Osnova zákona o obraně státu, která právě je nám předložena ke schválení, mohla již býti mnoho let praktikována. Dostáváme ji pod střechu opravdu hodně pozdě, a bylo to zde mnohými pány řečníky zdůrazněno. Několik let později ji dostáváme pod střechu než druhé státy. Dostáváme ji pod střechu hlavně zásluhou Hitlerovou, zrovna tak jako odpor k požadavku branné výchovy byl zlomen příchodem hitlerovského režimu v Německu. Je to opravdu smutné vysvědčení pro nás.

Politické strany vládní uznaly, že přece jen stát v těžké dnešní mezinárodní situaci se bez zákona o obraně státu neobejde. Bez zákona, který je nesporně jedním z nosných pilířů státní bezpečnosti. Možno říci, že je to po stránce odborné dílo s velikou pílí a promyšleností zpracované, jehož autoři si zaslouží plného uznání. Pracovali na něm, jak bylo sděleno, 5 let. Dva roky už jsou s ním hotovi a teprve teď, vážená sněmovno, po dvou letech, kdy mohl býti zákon již v praktickém provádění, dostává se na pořad praktického projednávání. Opravdu velmi smutné vysvědčení státotvornosti dnešní koalice. Než se zákon zaběhne, potrvá to hezky dlouho. Vždyť již v míru má usměrniti a regulovati veškerý život, činnost a výkonnost obyvatelstva a potenci státu vůbec, aby zajišťoval co největší připravenost a pohotovost pro doby zlé, pro doby nejhorší, t. j. pro případ válečného konfliktu.

Je pochopitelno, že i tato osnova zákona, jako každé dílo lidské, není a nemůže býti bezvadná. Jsou a budou vždy jednotlivci, skupiny, stavy, které se budou cítiti jí hodně dotčeni. Každé omezení jejich práv a svobod, byť bylo diktováno největší starostí o životy milionů občanů, o existenci státu a budoucnost národa, je pociťováno jako nespravedlnost a znásilňování. Že takových omezení zákon o obraně státu vykazuje hodně, o tom není žádné pochybnosti. Na př. vyvlastnění podniků důležitých pro obranu státu, ustanovení o spolehlivosti držitelů, členů správních, dozorčích rad, ustanovení o cizincích zaměstnaných v podnicích důležitých pro obranu státu, ustanovení o spolehlivosti zaměstnanců podniků důležitých pro obranu státu, opatření v pohraničním pásmu, kontrola a dozor nad podniky důležitými pro obranu státu, opatření v oboru patentů a vynálezů, pracovní povinnost obyvatelstva, osobní úkony, věcná plnění, státně-řízené hospodaření s věcnými prostředky a mnoho jiných opatření a radikálních zásahů. Zvlášť důležitá jsou ustanovení o spolehlivosti majitelů, vedoucích osob a zaměstnanectva v podnicích důležitých pro obranu státu. Vítáme tato opatření. Jen nechceme, aby pod titulem nespolehlivosti byli pronásledováni někdy i nevinní, kteří nemají legitimaci vládní politické strany. Osnova zákona dává nepochybně vládě a provádějícím orgánům v tomto směru ohromnou moc do rukou, která by se mohla, zneužita, proměniti snadno v diktaturu. (Předsednictví převzal místopředseda Onderčo.)

Pokud jde o státně nespolehlivé elementy, je nejvýš na čase, aby se odstranily a byly nahraženy spolehlivými. Uvidíme ostatně praksi. Rozhodně jsme proti tomu, aby se zákon obcházel, nerespektoval, dokonce sabotoval. Nechceme, aby to s ním dopadalo v praktickém uplatňování tak, jako na př. se zákonem o rozpouštění politických stran, podle něhož měly býti protistátní strany, které máme, již dávno rozpuštěny.

Osnova zákona o obraně státu má za účel, jak již podotknuto, zajistiti hladký přechod na stav válečný. Čím více se mírový stav přiblíží stavu válečnému, tím lépe s hlediska vojenské pohotovosti a připravenosti pro každý stát. Hitlerovské Německo, již teď v míru skoro stoprocentně zmilitarisované, neméně fašistická Italie a sovětské Rusko předčí kterýkoliv jiný stát, kde militarisace nedostoupila tak gigantických rozměrů, jako právě v shora zmíněných státech, ovládaných diktátory.

