Slavná sněmovno, račiž vzíti laskavě na vědomí, že jsou to tisíce a statisíce, které advokátní komory věnují na podpory, ale to nestačí, poněvadž jsou to jenom podpory t. zv. stydlivé. Jsou to podpory vdovám a sirotkům po zemřelých advokátech, které samozřejmě celou existenční otázku těchto lidí vyřešiti nemohou. Proto z řad advokátů - a netvrdím, že by to byl celý stav advokátů, který by si býval tuto úpravu definitivního zabezpečení ve stáří přál - ale velká část těch, kdož ve svém povolání advokacie vidí něco více než honbu za výdělkem, kdož ve svém povolání také vidí opravdu ono ušlechtilejší poslání právního rádce - tito advokáti domáhají se sociálního pojištění; a poněvadž zde zavládl určitý zmatek, ježto advokátní komory to řeší individuálně podle potřeb regionálních a poněvadž bylo konec konců třeba, aby tato věc, usnesená valnou hromadou advokátních komor, byla podložena zákonitou úpravou, zákonem, vláda vyhověla. A to byl hlavní motiv celé osnovy, požadavku advokátních komor, že zavádí pojištění obligátní, ovšem v té formě, jak je obsaženo v odst. 2, čl. II. osnovy. Dává tedy možnost, aby tam, kde zejména dnes kandidáti advokacie tomuto pojištění ve smyslu různých zákonů už podléhají, platilo toto pojištění také pro advokáty samostatné.

Je přijata připojená resoluce - a její přijetí tu také doporučuji - aby před zákonným zavedením této povinnosti pojišťovací byly slyšeny příslušné zájmové korporace koncipientů, kandidátů advokacie a advokátů. Je důležité a význačné vědět, že právě ministerstvo spravedlnosti se snaží, aby tato definitivní úprava sociálního pojištění se děla jednotně, aby se nerozptýlila podle přání jednotlivých advokátních komor, aby se děla v souhlasu s veřejnoprávními takřka zájmy, aby tu nebyla licitace soukromých pojišťoven, aby se to dělo s hlediska a ve smyslu intencí a motivů zákona prospět a nikoli dosavadní stav ještě zhoršit a advokátům, kteří to žádají, jen ještě více uškodit.

Jsou tu ovšem určité nevýhody už z dřívějšího zákona. Poukazuji na poměry na Podkarpatské Rusi a na Slovensko, kde bylo zvláštní pensijní pojištění advokátů podle zákona č. 10 a 11 z r. 1908. Pensijní ústav byl tehdy v Budapešti, ale po převratu byly jeho hodnoty zmařeny. Tato opatření, jak jsem o nich mluvil, ani tato pojištění speciální samozřejmě ovšem nestačí, a proto osnova vyhovuje přání advokátních komor a snaží se dosíci hmotného zaopatření advokátů zavedením pojištění, které, jak jsem podotkl, má býti za souhlasu ministerstva spravedlnosti uvedeno v život.

Při této příležitosti bych si dovolil zdůrazniti, že v odst. 4, čl. I je vysloveno: "V jakém rozsahu bude zkrácena přípravná prakse těm, kteří konali vojenskou službu presenční, určí vláda nařízením." Chci konstatovati, že tento odstavec byl dosti neuznán, resp. nebyl dobře oceněn a doceněn, že už zde v osnově zákona se ukládá vládě povinnost vydati vládní nařízení, jímž se kandidátům advokacie započítává jistá část presenční služby vojenské nebo celá, tedy nejenom se speciálního hlediska veliká výhoda pro kandidáty advokacie, kteří slouží brannosti státu a přinášejí obět dvouleté vojenské služby a jsou v nevýhodě proti těm, kdo této oběti nepřinášejí. Tuto otázku řeší už osnova zákona přímým příkazem vládě - tedy ne ve formě resoluce, nýbrž v zákoně samém - jímž je vláda vázána, že už zde musí vládním nařízením uzákoniti povinné započtení části presenční služby. Resoluce, která bude připojena a podepsána koaličními složkami, žádá, aby toto vládní nařízení ve smyslu zákona bylo vydáno už teď, současně s uzákoněním této osnovy.

