Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
2. Zpráva výborů živn.-obchodního
a zahraničního o vládnom návrhu (tisk
431), ktorým sa predkladá Národnému
shromaždeniu k prejavu súhlasu dodatková dohoda
k obchodnej úmluve medzi republikami Československou
a Francúzskou zo dňa 2. júla 1928, podpísaná
v Prahe dna 9. apríla 1936 a uvedená v prozatímnu
platnosť vládnou vyhláškou zo dna 24.
apríla 1936, č. 106 Sb. z. a n. (tisk 449).
Zpravodaji jsou: za výbor živn.-obchodní posl.
Benda, za výbor zahraniční posl. Hrušovský.
Dávám slovo prvému zpravodaji, za výbor
živn.-obchodní, p. posl. Bendovi.
Zpravodaj posl. Benda: Vážená snemovňa!
Vláda republiky Československej predložila
tlač 431, ktorou sa predkladá Národnému
shromaždeniu k prejavu súhlasu dodatková dohoda
k obchodnej úmluve medzi republikami Československou
a Francúzskou zo dňa 2. j úla 1928, podpísaná
v Prahe dňa 9. apríla 1936 a uvedená v prezatýmnu
platnosť vládnou vyhláškou zo dňa
24. apríla 1936, čís. 106 Sb. z. a n.
Táto dodatková úmluva týka sa vlastne
vývozu a odpredaja žriedelných výrobkov
z našich svetových kúpelí, ako sú
Karlovy Vary, Mar. Lázne a Františkovy Lázne.
Francúzsko má také takové žriedelné
výrobky v meste Vichy, ktoré sa dovážajú
k nám.
Československo obdržalo v dôsledku dodatkovej
dohody sníženie dovozného cla na tieto výrobky,
ktoré sa rovná 15% hodnoty oproti bývalým
60% autonomného cla. Následkom toho žiadalo
Francúzsko, aby sa to na základe reciprocity vyrovnalo,
totižto aby sa soli "Vichy" dostalo so strany Československa
rovnakej výhody.
Dodatkovou dohodou zo dňa 9. apríla 1936 k obchodnej
úmluve zo dňa 2. j úla 1928 vyhovelo Československo
tejto francúzskej žiadosti a povolilo pre soľ
"Vichy" v položke eex 630 čsl. colného
sadzobníka smluvné clo 450 Kč za 100 kg.
Táto colná sadzba zodpovedá 15 % hodnoty
tohoto tovaru.
Vzhľadom na to, že ide o výhodu, ktorú
sme koncedovali dodatočne za obdobnú výhodu
pre nase žriedelné výrobky, navrhuje ss schválenie
dodatkovkj dohody z 9. apríla 1936 k československo-francúzskej
obchodnej úmluve zo dňa 2. júla 1928, o snížení
cla na soľ "Vichy", pripojeným schvaľovacím
usnesením.
Bolo by si treba priať, aby obchodné smluvy, i prípadné
dodatky, prichádzaly v hojnejšej miere, aby Francúzska
republika, ktorá má dosť dobré obchodné
spojenie s republikou Českoslovanskou, svoju povinnosť
oproti republike Československej konala a na svojho spojenca
nezabúdala.
Preto doporúčam, aby Národné shromaždenie
republiky Československej súhlasilo s dodatkovou
dohodou k obchodnej úmluve medzi republikami Československou
a Francúzskou zo dňa 2. júla 1928, podpísanou
v Prahe dňa 9. apríla 1936 a uvedenou v prezatýmnu
platnosť vládnou vyhláškou zo dňa
24. apríla 1936, č. 106 Sb. z. a n. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému zpravodaji, za výbor zahraniční,
p. posl. Hrušovskému.
Zpravodaj posl. Hrušovský: Slávna snemovňa!
Doporúčam z dôvodov, ktoré boly uvedené
vo zpráve výboru zahraničného, a z
dôvodov, ktoré uviedol pán rečník
predo mnou, aby slávna snemovňa schválila
predložené usnesenie, ktorým sa predkladá
Národnému shromaždeniu ku schváleniu
dodatok k obchodnej smluve s Franciou. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této věci
jsou přihlášeni řečníci,
zahájíme proto debatu.
Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou
lhůtu 45 minut. (Námitky nebyly.)
Námitek není. Navržená lhůta
je schválena.
Přihlášeni jsou jako řečníci
na straně "pro" pp. posl. Stivín,
Světlík a de Witte.