Chceme-li se náporu okamžité, rázné vojenské akce schopných nepřátel ubránit, třeba jim s naší strany čeliti okamžitou, neméně ráznou protiakcí, které ovšem bez dokonalé organisace jak armády bojové, tak armády civilního obyvatelstva, t. j. armády práce, nikdy nedosáhneme. Osnova zákona o obraně státu má tedy především a hlavně vytvořiti předpoklady a dáti solidní základy pro řádnou organisaci, činnost a výkonnost armády práce a celého státního aparátu jak v míru, tak v dobách t. zv. branné pohotovosti. Souhlasíme s ní a nepřejeme si nic toužebněji, než aby byla důsledně v praksi prováděna a splnila, co od ní očekáváme.

Na jeden moment však klademe velkou váhu. Na moment mravní. Mluví-li se v zákoně o spolehlivosti a nespolehlivosti občanů, je první a nejhlavnější povinností vlády odstraniti vše, co nespolehlivosti hodně napomáhá. To nejsou jen škodlivé protistátní idee, které nutno bezohledně potírat, to není jen špionáž, o níž se ještě několika slovy zmíním, ale je to také nezaměstnanost. Je nepochybné, že armáda hladovějících, ať jsou to bojovníci v předních liniích nebo občané v zápolí, je málo spolehlivou oporou státu. Starati se o to, aby právě nejširší vrstvy lidové hmotně a sociálně byly uspokojeny, to musí býti jedním z nejpřednějších úkolů vlády a vládních stran, neboť to je skutečně ohromná kladná práce pro stát a jeho vojenské zabezpečení. Jen sytý a materiálně uspokojený lid je nejlepší oporou státu. Na to by odpovědné kruhy neměly nikdy zapomínati. Snížit masy nezaměstnaných na minimum, toť pravý úkol a poslání s národem a státem upřímně a poctivě smýšlejících státníků a politiků. Účinný, energický boj proti nezaměstnanosti musí ovšem jíti ruku v ruce s bezohledným postupem proti všemu, co vojenskou pohotovost státu ohrožuje, oslabuje nebo podlamuje.

Je to především boj proti špionáži. Špionáž se u nás mírnými tresty rozmohla takovou měrou, že nemine skoro dne, aby se neprovalila nějaká špionážní aféra. Špioni rostou u nás jako houby po dešti. Jak by ne, když vědí, že se jim mnoho nestane, zvlášť když jsou si jisti svým životem. Bylo to znovu národní sjednocení, které před rokem podalo návrh na zostření trestů na špionáž a zvláště na zavedení trestu smrti, aby se prostě u nás postupovalo proti vojenské zradě zrovna tak ostře a bezohledně jako v cizině. Předloženou osnovou zákona se vyhovuje plně našemu přání, jakož i přání všech občanů, kteří republiku milují a chtějí, aby byla její vojenská bezpečnost a bezpečnost milionů občanů co nejlepší.

Předložená osnova zákona potřebuje však ještě jednoho velmi důležitého, přímo nepostradatelného doplňku: totiž ustanovení o automatické ztrátě aktivního a pasivního volebního práva čsl. občana, odsouzeného za špionáž. Podal jsem, slavná sněmovno, při projednávání právě předloženého zákona o špionáži v branném výboru spolu s kol. Haščíkem doplňovací návrh na odnětí aktivního a pasivního volebního práva občanům, odsouzeným pro vojenskou zradu, který by se automaticky vztahoval také na všechny tresty se zpětnou platností.

Tento návrh zní takto:

Aby v praksi bylo zabráněno čsl. občanu, odsouzenému pro vojenskou zradu, po odpykání trestu hráti jakoukoli roli ve veřejném a politickém životě státu, jejž svým počínáním byl fakticky vojensky poškodil, dokonce aby se špion mohl státi členem posl. sněmovny nebo senátu Národního shromáždění, navrhují podepsaní, aby do vládního návrhu č. 373, jímž se mění a doplňuje zákon na ochranu republiky, byl do §u 1 vsunut odstavec d) tohoto znění:

"S vyměřeným trestem za vojenskou zradu je automaticky spojena doživotní ztráta aktivního a pasivního volebního práva občana čsl. státní příslušnosti. Toto zostření vztahuje se také na všecky případy vojenské zrady už soudně projednané."

