A ještě jedna věc: My, kteří jsme z venkova - a ostravští mně to potvrdí a potvrdí to i lidé z jiných oblastí - víme, že se podniky stěhují do Prahy docela systematicky, a víme, že tato daňová novela znamená ještě další rozpětí ve zdanění. Jestliže je tu rozpětí přirážek několik set procent a jestliže se za takové situace podnik přestěhuje do Prahy, pak to pro něj znamená velmi značné úspory, které mu stojí za to, aby to udělal. Zase má doplatit venkov, který již bez toho platí na přirážkách daleko více. Jestliže je tu taková diference, pak se to oněm závodům mnohonásobně zaplatí, když se odstěhují do Prahy, neboť rozpětí je, jak jsem řekl, na jedné straně 328 % a na druhé 500 až 600 %.

Tedy, slavná sněmovno, hospodářství bude hledati cesty, jak se přizpůsobiti, a tak, jak se přestavovalo, jak jsem říkal, od jednotliveckých podniků k akciovým společnostem a k společnostem s ručením obmezeným, tedy prostě veřejně účtujícím, tak bude zase hledati jiné cesty, jak těmto věcem se uhnouti, poněvadž těmto věcem se už dnes nedá uhnouti, nýbrž jak umožniti klidné a bezpečné podnikání.

Padl nedávno jeden vtip, snad trochu krutý, že by bylo na čase, aby se sněmovna usnesla na zákoně, že několik let nebude pro hospodářství dělati žádných nových zákonů, které by přinesly nějaká břemena. Není možno, dámy a pánové, postupovati dále tímto způsobem. Vždyť račte uvážiti, když mluvíme o neodpočitatelných platech, že podniky mají se zaměstnanci smlouvy, namnoze dlouhodobé, které mají platiti 5, 6, 8 i 10 let a které předpokládají u podniků určité personální výdaje. A nyní vy docela lehce a s prakticky zpětnou platností onen závod, resp. obě strany, které smlouvu uzavíraly, zatěžujete částkou, která na př. znamená u akciových společností u jednoho milionu další výdaj skoro 1/4 mil. Kč.

Ale, dámy a pánové, aby nebylo mezi námi sporu, nám nejde o to - a specielně mně ne - abychom chránili několik lidí, kteří mají snad mimořádné příjmy. Nám jde o to, aby struktura a daňový systém byl toho druhu, aby nevyvolával tyto příkrosti. Vy nejdete na nikoho jiného nežli na těch několik osob - a to je sotva 10 % ze všech poplatníků, kteří mají přes 250.000 Kč příjmů ročně. Nejdete na ty, kteří mají bezpracné důchody, ani na ty, kdo mají 250.000 Kč ročně a více z pozemkových příjmů nebo z příjmů jiných, nýbrž vy jste si vybrali ty, kteří jsou nazýváni v tisku kapitány průmyslu a peněžnictví. Co je to za spravedlnost, berete-li vdovám a sirotkům, jak říkal pan referent, pak neberte zde takovýmto maličkým výsekem, pak mluvte o tom, jak zdanit důchod nad 250.000 Kč, ale rozumným způsobem a všeobecně a nevybírat si 10 % lidí, kteří nota bene organisují výrobu, tedy vedoucí pracující mozky, poukázati na nějakého cizince mezi nimi a pod., a nyní z toho montovati reformu, která ve svých důsledcích, dámy a pánové, nepřinese ministerstvu financí zdaleka to, co si myslíte. O těchto věcech nebudeme ještě dnes mluviti, ale dovedete si představiti, že v podnicích, ať již holdingových, v podnicích, které dovedou organisovati dvojnásobný i trojnásobný příjem, tato věc by mohla býti obcházena? To není cesta, kterou můžete dojíti k výsledkům, neboť v podnicích, kde to nebude možno udělati a zvýšiti plat, prostě se bude automaticky přikročovat k snižování platů a tím k snižování celého výnosu, který zamýšlíte.