Dávám slovo prvému přihlášenému
řečníku, p. posl. Stivínovi.
Posl. Stivín: Slavná sněmovno!
Budiž mi dovoleno, abych příležitosti,
že projednáváme dodatkovou obchodní
smlouvu s Francií, použil k tomu, abych řekl
několik slov s hlediska mezinárodní politiky
a s hlediska našeho o historických událostech,
které se dnes v našem spojeneckém, přátelském
státě odehrávají. (Předsednictví
převzal místopředseda Mlčoch.)
Právě dnes předkládá francouzský
ministerský předseda Léon Blum francouzskému
parlamentu řadu předloh, které znamenají
veliké průkopnické dílo ve Francii,
které znamenají veliký krok v řešení
sociálních reforem a které znamenají
také, že kurs vlády francouzské za vedení
Blumova půjde to u cestou (Hlasy komunistických
poslanců: Ve znamení lidové fronty!),
které jsme si dávno přáli a kterou
jsme u dřívějších vlád
francouzských neviděli. Je to program, který
Blum přednesl v těchto dnech ve francouzské
sněmovně a v němž jsme se setkali s
mnohými věcmi nám velmi dobře známými,
poněvadž je tam řada věcí, které
už dávno u nás byly provedeny nebo které
jsou už v řešení. Je to doklad toho, že
Francie zůstala za minulých vlád poněkud
pozadu v řešení otázky sociální.
To se projevilo do jisté míry také tím,
že nastoupení vlády Blumovy bylo provázeno
řadou velikých stávek, které ještě
ani dnes nejsou skončeny a v nichž částečného
úspěchu dosáhl Blum se svými ministry
v jednání s odborovými svazy a s vydavatelstvy.
Tyto stávky, slavná sněmovno, znamenají
jistý nám dosti známý zjev, že
věci, které měly býti řešeny,
které byly k řešení zralé a jichž
potřebám nebylo vyhověno, mívají
potom v důsledku události, které se vymykají
normálním poměrům. Léon Blum
hned na počátku svého projevu ve francouzské
poslanecké sněmovně prohlásil, že
výsledek voleb, které se vyslovily pro strany levicové,
pro levou lidovou frontu, vysvětluje zejména touhu
francouzského lidu po vybřednutí z krise.
Viděli jsme, slavná sněmovno, v řadě
případů, jak jsem se už zmínil,
že zadržené potřeby lidové vybíjejí
si svoji cestu, že tam, kde vládne teror, hrůzovláda
nebo kde vláda prostě nepracuje nutným směrem,
projevují se vždycky nebezpečné toho
důsledky. Viděli jsme v Rusku po pádu carismu
velmi krutou, krvavou, násilnou revoluci, v níž
se vybíjel útisk ruského lidu za celá
staletí, a jenom s tohoto hlediska mohli jsme ruské
události chápati. Viděli jsme také
v Italii po světové válce bouřlivé
události ve hnutí dělnickém, které
vedly tak daleko, že skončily znásilněním
dělnictva a nastolením fašismu. Viděli
jsme podobné zjevy také v dnešním Španělsku.
Mluvil jsem nedávno s jedním soc.-demokratickým
španělským poslancem, který mi na otázku,
čím vysvětluje věci, jež se dnes
ve Španělsku odehrávají, odpověděl:
Když španělský král opustil naši
zemi a ponechal svou manželku s královskými
dětmi v zámku, tehdy vyvstala naše socialistická
mládež a provedla přísnou stráž
ve hradě, aby ani královně, ani dětem
nebylo ublíženo. Takoví byli naši mladí
soudruzi, pravil mi španělský poslanec; to
jsou dnes titíž lidé, kteří vypalují
a rozbíjejí chrámy, poněvadž
prožili doby hrůzy, teroru a inkvisice za vlády
reakce. Dnes v nich hárá docela jiný duch,
než který v nich háral tenkrát v době,
kdy hlídali španělskou královnu s jejími
dětmi.
Podobně bychom mohli říci, že také
ve Francii jsou nynější události následkem
nečinnosti dřívějších
francouzských vlád a následkem takové
zaostalosti v sociální politice, v sociálních
vymoženostech, že k věcem, které už
jinde v demokratických státech jsou samozřejmým
majetkem dělnictva, se přikročuje teprve
nyní, když nastoupila vláda socialistická
resp. vláda lidové fronty. Bylo to viděti
ve velkém stávkovém hnutí zcela mimořádného
rázu i zcela mimořádného rozsahu.