I když jsme zásadními odpůrci zákonů se zpětnou platností, v tomto případě vojenské zrady jsme pro zpětnou platnost. Jinak by se mohlo přihoditi, že v příštích volbách, ať do samosprávných nebo zákonodárných sborů, budou na zvolitelná místa demonstrativně postaveni občané, kteří si byli odpykali trest za vojenskou zradu. Tak by se mohlo stát, že v zákonodárných sborech neměli bychom jednoho špiona, ale hned celé desítky. Stav své cti, důstojnosti a vážnosti dbalého státu naprosto nemožný, neudržitelný. Byli bychom nejen předmětem posměchu celého světa, ale také oprávněného jeho despektu. Již nynější stav, který umožnil zvolení špiona za poslance N. S., nedodává našemu státu a jeho zákonodárným sborům žádné cti a vážnosti.

Je třeba vyvodit z toho jedině možné a správné důsledky: žádný pardon špionům! Nechť za své činy, ohrožující a poškozující životy milionů občanů a existenci státu, nesou následky až do své smrti."

Zástupci koalovaných stran občanských projevili s tímto návrhem souhlas. "Venkov", tiskový orgán největší vládní strany, píše o tomto návrhu ve svém vydání ze 17. dubna t. r. toto (čte): "Špioni nesmí býti poslanci. Je to vlastně samozřejmá věc. Který stát a který národ dovolí, aby v jeho čele stáli lidé odsouzení pro špionáž! Takový případ je možný pouze u nás. Do parlamentu dostal se komunistický poslanec, který byl odsouzen pro vyzvědačství. Komunisté provokačně delegovali tohoto poslance ještě do branného výboru. Jaké pak vojenské důvěrnosti v branném výboru, když v něm sedí člověk odsouzený pro špionáž. Je známo, že i socialisté nakonec museli se ohraditi proti tomu. Nyní podal v parlamentě návrh poslanec národního sjednocení Smetánka s ľudovým poslancem Haščíkem, že nesmí býti členem Národního shromáždění člověk, který byl odsouzen pro vyzvědačství. Návrh byl podán se zpětnou platností. Občanské strany se vyslovily pro tento návrh. Čekáme, že tento návrh bude uskutečněn. Byl podán dvěma poslanci oposičních, státotvorných stran a my s návrhem naprosto souhlasíme. Čekáme, že také socialistické strany se pro něj vysloví. Špion v žádném státě nemůže používat práv k vedení národa a státu."

Slavná sněmovno! Nepochybuji, že všechny strany, které stát skutečně milují, se vysloví jednomyslně pro tento návrh. S jejich t. zv. státotvorností by to v praksi opravdu dopadalo velmi bledě, kdyby se postavily proti němu. Nyní mají nejen možnost, nýbrž i povinnost činem veřejnosti dokázat, zda to se státem myslí skutečně poctivě a upřímně. A to nejen se státem, nýbrž i s národem a celou jeho budoucností. Věřím, že alespoň v tomto případě nezklamou. Vždyť by se před národem a dějinami nemohly nikdy ospravedlnit, kdyby daly přednost špionům před zájmem státu.

V osnově zákona o obraně státu je pamatováno na to, aby v podnicích důležitých pro obranu státu byli zaměstnáni jen spolehliví občané. Klade-li se taková váha na spolehlivost personálu jak vedoucího, tak výkonného v průmyslových, hospodářských a jiných podnicích, bylo by prostě nesmyslné, kdyby ve správě státu nebo jiných veřejných institucích, nesporně v četných případech ještě důležitějších, byly otevřeny dveře občanům nespolehlivým nebo dokonce za vojenskou zradu prokazatelně odsouzeným. Konkretně vzato: špion z podniku důležitého pro obranu státu musí býti podle zákona o obraně státu odstraněn. A z parlamentu by neměl býti vyloučen? Dámy a pánové, měl by zde zůstati? To je přece nemožné. Dámy a pánové z vládní koalice, je jenom na vás, zda chcete mezi sebou trpěti špiona dále či nikoli, zda chcete, abyste zde příště měli třeba 60 až 70 špionů. Pokud národního sjednocení se týče, naše stanovisko k této věci je jasné a nepotřebuje opravdu dalšího vysvětlení.