Slavná sněmovno, je na vás všech, abyste tuto věc uvážili, stojí-li to za to, abyste i vy, kteří přicházíte s touto věcí, nesli výtku a říkám to docela otevřeně - že jste nezdanili bezpracné důchody a zdaňujete než toto, a mimo to výtku, že jste nepřistoupili na náměty, které by nebyly nikoho z těch lidí, kteří měli přes 250.000 Kč služného, resp. příjmu ze zaměstnání, uchránili, t. j. na zvýšení daně z vyššího služného. Ne výnos zdaňovat dle výše platů zaměstnanců, zvláště když máte odvahu různě zdaňovat výnos podniku podrobeného zvláštní a všeobecné dani výdělkové. Ty všecky ostatní příjmy nemáte odvahu zdanit více. Ne tedy výnos podniku, nýbrž až výsledek, má-li někdo příjem přes 250.000 Kč! Prosím, zdaňte ho daní z vyššího služného! Nabízeli jsme při různých soukromých jednáních, že by bylo možno se dohodnouti na zvýšených procentech, které by zabezpečily finanční správě vyšší výtěžek z příjmu zaměstnance a nepostihovaly podnik. Neukazujte na několik rodinných společností akciových, neukazujte na nějakého cizince, podívejte se na ten problém s toho hlediska, že jde o výsek ze všech poplatníků, kteří mají přes 250.000 Kč v republice, a že nejste ochotni udělati zde opatření, které by bylo jedině logickým a jedině správným, které by nechránilo tyto lidi, ale které by je zdaňovalo opravdu spravedlivě a systematicky tak, aby se nedocházelo k něčemu, co nakonec ve svých důsledcích finanční správě přinese docela jiné výsledky, než se kterými počítá.

Slavná sněmovno, vy i v druhé otázce, v otázce holdingu, přicházíte s věcí, která je, věřte mně, podivná s hlediska československého parlamentu. Řeknu to docela otevřeně. Slyšel jsem zde z úst referenta p. dr Nováka, že je to omyl, počítá-li se s tím, že dochází k nějakým nostrifikacím. To je hřích na hospodářství, co se děje, domnívá-li se někdo, že to nepoškodí nostrifikační tendence, které jsou v našem hospodářství a které právě během této krise vykonaly ohromné dílo pro hospodářskou budoucnost celého našeho národa a státu. Je těžko o těch věcech veřejně mluviti, ale ten, kdo dovede veřejně napadati, kdo dovede říci, že i nostrifikace jsou zástěrkou, ten tuto věc neovládá.

Slavná sněmovno, z toho, co zde bylo řečeno jak p. referentem, tak i p. dr Klapkou, vidím, že všichni mluví o tom, že je třeba podporovati výrobu. Toho máme plná ústa, víme, že bez podpory výroby nevrátíme lidi do zaměstnání, ale slyšíme, že holding je útěk daňový, slyšíme, že vysoké platy jsou útěk daňový! Jak to má vypadati ve finanční správě, když toto všechno je útěk daňový? Já se ještě dostanu k tomu, abych řekl, jak to v té finanční správě vypadá, ale takhle to přece nelze bráti. Cožpak ten dr Engliš dělal daňovou reformu proto, aby mu všichni poplatníci utekli? Cožpak je to tak dlouho, je to tak zastaralé všechno a tak nepotřebné, že to musíte všechno přestavěti a všechno hoditi přes palubu? Uvažte další věc. Vy zatěžujete rentovou daní licenční poplatky. Správně, je to renta. Ale ještě z těchto licenčních poplatků děláte neodpočitatelnou položku při čistém zisku? - Slavná sněmovno, jak se máme přizpůsobit cizině, když musíme řadu věcí z ciziny přejímat, a jak máme vybudovat domácí výzkumnictví, podporovat domácí vynálezce atd., když to má býti takovým způsobem zatíženo? To jest podpora výroby? To je něco, co s podporou výroby nemá nic společného, co výrobu utlouká.

Naproti tomu s lehkým srdcem pouštíte ze zdanění podniky veřejné správy, ačkoliv od dob Rašínových se říká, že mají býti obchodně vedeny. Kdo bude posuzovat, je-li podnik opravdu ve službách veřejné správy? Nechci uváděti příklady, ale máme s kolegou Špačkem na blízku jeden zemský lom provozovaný donucovací pracovnou. Je to podnik pro účely veřejné správy, který zaměstnává kárance, nebo ne? Patrně že jest. Kdybyste viděli, jakým způsobem soutěží, poněvadž veřejná moc nakonec jeho deficity uhradí, viděli byste všichni, kteří jste pro tuto věc a chcete pro ni hlasovati, že není možno podniky, které náležejí veřejné správě a o nichž se lze domnívati, že pro veřejnou správu nebo v jejích intencích pracují, osvobozovati od daní, které musí sousední podniky s tímtéž materiálem, s řádnými dělníky a se všemi sociálními povinnostmi platiti a které budou musiti tyto podniky unésti, aby mohly soutěžiti s podnikem osvobozeným. Tak se nedělá politika podpory hospodářství. Bez té podpory nemůžeme zaměstnati žádným způsobem, ani žádnými zprostředkovatelnami statisíce nezaměstnaných, ty zaměstnáme, jen když se rozvine soukromá iniciativa.

