V této souvislosti nemohu přejíti jednu věc. Jest mi hořko mluviti o tom, jak pomalu postupuje provádění zákona o samosprávných financích. Velmi důrazně žádám finanční správu, aby, když se nechce dívati na samosprávu jako na svého bratra, dívala se na ni aspoň jako na svého souseda a uvědomila si, že u souseda hoří, že pracuje dál s neurovnanými rozpočty, se schodky, že samosprávě rostou nové úkoly a že pokračující rozvrat samosprávy hrozí zasáhnouti i do financí státních ve smyslu nepříznivém. Dnes by nemělo smyslu, abychom mluvili a hádali se o to, zda se v samosprávě hospodařilo úsporně nebo nikoli. Hledáte-li pomoc v bídě a nouzi, najdete pomoc u samosprávy, a naopak musíme prohlásiti vděčně, že z rukou těchto tisíců obětavých pracovníků samosprávných vyšla díla, která znamenají trvalé zvýšení životní úrovně našeho lidu.

Ale abych se vrátil k finančnímu hospodářství našeho státu. Ozývají se hlasy velmi pesimistické, ukazuje se na vzrůst státního dluhu, ukazuje se na velikost našich rozpočtů. Není naší vinou, musíme-li věnovati veliké výdaje na úkoly vojenské správy a není možno činiti nejmenších námitek proti výdajům, které znamenají zajištění našich příštích generací. I tyto příští generace musí nésti a ponesou břemena vlastenecké obrany, poněvadž jim chceme zachrániti stát, chceme zachrániti Československou republiku, chceme jim zachrániti svoji kulturu, půdu, zkrátka svoji vlast. Porovnával jsem rozpočty Československé republiky, Francie a Anglie a došel jsem k závěrům, které pro Československou republiku nejsou nepříznivé. Díváme-li se na rozpočty, vidíme, že Anglie dává ze svého rozpočtu na veřejný dluh 29.5%, to znamená téměř třetinu příjmů; Francie 21.3%, Československo 23%. Kdežto na pense dává Francie téměř 20%, dává Anglie pouze 8% a Československá republika 11%. Na národní obranu dává Francie 26.5% svých příjmů rozpočtových, Anglie 20%, Československá republika 16%. Na státní správu, to jest úkoly kulturní, administrativu, úkoly sociální, zdravotní atd. dává Francie ze svého rozpočtu 32.7%, Anglie 42.5% a Československá republika celých 50%. To znamená, že i po této stránce nemůžeme říci, že by skladba našich rozpočtů a způsob používání příjmů rozpočtových byl nepříznivý ve srovnání s jinými státy. Budeme a musíme konstatovat, že rostou určité neproduktivní výdaje v našich rozpočtech, ale tyto výdaje nejsou zaviněny námi, nýbrž důvody politickými. My jistě všichni toužíme nejen po hospodářském míru, nýbrž také po míru politickém; ale musíme býti vyzbrojeni - a to se objevuje ve státních rozpočtech proti těm, pro něž je válka konečným cílem a ideálem státního života. Jsem přesvědčen, že soud dějin těžce dopadne na ty, kdo místo mezinárodní směny a mezinárodního obchodu postavili mezinárodní nenávist, kdo knihu zaměnili mečem a uvrhli v bídu celé národy a státy s armádami lidí bez práce.

