Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Kögler. Dávám mu slovo.

Posl. Kögler [německy]: Slavná sněmovno!

Osnova jest důkazem, že námitky přednesené klubem německých sociálních demokratů při poradě o zákonu č. 76/1927 jsou správné. Náš klub tehdy se vší náruživostí bojoval proti tomuto zákonu jak v rozpočtovém výboru, tak i v plenu sněmovny, občanský blok však všechny námitky odmítl a přešel je. K poradě předložený návrh představuje vedle některých jiných pokusů, které se již v posledních letech učinily, nový krok k opravě vad daňového zákona z r. 1927 a proto vítáme tento pokus. Jest dán z více důvodů, především z hospodářských, a jest krokem k napravení škod, které daňový zákon z roku 1927 způsobil, i když jsme toho mínění, že při tom jde jen o splátku. Připomínáme výslovně při této příležitosti stanovisko naší strany k daňovému zákonu z roku 1927.

Námi tehdy zdůrazněné nepříznivé účinky daňového zákona nastaly v plném rozsahu. Poukazuji při tom jenom na obzvláště nepříznivý finanční stav nižších samosprávných svazků, za jehož kořen se musí považovati daňový zákon z roku 1927, zvláště pokud jde o jeho chybné složení, které přineslo přeskupení v daňových břemenech, přeskupení tím, že se akciovým společnostem a k veřejnému účtování povinným velkovýdělkářům v oboru zvláštní daně výdělkové zcela zvláště nadržovalo a jako výsledek musilo to přivoditi přirozeně zatížení spodních a středních vrstev v domovní dani činžovní a domovní třídní dani u drobných domkářů.

Již v roce 1928, tedy ještě v roce konjunktury, rok potom, kdy nabyl účinnosti daňový zákon z roku 1927, ze 16.862 k dani povinných zaplatilo na zvláštní dani výdělkové 9.188 jen nejmenší daň v částce 2‰, 2.757 nejmenší daň v částce 1‰. To jest 11.945 provozoven, nebo 70% všech, kdož podléhali zvláštní dani výdělkové. Jejich poplatnost činila 5% zvláštní daně výdělkové. Na druhé straně platilo 6.223 provozoven nebo 37% všech podniků do zvláštní daně výdělkové zařazených daň v částce 39.136 Kč, t. j. v jednotlivém případě jen až 20 Kč ročně.

Jak se vyvíjelo přeskupení zvláštní daně výdělkové a ostatních daní po daňovém zákonu z roku 1927? Vezměme k porovnání 2 roky, 1926 a 1933. V roce 1926 vynesla všeobecná daň výdělková 87 milionů, v roce 1933 59.8 milionů. Zvláštní daň výdělková naproti tomu vynesla v roce 1926 120 milionů, v roce 1933 však pouze 56.8 milionů. Domovní třídní a činžovní daň vynesla proti tomu v roce 1926 114 milionů a stoupla od té doby na 165 milionů Kč. Pozorujeme-li index přirážkové základny daňových příjmů pro přirážky nižších samosprávných svazků podle roku 1926, jenž se rovná 100, přicházíme k tomuto indexu: 1933 pozemková daň 156, domovní daň činžovní 144, rentová daň 253 - z toho jest viděti, jakou těžkou hospodářskou újmou byl daňový zákon z roku 1927 také pro malé střádaly - naproti tomu zvláštní daň výdělková 47, to znamená, že zůstává pod 50% indexové číslice z roku 1926. Tento pád indexové číslice zvláštní daně výdělkové není jedině odůvodněn krisí, nýbrž spíše soustavou daňového zákona z roku 1927.

Podívejme se na akciové společnosti povinné k veřejnému účtování, pokud jde o jejich daňovou možnost. V roce 1933 u průmyslových akciových společností bylo lze vykázati v bilanci částku 34.6 miliard Kč, akciový kapitál činil 7.2 miliardy a tytéž průmyslové společnosti investovaly 18.4 miliardy Kč. Z tohoto příkladu samého jest zřejmo, že přesunutí, která se uvnitř výnosových daní stala ve prospěch zvláštní daně výdělkové a v neprospěch ostatních daní výnosových, se nemohou vysvětlovati krisí, nýbrž soustavou zákona z roku 1927. Břemena, která tím byla uložena především nájemníkům a která směřují k tomu, aby přirážkami k dani činžovní a třídní daní domovní zatížila nejširší vrstvy výdělečně činných, představují nejosudnější tendenci, již měl daňový zákon z roku 1927, účinkují katastrofálně na spotřebitele a jsou jedním z kořenů zostření krise.