A myslíte, že je možné 3/4 roku nechat v osnově ustanovení, že se napříště nedovolí větší odpis než 10%, a v poslední chvílí přidávati ustanovení, ovšem jen denaturované, že se ministerstvu financí povoluje, aby vyhláškou vyhlásilo 20%. Proč se to tímto způsobem dělá? Tři čtvrti roku průmysl a ti, kteří by mohli investovat, stojí před strašákem, že nebudou moci obnoviti stroje a postaviti nové domy jinak než s desetiprocentním odpisem, vědí, že když se postaví stroj, který ještě ani nemusel běžeti, že již ztrácí na ceně 10%. A teď prosím, 3/4 roku čekání a řekne se, že ministerstvo financí má právo obnoviti to na 20% a má patrně také právo kdykoliv to odvolati. Takto chcete podporovati soukromou iniciativu? Pan kol. Klapka zde velmi dobře mluvil o motorismu. Mluvil slovy oposice, nikoliv vládního poslance, protože my všichni to můžeme podepsati. Hlásáme to, ale marně (Výkřiky posl. Špačka.), jak se ukázalo také v rozpočtovém výboru při zamítnutých vašich návrzích, že ano, kol. Špačku? To je podpora soukromého podnikání, to je podpora iniciativy, to je podpora investic? Veřejnými investicemi to všechno neutáhneme, nehledíc k tomu, že si na ně musíme vypůjčovat. A tu, slavná sněmovno, když potom slyším, že daňový systém má býti ne technický, nýbrž etický, pak to plně podpisuji, ano, ale ta etika pro nás všechny musí především znamenat udělat všechno, abych nyní co možná nejvíc lidí dostal do zaměstnání, abych se nikde neoctl v situaci, ze nějak podváži podnik nebo podnikání, které mně může tyto lidi zaměstnat, a jakmile je podváži, přestává to býti, i když tomu desetkrát řeknu etická konstrukce, sociálním činem, a pro sociální činy musíme jak oposice, tak vládní strany také pracovat i v daňové reformě.

(Posl. Špaček: Když mají etiky různé barvy podle politického přesvědčení!)

Slavná sněmovno! Nejistota, která je v hospodářství, bude snad poněkud zmirňována tím, že hospodářství má naději, že - jak říkal, tuším, pan kol. dr Novák - ta hluboká nedůvěra mezi poplatníkem a finanční správou, ta válka mezi nimi snad trochu poleví. Mohl bych vám vykládati případy, které jsou spíše komické, kdyby nebyly leckde ve svých důsledcích tak tragické, že opravdu při mentalitě orgánů finanční správy bude potřebí nejenom změn předpisů, s nimiž přicházíte, nýbrž i změny mentality výkonných orgánů finanční správy, aby nastala náprava. (Posl. Špaček: Je třeba změny mentality nás tady!) Snad se k ní také dostanu, kol. Špačku, bude-li potřebí. Je to podívaná, když parlament pokládá a bude pokládat za maximální lhůtu, po niž mají býti účetní knihy a doklady atd. podrženy u finančních úřadů, lhůtu dvou měsíců a chce ji vtělit - a doufám i vtělí - do zákona, zatím co jsou případy, že jsou tam knihy i tři roky, a byly případy, že tam byly i déle. Tedy tuto mentalitu bude třeba přestavět stejně jako metody, jimiž se dělaly místní prohlídky, a metody, při nichž se neprovádělo trestní řízení, nýbrž se jím jen hrozilo, a kdy ze sta případů se jich sto skončilo řízením upouštěcím. Máme tu v novele velmi krásný systém dobře zpracovaného trestního řízení, ale bude třeba dbát toho, aby konečně jednou k nějakému trestnímu řízení došlo, aby se ukázalo, jak to jednou půjde v trestním řízení, poněvadž nyní je situace taková, že finanční úřady namnoze samy tápajíce byly rády, když se věc ukončila upouštěcím řízením, poněvadž nevěděly, jak by se mohlo trestní řízení skončit. Chraň Bůh, že bych chtěl chránit někoho, kdo někde něco defraudoval - kol. Špaček to řekl moc dobře v rozpočtovém výboru, když říkal, že na řádné poplatníky, kteří s právně přiznávají a rekurují, nebo nerekurují, ale platí, je nejméně ohledů. Jsme pro to, aby se opravdu - a je-li potřebí, velmi ostře - zakročilo všude tam, kde je pokus defraudovati něco z toho, co náleží státu. Nikoho takového nebudeme chrániti ani jsme nechránili a mohu říci, že ze své prakse, za celých 7 let, co poslancuji, nemám takového případu, kde bych byl projevil ochotu intervenovat nebo v něčí prospěch zakročovat; mohu tedy velmi směle o těchto věcech mluvit, poněvadž patřím k těm, kteří dovedli velmi ostře odmítnouti každou takovou žádost o intervenci bez ohledu na stranické důsledky nebo na to, vrátí-li někdo legitimaci, jak se toho mnozí obávají. Ale, slavná sněmovno, nevím, jak to bude s tou morálkou daňovou vypadat, nevím proto, poněvadž my se dožíváme během krátké doby již vlastně čtvrtého opatření, které nechci říci, že narušuje daňovou morálku, ale které bere lidem jistotu. Stejně jako chceme mít jistotu v podnikání a v hospodářství, tak stejně musí být pro lidi jednou jistota, že nebude žádných dalších amnestií, úlev, žádných takových srovnání a vyrovnání, prostě proto, poněvadž nikdo z těch lidí nevěří, že už je konec. Na jedné straně se berní šroub přitahuje a přitahuje a na druhé straně jako kdyby finanční správa sama nevěřila, že je možno, aby poplatníci tomu bernímu šroubu vyhověli, a přináší v nejrůznějších formách úlevy, které kombinovány s tímto neúnosným břemenem, vymáhaným daňovým šroubem, nakonec způsobují u poplatníka zmatek, jak to bude v budoucnosti - mimo veřejně účtující společnosti ovšem, kde to není možné a kde je to všechno v bilanci - abychom si totiž byli úplně jasní.