Měl-li bych se vrátit ještě k myšlence brannosti národa, k myšlence vojenské zdatnosti národa, není pochybnosti, že má na ni ohromný vliv také výchova lidu. Je nepochybné, že se různými agitátory mnohdy hesel a programů protistátních a ideí neživotných a škodlivých dostal národ na zcestí. Je jisto, že takovouto výchovou se brannosti mnoho nepomohlo. Kam jsme to s takovou výchovou dopracovali, to už dnes je patrné. Nyní, když je nebezpečí nové velké války na obzoru, bije se na poplach. A přece však, a to je příznačné, nevyvozují se z toho všeho jediné správné důsledky. Na jedné straně mluví se o potřebě převýchovy k brannosti, na druhé straně se však pracuje proti této myšlence trpěním dále všeho, co se ukázalo škodlivé a nezdravé, všeho toho, před čím jsme varovali. Komunismus kvete u nás dále a není nálady, chuti, tím méně odvahy jej vyhladit. Pacifismus a humanismus špatně hlásaný a ovšem také špatně chápaný je stále vážným nebezpečím pro brannost a vojenskou zdatnost našeho národa. Systematické rozeštvávání německé menšiny u nás hnutím Henleinovým nese už své ovoce, aniž odpovědné kruhy by měly kuráž je rozpustit. Dosavadní politikou vůči rozvracečům státu, kdyby měla býti dále pěstována, před čímž znovu varujeme, dospěli bychom nesporně k nové katastrofě. Kdy se konečně naučí odpovědní činitelé něčem.u z historie, z četných omylů a hříchů našich předků?

Pan předseda vlády pravil nedávno k novinářům a dnes několikráte jsme to slyšeli i z úst německého řečníka posl. Sandnera, že jsme měli nejen Chelčického, nýbrž také Žižku. Slavná sněmovno, jméno Žižkovo je to, které nás proslavilo. Na tuto krásnou minulost jsme opravdu hrdi. Z ní čerpali jsme povzbuzení v dobách poroby a útisku.

Jaká je však, dámy a pánové, přítomnost? Můžeme se z ní radovat? Dává nám záruky do budoucna? Máme, pravda, Chelčické, máme i Švejky, chybí nám však, bohužel, Žižka. A kdybychom jej i měli, nestrpěli bychom ho mezi sebou. Vždyť ani na jevišti není vítán, jak se o tom ještě zmíním. S Chelčickými a Švejky, dámy a pánové, to nevyhrajeme. Národ náš je nepochybně vážně nemocen. Tuto nemoc rozpoznali dokonce i sovětští novináři, kteří varovali před pacifismem, vyzdvihujíce názor, že vůle k míru je jistě krásná věc, že však pacifismus nesmí za žádných okolností ohroziti brannost národa. Zvláště národa malého, jako je národ náš, který je koldokola obklopen těmi, kdož mu nepřejí. A dále řekli, jak by se na př. v sovětském Rusku naložilo s jednotlivci, kteří by jakýmkoli způsobem chtěli ohrozit a poškodit armádu a brannost národa. Tam také, a to zvláště důrazně vyzdvihli, divadelní provozování Švejka a podobných her by bylo holou nemožností. A řekli: "Hrejte hry glorifikující armádu a chtěl-li by kdo rozvraceti vaši armádu, bezohledně sražte každého. Místo Švejka hrajte Žižku!"