Já bych tento zjev aplikoval na naše poměry.
Pánové, my právě prožíváme
veliký boj, zejména v novinách, o zákon
či nařízení, týkající
se zprostředkovatelen práce.
Kdo chodí často na český sever, na
severní Moravu, ten ví velmi dobře, že
se tam ozývá jediné a jediné zoufalé
volání po tom, aby naši čeští
lidé na severu byli chráněni před
henleinovským terorem, po případě
také před terorem Živnobanky v jejich podnicích,
které ona, jak se říká, znárodnila.
Máme dnes u nás tři směry, které
pracují k tomu, aby dělnictvo bylo ve svém
volném smýšlení omezováno, aby
se dalo kupovati za udělené místo, aby se
korumpovalo duševně. Je to jednak celá veliká
rozvětvená akce strany Henleinovy, je to veliká
akce národního sjednocení, je to veliká
akce Chloupkových Odborových jednot, které
prostě vedou k tomu, že se u nás provozuje
teror při obsazování míst, lidé
se nutí, aby měnili své politické
přesvědčení, a z toho vznikají
velmi bolestné nálady v řadách dělnictva.
Já při pohledu na věci, které jsme
viděli ve Francii, varuji před tímto počínáním,
varuji před pokračováním v té
novinářské kampani, při které
jsme se dosud chovali zdrženlivě, která pracuje
vylhanými daty, vylhanými fakty, vylhanými
ustanoveními zákonů, které nebudou
existovati, aby mohli štváti proti dělnictvu
a zejména proti stranám socialistickým, aby
chránili své právo, které se domnívají
míti na teror. Pánové, jednou se může
odlomiti kámen a z toho může býti ohromná
lavina na českém severu. Pánové, buďte
opatrní v této věci, mějte rozum a
nežeňte tyto události do krajností!
Při francouzských stávkách hráli
ovšem také svou roli komunisté, kteří
toto hnutí, tuto náladu mezi dělnictvem vyvolanou
velikým vítězstvím strany socialistické
a vyvolanou domněním, před kterým
Blum stále varuje, že nynější vláda
je socialistická - on poukazuje stále k tomu, že
to není vláda socialistická, že je to
vláda levicové fronty, v níž jsou také
směry buržoasní - podnítili a počali
vyvolávati stávky, až se to jim samým
vymklo z rukou. Tím byla ovšem Blumovi při
jeho nástupu situace velmi ztížena, místo
aby se snažil odkliditi ty věci, které byly
příčinou vítězství v
anglických volbách, věci, které se
týkají Společností národů,
otázky habešské a všech těch mezinárodních
problémů, musil se zabývati otázkou
stávky, ačkoliv nebylo žádné
pochybnosti, jak se ukázalo, že Blum bude tyto věci
řešit cestou zákonodárnou a že
není třeba, aby byl stávkami donucován
k tomu, co prohlásil, co slíbil a co hodlá
provésti.
Mně to zde připomíná jednu věc,
a to podobný zjev, který jsme měli právě
před 16 roky zde u nás v Československu.
Je tomu právě 16 roků, co s této tribuny
mluvil tehdejší předseda vlády Vlastimil
Tusar, který představil svou vládu,
levicovou vládu, v níž bylo ze 17 ministrů
10 socialistů, 2 ministři neutrální
a 5 ministrů strany agrární. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Komunisté ve
Francii slibují vládě podporu pro požadavky,
které u nás v našem státě od
počátku potírali. Vlastimil Tusar
předstoupil dne 1. června před tuto sněmovnu
a ohlásil svůj program, v němž uváděl
v tehdejší nouzi aprovisační zejména
nákup zásob obilí, boj proti drahotě
při rentabilních cenách zemědělských
plodin. To byl Tusarův program. Tenkrát pravil
(čte): "Je nutno započíti s novou
érou ve výrobním řádu průmyslovém.
Výrobní organisace musí býti přizpůsobena
požadavkům pracujícího lidu. Socialismus
udává zde nové dráhy vývojové,
jež nejsou utopiemi, nýbrž musí býti
realisovány. Přikročení k socialisaci
těžby uhelné a rudné stalo se aktuálním,
rovněž státní hospodářství
s uhlím. Dělnictvu, které v dosavadním
způsobu výroby bylo pouhou pomůckou, nelze
se již spokojiti s tímto postavením. Dělník
musí nabýti možnosti, aby spolurozhodoval o
svém postavení a aby nebyl vylučován
z podílu na výtěžku své práce."
