. schůzi dne 23. června 1936 a přijal osnovu

zákona, kterým se prodlužuje s některými změnami a doplňky účinnost zákona ze dne 15. července 1932, č. 121 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 14. prosince 1923, č. 7 Sb. z. a n. z r. 1924, o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel, ve znění zákona ze dne 19. června 1934, č. 113 Sb. z. a n. (k tisku 239-IV sen. 1936),

a dále ve znění usneseném posl. sněmovnou osnovy:

zákona o dani z umělých jedlých tuků (k tisku 235-IV sen. 1936),

zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 20. května 1930, č. 70 Sb. z. a n., kterým se upravují odpočivné a zaopatřovací platy některých státních a jiných zaměstnanců a učitelů, jakož i pozůstalých po nich (k tisku 241-IV sen. 1936).

mezi schůzí:

Zpráva tisk 554.

Odpovědi tisk 530 (I až VII).

Návrhy tisky 551 a 553 - přikázány výboru iniciativnímu.

Předseda sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 25. června 1936 o půl 11. hod. dopol. s

1 a 2. Nevyřízené odst. 1 a 2 pořadu 56. schůze.

3. Zpráva výborů soc.-politického a ústavně-právního o návrhu posl. Kleina, Stivína, Pika a Němce (tisk 18) na vydání zákona o pracovním poměru redaktorů (tisk 538).

4. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 503) o pojištění u báňských bratrských pokladen (tisk 536).

5. Volba terna pro člena a náhradníka ústavního soudu.

6 až 8. Nevyřízené odst. 3 až 5 pořadu 56. schůze.

Schůze skončena v 7 hod. 7 min. večer.