Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Kalfus (pokračuje): Ale rovnováha státního hospodářství a vůbec pořádek ve finančním hospodářství jest neméně důležitým činitelem pro bezpečnost a existenci státu než zabezpečení po stránce vojenské. Tímto problémem budeme se zabývati při jednání o rozpočet na příští rok. Půjde při něm o generální revisi celého státního hospodářství.

Dobrou politikou finanční budeme čeliti náporům s kterékoliv strany, aby případných vad a chyb nebylo využíváno propagačně proti nám.

Svoje čestné místo finančně a hospodářsky konsolidovaného státu, jehož jsme si postupně v mezinárodním světě dobyli, obhajujeme úspěšně a musíme je za všech okolností obhájiti, neboť je také jednou ze složek podporujících naši mezinárodní bezpečnost. Nebylo by nám nic platno, kdybychom byli sebe lépe vyzbrojeni pro obranu státu, ale při tom finančně a hospodářsky propadli rozvratu. Z dosavadního vývoje si musíme býti vědomi, že musíme spoléhati hlavně na sebe. Proto musíme tento pořádek hospodářský a finanční udržeti stůj co stůj.

Předpoklady pro zdárný vývoj jsou u nás dány. Je to především naše ukázněná demokracie, která v kritických dobách dovedla se vždy semknouti, když šlo o to, aby bylo uhájeno to, co nás spojuje, t. j. společný svobodný a demokratický stát.

Ale i hospodářsky není třeba se oddávati pesimismu. Jisto je, že nejhorší doby hospodářské deprese jsou za námi a že nastává - byť pomalý - obrat k lepšímu.

Tento obrat posílíme a udržíme jenom tehdy, budeme-li míti pevnou vůli jej podporovati zjednáváním a udržením finančního pořádku ve státě i hospodářství soukromém a uvědomíme-li si, že tento pořádek je nezbytnou složkou bezpečnosti státu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): P. posl. Beran, dr Meissner, dr Patejdl, Šamalík, Mlčoch, Taub a Zierhut podali návrh, aby o prohlášení pana ministra financí provedena byla rozprava a aby se rozprava tato vykonala společně s rozpravou o zprávě výborové k vládnímu návrhu zákona tisk 473 o půjčce na obranu státu.

Dám o tomto návrhu hlasovati.

Žádám paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem posl. Berana, dr Meissnera, dr Patejdla, Šamalíka, Mlčocha, Tauba a Zierhuta, aby o prohlášení pana ministra financí provedena byla rozprava a aby se rozprava tato vykonala společně s rozpravou o zprávě výborové k vládnímu návrhu zákona tisk 473 o půjčce na obranu státu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh jest přijat.

Navrhuji, aby výboru rozpočtovému k podání zprávy o vládním návrhu zákona tisk 473 o půjčce na obranu státu a výboru ústavně-právnímu k podání zprávy o vládním návrhu tisk 468 zákona, kterým se doplňuje řád volení v obcích, uloženy byly lhůty do zítřka, dne 27. t. m. do 3 hodin odpoledne.

Kdo s navrženými lhůtami souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Lhůty jsou přijaty.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení senátu (tisk 426) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 143 a 177), kterým se mění a doplňují některá ustanovení o advokátech (tisk 435).

Zpravodajem jest p. posl. dr Mareš, který svou zprávu přednesl již v minulé, 46. schůzi sněmovny dne 15. května t. r.

K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti" pp. posl.: dr Dominik, dr Holota, Kut, dr Clementis a Schlusche; na straně "pro" p. posl. dr Kozák.

Dávám slovo p. posl. dr Dominikovi.

Posl. dr Dominik: Slavná sněmovno!

Osnova zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení o advokátech, obsahuje v podstatě čtyři různá ustanovení, a to: o prodloužení prakse advokátních koncipientů z pěti na šest let, o pojištění advokátů pro případ stáří a invalid ty, o reformě disciplinárního řízení a o změně obvodů a sídel advokátních komor. Tato dvě poslední ustanovení jsou rázu administrativního a nebude proti nim námitek. Jinak má se věc s oběma prvými ustanoveními této osnovy, totiž s prodloužením prakse advokátních kandidátů z pěti na šest let a s otázkou pojištění advokátů.