V dnešním tisku se objevila zpráva, podle níž bylo na sjezdu sudetskoněmecké strany velmi důrazně odmítnuto mínění, které jde světem, že Německo a jeho zbrojení, které dosáhlo loňského roku částky 120 miliard našich korun, je příčinou politických a hospodářských poruch ve světě. Toto mínění je správné, správné proto, poněvadž všechny projevy, celé hospodářské úsilí, celé to dění v Německu jde k tomu, aby z tohoto státu byl připraven jediný organický celek, připravený k útoku. Vůdce tohoto státu, Adolf Hitler, prohlašuje o nás a o jiných, kteří nechceme války ani nových krveprolití, že prý je to "pacifismus naříkavých žen". Odmítáme toto tvrzení. Není pacifismem naříkavých žen, nechceme-li války, nýbrž je to něco jiného: je to přesvědčení odchylné od přesvědčení pana Hitlera a těch, kdo ho následují, přesvědčení, že na světě neexistuje žádná povýšenost rasová (Potlesk.) a že je mylný názor nynějšího vůdce německého lidu, který nechce jiného míru než mír - jak praví ve své knize - "opřený o vítězný meč panujícího německého národa, přejímajícího svět do služeb vyšší kultury". Já jsem jistě jedním z těch, kdo uznávají díla německého ducha, německé vědy a rozumu, ale tolik sebevědomí my, československý národ, máme a musíme míti, že historie nám ukázala a ukáže, že i my, malý národ, jsme velmi podstatně přispěli ke kultuře světové (Potlesk.), že dovedeme pracovati k tomuto cíli; ale marné by bylo úsilí dorozuměti se v tomto státě s pány ze sudetskoněmecké strany, dokud bude jejich evangeliem to, co jsem citoval z knihy jejich německého vůdce. V jeho knize "Mein Kampf" čteme slova (čte): "Německá říše má jako stát zahrnouti všechny Němce s úkolem, aby byly z tohoto lidu nejcennější součástky rasových praelementů nejen shromážděny a udrženy, nýbrž zvolna a jistě vyzdviženy k vládnoucímu postavení."

My jsme toužili po svém státě, my jsme proň trpěli a budovali jej. Podmínkou dalšího našeho vývoje je celistvost našeho státu, a za ni budeme a musíme bojovat. Velmi se podivuji pánům ze sudetskoněmecké strany, že chodí žalovat za hranice, že se tam obracejí se svými stížnostmi; bylo by daleko mužnější, kdyby loyálně uznali existenci tohoto státu, kdyby v něm viděli svoji vlast a snažili se s námi odstraniti hospodářskou bídu, na kterou si tak velmi stěžují. My živě cítíme utrpení německého lidu, které bylo vyvoláno nynější hospodářskou krisí, ale docela zásadně odmítáme tvrzení, že naše správa a vláda je příčinou hospodářského úpadku určitých krajů, zejména v severních Čechách. Mají-li si pánové na někoho stěžovat, ať si nestěžují na nás, nýbrž na to, co se děje v sousední říši, na zaťatou pěst, která se na nás zdvíhá a v jejímž stínu se nedaří hospodářskému životu.

Jestliže se mluví v tomto směru, chtěl bych říci, že konec této osudové historie, který je vylíčen v knize německého vůdce Hitlera, bude skutečně velmi osudový. Konec bude ten, že to nebude vítězství určité rasy, nýbrž že to bude úplná zkáza a rozvrat evropské civilisace.

Slavná sněmovno! Abych se vrátil k svému úkolu. Když jsme úporně pracovali na osnově, která se předkládá, pracovali jsme v duchu ústavy, snažili jsme se, jak jsem řekl, o právní garancie pro řádného občana. Já se k tomu hrdě hlásím, k této zásadě právního státu, v době, kdy kolem nás zásada právního státu již neplatí a kdy tato zásada. která byla vybudována teorií německou, byla rozvrácena právě v Německu. Vedle nás již neplatí, že říše Německá je republikou a že moc pochází z lidu, jak napsala Výmarská ústava, vedle nás již neplatí, že Rakousko je demokratickou republikou, neplatí již, že svrchovaná moc v republice Polské přísluší národu, ale neotřeseno zůstalo, a hrdě a s láskou se k tomu hlásíme, ustanovení §u 1 naší ústavní listiny, podle něhož je a zůstal lid základem veškeré moci v tomto státě. Neotřesena zůstala všechna ustanovení naší ústavní listiny o svobodách osobních a občanských. Jestliže je nutno i u nás určité omezení v zájmu demokracie, děje se tak jen v zájmu nutného udržení pořádku.

Slavná sněmovno! Jeden z mých učitelů, profesor francouzské právnické fakulty Jéze, prohlašuje, že pokládá soudní kontrolu veřejné správy za nutnou součást demokratické ochrany. My můžeme skutečně hrdě prohlásiti, že na této zásadě jsme ve svém právním vývoji zůstali, že jsme hájili zákonitost správy a že hájíme kontrolu správních tribunálů soudních, které mají zjistiti, zda správa postupuje podle zákona. A jestliže francouzská jurisprudence v recours pour exces du pouvoir vybudovala ochranu proti nezákonnému aktu veřejné správy, my se snažíme právě v této osnově zákona, který vám byl předložen, v osnově, kterou se novelisuje zákon o přímých daních, dáti poplatníkovi možnost spravedlivé ochrany, o které v poslední instanci rozhoduje skutečně vzácný a dobrý tribunál, kterým je náš nejvyšší správní soud.