Nedávno, slavná sněmovno, byla uvedena na divadelní scénu velmi pozoruhodná, nejlepší dosud hra Zavřelova: "Jan Žižka z Trocnova". Hra, která má nepochybně všechny vlastnosti státi se hrou vysoce národní a při tom vojenskou. Kritika dílo Zavřelovo z velké většiny ohromně chválí. Nejsou to jen kritiky listů t. zv. pravičácké orientace, ale také listy socialistické. Připomínám "A-Zet", "České slovo", "Lidové noviny", které se o Zavřelově tvorbě vyslovily velmi pochvalně. Chtěl bych citovati jen jednu pasáž, a to dr Chalupného, který o Zavřelově hře píše toto (čte): "Zavřelovou hrou dostalo se nám konečně díla o Žižkovi, jakého bylo třeba jako soli: Díla vhodného pro slavnostní hry národní; díla, jež oživí památku Žižkovu, jako dosud neučinilo žádné drama, nevyjímajíc ani Dvořákovy "Husity". Doufám, že hra ta bude působit i na výchovu národní jako málokterá jiná. Je to dílo, o jakém snil zesnulý filosof Ladislav Klíma; bohužel se ho nedožil, ale jeho duch září i z tohoto díla a bude sílit národ, i kdyby nadešly nové zkoušky, horší všech předešlých."

Slavná sněmovno, každý by očekával, že takováto hra v době nutné propagace brannosti bude pro tuto velkou myšlenku převýchovy národa jak se patří intensivně využita. Ale chyba lávky! Na poli uměleckém nedovedeme využít náležitě hodnot, jež dílo Zavřelovo skýtá. To druhé státy, kdyby takovou hru měly, počínaly by si jinak! Jsem jist, že by hraní její i subvencovaly. Že by nadekretovaly všem divadlům, osvětovým a kulturním institucím, aby hra byla při každé vhodné příležitosti provozována. Nařídily by hromadnou návštěvu veškerého žactva i studentstva, zapojily by do propagace této národní hrdinné hry všecky moderní prostředky, tisk, rozhlas, film, aby myšlenky v ní obsažené zakotvily pevně v srdcích a myslích našeho lidu ve všech oblastech naší republiky, od Šumavy až k Tatrám. Bude-li náš národ prodchnut duchem Žižkovým, ubrání se!

Národní sjednocení bude pokračovat, slavná sněmovno, v propagaci nutné převýchovy národa k brannosti a vlastenectví všemi prostředky, jsouc přesvědčeno, že je to jedině správná cesta, kterou národ musí jít, nemá-li zahynout. Jen ten národ, slavná sněmovno, dovede se udržeti, který je prodchnut vášnivou láskou k své vlasti a k své svobodě, k svému rodnému jazyku, řeči, kultuře, umění, k své slavné historii a tradici, k své rodné půdě, k svému majetku, k svým rodinám, za kteréžto hodnoty a statky je vždy ochoten a připraven se bít, krvácet a umírat, třeba do posledního. (Po tlesk poslanců národního sjednocení.)

Místopředseda Onderčo (zvoní): Ďalej má slovo pán posl. dr Dominik.

Posl. dr Dominik: Slavná sněmovno!

Vyžádal jsem si dnes slovo ke zcela stručnému projevu za klub poslanců národní obce fašistické a za svou vlastní osobu.

Uznáváme, že právě projednávaná osnova zákona o obraně státu je opatřením důležitým a naléhavým, ba v dnešní době přímo nezbytným. Uznáváme také, že na doby, které nás po případě očekávají, musíme býti připraveni nejen vojensky, diplomaticky a politicky, nýbrž také právnicky, aby v daném okamžiku nenastal chaos, aby nenastal stav ex lex, aby násilí a zvůle anebo snad jen libovůle nezvítězila nad právem, morálkou a ekvitou. Souhlasíme s osnovou o obraně státu v otázce, má-li býti zákon takový vydán čili nic. A souhlasíme s ním také v jeho celku. Nemůžeme však souhlasiti s jednotlivými ustanoveními, a je jich mnoho, a přáli bychom si velmi snažně v zájmu toho zákona a jeho dokonalosti změny v obsahu a ve znění mnohých ustanovení.

Nemůžeme ani souhlasiti se způsobem, kterým se tato osnova zákona, tak důležitá, tak obsáhlá a tak složitá projednávala ve výborech a kterým se promrskává v této sněmovně. Pochybuji velmi, že všem členům této sněmovny byla časově poskytnuta příležitost, aby si osnovu zákona nejenom přečetli, nýbrž aby si ji také promyslili a význam a ducha každého jednotlivého ustanovení uvážili. Poněvadž znát zákon neznamená jen slovům jeho rozumět, nýbrž vniknouti do jeho smyslu, jeho ducha i jeho dosahu, a to by mělo býti především povinností těch, kdož zákon vydávají a s jeho vydáním souhlasí.