V tutéž dobu, ve které zákon z r. 1927 o přímých daních ve své desítileté platnosti průmyslovým akciovým společnostem vynesl více než 1 miliardu Kč úspor u zvláštní daně výdělkové, vidíme na druhé straně řadu opatření, podporovaných zákonem, která nejen naší samosprávu, nýbrž také stát připravila o značné příjmy. Z 16.862 provozoven zvláštní dani výdělkové podléhajících mohlo v roce 1928 8.879 své bilanční zisky snížiti pod 15.000 Kč měsíčně. Výnosové daně byly tedy uměle sníženy, takže v roce 1931 činí vůbec jenom ještě 5 1/2% všech daní z 10.4 miliard, a to 550 milionů Kč, zatím co všechna ostatní daňová břemena s výjimkou daně důchodové jeví se jako spotřební daně, daň z obratu a přepychu, zbytek jsou cla, monopolové, kolkové a uhelné dávky. To znamená, že z 10.4 miliard Kč 4.3 miliardy samy jako spotřební daně a 5.3 miliardy jako cla, monopoly, kolky atd. zatěžují konsum. Toto přeskupení daňových břemen vytvořilo hospodářské bezpráví pro spotřebitele, dělníky a střední vrstvy lidu. Zisky akciových společností v této době stouply. Pan ministr sociální péče je odhaduje asi na 6 miliard Kč. Mzdy a výnosy daní klesly a bylo umožněno pro naše poměry ohromné nahromadění kapitálu jednotlivých podniků dokonce v krisových územích. Jedna podnikatelská rodina v severních Čechách mohla díky tomuto daňovému zákonu z r. 1927 nahromaditi na 100 mil. Kč průmyslového kapitálu. Protějšek k tomu tvoří obecní hospodářství v sídle tohoto podniku. Obec nedostane ani tolik přirážek, aby mohla svým nezaměstnaným poskytnouti v zimních měsících stravování. Aby se zajistilo financování veřejné správy pro tento účel, musí obecní orgány choditi se sběrací listinou od bytu k bytu, od rodiny k rodině. Platí chudý na ještě chudšího, ale obrovská provozovna mohla vzniknouti v době sotva 10 let, dík zvlášť svobodomyslnému daňovému zákonu z roku 1927 nahromaděním přes 100 mil. Kč; provoz byl vybudován s nejmodernějšími stroji, racionalisován podle nejmodernějších zásad výroby, za to však mzdy a úkolové sazby dělníků zhoršeny, výrobní kapacita naproti tou zvýšena a tím přirozeně také rozmnoženy zisky. Obecní samospráva však právě pro tento zákon z r.oku 1927 nebyla v této době s to, aby obětem hospodářské krise pomohla, když se to zdálo býti nejnaléhavějším a nejdůležitějším. Také státu chyběly prostředky k vydatnému potírání hospodářské bídy a krise. Prostředky samy zůstaly tedy ve velkoprůmyslu a byly použity k přemírným investicím a částečně také k pochybným racionalisacím. Dnes namnoze hospodářství chybějí.

Na tomto stavu předložená novela zásadně ovšem nic nemění, pročež žádáme, aby se první příležitosti použilo k tomu, aby byla provedena základní reforma a především aby byli kapitalisté ve vyšší míře podrobeni daňovému plnění. Výhody návrhu jsou především v provádění daňové praxe. Předložená novela přináší zjednodušením řízení a předepsáním pro běžný daňový rok podstatné ulehčení v daňové praxi. Zde se může tvrditi, že berní správy mnoho hřešily se zákonem z roku 1927. Samolibost finančního úřednictva nepodporovala národní hospodářství, nýbrž je značně zneklidňovala. K tomu jen několik malých příkladů. Berní správa předepíše hostinské živnosti s hostinskými pokoji, která podle přesně vedených knih každý rok po dobu krise od roku 1931 až 1933 vykazuje 19.000 až 41.000 Kč skutečných ztrát, v roce 1934 na libovolně předpokládaném zisku se. zakládající výdělkovou daň v částce 9.500 Kč, ačkoliv držitel vykazuje 15.000 Kč ztráty. Zubnímu technikovi, jenž docílil ročního obratu v částce 70.000 Kč, byl nadiktován zisk v částce 25.000 Kč a předepsána výdělková daň v částce 1.500 Kč. Malému krejčímu, jenž zaměstnává jednoho nebo 2 pomocníky a dosáhl ročního obratu v částce 96.000 Kč, počítá se čistý výtěžek v částce 14.000 Kč a předepíše se výdělková daň v částce 919 Kč, k níž se pak musí připočísti ještě 600% samosprávných přirážek, aby se přišlo k daňovému obnosu, který měl ten muž platiti, ale nikterak platiti nemohl.