My ovšem jsme si vědomi, že ani tato kontrola veřejné správy, která se objevuje v této osnově zákona, nestačí, jestliže nebudeme mít nově vybudovánu finanční administrativu. Slavná sněmovno, číslo 15.000 nevyřízených odvolání u Zemského finančního ředitelství pražského je číslicí příliš vysokou. V rozpočtu na r. 1936 naleznete položku o úrocích z prodlení, která činí 210 mil. Kč, a v účetní uzávěrce za r. 1934 vykazujeme na úrocích z prodlení částku 195 mil. Kč, čili když to srovnáme s výnosem daní, vidíme, že úroky z prodlení vynesly r. 1934 téměř čtyřikráte tolik než zvláštní daň výdělková, nežli daň placená všemi podniky, a že vynesly na př. tolik, kolik činí dvojnásobek daně pozemkové. Co z toho následuje? Že v daňové administrativě není něco v pořádku, že příliš mnoho poplatníků nemá vyřízeno své žádosti, rekursy a přiznávky. Napravme tedy chybu, která byla spáchána r. 1927 resp. 1928, když jsme prováděli organisaci veřejné správy a když jsme veřejnou správu, na rozdíl od důvodové zprávy k župnímu zřízení, poplatníku nepřiblížili, nýbrž veřejnou správu od poplatníka vzdálili. Organisujme veřejnou správu veškerou, nejen soudní, nýbrž také politickou a finanční, v obvodech bývalých okresních zastupitelstev a přibližme tuto finanční správu skutečně poplatníku a občanu!

Že něco ve finanční administrativě neklape a že tyto moje názory jsou správné, je patrno z pojednání, které přítomný pan ministr financí sám napsal o veřejné správě a o výhodách a nevýhodách styku poplatníka s berní správou. V jeho pojednání čteme (čte): "Dnes poplatník sám napíše složní lístek často bez znalosti stavu svého konta, vyplní jej ledabyle a tak došlý ústřižek složního lístku prodělává, až na manipulaci penězi, tutéž cestu (rozuměj jako při přímé platbě)." A říká dále: "Kvalita práce klesá, berní úřady nevymáhají včas dlužné daně. Přetížení poplatníka jeví se v přemíře formulářů a prací na něm požadovaných."

A přítomný pan generální zpravodaj rozpočtový prohlásil dne 5. prosince 1935 podle mého názoru docela správně, že účetnictví finanční správy je státně-účetnickou raritou, že je neúplné a nepodává obrazu o stavu daňové agendy a nemůže říci, jaký je poplatníkův předpis, kolik zaplatil a kolik je ještě dlužen. A v tom právě, že poplatník podle dosavadního právního stavu nevěděl vlastně, jaký je jeho předpis, jaká je náležitost, kolik je dlužen, spočívala velká obtíž a nedostatek celé naší finanční administrativy.

Proto v předložené osnově zákona provádíme zjednodušení celého řízeni, provádíme je ve formě změny t. zv. daňového roku a v řadě předpisů o řízení trestním a správním.

Musím odmítnouti jednu výtku, která se objevila v určitých odborných časopisech. Tvrdilo se tam, že daňová sedma, která připravila osnovu zákona o přímých daních, provádí prý koncentrovaný generální útok na t zv. fundované důchody. Nikoliv, neprovádíme koncentrovaný generální útok na fundované důchody, ale žádali jsme spravedlivější rozvržení břemen. Vím, že ethické momenty jsou v daňovém systému leckde odmítány. Místo ideální daně žádá se daň dokonalá, zejména technicky dokonalá. Ale studujeme-li bedlivě daňové výnosy po stránce rozvrstvení osobního, docházíme k některým zajímavým cifrám. Podle statistiky z r. 1930 byla předepsána daň důchodová toliko 604.329 osobám samostatně výdělečně činným, ale 2,122.866 zaměstnancům, tedy téměř 4krát tolika zaměstnancům než osobám samostatně výdělečně činným. Čistý důchod osob samostatně výdělečně činných činil r. 1930 12.472 mil., z čehož důchod z pozemků činil 3.729 mil. a z výdělečných podniků 7.982 mil. Naproti tomu důchod zaměstnanců činil 2krát tolik než osob samostatně výdělečně činných, t. j. 27.221 mil. Kč. Důchodová daň předepsaná samostatně výdělečně činným vynesla r. 1930 544 mil. a daň důchodová předepsaná zaměstnancům 514 mil. Kč. Z této částky 1.057,546.000 Kč daně důchodové zaplatili zemědělci 110 mil., t. j. asi 10%, průmysl 215 mil., t. j. asi 20%, obchod 150 mil., t. j. asi 14%, volná povolání 39 mil. Kč, t. j. asi 4%, ale zaměstnanci zaplatili 514 mil., t. j. téměř 50%. Je tedy patrno, že na př. daň důchodová stala se daní gážistů, vlastně daní z mezd a platů.

