Chlubil-li se zde kol. Jaksch, že prý německé vládní strany dosáhly leckterého zlepšení nové formulace, chtěl bych připomenouti, že nejčastěji nebyl v ústavně-právním výboru přítomen. Přišel se jen někdy jako host podívati a zase odešel. Postup byl takový: Ustanovení, že strany rozpuštěné podle zákona z roku 1933 nebo jejich členové byli již napřed prohlášeni za státně nespolehlivé, bylo obsahem koaličního návrhu, o kterém se za účasti německých soc. demokratů a Svazu zemědělců 8 dní jednalo. Byl jsem to já, jenž upozornil v ústavně-právním výboru, že se tím najednou prohlásí 200.000 Němců a jejich rodiny za státně nespolehlivé. Potom se koalice, snad z obezřelosti několika pánů, kteří se zájmem poslouchali, znovu sešla a vynechala tento přímý poukaz. Ale v důvodové zprávě je opět obsažen v jiné podobě. To jest opravdový průběh a kol. Jaksch se nemůže chlubiti, jak to zde učinil, nýbrž vy jste napřed souhlasili s mnohem horším zněním, a teprve na námitku prý tak nevlivné sudetskoněmecké strany přišlo do toho ustanovení, jež však bylo opět odvoláno důvodovou zprávou. Neboť nikdy tomu není tak, že by úředníci vykládali zákony v užším smyslu, je tomu vždy tak, že zákony a nařízení se vykládají a užívají v daleko větším rozsahu, než jak často zákonodárce mínil. To se může dokázati při užívání zákona o rozpouštění politických stran. Funkcionáři byli potrestáni jen formálně, ale celá skupina členů strany, na př. německé strany národní, učitelé, kteří jimi byli v roce 1920 a později nebyli již ani členy, byla zatažena do disciplinárního řízení, jen v zemi Moravskoslezské 500, a disciplinární řízení nebylo přesto, že byl zase zrušen zákaz strany, zastaveno. To jest důkaz, v jak dalekosáhlé míře prakticky užívají zákona podřízené orgány státu, v dalekosáhlejší míře, než myslíte, a jsme přesvědčeni, že se ho bude užívati takto i nadále. Mohl bych uvésti jednotlivé zákony, které byly od roku 1918 usneseny, jež jen novelisací přinášely vždy větší zúžení menšinových práv v tomto státě a státně-občanského práva svobody, ale kterých užívaly státní orgány ve vždy užší míře. To bych mohl dokázati v dlouhých vývodech od zákona k zákonu, od případu k případu. Proto nemáme důvěry, že toto zcela nedostatečné řízení, které zde bylo předepsáno, postačí, aby se zajistilo, že lidé nebudou z nějakých osobních protiv, z denunciací anebo z povrchního posuzování podřízených orgánů kvalifikováni jako nespolehliví a v největší míře jako již dnes připraveni o pracovní místo a tím také o životní podklad a tím vychováni spolu s nezaměstnanými k nespokojeným živlům, jež vůbec pro případ branné pohotovosti a války nebudou tím bezpečnostním činitelem, jak to chcete míti vy sami, nezmění-li se věci, nerozřeší-li se vhodně národnostní problém.