Tato praxe finanční správy znepokojovala nouzová území. Především popudila střední vrstvy, zradikalisovala je a učinila nespokojenými, a tím, to se může říci, nemálo přispěla k tomu, že došlo k takovému volebnímu rozhodnutí z 19. května, obzvláště v území osídleném Němci.

Vše to při klesajícím národním příjmu v krisi, při stoupajícím poctu konkursů a vyrovnání, při špatném stavu výživy obyvatelstva - spotřeba masa z roku 1933 byla nejnižší od 10 let - při zvýšených předpisech daňových.

Osnova splňuje přání samosprávy, že země smí povoliti obcím vybírání přirážek za přiměřených záruk. Samosprávy nižších okrskových svazů potřebují však více, aby mohly své úkoly náležitě plniti. Souhlasím s posl. Teplanským, když ve svých vývodech v pondělí výslovně poukázal, že naše obecní správy, aby mohly pořádně pracovati, potřebují nového finančního zákona. Stav se v každém případě nedá udržeti, jak jest tomu ku př. v Čechách, že celkový výnos z přirážek u okresů v částce 166 a 1/2 mil. ani nevystačí, aby mohl krýti úrokovou službu pro 1.381 milionů okresních a komunálních dluhů. Obce žijí dnes již až do 50% a přes 50% hradíce své veřejné hospodářství z poplatků a dávek, jež převážně musí nésti nejnižší a střední vrstvy, a zdražují živobytí, ačkoliv namnoze se pokoušejí, aby vystačily s polovičním, třetinovým nebo úplně rozvráceným příjmem.

Vítáme v návrhu snahu vyloučiti velké důchody a příjmy přes 250.000 Kč jako srážkovou položku při dani z příjmu, poněvadž se zde učiní konec opatření, jež vedlo jen ke zúžení daňového objemu a které přirozeně, což jest z počátku prokázáno, nebylo daňové morálce na prospěch. Okleštění výnosů holdingových společností jest také jednou z předností, které nová novela přináší. Vítáme v zájmu obcí objasnění daňové povinnosti obecně prospěšných podniků samosprávných svazů.

Na jednu okolnost předložené resoluce chtěl bych ještě ze zkušenosti upozorniti, již jsme mohli v nouzovém území opětovně pozorovati. Resoluce zakazuje státním úředníkům, aby prováděli do jejich oboru náležející porady soukromým podnikům, pokud se jedná o porady úplatné. V posledních letech vyvinula se přímo praxe, že berní úředníci, a to s vysokou kvalifikací, po výstupu ze své činné služby dali nějakému velkému průmyslovému podniku své znalosti o vyměřování daní k disposici, a to nikoliv za měsíční plat, nýbrž za podíl na úsporách, docílených na jejich zakročení z daňového plnění. Zde je zapotřebí, aby se učinila vhodně přítrž, neboť taková činnost pensionovaných státních úředníků musí z všech okolností býti sprovozena se světa.

Předložená novela má přinésti zjednodušení správního řízení, jež jest rozhodně důležité. Dokonce na malých berních správách leží dnes ještě na 6000 a více nevyřízených daňových rekursů. Když na tyto okolnosti zvláště poukazuji, činím tak proto, že jsme přesvědčeni, že náš daňový systém musí odpovídati základním pravidlům spravedlnosti ve vybírání daní ke každému státnímu občanu.

Předseda (zvoní): Pane řečníku, jednací řád zakazuje čtení řečí. Prosím, abyste nečetl.