Naproti tomu výnos kapitálový je poměrně malý. R. 1930 přiznává se výnos kapitálový z výnosu cca 1 miliarda Kč, ačkoliv r. 1930 bylo u peněžních ústavů vkladů na 50 miliard Kč. Co z toho plyne? Že téměř 1 miliarda Kč důchodu kapitálového unikla r. 1930 úplně zdanění.

Posuzujeme-li podle těchto cifer dosavadní soustavu naší finanční správy, musíme ji posuzovati jako soustavu výrobce, při čemž mám na mysli výhody, které dr Engliš v daňové reformě dal t. zv. portefeuillovým akciím, a mám na mysli odpočitatelnost investic při zkrácení základu daně četnými režijními odpočty, takže tíha daňová s výrobce byla přenesena na široké vrstvy lidové, zejména na spotřebitele.

A teď ještě dovolte několik kritických poznámek k předložené osnově. Osnova, jak jsem řekl, sledovala spravedlivé rozvržení břemene, zjednodušení řízení a ochranu poplatnictva. Pokud jde o první spravedlivé rozvržení břemena, poukazuji na ustanovení o holdingu, kterým odstraňujeme staré předpisy, jež se dostaly do zákona z r. 1927 v poslední chvíli a které znamenají útěk daňový. Odstraňujeme dále ustanovení, která znamenala, že nám mohly utíkati vysoké platy ze základu daňového, ze základu všeobecné a zvláštní daně výdělkové. Zavedli jsme parifikaci zdanění, pokud jde o lidové peněžní ústavy. Pokud jde o samosprávné korporace, uzákonili jsme starý požadavek obcí, okresů a zemí, podle něhož zdanění samosprávy a samosprávných podniků je postaveno nyní podle navržené novely na roveň zdaňování podniků státních. Zjednodušení řízení spočívá v úpravě otázek berního roku a v umožnění placení daní paušálem na místo individuálního vyměřování. Statisíce poplatníků, kteří náležejí do nižších důchodových tříd, budou moci býti zdaňováni paušálem bez obtížného řízení vyměřovacího. Šlo nám dále o to, jak jsem řekl, aby poplatníkovi byla dána záruka, že řízení bude objektivní.

Dovolte, abych zde v této souvislosti vytyčil jednu velikou věc. Máme ustanovení v ústavě, podle kterého má býti vydán zákon o odpovědnosti při protiústavním výkonu veřejné moci. Tento zákon do dnešního dne nebyl vydán, do dnešního dne nemáme tohoto zákona o určité odpovědnosti, který by nás chránil proti zneužívání veřejné moci. Do této zásady učinili jsme průlom v této osnově zákona, průlom, který i když by měl cenu především teoretickou, přece jako zásada velmi mnoho znamená. V této zákonné osnově najdete ustanovení, že v tom případě, jestliže finanční správa v trestním řízení zakročuje proti poplatníkovi takovým způsobem, že její postup je v rozporu s uznanými zásadami spravedlnosti, zejména s nálezy nejvyššího správního soudu, že v takovém případě veřejná správa poplatníkovi, kterému bylo ublíženo, je povinna nahraditi náklady, které měl s přiměřenou obhajobou. Je to nový princip, ale princip, který odpovídá zásadě státu právního a odpovídá dále demokracii, pokud se vykonává ve formách ústavních.