Tehdy mluvil Tusar, který zde ohlásil pojištění
nezaměstnaných atd., dalekosáhleji, než
jaký je dnes program Blumův. Co se stalo? Komunisté
tehdy vyvstali zde ve sněmovně proti programu Tusarovu
a řekli: To nic není, my musíme revoluční
cestou uchvátit moc ve státě, cestou zákonodárnou
nelze nic dosáhnouti - dosavadní vymoženosti
pozbývají všeho významu - parlamentarism
dohrál svou úlohu - kdo to neuznává,
jest ignorant - účast na vládě s buržoasií
je zločin na zájmech proletariátu - neuznáváme
t. zv. nezbytností státu, zejména armády,
policie a četnictva; že budou budovati sověty,
a provolali zdar III. Internacionále.
Tento projev měl ve svých důsledcích
za následek, že se levicová vláda Tusarova
položila. Byla to vláda levice, poněvadž
v ní bylo 7 ministrů sociálních demokratů,
3 národní socialisté a 5 agrárníků.
Agrární strana měla silné vedení,
v němž byli domkáři, kteří
později svůj vliv ve vedení agrární
strany oslabili. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Je zjevno, že při dnešní politice komunistů
i v jiných zemích (Výkřiky komunistických
poslanců. - Místopředseda Mlčoch
zvoní.) III. Internacionála svoji politiku nezměnila.
Co prováděla tenkráte proti Tusarovi,
dělá dnes proti Blumovi ve Francii. Ukázalo
se, že nelze spoléhati při dnešní
vrtkavosti III. Internacionály na to, že by dovedla
politiku ve Francii k tomu směru, jak bylo narýsováno
před tím.
U nás komunisté provádějí agitaci
za tím účelem, abychom napodobili francouzský
příklad. Mám řadu dokladů,
že francouzští komunisté zcela jinak v
této otázce si počínají a postupovali,
ale konec konců dneska již zbylo z toho trochu rámusu;
v poslední době otázka jednotné fronty
světový socialismus nezajímá. Na poslední
schůzi Exekutivy socialistické Internacionály
nebylo již o této otázce vůbec diskutováno,
mluvilo se jenom o tom, zdali by bylo možno navázati
styky s francouzskými, anglickými a ruskými
socialisty a komunisty za účelem přípravy,
a je zajímavé, že byl podán návrh,
aby se sešlo předsednictvo obou Internacionál
za tím účelem, abychom v Evropě zvěděli,
jakou vlastně politiku chce III. Internacionála
dělat a proč hlásá v každé
zemi politiku jinou. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Vracím se k tomu, co jsem uváděl, že
Blum odůvodňoval výsledky voleb touhou francouzského
lidu po vyváznutí z hospodářské
krise. Myslím, že se málo u nás zdůrazňuje
fakt, že průběh hospodářské
krise má v celém světě své
přirozené politické důsledky, že
tato krise je v podstatě velikým sociálním
převratem, který počal světovou válkou
r. 1914. Víme dobře, že Masaryk nazval
svoji knihu válečných vzpomínek slovy
"Světová revoluce". A když Masaryk
mluvil k příbramským horníkům
v září r. 1920, komunistům, řekl
jim: "Co pořád voláte po sociální
revoluci, ta už je tady, už ji máme!"
A jak věci za dnešní krise vypadají,
o tom pravil anglický národohospodář
Keynes: "Nevynutíme-li si brzy obrat, pak dosavadní
režim kapitalistického individualismu bude nepochybně
nahrazen dalekosáhlým socialismem."
Zpráva zlaté komise Společnosti národů
velmi známé dílo - uvádí, že
"jest otázka, zdali dnešní civilisace
tuto krisi přežije."
Zpravodaj britského výboru zahraničního
Toynbee pravil, že od obležení Vídně
Turky r. 1683 nebyla západní civilisace tak ohrožena
jako v těchto strašných letech.
Nehledíc k ohromným hospodářským
změnám za války, kdy na př. Japonsko
zdvojnásobilo počet průmyslových dělníků,
výrobu železa, počet koňských
sil v továrnách, kdy Jižní Amerika a
Australie si vybudovaly zejména ohromný průmysl
textilní a konfekční, kdy průmysl
Spojených států vystupňoval svou průmyslovou
výrobu o 65 %, nastala po válce teprve nová
velká konjunktura, zvyšování výroby,
ostré tempo racionalisace a krise byla ještě
zostřena těžkou krisí zemědělskou.