Posl. Kögler (pokračuje): Správní řízení, jež bude ulehčeno, má - a to jest také význam předložené novely - zjednati příznivější styk mezi poplatníky a finanční správou. Dosavadní zákon z roku 1927 nadržuje jednotlivým vrstvám obyvatelstva a křivdí jiným. Když nynějšímu stavu tímto návrhem bude učiněn konec, nebo když aspoň bude k tomu učiněn rozhodný krok, může se říci, že po opravě chyb způsobených pod vládou občanského bloku musí velmi brzo následovati nové kroky, které budou dalekosáhlejší nejenom v oblasti nového řádu státních daní, nýbrž obzvláště v oblasti úpravy autonomní samosprávy. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Turček. Dávám mu slovo.

Posl. Turček: Slávna snemovňa!

Zákon o priamych daniach z 15. júna 1927, č. 76 Sb. z. a n., vyšiel za slávnostnej nálady v tom predpoklade, že obsahuje všetko, čo sa týka priamych daní. Každý by bol býval vystavený posmechu, kto by bol býval vtedy tvrdil, že tento zákon nebude dlhotrvajúci. Praktický život dokazuje pravý opak, lebo za krátkych 10 rokov tento zákon prešiel 12 zmenami. Po stránke technickej musím tu vytýkať bernému zákonodarstvu v prvom rade neprehľadnosť zákonov, ktoré sú podrobené veľmi častým zmenám a zachádzajú do tých najväčších a najdrobnejších podrobností. Pri všetkých týchto zmenách je najväčšou chybou nejasnosť a nepresnosť, najm čo sa týka súvislosti s inými zákonmi. Ťažko potom požadovať tu znalosť zákona od obyčajného poplatníka, napriek tomu, že "neznalosť zákona neomlúva."

Zdarný výsledok bernej agendy záleží na dvoch hlavných činiteľoch. Na jednej strane je to berná správa, ktorá dane vyrubuje, spolu s berným úradom, ktorý bernou správou vyrúbené dane inkasuje, a na druhej strane je to poplatník, ktorý musí vyrúbené dane zaplatiť. Oproti poplatníkovi berná správa spolu s berným úradom vystupuje ako kompaktný celok, a za to právom môžeme požadovať, aby tieto dva úrady si neprotirečily. V praktickom živote túto jednotnosť darmo očakávame. Táto neshoda sa najviac prejavuje pri vybavovaní žiadostí o sníženie alebo odpis daní, kde je to z existenčných dôvodov poplatníka odôvodnené. So strany berného úradu býva poplatník ubezpečovaný, že jeho žiadosť bude prajne vybavená, no, berná správa tieto žiadosti odmieta. Vykazuje sa stále v každom rozpočte veľký danový nedoplatok, lebo pre strnulosť berných správ musia berné úrady viesť v evidencii aj také daňové nedoplatky, ktoré sú už dávno nedobytné.

Neznamená to len zaťaženie bernej agendy, ale vzbudzuje to vo veľkej miere aj nedôveru poplatníctva, keď na uisťovanie berného úradu nemôže zákonom zabezpečenej úľavy z existenčných dôvodov poplatník docieliť. Vo "Vestníku čsl. berného úradníctva" je doslovne toto (čte): "Poriadok v daňovom účtovaní nie je odvislý len od zmeny zákona, prevádzajúcich nariadení, účetných inštrukcií, od dostatočného počtu a školeného personálu, ale predovšetkým aj od poriadneho poplatníka. Národné shromaždenie a verejná tlač maly by ruka v ruke pracovať s finančnou správou a venovať pozornosť i nezbytnej výchove poplatníkov, aby sa docielila harmonická spolupráca oboch strán, berných správ a poplatníkov." Áno, táto harmonická spoolupráca je prvým a najhlavnejším predpokladom dobrého výsledku finančnej agendy, a tu musím priklincovať, že všetka propaganda, všetky výchovné prostriedky musia zlyhať, keď poplatník na svojom vlastnom chrbte pociťuje, ako často bez dôvodov chce finančná správa z neho čím väčšiu sumu vymačkať. Človek často počuje takmer celé pohádky až na neuverenie, akým spôsobom berné správy vyrubujú dane. V mojej blízkosti, v jednom bývalom okresnom mestečku berná správa jednému občanovi nasledovným spôsobom vyrúbila dane. Dotyčný, nakoľko bol už starší človek, bol výčapníkom, predošlé jeho remeslo bolo bednárske. Jeho dospelá dcéra bola zamestnaná v istom tamojšom peňažnom ústave a zasnúbila sa s vedúcim tohoto peňažného ústavu. Budúci svak mladému pánovi prisľúbil, nakoľko bol chudobný človek, že mu dá do domácnosti vlastnoručne zhotovené dva súdky. A skutočne dal sa do práce a nádejný zať chodil k nim po úradných hodinách dívať sa, ako na tom pracuje. Po svatbe na veľké prekvapenie náš občan dostal platebný rozkaz, kde bol odanený v základe 8000 Kč za to, lebo údajne prevádzal bednárske remeslo pomocou jedného pomocníka. Vážení prítomní, keď sa to roznieslo v okresnom mestečku, všetci známi mladého bankového úradníka začali mu blahoželať, že ho deklarovala berná správa za bednárskeho pomocníka, a takýmto spôsobom sa vyrúbila tomu občanovi daň.