Slavná sněmovno! Jestliže mám povšechně charakterisovati celou tuto práci, chtěl bych říci, že to byla práce velmi nesnadná, ale že přece jen jedno potěšitelné z této práce vyšlo. Ukázalo se, že jde-li o veliké věci, jde-li o to, abychom měli klid a pořádek ve státě a v jeho administrativě, že neplatí žádné zájmy stranické; a můžeme konstatovati, že v této sedmě a v této její práci nepředstihovali jsme se žádným pronášením stranických požadavků a postulátů, nýbrž že všechny nás a potom jistě i rozpočtový výbor - vedla snaha jediná, zachovati státu jeho příjmy spravedlivě rozvrženým daňovým břemenem, ale chrániti také poplatníka proti jakékoliv zvůli a proti jakémukoliv postupu, který by odporoval zákonu. (Výborně!) Jestliže tímto způsobem jsme svorně jednali, myslím, že jsme jednali v duchu demokracie a v duchu ústavy našeho státu a že jsme dobře zdůraznili v této osnově právo a spravedlnost jako základ našeho demokratického státu a naší republiky. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. inž. dr Toušek. Udeľujem mu slovo.

Posl. inž. dr Toušek: Slavná sněmovno!

Dnešní debata a patrně i další jednání o novele daňové bude ve znamení uspokojení parlamentu z vítězství nad finanční správou, z vítězství, které, jak vidím, je zdůrazňováno koaličními stranami a které by i oposiční strany mohly uvítati, pokud ovšem toto vítězství může znamenati pro budoucnost něco více a něco jiného, než jenom to, co znamenalo tentokrát. Tentokráte finanční správa přinesla návrh, který byl podroben velmi přísné a velmi ostré kritice v koaliční sedmě, ale návrh, který sám v sobě byl takovým špatným základem pro práci, kterou jste dělali, že přes to přese všechno, že jste z něho tak mnohé vymýtili, ještě leccos v něm zůstalo, co je příliš vzdáleno strukturálně, smyslem a konstrukcí našeho daňového systému, tedy toho, s čím hospodářství od r. 1927 počítati mohlo a počítati musilo.

Vážená sněmovno, každý hospodářský řád a hospodářský život musí býti buďto řízen daňovým systémem nebo daňový systém z něho má vyplývati. Domníváte se, že je možno kombinovati systém, který jsme měli v daňové reformě od r. 1927, se systémem docela jiným, že je možno to, s čím tehdy přišel Engliš a co bylo obecně uznáváno, i se zásadou, že nelze nikdy dvakrát zdanit, že to je možno kombinovati s tím, že se jde po linii nejmenšího odporu. Velice se mýlíte. Mýlíte se proto, poněvadž hospodářský život si na konec se všemi těmito věcmi poradí, poradí si s nimi tak, jako na příklad jsme to viděli u obratové daně. Vzpomeňte si, že obratová daň, která postihovala svého času každou fázi, každý obrat, vedla docela logicky k vertikální organisaci hospodářské, to všecko, co jste viděli, tu vertikální výstavbu, to nebyl jenom následek racionalisace průmyslu, nýbrž byl to také následek toho, že se to vynucovalo zdaněním obratovou daní. Došlo to tak daleko, že se zakročilo tím, že se filiálky a prodejny, které měly zjednodušovat v této vertikální organisaci počet obratů, zdaňovaly více a končíme u paušálu obratové daně, který toto všecko smazává. Ocitáme se u snahy, kterou přirozeně hospodářství nyní vyvinuje, u snahy po horizontální koncentraci, poněvadž právě zde je základ zase u paušálu, který ve většině oborů hospodářských už v obratové dani zavádíme. I zde, prosím, v tom okamžiku, jakmile přijdete s jiným systémem, dožijete se okamžitě reakce, reakce hospodářství na jiný systém, dožijete se toho, že hospodářství bude hledati a musí nalézti cesty vytvořením jiných forem, aby mohlo dále podnikat a dále vydělávat.