Osnova zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení o advokátech, odůvodňuje prodloužení prakse advokátních koncipientů dvěma důvody: jednak, že prý jde o zvýšení odborného vzdělání advokátních koncipientů tím, že se k dnes platným pěti letům koncipientské prakse přidá ještě jeden rok, a jednak tím, že se prodloužením prakse advokátních koncipientů omezí příliv do stavu advokátského. Vážené dámy i a pánové! Rok prodloužení prakse advokátních koncipientů neznamená pro zvýšení jejich odborného vzdělání pranic. Jestliže se advokátní koncipient nenaučil nic nebo se naučil málo za pět let, nedohoní to v posledním, šestém roce své prakse. To je dnes obecné mínění. Mohu uvésti dva hlasy universitních profesorů-právníků, kteří mají jistě velmi bohaté zkušenosti životní a také zkušenosti právě v oboru právnickém, tedy zajisté i pokud jde o vzdělanostní niveau stavu advokátního, a kterým jistě nebude vytýkána ani politická stranickost nebo zaujatost. Je to předně profesor Drachovský, který ve "Venkově" z 12. května 1936, čís. 111, výslovně prohlašuje, že prodloužením prakse advokátních kandidátů o jeden rok se jejich vzdělání naprosto zvýšiti nemůže; a je to dále profesor Rauchberg, který v "Prager Tagblattu" z 19. května 1936, č. 241, rovněž sdílí tento názor, že prodloužení prakse o rok pro vzdělání advokátních kandidátů nepřinese pranic.

Profesor Drachovský nadhodil však k diskusi pozoruhodný námět, o kterém se již před několika lety uvažovalo, totiž aby ve stavu advokátském byli zavedeni specialisté, jako jsou zavedeni ve stavu lékařském. Advokát, řekl bych praktický advokát, který chce provozovati běžnou advokátní praksi, zejména na venkově, by se rovnal praktickému lékaři, a právě tak, jako máme ve stavu lékařském odborníky, specialisty na určitá odvětví vědy lékařské, mohlo by to býti zavedeno také v advokacii, kde by se kandidát advokacie specialisoval na určité právnické odvětví, na př. na právo patentní, právo finanční, právo správní, a u takovýchto specialistů by bylo správným a odůvodněným požadavkem, aby jejich prakse byla delší než prakse těch advokátních kandidátů, kteří chtějí býti obyčejnými, řekl bych praktickými advokáty.

Prof. Rauchberg je však nejen toho názoru, že se prodloužením prakse o jeden rok nepomůže vzdělanostní úrovni advokátních kandidátů, ale že se tím nepomůže ani sociálně-politicky stavu advokátnímu tím, že by byl omezen příliv do advokacie. Prof. Rauchberg vidí kořen zla někde jinde. Ne tak v tom, že je nadbytek advokátních kandidátů, nýbrž v tom, že je nadbytek posluchačů na právnických fakultách a že by se tudíž doporučovalo místo prodlužování prakse koncipientské uvažovati o reformě právnického studia a právnických zkoušek. Rauchberg v tomto směru praví, že prodloužení koncipientské doby není vhodným prostředkem ani ke zvýšení vzdělanostní úrovně ani k omezení přílivu do advokacie, že by se tím jednak postavení advokátského stavu v dohledné době nezlepšilo, že by to však těžce postihlo ty kandidáty advokacie, kteří se již rozhodli, že se po skončených právnických studiích věnují provozování advokacie.

Mnohem správnější - praví Rauchberg byla by reforma právnického studia a zkoušek, kterou by se zostřil výběr kandidátů nebo uchazečů o praktická povolání právnická a jímž by se také učinila přítrž přílivu těch, kteří nejsou dostatečně pro toto povolání kvalifikováni, a odradila mnoho nepovolaných od přístupu do advokacie. Zde zajisté platí slovo písma, že mnoho je povolaných, ale málo vyvolených.