Nyní něco k duchu osnovy. A tím k tematu, jež se mi zdá velice podstatným, totiž k tematu vzájemného porozumění. Žádáte od nás důvěru a učíte nás denně v praxi, v tisku, nedůvěřovati. Snažíme se se své strany naprosto vniknouti do vaší ideologie a porozuměti vám podle vaší ideologie, zatím co u vás nalézáme dodnes snahu jen u velice málo pánů, hledím-li na př. ke sněmovně, u největší části tisku vůbec nikoliv. Rozumíme, že tvoříte zákon, který vyčerpává všechny možnosti, aby se získaná svoboda vašeho národa zajistila. Pro to máme plné porozumění. Žádáme však také, abyste měli porozumění také pro to, že my chceme, aby v takovém zákoně byly všechny právní předpisy a právní jistoty, jež zajistí náš životní podklad a životní práva v tomto státě. (Potlesk.) Že jste se však v projednávání osnovy zákona, v přípravných pracích, ve všech stanoviskách k této osnově dali vésti jen myšlenkou: "Jak ochráním svůj národ", vyplývá z toho, že jste nepřišli na to ještě po sedmileté práci na tomto návrhu zákona a po - domnívám se - 140 schůzích, nýbrž teprve my jsme musili v ústavně-právním výboru vás přivésti na to, že, chcete-li zajistiti brannou pohotovost k ochraně státu podle této osnovy zákona, nesmíte mluviti o "národě", "lidu", nýbrž o "národech", neboť tento stát má "národy" a nikoliv jeden "národ". (Potlesk.) Také většina pánů z vás, ba i vyšší úředníci státu, mluví vždy jenom o "národě", vždy o "lidu" a vylučují již napřed při myšlenkovém postupu pro obranu státu a práv občanů ostatní národy státu. Zde jest vaše ideologická chyba, zde je úzké ohraničení, myslíte vždy jen na český národ a zapomínáte, že jste se stali spoluodpovědnými od dosažení svobody státu v roce 1918 za stát, jenž má v sobě národy, a nikoliv jen jeden národ. Když zaujmeme stanovisko s hlediska životních zájmů našeho lidu ve státě k zákonům nebo k událostem ve státě, pak tomu zcela prostě nerozumíte, protože se z vašeho národnostního - v dobrém smyslu - anebo u mnohých z národně-šovinistického smýšlení - ve špatném smyslu - nemůžete vymaniti a vmysliti se ve smýšlení druhého národa, který chce ve státě, jenž je společný, dosáhnouti také společných práv od národa k národu. (Zpravodaj posl. F. Richter: Na změnu slova "národ" a "obyvatelstvo" dal návrh v branném výboru kol. Smetánka a nikdo jiný!) Prosím, těšíme se tedy, že se tak stalo. Pracovalo-li se však sedm let a když se přišlo teprve po 140 schůzích na to, že se mají při obraně státu vzíti v úvahu národy a nikoliv jen jeden národ, pak nemáme sice tuto ideologickou myšlenku za zahanbující, ale žádáme, abyste také nám porozuměli. Jsem však přesvědčen, že se stále ještě nesnažíte vzíti na vědomí naši vůli. Zde nejde o maličkosti, zde jde o to, že se chce stát, který leží uprostřed Evropy, tak zaříditi a udržeti, jak již je jednou složen. Ale pak se musíte také říditi podle skutečností ve státě a těmito skutečnostmi jsou také lidé ve státě, a tyto skutečnosti ve státě jsou také národy ve státě a béřete-li jen jednu a nikoliv duševní pospolitost sudetských Němců nebo Maďarů nebo Poláků nebo nějaké jiné menšiny, pak nepočítáte s činitelem, kterého jste sami přijali. Připomínám, že Palacký, slavný dějepisec, jenž ve vysoké míře připravil a uspíšil duševní obrození českého národa, napsal 11. dubna 1848 dopis, myslím, frankfurtskému sněmu, ve kterém stojí (čte): "Žádný národ na zemi není oprávněn žádati ve svůj prospěch oběti od souseda, žádný není povinen zapírati se ve prospěch souseda anebo se obětovati. Příroda nezná žádné vládnoucí a žádné sloužící národy. Má-li býti pás, který má spojovati několik národů v politický celek, pevný a trvalý, pak nesmí míti nikdo důvodu k obavě, že spojením ztratí některý ze svých nejlepších statků." Mějte tedy ohled na veličiny svého vlastního národa, nemluvte jen v neděli o Palackém. Masarykovi a Chelčickém, ale jednejte i ve všední dny podle toho. To bychom rádi doporučili některým pánům z vás. (Potlesk.)