Slavná sněmovno, nechci už vzpomínati stabilisačních bilancí, ale podívejte se na výsledky. Vy jste pokládali stabilisační bilance za něco, co industrii a hospodářství vůbec přineslo zcela neúměrné výhody, ale když se na to velmi upřímně podíváte, tedy vidíte nyní tak mnohé restabilisace v podnicích. Nebýti stabilisačních bilancí, nebyly by mnohé podniky vůbec hospodářskou krisi překonaly. Mnohé podniky by byly musely z důvodů vnitřních obtíží a nedostatků bilančních během krise přicházeti na stát a žádati podporu. Jen fakt, že stabilisační bilance jim dávaly reservy, umožnil, že nepřicházely v krisi na stát provázeny dělnictvem a organisacemi, které měly stejný zájem na tom, aby podniky běžely a pracovaly dále. Nesmíme se na ty věci dívati takovým způsobem, že není možno a nesmí se připustiti tvoření nějakých reserv a tvoření provozovacích a do budoucna i investičních kapitálů, že je třeba to všecko dusiti a zkrátiti. Rozhodně by bylo nesprávné říkati, že daňová reforma dokonce přivedla stát a samosprávu tak daleko, že do krise přišel stát i samospráva bez reserv, jak jsme zde před chvílí slyšeli. To není správné, poněvadž, pokud se pamatujeme, r. 1929 Udržalova vláda měla 2 miliardy Kč kasovních přebytků, se kterými šla do krise, a krise počala r. 1930. A prosím, největší reservou, která byla, bylo to, že hospodářství bylo přece jen nosným a mohlo státu zvýšená břemena, která krise stále a stále přinášela, přece jen dáti. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.) Tedy tak jednoduché ty věci nejsou, je třeba uvážiti, že jenom dočasně je možno počítati s tím, že se hospodářství nepřizpůsobí a že akceptuje bez jakýchkoliv změn strukturálních to, co daňová reforma nebo daňová úprava uloží.

Vezmu nyní věc, o které jsem psal a o níž bylo již velmi mnoho diskuse a která tak mnohého by mohla svésti k tomu, že by mne napadal z důvodů a podezírání všelijakých. Ne, zde jde o věc teoreticky velmi fundovanou a v praksi proveditelnou, a jak vám dále také ukáži, zde jde opravdu o to, aby právní řád, hospodářský řád a daňový systém měly jakousi stabilitu.

Slavná sněmovno! Vzpomeňte si na to, že průběhem posledních let řada jednotliveckých podniků byla akcionována. Byla akcionována, věřte mně, především z toho důvodu a na prospěch státu zakcionována, poněvadž společnosti veřejně účtující mají daleko jednodušší jednání s veřejnou správou a hlavně se správou finanční, a poněvadž společnosti veřejně účtující nakonec musí vésti své věci tak, že nikde nic neunikne. (Posl. Špaček: Mají větší sazby!) Prosím, o té věci ani ne mluvím. Fakt je, že nastala přestavba v hospodářství od jednotliveckých podniků k akciovým společnostem a společnostem s ručením obmezeným. To zde bylo, to nemůže nikdo popříti. Tu přichází se najednou s reformou, která jde tak daleko, že docela jinak posuzuje odpočitatelnost určitých položek u podniku veřejně účtujícího a docela jinak u podniku jednotliveckého.

Nevím, a pánové z koaliční sedmy i rozpočtového výboru prominou, vyslovím-li pochybnost, že si propočítali, co to dělá. Ta věc, teoreticky velmi pěkně formulovaná, vypadá v praksi podle propočtu, který je opřen o platné zákony, resp. o platné zákony kombinované s tím, co teď má vstoupiti v platnost podle dnešního znění novely, asi takto:

Příjem 1 mil. Kč bude zatížen přímou daní důchodovou, daní z vyššího služného a nyní i neodpočitatelností u výdělkové daně při jednotliveckých podnicích, tedy u těch firem, kde je majitelem jednotlivec, asi 450 tisíci Kč. U podniků, kde je majitelem akciová společnost, asi 620 tisíci Kč. Tedy, slavná sněmovno, nevím, zda budete riskovati, aby tato věc zůstala v platnosti v této formě a nepoměru, a to z toho jednoduchého důvodu, poněvadž i vy při všech těch argumentech, které jsem ve svém článku uvedl a které byly teoreticky jistě naprosto správné, i když tak mnohý - já se k té etice ještě dostanu se na to dívá prý s hlediska etického jinak, nebudete moci připustiti, aby mohla akciová společnost býti v situaci, že s ní bude soutěžiti společnost jednotlivecká při přejímání nebo přijímání lidí do svých služeb už jenom na základě daňové novely. (Hlasy: Akciová společnost bude těžce soutěžiti s jednotliveckou společností nebo naopak?) Jednotlivecká společnost bude ve výhodě proti akciové, snad jsem se přeřekl.