My víme, že právě krise průmyslové,
které jsou provázeny krisemi zemědělskými,
bývají krisemi vleklými a těžkými.
Dr. Otto Bauer ve své nedávno vydané knize,
kde kladl otazník, zda stojíme znovu před
světovou válkou, shrnuje události poválečné
v tomto resumé (čte): "R. 1918 velký
otřes poválečný, rada revolucí,
1919-1920 konjunktura obnovy hospodářství
a ubývání revolučních zjevů,
ale velké úspěchy dělnictva v bojích
odborových a za sociální ochranu, vzrůst
demokratického socialismu, 1920 světová hospodářská
krise, inflace v četných zemích, protiofensiva
kapitalismu po inflaci, porážky dělnické
třídy, první vítězství
fašismu, 1923 zotavení, 1925 konjunktura racionalisace,
zastavení revolučního hnutí i fašismu,
nový rozmach demokratického socialismu, nové
úspěchy dělnické třídy,
1929 světová krise, opět veliký ústup
dělnického hnutí, opět protiofensiva
kapitálu, vítězství fašismu ve
střední Evropě, nebezpečí války."
Jest nyní pro nás otázka, zdali po tom, co
jsem zde uvedl, po vývoji událostí od počátku
světové války i po těch projevech
čelných světových národohospodářů,
kteří nejsou socialisty, vstupujeme do nového
období, které by znamenalo zažehnání
válečného nebezpečí a upadání
fašismu? My zde stojíme, pokud jde o zahraniční
politiku, do velké míry pod vlivem událostí
v Habeši. Když propukla válka o Habeš a
vidělo se, že skončí pro Italii vítězně,
čekal se veliký rozmach fašismu a nové
jeho výboje. Skutečně Hitler roztrhal versailleskou
smlouvu, roztrhal locarnský pakt, vybudoval si armádu
a obsadil Porýní, které nyní opevňuje.
Ale vedle těchto zjevů vidíme na druhé
straně věci, které znamenají, že
se počíná svět obraceti novým
směrem. Vidíme veliké politické převraty
ve Francii, ve Španělsku a v Belgii po vítězných
volbách, vidíme ohromné vítězství
dělnické strany v Anglii a současně
veliký hospodářský rozmach Sovětského
svazu, jeho cestu k demokratisaci a úsilí o vybudování
silné armády. Vedle toho vidíme vítězné
volby v severských státech; ve Finsku, kde se konají
volby, finští soudruzi, sociální demokraté,
čekají s jistotou, že dosáhnou vítězství
a že vláda ve Finsku přejde do jejich rukou.
Ve Švýcarsku po loňských volbách
daleko nejsilnější stranou je sociální
demokracie. To jsou jisté známky, které nasvědčují
starému poznání, že na sklonku hospodářských
krisí počínají se probouzeti bojovné
síly dělnictva a že dělnictvo, jakmile
se trochu osvěží oživením výroby,
ihned počíná účtovat s největšími
vinníky, kteří zavinili krisi a utrpení,
a stará se, aby si zachránilo, pokud se co zachrániti
dá.
Slyšeli jsme v poslední době velmi mnoho, že
Společnost národů je v rozvratu. Můžeme
dnes říci, že všechny mezinárodní
organisace, které se dotýkají politiky, hospodářství
nebo sociální otázky, nemají na růžích
ustláno, poněvadž rozvrácené
poměry evropské a zejména vznik různých
států fašistických jsou jistě
velmi velkým závažím a znamenají
velké rozrušování práce v těchto
mezinárodních institucích. Ale čím
více jsou ohroženy tyto instituce, tím více
se pracuje k tomu, aby byly zachráněny, aby byly
naplněny novým duchem, aby se v nich pracovalo.
Pokud jde o Společnost národů, má
na politiku Anglie stanovisko Labour Party daleko větší
vliv, než se původně myslilo. Labour Party
má za sebou všechen téměř pracující
prostý lid venkovský, ať už volil kohokoliv,
a hájí Společnost národů přímo
s fanatismem, jak jsme o tom četli článek
majora C. R. Attleeho a jiné projevy. Bylo mluveno velmi
mnoho o potřebě reformy Společnosti národů.