Dámy a pánové! K doplnění ještě několik poznámek. Stojíme na stanovisku, aby nesmírně hluboko sahající výjimečná práva považuje-li se to již podle branně-politického názoru dnes za správné - jako zřízení pohraničního pásma na 25 km, které jest ve své většině územím osídleným Němci, platila pro celý stát. Se stanoviska branně-politického neznamená pohraniční pásmo 25 km v moderní válce již vůbec nic. Dnes je tomu tak, že těžké dělostřelectvo střílí průměrně 25 km od státních hranic, tedy za tyto státní hranice, je tomu tak, že těžká děla mají dostřel 120 km a letci prostě, když mohli hned při první zprávě vzlétnouti, dostihnou teprve po jisté době protiletce. U státu, jehož největší šíře je 350 km, vlastně nemají v moderní válce, ne jak tomu bylo ve světové válce, nýbrž jak by to snad mělo býti podle francouzské nebo bolševické válečné literatury generálů, hranice žádnou úlohu, celý stát je v tom případě pohraničním pásmem. Proto říkáme, chcete-li míti výjimečná ustanovení pro vojsko, nechť je nese celý stát, všechno obyvatelstvo, neboť se mi zdá, že je lhostejné, zda činíte opatření v Praze, Táboře nebo vůbec v nějakém českém městě, kde je na př. továrna na výbušné látky, pak má vojenská moc míti možnost činiti opatření v celém státě, týkající se provedení určitých staveb atd. Neboť jako protiletecká ochrana při prvním útoku, kde válečné pole přece neleží na pohraničním území, nýbrž více uvnitř, jsou tato opatření čistě s branně-politického stanoviska uvnitř stejně důležitá. Proto musíme věřiti, že tato výjimečná práva, která omezují, ba přímo ruší práva státně-občanská, se zavádějí pro určitá území z jiných, než branně-politických důvodů.

Proto právě nemáme důvěru a říkáme: stejné právo pro všechny státní občany; když výjimečná ustanovení, pak pro celé státní území při odpovědném dozoru veřejných právních zastupitelských sborů, proti přehmatům vojenských orgánů. Ale ustanovení jest podle mého názoru s čistě branně-politického hlediska nejen zcela neodůvodněné, nýbrž naopak, když se tak vážně a úzkostlivě věci posuzují, jest spíše odůvodněno, že tato práva a přednostní práva budou pro celé státní území propůjčena vojenské moci. Musíte logicky a důsledně mysleti a nepřijímati s jedné strany přímo diktátorské plné moci, s druhé strany však chrániti demokratickou ozdobu. Jest tomu prostě tak, jak jsem to uvedl: Celý myšlenkový postup vsunutých paragrafů pro určitá ustanovení dává v nás vzniknouti nedůvěře, že není upřímně a přímo řečeno, že se snad někteří snaží, nýbrž že se zakrývá, aby byly na jedné straně zajištěny a ponechány volné možnosti autoritativního státního vývoje, a s druhé strany kromě toho ještě ustanoveno silnější výjimečné právo proti menšinám nebo podstatným jejich částem, než jaké jest již mimo to v četných zákonech dáno.

S tohoto hlediska můžeme považovati tyto osnovy zákonů za normu plných mocí, pokud jde také o moc nižších instancí proti národnostním menšinám, a proto jest odůvodněna obava, kritika této osnovy zákona, proto také naše námahy opatřiti návrhy ustanovení, která nám umožní, jsou-li tyto obavy odstraněny, abychom souhlasili s osnovou zákona, protože přiznáváme každému státu právo obrany. Tím jest určeno naše stanovisko k osnově zákona. Se vším, co bylo ustanoveno pro případ války, jsme ovšem - přes všechny ústavně-právní rozpaky a přes mnohé pochybnosti, které bychom mohli uvésti u každého paragrafu - také ve výborech souhlasili. Ale z uvedených důvodů, ze zkušeností od r. 1918 v tomto státě, nemůžeme míti důvěru. Nemůžeme přiznati těm ustanovením, která jsou určena již pro případ míru, tu naléhavost, jako ustanovením, která jsou určena pro případ války.