Já to vypočtu. Při půjčce práce byla výhoda pro ty, kteří neměli zaplaceno, pak byla od nového roku individuální vyrovnání daňových nedoplatků, pak jsme měli amnestii stavební, a nyní půjčka na obranu. K té amnestii stavební mohu říci jeden případ, kde finanční správa dodatečně řekla, že se stal omyl; jednoho, který požádal o amnestii, začala stíhat trestním řízením, stalo se to omylem a potom to zastavili. Ale dovedete si představit, že takový případ velmi naruší víru a důvěru mezi poplatníky. Půjčka na obranu státu byla poslední. Bylo by třeba a nutno, aby jednou, věřte mně, pan ministr financí nebo předseda vlády nebo celý tento parlament velmi slavnostně prohlásil, že je konec těmto amnestiím. Nepřitahovat berní šroub a utahovat jej! Hledáte všechny možné a nemožné prameny, chcete hnát hospodářství do změny struktury a vynucovat tím i spekulativní hospodářství, jak to a ono udělat, aby se mohlo dále vyrábět a pracovat. Ale je třeba říci jednou: Teď je konec amnestiím - a toho postrádáme, takového slavnostního prohlášení, které by bylo základnou pro to, aby se mohla různá trestní opatření nyní ve změněné formě - celé to ukládací řízení a to všechno - opravdu začít praktikovat. Ovšem za předpokladu, že také ti, kteří to budou prováděti, změní svou vnitřní mentalitu, jak jsem to řekl. To by pomohlo nejen daňové morálce, nýbrž i státní pokladně.

Slavná sněmovno! My nemůžeme hlasovati pro tuto osnovu z toho důvodu, poněvadž návrhy, které koalice oposici zamítla, pokládáme přece jenom za návrhy, které měly býti zraleji a lépe uváženy. I když můžeme konstatovati, že řada našich podnětů byla přece jenom koalicí vzata na konec na milost, přece jenom bychom si v takové věci, a specielně v takové věci, představovali, že spolupráce koalice s oposicí půjde dále a že oposici nebudou tak mnohé návrhy zamítány jen prostě proto - ne že by se nemohlo vyhověti, nýbrž začasté, že se nechce. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Petrášek. Dávám mu slovo.

Posl. Petrášek: Vysokoctená snemovňa!