Jako podstatné body takové reformy právnického studia doporučuje Rauchberg obligátní cvičení ze všech hlavních předmětů, spokojivou návštěvu těchto cvičení jako podmínky pro připuštění ke státním zkouškám, dále písemné práce klausurní jako součástku státních zkoušek a konečně zostřený požadavek ohledně právnického judicia a formálního školení kandidátů. Mám za to, že tímto způsobem by se skutečně advokacii spíše pomohlo než nějakým prostým mechanickým prodlužováním koncipientské prakse o jeden rok. Právě nyní se uvažuje o reformě právnického studia a zkoušek státních i doktorských. Školská správa by zde měla příležitost, aby tento návrh rychle projednala, a aby se tímto způsobem pomohlo advokacii, aniž se uškodí advokátním kandidátům.

Dále musíme uvážiti, že zvýšení vzdělanostní úrovně advokátních kandidátů není a nemůže býti důvodem pro prodloužení jejich prakse u srovnání s jinými obory. Kdežto mladý soudce po tříleté praksi, mladý notář, pro kterého stačí podle zákona dvouletá prakse, mladý politický úředník, který jakmile složil třetí státní skoušku a nastoupil do prakse, hned bývá používán k vyřizování velmi vážné a odpovědné agendy - poukazuji na př. na intervence při politických schůzích - tito všichni jsou kvalifikováni hned po absolvování právnického studia, resp. kratičké právnické praksi, pro kandidáty advokacie se má žádati šestiletá prakse, než mohou začíti provozovati někde na venkově advokátní praksi. Tento důvod zvýšení úrovně vzdělání advokátních koncipientů nemůžeme uznati za tak pádný důvod, který by nás mohl přiměti k tomu, abychom dali svůj souhlas k této osnově zákona.

Zbývá druhý důvod omezení přílivu do advokacie. To je důvod sociálně-politický a jako takový ho musíme výlučně hodnotit, nehledě k tomu, že tento důvod omezení přílivu do advokacie odporuje principu, tendencím a duchu platného advokátního řádu - neboť advokátní řád je vybudován na zásadách liberalistických a každý, kdo splnil minimální zákonné podmínky, má právo státi se advokátem - a že každé omezování v tomto směru směřuje proti základům a proti celé stavbě tohoto advokátního řádu. A nejen toto omezení, nýbrž jakékoliv omezování možností nabýti advokátní prakse za platnosti tohoto liberalistického advokátního řádu se vymyká z celé stavby a skladby advokátního řádu.

V této souvislosti musím se zmíniti o známém usnesení advokátní komory brněnské, že nemají býti do prakse přijímáni a do seznamu advokátů zapisováni ti kandidáti, kteří druhou a třetí státní zkoušku nesložili aspoň s prospěchem dobrým. Výjimky se připouštějí z velmi vážných důvodů, zejména se zřetelem na § 40 obč. zákona. Co praví tento § 40 občanského zákona? Ten mluví o rodině, rodičích a jejich potomcích, a podle něho mohou do seznamu kandidátů advokacie býti zapsáni i kandidáti sotva dostateční, jen z důvodu rodinné příslušnosti k advokátovi usedlému v obvodu advokátní komory brněnské.

Toto usnesení je nezákonné, především proto, že výbor advokátní komory si osobuje příslušnost, která mu podle zákona nepatří. Kandidát je kvalifikován státními zkušebními komisemi při právnických fakultách universit a této kvalifikace jakožto prvního informačního prostředku, první informační pomůcky, se musí každý držet a nemá právo přezkoumávati jeho kvalifikaci.

Toto usnesení je dále nezákonné proto, že podle advokátního řádu se nevyžaduje pro zápis kandidátů advokacie průkaz o složení státních zkoušek, judiciální a státovědecké, nýbrž stačí předložení průkazu o dosažení doktorátu, a doktorský diplom, jak známo, žádné stupnice známek neobsahuje.