Tím jsem v podstatě něco dodal, co někteří pohřešovali, ale bylo v celém plánu předvídáno, totiž poněkud podrobněji odůvodniti vývody kol. Sandnera. Vždyť je to konec konců správné. Také pro otázku skutečné obrany státu, ba pro udržení míru vůbec, dlužno přikročiti k řešení německo-české otázky, národnostní otázky. Pánové, snad jste si nechali přece jen trochu mnoho času, snad jste příliš mnoho hleděli na to, abyste mysleli jen na národní stát a nikoliv na stát, jakým vskutku je, na národnostní stát, a vnitřně jej takto upevnili. Upevnění státu ve vnitřním ovzduší, to ještě chybí. A neupevníte-li stát uvnitř národnostně-právně, pak nebudete míti upevněnou ani brannou schopnost státu a nejlepší generálové a nejlepší vůle generálů by musela selhati, když se pro politické poměry dostanou mužstva, které mají vésti tito generálové do války, do takového duševního stavu, že nebudou bojovati pro vlast s takovým nadšením, jakého generálové musejí žádati. Neboť, abyste dali státu brannou schopnost, která pochází z vnitřní spokojenosti, k tomu jste měli času 18 let, ale zapomněli jste na to. Jest svrchovaný čas, abyste to dohonili a abyste se o to snažili, neboť jinak to nejde, jak to udělal již také Masaryk, nějak se vmysliti do způsobu smýšlení druhých, s kterými spolu žijete, snažiti se, abyste je poznali, a nechtíti je prostě nutiti: "Vy máte mysliti jen tak, mluviti jen tak, jen tak žíti a míti jen takovou kulturu, jak já chci." To není ani demokratické, ani humánní, to je diktátorské. Dokud nemáte ten myšlenkový svět, nýbrž myšlenkový svět, který hledí na všechno jen s hlediska národního, nikoliv také s hlediska nositele odpovědnosti za národnostní stát a životních možností všech národností v tomto národnostním státě, dokud ve své většině tyto věci neuvidíte, budete spolu sami vinni, že není utvořeno upevnění, kterého potřebuje armáda, aby měla v branné pohotovosti v sobě uzavřené mužstvo pro případ války na všechny strany.

Uvažte přece, zvláště ony kruhy, které vždy tak mluví o Husovi, také myšlenky Husovy. Chci vám nakonec, na znamení, že se namáháme pochopiti duševní okruh, z něhož pochází váš vývoj, říci slovo, které jest smířlivější, než jeden z apoštolů Husových, kol. Zeminová, která zde mluvila. Říká: "Patří světskému stavu brániti se a bojovati tak k obraně víry a pravdy, ne pro statky tohoto světa, pro chválu a hrdou pomstu, nýbrž aby z lásky a pokorné skromnosti donutil napřed nepřítele k míru." Ale je-li zde možná Zeminová, která říká: "My jsme vás honili a budeme vás honiti", - pak nesplňujete program ani svého nejnárodnějšího hrdiny, Husa. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. dr Luschka. Udeľujem mu slovo.

Posl. dr Luschka (německy): Slavná sněmovno! Mám čest jménem klubu německé křesťansko-sociální strany lidové podati toto prohlášení: (Různé výkřiky.) Krátké a stručné jest lepší než dlouhé a méně dobré. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.)

Společný klub poslanců a senátorů německé křesťansko-sociální strany lidové se usnesl se zřetelem na mezinárodní situaci hlasovati pro obě osnovy zákonů. Pokud jde zvláště o osnovu zákona o obraně státu, neuzavírá se klub uznání, že v případě války jsou nezbytná mimořádná opatření k obraně státu. Přihlíží při svém chování i k tomu, že vládní návrh byl při projednávání částečně přepracován, aby opatření obsažená v zákoně byla těsněji připoutána k ústavní kontrole parlamentu.