Jsem rád a s uspokojením mohu konstatovat, že vláda se skutečně usnesla na vydání takového vládního nařízení v nejbližších dnech, že ministerstvo spravedlnosti pracuje na osnově tohoto vládního nařízení a že v nejbližší době bude také, snad zároveň s platností tohoto zákona, vydáno. Veliké části kandidátů advokacie a právního dorostu se zde dostane satisfakce splněním přání, která sledují už řadu let. Je to také i s jiného hlediska vítaný podnět proto, poněvadž toto ustanovení osnovy zákona bude zajisté také vodítkem pro úpravu této záležitosti v jiných zákonech a v jiných resortech veřejné nebo státní správy, takže začneme-li zde, jistě dojdeme k úpravě započtení presenční vojenské služby také v jiných oborech veřejné správy.

Je třeba - a o tom mluví jiná resoluce, kterou stejně doporučuji k přijetí, a to resoluce, která vyslovuje přání mnou zde přednesená a různými odborovými organisacemi také tlumočená - aby se pamatovalo na zlepšení hmotných poměrů kandidátů advokacie.

A tu zase jednu malou výtku, přátelsky míněnou do řad kandidátů advokacie, že totiž na svých vlaných shromážděních a schůzích tak málo kritisují a pranýřují ony poměry, kde samostatní advokáti za bídný plat 100, 200, 300 Kč zneužívají kvalifikované práce mladého právnického dorostu. Mluví-li o pátém a šestém roce, je třeba přece jenom, při všem uznání všech námitek a při všem pochopení těžkých poměrů budoucích kandidátů advokacie, dnes posluchačů práv, problému dnešní mládeže, dnešního akademického dorostu, zdůrazniti, že koncipient v pátém a šestém roce není na tom o tolik hůře než advokát samostatný v prvém nebo druhém roce. Jistě si ho platově advokát váží tak, že mu dá to, co jeho právní kvalifikace, nabytá dlouholetou praxí u něho, vyžaduje. Ale třeba pranýřovat jiný zjev, totiž, že ve velkých městech, zejména v Praze a v Brně je zneužíváno právního dorostu, a tu je třeba poukázati, že hlavní zřetel by měl býti věnován otázce, zda by nebylo namístě zabezpečiti minimální platy koncipientů, stejně také strážců toho, o čem jsem dříve mluvil u samostatně výdělečných advokátů, zdali by nebylo třeba i zákonně upraviti kolektivně poměr mezi nimi a advokáty uzákoněním kolektivních smluv atd. Advokátní komory se sice snaží učiniti tomuto nešvaru přítrž, snaží se to brzditi různými usneseními, že nemají býti placeni pod určitou minimální sazbu, ale onen nával, hmotné poměry, hospodářská bída, důsledky krise pochopitelně v tomto směru lámou charaktery a nutí, aby adepti právní, posluchači, kandidáti advokacie přijímali místa i za takové bídné odměny.

Nebudu se šířit o ustanovení čl. III, který se zabývá rozšířením disciplinární rady, ani čl. V, který se zabývá otázkou definitivní úpravy advokátních komor na Slovensku, kde poměry jsou, na př. u advokátní komory v Turč. Sv. Martině, nemožné, že v takovém malém místě není možno dosáhnouti plného obsazení všech míst, které advokátní řád advokátním komorám ukládá.

Myslím, že se mohu spokojiti především zdůrazněním toho, že hlavním motivem osnovy bylo pomoci ne nějakému výjimečnému úseku stavu advokátského, nýbrž že především šlo o pomoc velkému stavu advokacie po stránce zabezpečení ve stáří, že to bylo hlavním motivem osnovy. Otázku kandidátů advokacie nebylo třeba řešiti pro ty, kdo se advokacii již věnovali, poněvadž na jejich práva a vymoženosti se nesahá. Jejich poměr v budoucnosti není osnovou dotčen, pro ně platí 5letá praxe. Na druhé straně, pokud se týče posluchačů práv, myslím, že jsem řekl dosti o tom, v jakém směru by bylo třeba odlivu starých právníků napomáhat zabezpečením ve stáří, rozšířením agendy ve státních úřadech, kde té agendy je dosti, ale obsazení nedostatečné. Je to zejména stav soudcovský; soudy trpí dnes přetížením) soudcovské agendy a spousta míst není obsazena buďto z důvodů finančních nebo není nově systemisována, ačkoliv zintensivnění veřejné správy by toho vyžadovalo. Bylo by velmi účelné, kdyby vážení poslanci přišli někdy do soudních síní, aby viděli, jak občan je tam dotčen již zdlouhavostí řízení, nezaviněného soudci, nýbrž nedostatkem personálu a soudcovsky kvalifikovaného dorostu, resp. systemisovaných míst. Zde myslím, že je cesta. Je to také odchod přesloužilých. Jaképak nářky, když čteme že ten a ten musil odejít. Tato zásada by měla být důsledně prováděna ve všech resortech státní správy, aby přesloužilí uvolnili místa právnímu dorostu. Jestliže všechny tyto úseky spočítáme a porovnáme, myslím, že by tu byla účinná pomoc. Mám také na mysli, jen tak mimochodem řečeno, stav notářů, který by snesl, aby místa notářská byla rozmnožena nebo aspoň revidována, a bylo by třeba požádati slavné ministerstvo spravedlnosti, aby si všimlo této otázky a kde je toho třeba provedlo revisi notářských míst v celé republice. Netvrdím, že nejsou notáři, kteří by neživořili stejně jako advokáti, ale jsou místa, kde by poměry novou systemisaci notářských míst snesly.