Bol to ťažký porod, na ktorý sme čakali, kým toto dieťa, táto novela uzrela svetlo sveta. Uznám, že je to vec veľmi vážna. Počuli sme tuná krásne slová i z úst vládnych rečníkov. Ja som prv, než by som bol prišiel sem, mal naznačené - úprimne priznám všetky tie výrazy, a teší mňa, že sa shodujú moje výrazy s výrazmi, ktoré sme počuli z úst vládnych rečníkov, ako na pr.: finančná správa má byť spravedlivá a slušná, pomer medzi poplatníkom a finančnou správou má byť priaznivejší. Ja uznám ďalej i niektoré veci, ktoré sú znamenite riešené. Na pr. čítame v dôvodovej zpráve, že je rozdiel medzi dolusom a culpou. Totižto oslobodiť treba chudákov, mnohoraz i analfabetov, ktorí sa previnili proti paragrafom, netrestať ich, ale za to trestať trojnásobne tých, ktorí úmyselne chceli poškodiť štát. Ja uznám aj to znamenité na pr., že obce akosi fakultatívne - tedy ktorá bude chceť - budú môcť vyberať prirážky. Neskoršie poviem, prečo je to. Ja by som prizvukoval, vys okováž ená snemovňa, že keby bola morálka hore i dole, neboly by potrebné žiadne paragrafy, len paragraf jeden, ktorý by znel takto: Každý majetok a každého poplatníka treba odaniť spravedlive a zachádzať s ním humánne. Ja podám i voľaktoré návrhy - tri malučké som si pripravil. Viem síce, že budú zamietnuté, lebo opozičné návrhy bývajú vždy zamietnuté tak vo výboroch, ako aj v pléne. Ale preca ich podám v nádeji, ktorou sa kojím, lebo už mám skúsenosti vo dvoch prípadoch, že sme podali návrhy, tieto prešly iniciatívnym a soc.-politickým výborom, boly tam akosi zahrabané, ale potom vládne strany ich takmer doslovne prejaly. Nechcem tým žiadne výtky robiť, lebo slávu nepotrebujeme, chceme len, aby všetko bolo v poriadku.

Chcem poukázať tuná na konkrétne prípady, ktoré sa dejú vo finančnom systéme, a na nemožnú morálku, ktorú vidíme vo finančnej správe na Slovensku. Ja už ani ten názov nepovažujem za veľmi šťastný, keď sa hovorí: berný úrad. V nemčine a maďarčine majú znamenitejší terminus technicus: adóhivatal a Steueramt. U nás si ľudia z toho názvu robia vtipy, že vraj berný úrad len bere a dere a nič nedá. Iste z mnoha percentov väzí nespokojnosť na Slovensku v nemožnom systéme a v nemožnej morálke, alebo povedzme hneď v immorálke, čo sa týka daňových vecí, veď mnohé z tých krívd uznali i vládni rečníci. Ja verejne priznám, že nevidím veľkých chýb v zákonoch, ani v novele z r. 1927 a ešte menej v tejto novele. Zákony sú dobré a páni ministri krásne rečnia. Sám som čítal, ako pán minister dr Trapl sľuboval, že vydá nariadenie, aby sa s poplatníkmi slušne zachádzalo, ale čo sa stalo? Hneď poviem niekoľko prípadov. Na Slovensku - a myslím, že i tuná - žiadny poplatník nie je istý, či je už vyplatený alebo nie. Voľakedy, keď predpísali niekomu 2 zlaté 91 krajciarov, jednať sa nedalo, bolo to sväté, to musel zaplatiť, ale mal behom celého roku pokoj. Teraz jednoduchí poplatníci hovoria, že by potrebovali vždy jedného účtovníka a jedného pravotára, keď chcú, aby boli načisto zdanení. Exekútori veľmi často prenasledujú ľudí, kdežto ja myslím, že finančná správa by si mala uvedomiť, že kravu, ktorú chceme dojiť, nesmieme zabiť.

Veľkým sa dane odpúšťajú, ja znám ľudí, hovorím s nimi, ja len citujem doslovne, čo slyším od ľudí, lebo s nimi žijem. A teraz som dostal, ako ráčite videť, ako každý poslanec dostáva "Zlín", časopis Baťov. Tam čítame (čte): "Zrcadlo politické živnosti. Odhalení o daních posl. Mlčocha." Ja toho pána, úprimne sa priznám, neznám. Toto prečítam len skrátene. Tu je, že v "Národní knihtiskárně, společnost s r. o. byl p. R. Mlčoch, tedy člen parlamentu, účasten značným vkladem. Firma neodváděla předepsaných daní, ač v čele měla členy parlamentu a berní úřad byl nucen na jejich realitách si zajistiti dne 13. dubna 1928 dlužné daně ve výši 240.000 Kč. Oba společníci firmy zakročili u finančních úřadů, Sláma jak o člen odvolací komise v Brně, Mlčoch v Praze jako ministr a daně byly a si v částce 190.000 Kc odepsány z důvodu mimořádných úlev, zbytek pak asi snížen." Toto čítam vo "Zlíně".