Domnívám se, že spíše než
na reformě Společnosti národů záleží
dnes na tom, aby bylo provedeno podstatné sblížení
politiky francouzsko-anglické, jak o to usiluje Blum, aby
rozpory, které se stavěly v cestu, byly odstraněny
a aby Společnost národů dostala pevnou oporu
v těchto dvou velmocích a aby se tak dostala kupředu
se svými pracemi.
Pokud jde o otázku Habeše, jde v podstatě o
dva problémy. Jednak jde o postup proti Italii pro porušení
Paktu o Společnosti národů, a za druhé
o to, jak se postavit k barbarskému způsobu vedení
války v Habeši, používání
nedovolených válečných prostředků
atd.
Nyní je velikou a význačnou otázkou,
jak se k těmto otázkám, týkajícím
se likvidace otázky habešské, zachová
Sovětský svaz. Máme velmi překvapující
sdělení, která pocházejí z
úřadovny francouzského ministerstva obchodu,
o tom, jak se zachoval Sovětský svaz, který
stál v čele boje za uvalení sankcí
na Italii, když šlo o provádění
těchto sankcí. Ve zprávě se praví,
že 2. května uveřejnil sekretariát Společnosti
národů na přání sankčního
výboru statistiku podle sdělení příslušných
vlád o vývozu do Italie po vyhlášení
sankcí. Je to statistika za únor 1935 a únor
1936. Anglie vyvezla do Italie za 22.5 mil. místo dřívějších
274 mil., čili 1/17. Nizozemí kleslo na 8 proti
56, Francie na 60 proti 197, Jugoslavie na 10 proti 73, Rumunsko
na 17 proti 43, Švédsko zůstalo na stejné
výši, Švýcarsko kleslo na 101 proti 124.5,
Belgie na 83 proti 172, Německo 330 proti 348, ale Sovětský
svaz zvýšil podle své vlastní statistiky
za sankcí vývoz do Italie se 46 mil. na 54 mil.,
ačkoliv Rumunsko, stát jistě ne bohatý,
omezilo svůj vývoz do Italie podstatně, to
znamená, že zastavilo zejména vývoz
nafty, ale co na naftě nedovezlo do Italie Rumunsko, dovezl
tam Sovětský svaz. Druhá věc rovněž
méně známá se týká vývozu
manganové rudy do Německa. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Manganová ruda
je hlavní, podstatná surovina pro výrobu
velkých moderních děl. (Výkřiky
komunistických poslanců. - Místopředseda
Mlčoch zvoní.) Pro výrobu děl
se může používati výhradně
ocele, vyrobené s přísadou manganu. Sovětský
svaz má téměř monopol na mangan, který
se kromě Ruska vyskytuje jen v jižní Americe,
a částečně v Indii. Kdyby Sovětský
svaz nedodával mangan Německu, nemohlo by Německo
v té míře zbrojit. R. 1935 dodal Sovětský
svaz do Německa 22.600 vagonů manganové rudy,
t. j. 52% celkové spotřeby
Hitlerova Německa za minulý rok; to ostatní
šlo do Německa patrně přes jiné
státy. To jsou fakta ze sovětské vývozní
statistiky, která oznámilo veřejnosti úředně
francouzské ministerstvo obchodu. Francouzští
komunisté byli vyzváni, aby se k této věci
vyjádřili, ale až dodnes neodpověděli.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Místopředseda Mlčoch (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Stivín (pokračuje): Je pravda,
že v otázce Habeše jde nejenom o to, že
proti ní byla vedena válka, řekl bych illegalní,
válka vedená nedovolenými prostředky,
ale jde i o to, podívat se na to, že tento stát
byl v pravdě úplně prohnilý, že
jeho panovník utekl ze země a nechal národ
na holičkách až po divošský banditism.
Jistě nikdo nechce, aby pro Habeš byl ohrožován
evropský mír. Je věcí velmocenských
státníků, aby věc spravedlivě
rozhodli. Pro malé státy je to ovšem otázka
kardinální, poněvadž bychom si nebyli
jisti ani dne ani hodiny, kdy by také nás mohl potkati
takový osud jako Habeš.
Bylo nám řečeno se strany oposiční,
aby Československá republika dala iniciativu ke
zrušení sankcí.- To není, myslím,
naším úkolem v zahraniční politice.
Kdybychom tím i získali snad přátelství
Italie - a to je za dnešního režimu věc
málo cenná - obrátili bychom proti sobě
nepřátelství jiných.