Hlasujeme pro osnovu zákona v zájmu voličstva, které zastupujeme, neboť podezření ze státní nespolehlivosti se může německé obyvatelstvo státu podle našeho přesvědčení nejlépe ubrániti tím, že němečtí zástupci lidu budou pro zákon hlasovati. (Výkřiky posl. dr Peterse.) Pochybnosti o zmocnění vlády k dočasným a místním výjimečným opatřením za vnitřních neklidů podle VI. hlavy osnovy zákona staví klub do pozadí vzhledem k nejvyšší zásadě obrany státu. Žádá však tím důrazněji vládu, aby národní, kulturní a hospodářské potřeby německého obyvatelstva, obývajícího hlavně pohraniční území, byly uspokojeny a jeho vůle k životu a k výstavbě byla spravedlivěji a účinněji podporována než dosud. (Posl. dr Hodina [německy]: Jako v letech 1926 až 1929!) Vždyť jste při tom také byl.

Nejlepší obranou státu jest právní jistota a spokojenost všech jeho národů. V této těžké době dáváme státu, což jeho jest, a očekáváme od vůdců českého národa, že dají německému národu, což německému národu patří. (Potlesk poslanců něm. křesť. soc. strany lidové.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. Polívka.

Posl. Polívka: Slávna snemovňa!

Mám česť prehovoriť k predloženým osnovám v mene zástupcov Slovenska. Obidva zákony považujeme my, žijúci na Slovensku, za životné záujmy štátu a bezpečnosti našich hraníc. Obidva zákony prizerajú k tomu, aby zabezpečily zdravého ducha obrany nášho štátu v dobách ťažkých a aby vyčistily náš život od nebezpečných, rozkladných elementov, najmä aby prísne trestaly rozkladnú činnosť spionážnu.

Správne poukázal zpravodaj ústavne-právneho výboru na nebezpečne vzrastajúcu špionáž v poslednom roku, na prípady, ktoré skutočne ohrožujú bezpečnosť nášho vnútorného života. Plne súhlasím, že práve mierna miera trestu mnohým rozvratníkom zo zahraničia aj z nášho domáceho života bola pobídkou, aby nastúpili na cesty špionáže. Nízke tresty zvyšované sú až k najprísnejšiemu trestu smrti. Jestliže v okolitých štátoch dávnejšie trestali zradu a špionáž týmto krutým trestom, musíme i my všetkým, kto kradnou rukou sahajú na našu slobodu, týmto trestom za zločinné protištátné a vlastzrádné činy pohrozit.

Je nutné si uvedomiť, že všetci oddaní a verní Slováci a Česi na Slovensku a oddaní občania našich menšín vítajú tento zákon, veď nebolo pomaly možné pre nebezpečnosť na našich hraniciach žiť, ako to dosvedčujú mnohé prípady špionáže nielen na hraniciach maďarských, ale aj na hraniciach poľských. A tu musíme jasne osvedčiť, že nedopúšťa sa špionáže iba ten, kto priamo naháňa a napomáha cudziemu štátu, ale nepriamo napomáha špionáži aj ten, kto nepravdivými cestami hľadá rozrušenie nášho vnútorného života. Každý tón disonančný, každá škriepka založená na nepravde je vítanou zbraňou iredente a napomáha tak nádeji, že snáď návrat územia slovenského do rámca bývalého uhorského štátu je možný.

Preto nemôžeme súhlasiť so zbraňami autonomistickými, ktoré dodávajú nepriamo svojimi článkami zbrane iredentistickému hnutiu. Je preto nutným, aby nastala v tejto smernici náprava. Menovite zákon o špionáži, ktorý má postihnúť tých, ktorí chcú rozvrat nášho štátu, ktorí chcú porušiť celistvosť, musí byť vítaný každému, kto statočne smýšla s naším štátom a s našou demokraciou. Mám česť poznať život na našich hraniciach nielen v oblasti južnej, ale tiež i v oblasti severnej a vidím, ako nedostatočne je postarané o kontrolu našich hraníc. Mnohé stanice finančnej pohraničnej stráže nemajú ani najprimitivnejšieho telefonu, z mnohých staníc finančnej i četníckej stráže je ďaleko k najbližšej telefonnej centrále, takže voľný pohyb z cudziny k nám je takmer nekontrolovateľný, a preto je nutné, aby našim pohraničným orgánom, ako četníckej, tak finančnej službe bola poskytnutá výdatná pomoc nielen náležitým vyzbrojením a spojením so zázemím, ale tiež i všetkými opatreniami, ktoré potrebujú k svojej namáhavej a ťažkej službe.