Vedel bych ale zo Slovenska kopu takýchto prípadov povedať a veru, čo si ľudia pri tom hovoria, tuto nie je možno opakovať. Len to vidím, že keď sa to veľkým odpúšťa na všelijaké intervencie stranícke, pri malých tomu tak nie je. K tomu by som vedel zasa veľa prípadov z mojej dediny uviesť, kde si mi jeden berný úradník sám žaloval, že uz toľko práce má s tým chudákom, ktorý nemá nič len dve ruky, tri deti a jednu kozičku. A od toho sa vyzadujú dane. Spisy idú sem a tam, úrad ho vie exekvovať, štát to stojí veľa peňazí a ešte na to dopláca. Ďalšia chyba sú daňové knížky, o ktorých odborníci hovoria, že sú tak komplikované a nesrozumiteľne zhotovené, že aj inteligent sa v nich ťažko vyzná. Doručovať sa majú Maďarom maďarsky, Slovákom slovensky, ale ani Maďar, ani Slovák, ani Nemec sa v týchto knižkách nevyzná, lebo sám úradník sa priznal, že sú veľa komplikované.

Pri tom sa často stáva, že referenti sa menia, sú prekladaní. Na pr. v Nitre, kde, ako ráčite vedeť, je smiešané obyvateľstvo, sú referenti, ktorí neovládajú slovenskú reč, a ja ako dedinský farár som nebol prinútený, ale urobil som to našim ľuďom Maďarom, že som išiel s nimi, keď mali vyjednávať s referentom, a bol som tlmočníkom neplateným. Mám skúsenosti, slávna snemovňa, že je vám to azda neuveriteľné. Poviem vám 3 až 4 prípady skrátenou rečou. Išiel som s jedným maďarským poplatníkom, ktorý je dosť inteligentný a sám si sostavil priznanie k dani dôchodovej tak výborne, že úradník sám uznal, že je znamenite sostavené. Je chudák zadlžený a konec koncov priznal 5.222 Kč ročitého dôchodu na r. 1933. Na to mu referent prispôsobil daň na 14.100 Kč. Ten chudák prisiel ku mne a hovoril: "Ja slabo ovládam slovenčinu, tam je Čech." Išiel som s ním a poviem referentovi: "Pán referent, ráčte mi povedať, aká chyba je v tomto priznaní." On ho preštudoval a hovoril: "Znamenite odborne je sostavené toto priznanie." Ja som sa pýtal: "Tedy prečo ste ráčili zdvihnúť obnos z brucha?" Povedal: "Ja preto som to zdvihnul na 14.000 Kč, lebo je neuveritelné, že by roľník so svojou 4člennou famíliou mohol vyžiť z ročitých 5.222 Kč." Ja som pánu referentovi na to odpovedel: "Pán referent, ja vás zavediem do mnohých dedín, alebo kam chcete, k chudobným ľuďom, ktorí nie z 5.200 Kč žijú, ale z 1.000 Kč ročného dôchodku."

To je prosím, finančná morálka. Druhý prípad: Rolfes, to je starosta, znamenite si sostavil priznanie k dani dôchodovej, na 16.000 Kč, referent mu ale bezo všetkého toto zdvihol na 29.400 Kč. Ten ale, poneváč ovláda reč slovenskú, nemeckú a maďarskú, je človek nebojácny, išiel na referenta a povedal: "Pán referent, vy ste mi to spravil zo 16.000 Kč na 29.000 Kč, ráčte prepáčiť, pán referent, vyrátajte mi daň." Referent začal rátať a vyrátal nie 16.000 Kč, ale 13.200 Kč, tedy menej o 2.800 Kč než pred tým; skúšal to všelijak, ale nešlo mu to. Tedy mu starosta riekol: "Pán referent, ja vás teraz udám, že takéto veci robíte, robíte to nielen so mnou, ale aj s inými." Referent začal ho prosiť, referent sa menuje Svoboda a bolo to r. 1923. Ten istý referent prosil poplatníka, aby mu to odpustil, že nechá 16.000 Kč a vec bola v poriadku.