Srovnáme-li všechny tyto úseky, t. j. rozmnožení soudců, novou systemisaci soudců, dosazení právníků, kam patří, místo aby právníci byli vylučováni z řady odborů veřejné a hospodářské správy, odliv starých advokátů do soukromého života atd., omezení pravomoci finanční prokuratury, nikoliv po stránce dané zákonem, nýbrž po stránce akvisiční, která je pro finanční prokuraturu nedůstojnou jako pro státní úřad - ona nemá zde konkurovat, nýbrž má konati jenom své poslání po stránce státního úřadu, nikoliv tedy poslání výdělečné - když srovnáme tedy všecky tyto úseky po všech stránkách, dospějeme k poznáni, že je zde potřebí dobré vůle kandidátů advokacie, na kterou jsem apeloval, že nejde zde o otázku pěti nebo šesti let, poněvadž to je otázka nejméně způsobilá, aby se stala předmětem politických debat, nýbrž že je potřebí, abychom měli odvahu obrátiti zřetel do řady jiných úseků a tam hledati nápravu. S tohoto hlediska prosím o věcnou rozpravu v této věci a o schválení osnovy slavnou poslaneckou sněmovnou tak, jak jsem si jí dovolil předložiti. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce jakož i pořadu této schůze.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda na dnešní den posl. Mayovi, inž. Karmasinovi, Wollnerovi, dr Hodinovi, Kundtovi, Hirtemu, E. Köhlerovi, dr Jillymu, dr Zippeliusovi, Soglovi, inž. Richterovi, Śliwkovi, Klímovi, Frankovi.

Klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" vyslal do výboru zahraničního posl. Birkeho za posl. dr Neuwirtha, do výboru imunitního posl. dr Köllnera za posl. Knorreho.

mezi schůzí: zpráva tisk 451.

Předseda Malypetr sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala v úterý dne 26. května t. r. ve 3 hodiny odpoledne s

1. Nevyřízený prvý odstavec pořadu této schůze.

2. Zpráva výborů živn.-obchodního a zahraničného o vládnom návrhu, ktorým sa predkladá Národnému shromáždeniu k prejavu súhlasu dodatková dohoda k obchodní úmluve medzi republikou Československou a Francúzskou zo dňa 2. júla 1928, podpísaná v Prahe dne 9. apríla 1936 (tisk 449).

3. Zpráva výboru živn.-obchodního o usnesení senátu k vládnímu návrhu zákona o hubení škodlivého živočišstva (tisk 398).

4. Návrh, aby poslanecké sněmovně prodlouženy byly lhůty stanovené §em 43 úst. listiny k projednání usnesení senátu o vládních návrzích zákonů:

a) kterým se mění § § 82 a 54 živn. řádu a § 70 živn. zákona pro území Slovenska a Podkarp. Rusi (tisk 1),

b) o veřejné stráži zemědělské (tisk 2),

c) o ochraně polního majetku (tisk 3),

d) o otváracej a zatváracej hodine obchodných miestností v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej (tisk 4).

5. Zpráva výboru imunitního o návrhu posl. Kuta, aby byla vyslovena důtka podle §u 51 jedn. řádu posl. Vallo.

6 až 10. Nevyřízené imunity odst. 4 až 8 pořadu dnešní schůze.

Schůze skončena v 11 hod. 20 min. dopol.