A na Slovensku je to príznačné, že našim remeselníkom zárobkovú daň vyrubujú podľa počtu zamestnaných síl a nie podľa docielenej tržby. Následok toho je, že naši remeselníci, aby mohli učiniť zadosť svojej daňovej povinnosti, prepúšťajú svojich zamestnancov, čo je zasa príčina, že sa len zvyšuje nezamestnanosť. Je to v terajšej dobe krajne nebezpečné.

Ešte zhubnejšie účinkuje na naše poplatníctvo, keď toto sa presvedčí, že ani dotyční referenti bernej správy nie sú si istí v daňových predpisoch. Istý bankový úradník šiel na berný úrad k patričnému referentovi a požiadal ho, aby mu povedel, koľko má platiť mesačne v rátach, aby jeho daňová povinnosť bola úplne vyrovnaná. Berný úradník mu vypočítal jeho daňovú povinnosť a povedal mu: Keď 51 Kč mmesačne zaplatíte, budete mať svoje daňové konto úplne vyrovnané. On platil mesačne 70 Kč, o 20 Kč viac ako mu to berný úradník povedal. Na konci roku dostal výkaz svojho daňového konta a na jeho veľké prekvapenie zistil, že má ešte daňový nedoplatok okolo 16 Kč. Išiel na berný úrad k príslušnému referentovi a pýtal sa ho, ako je to možné, že napriek tomu, že platil viac o 20 Kč, má ešte 16 Kč daňový nedoplatok. Na jeho prekvapenie berný úradník nevedel mu dať vysvetlenie, a keď sa mu potom priznal, že on ani sám nevie, ako tá diferencia mohla nastať, tých 16 Kč zaplatil. Pravda, jeho úsudok o finančnej agende, ako sa to prevádza u nás, žiadna propaganda ani prevýchova v takomto prípade nezmôže.

Poplatník musí mať pevné presvedčenie, že finančná správa korektne vystupuje, že to, čo vyrubuje, zakladá sa na právnych predpisoch a nie na ľubovôli toho ktorého úradníka. Poriadok v daňovom účtovaní predpokladá kvalitné vyrubovanie daní a v prípade odvolávacom čím skoršie vybavenie týchto žiadostí. Zameškané odvolania majú nielen pre finančnú správu nedozierne škodlivé následky, ale často znemožňujú našim obciam, aby plnily i tie najnútnejšie svoje platebné povinnosti. (Předsednictví převzal místopředseda dr Markovič.) Poznám obec Šalgočku, ktorá má daňový základ 2000 Kč a k 1. januáru 1936 dlhuje bernému úradu 26.000 Kč. Tento dlh nastal tým spôsobom, že tamojšiemu veľkostatkárovi vyrúbili vysoko dane, proti čomu podal odvolanie a jeho rekurzu najvyšší správny súd vyhovel. Berný úrad však po čase exekučnou cestou od neho túto povinnosť vymohol a patričnú kvotu obci odviedol, ktorú obec v svojom riadnom rozpočte aj upotrebila. Berny úrad musel vrátiť veľkostatkárovi preplatenú daň, ale súčasne žiadal, aby aj obec už obdržanú daň vrátila bernému úradu. Ale je otázka, či to obec, ktorá má daňovú základnu 2000 Kč, bude môcť vrátiť bernému úradu a kedy. Tomuto by sa dalo predísť, keby sa odvolania včas vybavovaly, a nadovšetko keby sa dane kvalitne a včas vyrubovaly, boly by obce ušetrené od starosti a berná správa od zvýšenej agendy. Poriadok či neporiadok v daňových kontách rodí sa už v začiatkoch riadnym vyrubovaním daní.