Nezákonné je toto u snesení konečně proto, že zasahuje do svobody služební smlouvy uzavírané mezi advokátem a jeho koncipientem. Tato svoboda služební smlouvy žádným zákonem omezena není a proto ani usnesením advokátní komory nemůže býti omezena.

Ministerstvo spravedlnosti správně prohlásilo toto usnesení advokátní komory za nezákonné a vyzvalo výbor brněnské advokátní komory, aby od usnesení tohoto ustoupil. Ale co se stalo? Advokátní komora se pustila do debaty s ministerstvem spravedlnosti a poslala mu rozklad, který má odůvodniti správnost a zákonitost tohoto stanoviska. To ještě nestačilo, a advokátní komora podala dokonce stížnost k správnímu soudu, a,by správní rozhodnutí ministerstva spravedlnosti jako nezákonné zrušil a aby nezákonné usnesení moravské advokátní komory dále platilo. Ministr spravedlnosti by měl za této situace Vyvoditi jedině možný a logický důsledek, zrušiti usnesení moravské advokátní komory, kterým se vylučuje zápis kandidátů advokacie dostatečně kvalifikovaných do seznamu kandidátů advokacie u této komory. Jestliže se brněn ská advokátní komora odvolává na to, že V zákoně ministru spravedlnosti, resp. justiční správě takový zásah není dovolen, pak poukazuji na to, že dozorčí moc státní správy jest korrelátem každé samosprávy, že dozorčí moc státní správy je podstatným znakem každé samosprávy a že na základě této dozorčí moci může státní správa rušit všechna nezákonná usnesení autonomních korporací. Kdyby ministerstvo spravedlnosti a státní správa vůbec tohoto svého práva proti autonomním korporacím nepoužila, mohlo by se státi, že bychom ztratili, právnicky vzato, jednotnost právního řádu, a politicky vzato, byla by otevřena brána všem odstředivým tendencím samosprávy.

Dále chci se zmíniti o tom, že všemi těmito opatřeními, ať jsou rázu autonomního nebo mají povahu zákona, se nemůže pomoci ani advokátům samým a že se tím poškodí koncipienti. Račte uvážiti, že tato osnova zákona projeví svůj účinek teprve za pět nebo za šest let. Nejsem informován, zdali skutečně se kandidátům advokacie, kteří mají presenční službu za sebou, včítá jeden rok do praxe. Podle zpráv v novinách mám za to, že se na toto opatření pomýšlí. Ale to je zároveň jeden velmi pádný argument, že prodloužením advokátní praxe o jeden rok nejde o zvýšení vzdělání advokátních koncipientů. Vojáci, kteří mají presenční službu za sebou, mohou po pěti letech nastoupiti samostatné provozování advokacie, a ti druzí po šesti letech. A předseda vlády prohlásil prý studentské deputaci - zase podle novinářských zpráv - že toto včítání presenční služby do advokátní praxe bude se týkati 80% všech kandidátů advokacie. Tedy, prosím, 80% kandidátům advokacie postačí odborná praxe pětiletá, a těch 20% musí míti odbornou praxi šestiletou. Jaká je to logika, to nevím, poněvadž nevím, zdali ti vojáci za ten rok své presenční služby se něčemu naučili pro své odborné vzdělání a pro své příští povolání advokátské.