Obrana štátu a osnova tohoto zákona veľmi dlho bola v prípravnom štadiu a veľmi dĺhé roky sa pripravovala. Je nutné, že tato osnova zákona konečne sa zrodila a že prináša všetkým nám statočne smýšľajúcim s osudom republiky morálnu i politickú pomoc. Je potrebné, aby všetci občania bez rozdielu národnosti cítili mravnú povinnosť hájiť nedotknuteľnosť demokratickej republiky ako domoviny všetkých občanov bez rozdielu jazyka a bez rozdielu politického presvedčenia. A vitame ony zásady, ktoré v osnove zákona o obrane štátu sú vyslovené, že obeti v prospech slobody ademokracie, bezpečnosti republiky prinášať musí každý, že niet nikoho, kto by bol od povinností v prospech štátu oslobodzený.

Je potrebné jasne vyhlásiť, že túto osnovu neprijímame na žiadon výboj proti nikomu. Boli sme a sme národom oddaným humanitným ideálom Masarykovým a humanitným ideám našich slávnych dejín. Násilie nikomu robiť nechceme, budeme-li však napadení, budeme sa brániť oným slávnym a heroickým obranným zápasom, ako to bývalo vždy v dejinách nášho národného nebezpečia. Heroizmus minulých rokov nášho veľkého zahraničného odboja je dosiaľ v živej pamäti všetkých, kto sa stretli s junáckymi silami našich Čechoslovákov. Je preto nutné, aby tento duch spontánneho nadšenia, táto veľká láska k slobode, táto veľká viera v demokratické riady nášho štátu prenikla každého, aby každý z nás cítil sa nielen staviteľom, budovateľom demokracie Masarykovej, ale tiež aby sa každý z nás cítil verným a oddaným jej obráncom; je nutné, aby celé kolektivum, celý národ, všetko občianstvo cítilo túto nutnú historickú svoju povinnosť v dobe prítomnej.

My svojou zahraničnou politikou, tak skvele hájenou bývalým ministrom zahraničia dr Benešom, dnes už naším prezidentom, nikomu sme žiadne podnety nepriateľstva nezavdávali. Celá naša služba bola preniknutá ideami mieru svetového a tomu veľkému, skvelému odkazu nášho národného a politického osamostatnenia zostaneme verní i dnes, keď celý svet sa svíja v kŕčoch politickej neistoty a medzinárodnych zápletiek. Preto budeme pestovať statočného ducha brannosti vo vyššom smysle, tak ako nás tomu učil za doby války náš veľký vodca revolúcie, prezident-Osloboditeľ. Válka je zlo, válka obranná je prípustná, je mravnou povinnosťou. Bolo by zbabelosťou nebrániť sa proti nebezpečnému útoku, ktorý je zámerne proti nám pripravovaný.

A tu je potrebné, aby sme si uvedomili, čo kde potrebujeme. Armáde poskytujeme náležitú výzbroj, výstroj, výcvik, dávame jej možnosť náležitej výchovy v oných ideáloch revolučného zahraničného vojska. Slávna táto tradícia musí byť programom našej armády. Bude-li naše armáda oddaná týmto významným ideálom revolúcie, nikdy nezradí slobodu a našu demokraciu.

My veríme, že je nutné hospodárskemu životu poskytnúť zdravé organizácie rozumného, účelného vedenia, aby všetci spravedlive konali svoje povinnosti voči štátu a jeho slobode. Nesmie byť v nijakom odvetví hospodárskeho života koristníkov. Poskytne-li pospolitý človek obrane vlasti svoj život, nesmie byť kapitál predmetom veľkých ziskov. Nesmie nikto ťažiť z výrobkov, ktorými sa bránime a ktorými hájime svoju neodvislosť.