Každý zákon, i ten najlepší, musí sklamať, keď nedostane morálnej ochrany a právnej opory od štátu a jeho vlivných činiteľov. Každý zákon, a tak aj všetky zákony týkajúce sa bernej povinnosti, musia platiť pre každého občana rovnakou mierou. Teraz, keď sa tak škodoradostne poukazuje najmä zo strán finančnej správy na nepoctivosť poplatníctva v daňových veciach, jedno musím tu povedať, že zapríčinily to vo veľkej miere vlivné politické intervencie, ktoré podporovala samotná finančná správa. Mám viac dôkazov na to, že sa ináč vyrubovala, po prípade vôbec ani nevymáhala daň od niektorých občanov, ktorí podľa politickej legitimácie sa považovali za privilegovanú vrstvu.

Zákon o silničnom fonde č. 116/1927 v smysle §u 9, odst. 4 oslobodzuje od dane z motorových vozidiel traktory, ktoré budú používané v poľnom hospodárstve, budú sprostredkovať dopravu osôb a nákladov medzi hospodárskymi budovami a poľom. Finančná správa tento zákon tak interpretovala, aby každý, kto má traktor, ale len prešiel cez verejnú cestu, podliehal dani z motorových vozidiel. Na to je jeden eklatantný prípad, ktorý prešiel aj dennou tlačou. Roľník Arpád Ciffra vo Veľkých Dvoroch, okr. Topoľčany, má traktor, s ktorým koná všetky poľné práce, mláti, šrotuje atď. Pretože pri týchto prácach musí často prevážať rôzne stroje s poľa na pole a používať verejných hradských a ciest, vymeral mu dôchodkový úrad daň z motorových vozidiel. Poplatník však neuznal správnosť tohoto predpisu a po odsúdení krajským súdom v Nitre odvolal sa k hlavnému súdu v Bratislave, ktorý rozsudok zrušil a Ciffru oslobodil. V dôvodoch uviedol, že prevážanie náradia s poľa na pole alebo z dediny do dediny za tým účelom, aby tam bolo náradie použité v spojení s traktorom buď na mlátenie alebo na oranie, nezakladá ešte daňovú povinnosť, lebo hlavný účel práce traktoru bol v pohone strojov a nie v ťahaní bremien. Doprava náradia sa deje len za tým účelom, aby traktor mohol byť upotrebený.

Finančné riaditeľstvo v Nitre však po tomto rozsudku v prípise, ktorým oznamuje Ciffrovi oslobodenie od dane na tohoročné prvé polročie, píše - a to na rozmnoženom blankete - že oslobodenie od dane je spojené s tou podmienkou, že traktor bude používaný len medzi pol om, na ktorom on sám hospodári. V prípade, že by použil traktoru k práci na cudzích poliach, musel by daň zaplatiť. Keby teda oral zárobkove, musí zaplatiť daň z motorových vozidiel, hoci traktor bude použitý zasa len na oranie atď.

Tedy podľa usnesenia hlavného súdu Ciffra vôbec nepodliehal dani z motorových vozidiel a pri celej tejto veci je najzaujímavejšie to, že sám dôchodkový kontrolný úrad, ktorý mal revidovať majiteľov traktorov to aby tej zdánlivej požiadavke finančnej správy bolo vyhovené - upomínal majiteľov, aby potrebné náradie, či mláťačku alebo pluh, po verejných cestách preťahovali koňmo a traktor nech ide na špacír, na dokumentovanie vyspelosti našej techniky.

Nedávno sám som prišiel v istej veci na generálne finančné riaditeľstvo. Tam hŕba spisov bola na stole nevybavená. Tento zákon sa týmto spôsobom prevádzal u nás na západnom Slovensku, na východnom Slovensku túto celú záležitosť zjednodušili tak, že všetkým majiteľom traktorov daň predpísali, ale od tých, ktorí mali legitimácie vládnych strán, sa daň nevymáhala. Od našich privržencov ale exekučnou cestou daň vymáhali a hneď po exekučnom zákroku naši privrženci dostali napomenutie z politických sekretariátov vládnych strán, že keď pristúpia za členov, túto daň platiť nemusia. (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.)