Nechci tentokráte podávati podrobný rozbor osnovy zákona ani jeho kritiku, poněvadž bych se mohl vystaviti výtce, že zbytečnými řečmi brzdím postup sněmovních prací, věda, že na textu dohodnutém koalicí se přes všechny moje výklady a vývody nezmění ani interpunkční znaménko. Proto se omezím dnes na to, že si dovolím opakovati zásadu, kterou jsem s tohoto místa vyslovil minulý týden ... (Posl. Hatina: Vždyť jste nebyl ve výboru!) Byl jsem churav, ale zákon jsem si přečetl, poněvadž jsem si na to vzal čas. Jindy tam ve výboru mluvím a dělám návrhy, ale přejde se přes ně k dennímu pořadu.

Přiznávám státu právo na obranu jeho existence a nejdůležitějších právních statků. Ale jak jsem řekl, v zájmu prestiže státu musím žádati, aby se tak dělo vždy prostředky úměrnými, účelnými, pečlivě propracovanými a uváženými, ústavně bezvadnými a právnicky solidními, neboť jen takový zákon je pak možno obhájit v každém směru a na každém foru. A po zkušenostech minulého týdne dodávám: Musím také žádati, aby při výběru právních prostředků a při debatě o nich bylo užíváno argumentů věcných a vážných, bez osobních narážek a útoků.

Minulý týden jsem přednesl řadu věcných argumentů k zákonu o rozpouštění politických stran, dokonce již v souvislosti s touto dnes projednávanou osnovou zákona. Tehdejší pan zpravodaj dr Suchý prohlásil, že mé řeči nerozuměl, a nepustil se do polemiky s ní. Dobře udělal, poněvadž by se při té polemice bylo ukázalo, že jeho vývody trpí ještě většími slabinami než byla jeho nešťastná zmínka o ústavním soudu. Ale ještě lépe by byl udělal tehdejší zpravodaj, kdyby se byl zdržel poznámky, ze by si nepřál, abych já nebo někdo jiný na svém těle zkusil, existuje-li takový zákon čili nic. Takový argument, vážení pánové a dámy, se hodí dobře na politickou schůzi do vesnického hostince, ale není důstojný tohoto slavného shromáždění.

Pan dr Suchý prohlásil tenkráte, že je přesvědčeným demokratem. Nuže, tak daleko ještě nejsme v československé demokracii, aby o platnosti nebo neplatnosti zákona nás mohla poučovati kaprálská lískovka. Dnešní doba, kdy stát žádá na svých občanech obětí tak těžkých jako právě projednávaná osnova zákona o obraně státu, je nejméně vhodná k tomu, aby se nad hlavami československých občanů práskalo bičem. Těmito metodami nedá se vychovávati bohužel k lásce k vlasti a oddanosti ke státu a mě osobně nikdo nemusí poučovati, mě nemusí nikdo učiti úctě ke státu a jeho zákonům. A také slušný a rozvážný tisk pochopil, že tyto metody jsou dnes nanejvýš nevhodné a přešel poznámku tu naprostým mlčením. Jedinou výjimku učinily snad jen "Lidové noviny" a tím se samy kvalifikovaly.

Končím a prohlašuji: Jako jsme minulý týden z vnitřního přesvědčení hlasovali proti zákonu o rozpouštění politických stran, poněvadž jsme jej nepokládali za vhodný prostředek k dosažení cílů, které sleduje a dosáhnout chce, tak budeme tento týden, zase z vnitřního přesvědčení a beze strachu před narážkami, že stanovisko k tomuto zákonu má býti zkušebním kamenem loyality, jen ze své vlastní vůle a z vnitřního přesvědčení hlasovati pro zákon o obraně státu, poněvadž máme za to, že tak velí kategoricky zájem národního celku. Tento zájem jest a zůstane jediným motivem a jediným vodítkem každého našeho jednání. (Potlesk.)