Má-li se omeziti příliv do advokacie anebo má-li se pomoci advokátnímu stavu nějakými opatřeními sociálně-politickými, pak je nutno tato opatření hledat jinde. Je předem nutno v zájmu advokátního stavu zrušiti existující a stále vzrůstající obmezování v zástupčím právu advokátů. Dnes jsou advokáti vyloučeni a stále více vylučováni ze zastupování před určitými soudy. Dnes advokátům následkem toho, že neobvyklou měrou bují tak zv. pokoutnictví, se stává, že oni nemají co na práci, mezitím co takový pokoutník, a třeba úřadu známý, má dobře zavedenou "advokátní" kancelář. To jsou sociálně-politická opatření, která by byla na místě, chceme-li opravdu pomoci stavu advokátnímu, aniž při tom ublížíme advokátním koncipientům. A také ve prospěch koncipientů je nutno zákonitou cestou opatření sociálně-politická prosaditi, na př. zavedení zákonné závaznosti kolektivních smluv, mohli bychom uvažovati o zákonném zavedení nebo závazném stanovení minimálních platů pro koncipienty, mohli bychom uvažovat o odbytném nebo výbavném pro koncipienty pensijně pojištěné, kteří se osamostatnili a kteří dali spolu se svými zaměstnavateli hodně peněz do pensijního ústavu, kde ty premiové reservy nyní zůstanou. Takovému člověku, který si otevře advokátní kancelář, je každý krejcar ať z titulu výbavného anebo odbytného velice vítaný. To jsou opatření sociálně-politická, kterými bychom mohli pomoci advokátním koncipientům, aniž na druhé straně poškodíme někoho jiného.

V souvislosti se zavedením pensijního, t. j. starobního a invalidního pojištění advokátů je velmi nutno uvažovati o zavedení maximální hranice věkové pro advokáty. Jestliže státní úředník, soudce a jiný veřejný zaměstnanec musí odejíti v 60. nebo v 65. roku na odpočinek, bylo by jistě na místě, aby také 65letý advokát odešel na zasloužený odpočinek, zvláště když bude pensijně pojištěn.

Pan zpravodaj ústavně-právního výboru uvedl při svém výkladu velmi zajímavou statistiku. Říkám: Statistika je ochotná služebnice, která svému pánu poslouží vším, oč ji požádá. Také pan zpravodaj byl v denním tisku upozorněn, že jeho statistika vždycky nesouhlasila. Tak zase v "Prager Tagblattu" z 19. května t. r. upozorňuje pana zpravodaje ústavně-právního výboru advokát dr Frankel z Trenčína, že tvrzení, jako by na Slovensku byli 80letí a 85letí advokáti, nesouhlasí, poněvadž na Slovensku je advokátů 80letých jen 0.71 %. Tato cifra je tak nepatrná, že není možno argumentovati, že těchto několik málo advokátů - 8 je jich celkem na Slovensku - něco znamená buďto pro anebo proti prosazování této reformy z 5 na 6 let.

Slavná sněmovno! Dokud je advokacie povoláním svobodným, dokud platí dnešní advokátní řád, příčí se jeho tendenci a jeho předpisům každé takové omezování v dosažení advokacie. To už by bylo lépe - a já jsem to také řekl v ústavně-právním výboru- - zavésti hned numerus clausus. To by aspoň byla soustava sama v sobě uzavřená, ale liberalistický advokátní řád reformovati tímto způsobem je nelogické.

Slavná sněmovno! My jsme ochotni hlasovati pro každý zákon, který přináší určité sociálně-politické výhody některému postiženému stavu v našem národě, ale nemůžeme hlasovati pro osnovu zákona, který sociálně-politicky má prospěti jen jedné, nebo snad několika málo generacím stavu advokátního - a snažil jsem se ukázati, že ani těm neprospěje - zákon, který však za to má poškozovati generaci mladou. Myslíme-li to s heslem "mladí vpřed" opravdově a upřímně, nemá-li se toto heslo státi součástkou politické frazeologie na stranických schůzích, pak musíme na tomto místě vyvoditi důsledky a odmítnouti osnovu zákona, která místo co by mladým jejich životní existenci ulehčovala, ještě jim ji v těchto bez tak už těžkých dobách velmi ztěžuje. Ale mladí lidé sledují, kdo jde v jejich existenčním zápasu s nimi a kdo jde proti nim, a mladí lidé si to dobře zapamatují a svého času z toho také vyvodí důsledky. (Potlesk poslanců nár. obce fašistické.)